Předevčírem jsem dojel druhé DLC a včera jsem pořešil všechny vedlejší aktivity prvního DLC. Nicméně jeho hlavní linku zatím dělat nebudu. Srdce z kamene si přeci jen pamatuji lépe než O víně a krvi, takže si to nechám na nějaký volný den, kdy to budu moci projet na jeden zátah. Každopádně jsem na nic nového už nenarazil, akorát jsem si poprvé úspěšně odškrtl gwintový turnaj v Toussaintu, který jsem doposavad vždycky projel

. Nyní jsem však měl konečně prima karty (akorát mi pořád svítí úkol s kompletací balíčku, zatím jsem nezjistil, na čem to závisí).
Volba v druhém DLC byla klasika, vzal jsem to přes Syannu v říši pohádek a ve finále jsem jí odradil od vraždy, takže se obě sestry usmířily a skončilo to happy endem. Poté jsem zakončil hlavní příběh s Ciri, takže se mi na vinici přestěhovala Yennefer, se kterou jsem tentokrát navázal romanci. Původně jsem přemýšlel, že bych se volbě mezi Triss a Yenn vyhnul, ale pak jsem si to rozmyslel. Ciri se stala císařovnou, Radovida jsem odstranil a poté i Dijkstru - Nilfgard tím pádem vyhrál.
Když to tak vezmu, od vydání trojky uplynulo skoro 8 let a zub času se na té hře vůbec nepodepsal. Pořád to má i chytlavé pasáže, které mě stále dokáží dojmout, a to jsem trojku dohrál už hodněkrát (myslím tím hlavně základní hru). Není to samozřejmě jako poprvé, ale pořád to má určitý náboj a hlavně jsem si zase všiml pár nových detailů, které mi předtím unikly nebo jsem jim nevěnoval takovou pozornost. Asi je na čase rozjet taky znovu jedničku

.