No, ono se to zjednodušovalo postupně a plynule, nejprve asi po obsahové stránce, tedy že úkoly a jejich řešení jsi měl přímo na talíři a nemusel si nic vymýšlet. Pak se to začalo zjednodušovat po stránce bojové/herní, tedy místo třeba boje, který si musel umět (ať už tahového, nebo akčního), ti stačilo nepřítele uklikat. V průběhu toho se to zjednodušovalo i po té stránce rozvoje, kde ta složitost byla stále nižší a nižší. Z nějakých přesných pravidel se přešlo víceméně k pár náhodným dovednostem a nakonec i ty dovednosti přestaly hrát roli úplně a rozvoj se stal zbytečným.
Samozřejmě každá hra je dělaná již od základu trošku jinak, tedy někde se to projevilo víc, někde míň, ale tydle trendy byly všude. Ve finále tak má člověk z nových her pocit, že to hraje s cheatem a s návodem a že tu hru vlastně podvádí. Něco, jak kdyby sis třeba v nějaké te starší hře zapnul nesmrtelnost, přidal si milion vědomostních bodů a hrdinu na maxoval, přidal si milion peněz a pak každý krok ve hře dělal přesně podle návodu. Nebo alespoň z těch her mám takový nepříjemný pocit.
Ale zrovna ani PB se rozhodně nedrží svého. Už gothic3, byla katastrofa. Risen1 se ještě trošku vrátíli k tomu svému a Risen2-3 už byla zase katastrofa. Prostě se snažili držet trendů jiných, než aby se drželi svého a to rozvíjeli. Elex je někde mezi.
Myslím, že na to mají vliv ty nejvíce vyhypované top RPG hry. Které pak prostě udávají trendy. Ale příjde mi, že ty trendy hrají stále větší a větší roli, protože dříve přece jen se autoři snažili odlišit - každý chtěl udělat svojí hru, která by byla jiná, než ty ostatní a ona originalita byla braná jako klad. Nyní je to spíše tak, že jako klad je bráno to, když je to klon něčeho jiného a hodnotí se především to, jak moc se ten klon podařil. A to platí jak o těch moderních her, tak často i o těch "old-shool" her - kde v bojím je to považováno za klad a autoři přímo říkají, čím se inspirovali a na co chtějí navázat.
Kvůli tomu u těch her moderních se šíří ty negativní trendy (pro mě negativní) stále rychleji a u těch old-shool mám mnohdy pocit, že hraji klon něčeho, co jsem už hrál. Jenže za opravdu povedené hry z těch old-shool nových her považuji paradoxně ty, které sice jsou old-shool z hlediska mechanik, ale současně se nebály být i orginální a jít i svým směrem. (třeba právě ten omílaná drakensang, nebo Divinity OS. Ne, že by byli dokonalé. Ale neměl jsem u nich pocit, že hraji klon nějaké jiné hry, kde jen zmrvili mechaniky, ale obsahově jí vykradli, ale taky jsem pořád neměl pocit, že cheatuju).
Co se ale týče bojů, které probíhali realtime a nebyli na tahy a hráč prostě musel správně reagovat na situaci hned, tak takové hry v RPG žánru podle mě byly skoro vždy. Nebylo to 3D, takže to bylo krokovací, ale pořád to nebylo tahové. Jen byl prostě rozdíl v tom, že místo schopností strategického a taktického ducha, si uplatnil ty správné reakce. Postupem času to ale přešlo a nyní už nezáleží ani na tvých reakcích a v tahových hrách v podstaně na tvých schopnostech.
Třeba takové UFO1-2, bylo ze své podstaty větší RPG, než mnoho současných her, jelikož i tam se vojáci rozvíjeli a hrálo to svojí roli. Včera jsem třeba nainstaloval ufo extraterrestrials, když už tu byla řeč o těch tazích, což je hra, která asi nejvíce z těch nových navazuje na ty dvě staré hry a nějak tak bych si představoval návrat k starším hrám. Podobné mechaniky a principy, ale rozvinutější, propracovanější a hlavně s rozšířenějším obsahem. Ale tam může hráč své vojáčky opravdu rozvíjet - tedy vždy, když zvýší hodnost, jim může dát ručně body do vlastností (stejných jako v původních dílech, jen tam se to dělo automaticky a člověk to nemohl ovlivnit). Tady ten rozvoj a správný rozvoj, je navíc dost důležitý. Ta hra je poměrně hodně těžká a opravdu dokáže v hráči navodit pocit deprese a beznaděje a takový ten pocit, který by asi lidé měli, že proti těm cizákům nemají šanci. Navíc to dělá opakovaně, protože když už začneš mít pocit, že to těm cizákům dáváš, doženeš je technologicky, vycičíš vojáky atd, tak cizáci přejdou do nové technologické doby (například od plazmových zbraní k iontovým), a hráč ne jen že ztrácí zase technicky a musí je dohánět, ale hlavně se ve hře objeví nepřátelší roboti a tam i jeden z nich dokáže natrhnout kaďák všem těm nadupaným vojákům hráče, které si tak pečlivě v té předchozí fázi piplal. Když todle nějak rozchodí a zase se jakžtakš dožene s nepřáteli, stane se to znovu, cizáci přejdou k lepším zbraním a používají ještě horší roboty a podobně. V té hře jsem fakt v určitých chvílích podléhal pocitům deprese a beznaděje
.
Tedy jak po stránce rozvoje, tak hraní role, tak i vlastně po stránce příběhové a z hlediska rozvoje inventáře-zbraní/zbrojí/věcí je RPG jak vyšité (v té dnešní optice). Vlastně ani nevím, proč jsem to instaloval a jestli mám dost odvahy to hrát znovu. Ale uvidíme.