Po včerejšku jsem tak nějak na rozpacích. Hra v Novigradu nabere spád, ale celé je to jaksi křečovité. Teprve teď pořádně přicházejí na řadu volby z předchozího dílu a už teď je jasné, že jsem provedl i několik nových voleb, které budou mít nejspíše vliv na další dění v rámci trojky. Na jednu stranu bych měl mít radost, protože to podstatně zvedá znovuhratelnost trojky, ale na tu druhou jsem trošku zklamaný tím, jak mi to hra servíruje. V CD Projektu si zkrátka řekli, že i ten sebemenší úkol musí mít velmi košaté dialogy. Je absolutně jedno, že to stejnak končí černobílým rozhodnutím ano/ne, ale zkrátka jednoduchost se už nenosí. Výsledkem je, že po absolvování takového rozhovoru hledám třetí možnost, tu samozřejmě nenachazím, ale kdyby byla, byla by v řadě případů na téma: "táhni do zádele!". Z Geralta se navíc stal buďto naivní pitomec, nebo vypočítavý parchant. Ani jedno se mi moc nelíbí.
Dobrá, vemu to hezky od začátku
Minule jsem skončil úkolem s potracenkou a přislíbil pomoc zaříkavači s tryznami a baronovi se záchranou manželky. Úkol zaříkavače mě dovedl zpět na Vršní ostrov (tam kde stojí Myší věž). V amfiteátru jsem mu pomohl během zaříkávání odhánět různé potvory, co přišly obřad narušovat a skončilo to ve chvíli, kdy namísto potvor přišli lovci čarodějnic. Co s nima? Zabít! Nj, jenomže půda potřísněná krví z podobného aktu už není vhodná a následující zaříkávaní vedlo k nezdaru ... nevím proč, zabít ty přízraky bylo velmi snadné. Ale to je vlastně jedno, celé tohle bylo obyčejné divadýlko, protože zaříkavač po mě ve skutečnosti chtěl, abych se na blatech vypořádal s tělem otce, kterého kdysi zabil a na blatech pohodil ... ?? To je opravdu všechno! Tělo jsem zapálil a úkol splnil.
S baronem to bylo alespoň zajímavější, protože v tomhle případě šlo o vyvrcholení mnohem delšího úkolu. Společně s baronem a jeho armádou gerontů (ne gerojů opravdu ne, nejmladšímu člnovi bylo tak 60) jsem se vydali do sirotčince v bažinách. Jaképak bylo překvapení, najít tu lovce čarodějnic a mezi nimi Tamaru, baronovu dceru. Moc se ke svému otci nehlásila, ostatně nebylo divu, její matka tu ležela na zemi proměněná ve vodnici - v počátečním stádiu. Na mě tedy zbylo pokusit se kletbu zrušit. V domě s obrazem sester jsem našel tajný vchod do sklepa a na stole řadu panenek voodoo. A tady se ukázalo, jak moc jsem dával pozor při rozhovorech s baronem. Ta správná je:
panenka se slézovoým květem
Jenomže je to v podstatě od ježibab trik. Kletba je v důsledku nezlomitelná. Anně se sice navrátí lidská podoba, ale stihne se jen rozloučit s dcerou a manželem. Důvod je potřeba hledat v mnohem dřívějším rozhodnutí - duch stromu.
Tím, že jsem ho osvobodil a zachránil děti, jsem Annu odsoudil k smrti.
Mimochodem, Černá kráska se dokonale pomstila vesničanům z Dolní strážné, přežil jen Rychtář. Pro odměnu jsem se měl zastavit u barona později, ale bylo to až příliš pozdě. Baron celou situaci a vinu neunesl a oběsil se. Smutný konec jedné zajímavé postavičky ve hře.
Dovolím si ještě odbočku k lovcům čarodějnic. Ti se rekrutují pod hlavičkou Řádu Věčného ohně, což je podle mě obdoba Řádu Planoucí růže z jedničky, tedy stejní fanatici. Možná je to dokonce tentýž řád. Jsou podporováni králem Radovidem.
Nakonec nezbylo opravdu už nic a tak jsem si to namířil do Novigradu. Triss jsem nezastihl, musela urychleně ze svého domu zmizet, ale z pobudů venku se mi dostalo rady, najít Krále žebráků. Způsobů bylo několik, zvolil jsem sledování kapsáře na tržišti. Král mě už čekal a nebyl sám ... byla u něj i Triss. Docela zvláštní proměna, jak se s čarodějky stane námezdní síla podsvětí. Je to přitom jen půl roku od událostí na Loc Muinne. Tím se rozběhl docela zajímavý kolotoč událostí, protože náš první úkol skončil polovičným nezdarem. Řád a jeho novigradský představitel Menge tu mají poměrně velký vliv a lidé s nimi rádi "spolupracují".
Alespoň jsem se podíval, jaký život teď Tris vede. Zbyla i chvilka na rozhovor v soukromí, takže jsem mohl sdělit svůj pravý důvod návštěvy Novigradu. Odeslala mě za jistým médiem s věšteckými schopnostmi. Bylo by ovšem příliš jednoduché k dotyčné ženštině jen nakráčet a zeptat se, nejprve jsem jí musel samozřejmě vysekat z potíží
Roztomilý bůžek podobný Jankovi (tentokráte ale ženského pohlaví) se rozhodl jí držet ve spánku a s nočními můrami. Vědma šla totiž pomoci vyhnat duchy z domu, který zakoupil jistý vlivný bankéř, akorát to se milému bůžkovi nelíbilo. Vyřešil jsem to na zaklínače zajímavým ústupkem, ale což, bankéř přeci ztrátou jednoho domu nezchudne ... doufám, že se mi to vrátí jako klíčové rozhodnutí, lhát se přeci nemá
Vědma mě navedla na stopu Marigolda, což jsem tak trochu čekal. Ten tu koupil jistý podnik (rozuměj bordel) a tak jsem byl nasměřován do patřičné čtvrti.
Překvapení na sebe nenechalo dlouho čekat, dveřmi vylítlo pár pobudů a za nimi stál Zoltan. Hm, začínáme se pomalu scházet
Marigold tu ovšem nebyl i Zoltan ho hledal. Ten se vlastně dostavil chvilku přede mnou, byl celou dobu na cestách a tak byl nepřítomností Marigolda taky zaskočen. Našli jsme účetní knihu a seznam jistých osob (rozuměj milenek). Následovala poněkud zajímavá pasáž - dostal jsem půlku seznamu a začal dotyčné obíhat. V prádelně jsem moc nezapadl, moje řešení problémů mečem zde nebylo zrovna vítané - kdo to má potom prát
Jistá elfka se nakonec ukázala býti transvestitou, ale je na holky, s Marigoldem jsou jen přáteli. Další je učitelkou, která se vyzná v biologii, u ní se Marigold namísto jiného očekávání zajímal spíše o houby, konkrétně o plísně. Cesta mě zavedla i do domu Luisy La Valette, to je ta, co Foltestovi porodila dva nemanželské potomky. Byl u ní i onen generál, co mě u císaře tak vyzpovídal (sakriš, ty jména nilfgaarďanů mi vypadávají snadno z hlavy
). Jen tak mezi řečí se mi zmínil, že císař hodlá Ciri dosadit na trůn místo sebe, tedy až jí naleznu a samozřejmě k tomu bude potřebovat i vhodného manžela, že ... proto tu taky je. Hm, zajímavé, má kliku, že jsem v koňském závodě nad ním vyhrál, jinak bych mu rovnou tu umaštěnou palici oddělil od těla. Následovala proměna v učitele šermu u jedné nilfgaardské rodiny (vlastně rodiny onoho diplomata, který mě na počátku hry seznámil s politickou situací v zemi). Mělo to i "hezkou" dohru, kde mi hra ukázala nabubřelost nilfgaarďanů (zas jeden zbytečný a natahovaný quest, tohle je přeci vidět všude kolem).
A výsledek toho všeho? Mám takové tušení, že se Marigold rozhodl vyloupit pokladnu jednoho ze zdejěích bossů podsvětí, jistého barona. Na Marigolda nevídaný počin, ale je potřeba to brát vážně, protože se přípravám věnoval opravdu důkladně. Z rozhovorů také vyplynulo, že Marigold má novou milenku, jistou bardku jménem Priscilla. Tak hurá do podniku, kde vystupuje. Vyslech jsem si libou píseň na téma Geralt a Yennefer, až mi málem slza ukápla
Těm kolem mě tekly doslova proudy slz, tak není divu
Vše narušila hospodská z Bělosadu, která se tu jen tak objevila a prohlásila mě vrahem temeřanů ... že já se na toho jejího bratrance nevykašlal ... vlastně to nešlo, hra mě do toho vmanipulovala. Nic, další rozhovor proběhl v soukromý a dozvěděl jsem se více o podsvětí, se kterým se Marigold pravděpodobně zapletl.
Ve finále jsem tedy skončil v lázních, podniku již zmíněného barona. Alespoň se bylo na co dívat, lázně nejsou ničím jiným, než-li nóbl bordelem. Dorazil jsem akorát na schůzku Velké čtyřky. Překvapení by bylo asi oboustranné, oni o mé přítomnosti ve městě věděli, jenomže mě jaksi v první chvíli uniklo, odkud že to barona znám
Byl to starý známý z Loc Muinne - šéf redanské výzvědné služby a velmi blízký spolupracovník Filippy Eilhart, Sigismund Dijkstra. Ještě se k tomu později vrátím, tady se totiž začíná lámat chleba podle rozhodnutí z konce dvojky, ale přijde mi to docela okleštěné. Na poradě je ještě Král žebráků a trpaslík Tesák. Chybí jen Zkurvysyn Junior. Vlastně nechybí, pošle za sebe delegaci zabijáků, takže milý geralt s ručníkem kolem pasu a palicí v ruce milým gansterům vypomůže. Dijkstra jen tak bokem vysloví prosbičku, kdyby mu náhodou Geralt chtěl pomoc, někdo mu totiž vybral trezor ..., ale jaká novina?
Nechal jsem si svoje poznatky o Marigoldovi pro sebe a dal se do pátrání.
No, nebyl jsem úplně nadšený z toho, do čeho jsem se to namočil, ale jiné východisko v tu chvíli vidět nebylo. Na druhou stranu, alternativa, kterou jsem později vytušil, by byla ještě méně sympatická. Navíc tohle je přímá stopa k Marigoldovi. Přemýšlím, jestli jsem si určitý scénář nepřipravil už u vědmy, když jsem se zaměřil právě na Marigolda. Nevadí, výběr je daný a rozhodl jsem se, že pojedu ve hře tak, jak situace přijdou. Loadovat nemá smysl. Postupně jsem se dostal až na stopu a zjistil, že poklad skončil u šéfa chrámové stráže. Triss vymyslela geniální plán, měl jsem jí předhodit jako návnadu, neboť Triss patří mezi velmi hledané čarodějky. Ovšem vydržel jsem to jen do chvíle, než dostala první facku, pak tam všichni včetně šéfa zařvali. Je hezké, že mi hra dala na výběr a byť rozpačitě, ale přeci jen si k sobě s Triss můžeme sympatie vyříkat. Dijkstra úplně nadšený nebyl, nehledě na to, že ví, jak jsem ho tahal ohledně Marigolda za nos. Mě na druhou stranu dost vadí, jak mi pořád někdo něco nakazuje a dává na jevo, jak je snadné se mě zbavit. Na druhou stranu je to od Dijkstry jen takové špičkování, přeci jen jsem to byl já, kdo o jeho osudu rozhodl. Předal jsem mu klíč od pokladnice a zbytek je n něm, víc jsem nezjistil. Byla tu i jedna prima pasáž, kdy jsem se potřeboval o uložení pokladu dozvědět více a tak jsem si "domluvil" schůzku s jistým informátorem v opuštěném domku na břehu. Nečekaně přišla i Tris a velmi iniciativně se pustila do přesvědčování - vyčarovala nebohému informátorovi ohnivou kouli v gatích a podle potřeby regulovala její teplotu
I když, její chování mě čím dál více překvapuje, že by se za půl roku až takhle změnila? Co jí to tak žere?
Tím hledání Dijkstrovo pokladu skončilo a zas jsem byl o haldu informací bohatší. Za vším stojí Zkurvysyn Junior. Možností je několik, jak Juniorovi přijít do cesty, ale hra mi nabízí jako první arénu. Byl jsem poučen, abych nikde nevytruboval, že vím o spojení podobných podniků s Juniorem, protože oficiálně to není nikde uvedené a tak jsem se u Igora hlásil jako kandidát na vyhazovače. Nečekaně mě čekala zkouška. A kde jinde, než-li v aréně. Měla to být jen tři kola, ale nakonec na mě poslali i pár potvor (wyverna, medvěd) a když už nebylo co, přišel mi pogratulovat sám Junior. Nj, jenomže už věděl kdo jsem, takže než odešel, poslal na mě ostrahu a mezitím do komplexu vtrhli Tesákovo lidi. Tesák měla být moje významná spojka v řešení problému, ale nějak jsem to nebral v potaz. V tajné místnosti jsem našel i důkaz o spojení Juniora s Readinií, resp. Radovidem. Následovala ještě návštěva kasína, ale tam mě taky neradi viděli. Osvobodil jsem zde nějakého půlčíka. O domě Juniora nemá ani smysl mluvit, Tesák byl rychlejší.
A tady nastal jeden paradox, sám Dijkstra mě v hledání Juniora odkázal na mého starého známého - šéfa výzvědné služby Temerie, Vernona Roche, tou dobou partzyzána. Problém totiž je, že Vernon má spojku mezi redanskými, ovšem velmi překvapivou:
Role Juniora se naplno odkryje a účel byl splněn - Velká čtyřka už neexistuje. Čímž pádem Junior postrádá smysl a je mi za protislužbu vydán. Úkol, který souvisel s Tesákem a měl mi dopomoci k témuž, je tím pádem automaticky nesplněn. Podobný scénář jsem nečekal. Ke všemu cestu k Juniorovi jsem si stejnak musel vybojovat, protože stráže mě samozřejmě poznali. Zavázal jsem se tak nechtěně k něčemu, co jsem nechtěl a Roche mi to moc nevynahradil. Ta jeho role je tu dost malá, tedy alespoň pro tuhle chvíli (možná v budoucnu bude větší).
Junior se ukázal být sadistou s velkou spotřebou prostitutek. Podejť ne, o jejich umučené mrtvoly jsem za chvilku začal zakopávat. Nakonec jsem ho našel a s grácií sobě vlastní ho přesvědčil ke spolupráci. Tak přišla na řadu další sekvence s Ciri a už mi bylo jasné, proč Tesák tak snadno obsadil Juniorův dům. Nechal jsem ho nakonec žít, jen ve dveřích jsem utrosil, že jeho bývalí parťáci o jeho spojení s Radovidem vědí ... vyděsilo ho to mnohem více, ode mě by to měl zbytečně rychlé
V téhle části bylo celkem zřejmé, že jsem měl více možností, jak celé pátrání v Novigradu vést, ale nemůžu se zbavit dojmu, že jsem se do tohoto scénáře dostal jen svým výběrem.
Přišel čas na protislužbu. Jistý obdivovatel Filippy Eilhart by jí zas rád viděl, zdravou a živou. Vlastně takovou, jaká je, protože ve volbě, kterou jsem zvolil, byla Filippa Radovidem připravena o zrak. Jenomže ne o svou moc a ambice. Hledání bylo snadné, lovci čarodějnic už byli na místě a trochu mi pomohli. Filippu jsem ale nenašel. Místo toho jsem nalezl haldu drahokamů s podivným účelem a kámen pro megaskop. Bitvu s efrítem vynechám, to už pro mě nebyl soupeř. Úkol mě zavedl zpět k Triss, která mi záznam z krystalu přehrála. Fillipa se očividně snaží znovu postavit Lóži na nohy a zná i patřičné kandidátky. S Yennefer nepočítá, ta prý nikdy do Lóže naplno nepatřila. Ovšem má zájem o Keiru, jenomže neví, kde jí hledat (já ano:)) a o Triss, která by měla být v Novigradu. V hledání by jí mělo pomoci i to, že přišla na způsob, jak si vypěstovat nové oči. Reakce Triss na to celé mě ovšem značně překvapila. Co s krystalem? Musel jsem jí ho dát, z myšlenky, že bych Fillipu vydal, moc nadšená nebyla. Je to opravdu ta samá Triss co ve dvojce?? Chápu, že pro čarodějky je současná doba velmi těžká (Triss bydlí po vzoru Shani z jedničky v podnájmu
), ale to nic nemění na tom, že by se mělo zapomínat na zločiny, kterých se některé členky dopustili. Zůstal jsem tam stát jako úplný pitomec. Vždyť já jsem v Novigradu nakonec vlastně každého podvedl/zradil a celkem pro nic!
Nevím, zda-li tomu mám tleskat. Dostal jsem se do té situace podivným způsobem a opravdu mi nepřijde, že by to bylo jen volbou jednotlivých rozhodnutí. Přijde mi spíše, že je to výsledek toho, jak se CD Projekt snažil na hru napasovat rozhodnutí z předchozího dílu a hodit mi je pod nos za každou cenu, viz hledání Fillipy. Ruku v ruce s tím, aby to bylo za každou cenu co nejrozvětvenější. A to je možná ono. Je dost možné, že jsem se prostě jen dostal do spletence událostí, které se začnou rozplétat mnohem později a tak ještě nevidím veškeré souvislosti. Rozhodně nechci říci, že se mi ten příběh nelíbí a je špatně zpracovaný, jen mě to nyní donutilo se nad tím pozastavit a zrekapitulovat, co se všechno událo. Problém mám spíš s těmi postavami a chováním, hlavně Triss není přinejmenším ve své kůži. Mě to prostě nějak nesedí do kontextu - jo, víc by se mi líbilo, kdyby se některé postavy chovaly jinak
Ještě jeden pohled na děj z dílů minulýchVlastně spíš bych se rád pozastavil už jen u dvojky a konkrétně u konce příběhu. Hra umožňuje v základu několik rozhodnutí, z nichž se ve výsledku projeví jen některé. Předně je to volba zabít či nezabít draka (Saskii). Další nastává ve volbě, co se Shealou. Pak následuje osvobození Triss vs další událost dle zvolené frakce (lze udělat jen jedno), přičemž osvobození či neosvobození Triss se v trojce asi nijak nezohledňuje. Poslední volbou je Letho. Jak už jsem popisoval, namísto importu save pozice jsem zvolil odpovědi při audienci u císaře a těch bylo méně, než možností ve dvojce. Pokud si dobře vybavuju, byla to otázka na Saskii, na Shealu a tu další událost dle frakce. U mě jsem Saskii zabil, Sheale ke smrti dopomohl a na to třetí si nějak nemůžu vzpomenout
Myslím, že to byla otázka na Anais, levobočka Foltesta, ale budu muset kouknout. Očividně jsem si zvolil verzi, kde Radovid nechá Fillipě vyloupnout oči (mimochodem, Fillipa byla mentorem Radovida). Proto mě třeba Dijkstra docela překvapil, určitá část příběhu se kolem něj točí, ale asi bych si na něj už nevzpomenul.
Budu se na to ještě muset podívat a pak to sem kdyžtak doplním.
Levelování vs NovigradA ještě jeden pohled na levelování. Do Novigradu jsem naklusal na levelu 11 a včera skončil s levelem 15. Je to hodně velký skok a přitom bych řekl, že se toho zas tolik neudálo. Je prostě jasné, že plnění hlavních úkolů je honorováno velkým zkušenostním ziskem, ale po tom čase, co už jsem ve hře odehrál, mi to přijde poněkud omezující a zbytečné. Vím, je to hlavně kvůli svázání hry s příběhem, ale když to vemu, do Novigradu jsem měl původně asi nakráčet s ještě nižším levelem, protože jsem se tu už moc nezapotil. Stačilo tedy přetrpět ty hodiny navíc ve vedlejších úkolech a začínám si konečně připadat, jako by se mi vracela dřívější forma z dvojky
Teď je otázkou, zda-li mi ty hodiny navíc přinesly něco jiného anebo jinak, pokud půjdu jen po hlavní lince, zda-li budu mít důvod brát i ty vedlejší úkoly? U TES her si hlavní linku třeba musím šetřit a jít cestou průzkumu a vedlejších úkolů, jenomže u Zaklínače 3 je ta motivace jít mimo hlavní příběh menší. Nakonec to tedy dělám kombinovaně, takže jsem zase až moc rozlítaný. Chtělo by to ve hře mít něco mezi, protože myšlenka se svázáním děje není špatná, ale není to úplně dotažené.
Autor
Téma: (Elemir) - Zaklínač 3: Divoký Hon (Přečteno 118016 krát)