Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Milhaus]

Rozšíření Zaklínače je lepší než základní hra

hmm. Tak určitě.

Ale docela bych tomu i věřil. Má se to odehrávat v samostatné mapě, a tedy narozdíl od základní hry to bude v menší, ucelenější a doladěné mapě, která bude mít i obsah. Pokud bude navíc doba hraní kolem 20 hodin, bude to víceméně samostatné "moderní" RPG, jak známe z jiných her. Tedy je teoreticky možné, že to bude ve finále skutečně lepší, než hra původní, protože člověk v tom bude mít pocit, že to, co dělá, má i nějaký smysl.

[Elemir]

Pokud to bude oproti základní hře opravdu dostatečně izolované a nebude důvod tu mapu opouštět, bude to jasné plus, protože se to mnohem více přiblíží předchozím dílům. Ve finále to bude i mnohem věrohodnější zakončení, neboť doposud Geralt vždy začínal jako žabař. Tady už by mělo smysl, že je na počátku na vysokém levelu.

Nicméně ten dojem bude pořád kazit celek, protože je to stále jeden a týž díl, který bude opět vrcholit záchranou Ciri ... ideální by bylo, kdyby se ten druhý přídavek otevřel až po dokončení hlavní hry a navázal právě na ten konec. Už Srdce z kamene v tomto ohledu působilo jako pěst na oko.

[Elemir]

A je to tady, patch už se stahuje. Krásných 8,5 GB, takže to nemůže být nic jiného, než-li datadisk

[Elemir]

Mno, datadisk to skutečně je Hned první souboj jsem neustál Ne že by to bylo tak těžké, ale jak jsem teď navyklý na ovládání v Neverwinter Nights Online, tak je to dost nezvyk. Jediné, co mi sedí, je nejlepší pomocník pod klávesou Q - u NWNO Templars Wrath, u W3 je to Queen. Jinak mám strašnou potřebu všechno potvrzovat F, místo E, což znamená, že pořád něco jím Další souboje už byly v pohodě, začínám si zase pomalu navykat.

Oblast je docela velká a opravdu existuje mimo původní mapu. Rámec příběhu znám díky oznámením, ale opět to nebude nic přímočarého. Zatím příběh našlapuje kolem. Videa je tu opět požehnaně, ale třeba u setkání s kněžnou jsem se docela pobavil. Geralt se zachoval opravdu tak, jak bych čekal, byť kněžna asi "romancovatelná" nebude S potvor se tu objevují staré známé z prvního dílu - Bruxy a na hřbitově jsem narazil na Archespory.

Mám akorát problém s Bandicamem, který mi nechce nahrávat napřímo. Místo toho musím nahrávat celou plochu. Těžko říci, co se stalo. Plynulost hry taky není zrovna ideální. Krajina je jinak nádherná, s barevností nemám problém. Atmosférou to jakoby simuluje Francii. U zdejších rytířů pak padla v souvislosti s kodexem narážka na Paní jezera. Inventář mi přijde přepracovaný a trochu je tu asi stíženo pití lektvarů - ani jsem jich do sebe moc nenasoukal a začal jsem se trávit Každopádně bugy čekám, takže zatím tomu nepřikládám takovou váhu. Dokud mě něco nezačne vysloveně omezovat, nemám důvod po tom pátrat.

[Elemir]

Rámec příběhu znám díky oznámením, ... ale prdlajs, to byla nejspíš prima dezinformace. Po řevnění mezi vinaři není nikde ani stopy, tedy v hlavním příběhu určitě ne Každopádně hned na úvod mohu říci, že mě O krvi a víně z té trojice baví zatím nejvíce. Oproti Srdci z kamene to má zajímavější zápletku a hlavně se příběh nedá moc dopředu odhadovat, nicméně to vezmu hezky popořádku a začnu tím nejhorším

Datadisk si sebou nese prakticky všechny chyby, které byly už v základní hře a náročnost soubojů oproti Srdci z kamene zas stoupla. Původně jsem si myslel, že jsem toho jen tolik zapomněl a prsty mi příliš ztuhly, ale pak se ukázalo, že se tu mnohem více hraje na různá načasování. Jenomže to je s tímhle bojovým systémem dost naprd. Zasekávání o vše možné je stále standard, dobrá, na to už jsem si nějak zvykl, ale to svévolné zaměřování a desetimetrové skoky mě pořád dost iritujou. Nejhorší je to proti skupince nepřátel, kde si sice krásně jednu obět vylákám, po úhybném manévru k ní přiskočím, ale Geralt se najednou rozhodne mydlit úplně jinou postavu/potvoru. Nehledě na to, že i na levelu 45 mě dá zabrat potvora na levelu 34, protože jí mlátím podobně dlouho, jako tu "silnější". Přitom musím dávat dost bacha, protože Geralt toho moc nevydrží ... už ani Queen není žádné terno

Za jiných okolností by mi to nevadilo, ale tohle už je kurňa nějaký überhero Možná by úplně postačilo, kdyby se to normálněji ovládalo. Na druhou stranu, kdybych si chtěl zahrát Dark Souls, tak si prostě zahraju Dark Souls, v Zaklínači čekám něco trochu jiného. Jen pro představu, pokud by někoho napadlo, že se asi málo připravuju na souboje ... jakmile se dostanete do příběhového zvratu, tak ono těch možností zas tolik není. Nehledě na to, že předem nevíte, do čeho vlastně jdete. V podstatě si pak musím vystačit s tím, co mám. Je tedy pravdou, že mě nakonec zastavil až bossfight po nějakých 10-11 hodinách, který se zdá být závěrečný, ale zkrátka pro mě už tohle podivné hopsání moc není U něj mám nyní dvě možnosti, resp. dvě možnosti toho, co jsem vynechal - buďto jsem do něj napochodoval příliš brzy, nebo nemusím nutně potvoráka usekat zcela. Každopádně princip tuším, to jsem stihl okouknout, jen se děsím těch 45 minut, které mi to podle mého odhadu zabere, pokud ho budu muset komplet sejmout. Ostatně ono to může být o dost víc, pokud budu častěji umírat.

Jak jsem psal minule, oblast datadisku je dost velká a nejspíše jsem se neměl po hlavní lince pouštět tak brzy, tedy bez toho, aniž bych se pokusil najít nějaká vylepšení apod. (ani jsem se nedíval, jak mám odminula Geralta vycvičeného, nejspíše by to chtělo pohnout i s tímhle). Jenomže on mě ten hlavní děj v podstatě žene kupředu sám o sobě. Pořád tu taky určitě platí, že nejvíce zkušeností je za hlavní linku. Nejhorší je ovšem to, že už jsem příliš daleko, takže vrátit se ke staršímu save by znamenalo zapomenout posledních zhruba 5 hodin hry Pokud ten souboj nedám, tak mi asi nic jiného nezbyde, obtížnost prostě snižovat nechci.

A teď je čas vrátit se k tomu, co mě na datadisku baví, protože těch pozivních věcí je mnohem více Předem jenom upozorňuju, že následující text bude obsahovat dost SPOILERů, takže kdo netouží po vyzrazení příběhu, tak ať raději ani nečte.

Na zavolání kněžny

Příběh datadisku začíná podobně jako u Srdce z kamene, kdy se hlavní úkol předřadí a po přečtení výzvy na nástěnce je potřeba doputovat na určené místo. Tím je vesnice Kamenice, kde jsem se potkal s Bludnými rytíři z Toussaintu (omluvte případné chybky v názvech ). Podle všeho se s nimi znám, tedy nejspíš bych je znal, pokud bych četl knížky. Poví mi o problémech knížectví a po menší čistce banditů mě doprovodí do samotného knížectví. Než jsem se nadál, započalo vyšetřování podivných vražd.

Problémem císařství je neznámá potvora jménem Šelma, která zabíjí ctihodné rytíře, toho času již v důchodu. Každý z těchto důchodců dostal za odměnu nějaké to panství, což obvykle obnáší pozemek s vinicí, protože jak známo Toussaint je zemí vína. Co čert nechtěl, u některých z obdarovaných rytířů se projeví světské manýry. Mno, jak se později v příběhu dozvíme, oni jimi oplývali už dříve, ale ve službě knížectví se snažili je skrývat. Poslední obět našly rozčtvrcenou, kterak se zachytila v sítích v řece. Jenomže pátrací oddíl ostatky už odnesl neznámo kam, takže jsem se musel jít vyptávat.

A kde? Samozřejmě v nedaleké krčmě Podivná ženština mému zraku neunikla, ale beztak jsem moc nepochytil, o koho by se mělo jednat (snad dcera krčmáře?). Tělo je prý ve sklípku jedné vinice. Byla to pravda, akorát mě k němu nezavedli stráže, ale musel jsem se k němu prosekat. Po příjezdu jsem byl totiž svědkem útoku neznámé potvory, která se očividně dostala až dovnitř. Byl jsem mírně překvapen oním zvratem událostí, potvorou byla krčmářovic dcera, toho času čistokrevná Bruxa. Pamatuju si na tyto inteligentní upírky ještě z jedničky (ve dvojce nebyly), boj s nima býval tužší. V datadisku trojky se povětšinou jedná o menší bossfight, podstatné je přijít na taktiku.

Čelní útok moc nazabírá, pokud tedy Bruxu netlačíte ke zdi. Účinná je rána do zad anebo jí zasáhnout, dokud je neviditelná. Cože, já to neřekl? Ano, Bruxy se umí zneviditelnit. Když jí pak máte honit v temném sklepě, je to dost opruz Rozvička to tedy byla dobrá. O samotné tělo jí asi moc nešlo, nejspíše jí zaujalo to samé, co mě - jedno tělo a troje ruce. Ta třetí patřila očividně někomu jinému, navíc někomu, komu části těla dorůstají. Bylo na čase jít se oznámit kněžně.

Audience u kněžny

Sraz byl na turnajovém hřišti, kde jsem nechtěně zasáhl do rytířského souboje s příšerou, ale to už se holt stává, že zasahuju tam, kde se to zvrtne. Nesmím zapomenout, že před samotným zápasem jsem prohodil pár slov ještě s jedním rytířem, který mě do knížectví doprovázel - Milten Peyrac-Peyren. Shodou okolností taky už v důchodovém věku. Jak už asi tušíte, po diskuzi s velitelem pátracího týmu a kněžnou, jsme dospěli k závěru, že Milten je v ohrožení.

Zrovna se tak nějak v palácových zahradách konala výroční slavnost, na které měl Milten vystupovat jako králík, kterého na základě několika indicií mají soutěžící najít. Nebyl čas a mírně jsme si pravidla upravili. Kněžna ani na chvilku neváhala a kvůli rychlosti byla ochotná podstoupit i menší faux-pass ... odrthla si sukni, aby mohla lépe jezdit a běhat. Nutno dodat, že to Geralt ocenil náležitým pohledem Naneštětsí jsme úkryt Miltena odhalili pozdě. Útočníka jsme ovšem ještě zastihli a tak začal klasický hon, který skončil v jednom přístavním skladišti.

Dettlaff je vyšší upír, možná o něco vyšší, než by mi sedlo, ale boj se vyvíjel celkem přijatelně. Svým způsobem je to vytuněná Bruxa, navíc je dost rychlý. Vůbec jsem nebyl připraven, takže při doplňování zdraví jsem byl nucen sáhnout po vínu ... no, zajisté si dokážete představit, co to udělá s obrazem Vůbec mě nenapadlo se nejdříve vybavit, protože jsem nečekal, že události po turnajovém hřišti budou mít takhle rychlý spád. Když už jsem se chystal na závěrečné kolečko, hra mě zastavila a řekla mi: "Ty ty ty, hlavního záporáka nemůžeš zabít hnedka na začátku!!". Stejně jako Letho ve dvojce, nebo Imlerith tady v trojce, najednou jsem neměl navrch a musela zasáhnout trochu náhoda ... tentokráte starý známý, upír Regis. Detclaf zmizel a já si mohl s přítelem promluvit.

Regis mi povyprávěl kus svého příběhu a trochu mi osvětlil, jaký má vztah k Dettlaffovi - zachránim mu život, když Regise zabil jeden kouzelník (pravděpodobně odkaz na nějakou z knížek). Protože vyššího upíra nelze jen tak zabít (musí to udělat jiný vyšší upír), Dettlaff Regise oživil a pomohl mu v novém životě. Jenomže Detclaf je poněkud přímočarý a oproti Regisovi nechápe řadu lidských vlastností a důvody pro určité jednání. Ostatně i tohle důvod, proč se nyní stal vrahem. Pro tuhle chvíli se však vraťme ke knežně.

Po fiasku se záchranou Miltena jsem byl pověřen případ dořešil a zastavit další vraždy. O hlavě Dettlaffa nepadla zatím ani řeč. Měl jsem tedy poněkud volnější pole působnosti. Odměnou za současné snažení mi byla ona vinice, kde jsem se utkal s Bruxou.

Na stopě Detclafa

Se stopováním našeho vraha/nevraha, jak mi Detclafovi pohnutky Regis vysvětlil, mi pomohl právě Regis. Pomůckou nám měl být odvar Dozvuk, který by ukázal, co se dělo nedlouho předtím, než Dettlaff o svou ruku přišel (místo ní má už jinou). Shodou okolností jsem si přitom odstranil jednu kletbu a do domu mi přibyla šlechtična Marlen, která byla prokletá ve Vicha nám známým Zrcadelníkem.

Spoiler: ukázat

Stačí se s ní místo útoku najíst a nepoužívat u toho lžičku.

Obraz mi ukázal sblížení Dettlaff s hrabětem de la Crux a jeho vraždu, kdy si Detclaf z důvodu nesouhlasu usekl právě svou ruku. Co jsem viděl postačilo pro další cíl pátrání a v obchodě našeho upíra jsem našel důvod jeho počínání - několik lístků se jmény obětí a dopis vyděrače.

Fajn, Dettlaffa tedy kdosi vydírá, prý vězní jeho bývalou milenku Rheu (?). Pro tyhle pohnutky mám pochopení, proto jsem se k celé věci postavil celkem neutrálně a slíbil jsem, že nebudu usilovat přímo o jeho hlavu. S pátráním musel pomoci knížecí someliér, který identifikoval kapku vína na jednom z lístků. Cesta mě tedy zavedla až do knížecí vinice, kde jsem zjistil kupčení s knížecím vínem a další stopy. Postupně mě to nasměřovalo až k záhadnému cizinci, co by se nyní měl vyskytovat v hlavním městě. Po většinu vyšetřování mi dělala společnost i kněžna, ostatně je v tomhle dost neodbytná ... jen poznámečka na okraj, je zajímavé, nakolik kněžna za určitých okolností připomíná Triss, nebo za jiných v ní vidím pro změnu Cerys Jakoby se mi někdo snažil trefit do vkusu Každopádně na romancovatelnou postavu to nevypadá, naopak, později mi docela začala lízt na nervy.

[Elemir]

Banket kejklířů

Cizinec si oblíbil jednu z místních umělkyň a cesta proto vedla na jednu speciální akci místních "umělců". Doprovod mi samozřejmě dělala kněžna. A jak už bývá zvykem, musel jsem se patřičně obléci ... náhodou jsem trefil vhodnou kombinaci Onu umělkyni jsem jsem nakonec našel až v její šatně, jenomže byla čerstvě tuhá. Následovalo proto další vyšetřování, neboť vrah nemohl ještě utéci. Shodou okolností jsem zjistil, že nebohá umělkyně byla jen vstupenkou na banket, protože náš cizinec hodlal ukrást jistý šperk, což se mu stalo osudné - majitelka zdejšího komplexu ho překvapila a jednoduše vyhodila oknem O starost méně.

Tím se mimo jiné ukázalo, že i náš cizinec měl svého zadavatele a smysl tohohle všeho byl nejspíše mnohem hlubší. Kněžna mezitím sehnala majitelku, takže jsme mohli podiskutovat o onom šperku, který je shodou okolností ztraceným majetekem knížecí rodiny. Z kněžny tedy vypadlo, že ho vlastnila její sestra Syanna. Syanna se nenarodila zrovna při nejlepší konsteaci hvězd a byla považována za prokletou. Jako dítě se jí knížecí rodina zřekla a naši zavraždění ctihodní rytíři jí měli vyprovodit za hranice Toussaintu. Jak mi sama později řekla, oni tak ctihodní nebyli a proto tohle vše. Jak se později ukázalo, Syanna je romancovatelná postava, takže s ní lze navázat bližší vztah. Asi i díky tomu se toho lze potom tolik dozvědět o celém pozadí příběhu.

Spoiler: ukázat

Nejspíše k tomu stačí pár vlídných slov a v kouzelné zemi jí koupit zpět stužku od prodavačky křesadel.

Ale zpět. Na scéně se objevil Dettlaff a Regis, takže bylo potřeba jednat. Dettlaff by nejspíše strůjce vydírání na místě popravil, takže Regis ho měl za úkol zaměstnat a já se vydal po stopách na panství jednoho šlechtice, kde se měla nacházet jak Syanna, tak i vězněná milenka Dettlaffa. V tuhle chvíli hra upozorní na příběhový zvrat, který může narušit některé probíhající úkoly. Nebral jsem to v potaz a vyrazil.

Za Syannou

První fází jsem se musel probít sám, párkrát jsem si to dokonce zopakoval, než jsem zjistil, že stráže lze lákat po menších skupinkách. V druhé fázi mi pomohl Dettlaff a Regis, což bylo hned o poznání rychlejší. Cesta směřovala dle rady poraženého hraběte do věže, kde ovšem čekala jen jedna žena ...

Ano, Syanna a Dettlaffova milenka je jedna a tatáž osoba. Dettlaff moc nadšený nebyl, tedy spíše nebyl moc schopný pochopit, co se událo. Venku už čekala kněžna a Dettlaff zmínil své ultimátum - do tří dnů chce Syannu vidět v upířích ruinách. Pokud ne, zaútočí s dalšími upíry na město.

Syanna je podobně jako kněžna docela zajímavou postavou. Chvilkama jsem v ní viděl Irris von Everec, ale svým postojem a chováním připomíná spíše Ciri. Zaujala mě tím v podstatě hned. Přijde mi, že v CD Projektu to nakombinovali schválně O něco později jsem pojal tušení, že bude romancovatelná. Jenomže začínejte si něco s byť již bývalou milenkou upíra

Kněžna váhá

Kněžna ovšem o vydání Syanny nechtěla ani slyšet, místo toho jí kamsi ukryla s tím, až se Dettlaffa zbavím, tak proběhne řádný soud. V rozhovoru s kněžnou už jsem začal docela odsekávat, protože měla celkem nemístné narážky, ale roztržku ukončil nálet upírů. Město bylo ve válce.

Podobně jako na začátku, následoval boj s Bruxou. Podobný mini bossfight, ale stejně trvalo, než jsem přišel na vhodnou taktitu. Tahle Bruxa mi přišla tužší. Ono pak cestou dále lze narazit na další, ale to už je takový běžný boj, byť ne o moc jednodušší. Cesta vedla za velitelem pátracího komanda, který by mohl vědět, kde je Syanna ukrytá. Měl jsem totiž na výběr jen dvě možnosti, co udělat - buďto Syannu Dettlaffovi přivést na pohovor, nebo jít za někým/něčím, co by mi pomohlo Dettlaffa vylákat a konfrontovat napřímo. Vzhledem k Regisovi a jeho vztahu k Dettlaffovi jsem zvolil variantu se Syannou.

Mno, ono se to snadno řekne, ale hůře udělá. Damiena jsem sice přemluvil, ale Syanna na určeném místě nebyla. Místo toho mě po krátkém pátrání čekala cesta do bájné země ...

Bájná země

Specielní zaříkadlo mě přeneslo do tajúplného, ba přímo pohádkového světa. Na nebezpečí nic neukazovalo, tedy až do chvíle, než jsem našel Syannu, kterak se pokouší někomu pomoci z pece ježibaby ... Ano, pravá nefalšovaná ježibaba a další bossfight. Tedy docela trval, její koště mi dávalo zabrat. Hlavně je potřeba jí sestřelit a poté se vyhnout jejímu ochromujícímu útoku, jinak je to na dlouho a ještě je potřeba mezitím kydlit pantera a Archesporu. Po likvidaci jsem se konečně podíval, kdo že je to v peci zavření.

Jistý Jack, či tak nějak, který by údajně měl vědět něco o kouzelných fazolích (s jejich pomocí lze vyšplhat do nebes a bla bla, znáte to ). Syanna ho tedy musela nejprve důrazně přesvědčit, přičemž z něj vypadlo, že dostal rozkaz od kněžny, aby mlčel. No, hezké, celá tahle pohádková iluze se bortí a je spíše nebezpečnou pastí, než-li bezpečným úkrytem. Ježibaba nebyla jediná, kdo mě napadl.

Další pohádkovou bytost sužovali pro změnu vlci, ale za odměnu jsem se tak nějak dozvěděl, kde fazole hledat. Oblast není moc velká, ale od téhle části je to opravdu prima podívaná s mnoha narážkami na klasické pohádky. Jednu fazoli měla mít dívka s křesadly, která nyní prodává fisstech a tabák. Místo toho měla Syanninu ochrannou stužku, kterou jsem bez rozmyslu koupil za 500 zl. Syannu to očividně potěšilo. Na nástěnce jsem pak vzal úkol s pomocí pro husu co snáší zlatá vejce.

Další v cestě byla tři prasátka, kterým jsem Aardem zbořil domeček. Moc ráda nebyla a za odměnu mě koordinovaně napadla a dala mi dooost zabrat Získal jsem tak první fazoli. Syanna je asi nesmrtelná, ale v boji to moc velká pomoc není. Kousek zpět do věže za Dlouhovláskou ... holčina neunesla čekání na prince a tak se na svých vlasech oběsila, čímž jsem musel bojovat s jejím přeludem a dávat bacha na její smrtící cop Získal jsem tak druhou fazoli. Poté jsem vzal cestou jeskyni tří medvědů, kteří už nesnesli komandování Mařenky, či jak se ta drzá holčina jmenovala a za odměnu jí zakousli. Pro změnu jsem musel zabít já je. Fazoli ovšem neměli. Poslední byla babička, tedy vlastně vlk. Chudák už byl tak znechucený svou rolí, že Karkulku a myslivce dávno předtím zabil. Abychom s ním mohli o fazoli hrát, musel jsem skočit pro Karkulčino roucho a dali jsem si to hezky od posledního aktu, který skončil mým nožem ve vlkovu břichu. Tím jsem získal poslední fazoli.

Na různých místech světa mě napadaly podivné stíny, takže procházka růžovým sadem to zrovna nebyla. Třeba vlci nebo zdejší loupežníci (souvisí s husou) byli opravdu tuzí. Mimochodem, velitel loupežníků byl nadepsaný jako Rumcajs Vynechal jsem jen jedno místo, byť jsem si ho zkusil, ale pak loadnul. Je jím statek poskládaný ze zmenšenin, kde po mostě jde malá dívenka (jméno jsem zapomněl). Ke vší smůle jsem jí rozšlápl a měl co stírat z boty Byla to však oblíbená postavička Syanny, proto ten load.

Nyní už nezbylo, než-li zasít fazole, vylézt nahoru a porazit mlžného obra ... kupodivu to šlo celkem rychle. Celé to ovšem probíhá v kuse a jako na potvoru jsem dostal po zabití obra možnost mít se Syannou poměr Nějak se mi to nezdálo, takže jsem to vynechal. Druhá varianta rozhovoru jakoby naznačovala, že tohle bude mít ještě dohru. Proskočili jsem tedy portálem a přistáli ve městě, kde nás dostihl Regis.

Zpověď u Dettlaffa aneb hurá do finále?

Vydali jsme se společně do upířích ruin a počkali, než Dettlaff dorazí. Dorazil, jenomže se to jaksi zvrtlo. Dettlaff se pokusil Syannu zabít, jenomže najednou zapracovala stužka z bájné země a Syannu přenesla právě tam. Mno a teď byl Dettlaff naštvaný ještě víc a zůstal jsem tu jen já a Regis. Ten to ovšem nenechal být a zásahl. Do bitvy mezi ním a Dettlaff jsem chtěl zasáhnout, ale to mi bylo umožněno až poté, co Dettlaff Regise knokautoval.

Celkem bez problémů jsem mu usekal skoro třetinu zdraví, jenomže pak se Dettlaff změnil v něco monstróznějšího se zajímavým typem útoku. Tady mi došlo, že nejsem úplně dobře připraven, takže když jsem už pochopil princip boje, měl jsem vyplýtváno příliš lektvarů. Zapletl jsem se totiž do jeho pastí a to ze mě párkrát udělalo prima terč. Ve finále tedy stejně na konfrontaci s Dettlaffem dojde.

Zvažuju to zkusit znovu a lépe, k čemuž se pravděpodobně budu muset vrátit kousek zpět do Bájné země. Při té příležitosti asi dotáhnu romanci se Syannou do konce, protože teď už vím, že ze strany Dettlaffa je ta reakce na případné romanci nezávislá. Budu muset rovnou prozkoumat i vývoj postavy a co bych ještě mohl v boji využít.

Rekapitulace dosavadního postupu

Během psaní příspěvku mě samozřejmě zvědavost nedala a potvrdil jsem si svou domněnku, že jsem vlítl do finálního souboje hlavní linky. Tušil jsem podobný zvrat, ale jistotu jsem neměl, dokud jsem to nezkusil Nečekal jsem, že Dettlaff se pokusí Syannu zabít. Nebýt té stužky, tak se mu to nejspíše povedlo, což by bylo poněkud zajímavé vzhledem ke kněžně, která ani nemá ponětí, že jsem Syannu osvobodil, natož kdybych jí nedopatřením ještě ztratil. Za určitých okolností bude asi jedno, kterou variantu setkání s Dettlaffem zvolím, protože to asi vždy skončí soubojem. Těžko říci, jestli i druhá varianta setkání vede přes nějaký společný bod. Nedokážu si jen vybavit, že by hra dokázala v druhé variantě nabídnout podobně zajímavý obsah, jakým byla Bájná země. Schválně to někdy zkusím při jiné rozehrávce.

I když, já už tu mluvím skoro o konci, ale přitom jsem z datadisku ještě mnoho neviděl 10-11 na hlavní linku není špatných, ale veškerý obsah to rozhodně není. Z vedlejších úkolů jsem se zatím přichomýtl jen ke dvěma a plno jich určitě zbývá. O zakázkách nemluvě. Navíc jsem Dettlaffa ještě neporazil, takže netuším, jak se to celé ještě vyvrbí. Docela očekávám nějakou zradu ve stylu špatné a ještě špatnější Trochu se obávám, že Syanna zůstane v Bájné říši uvězněna, protože fazole jsme již vyplýtvali. A propo, když už jsem zmínil ty vedlejší úkoly, tak mě dost zaujal hned ten druhý.

Žluna

Nechtěný souboj v turnajové aréně měl zajímavou dohru. Horlivému mladému rytíři, který se svým činem snažil získat srdce lady Vivienne, jsem přislíbil pomoc. Po nevydařeném boji zůstal zraněný a nemohl se zůčastnit rytířského turnaje. Ten tedy místo nej odehraju já sám. Zamilovanost rytíře je jedna věc, mnohem více mě zaujalo jeho podezření, že Vivienne je prokletá a potřebuje pomoc.

Trénink jsem celkem zvládl, nečekal jsem proto žádné obtíže a šel se přihlásit do soutěže. Docela mě překvapilo, jak snadné to bylo, protože jsem údajně nositelem hned dvou rytířských titulů. Opustil jsem proto na chvilku roli Geralta z Rivie a v turnaji vystoupil jako Ravik. Dostal jsem k tomu hezké erbovní brnění a štít. Střelby jsem zvládl na jedničku, ale jízda se mi nevydařila. Hm, na to jsem v přehledu negativ zapomněl, koňské dostihy jsou tu stejně nefunkční, jako v základní hře. Často vypadává trysk a Klepna občas odmítá změnu směru. Dráha je docela dlouhá, takže by bodlo, kdybych tohle měl plynulé, navíc si musím vypomáhat útoky na panáky a střelbou na terč, což mi přidává čas. Jenomže u tohole právě dochází nejčastěji k poklesu rychlosti. Nakonec jsem závod nedokončil.

Po každé části turnaje dojde k menšímu vyšetřování, po střelbě to byl stan lady Vivienne, kde jsem zjistil pár znepokojivých věcí, které mě nenápadně nasměřovaly na podezření, že Vivienne je Bruxa. Podruhé jsem jí šel přímo stopovat a našel jí u lesního jezírka. Nikoliv Bruxa, ale prokletá je - jako nenarozené dítě byla odsouzena k údělu žluvy. Zčásti je tedy ptákem. Přislíbil jsem jí pomoc s odtraněním kletby, ale souhlasila jen s méně spolehlivým řešením. To spočívalo v přenesení kletby na ještě nenarozený plod žluvy, což obnášelo najít žluví vejce, ale polovičatost tohoto řešení spočívala v možnosti, že Vivienne bude po odkletí žít max. 7 let.

Před odkletím však musel proběhnout ještě hromadný zápas rytířů, takže jsem se vrátil na kolbiště. Byť jsem nakonec zůstal z týmu jediný na nohou a protivníky porazil, nesplnil jsem kritéria k postupu do finále a tím pro mě turnaj skončil. S Vivienne jsme tedy využili příležitosti a vrátili se k jezírku. Obřad se celkem zdařil, ale místo happyendu s horlivým rytířem se ukázalo, že Vivienne jeho náklonnost nesdílí. Je mu sice vděčná, ale to je asi tak vše. On to samozřejmě moc nepobral, v jeho rytířských představách se zachraňují panny proto, aby si je rytíři poté mohli vzít, tohle mu proto na rozum moc nešlo Ale tak už to prostě v životě chodí.

[Elemir]

Jenom ještě takový drobný dodatek, teď jsem si přečetl drobnou poznámku na Hrej, kterak Zaklínač skládá hold Dark Souls. Nemůžu úplně přesně posoudit, ale zaujala mě spíš ta druhá část článečku. Já si myslel, že ty Bludičky praští přes nos každýho, vždyť nápověda je už u té první Nehledě na to, že každý správný explorer prošmejdí oblast do poslední pídě.

Tak jen pro pořádek, v Bájné zemi lze za určitých okolností narazit celkem na dvě Bludičky. Tu první lze asi opravdu minout, ale pokud se vydáte kolem věže Dlouhovlásky směrem přes močál k pelíšku tří medvědů, potkáte cestou Bludičku. Syanna u toho bude mít zajímavou průpovídku o Bludných rytířích a jejich touze najít sobě dámu Bludičku doporučuju sledovat a dobře prohlédnout okolí, kde zmizí:

Spoiler: ukázat

Kousek od vody, směrem k lesu, leží rytíř, komplet navlečený do relikviové zbroje. Bludičky tedy označují místo se zajímavým pokladem.

Druhou už minout nejde. Narazíte na ní na mostě směrem do pevnosti v oblacích. Geralt k tomu hodí hlášku o další Bludičce a pokud znáte význam té první, určitě si nenechte ujít, kam odlítne:

Spoiler: ukázat

Bludička zmizí nalevo od brány směrem pod most. Na první pohled se to nemusí zdát, ale pod mostem vede cesta, která se dále stáčí podél "útesu" až do malé jeskyně. V jeskyni lze zapálit oheň, přičemž se zjeví relikviový meč.

Kdo na tohle nepřišel, tak mu toho ve hře unikne asi podstatně víc. Ale tak ... stane se

V předchozím vyprávění jsem podobné věci záměrně vynechával, protože už tak je ten text dost obsáhlý, ale hra obsahuje dost různých odkazů a vtipných komentářů, které pochopíte jedině v souvislosti s předchozími díly nebo knížkami (to zrovna pohořelo u mě ). Hlavně mi přijde, že CD Projekt se tímto datadiskem snažil vyjít vstříc těm, kdo mají nejraději první díl trilogie. Proto mi to asi i víc sedne.

[Elemir]

Nemýlil jsem se, souboj s Dettlaffem jsem odhadl dobře Ráno jsem na něj znovu naběhl, abych si ověřil, jestli jsem to správně odpozoroval, ale to je teprve první část úspěchu. Souboj je docela náročný na koordinaci a byť jsem si už kolikrát myslel, že jsem zapadl do správného rytmu, nakonec jsem udělal nějakou chybku. Jenomže udělat chybku znamená, že už se to bude víceméně hatit stále dál. Opravdu je potřeba využít každou chvilku, kdy je na zemi a zbytečně boj neprodlužovat. Po několika pokusech jsem to proto vzdal a nechám to, až budu odpočatější

První souboj s Imlerithem byl třeba taky docela překvápko, ale tam se to dá případně uběhat. U Dettlaffa je problém, že v druhé fázi můžete schytat hned dva typy útoků a oba s dost masivním poškozením. Proto jakákoliv chybka dost vadí. Jenomže je potřeba se k tomu soustředit ještě na další věci. Nezdolné mi to určitě nepřijde. Jak jsem si to ráno lépe prohlédl, je to spíš o cviku a vydržet. Navíc jsem zjistil, že ona je před soubojem přeci jen skulinka, kdy se lze předpřipravit.

A tady jsem se docela pobavil, když jsem se podíval na svoje dovednosti Úplně jsem zapomněl, jak jsem se na to vykašlal, takže jediné, co mám opravdu vycvičené na max., je Queen a souběžně s tím mám dost pocvičené Igny. U mečů jsem zůstal (silný styl) uprostřed. V principu to ale zas takovou roli nehraje, Dettlaff je i tak stále tuhý, což mě ve skutečnosti potěšilo. Ono to dost ukazuje na fakt, že si ten Geraltův kit můžete sestavit mnohem svobodněji a o tolik se nepřipravujete. Ve dvojce mi třeba přišlo, že specializace na meče je v podstatě povinnost.

Mnohem více jsem zalitoval alchymie, tu jsem podcenil ze strany ingrediencí. Mám tu k dispozici jen základní olej proti upírům. Hodně přísad mi chybí, takže jsem v tom nic převratného nevykoumal. Zůstal mi tak jen vylepšený Puštík, který se hodí kvůli rychlejší obnově výdrže, tedy můžu častěji obnovovat Qeen. Ale pořád lepší, než-li nic. Budu si s tím muset vystačit. Pak tu mám ještě nějaké runy, kterými bych mohl teoreticky vylepšit meč a zbroj a samozřejmě mutageny. Přesto si opravdu myslím, že hlavní úspěch bude spočívat ve vylepšení koordinace.

Svým způsobem je to první protivník, na kterého se opravdu systematicky připravuju tím způsobem, že neměním jen taktiku, ale postupně se pokouším využít i dalších možností hry. Dřív to skončilo jen u té taktiky.

[Elemir]

Nakonec jsem to nechal celý týden odležet a dneska se k tomu vrátil. Vlastně ani nevím, proč zrovna dneska, protože jsem vůbec neměl v plánu hru spouštět Přesto jsem si tak nějak řekl, že bych to mohl jen tak nanečisto zkusit se sníženou obtížností ...

Nedošlo na to. V poslední chvíli jsem si tenhle krok rozmyslel a místo toho opět zamířil do inventáře, podívat se, co bych mohl ještě vylepšit. Předem prozradím, že jsem si o moc nepolepšil Přijde mi, že souboj s Dettlaffem snad všechna vylepšení ignoruje. Do zbroje jsem nacpal runy pro Queen a do meče runy pro průraznost zbroje.

První pokus nevyšel, ale na vinně bylo něco trochu jiného. Je zvláštní, jak si vždycky dokážu věci sám zkomplikovat. Že jsem nebyl na souboj s Dettlaffem připravený? Dobrá, stane se. Ale že se budu k tomu potýkat se stejným problémem, jako u první bitvy s ním, to už je docela slušný přešlap Velmi záhy jsem zjistil, že nemám dostatek jídla. A co mi tedy zbylo? Ano, alkohol

Před druhým pokusem jsem si proto nejprve uvolnil klouby, uklidnil mysl a dal si mnohem více záležet, abych se v prvních dvou fázích nenechal tak často zranit. Úvod jsem zvládl velmi rychle a nastala moje oblíbená kličkovaná mezi útoky a pastmi. V jednu chvíli jsem dokonce Dettlaffa ztratil, ale hodilo se mi to k doplnění výdrže a drobnému odpočinku (jinak Puštík byl v téhle fázi samozřejmostí). Dettlaff pravděpodobně nedokáže postavu zaměřit, když je u vnější zdi, ale ani já nijak nemohl na něj. Naopak jsem musel vydržet pár kol, kdy útočil jen ze vzduchu. Pak to ale přišlo a po dvou úspěšných útocích jsem ho dostal skoro na 1/3  zdraví a začala třetí a poslední fáze.

Dettlaffovu kousnutí jsem neodolal zcela a souboj se přenesl do nitra mysli. Je potřeba tu zničit 4 krevní "uzly" a přitom se nenechat zabít Dettlaffovo "krevním" přízrakem, což se mi málem povedlo Musím říci, že v tu chvíli jsem se opět stal náchylnější na chybky, ale touha nenechat se zabít (hlavně obava z dalšího neúspěšného pokusu ...), mě donutila se víc soustředit. Nejhorší bylo, že mi v tu chvíli prostě vypadlo, pod kterou klávesou mám schovaný Puštík a neměl jsem odvahu se podívat, abych neztratil byť vratkou, ale přeci jen výhodu. Na řadu tak přišlo jídlo a tím pádem alhohol Rozmazaný obraz byl už to nejmenší, sekal jsem celkem instinktivně. Ony ty uzly nemají jinak výdrž, nejhorší je tu opravdu ten přízrak Dettlaffa v patách.

Dettlaff zůstal nakonec jen se zbytkem zdraví, takže ve chvíli, kdy jsem se opět objevil na normálním bojišti, provedl jsem poslední výpad a Dettlaffa rozčtvrtil. Definitivně ho zabil až Regis, čímž v podstatě skončil veškerý náročnější bojový obsah hlavní linky. Vše nyní směřovalo k velkolepé oslavě.

U krejčího jsem dostal možnost naposledy nahlédnout do pozadí příběhu, respektive dozvědět se, kdo měl být pátou obětí. Mohl jsem to klidně nechat být, ale zvědavost mi nedala. Po krátkém pátrání jsem znal výsledek:

Spoiler: ukázat

Poslední obětí, která měla symbolizovat úpadek soucitu, byla sama kněžna, Syannina sestra.

A opět jsem dostal několik možností, jak se k tomu postavit. Není divu, že jsem chtěl znát názor samotné Syanny, takže jsem za ní zamířil do věže v zámku, kde byla nyní vězněna. Předesílám, že jsem měl se Syannou romanci, takže mě mimo jiné zajímalo, jakou roli v tom sehraje právě romance (i když je rozhovor se Syannou nepovinný, přeci jen jsem čekal nějaké zajímavější rozuzlení):

Spoiler: ukázat

V podstatě se mi vysmála a samozřejmě přiznala, že šlo čistě jen o vypočítavost, takže jsem jí připomněl, že Zaklínači beztak nemají city

Slyšení u kněžny jsem si napoprvé střihnul čistě dle svého svědomí a dojel příběh až do konce. Poté jsem ještě vyzkoušel všechny varianty rozhovorů, abych si dokreslil případné odlišnosti. Asi nikoho nepřekvapím, když řeknu, že slyšení končí Syanniným soudem:

Spoiler: ukázat

Je opravdu jedno, jak celý rozhovor probíhá. Zda-li Syannu udáte, nebo si to necháte pro sebe. Kněžna beztak není ochotna připustit, že by Syanna usilovala o její život. Nicméně si vyžádá Geraltovu přítomnost. Ke konci se kněžna rozhodne Syannu poprosit o odpuštění a udělá osudovou chybu - nechá se Syannou obejmout. Mno, Syanna využije její jehlici ve vlasech a milou kněžnu bodne do zad. To nevydrží Damián a Syannu střelí do krku. Mrtvé jsou tak obě.

Když se nad tím zamyslím, ono to celé opravdu svádí k úvahám, co vše a jak mohlo výsledek děje ovlivnit, ale závěr je skutečně poměrně přímočarý a vše kolem jsou jen kosmetické záležitosti, které ovšem nádherně dokreslují celkovou atmosféru a dávají mi slušnou svobodu v projevu:

Spoiler: ukázat

Na pohřbu mám třeba možnost dát květinu i na hrob Syanny a odpustit jí, což mi přišlo jako výborný nápad.

Po událostech v paláci jsem skončil s Regisem u sklenky něčeho tvrdšího. Pozdější útok Brux však připomněl, že Regisův čin nebude v komunitě upírů jen tak zapomenut a po pár filozofických úvahách nastává ten opravdu definitivní konec příběhu

Nemohu zatím posoudit datadisk jako celek, ale minimálně z pohledu hlavní linky si ho mohu pochválit. Jen je škoda, že se na hlavní linku tolik pospíchá a tím pádem se upozaďují vedlejší aktivity. Z mapy jsem tak proběhl jen zlomek, který nyní budu dohánět. Pro mě to není moc dobré zjištění, protože se tím pro mě jaksi vytrácí důvod pokračovat. To je prostě věc, na kterou jsem si u open world her s takto otevřeným příběhem nikdy nezvykl, proto mám raději děj členěný na kapitoly, kdy je finále tou poslední tečkou. Je to tedy ponaučení pro příště, že se hlavní linkou nemám nechat strhnout

Na konec ještě drobná poznámka k ovládání. Hra doznala s datadiskem určitých změn, to je patrné už třeba při pohledu na strom dovedností, ale vůbec si nevyavuju, že by v původní verzi hry byly některé volby nastavení, které jsem nyní objevil. Alternativní boj tu asi byl, jen není defaultně zapnutý. Mnohem více mě zarazila volitelná varianta automatického zatažení/vytažení zbraně. To je přesně jedna z věcí, co mě na boji dokáže vytočit, takže jsem jí samozřejmě hned vypnul Ve zbylém obsahu datadisku pak zkusím ještě alternativní boj.

Edit: Jen taková drobnost, která mi před chvilkou došla. Ten konec jsem vlastně předurčil už mnohem dříve:

Spoiler: ukázat

a to když jsem Syanně koupil stužku. Bez ní by jí Dettlaff zabil a celé by se to nepochybně vyvíjelo jinak.

Změnit ho tedy bude možné, akorát bych se musel vrátit o dost zpět Někdy v budoucnu to třeba vyzkouším.

[Elemir]

"Úvahy" nad možnými konci hry

Předem upozorňuju, že text je dost spoileroidní, ale pokud máte jakž takž představu o možných koncích a neznáte jen podrobnosti, pak můžete s klidem číst.

Opravdu mi to nedalo a musel jsem na počet možných konců kouknout. Pořád jsem cítil, že ono to nějaký happy-end musí mít, akorát cesta k němu mi nebyla zřejmá Alternativa, kde Dettlaff Syannu zabije, byla jasná. To je konec, co jsem rozhodně nehledal a ani nechtěl zkoušet. Přitom se k němu dá dostat celkem nechtěně:

Spoiler: ukázat

Stačí v Bájné zemi opomenout koupit stužku.

Člověku to dojde až o kus dále, tedy lépe řečeno ve chvíli, kdy zasáhl "anděl strážný" během rozhovoru mezi Syannou a Dettlaffem. Výsledkem by byl nepochybně nejhorší možný konec, protože kněžna by mi smrt sestry určitě neodpustila, což je nakonec pravda:

Spoiler: ukázat

Původně jsem akorát myslel, že by to mohlo skončit mou popravou, ale té se Geralt v této variantě nakonec vyhne. Vyhnanství ovšem nikoliv. Do vyjednávání by se podle všeho měla vložit jedna z čarodějek dle původní romance, nebo Marigold.

Začal jsem proto znovu zvažovat možný vliv romance, ale jako na potvoru jsem neměl potřebný save, takže jsem si vzpomněl na ještě starší záležitost - volbu pomoci při boji s Dettlaffem. Vrátil jsem se tedy až do chvíle, kdy upíři napadli město.

Po alternativní cestě k Dettlaffovi

Namísto za Syannou jsem se proto vydal za Orianou, již dříve zmiňovanou mecenáškou umění. O jejím původu už jsem věděl, ale přesto má v téhle dějové lince svůj překvapivý moment:

Spoiler: ukázat

Oriana je Bruxa a sponzoruje nedaleký sirotčinec, který jí ve skutečnosti slouží jako zdroj čerstvé krve.

Slíbil jsem jí pomoc a za odměnu mi vyzradila úkryt Neviděného (takový hodně vysoký představitel v hierarchii upírů, což ostatně zmiňoval už Regis). Regis z téhle volby rozhodně radost neměl, protože výsledek setkání s Dettclaffem, které Neviděný zařídí, je víceméně jasný. Proto jsem ještě jednou dostal možnost, vrátit se k dějové linkce se Syannou. Samozřejmě jsem odmítl.

Audience u kápa upírů nedopadla zrovna dobře, v jednu chvíli jsem dokonce myslel, že je to slepá větev končící vždy smrtí Hra mě nedala ani šanci bojovat, jen mi předhodila animačku. Když jsem se však trochu vzpamatoval, našel jsem nakonec to, co jsem hledal a přede mnou se otevřela další část příběhu. Nutno říci, že tahle příběhová linka je v ostrém kontrastu s Bájnou zemí, zároveň je i kratší. Následovala tedy druhá audience a první dojem byl stejný. Hodně záleží na vedení rozhovoru:

Spoiler: ukázat

Neviděného je potřeba zaujmout rozhovorem a přitom rozhovor nikterak neprodlužovat, což se mi napoprvé nepovedlo. Smrt je v takovém případě jasná. Pomohlo až mírné věštění budoucnosti, co by se mohlo stát, kdyby Dettlaff řádil příliš dlouho. Hrát to na soucit apod. nemá smysl, Neviděný nižšími rasami zcela přirozeně opovrhuje. Napodruhé už jsem ho ukecal.

Sraz je opět v upířích rozvalinách, kde Dettlaff musel uposlechnout volání a přijít. Rozhovor s ním dle očekávání nikam nevedl a skončilo to tedy známým soubojem. Protože jsem dneska už neměl moc času, tak jsem u téhle dějové linky skutečně snížil obtížnost, souboj byl proto rozhodnut velmi brzy (rozdíl je opravdu ohromný a nebylo to jen tím, že jsem tenhle souboj už znal).

Shodně probíhala i nepovinná část okolo vyšetřování páté oběti. Změnil se akorát rozhovor se Syannou ve věži. Nejsem si teď jistý, jestli tam byla nějaká neutrální volba, ale výsledek oslavy u kněžny dopadl úplně stejně, jako předtím. Moc mě to nepotěšilo, ale tak trochu jsem to čekal. Je jasné, že kvůli výraznému zvratu je potřeba Syannu nějak nahlodat A od toho byla nejspíše právě Bájná země, které jsem se v této volbě vyhnul.

Zpět na začátek pátrání

Opět jsem se tak vrátil k původní tezi s romancí, jenomže čas na projetí Bájné země už zkrátka nebyl a tak jsem se nechal podat Časem bych na to stejně přišel, protože teze s romancí by zákonitě selhala (v krajním případě bych se o třetím možném konci vlastně ani nedozvěděl). Pointa je ve skutečnosti mnohem prostší a měl jsem jí po celou dobu na očích. Zapracoval ovšem dialog jako takový, na který jsem prostě zareagoval tak, jak jsem zareagoval. A s tím asi taky scénárista počítal. Jde o ten rozhovor se Syannou ve věži:

Spoiler: ukázat

Obsahuje jednu drobnou variantu odpovědi, kterou mě vzhledem k situaci a řečenému ani na chvilku nenapadlo zvolit. Je potřeba potlačit vlastní ego a zeptat se na možnost usmíření s kněžnou.

A tohle se mi na datadisku právě líbí. Nebylo to poprvé, kdy mě hra navozenou atmosférou vmanipulovala do volby, nad kterou jsem ani nepřemýšlel, protože mi přišla z mého pohledu naprosto samozřejmá. Přitom ono to dává logiku, takhle jsem to viděl já, ale Geralt by o tom měl přeci jen uvažovat trochu jinak. Leč volba byla na mě

Shrnutí

Spoiler: ukázat

1) Velmi špatný konec (Syanna umře, Geralt je vyhnán):

- Nekoupit Syanně stužku v Bájné zemi.

2) Špatný konec (Anna i Syanna zemřou):

- Vyhnout se rozhovoru se Syannou ve věži po smrti Dettlaffa, nebo se v příslušném rozhovoru vyhnout tématu možného usmíření mezi Syannou a Annou.

3) Happy-end (Syanna se s Annou usmíří):

-  V rozhovoru se Syannou ve věži zahájit rozhovor na téma usmíření mezi Syannou a Annou. U soudu je pak třeba Syannu neodsuzovat.

[Elemir]

Bez ohledu na včerejší testování jsem se vrátil k původnímu save, tedy do chvíle, kdy jsem se rozloučil s Regisem. Holt jsem si spískal konec jaký jsem měl, na zbytek obsahu už to asi vliv mít nebude. S 5000 zl za odměnu jsem se vydal na svou vinici.

Na nočním stolku mě skutečně čekal dárek od Regise, ale než jsem se k němu mohl dostat, čekal mě nejprve krátký rozhovor se správcem hned ve dveřích domu. Prý mám návštěvu a ne zrovna příliš slušnou Tušil jsem, koho v domě najdu. O tohle překvapení jsem přišel díky včerejšímu hledání videa s počtem možných konců. Nedalo se nevšimnout si pár výmluvných názvů videí. Obzvláště když víte, jaká je posloupnost v hraní mezi základní hrou a datadiskem:

Spoiler: ukázat

V domě jsem zakopl o pěknou kupu kufrů a v místnosti vedle čekala Yennefer Rozhodla se nakonec pro usedlý život se mnou, takže bez ohledu na smrt kněžny má hra nakonec dobrý konec. Vlastně asi takový, jaký si Geralt mohl přát ... byť osobně bych klasicky preferoval Triss, jenomže tahle rozehrávka navazuje na variantu romance s Yenn.

Vrátil jsem se ke správci a své těžce vydělané peníze jsem začal investovat do další části oprav sídla a pozemků. Spolklo mi to krásných 9000 zl, tedy když k tomu připočtu úvodních 5000, tak je to zatím rovných 14 000 zl. Naštěstí mám truhlu plnou pokladů, takže v nejhorším případě můžu rozprodat svou sbírku mečů. Asi to ale nebude nutné, protože mám před sebou ještě dost zakázek a hlavně šek do banky.

Úplně jsem na tuhle příhodu zapomněl, pochází totiž ze začátku datadisku, kdy jsem na jednom náměstíčku potkal chlápka, který mi prý dlužil za zakázku. Protože jsem tenkrát odcestoval příliš narychlo, nestačil mi zaplatit, takže mi namísto toho vytvořil spořící účet ve zdejší bance. Paráda, prý by to už za ta léta mohla být prima sumička

Jenomže ono nestačí jen vzít šek a zajít do banky, to by bylo moc jednoduché Celé je to pojaté jako parodie na jednu část filmu 12 úkolů pro Asterixe. Podle záznamů jsem mrtev a proto mi byl účet zmražen. Musím si tedy nejprve sehnat formulář A38 ... a zbytek už asi znáte. Běháte po úřadu od čerta k ďáblu, dokud nezešílíte Naštěstí se Geralt nenechá strhnout a tak to velmi rychle končí bitkou za předbíhání ve frontě, abych si poté dal partčku Gwintu s jiným čekatelem a díky výhře se dozvěděl fígl, jak na úřednice.

Výsledkem mého snažení byl rozhovor s vlastníkem banky a cesta do trezoru. Mno, ale žádné překvapení, schránka byla dle očekávání prázdná. Jelikož mě měli za mrtvého, tak moje peníze investovali. Dal jsem proto trpaslíkovi týden času, aby peníze sehnal zpět.

Mezitím jsem se vrátil k malíři, kterého jsem před pár dny potkal cestou na hřbitov. Zaujal ho můj vzhled a rozhodl se, že mě namaluje. Proč ne, souhlasil jsem a před polednem se s ním setkal u západní brány. Barvy nechal na jednom z kopců, ale když jsme dorazili, nebyly tam. Jo jo, musel jsem je najít, tedy vytrhnout je z pracek neckerů. Odcválali jsme pak na další kopec, kde byl krásný výhled na zámek a zvolil jsem si polohu vleže

Malíř nemístně zavtipkoval na příhodnost zabitého gryfa u mých nohou, což se mu chvilku poté skutečně splnilo Ještě před tím jsem v nastavení zapnul alternativní reakci Geralta na pohyb, od čehož jsem čekal změnu pohyblivosti v boji a vypadá to, že to tak skutečně je. Geralt neodskakuje tak nepředvídatelně, ale budu to muset ještě otestovat na dalších soubojích. Hotový obraz si mám vyzvednout zítra.

A tím jsem to pro dnešek ukončil. Vzal jsem to ještě přes nějakou pilu, kde jsem zlikvidoval harpyjí hnízdo, ale chtěl bych tomu průzkumu dát nejprve nějaký řád. Ve městě jsem před schůzkou s malířem prohlídl nástěnku a vypadá to na celkem zajímavé činnosti. Mám tedy docela na výběr, jak se rozhodnout.

[Elemir]

Trošku jsem se šel zase proběhnout do Zaklínače. Od jistého update hry mám pocit, že se hra seká ještě více, než-li předtím. Zkusil jsem proto v menu nastavit lock na 30 FPS a musím říci, že se mi to pocitově zdá lepší. Spolu s alternativním ovládáním mi to teď sedne lépe.

Horší spíš je, že mě nějak k tomu datadisku už nic netáhne. Pořád jsem si říkal, že malá přestávka neuškodí, ale opravdu tu působí efekt ukončení hlavního příběhu. Nedokážu prostě najít důvod pro pokračování ve hře, byť to nejspíše ještě nějaké trumfy v rukávu má. Je taky klidně možné, že už bylo Zaklínače příliš a budu to muset komplet odložit na jinou rozehrávku.

Podobně jsem se nedostal ani ke zpracování videí, byť už jsem před nějakou dobou začal. Vzhledem k tomu, že mám v plánu dát si pauzu i od Neverwinter Nights Online, tak bych se k tomu měl v týdnu snad konečně dostat. Musím konstatovat, že momentálně asi neexistuje jediná novodobá 3D hra, kterou bych chtěl rozehrát a dohrát. Třeba konečně najdu čas na další aktualizaci stránek

[Elemir]

Nakonec jsem se přeci jen ke hře trošku více přikoval a dobře jsem udělal. Jako je to už dost zdlouhavé a dost věcí se prostě jen opakuje. Sice v jiných kulisách a s jinými dialogy, ale je to už dost rutina. Nicméně pořád to dokáže nabídnout i překvapivé momenty, jako např. jeden včerejší zdánlivě tuctový úkol.

Na východě mapy je na první pohled plonkový hřbitov, který je v noci plný barghestů, ale jinak nic jiného. Kus na sever se však na pokraji řeky nachází chatka jedné poustevnice, kterou údajně pronásleduje přízrak. Potud je to klasika, ale vše se zvrhne ve chvíli, kdy se Geralt rozhodne poustevnici pomoci a vypije lektvar z jedné vzácné houby V tu chvíli se začnou dít věci ...



Po dlouhé době jsem zase vyprskl smíchy, protože tohle je ve skutečnosti hříčka, která vám objasní pár "nelogických" rozhodnutí v mechanismech hry

Postupně takto po kručcích asi dodatkem projdu, nakonec ona ta hodinka max dvě jednou za pár dní docela stačí. Vždycky dotáhnu aktuální úkoly do konce a další si beru zase jindy.

[Elemir]

Před chvilkou jsem to dopytlíkoval do stavu, kterému snad již mohu říkat konec hry Stálo mě to 3 dny intenzivnějšího hraní, takže i ten vedlejší obsah hry není zrovna zanedbatelný. Dohromady to u mě na celé DLC O víně a krvi vyšlo asi na 25-30 hodin.

Standardně jsem vynechal jen Gwintový turnaj, protože můj nejsilnější balíček (temerský) si tu už nemůžu moc zlepšovat a je hodně znát, že jsem se na karty v předchozích částech hry vybodl. Zkusil jsem dokoupit karty frakce příšer a rozehrát to s nimi, ale to je ještě horší Oproti tomu pěstní turnaj jsem si celý dal, trochu jsem zápolil jen s druhým "soupeřem".

Spoiler: ukázat

zamaskovaná žena

Souboj s mistrem taky stál za to, protože jsme proti sobě nastoupili opilí Nicméně jsem ho sejmul napoprvé. Měl jsem z toho větší obavy, protože na pěstní zápas jsem měl občas ve hře smůlu, jako např. střed turnaje na Skellige, nebo elf v Novigradu. Tady jsem si loadnul asi jen 3x právě u toho jednoho zápasu. Odměnou mi byla hezká trofej. Co je za turnaj v kartách, netuším, ale asi taky trofej, protože v domě mám celkem 3 místa a jedno mi zůstalo volné.

Úkol na možnost rozšíření mutací jsem taky splnil, ale samotný způsob výcviku mutací mě docela zklamal. Nikoliv obsahem, ale podmínkami. Krom mutagenu je do toho potřeba cpát dovednostní body, které tím pádem budou chybět jinde. Jako větší zaměření na určitou specializaci to není špatný nápad, ale aby to mělo správný efekt, muselo by se s tím počítat při rozvoji postavy dopředu. Otázkou ovšem je, zda-li to má takhle ke konci hry vůbec nějaký efekt?

Od porážky Dettlaffa už jsem nic nevylepšoval, jen jsem využil velmistrovských nákresů a nechal si vyrobit velmistrovské meče školy Vlka. Ocelový je dobrý, ale pokud jde o stříbrný, ve hře se dá najít halda jiných a lepších mečů. Vlastně se dá dokonce najít i špička v oboru stříbrných mečů, kterou ti ctnostnější hráči mohou znát z prvního dílu

Spoiler: ukázat

Na západ od středu mapy je malé jezírko s ostrůvkem a na něm je poustevník. Určitě to má nějaký větší quest, ale mě už stačilo jen vyhrát souboj s ním. Poté se zjeví sama Paní jezera, zavzpomíná na první díl a předá Geraltovi meč Aerondight

Nevýhodou je, že tenhle mečík je pro postavu level 52, což jsem v mém případě dosáhl až po tom všem podstatném, co DLC přineslo Ale jinak je ta síla meče docela znát.

Poslední výraznou narážkou na první díl, kterou jsem objevil, byl rozhovor s jednou nevěstkou (ano, nakonec se mi v Beauclair podařilo nevěstinec nalézt ). Prý za ní chodí zákazníci, kteří se oblékají za zaklínače a když je po všem, tak od ní žádají "nějakou" kartičku Obecně jsou to takové drobnosti, na které člověk narazí opravdu jen při podrobném průzkumu všech koutů hry, ale potěší to. Mimochodem, nevěstinec je v přístavu, taky mě to mohlo napadnout hned

Z úkolů mi v paměti utkvěl ještě včerejší úkol ohledně dívky, která se při čekání na svého milovaného proměnila ve strom. Takový opravdu hezký pohádkový příběh, nicméně jak už to bývá, ve světě zaklínače se tyhle pohádky mohou snadno zvrhnout v horor. Cesta za ježibabou byla v pohodě, touhle částí mapy už jsem projel s taseným mečem předtím, ale úžasný byl ten moment, kdy se vám v prázdné chalupě za zády ozve hlas staré ženy a když se otočíte, sedí tam třicítka s potutelným úsměvem a teď čekáte, jestli je čas tasit meč, nebo se z toho vyvrbí něco jiného Tím, že má člověk na paměti původ této ženštiny, okamžitě se mi v hlavě promítaly všechny možné kombinace a predikce rozhovoru.

Zakončení úkolu jsou celkem tři, přičemž i ten prostřední můžete snadno obrátit ve svůj prospěch (pokud jste vše pečlivě prohlíželi, budete mít patřičný předmět u sebe bez ohledu na to, zda-li jste s podmínkami ježibaby souhlasili). Děsil jsem se spíše té varianty, když budu s podmínkami souhlasit, že se mi to později ve hře vrátí v podobě něčeho nepříjemného. Kousek hry jsem proto odehrál znovu a připravil si save pro vyzkoušení všech variant zakončení. Nestalo se však nic.

Poměrně zajímavá byla zkouška souboje s ježibabou. Nějak intuitivně jsem Klepnu postavil před chalupou doprostřed dvorku a ona tam zůstala i ve chvíli, kdy se boj na dvorek přesunul. Krásně mi vytvořila štít proti kouzlům Zdánlivá pokora ježibaby však nevěštila nic dobrého.

Spoiler: ukázat

Souboj s ježibabou poskytne zrovna ten nejhorší konec příběhu.

Ze samotných soubojů bych pak vyzdvihnul souboj s úkolovým šarlejem na jedné z vinic, protože to byla opravdu fuška (šarlej je sám o sobě dost tuhý). Ono by to asi bylo v pohodě, nakonec jsem ho přeci jen skolil na první pokus, ale hodně mi to ztěžoval "klasický" bug v souboji. Opravdu není nic horšího, než když se Geralt rozhodne, že boj skončil a vypne se bojový režim ... zatímco šarlej vám dýchá na krk :/ Hodně naštěstí pomohlo, že jsem si už předtím zapnul manuální vytahování meče, takže alespoň ten meč rovnou neschovává. Když už jsem toho měl skutečně plné zuby, tak jsem zjistil, že šarleje lze docela úspěšně podpálit, takže k něčemu to přeci jen dobré bylo

Technických problémů a bugů se ke konci objevilo více, ale vesměs jde o věci známé ze základní hry. Jako dá se to přežít, ale byly chvilky, kdy jsem nějaké to peprnější slůvko upustil. Občas to totiž dokáže atmosféru hry docela pokazit.

Celkově je O víně a krvi o celý můj fous lepší než Srdce z kamene, ale z pohledu vedlejších úkolů je to vesměs podobné. Mutace, velmistrovské nákresy, ... není důvod je používat. Hra je sice na hard zas o poznání těžší, ale pořád je to dobře schůdné (vylepšování postavy už nemá takový efekt, nehledě na to, postava leveluje díky hlavnímu příběhu dost rychle). Hodně v tom samozřejmě hraje roli i únava. U konce O víně a krvi jsem si vzpomněl na svůj výrok o datadisku Dragonborn ke Skyrimu, že bych si to dokázal představit jako plnohodnotnou hru. Touissant není vyjímkou.

Jenomže ta potíž je v tom, že Geralt už se od Srdce z kamene nemá prakticky kam posouvat. Po všech třech dílech tu ve finále máme hrdinu, kterému kdejaký vidlák ubere na jednu ránu půlku zdraví, kdežto náš ostřílený mistr ho jen škrábne To je prostě potíž všech her, které se rozvinou do vícero dílů a vždy se stejnou ústřední postavou. Každopádně si teď mohu s klidným srdcem od zaklínače odpočinout

[Elemir]

Po Vánocích mi to nedalo a nainstaloval jsem výroční edici Zaklínače 3, že bych si předpřipravil nějaké save pozice před nákupem nové grafiky. Ve finále jsem se posunul mnohem dál, než jsem chtěl V posledních dnech jsem však narazil na pár novinek, které mě docela překvapily.

Čistě oddychově jsem zvolil střední obtížnost, takže rychlejší postup je daný zejména tím. Regenerace zdraví během odpočinku je na výsledku znát a hlavně si můžu bez větších obav doskočit i na silnější potvory, které mě levelem znatelně předbíhají. Včera jsem skončil na levelu 22 a jsem v podstatě před odjezdem na Skelige. Ve Velenu a  Novigradu mi zbyly jen dvě zakázky, které už jsou hodně mimo můj level - Ztracený bratr a lov královského gryfa. Gryfa jsem zkoušel už někde na levelu 19, ale stačí jednou vynechat štít a je to okamžitá smrt a tenhle kiks při té délce souboje prostě udělám vždy, takže jsem to vynechal.

Ale zpět k tématu. Byl to nejspíše právě dosažený level, který spustil jednu zajímavou událost. Někde na levelu 18-19 jsem si zrovna od Radovida sebral úkol na dopadení Filipy, když tu mě v ulicích dostihl posel, že by se mnou chtěla mluvit Triss. Šlo o její závěrečný úkol v Novigradu, kdy se rozhoduje o romanci. Netuším, jestli je ten úkol opravdu časově omezený, ale ani si nevybavuju, že by mě předtím nějaký posel naháněl. Touhle dobou jsem měl být samozřejmě už na Skelige, ale nebyl důvod

Zaujalo mě to hlavně vzhledem k úkolu s Filipou, protože předtím jsem tenhle úkol udělal ještě před úkolem pro Triss. Podobně úkol pro Zoltana s Gwintovými kartami, kdy mi Triss pomohla odčarovat jednu sošku. Nutno tedy dodat, že všechny tyto zmíněné úkoly jsou doporučené už pro nižší levely, takže hra mi tím možná jen dala najevo, že bych se měl také věnovat hlavní lince Sošku mi Triss ještě odčaruje, ale ohledně Filipy jsem asi o jednu zajímavou vsuvku přišel, čehož jsem využil a Filipu práskl Radovidovi. V principu je to jen příběhová omáčka, ale překvapila mě hlavně ta míra detailu, s jakou se při průchodu hrou počítalo.

Druhá zajímavost se mi udála u JZ brány do Novigradu, kde se Lovci čarodějnic chystali upálit jednoho mága. Shodou okolností šlo o Moritze, což je mág, který se na chvilku mihne na plese Vegelbudů a odmítne Trissinu nabídku na útěk. Chvilku jsem počkal, co se bude dít, ale Moritz očividně nehodlal uhořet V těhle situacích nikdo na nic nereaguje, což mě vadilo už dříve, když jsem třeba viděl nějaké jiné příkoří, ale nešlo prostě zasáhnout. Ovšem tenhle případ mi vnuknul myšlenku, co kdybych stráže vyprovokoval tasením meče, kterým bych se párkrát rozmáchnul. A opravdu to zabralo. Po likvidaci stráží jsem mohl Moritze normálně osvobodit.

Je to trošku krkolomné, normálně by člověk očekával nějaký dialog, kde strážím jednoduše pohrozím, ale potěšilo mě vůbec zjištění, že tyhle situace řešit lze. Dohru to mít asi nebude, podle mě vyvojáři vložili dialogy opravdu jen tam, kde to má nějakou návaznost na děj nebo volbu v nějakém jiném dialogu. Ostatně jsem zvědav, jestli na to Triss nakonec přeci jen nezareaguje.

Jinak jsem se protentokrát pustil i do Gwintu. Opravdu je potřeba si balíček piplat už od začátku hry, ale i tak jsem turnaj v Novigradu nedal. Vypadl jsem hned v prvním kole. Teprve poté jsem si všiml, že jsem mohl pár dobrých karet získat ještě mimo od známých, ale loadovat už se mi kvůli tomu nechtělo.

Chybí mě akorát ještě jedna věc, pořád jsem ve stokách nenarazil na spícího upíra, co se objevil na trailerech.