Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Milhaus]

Tak to já právě nepáchám jen čistě dobro, ale volím dle situace, ale vyloženě záporáka většinou ve hrách nehraji. Tedy pokud tuto variantu nechci cíleně vyzkoušet. Právě v tom je dobré to šedé, že není nic vyloženě dobré ani špatné, respektive že jsou obě volby dobré nebo špatné, atd, kde ta volba hry za klaďase/záporáka není tak jasná. V dialogu například zvolíš možnost, o které si myslíš, že je dobrá, ale zjistíš, že to zas tak dobré nebylo. atd atd

V tomto ohledu byla dobře udělaná hra Star Wars: Kotor2. Tam byly dialogy a úkoly udělané hezky a každá věc, každý úkol a vůbec celá hra měla prostě krom jiného i nějakou myšlenku. O Planescape: Torment ani nemluvím, tam to byl extrém. Každý dialog ve hře mohl brát člověk různě. Každý měl více smyslů a záleželo hodně na hráči, jak to celé bude vnímat. (proto je ta hra pro mě osobně ostatně spíše opravdu umělecké dílo, než hra).

Co se týče úkolů, to já to mám rád právě dobře okecané, respektive dobře zapojené do hry, aby to dávalo smysl. Aby měl člověk důvod to dělat a aby i cítil, že k tomu má důvod ta postava to zadávat. Úkoly stylu dones/přines/zabij ve své úplně nahé podobě, pokud ve hře jsou, během chvilky působí tak, že se člověk cítí jako stroj, který dělá jeden úkol za druhým, aniž by o tom přemýšlel. To já rád nemám. Nejlepší kombinace je podle mě série vedlejších úkolů, která na sebe nějak navazuje (takové vedlejší linie úkolů), která se může i větvit. A to doplněné o dobře pojaté a dobře napasované a okecané úkoly jednoduché. Nicméně pokud nejsou okecané vůbec, nebo jsou okecané špatně (jako třeba část zde v Zaklínači), tak se to brzy zvrhne do stereotypu a v tu chvíli mě to prostě nebaví. Také to asi bude důvod, proč mám většinu nových RPG her problém dohrát.

Celkově potřebuji, aby cokoliv, co dělám, mělo ve hře smysl. Proč se mám přehrabovat tunou návodů na výrobu zbraní, když nic z toho nepotřebuji a nezískám tím vůbec žádnou výhodu? Nebo proč se mám prohrabovat v návodech v alchymii a vařit nějaké lektvary atd, když ty lektvary nikdy během hry nepoužiji a je to celé k ničemu. To mě tom vede k tomu, že se na to prostě vykašlu.

A ono hodně her je děláno hlavně na efekt, musí tam toho být hodně a všeho a hráč musí být zavalen co nejvíc věcmi, aby co nejméně přemýšlel nad tím, proč ty věci vlastně dělá. Na většinu lidí to asi funguje, u mě to bohužel nefunguje (nebo to spíše funguje opačně) a jakmile ve mě něco aktivuje todle "myšlení nad smyslem", je konec .

[Yuyana]

Přesně se mi vybavil Torment, ještě než jsi o něm začal psát. Ta hra byla super. Strašně se mi líbilo, že tam třeba byla několikrát uplně stejná dialogová možnost, a k tomu v závorkách: (přísahat), (lhát), a podobně. Tam opravdu šlo vyjádřit hodně. Já byla tradičně zákonně dobrá, protože ta hra k tomuhle přesvědčení dávala solidní výhody. +3 odolnost, až +3 síla a možnost použít nejsilnější zbraň ve hře? (to jsem nikdy neudělala, ale možnost tam je) Díky, díky vám všem, budu tak zákonně dobrá, jak jen to půjde :-D.

Co se týče "šedejch" možností, za který jsou výhody... ne, obvykle to nedělám. To už musí bejt. Pokud považuju danou možnost za špatnou, většinou jí nevolim.

Mě osobně nevadí chodit za šipkou a plnit jednoduchý úkoly, jako třeba v DA. Mám ráda boj, a zrovna v DAI si i ráda projdu jednotlivý lokace, protože jsou fakt hezký. Na fotkách to nevynikne (zvlášť na moje minimální nastavení :-D), ale snažila jsem se. Samozřejmě tyhle jednoduchý úkoly dávaj smysl. Neni to tak, že by chtěl každej člověk donést 10x to nebo tamto. Ale nikdo nepředstírá, že pomoc se zabezpečenim jídla pro uprchlíky je nějaká epická sága :-D.

Na to, aby věci dávaly smysl, jsem taky hodně citlivá. Proto mám u toho DA občas chuť mlátit hlavou o zeď :-D. Jo, smysl je důležitej. A logičnost.

[Elemir]

V podstatě jsem na Skellige skončil, skladba a propracování úkolů zůstává podobné. Zhruba se dá říci, že nosnou kostrou je samozřejmě hlavní příběh, který se proplétá s vedlejšími úkoly (vznikají jako doprovodný efekt). A pak je tu ten zbytek, který v kvalitě různě osciluje. Tím je zároveň určeno, které oblasti na mapě jsou zajímavé a které jsou jen "vata".

Je s podivem, jak si designéři dali záležet i s tím nejzapadlejším kousíčkem mapy, ale chybí tomu obsah. Já vím, na válku se dá svést mnohé, ale když už se mám jen projíždět divočinou a ruinama, tak by to chtělo dodat nějaké činnosti. Po včerejšku se ve mě tento pocit umocnil, protože Skellige, ač vizuálně krásné, je ve skutečnosti ještě větší pustina. Halda noname NPC mi taky vadí, interakce nulová.

Dost mě třeba překvapilo, že hra určitá rozhodnutí nijak nereflektuje a dál si jede v zaběhlých kolejích. Narážím opět na Yennefer, ta hra mi jí zkrátka tlačí horem-dolem. Myslel jsem si, že když jí odpálkuju, bude už po všem. Ale není. Jarlova dcerka na mě třeba dneska vybalila rozpravu na téma, jaký jsem podpanfoflíčník a já neměl možnost říct nic na obranu, např. "to se mýlíš, včera jsme se s Yenn rozešli" apod. Překvapuje mě to už jen kvůli tomu, že je tu plno jiných úkolů, které se odvíjejí od drobných rozhodnutí a tohle si nikdo nepohlídal? Přijde mě to spíš jako nedodělek, který pak někdo narychlo stočil jen jedním směrem a vše kolem odsekal.

Stejně jako jsem měl chuť nahrát starší load před Skellige, mám stejnou chuť i se čtvrtou mapou. Jj, risknul jsem to a šel dál. Ovšem znechucený jsem byl hned na začátku. Opět Yennefer a opět mám cestu nalinkovanou. Pokud bude hlavní děj délkou podobný Skellige, tak jsem skoro na konci. Ale vracet se budu hlavně kvůli úkolu s Lambertem, protože ten se otevřením mapy s Kaer Morhen zruší, což by byla škoda.

Časem jsem někde poblíž 70 hodin a začínám se čím dál více těšit na konec hlavní linky, protože díky tomu propojení s vedlejšími úkoly budu zároveň v podstatě na konci toho, co bych ještě mohl považovat za rozumné hraní. O znovuhratelnost se začínám celkem obávat, pro mě je opravdu nezkousnutelný ten scénář s Yennefer a když si představím, že tomuhle se při nové rozehrávce nevyhnu, tak mě to nijak neláká. V tomhle ohledu jsem čekal mnohem větší svobodu. DLC, datadisky apod. můžou udělat hodně, ale určitě nebudou měnit tuhle linku. Musím to holt zkousnout.

Je mi jasné, že to nelze srovnávat s volností, kterou by přinesla možnost hrát za noname zaklínače. Podle mě se tady CD Projekt snažil na něco navázat a patřičně to ukončit, ale pak prostě nechápu, proč jsem v druhé mapě měl tolik svobody a mohl Triss přinutit zůstat? Dvojka ve své podstatě nutila hráči Triss, takže jakoby nic nového pod sluncem, ale přišlo mi to mnohem přirozenější a také se to dalo ignorovat.

Každopádně nenechte se nijak zvyklat, propracovaná romance bylo něco, co jsem prostě od Zaklínače docela očekával Ale teď k dnešním událostem ve hře ...

[Yuyana]

Takže je to povinný, hm? Ty ženský tam. Super. No, já bych to nezkousla, to je jedna z věcí, který mi vaděj. Zůstanu raději vedle s lordem Dorianem, neni dokonalej, ale máme hezkej zdravej vztah a to nám stačí :-p.

[Elemir]

Kletba v hájku

Mno, sice jsem to odehrál přesně obráceně, ale lepší je začít tím jednoduším Jde o Morqwarta, toho prokletého vlkodlaka, co straší ve Freyině hájku. Nikdy bych neřekl, jak se může takto malá zahrada stát takovým bludištěm.

Nedalo mi to a vrátil jsem se. V rámci hlavního příběhu se pořeší jen část a když už jsem tomu vlkodlakovi přislíbil pomoc, tak bych byl nerad za podrazáka. Jenomže jsem dlouho nemohl najít rozumnou cestu dále a vlastně jsem vůbec netušil, jak ten úkol pořádně uchopit. Je to koloběh různého tápání, kdy se vlkodlak ještě párkrát připlete pod nohy a pokaždé je potřeba ho usekat do bezvědomí. To je celkem hračka, jen ty vodítka v příběhu se jaksi nedostávají

Nakonec jsem našel klíč od chaty a Morqwartovo deník. Opravdu byl dost zrůznou bytostí už před tím prokletím. Deník se zmínil i o Einarovi, na toho mě zavedla už dřívější stopa, ale zmátl mě ukazatel na minimapě. Tenhle polepšený pirát je totiž v přístavu v nedaleké vesnici. Konverzace se jako obvykle zvrtla, vždyť díky deníku vím, kdo to je a došlo klasicky na ocelový meč.

Zdánlivě se nic nestalo, Einar měl u sebe prokletý náhrdelník, ale na víc si nevzpomínám ... vlastně si teď nejsem vůbec jist, zda-li se jmenuje Einar Ale to je jedno. Vlkodlaka jsem opět srazil a zvolil nabídku dát mu najíst. Mezi úkolovými předměty se objevil kus jeho masa, ani nevím, kde jsem k němu přišel a kletba byla zlomena. Ovšem jinak, než si Morqwart přát. Jak jsem v zápětí zjistil odměnu si mám vyzvednout u kněžky bohyně Frey, nejspíš se nad ním samotná bohyně slitovala a nechala ho konečně zemřít

Volba krále

Při oslavě na počest mrtvého krále dojde na volbu nových kandidátů na tento úřad, kam se mimo jiné přihlásí i syn a dcera našeho známého jarla (jména po mě nechtějte, dcera je tuším Cerys, syn Hjalmark). Je to jedno. Každopádně každý z kandidátů má předvést nějaký udatný čin, který by jim pomohl získat větší slávu a tím pádem i šance. Byl jsem proto požádán, abych na oba kandidáty dohlédl. Vedle vlkodlaka jsou to další dva velmi zajímavé úkoly.

Vydal jsem se tedy po stopách syna, který si to šel vyříkat s ledovým obrem. Jenomže problém byla už samotná plavba na vzdálený ostrov První dvě loďky jsem utopil, teprve napotřetí jsem doplul. Když už jsem totiž do ničeho nenarazil sám, tak se o to skoro postaraly sirény - umí "odloupnout" kus boku lodi. O nic méně napínavější nebyla ani cesta k místu určení. Je to také asi nejdelší úkol, co se používání zaklínačských smyslů týče. Když už jsem si myslel, že blouděního v jeskyni bylo dost, následovalo ještě bloudění venku a zajímavá vsuvka pro zmatení - na rozcestí se stopy od jeskyně rozdělily, jenomže ty doleva byly lidské a ty doprava obra Takže i na takové detaily došlo.

Syna jsem nakonec našel, pomohl mu ustát nálet sirén a společně jsme se vydali do jeskyně obra. Zrovna odpočíval před čerstvou večeří, kterou už se mi zachránit nepodařilo, neb jsem obra vzbudil. Při pohledu na něj jsem trochu ztuhnul, ale boj šel hravě. Jenomže po ubrané 1/3 zdraví se vyzbrojil kotvou na řetězu a to už budilo velký respekt ... jen kdyby díky tomu nebyl ještě pomalejší Padl.

Dcera si to pro změnu vydala odklít jiného jarla, což začalo jako zdánlivě triviální úkol - najít meč a uložit ho u ostatků jarlova bratra, který spočinul při nešťastné náhodě na dně moře (utopil se během bouře). Meč jsem z podivné ruiny jejich dřívějšího sídla vzal velmi snadno, něco na tom nehrálo, ale taky na mě nic nebaflo. Dokonce ani poté, co jsem ho uložil k ostatkům. Děj se začal zamotávat až poté, protože kletba nezmizela a pomalu začalo být jasné, že příčina je někde jinde. Dal jsem při vymítání na ženskou intuici, což sice odskákali 3 strážní, ale kletbu jsem zlomil.

Oba potomci tedy s mou lehkou výpomocí svou část splnili a došlo na další hostinu a jak jinak, na další zvrat. Jen jsem zmizel z dohledu, promluvit si s jejich otcem, měl jsem další vyšetřování na krku. Do sálu vpladlo několik medvědů a povraždili mimo jiné většinu kandidátů na nového krále. Něco v tom smrdělo, něco na způsob, jak poškodit oba naše kandidáty a jejich klan tím, že se celý incident schodí na ně. Kvůli řešení nebylo potřeba nikam daleko chodit, všechno se odehrávalo uvnitř sídla, ale zajímavé bylo sledovat rozplétání celého toho motivu. Ani na konci nebylo úplně jasno a hlavně chyběly přesvědčivé důkazy. Těžko říci, nakolik záleželo na mých odpovědích, ale zasáhla náhoda a štěstí přešlo na naši stranu.

Pak už jen následovala korunovace nového panovníka, kde jsem se dozvěděl, že to vyhrála jarlova dcera. Mimochodem, to je ta, co do mě pořád ryla kvůli Yennefer

Návrat na Kaer Morhen?

Ale jo, prubnul jsem to, byť to zítra ještě loadnu o kus zpět. Získat Umu z Vranova bylo snadné, ale těžší dostat ho na Kaer Morhen. Cestou mě dohal oddíl nilfgaarďanů a donutil mě změnit směr do Wyzimy za císařem. Geralt se nějak sám od sebe uklonil, ale neměl jsem v úmyslu lízt císaři kamsi, jako to skoro dělá Yennefer. naopak, byl jsem dost hrubý a to právě poté i na Yenn (vida, možná to přeci jen něco z toho rozhovoru po džinovi reflektuje ).

Chtě nechtě jsem musel císaři reportovat dosavadní výsledek šetření a odstranění kletby bylo svěřeno Yenn ... dobrá, je to přeci jen císařova poradkyně, to tedy beru. Kdyžtak Triss je doufám v záloze. Zároveň jsem dostal rozkaz Ciri k císaři transportovat, jakmile jí budeme mít. Jo, jakouže v tom hraje roli Uma? Objevil se v jednom flashbacku s Ciri, domněnek je tedy mnoho, třeba ta, že to je dokonce samotná Ciri.

Zapojil jsem se ještě do příprav obřadu, ale pro dnešek už toho bylo dost a zítra se vrátím o kus zpět.

[Elemir]

Takže je to povinný, hm? Ty ženský tam. Super. No, já bych to nezkousla, to je jedna z věcí, který mi vaděj. Zůstanu raději vedle s lordem Dorianem, neni dokonalej, ale máme hezkej zdravej vztah a to nám stačí :-p.

V podstatě jsem nenašel žádný náznak, že by tomu bylo jinak. Ten příběh má asi skončit vypořádáním mezi Geraltem a Yenn, takže každá zdánlivá odbočka je nakonec useknuta a je to vráceno zpět tímto směrem. Podle mě se ta hra snaží jakoby vypořádat s knižní předlohou a mě je Yenn prostě nesympatická, stejně jako to věčné nucení do politikaření. Opravdu jsem čekal mnohem větší svobodu. Jsem proto docela zvědav, s čím přijdou na podzim ty datadisky.

[Elemir]

Na začátku máš dvě možnosti, baron a Keira, ne? A splnit musíš obě. Nicméně přes Keiru se dostaneš k ježibabám - tam se od nich dozvíš, takže pak se můžeš na barona vykašlat a jít rovnou po nich. Přitom s baronem vůbec nemluvit, tedy vůbec nevidět ty animace Ciri, nevědět, že se ztratila jeho žena atd atd. Já třeba Tamaru našel až po té, co jsem našel matku a hned jsem jí o tom řekl. Ale kdybych chtěl, nemusel bych jí hledat vůbec.

Já myslím, že Baron už ve hře nebude určitě. Buď umřel, nebo odešel. Stejně tak ty zbývající 2 postavy. Možná Tamara by tam ještě mohla sehrát nějakou roli, když je u inkvizice. Ten skřet Um těžko  říct, ten tam zatím žádnou roli nehrál.

Máš pravdu, ta linka vede přes Keiru. Akorát já mám pořád vsugerováno, že ty úkoly jsou 3, protože si vybavuju, že mi tam svítila i ta pasáž vedoucí do Novigradu za Triss. Je ovšem možné, to taky vyplynulo až z rozhovorů s Keirou nebo baronem, protože Triss lze při cestě na Skellige přeskočit.

Barona ve hře možná ještě budeš mít, cesta po Skellige mě zavedla zpět do Vranova, akorát u mě to bylo jasné, musel jsem jednat s tím jeho seržantem.

Ještě mě tak při cestě provozem napadlo, že si vůbec nevybavuju, že ten úkol s Hattorim (mečíř) by mi někdo zadával, nebo jsem se kolem minul v rámci jiného úkolu. V tom případě by to byl první zajímavý vedlejší úkol, na který jsem narazil zcela náhodou. Letha počítat nemůžu, tam mě navedla zakázka. Ono je teda pravda, že se někdo někde zmiňoval, že nejlepší kovář v Novigradu pověsil řemeslo na hřebík (kovárna je zavřená a musel bych ho leda překecat), akorát to bylo bez udání místa a jména.

S tím souvisí i ta orientace v Novigradu, nevím jak u tebe, ale u mě se třeba většina obchodů zobrazuje na mapě až ve chvíli, kdy jsem v příslušné čtvrti. Musel jsem si tedy jejich polohy zhruba zapamatovat. Vchod do Hattoriho obchodu je navíc takový divný, vůbec mi to nepřišlo jako kovárna

[Milhaus]

Tak pokud to bereš i s těmito úkoly, tak to pak ano, úkol vedoucí do Novigradu za Triss a i úkol vedoucí do Skellige je tam již od začátku. Nicméně úkoly s baronem a čarodějkou a hledáním ve Velenu jsou ve hře vloženy jako hlavní a tedy mám za to, že je nutné je splnit.

Baron dá v určité fázi hráči propustku do města (myslím, že je to po té, co zjistí kde je Tamara), aby jí mohl jít najít - tedy není to ve fázi, kdy je ten povinný úkol ukončený. Navíc lze získat propustku i ve vedlejším úkolu od jednoho podivného obchodníka (tak jsem jí získal já) a pak ještě v jednom vedlejším úkolu pro kapitána stráží (který pak právě skončí bojem s elfy) a s ní se do města šlo také dostat. Jen nevím, jestli je ta propustka potřebná na vstup do obou měst, nebo jen do toho Oxfordu (nebo jak se to jmenuje). Protože tam jí po mě chtěli a když jsem jí ukázal, mohl jsem tam jít. Při cestě do Novigradu po mě propustku nikdo nechtěl.

Ale ať už je to jak chce, je teoreticky možné, že ani úkoly s čarodějkou, ani úkoly s baronem, ani úkoly s Triss vůbec není nutné plnit a je možné rovnou odcestovat do Skellige. Ostatně hra se asi řídí dle levelu a nyní mi tu cestu do Skellige neustále vnucuje. Vždy, když v deníku vyberu a označím nějaký vedlejší úkol a splním jej, tak se automaticky označí ten s cestou do Skellige a nikoliv ten, abych šel za Triss. (přitom v době, kdy jsem měl nižší level, se vždy automaticky označoval ten s Triss). Tak fakt nevím.

Je teoreticky možné, že ani jeden z těch úkolů není hlavní, jen se tak v deníku tváří.

Co se týče kováře, mě někdo ten úkol s kovářem v Novigradu zadal. Myslím, že se o tom nejčastěji baví kováři. Tedy asi nejspíše některý z nich. Když jsem došel do Novigradu, tak jsem také hned za ním šel. On mi nabídl koblihy a já se s ním pak domluvil, že mu pomůžu v nějakém jednání a on mi pak vyrobí zbraně. Nicméně ten úkol jsem prozatím neplnil. On ten jeho obchod vypadá jako pekárna, protože je pekař .

Tedy zdá se, že oba mistři kováři (na meče i zbroje) jsou podmíněni tím, že pro ně musíš splnit úkol s levelem nad 23.

Myslím, že pokud tě hra posílá po Skellige zpět do Vranova, je to proto, aby se ujistila, že si ten úkol s Baronem splnil. Tím by se i vysvětlovalo, že ten úkol s ním prostě splnit musíš a že opravdu je hlavní, jen je nejspíše na tobě, kdy ho splníš. Aby si mohl splinit úkol s Baronem, musíš splnit úkol s Čarodějkou a ježibabama, takže tím pádem jsou všechny tyto úkoly hlavní.

U mě Baron odešel s manželkou hledat posutevníka, čím definitivně zmizeli oba ze scény. (tedy v podstatě je to totéž, jako kdyby oba umřeli).

[Milhaus]

Tak až teď jsem zjistil, že se dá množství zbytečných postav zmenšit pomocí nastavení - Počet postav v pozadí: viz
http://pctuning.tyden.cz/multimedia/hry-a-zabava/35043-zaklinac-3-divoky-hon-rozbor-hry-a-nastaveni-detailu?start=1

to je neuvěřitelné , že se k NPC postavám ne jen že přistupují s tím, že se s nimi nedá mluvit, ale že k nim přistupují doslova jako k dekoraci (třeba jako ke stromům). Já si celou dobu myslel, že to nastavuje dohled

[Elemir]

Propustky jsem získal stejným způsobem a dokonce ve stejném pořadí jako ty Ale zajímavé to bylo s tím Novigradem hned na začátku, protože jsem tam taky došel bez propustky.

Úkol pro Hattoriho jde, je to pro level asi 23 a šel jsem na něj při levelu 18. I když si říkám, že jsem měl taky dost štěstí, protože to má jeden tužší moment

Spoiler: ukázat

pěstní souboj s postavou okolo toho levelu

Hra tě posílá do Vranova z jiného důvodu, to pak uvidíš. Podle mě, kdyby si ten úkol s baronem nesplnil, tak ti návštěva Skellige prakticky nepomůže, protože ti bude chybět podstatná souvislost. Nicméně asi by ti nic nebránilo jít na to z druhé strany, otázkou je, zda-li s tím scénárista počítal. Odjezdem na Skellige se určitě nezruší, protože oba hrají důležitou roli, viz ten Keiry a Oko Nehalemi (byť bez toho se žít dá). Jestli ti baron odešel, tak to podle mě budeš mít nakonec stejné jako u mě.

Ty NPC jsou prima, já si na začátku přečetl na Eurogameru článek o nastavení grafiky (byl méně podrobný, než ten, co jsi postoval), takže z něj to vím U mě to třeba vypadá tak, že jakmile se nějaké NPC do počtu vzdálí, tak se třeba najednou kousek ode mně vyloupne z nicoty jiné NPC (dělá to hlavně v Novigradu).

Jinak musím trochu dementovat včerejší prohlášení o nudnosti Skellige, naneštěstí se hlavní příběh odehrává v těch méně zajímavých částech, jinak to funguje jako ve Velenu, takže to není jen o pouhém kochání se krajinkou. Vracel jsem se tam kvůli tomu úkolu pro Lamberta (tenhle úkol mě navíc dost překvapil ).

Protože jsem se pak vydal po hlavní lince dále a zkousl ten začátek, tak mohu říci, že mi hra mojí frustraci z nucené romance s Yennefer perfektně vynahradila Najednou to nabralo na obrátkách a rozhodně ne po přímé lince. Za chvilku se k tomu dostanu v samostatném příspěvku, akorát je to na vlatní nebezpečí, ani spoiler tag všechno nezachrání

[Yuyana]

Pojďme se všichni divoce honit. Kdo tu hru pojmenovával, kdo, kterej člověk to má na svědomí.

[Elemir]

Předem upozorňuji, že následující zápisek toho bude prozrazovat mnohem více, než-li je obvyklé. Ve čtvrté mapě dojde opravdu hodně na lámání chleba a řada předchozích voleb se teď naplno projeví. Pochybuju, že se mi to povede udržet v neutrální rovině, takže čtete opravdu na vlastní riziko

Load o kus zpět ...

Opravdu jsem nebyl z nástalé situace na Kaer Morhen nadšený a rozhodl jsem se ráno zasednout k počítači a loadnout hru před cestou pro Umu. Namísto toho jsem se vydal po stopě Lambertova úkolu a cestou dobral pár drobných úkolů od NPC s vykřičníkem. Cesta mě zavedla na obydlenější ostrov, takže jsem byl mile překvapen, že to tu nakonec žije podobně jako třeba ve Velenu. Je smůla, že hlavní příběh je na Skellige opravdu velmi krátký a i ty vedlejší úkoly se odehrávají v nezajímavých místech. Člověk tak nemá potřebu to tu moc zkoumat - automaticky mi to přišlo jako pustina, jenomže to na mapě jsou skutečné obydlené vesnice.

Vzal jsem to rovnou podél pobřeží a splnil i úkol s černou perlou. Jeden nikdy neví, jak dlouho se tu zaseknu, protože od úkolu pro bratra v meči jsem čekal opravdu spletitý příběh. Jenomže ukazatel mě zavedl do pirátské vesnice, kde ke slovu přišel můj meč, bývalého kumpána hledaného bídáka jsem rozpůlil, s poznatky se vrátil zpět do Novigradu za Lambertem a bídáka dekapitoval (dle volby). A konec, to bylo opravdu vše ...

Kaer Morhen znovu a lépe

Dobrá, do Vranova, popadnout Umu, nechat se eskortovat k císaři, zvolit trochu jiné odpovědi a hurá na hrad. Rozhovory už jsem jen odklikal, zamrzela akorát ta vyhozená dubová postel, na kterou máme s Triss mnoho vzpomínek, ale nedivím se, že Yennefer nechce spát v posteli plné rezavých vlasů Ale nechtěl jsem za ní jít přímo, tak jsem šel nejdříve pomoct Eskelovi s vidlorohem, či jak se ta potvora jmenuje. Levelem jsem byl v té chvíli 21, takže nic překvapivého.

Jenomže Ynnefer se nedá vyhýbat donekonečna, takže jsem se šel přeci jen kouknout, jak daleko je s megaskopem, který prý nahoře ve věži sestavuje. Nikdo tu moc z její přítomnosti nadšený nebyl, obzvláště z té její panovačné nátury, což naprosto chápu. Ale obavy se ihned rozplynuly a konečně mi hra nahrála do karet. Rozumím tomu, že spát s její nejlepší kamarádkou asi není zrovna hezké (to to Triss nevěděla, aby mě zastavila?), ale za co se budu přeci omlouvat. Já chci Triss a ne jí. Než jsem se nadál, otevřela teleport a vyhodila mě z hradu na "procházku" ... přistál jsem v nedalekém jezeře Páni, teď jsem jí asi opravdu dožral Než jsem se vrátil, tak se trochu uklidnila a šel jsem dořešil ještě druhý úkol s Lambertem. Ostatně jako zaklínači jsem si konečně všichni mohli pořádně popovídat.

A nezůstalo jen u toho. Vesemir se taky vzbouřil a rozhodl se z Umu zkusit sejmout kletbu nejprve sám. Čímž nám vznikl den volna a co ve volnu zaklínači asi tak dělají, když se sejdou po tolika měsících? Ano, zachlastaj Yennefer se sice přidala, ale moc dlouho nevydržela. Prý ať to taky nepřeháníme, že nás čeká náročný den, obzvláště pokud se Vesemirův plán nepovede. Kašlem na to, další runda je na stole, ostatně jsem se oběma přiznal, že není důvod nikam pospíchat, neb jsme to s Yennefer ukončili ... Následující průběh kalby mě dost připomněl naše noční dýchánky na kolejích i se stejně jalovými nápady. Musím říct, že jsem se u toho dost nasmál Od obyčejného chlastání, přes slovní hru až k hledání ztraceného Eskela - usnul u kozy na dvorku. Pak Lamberta napadlo, že bychom si mohli jít vyzkoušet megaskop, načež následovalo dohadování, jak se používá a jak bychom před něj měli předstoupit, neboť rozhodně nevypadáme jako čarodějky ... ano rozbalili jsme Yennefeřiny kufry a ohákli se jejím oblečením Ten chlápek na druhém konci nebyl nadšený a nejspíše se ještě doteď v noci budí hrůzou, že jde po něm Lóže "čarodějek". Jenomže nám to nakonec Yennefer překazila a holt jsme museli na kutě.

Teeeda, takový zvrat jsem nečekal, takže jsem si na tom opravdu zgustl. To má za to svoje rejpání. Ono totiž nestačilo, že mě odteleportovala z hradu, ale ještě se do mě pustila za neuctivost k vědoucí, se kterou se megaskopem spojila. Mě, který se tentokrát chtěl chovat opravdu slušně? Kdo mohl vědět, že ta elfská věta je mnohem hoší varianta, než-li strohé "Nazdar, jak se vede?"

Dobrou náladu však začalo kazit něco úplně jiného. Vesemir neuspěl. Teď je na řadě Yennefer a zkouška trav. Vydržel jsem až do konce podávání lektvarů, mohl jsem to ukončit, ale riskovat se prostě někdy musí. Zbytek už byl na Yen. Umu se změnil ve vědoucího (tuším, že jsem se s ním seznámil v jedničce) a muselo ho pomocí magie udržovat celý den. Bylo mi jí až líto, protože to opravdu prováděla s vypětím všech sil. Jenomže ona je milá opravdu jen tehdy, pokud mlčí. Je až neuvěřitelné, jak se povedlo ten zvrat atmosféry takhle plynule navodit. Je to jeden ze silnějších momentů hry a opravdu jsem se do toho vžil.

Vědoucí už pak jen vyklopil místo, kde je Ciri a opět to bylo na mě. Vlastně ne, je jasné, že dovést Ciri na Kaer Morhen přitáhne pozornost Divokého honu, takže by bylo dobré sehnat nějaké přátele na pomoc. A tady se hned ukázalo, kdo má ke mě jaké sympatie. Dijsktra mě poslal do zádele, neboť jsem mu nenašel jeho poklad. Roche a Ves pomohou, Zoltan samozřejmě také. Císař mě odbyl, že mu mám prostě Ciri dovést do Wyzimi, tak jsem se s ním rozloučil. Na Skellige jsem získal pomoc Hjalmara a Myšilova, ostatní nemohou, protože Nilfgaard se je už na hranicích. To samozřejmě chápu. Dobrá, to bychom měli, takže hurá na Mlžný ostrov pro Ciri.

Nic nemůže být jednoduché, takže jedináchatka na ostrově je zavřená a za dveřmi je halda trpaslíků. Jenomže ty mě nepustěj, protože mi nevěří, mám jim nejprve přivést 3 jejich přeživší kamarády. Vlastně jen jednoho, protože jeden už je delší dobu mrtvý a druhou se zřítil ze skály chvilku poté, co jsem pod ní zlikvidoval bandu vodnic, které ho tam uvěznily. Za odměnu mě trpaslíci pustili dovnitř a mezitím pláchli na mojí loďce. Stihli akorát prohodit, že ta holka už je dost dlouho tuhá ... a nemýlili se. Chvilku jsem přemýšlel, kde asi vznikla chyba, takhle to přeci skončit nemůže. A taky že ne Světluška, která mě sem mlhou vedla, byla ve skutečnosti Ciriina duše. Hezké elfí kouzlo! Stihli jsem si s Ciri ještě popovídat, nechal jsem si převyprávět celý její příběh, byť ho samozřejmě znám. Protože nám trpaslíci pláchli před nosem a Hon už byl na dosah, byl čas na teleportaci.

Na nádvoří jsem si konečně oddychl a Vesemir měl vzápětí Ciri zavěšenou na krku. Yen to taky nevydržela a seběhla z hradeb. Bylo vidět, že je vděčná, což skončilo náhlým polibkem ... kurňa to je pech, na scénu zrovna přišla Triss ... Ta hra mi fakt nedá pokoj Když jsem Triss pozdravil, stihl jsem zachytit podezřívavý pohled Yen, nejspíše už tuší důvod mého odmítnutí. Ale co už, máme teď důležitější věci na práci. Přede mnou byla válečná porada. Cestou do sálu jsem potkal další dvě klíčové postavy, dorazil Letho a Keira. Ves s Rochem nebyli z Letha zrovna unešení, ale v době rozhodování o osudu Letha jsem vůbec netušil, co si pro mě osud připraví. V tuhle chvíli jsem začal uvažovat, co všechno vlastně k tomuhle společnému setkání vedlo. Např. pokud bych Triss nechal odjet na Kovir - i přesto by se tu objevila? Možných kombinací bude určitě více.

Plán byl jednoduchý, nevidím ve jednotlivých volbách nic převratného, tak jsem naklikal co mi tak vyhovovalo nejvíce a v doprovodu Lamberta a Letha jsme vyrazili na lov do lesa. Yen mezitím seslala nad hradem štít, aby odklonila navigátory honu právě do okolních lesů. Triss posloužila jako dokonalá palebná podpora. Kolo v lese jsme s přehledem vyhráli, akorát na hradě to zrovna nevycházelo dle představ a tak jsme se museli stáhnout. Ciri, ač měla čekat zavřená v sále, se do boje taky zapojila. Dělali jsme co mohli, ale stále nás zatlačovali dovnitř. I když, hra podvádí, celou dobu jsem měl navrch, být po mém, tak jsme to neprojeli Ne, situace je opravdu vážná, problém je ten doprovodný mráz, který válečníci honu používají. Yen navíc docházely velmi rychle síly, takže nás ochraňovala čím dál méně až ... prorazili a zůstal jsem s Eskelem zamrznutý u brány. Vesemir zkusil Ciri odvést, ale velitel Honu je jiná liga. Ciri byla s Vesemirem v pasti.

Mohl jsem se akorát bezmocně koukat, jak se Ciri podvoluje a Vesemir je v zápětí zabit. V tu chvíli mi zatrnulo, ale Ciriin žal vyvolal mocný příval magie, kterou musel zastavit až vědoucí, který se mezitím probral z komatu. Protzatím jsem vyhráli, ale za jakou cenu?

Hon na velitele Honu

Kdyby mě někdo ráno říkal, že jsem ještě daleko od konce, asi bych mu nevěřil. Dlouhou dobu se bitva na Kaer Morhen zdála jako finále, ale bylo tu moc zvratů a po pohřbu Vesemira došlo na další volby. Vůbec už si netroufám spekulovat, jak to celé dopadne a která z voleb bude nejschůdnější. Přepadl mě pocit beznaděje, protože mám neblahé tušení, že vybírám jen mezi dvěma stejně špatnýma volbama a ani jedno řešení se mi ve finále určitě nebude líbit.

Levelem jsem hodně poskočil, jestli jsem to dobře zahlídl, jsem už na 27. Jenom dovednostmi a zbraněmi jsem na tom stále stejně. Jenomže to se už brzy bude měnit. Ciri dostala taky jalový nápad. Na blatech se koná sabat, kterého se zcela určitě bude účatnit i generál Honu, neboť je velice spřízněn s ježibabama a úkoluje je. Dobrá, souhlasil jsem s Ciri a vyrazil. na paměti jsem měl ovšem i poslední poradu, kdy Yen volala po svolání Lóže čarodějek. Ale už tam bylo vidět, že Ciri si chce rozhodovat sama a jako otec jí mám nutnost podpořit. Vlastně těžko říci, jestli mi Ciri dala vůbec na výběr

Získat přístup na horu nebylo snadné, navíc zrádné. Zdánlivě mírumilovné řešení beztak potřebovalo tasit meč - stříbrný. A došlo na další klíčové rozhodnutí. Dole čekají ježibaby, nahoře generál ... kdo si podá koho? Viděl jsem generála bojovat v Kaer Morhen a vím o jeho schopnosti teleportace, ale byl bych špatný zaklínač kdybych si nevěřil. Ale je jedno, co si myslím já, stejnak jsme si museli dát kámen-nůžky-papír Ciri šla na ježibaby.

Konečně na ty mrchy došlo. Jaképak bylo překvápko, když dole stály 3 krásné nahé ženy a vařily polévku s lidí Jo, vyvolený, který smí ježibaby vidět, má prostě pech Moc jsem se kochat nemohl, za chvíli z nich byly opět zrůdy a za další chvíli byly mrtvé. Ciri je pro takovéto boje jako dělaná. Jenomže jedna ježibab zas tak tuhá nebyla a když se k ní Ciri naklonila, strhla jí medailon a v podobě hejna vran zmizela. To asi nevěští nic dobrého ...

Já měl o poznání horší skóre. Narazil jsem na vyrovnaného soupeře. Jakmile jsem ho dostal na 1/3 zdraví, začal hodně nadužívat teleportaci a je opravdu velmi rychlý, rychlejší než já. Zkusil jsem to nadvakrát, ale tomu tempu prostě nestačím. Zachránila mě až nutnost vyrazit do práce Zatím přemýšlím, jaký fígl by na něj platil, abych nemusel zvyšovat dovednosti apod., ale nic mě zatím nenapadá. Usekat mu tů třetinu není taková legrace, mám jen 2 pokusy (vzhledem ke zdraví) a potřeboval bych jich tak 5. Nakonec, na přemýšlení mám celou noc

[Milhaus]

Tak jsem zjistil, jak resetovat body dovedností. Lze koupit v Nobogradu lektvar od jednoho obchodníka za 1000 korun.

Jinak já teď plním tamní hlavní úkoly a i tedy vedlejší.

[Elemir]

Aha, takže lektvar.

V Novigradu si docela užiješ. Mě tam ještě pořád alespoň jeden vedlejší úkol zbývá, protože netuším, jak se v něm posunout dál. Ale už aspoň vím, kdo byla ta sličná děva, která mě do něj uvrtala (hlavně by mě zajímal motiv).

Spoiler: ukázat

Margarita Laux-Antille, další členka Lóže čarodějek. Pořád mi vrtal hlavou ten její odchod teleportem. Dneska jsem si všiml, že se mi přidala do seznamu postav. Ve hře byla označená jen jako Margarita. Zajímavé na tom všem právě je, že mě nalákala do pasti lovců čarodějnic.

Bude zajímavé, jakou se vydáš cestou, mě třeba přišlo, že mě hra na ten můj zvolený scénář tak trochu dotlačila.

[Milhaus]

Včera jsem se vydal cestou plnění především hlavních úkolů. Nejprve jsem poplnil pár drobnějších vedlejších, ale pak nějak už nebylo moc co dělat a tak nezbývalo, než se vydat hledat Triss.

Nejprve jsem šel do jejího domu, který vykrádali nějací vandráci, od nich jsem vymámil nějaké info, než se do toho namontoval nějaký protivný inkvizitor, je nechal sbalit a mě začal strašit.

Jak jsem se dozvěděl, inkvizice se již nemůže dočkat, až udělá mejdan u táborového ohně s Triss na náměstí (tedy se má domněnka založená na zdejších plakátech potvrdila). Triss se tam z nějakého důvodu moc nechtělo, asi je stydlivá a nemá ráda moc velké davy a tak se schovala někde u Krále žebráků. Toho jsem tedy vzápětí našel a tak našel i Triss.

Následovala pasáž, kde jsme se šli koupat do řeky nedaleko bordelu, když mě to přestalo bavit, zaskočil jsem se tam osušit a ohřát a při té příležitosti přesvědčil pár vikingů, ať jdou pryč. Vrátil jsem se za Triss s nějakým balíčkem, na čež jsme šli do nějakého skladu nějaké krysy, vyhnat nějaké krysy. Musím říct, že Triss je hodně naivní holka, neboť v době, kdy nebyla televize a kdy bylo největší společenskou zábavou upalování čarodějnic, jít vyhánět krysy skrz magii, je docela dost hloupé. Což se ostatně hned potvrdilo, protože zákazník na nás poslal pár lovců, takže jsme museli nakonec s krysama stejně bojovat.

Od Triss jsem se dozvěděl o nějaké vědkyni, co věští skrz sny. Zašel do strašidelného domu, probudil jí, zašel za ní do hospody, kde jsem si nejprve zaboxoval, a pak se účastnil seance. Ta mě dovedla na stopu Marigolda.

Na jedné vývěsce se objevil nový úkol, tak jsem tam zašel a byla tam znovu zakázka se strašidelným domem (ten, kde jsem probudil tu šípkovou Růženku). Tak jsem tam zašel, zjistil, že Růženka se dala dohromady s tím bůžkem, co tam straší a co jí před tím nutil spát a že se mají rádi.

Zpět hlavnímu ději, jak jsem zjistil, Marigold je nejspíše konečně v ráji, neboť zdědil bordel. Zajdu tam, zjišťuji, že jeho vyhazovač je Zoltan. Hned se mi vybavila vzpomínka na pařbu z jedničky u Shani. Podle bordelu v bordelu jsem hned poznal, že Margiold tu opravdu byl a že to je vážně jeho dům. Zoltan byl ale jiného mínění a říkal, že se mu asi něco stalo, že jej budem muset najít. Po chvíli hledání jsem se dostal k seznamu jeho bohyň lásky a rozkoše. Nezbývalo, než se je vydat najít a promluvit s nimi.

Musím říct, že Marigold nepřekvapil i překvapil zároveň. Zejména elf tranvestita, mi trochu vyrazil dech. Hledání služky nějaké velkopaní, mě přivedlo k výletu s touto velkopaní a zvědem toho krále, co mě poslal hledat Ciri. S ním jsem si rovnou zazávodil na koni, vyhrál lepší sedlo, pak si pokecat se služkou, která asi brala drogy, páč byla nějaká úplně mimo. Také jsem zašel za dcerou zdejšího velvyslance, přihlásil se jako učitel šermu a začal jí trénovat. Moc zajímavých informací jsem se od ní nedozvěděl, ale domluvil jsem se s ní, že jí budu trénovat i zítra.

Po stopách Margioldových záletů už nebylo kam a tak jsem se vrátil za Zoltanem, zašli jsme za další děvou, tentokráte na koncert, kde nám zazpívala. Ta nám konečně dala nějaké lepší info.

Vyrazil jsem po tom všem do lázní si trochu odpočnout. Po cestě jsem potkal dva inkvizitory, kteří mi chtěli udělat bebi za to, že jsem zesměšnil nějakého kněze na náměstí. Dal jsem jim i zbraně, takže nezbývalo nic jiného, než jim dát čichnout jejich vlastní medicíně a upálit je. V lázních jsem potkal pár zdejších vůdců podsvětí, následně nás napadli otrapové nějakého dalšího vůdce podsvětí, následně jsem začali kout plány, jak sejmout toho 4 vůdce. Hlavně trpaslík Tesák do toho byl docela zapálený. Ostatní se k tomu moc neměli.

Majitel lázní měl jiné problémy. Někdo mu vykradl poklad a chtěl po mě, abych ho našel ve stokách. Prolezl jsem je tedy, našel nějaké stopy, prozkoumali jsme společně lázně a našli nějaké další stopy, vedoucí do nějaké staré barabizny. Ještě jsem s i s ním zahrál karty. Tadle postava je podle mě zatím nejlepší postava, kterou jsem ve hře potkal - tj je nejlépe napsaná a líbí se mi, jak se s Geraltem neustále vzájemně stírají.

Den uběhl a tak jsem šel na hodinu šermu, vypadalo to slibně, že by z toho mohl být nějaký ten zálet, ale nakonec se ukázalo, že to je příliš velká mrcha i na Geralta a že jí nechce. (bohužel, neměl jsem na výběr jí chtít . Stejně si myslím, že to byla převlečená její ségra, protože ta pravá, kterou jsem měl trénovat, by ty žebráky tam rozsekala sama na kusy).

Zašel jsem ještě za Tesákem, abych se domluvil na lovu toho Zkurvysyna Juniora a pak omylem našel tu starou barabiznu a tak jí zrovna prozkoumal. Když jsem konečně zjistil, kde je poklad i Marigold, vtrhl tam ten majitel lázní i s Triss a hned jsem dostal další úkol, jít o pulnoci společně s Triss vybílit kurník inkvizici. Zde jsem prozatím skončil.

Jsme teď trochu zmaten, jak dál pokračovat. Jelikož se bojím, že když s Triss půjdu tento úkol plnit, již s ní pak nebudu moci promluvit a mě k ní domů vede nějaký úkol a navíc jsem se za ní ještě nestavil. Navíc tam asi bude i Marigold a tím pádem by přestalo mít smysl hledat toho Zkurvysyna Juniora. Tedy asi to dám prozatím nějak k ledu a dořeším nejprve tyto věci. Nechci riskovat, že mi pak Triss prchne teleportem.

Celkově vzato musím dát za pravdu, že v trojce je Triss mnohem sympatičtější, než Yennefer. Ona mi nikdy moc sympatická nebyla, ale tady asi dostalo řádnou nakládačku její ego, takže se přestala tak naparovat a je mnohem skromnější a pokornější, což jí rozhodně svědčí.

Úkoly ve městě jsou zatím lepší, než ty venkovní (krom toho s baronem) a hra se zase trochu zvedla.