Banket kejklířůCizinec si oblíbil jednu z místních umělkyň a cesta proto vedla na jednu speciální akci místních "umělců". Doprovod mi samozřejmě dělala kněžna. A jak už bývá zvykem, musel jsem se patřičně obléci ... náhodou jsem trefil vhodnou kombinaci

Onu umělkyni jsem jsem nakonec našel až v její šatně, jenomže byla čerstvě tuhá. Následovalo proto další vyšetřování, neboť vrah nemohl ještě utéci. Shodou okolností jsem zjistil, že nebohá umělkyně byla jen vstupenkou na banket, protože náš cizinec hodlal ukrást jistý šperk, což se mu stalo osudné - majitelka zdejšího komplexu ho překvapila a jednoduše vyhodila oknem

O starost méně.
Tím se mimo jiné ukázalo, že i náš cizinec měl svého zadavatele a smysl tohohle všeho byl nejspíše mnohem hlubší. Kněžna mezitím sehnala majitelku, takže jsme mohli podiskutovat o onom šperku, který je shodou okolností ztraceným majetekem knížecí rodiny. Z kněžny tedy vypadlo, že ho vlastnila její sestra Syanna. Syanna se nenarodila zrovna při nejlepší konsteaci hvězd a byla považována za prokletou. Jako dítě se jí knížecí rodina zřekla a naši zavraždění ctihodní rytíři jí měli vyprovodit za hranice Toussaintu. Jak mi sama později řekla, oni tak ctihodní nebyli a proto tohle vše. Jak se později ukázalo, Syanna je romancovatelná postava, takže s ní lze navázat bližší vztah. Asi i díky tomu se toho lze potom tolik dozvědět o celém pozadí příběhu.
Nejspíše k tomu stačí pár vlídných slov a v kouzelné zemi jí koupit zpět stužku od prodavačky křesadel.
Ale zpět. Na scéně se objevil Dettlaff a Regis, takže bylo potřeba jednat. Dettlaff by nejspíše strůjce vydírání na místě popravil, takže Regis ho měl za úkol zaměstnat a já se vydal po stopách na panství jednoho šlechtice, kde se měla nacházet jak Syanna, tak i vězněná milenka Dettlaffa. V tuhle chvíli hra upozorní na příběhový zvrat, který může narušit některé probíhající úkoly. Nebral jsem to v potaz a vyrazil.
Za SyannouPrvní fází jsem se musel probít sám, párkrát jsem si to dokonce zopakoval, než jsem zjistil, že stráže lze lákat po menších skupinkách. V druhé fázi mi pomohl Dettlaff a Regis, což bylo hned o poznání rychlejší. Cesta směřovala dle rady poraženého hraběte do věže, kde ovšem čekala jen jedna žena ...
Ano, Syanna a Dettlaffova milenka je jedna a tatáž osoba. Dettlaff moc nadšený nebyl, tedy spíše nebyl moc schopný pochopit, co se událo. Venku už čekala kněžna a Dettlaff zmínil své ultimátum - do tří dnů chce Syannu vidět v upířích ruinách. Pokud ne, zaútočí s dalšími upíry na město.
Syanna je podobně jako kněžna docela zajímavou postavou. Chvilkama jsem v ní viděl Irris von Everec, ale svým postojem a chováním připomíná spíše Ciri. Zaujala mě tím v podstatě hned. Přijde mi, že v CD Projektu to nakombinovali schválně

O něco později jsem pojal tušení, že bude romancovatelná. Jenomže začínejte si něco s byť již bývalou milenkou upíra
Kněžna váháKněžna ovšem o vydání Syanny nechtěla ani slyšet, místo toho jí kamsi ukryla s tím, až se Dettlaffa zbavím, tak proběhne řádný soud. V rozhovoru s kněžnou už jsem začal docela odsekávat, protože měla celkem nemístné narážky, ale roztržku ukončil nálet upírů. Město bylo ve válce.
Podobně jako na začátku, následoval boj s Bruxou. Podobný mini bossfight, ale stejně trvalo, než jsem přišel na vhodnou taktitu. Tahle Bruxa mi přišla tužší. Ono pak cestou dále lze narazit na další, ale to už je takový běžný boj, byť ne o moc jednodušší. Cesta vedla za velitelem pátracího komanda, který by mohl vědět, kde je Syanna ukrytá. Měl jsem totiž na výběr jen dvě možnosti, co udělat - buďto Syannu Dettlaffovi přivést na pohovor, nebo jít za někým/něčím, co by mi pomohlo Dettlaffa vylákat a konfrontovat napřímo. Vzhledem k Regisovi a jeho vztahu k Dettlaffovi jsem zvolil variantu se Syannou.
Mno, ono se to snadno řekne, ale hůře udělá. Damiena jsem sice přemluvil, ale Syanna na určeném místě nebyla. Místo toho mě po krátkém pátrání čekala cesta do bájné země ...
Bájná zeměSpecielní zaříkadlo mě přeneslo do tajúplného, ba přímo pohádkového světa. Na nebezpečí nic neukazovalo, tedy až do chvíle, než jsem našel Syannu, kterak se pokouší někomu pomoci z pece ježibaby ...

Ano, pravá nefalšovaná ježibaba a další bossfight. Tedy docela trval, její koště mi dávalo zabrat. Hlavně je potřeba jí sestřelit a poté se vyhnout jejímu ochromujícímu útoku, jinak je to na dlouho a ještě je potřeba mezitím kydlit pantera a Archesporu. Po likvidaci jsem se konečně podíval, kdo že je to v peci zavření.
Jistý Jack, či tak nějak, který by údajně měl vědět něco o kouzelných fazolích (s jejich pomocí lze vyšplhat do nebes a bla bla, znáte to

). Syanna ho tedy musela nejprve důrazně přesvědčit, přičemž z něj vypadlo, že dostal rozkaz od kněžny, aby mlčel. No, hezké, celá tahle pohádková iluze se bortí a je spíše nebezpečnou pastí, než-li bezpečným úkrytem. Ježibaba nebyla jediná, kdo mě napadl.
Další pohádkovou bytost sužovali pro změnu vlci, ale za odměnu jsem se tak nějak dozvěděl, kde fazole hledat. Oblast není moc velká, ale od téhle části je to opravdu prima podívaná s mnoha narážkami na klasické pohádky. Jednu fazoli měla mít dívka s křesadly, která nyní prodává fisstech a tabák. Místo toho měla Syanninu ochrannou stužku, kterou jsem bez rozmyslu koupil za 500 zl. Syannu to očividně potěšilo. Na nástěnce jsem pak vzal úkol s pomocí pro husu co snáší zlatá vejce.
Další v cestě byla tři prasátka, kterým jsem Aardem zbořil domeček. Moc ráda nebyla a za odměnu mě koordinovaně napadla a dala mi dooost zabrat

Získal jsem tak první fazoli. Syanna je asi nesmrtelná, ale v boji to moc velká pomoc není. Kousek zpět do věže za Dlouhovláskou ... holčina neunesla čekání na prince a tak se na svých vlasech oběsila, čímž jsem musel bojovat s jejím přeludem a dávat bacha na její smrtící cop

Získal jsem tak druhou fazoli. Poté jsem vzal cestou jeskyni tří medvědů, kteří už nesnesli komandování Mařenky, či jak se ta drzá holčina jmenovala a za odměnu jí zakousli. Pro změnu jsem musel zabít já je. Fazoli ovšem neměli. Poslední byla babička, tedy vlastně vlk. Chudák už byl tak znechucený svou rolí, že Karkulku a myslivce dávno předtím zabil. Abychom s ním mohli o fazoli hrát, musel jsem skočit pro Karkulčino roucho a dali jsem si to hezky od posledního aktu, který skončil mým nožem ve vlkovu břichu. Tím jsem získal poslední fazoli.
Na různých místech světa mě napadaly podivné stíny, takže procházka růžovým sadem to zrovna nebyla. Třeba vlci nebo zdejší loupežníci (souvisí s husou) byli opravdu tuzí. Mimochodem, velitel loupežníků byl nadepsaný jako Rumcajs

Vynechal jsem jen jedno místo, byť jsem si ho zkusil, ale pak loadnul. Je jím statek poskládaný ze zmenšenin, kde po mostě jde malá dívenka (jméno jsem zapomněl). Ke vší smůle jsem jí rozšlápl a měl co stírat z boty

Byla to však oblíbená postavička Syanny, proto ten load.
Nyní už nezbylo, než-li zasít fazole, vylézt nahoru a porazit mlžného obra ... kupodivu to šlo celkem rychle. Celé to ovšem probíhá v kuse a jako na potvoru jsem dostal po zabití obra možnost mít se Syannou poměr

Nějak se mi to nezdálo, takže jsem to vynechal. Druhá varianta rozhovoru jakoby naznačovala, že tohle bude mít ještě dohru. Proskočili jsem tedy portálem a přistáli ve městě, kde nás dostihl Regis.
Zpověď u Dettlaffa aneb hurá do finále?Vydali jsme se společně do upířích ruin a počkali, než Dettlaff dorazí. Dorazil, jenomže se to jaksi zvrtlo. Dettlaff se pokusil Syannu zabít, jenomže najednou zapracovala stužka z bájné země a Syannu přenesla právě tam. Mno a teď byl Dettlaff naštvaný ještě víc a zůstal jsem tu jen já a Regis. Ten to ovšem nenechal být a zásahl. Do bitvy mezi ním a Dettlaff jsem chtěl zasáhnout, ale to mi bylo umožněno až poté, co Dettlaff Regise knokautoval.
Celkem bez problémů jsem mu usekal skoro třetinu zdraví, jenomže pak se Dettlaff změnil v něco monstróznějšího se zajímavým typem útoku. Tady mi došlo, že nejsem úplně dobře připraven, takže když jsem už pochopil princip boje, měl jsem vyplýtváno příliš lektvarů. Zapletl jsem se totiž do jeho pastí a to ze mě párkrát udělalo prima terč. Ve finále tedy stejně na konfrontaci s Dettlaffem dojde.
Zvažuju to zkusit znovu a lépe, k čemuž se pravděpodobně budu muset vrátit kousek zpět do Bájné země. Při té příležitosti asi dotáhnu romanci se Syannou do konce, protože teď už vím, že ze strany Dettlaffa je ta reakce na případné romanci nezávislá. Budu muset rovnou prozkoumat i vývoj postavy a co bych ještě mohl v boji využít.
Rekapitulace dosavadního postupuBěhem psaní příspěvku mě samozřejmě zvědavost nedala a potvrdil jsem si svou domněnku, že jsem vlítl do finálního souboje hlavní linky. Tušil jsem podobný zvrat, ale jistotu jsem neměl, dokud jsem to nezkusil

Nečekal jsem, že Dettlaff se pokusí Syannu zabít. Nebýt té stužky, tak se mu to nejspíše povedlo, což by bylo poněkud zajímavé vzhledem ke kněžně, která ani nemá ponětí, že jsem Syannu osvobodil, natož kdybych jí nedopatřením ještě ztratil. Za určitých okolností bude asi jedno, kterou variantu setkání s Dettlaffem zvolím, protože to asi vždy skončí soubojem. Těžko říci, jestli i druhá varianta setkání vede přes nějaký společný bod. Nedokážu si jen vybavit, že by hra dokázala v druhé variantě nabídnout podobně zajímavý obsah, jakým byla Bájná země. Schválně to někdy zkusím při jiné rozehrávce.
I když, já už tu mluvím skoro o konci, ale přitom jsem z datadisku ještě mnoho neviděl

10-11 na hlavní linku není špatných, ale veškerý obsah to rozhodně není. Z vedlejších úkolů jsem se zatím přichomýtl jen ke dvěma a plno jich určitě zbývá. O zakázkách nemluvě. Navíc jsem Dettlaffa ještě neporazil, takže netuším, jak se to celé ještě vyvrbí. Docela očekávám nějakou zradu ve stylu špatné a ještě špatnější

Trochu se obávám, že Syanna zůstane v Bájné říši uvězněna, protože fazole jsme již vyplýtvali. A propo, když už jsem zmínil ty vedlejší úkoly, tak mě dost zaujal hned ten druhý.
ŽlunaNechtěný souboj v turnajové aréně měl zajímavou dohru. Horlivému mladému rytíři, který se svým činem snažil získat srdce lady Vivienne, jsem přislíbil pomoc. Po nevydařeném boji zůstal zraněný a nemohl se zůčastnit rytířského turnaje. Ten tedy místo nej odehraju já sám. Zamilovanost rytíře je jedna věc, mnohem více mě zaujalo jeho podezření, že Vivienne je prokletá a potřebuje pomoc.
Trénink jsem celkem zvládl, nečekal jsem proto žádné obtíže a šel se přihlásit do soutěže. Docela mě překvapilo, jak snadné to bylo, protože jsem údajně nositelem hned dvou rytířských titulů. Opustil jsem proto na chvilku roli Geralta z Rivie a v turnaji vystoupil jako Ravik. Dostal jsem k tomu hezké erbovní brnění a štít. Střelby jsem zvládl na jedničku, ale jízda se mi nevydařila. Hm, na to jsem v přehledu negativ zapomněl, koňské dostihy jsou tu stejně nefunkční, jako v základní hře. Často vypadává trysk a Klepna občas odmítá změnu směru. Dráha je docela dlouhá, takže by bodlo, kdybych tohle měl plynulé, navíc si musím vypomáhat útoky na panáky a střelbou na terč, což mi přidává čas. Jenomže u tohole právě dochází nejčastěji k poklesu rychlosti. Nakonec jsem závod nedokončil.
Po každé části turnaje dojde k menšímu vyšetřování, po střelbě to byl stan lady Vivienne, kde jsem zjistil pár znepokojivých věcí, které mě nenápadně nasměřovaly na podezření, že Vivienne je Bruxa. Podruhé jsem jí šel přímo stopovat a našel jí u lesního jezírka. Nikoliv Bruxa, ale prokletá je - jako nenarozené dítě byla odsouzena k údělu žluvy. Zčásti je tedy ptákem. Přislíbil jsem jí pomoc s odtraněním kletby, ale souhlasila jen s méně spolehlivým řešením. To spočívalo v přenesení kletby na ještě nenarozený plod žluvy, což obnášelo najít žluví vejce, ale polovičatost tohoto řešení spočívala v možnosti, že Vivienne bude po odkletí žít max. 7 let.
Před odkletím však musel proběhnout ještě hromadný zápas rytířů, takže jsem se vrátil na kolbiště. Byť jsem nakonec zůstal z týmu jediný na nohou a protivníky porazil, nesplnil jsem kritéria k postupu do finále a tím pro mě turnaj skončil. S Vivienne jsme tedy využili příležitosti a vrátili se k jezírku. Obřad se celkem zdařil, ale místo happyendu s horlivým rytířem se ukázalo, že Vivienne jeho náklonnost nesdílí. Je mu sice vděčná, ale to je asi tak vše. On to samozřejmě moc nepobral, v jeho rytířských představách se zachraňují panny proto, aby si je rytíři poté mohli vzít, tohle mu proto na rozum moc nešlo

Ale tak už to prostě v životě chodí.