Starý známýV rámci jednoho staršího úkolu jsem se vydal po stopách jednoho nerozpleteného klubka událostí, které mě dovedly až k zakázce na jednu potvoru v předměstí Novigradu. Nebyl jsem jediný, kdo tuhle zakázku vzal, takže jsem byl nadmíru zvědavý, kdo je ten druhý týpek. Po událostech v Zálipí, kde jsem řešil událost ohledně falešného zaklínače, který nyní za "odměnu" pracuje zdarma pro starostu a vesnici

, jsem čekal podobný vtípek. Po usilovném pátrání jsem tak skončil v jednom domku a v patře už kdosi bojoval s nižším upírem. Nekoukl jsem pořádně kdo, ale očividně mě znal. Namísto toho jsem upíra sejmul a pak se teprve otočil ... Lambert. Byl jsem rád, konečně někdo ze stejné školy, akorát to vzápětí přiidalo Geraltovi pár vrásek, vyzvednutí odměny se trochu zvrtlo, možná ani ne zvrtlo, jako proběhlo nestandardně. Neptal jsem se a místo toho nechal promluvit svůj meč. Lambert mi to později vysvětlil.
Při jedné ze zakázek se potkal s jiným zaklínačem z nechvalně proslulé školy kočky (taky na ně dneska dojde). Tato škola se nakonec stala cvičírnou nájemných zabijáků, ale Lambertův přítel byl jiný. Jenomže při jedné zakázce je zadavatel podvedl a Labmertovo přítele nechal zavraždit. Lambert teď hledá dotyčnou grupu zabijáků a stopu našel právě v Novigradu. Následoval rozhovor s bývalou členkou v hospodě. Celkem opilá elfka, ale dost při smyslech, aby nakonec zburcovala další elfy v hospodě, že je jí upíráno právo ... mohla bývala žít, ale takhle umřeli všichni. Úkol se v tuhle chvíli zkomplikoval, protože jeho další řešení míří na Skellige a tam zatím cestu nemám.
Pokud jde o nelidi, obzvláště elfy, hra tu má ještě jeden křečovitý okamžik, kdy mě vývojáři prostě za každou cenu nutí do kontroverzních rozhodnutí. V jedné uličce předměstí pomůžujednomu elfovi proti lidem, abych o uličku dále naopak pomohl lidskému kupci proti elfům ... oboje samozřejmě řešeno smrtí jedné ze stran. Proč sakra? Ano nemusel jsem ty úkoly brát a míchat se do toho, ale snažit se o nečernobílé řešení za každou cenu je kontraproduktivní. Opravdu, podobné úkoly a jejich řešení se mi nelíbí. Je to prostě křeč. Klasicky proti duchu pořekla "mnohdy je méně více!".
Když už padlo to ZálipíV Zálipí mě čekala jedna výše levelová zakázka na potvoru v lese. Ukázalo se, že potvor je více, jenomže na druhou stranu moc na jedno území

Takže jedna se rozhodla zlikvidovat veškerou svou "konkurenci". Pátrání nebylo nejjednodušší, nehledě na to, že do dotyčné jeskyně se dostat, byl úkol sám o sobě. Jsou věci, u kterých prostě skřípu zuby a tou je i pohyb Geralta v horizontálně členěném terénu. Nikdo po něm nechce, aby byl dokonalým horolezcem, jenomže on nevyleze ani po jednoduché skalce, na které se navíc rýsuje "cestička". Místo toho následují skluzy buhví až kam mimo. Nakonec jsem se do jeskyně dostal, našel mrtvého běsa, ale bohužel zas musel z jeskyně pryč a nastražit návnadu na čerta (to je ta potvoří konkurence). A pak zas samozřejme po mnohém pokusu trefit vchod, zpět do jeskyně. Z čerta jsem měl chvilku obavu, je to velká potvra a pokud sundal běsa, je před ním nutný respekt. Nj, jenomže taktika je snadno prohlídnutelná a zásoby jídla v batohu velké

Potvory ještě stále dokáží taktikou překvapit, ale u lidí a nelidí už to tak rozmanité není. Jednoduché bojovníky prostě mlátíte hlava nehlava a případně uhýbáte před jejich spolubojovníky, ty lépe se bránící, nebo ovládající zaklínačské fígle (Queen), musíte seknout max. 2x, protože při třetím zásahu vás bloknou nebo vyvolají štít (je jedno, jestli je zrovna mlátíte zepředu nebo do zad). A takto pokračujete až do zblbnutí. Usekáte tak i protivníky o mnoho levelů výše. U potvor je pořád nutné v první fázi sledovat, jak se chovají a pak teprve zvolit vhodnou taktiku, která se liší druh od druhu a podmínek na bojišti. Čert padl, trofej jsem odřízl a jedna z vyšších zakázek je za mnou.
Výzbroj školy kočkyTohle byl jeden z klasických úkolů na shromáždění pokladu, určený ovšem pro nižší level. V Novigradu vede do ostrovní čtverti, kde je potřeba najít přístup k jeskyni na pobřeží. Je to docela oříšek, když nevíte, co hledáte, ale k jeskyni se dá nakonec pohdlně dojít přímo z ulic čtvrti - já tam se skřípěnímm zubů seskákal z útesu

Laboratoč je zamčená, klíč je třeba najít ... následuje obligátní hra s otáčením soch, jejíž řešení je jasné už po přečtení divného nápisu na kamenu ... i když, při úrovni logického myšlení dnešní mládeže možná zas tak jasné ne

Musím potvrdit, že topivci pod vodou padají na jednu ránu kuší.
V laboratoři mě čekal jeden nemrtvý týpek se schopnostmi zaklínače. Napoprvé mě tedy překvapil ... grr, toho golema před laboratoří jsem sejmul jak nic. Pořád se prostě nejde do bojů hnát čelní taktikou. Ale jinak platí, to co jsem psal výše, boj je ve skutečnosti jen rutina baz jakékoliv vlastní invence. Odměnou jsou 4 nákresy k vybavení. Další 3 jsou pak různě po Velenu, ale nic složitého je získat.
Jedno z míst mě zavedlo dokonce do blízkosti pokladu stráženého silnou potvorou. Z potvory se nakonec vyklubal bazilišek na levelu 14 (pro mě už k smíchu

), ale je fakt, že ten stříbrňák, co strážil, je lepší, než to co jsem doposud našel nebo mohl nechat vykovat.
Osvobodit, či neosvobodit Marigolda?Následoval poměrně zajímavý, sice natahovaný, ale zvratů bohatý úkol. Chvilkama jsem měl o jeho průběhu obavy, protože je to zrovna jeden z těch, co se následující události snadno odhadují, ale přesto dokáže překvapit, protože na poslední chvíli to řešení zkomplikuje.
Problémem je najít doplera Dudu, protože ten je potřeba, aby v podobě Mengeho vystavil propustku Marigoldovi - tedy propustku, potvrdil jeho převoz do Oxenfurtu. Dudu má rád divadlo a jedinou variantou je zorganizovat zajímavé předtsavení. A kdo jiný, než-li Priscilla by mohla hru napsat? Je to hezká domina, ale budiž, nakonec vznikal zajímavá komedie, kterou jsem v obsazení herců Irininy společnosti odehrál a Dudu našel.
Následující fáze úkolu přinesla i docela silný moment, kdy Zoltan Dudu poprosil, zda-li by nemohl ukázat, jak nyní Ciri vypadá. Souhlasil jsem. Nebyl to nejlepší nápad. Ta mimika, pohledy, utichlé hlasy ... v tu chvíli jsem si uvědomil, že hledám vlastní dítě, ke kterému mám opravdu hluboký citový vztah. Bylo až s překvapením, jak takhle jednoduchá scéna na mě dokázala zapůsobit. Je opravdu mistrovsky provedená a to nejsem zrovna žádná slečinka

Přepadovka transportu proběhla klasicky, jenomže Marigolda jeden z lovců urychleně naložil na koně a zmizel ... eh zpět. V předvečer čekání na konvoj nás se Zoltanem dostihla Priscilla, že nedokáže čekat někde doma. Dobrá, Marigold je její láska, tak co bychom pro ní neudělali ... jenomže ona navíc navrhla partičku Gwintu ... grrr. Cesta za uneseným Marigoldem nebyla ničím zajímavá, hra mě vedla hezky za ručičku, stejně tak jednoduché bylo jeho osvobození a konečně mi Marigold mohl říci své poznatky ze setkání s Ciri. Poté mě ještě porpsoil, abych se za ním v podniku stavil.
T o jsem provedl až poté, co jsem Zoltanovi pomohl s kompletací jeho sbírky speciálních qwintových karet, což byl také zajímavý úkol, ale poměrně přímočarý (tady právě jeden z podúkolů závisel na výsledku karetní hry, holt jsem rukojmí zachránit nedokázal ...). Spíš to bylo zajímavé z toho pohledu, že to ukázalo, jak podsvětí stále funguje a jak jsou mezi nelidmi jedinci, co dokážou svými sympatiemi k jedné ze stran válečného konfliktu překvapit. Na úkolu mě taky zaujalo to, proč jsem nemohl Zoltanovi jednoduše peníze jen dát, sám jich mám dost, ale místo toho jsem musel celý úkol absolvovat.
Podobný je totiž i ten Marigoldův úkol. Marigold se s Priscillou nepohodnul, protože jeho podnik je prostě jen nevěstinec a nejsou peníze na jeho přestavbu. Ovšem nebyl by to Marigold, aby neměl záložní plán, takže jsem se s tupým mečem (Irenina rekvizita) přepadl jistou dámu (jasně, bývalá Marigoldova milenky) a snažil se držet určeného textu (nejradší bych ho po tý kebuli praštil

). Podvedlo, zahřála mě alespoň Marigoldova průpovídka, že jsem s mečem lepší, než čekal

Jasně, jenom se skoro už sto let mečem živím

Trpaslíci ze stavební firmy dorazili, přestavba započala, akorát je potřeba ještě najmout choreografku, což obnáší překecat jejího snoubence (tentokráte po dobrém) a počkat na otevíračku. Celé se to nese v duchu, že pořád stojím někomu za zadkem, takže mě vůbec nepřekvapilo, když Priscilla oznámila, že se jde domu připravit. Tušil jsem, že to skončí přinejmenším nějakým průšvihem. A když pak dorazil posel špatných zpráv, jen jsem zvednul obočí. Ovšem to jsem ještě netušil co přesně se stalo ... Priscilla skončila v nemocnici se zraněným okem, prořízlým hrdlem a poleptanými vnitřnostmi. Následovalo dlouhé pátrání.
Postupně se přede mnou otevíral děj plný různých indicií, které mě v myšlenkách místy svedly stranou, ale postupně bylo jasné, že tohle je dílo nějakého fanatika, který obdivuje církev Věčného ohně. Ale počítejte s tím, že je to opravdu velmi pozvolné odhalování. Hra mi už u prvního shrnutí nabízela několik možných scénářů ze kterých si vybrat. Možná mě to mělo svést příběhově jinak, ale na poslední chvíli jsem zvolil tak nějak intuitivně správně. Obětí bylo mnohem více a postupně přicházely. Jedna fáze mě dokonce zavedla na panství Vegebundů (tam Triss zachraňovala toho mladého alchymistu), kde jsem chvilku i zakysl. Hra mi jaksi nedávala moc najevo, co přesně ode mě očekává:
je potřeba se nechat zajmout stráží, které si Geralta spletly s vrahem
Příběh se vzápětí stočil do jednoho známějšího nevěstince (vedl mě tam úkol se sukubou), kde už ctihodný Nathaniel (výše postavený Věčného ohně, který má na starosti márnice) mučil jednu z nevěstek. Ostatně jeho kariéra dříve mučení a obzlváště mučení žen, zahrnovala. Mohl jsem ho rovnou zabít, ale ani nevím proč, najednou mě přepadla kecací nálada. A byl to dobrý nápad. Nathanile je sice zrůda, ale ne ten správný pachatel. Tím je podezřele mladistvě vypadající asistent v márnici. Jak se po chvilce ukáže, vyšší upír, který si myslí, že na něj nestačím - ó, jak se mýlil

Padl během chvilky.
Následující návštěva lazaretu ukáže světlé zítřky, Priscilla nakonec mluvit může, sice obtížně, ale může. Snad to nakonec bude mít dobrý konec, protože je to prvně, co to Marigold myslí vážně a opravdu se chce změnit a usadit. Tím celá tahle komplikovaná linka končí.
DostihyS Vegebundy je společná ještě jedna část. V rámci úkolu Marigolda je potřeba sehnat výtisky nových propagačních plakátů podniku. Tady mě to právě v jednu chvíli zavedlo k nepříjemnému pěstnímu souboji. Další část se pak dotýká samotného tiskaře a volby možností, jak jeho problémy vyřešit - zaplatil jsem mu na dluhy ze svého. Nicméně chuť závodit mě nakonec dostihla. Zápisné je 100 orénů a závody jsou 3. není to nic složitého, byť druhý závod jsem musel opakovat.
Problém je totiž v ovládání koně. Občas má tendence z běhu přejít v klus a přitom zůstane vidět ukazatel výdrže. Na dráze je i několik divných překážek, které dokáží hodně naštvat (zaseknutí za plůtek apod.). Naštěstí se dá se soupeřem docela snadno vyběhnout (doplnit výdrž koně) a tím pádem závod vyhrát. Odměnou je nakonec sedlo +70 výdrži koně a pozvánka od Tesáka na nelegální závody - vida, ono to podsvětí nakonec stále žije
Nejlepší mečíř ve městěNá závěr tu mám ještě jeden rozsáhlejší úkol, který je místy ale už zbytečně natahovaný. Jedná se o zakázku, která mě levelově předčila (18 vs 24 doporučených), nicméně jsem do ní vklouzl náhodou a těžko říci, zda-li by jí šlo přerušit.
Na jednom z náměstí se nachází obchod mečíře, který byl ovšem poněkud diskvalifikován ze řemesla - elfí mečíř Hattori (kdo nezná, je to odkaz na legendárního mečíře Hattori Hanzu z Tarantinovo filmu Kill Bill). Nelidé to mají holt těžké a jeden lidský nýmand si postavil kariéru na známosti s Tesákem (ano, ten trpasličí vůdce jedné z frakcí podsvětí). V současné chvíli dělá Hattori knedlíky, moc dobré, ale není to ono. Už kolikrát přemýšlel, najít si dodavatele surovin s dobrou cenou a začít konkurovat, jenomže je to takový poseroutka. Cenu jsem mu musel nakonec u Plecháče domluvit sám, tedy dělat mu doprovod jako ochranka a mluvit. Usmlouval jsem 25% ze zisku pro Plecháče, když na scénu přišli Tesákovo bitkaři.
Výhoda je, že Plecháč je nesmrtelný, takže nalákal část grupy na sebe a držel jí. Trpaslíků je totiž opravdu hodně a při tomhle levelu umí citelně seknout. Bohužel se ve hře projevily všechny nectnosti, co jsem psal hned v úvodu a poslední dvojici už jsem nezabil. Load to ovšem vyřešil. Nesekal jsem je za moc, ale při loadu sem se rozhodl zapojit lektvar Vylepšený Hrom a bylo to hodně znát ... možná ještě více by to bylo znát, pokud bych je sekal tím, čím jsem měl

Po bitvě jsem si totiž všiml, že mám na zádech onen tupý meč, rekvizitu, se kterou jsem bojoval s Marigoldem

Stane se, taky jsem si to o chvilku později vynahradil na jiné výše levelové grupě.
Hattori se z toho všeho sesype a dožaduje se, abych mu obstaral ochranku. Zná jednoho týpka, nějaký Sukrat ze Skellige, co zrovna pobívá v přístavu. Hattori se s ním dřívě nepohodl a tak posílá mě. Týpka jsem našel ve velmi družném rozhovoru se svým švagrem (poslal milého příbuzného k zemi) a nebyl moc rád z vyrušení. nějak jsem ale ten pěstní souboj zázrakem ustál (měl snad level 24). Spíše si říkám, že hra občas lehce buguje a to natlačení na plot udělo své. Nj, jenomže nic není jednoduché. Peníze za službu nejsou, takže protislužba. Mám jemu švagrovi zničit dodávku medoviny, předmět jejich sporu. Mohl jsem, ale nakonec jsem raději dal 2 body do Axie a švagra překecal. Celý tenhle quest je jeden velký omyl, do kterého jsem se nechal uvrtat

Sukrus souhlasil a Hattori jen tak mimochodem utrosusil ještě jeden požadavek. Extra suroviny ze skladu svého rivala, který ho předtím z obchodu tak krásně vyšachoval. Vzal jsem tedy Sukruse a jeho partu a dali si sraz u skladu. Trpasličí stráž už měla návštěvu, švagra. Tomu rychle došlo, že ten rozhovor na lodi neprobíhal dle pravidel a když trpaslík řekl, že jsem zaklínač, bylo mu to ještě jasnější. On ten trpaslík nebyl pro mě zas tak neznámý, hra tu naplno reflektovala moje rozhodnutí z dvojky pomoci nelidem. S tímhle trpaslíkem jsme totiž bojovali bok po boku ve Vergenu. Díky tomu mě nechal snadno vklouznout do skladiště označit správné bedny.
Jenomže venku už čekal majitel skladu, kterého milý švagr zavolal. Avšak po pokusu majitele nás napadnout, se rázem přidal na naší stranu. Boj byl protentokrát rychlejší, neboť už jsem si meč změnil

Vyhráli jsme a Sukrus majitele skladu popadl a zamířil si to s ním na Skellige. Tím vytrhl Hattorimu trn z paty a mě už jen čeká posečkat na Hattoriho výtvor ...
Uf, mám sice pocit, že jsem něco zapomněl, ale taky jsem rád, že jsem to vůbec dal nějak dohromady. V Novigradu je pořád co dělat a i když odejdu do Velenu, je to ještě na dlouho. Ale dneska už bych rád Velen a okolí pořešil a do Skellige se přesunul.