Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Yuyana]

Můžeme mluvit o tom, jak extrémně bledý jsou v pátý edici temný elfové? Proč? Kdo to udělal? To barevný schéma bylo přeci to zajímavý. Nikdo by po nich neštěk, kdyby byli vždycky jen takový jako lehce popelavý. Všichni ti čistokrevný světlouši se ušklíbaj nad mym křížencem, kterej je poctivě tmavej. To je oldschool temnej elf. (Až na to, že to neni elf, protože půlelfové jsou hezčí a maj lepší animace. To jen kdyby vás zajímalo, proč mám oba půlelfy. Není to mou láskou ke kompromisu.)

Si tak řikám, že Astarion má rudý oči, slaboučká vrstvička šedýho makeupu... a možná ani ne, a je z něj drow jak vyšitej.

Jsem zklamaná. Taky mě obtěžuje, že se mi nepovedlo perfektně sladit šupiny s barvou očí a vlasů.

[Elemir]

Půlelf je vedle trpaslíka moje oblíbená rasa . Musím přiznat, že mě se vzhledově líbila Astarionova "sestra" Dalyria. Ten plamínek v očích a ty špičaté zoubky ... jako opravdu, docela sympatická elfka.

Teď jsem si zrovna pročítal možné důsledky voleb u Astariona a krom toho jsem se dozvěděl, proč po něm šli lovci monster - Astarion totiž unesl Ulmě dítě.

Podrobnější průzkum Lower City I

Po odchodu z Wyrm's Fortress do města hlavní bránou se spustila animace, ve které pár ilithidů napadlo místní. Emperor k tomu má přípomínku, že Absolute začíná nabírat na síle a proměňuje nakažené v ilithidy. Tohle se mi pak stalo ještě jednou u brány do horní části města. Poté jsem se vydal podél severního okraje čtvrti směrem na hřbitov a do krypt. Nic extra to však nepřineslo.

Na hřbitově jsme potkali dívenku Ninu, která se před námi pokusila s pomocí Myrkulovo magie oživit svého zemřelého bratra. Do celé situace je možné zasáhnout, například tím, že dívence poskytneme svitek, ale jelikož Nina magii příliš nezvládá, tak oživí hned celý hřbitov . Bohužel to odskáče několik civilistů, tak jsem se v druhé variantě rozhodl Ninu ukecat, že by měla bratra nechat odpočívat.

Na hřbitově jsem podle zvuku identifikoval zamaskovanou mumii, která se tu volně procházela. Jde o jednoho ze společníků zmizelého Thrumba. Druhá zombie je hned u kasáren u hlavní brány a třetí se prochází mezi hospodou The Blushing Mermaid a dílnou Araj Oblodry. Dozvěděl jsem se, že Thrumbo zmizel někam po schodech dolů a dolů a pak přes písek ... hm, asi na pláž? Ano, našel jsem ho ukrytého ve skříni v domě na pláži, kde jsem předtím bojoval se sahuaginy.

Thrumbo nebyl z odhalení zrovna nadšený a ještě méně ho potěšilo, že pracujeme pro Carriona. Nakonec se ukázalo, že Carrion rád zabíjí nevinné a proměnuje je ve své sluhy. Thrumbo si myslí, že Carrion je mumií lord, protože byl jednou svědkem toho, jak ho jeho zombií bratři smrtelně zranili, ale Carrion se druhý den vrátil jakoby nic. Jednou vzal Carrion oslepeného Thrumba kamsi do podzemí, aby mu ukázal zdroj své nesmrtelnosti - zakonzervované vnitřnosti. Důvodem bylo to, že měl s Thrumbem větší plány a dokonce mu příslibil, že by se o své vědění mohl s Thrumbem jednou podělit.

Každopádně Carrionovu kryptu už jsme objevili, je to ta ve stokách poblíž chrámu Bhaala. Jenomže v ní jsme našli jen játra a mozek, nádoba se srdcem chyběla. Carrion tu naštěstí nechal písemné vodítko, takže jsme Thrumbovi s radostí sdělili, že nádobu nosí ve svém těle. Thrumbo se zhrozil a nádobu vyzvracel. Nyní tak máme v ruce mocnou páku na Carriona, protože zničením srdce bychom ho mohli snadno připravit o nesmrtelnost. Ale zatím jsme to odložili a pokračovali v průzkumu. Carrion nám rozhodně neuteče a třeba nám nabídne výměnou něco zajímavého .

Při obhlídce domů jsem zjistil, že jsme s Rudým trpaslíkem měli docela kliku, když jsme ho přistihli tak brzy, protože obětí je po městě celkem dost a řada z nich zároveň nějak souvisí s úkolem pro cirkus - nacházím u nich části klauna. Vůbec netuším, co to má znamenat. Možná je to prostě jen společná značka spojující vraždy způsobené dopplegangery.

Krom stop po vraždách jsem našel další obchodníky a dokonce i rodiče Gortashe. Ti se mnou ovšem obchodovat nechtěli a ani se jim nedivím. U obchodníků mě zaujalo, jak málo jich prodává lektvar zrychlení, protože jsem ho objevil snad jen u jediné obchodnice. Apropo zrychlení ve formě kouzla, v pár bojích jsem si všiml, že některé potvory z řad stráží na to umí hodit debuff, kdy se vliv zrychlení vynuluje. Možná to dělá víc potvor, jen jsem si toho zřejmě všiml až teď.

Další ze zajímavostí je Jaheiřin dům poblíž House of Grief, kam mám Jaheiru dovést ukázat - osazenstvo domu totiž ztratilo před nějakou dobou veškeré informace o pohybu Jaheiry a začali jí proto považovat za ztracenou. Mluvčí domu jí navíc označila za matku - jako svou matku nebo matku místní buňky Harfeníků?

Předposlední zajímavostí jsou domky okolo vstupu do gildy zlodějů, kde jsme narazili na dopis od Mayriny (to je ta, co jí věznila ježibaba Ethel). Mayrina prý zjistila, jak se Ethel zbavit jednou pro vždy. Po přečtení dopisu se na mapě vyznačil dům poblíž banky, kde nyní Mayrina přebývá. To si ovšem taky necháme na později.

No a pak jsme se třeba srazili s bývalým hraničářem Golbraithem, lovcem ilithidů, který nám za příjemný rozhovor věnoval svůj kouzelný štít.

Pro dnešek jsem skončil ve sklepení domu jedné z obětí Rudého trpaslíka poblíž The Blushing Mermaid. Zbývá mi tak prozkoumat už jen samotnou hospodu The Blushing Mermaid, pak obchod Devil's Fee, který má něco společného s Raphaelem (našel jsem v něm kouzelný glyph na podlaze, se kterým ovšem nejde manipulovat jako s běžnou pastí), poté dovést Jaheiru do jejího domu a nakonec navštívit Mayrinu a mystika Carriona. Jasně a taky zajít do banky s klíčem od Cazadora.

Průzkum města už nyní není tak hektický, protože předtím jsem to jen prolítl do továrny a po nečekané návštěvě Orin v táboře jsem se raději vydal urychleně po stopě zbylé kultistické dvojky. Rozhodně jsem nechtěl, aby se návštěva Orin jakkoliv opakovala! Po zabití Gortashe se ovšem nutkavý pocit pospíchat vytratil a nyní si průzkum města užívám mnohem lépe. Krom Absolute nám už snad nic jiného nehrozí.

Edit: vlastně ještě jedna budova mi úplně chybí a to jsou kasárna. A s tím mě napadl ještě další dodatek. Pár sklepů jsem zatím vynechal, protože mi chvilku trvalo, než jsem zjistil, jak si poradit s určitými hlídanými zámky a přechody (ne vždy pomůže ukrytí ve stínu). Gale může paradoxně hlídané zámky otevírat beztrestně kouzlem, nikoho v okolí to nezajímá. Nebyl jsem tedy zatím v márnici na hřbitově nebo ve sklepení chrámu Stormshore Tabernacle.

Edit 2: a ještě jedna věc ... když už jsem opět zmínil alchymistku Araj Oblodru. Jak jsem nedávno psal o souboji se Sarevokem, že z něj tekla nestabilní (výbušná) krev, tak časem jsem zjistil, že to je ve skutečnosti moje vlastní krev. Zřejmě důsledek experimentu, který jsem u Araj dobrovolně podstoupil. No, těžko říci, jestli je to taková výhoda, protože včera jsem neznámo kde našel zajímavou čelenku, která poskytuje mnou vyvolaným nemrtvákům imunitu na běžné útoky, což by ze mě mohlo udělat neohroženého bijce. Jenomže tahle imunita neplatí na oheň atd., takže pokud by někdo pode mnou zapálil mou krev, tak je rázem celé blízké okolí v ohrožení, tak jako se to stalo Karlach při boji se Sarevokem, kde byl pachatelem útoku Gale se svou ohnivou střelou. .

[Yuyana]

Dítě - jednotné číslo? :-D Chlapec z toho má hodně černý svědomí. Navzdory faktu, že to nemohl neudělat.

Já mám půlelfy taky ráda, ale když romancuju nesmrtelnýho upíra, tak chci něco, co dlouho vydrží. A u čeho můžu předstírat, že je tomu 100+, abych odstranila ten twilight faktor.

[Yuyana]

Ok, záznam oficiálně nejtrapnější smrti ve hře:

 2023-10-31_2212_3.jpg (86.19 kB. 787x351 - prohlédnuto 400 krát.)

[Elemir]

Myslel jsem si, že to dneska už dojedu, ale ten konec je tak debilní, že bych toho týpka, co to vymýšlel, nakopal akorát tak do prdele. Nehledě na to, že je to dost trapný zakončení hry a ještě ke všemu zabugovaný. Ráno to snad dorazím, sepíšu průběh a jde to z disku.

[Yuyana]

:-D hej, já tě varovala, a taky jsem to nedohrála :-D.

[Elemir]

Vím . Já to nakonec rozepíšu do více příspěvků, abych to oddělil i kvalitativně. Ráno mě vztek víceméně přešel a byla by škoda hru shodit za to, že se Lariani na jejím konci neudrželi a museli vytvořit drama za každou cenu (Viconia není jediná kánonická postava, která od nich dostala na prdel). Na jednu stranu chápu, o co se snažili, ale to provedení je tristní. Nicméně o tom až v dalším příspěvku. V tuhle chvíli pořád platí, že nemám stále dohráno .

Podrobnější průzkum Lower City II

Závěr průzkumu města přinesl opět pár hezkých ukázek toho, jak jsou úkoly dobře provázané s okolím. Začnu ovšem tím méně zajímavým a to je banka. V inventáři jsem našel celkem 3 trezorové klíče. Ten od Cazadora patří ke schránce v nejnižším patře, což je výhoda, protože tyhle schránky jsou volně přístupné (uvnitř byly jen šperky). Další dva jsou od schránek v uzavřené sekci bez přístupu. Dokázal jsem je sice pomocí mágovo ruky otevřít, ale vybrat už mi s ní nešly. Navíc jsem si všiml, že Galeova mágova ruka má jen omezenou dobu existence, když to srovnám s tím, co uměl vykouzlit Astarion z jednoho předmětu, tak je to až divné (Astarionova ruka s náma vydržela i po dlouhém spánku, Galeova cca tak minutu).

Další v pořadí byl mystik Carrion. Zkusil jsem to s ním nejprve po dobrém, protože mu jde jen o tu kanopu se srdcem. Odměnou mi byla louče, kterou mám spálit obraz Fevrasovo předchozí milenky, protože ta je důvodem jeho posednutí. S touhle znalostí jsem loadnul, kanopu položil na zem a rozstřelil. Carrion se naštval, pohrozil mi, že tohle není definitivní řešení jeho nesmrtelnosti a pak se na nás všichni vrhli - Carrion a celá jeho kupa nemrtváků. Po jejich zabití se do domu vrátila čtveřice utečených zombií. Thrumbo mi poděkoval a převzal za Carriona roli obchodníka s podivnostmi. Z truhly opodál jsem si vyzvedl Carrionovu louči a vydali jsme se za Fevrasem.

Obraz milenky je v ateliéru v horním patře. Původně s ním nešlo nijak manipulovat, hra jen spustila krátkou poznámku o pocitu, který z obrazu vyzařuje. Louči je potřeba vzít do ruky a na obraz zaútočit. Tím jsem uvolnil ducha Kerri (Echo of the Lost Lowe), což byla předchůdkyně lady Jannath, jen s poněkud tragickým osudem - Kerri spáchala sebevraždu, ale nebylo to přímo kvůli Fevrasovi. Fevras ovšem její smrt neunesl a nehodlal se s Kerri rozloučit. Proto její duši uvěznil do obrazu. Po jednom skilchecku se mi podařilo Kerri přesvědčit, aby Fevrasovi odpustila a v míru odešla. Lady Jannath si oddychla a Fevrasovi taky odpustila. Ostatně Fevras ocenil, že při něm Jannath po celou tu dobu stála a snažila se mu pomoci. Konečně si tak uvědomil, jaký to byl do sebe zahleděný pitomec .

Popravdě to teď beru trošku na přeskáčku, aby to bylo pokud možno ucelené, protože úplně první akcí po odchodu ze sklepa z předchozího zápisku byla návštěva kasáren. Zde jsme potkali nešťastnou Loru, která se kapitánce stráží snažila vysvětlit, že se jí ztratila dcera. Jenomže kapitánka měla očividně nějaké výpadky paměti a tak se rozhovor nikam neposouval. Vložil jsem se do toho tedy já, protože už mi začalo svítat. Lora se cestou stavila v hospodě The Blushing Mermaid, kde s dcerou chvilku poseděli, ale pak se jí malá Vanra někam vytratila.

Když už jsme byli tu, tak jsme zaběhli ještě do sklepa kasáren, kde je k nalezení krysí obchodník Skitle. Nic moc ovšem neprodává. Další zastávkou byl sklep v Stormshore Tabernacle, kde jsme vybrali truhly na příspěvky, což se neobešlo bez následků - ještě ve sklepě nás napadla strážná deva a nahoře jsme dostali vynadáno od otce Humbletoa (už s námi nechtěl obchodovat). Získané předměty za moc nestojí, ale bohužel jsem si ve sklepě nechtěně přepsal pozici, takže návrat ke staršímu savu by byl zbytečně komplikovaný. Nechal jsem to proto být. I když musím ještě dodat, že schránku Mystry jsem nechal plnou . Poslední zastávkou byl sklep márnice, kde jsme našli kanopu s Carrionovými plícemi. Odtud jsme pak zamířili do domu Mayriny.

V domě, respektive v jeho ruinách, jsme se nejprve srazili s podivnou trojicí postav - hobgoblinem Kledem, drakonidem Jatlem a lidskou ženou Adrielle. Chvilku na nás nedůvěřivě koukali, protože si mysleli, že nás sem poslala čarodějnice ... tak přeci jsou ty vzkazky o Ethel pravdivé. Brzy jsme však našli společnou řeč, čemuž pomohlo i to, že známe Mayrinu. Tu jsme našli o patro výše i s jejím zombiím manželem. Mělo to ovšem jeden háček, Mayirina byla proměněná v ovci!

V rohu místnosti jsem si všiml voodoo panenky, která nešla uchopit - vždy se přemístila. Tak jsem vytáhl luk a panenku rozstřelil. Mayrina byla rázem odkletá a po schodech za námi vyběhl naštvaný Jatlo. Po boji se ukázalo, že Jatlo je vlastně redcap (Fey verze skřeta). Ethel ho sem nasadila jako špeha, který měl Mayrině škodit. Mayrina se totiž rozhodla pomáhat stejně postiženým lidem, tedy těm, kteří se zapletli s Fey čarodějnicemi a nyní hledají pomoc. Pro Ethel sice nepředstavovali přímé nebezpečí, ale rušili jí v místních aktivitách, to jest v kradení dětí.

Mayrina mimo jiné našla možný klíč k definitivnímu odstranění Ethel. Předala mi proto klíč od svého trezoru, kde jsem našel spisek lovců čarodějnic. Psalo se v něm o lektvaru, který by čarodějnici donutil vyzvrátit pozřené dítě. Lektvar je ovšem falešná stopa. Podstatné je pochopit, o co tu vlastně jde, a pak se podle toho zařídit. Ethel nesnědla Vanru proto, že by měla hlad, ale jde o způsob, jakým se Fey čarodějnice rozmnožují - Vanra se v jejím těle promění v malou čarodějnici.

Stopa vedla opět do hostince The Blushing Mermaid, kde jsme s hledáním stop začali. Hostinský nás odkázal na kapitánku Grisly, no a tady to začalo být zajímavé. Grisly si vůbec nevybavovala, že by Lora někdy měla dítě. Lora původně patřila do její posádky, ale nedávno se pohádali a zrovna ten inkriminovaný večer je Lora s nožem v ruce napadla. Grisly to naštvalo, protože s Lorou prý byly poslední dobou jen potíže, a tak nám nabídla, že nám za její definitivní odstranění vyplatí 3000 zl. Heh, dost vysoká suma, až podezřele vysoká . Samozřejmě jsme to domítli a tím jsme celou tuhle komedii ukončili. Ethel se proměnila do své normální podoby a my sáhli po zbraních. Jenže v tu chvíli nás Ethel zarazila, přeci nezabijeme budoucí matku ...

To je fakt, zabitím Ethel zabijeme i Vanru. Vydali jsme se proto do sklepa, kam Ethel uprchla. Chvilku jsme tápali, protože cesta dál je velmi dobře skrytá, ale jakmile jsme objevili vstup, tak nás to dovedlo do sousedící jeskyně, kde jsme se střetli se skutečnou Grisly a její posádkou. Všichni na sobě měli nám dobre známé dřevěné masky. Teprve v další místnosti jsme narazili na samotnou Ethel.

Ethel nám od prvního setkání o 5 levelů poskočila, ale jinak je to pořád ta samá Ethel, která ráda vyvolává zrcadlové obrazy. Není vlastně nijak nebezpečná, ale i tak je to trošku delší boj. Důvodem je trojice hub, které jí zajišťují nesmrtelnost a ještě se sami každé kolo doléčují do maxima. Když pak Ethel padne, tak se v dalším kole vrátí s více jak polovinou zdraví. V první fázi jsme Ethel usekali na co nejméně HP a sundali jsme nejbližší houbu. Poslední rána do Ethel byla nesmrtící pasivka, protože jsme nechtěli riskovat život Vanry. Po ní proběhla animace, ve které Karlach Vanru osvobodila. Pak boj pokračoval dále. Houby nám Ethel 2x oživily, ale já s Karlach jsme jí zas hned zabili, takže se čekalo jen na Galea, který se musel nejprve došourat k schované houbě za propastí a odpálit jí kouzlem.

Po smrti Ethel jsme si u Lory vyzvedli odměnu (legendární rapír) a zašli jsme za Mayrinou. Mayrina byla na jednu stranu ráda, ale pak si všimla, že její manžel je stále zombie. Pořád to nechtěla vzdát, tak jsem se do toho vložil a Mayrinu přesvědčil, že skutečná smrt pro něj bude vysvobozením. Mayrina tedy zničila kouzelnou hůlku a tím ho zabila. Paradoxně se nic viditelného nestalo, protože zombie pořád žije .

Na závěr průzkumu Lower City se zmíním ještě o Jaheiře, byť Jaheiru jsem do jejího domu přivedl až těsně před finále. A nesmím zapomenout ani na ostatky klauna. Setkání Jaheiry s rodinou vlastně není nijak extra zajímavé, zajímavější je spíš její podzemní úkryt, kde se dá nahlédnout do její soukromé skrýše a v ní najít pozůstatky po Jaheiřiných dřívějších dobrodružstvích (scimitar Bel, dopis od Khalida apod.). Vlastně na celém setkání s rodinou bylo divné jen to, že Jaheiřina dcera nebyla schopná správně zareagovat na osvobození Minsca, protože hra se v tu chvíli tvářila, jako bychom Minsca teprve hledali. A zmínit musít ještě to, že Jaheiřina dcera Rion je půlefka a syn Jord je půlork . Nicméně Jord je samozřejmě adoptivní .

U klauna pak musím vyzdvihnout fakt, že jsem se musel s jednou částí těla nechat podat. Zápěstí klauna se totiž nachází přímo v cirkusu na podnosu jednoho kobolda a dá se tak snadno přehlédnout. Problém mi činila ještě paže, protože ta je ukryta v domě jedné oběti Rudého trpaslíka (zabarikádovaný dům poblíž Sorcerous Sundries). Dům zůstal označený i po splnění úkolu s vraždami a na první pohled na něm nebylo nic zvláštního. Je to vlastně jen velmi malý pokoj s mrtvolou uprostřed. Nakonec jsem si pod stolem všiml vykukujícího růžku dveří do sklepa .

Ve sklepě jsem našel tuším i seznam obětí. Místní majitel se zabýval okultismem, zejména záležitostmi pekla a byl to zřejmě on, kdo Gortashe navedl na způsob, jak se dostat do Avernu pro Karsuovu korunu. Z dopisu jsem se zároveň dozvěděl, že uřezané ruce měly sloužit jako vstupenka do chrámu Bhaala (anebo jako důkaz pro Bhaalův tribunál? ... no, to je už nyní jedno). Ve finále ty vraždy odhalily, že Orin systematicky odstraňovala spolupracovníky Gortashe a tím se snažila oslabit jeho moc. Vrtalo mi hlavou jen to, proč byla součástí vražd i lady Stelmane, přítelkyně Emperora, protože ta se s Gortashem nijak nepřátelila. Na druhou stranu se Orin asi snažila odstranit všechny, kdo by jí mohli ohrozit. Seznam to byl totiž dlouhý. Odměnou za donesení ostatků klauna jsou pak Spellmight Gloves.

[Yuyana]

Mno, já jsem zvědavá na ten 60 GB update, co si hra v tenhle moment stahuje.

[Elemir]

Drak Ansur, ochránce města

Ansur je součástí osobního úkolu pro Wylla. Poprvé jsme se o tomto legendárním drakovi dozvěděli od Wyllova otce, který nás nabádal k tomu, abychom ve vězení Wyrm's Fortress vyhledali skrytý průchod a požádali Ansura o pomoc. Shadowheart jsem proto nechal v táboře a družinu nově doplnil Wyll.

Na první pohled to vypadalo jednoduše, byť jistým varováním nám měla být už samotná legenda o Ansurovi, ve které byl vstup do jeho doupěte popsán v hádance. Wyll nám k tomu poskytl určité vodítko, ale i tak jsme se dlouho nedokázali hnout z místa. Mapka nám sice ukázala pravděpodobné místo vstupu, ale nikde nebylo ani památky po dveřích nebo jiném druhu vstupu. Na jedné stěně byla akorát dvojice loučí ve tvaru dračích hlav.

Zkoušel jsem vše možné, včetně manipulace s dračími loučemi, loučemi v okolí, dokonce i vlastními loučemi. Zkoušel jsem hledat skryté tlačítko, v jednu chvíli jsem dal i na Wyllovu radu a nasadil do akce blesk, kterým jsem střelil do stěny, ale nic, prostě vůbec nic! Přitom jsem byl kousek od řešení, ale došlo mi to asi až o půl hodiny později a šlo o náhodnou akci ...

Spoiler: ukázat

Bleskové kouzlo je správně, ale je potřeba zasáhnout právě ty louče ve tvaru dračích hlav nikoliv stěnu. Posloužil k tomu obyčejný Galeův Witch bolt.

Kamenná stěna se na chvilku rozplynula a my mohli projít.

Před vstupem do Ansurova doupěte se ozval Emeperor, že je to ztratá času. Ansur je prý jen mýtus.

Ansurovo doupě je poměrně rozlehlé a začíná u trojice výjevů na zdi, kde je zachycen hrdina Balduran ve společnosti bronzového draka. Spolu pak zakládají Baldurovu bránu a nakonec Balduran odplouvá a nechává draka, aby město hlídal. Balduranova socha opodál nám poté sdělila, že za dalšími dveřmi nás čeká série zkoušek, které mají otestovat naši způsobilost k rozhovoru s drakem. Souhlasil jsem a socha dveře otevřela.

Zkoušky jsou celkem čtyři a není nutné v nich uspět. Jediná chyba a dveře k Ansurovi se otevřou i tak (po boji s pár stíny). Jenomže já dostal obavy, že na těch zkouškách závisí průběh celého rozhovoru s drakem, takže jsme zatli zuby a pustili se do poctivého řešení.

První zkouška byla bojová. Probíhala na kruhové plošině s propastí kolem. Socha nám přičarovala dvojici vodních myrmidonů a postupem času se do boje zapojili i myrmidoni dalších elementů. V tuhle chvíli jsem dost ocenil Wylla a jeho magickou střelu, která má sice jen tři náboje na kolo, ale poskytuje zároveň force efekt. Dva myrmidoni se hned na počáku boje postavili tak, že je Wyll střelou odhodil do propasti a tím nám to dost ulehčil.

Druhá zkouška byly šachy, kde se o nápovědu postaral Gale. Ve dvou tazích jsem měl dát soupeři šach-mat. Galeovo řešení bylo správné.

Třetí zkouška byla o vině a trestu, ale tu na chvilku přeskočím. Místo toho jsme zašli na zkoušku z historie. V ní je potřeba najít zrádce mezi trojicí postav připravených k boji. Jde to vyřešit pročtením svazků v místní knihovně nebo čistě kombinatoricky.

Zkouška o vině a trestu je totiž matoucí, proto se jí budu věnovat podrobněji. Jde v podstatě o soud, kdy je potřeba vynést rozsudek, ale problém je v tom, jak toho docílit? Po obvodu místnosti je série obrazů s různými výjevy, uprostřed místnosti je pak stín soudce a trojice podstavců s dalšími obrazy, které ovšem stín zahaluje, takže se na ně nedá podívat. Za soudcem je ještě jeden podstavec, do kterého se má vložit nějaký předmět. Cílem je prohlédnout si obrazy kolem a vynést rozsudek. Potíž je v tom, že není jasné, jak odstranit stín z trojice obrazů uprostřed a co vložit do podstavce. Stín soudce je totiž nehmotný a zároveň nesmrtelný, takže ho nejde odhodit ani zabít. Trvalo mi dobrou hodinu, než jsem na to přišel, přitom jsem měl řešení stále na očích ...

Spoiler: ukázat

Podstatné je, že stín soudce je definovaný jako nemrtvý, takže na něj funguje odvracení nemrtvých. Jenomže já v tu chvíli neměl Shadowheart v družině, takže mě tahle možnost zprvu ani nenapadla. Po zmizení stínu stačí vzít obraz s vězením a vložit ho do prázdného podstavce. Tím je soud u konce.

Otevřely se dveře k Ansurovi a my mohli vejít.

K našemu společnému údivu jsme ale Ansura nenašli. Tedy vlastně našli, ale rozhodně ne tak, jak bychom si představovali - na zemi totiž ležela jen mršina dávno mrtvého draka!

No a teď co? Kousek níže za drakem jsem si všiml helmy na podstavci. Jde o Balduranovu helmu ... eh, co? Když už, tak tu by měla mít přeci schovanou ve své skrýši Jaheira! Ale co, důležité je, že po zvednutí helmy se odkryl vstup zpět do vězení a my mohli v klidu odejít. Jenomže mě to pořád nějak táhlo k té mršině.

Mrtvola Ansura se tváří, jakoby z ní bylo možné něco vyndat, tak jsem se sehnul. Jenomže v tu chvíli mě zachytila mocná magie a celým tělem se mi rozezněl hlas dávno mrtvého draka. Ansur však nepromlouval ke mě, ale k mému společníkovi v Astrální sféře! Nebudu to zbytečně prodlužovat. Ansur obvinil svého dávného přítele ze své smrti a jen tak na okraj ho oslovil Baldurane! Ano, Emperor je onen legendární hrdina, zakladatel Baldur's Gate. Hned na to jsme Emperora požádali o vysvětlení.

Po vybudování města se v Balduranovi opět probudila touha cestovat a tak se rozhodl odplout a dohled nad městem přenechal Ansurovi (to zobrazují ty výjevy na začátku dungeonu). Podle nám známých údajů se Balduran už nikdy nevrátil, pravděpodobně zahynul na ostrově vlkodlaků (datadisk k Baldur's Gate I). Jenomže ono to bylo prý trochu jinak. Balduran se vrátit chtěl, chtěl dokonce navázat na slávu Baldur's Gate, jenomže k tomu potřeboval zdroje. Jedním z takových lákavých zdrojů byla Moonrise Tower, kde se ovšem nečekaně střetl s ilithidy a stal se jedním z nich.

To byla tedy původní Emperorova verze. Skutečnost byla ovšem taková, že se Balduran po nakažení neproměnil hned, ale vrátil se do města, kde mu Ansur nabídl pomoc. Baldurana už mezitím postihly první příznaky proměny a místo toho, aby se jich děsil, tak se mu nová změna zalíbila. Dokonce si toho začal užívat, protože v tom úcítil sílu. Ansur nesouhlasil a trval na odstranění parazita. Když se Balduran proti tomu ohradil, tak se Ansur jedné noci pokusil Baldurana zabít, aby tak svého přítele zachránil od potupného osudu. Jenomže Balduran to vycítil a Ansura překvapil. Role se otočily a s dýkou v srdci skončil Ansur.

Hm, tak tohle je ten legendární hrdina? Hrdina, který se neštítil zabít svého nejlepšího přítele, který mu chtěl pomoci? Kdo mi zaručí, že mě Emperor nezradí stejně jako Ansura? Vždyť je celou dobu zřejmé, že Emperor sleduje svůj vlastní cíl a my jsme jen jeho loutky. Asi jsem ho měl zabít už dávno a místo toho požádat o pomoc Orphea. Ušetřil bych si tím zklamání! Dál už to Ansur nevydržel. Emperor v poklidu zmizel a před námi stanul nemrtvý drak!

Ansur je level 17, ale rozhodující jsou vlastně jen první kola, protože Gale tu úspěšně využil sféru nezranitelnosti a na mě bylo, abych se do ní co nejrychleji stáhnul. Společně jsme se pak zbavili vyvolané dvojice vodních myrmidonů a začali jsme dorážet na Ansura. Ten sice v polovině zdraví změnil typ útoku v plošnou bouři, ale přes aktivní sféru nás nedokázal zranit. Nakonec padl a tentokrát definitivně.

O smrti Ansura jsme časem zpravili Ravengarda, který kupodivu nebyl nijak zklamaný. Naopak jsme tím prokázali, že jsme dostatečně připraveni bránit město. Ravengard se pak snažil Wylla přemluvit, aby po něm převaz titul vévody, ale Wyll se rozhodl, že to odmítne (nechal jsem to čistě na něm, navíc to bylo v době, kdy jsme měli za sebou finální konfrontaci s ďáblem Raphaelem).

Odměnou za smrt Ansura je legendární Balduranův meč Giantslayer.

[Yuyana]

Osobně se docela děsim, co bude s dalšíma dílama. Kdo bude další zlej záporák? Astarion? Shadowheart? Laezel a její draci? Zlej mindflayer Gale bažící po větší a větší moci? Autoři by na tyhle postavy buď neměli hrabat, nebo by měli vzít nejlepší variantu. Možná někdo namítne, že ne, že autoři by měli dělat hlavně dobrej příběh... ale... chudák Viconia nemá v týhle hře dobrej příběh. Místo ní mohla bejt uplně nová cizí postava, a nemělo by to vliv zhola na nic. Je to jen čirá shock value, ani to nejde nazvat fanservisem, protože dvě třetiny hráčů nikdy nevolej zlý volby, a tím pádem asi nepodporovali zlou Viconii.

Moje osobní náplast na Baldurana je teorie, že infikování mindflayerem ovlivňuje mozek (parazit má pud sebezáchovy a směřuje myšlení oběti k vlastnímu přežití). Řada reálnejch parazitů a chorob to dělá, takže proč ne mindflayeři.

Každopádně pro mě platí to stejný, co pro mě platí vždycky, když je hra udělaná někym jinym - alternativní realita, nikdy to nepovažuju za canon. Snaha šokovat za každou cenu je vždycky fail, a když k tomu někdo používá postavy, který nejsou jeho, měl by dostat pravítkem přes pazoury.

[Elemir]

Po předchozím zklamání s Balduranem přišla na řadu poslední část úkolů, které souvisí s městem a jsou vzájemně propojené. Popravdě mě celé rozuzlení příběhu okolo Baldurana spíš naštvalo. Nějaký zvrat jsem čekal, ale tohle bylo od Larinů stejně pitomé rozhodnutí jako to s Viconií. Bohužel to byl teprve začátek úpadku, který vyvrcholil samotným finále hry. Ale o tom teď naštěstí řeč nebude. Řeč bude o části, ve které se Karlach na chvilku podívá "domů" ...

House of Hope

Jak jsem již popisoval, původní vyšetřování vražd mi z části osvětlilo, jak se dokázal Gortash dostat do pekla pro Karsuovu korunu. Pojítkem mezi Gortashem a peklem je obchodnice Helsik, která vede obchod s kuriozitami jménem Devil's Fee. Helsik se navek tváří jako běžný trpaslík, ale v průběhu rozhovoru začalo být zřejmé, že bude něco více. Kupodivu jí ani moc nepřekvapilo zjištění, jak jsme se o ní dozvěděli, naopak začala být zvědavá. Po krátkém handrkování a skillchecích jsme se dohodli, že mi pomůže otevřít portál do Avernu a já jí na oplátku přinesu rukavice obří síly (zvyšují sílu postavy na 23 bodů).

Alternativou je poplatek 20 000 zl - ne, že bych to nedokázal zaplatit, ale přišlo mi to zbytečné a hlavně bych musel zase do tábora a začít rozprodávat přebytky, do čehož se mi vůbec nechtělo. Byla by to zbytečná hodinová pakárna .

Helsik mi umožnila vstup do patra pře ochrannou runu a do ruky mi vrazila grimoár a balíček ingrediencí pro rituál. V patře jsem našel pentagram, do kterého jsem podle popisu rozmístil ingredience a tím se mi otevřel portál do pekla, konkrétně do příbytku Raphaela. Emperor se nás snažil od cesty do pekla odradit, ale po zkušenostech s Ansurem jsem se ho rozhodl ignorovat. V pekle s námi navíc Emperor ztratil spojení úplně.

Z úvodní místnosti jsme se rychle přesunuli do středu stavby. Následující místnost jsem znali velmi dobře, šlo o hodovní sál, do kterého nás Raphael přesunul v Act I. Akorát byl trošku jiný, protože okolo kulatého stolu seděli bezvládní kostlivci - asi naši předchůdci. V tu chvíli jsem byl rád, že jsme s Raphaelem nepovečeřeli, o něco později jsem totiž objevil otrávené víno.

Eh, teď jsem ale přeskočil jednu klíčovou událost! Ještě než jsme portálovou místnost opustili, tak nás u dveří dostihla Hope. Je to poněkud šílená trpaslice, která se nás ovšem snažila varovat před tím, co nás čeká a poskytla nám cenné rady do začátku. Hope je podle svých slov Raphaelovým vězněm. Její tělo je stejně jako princ Orpheus připoutáno pekelnými řetězi, které dokáže zpřetrhat jen Orpheovo kladivo, nejcenější kousek v Raphaelově sbírce. Požádala nás proto o pomoc a my přikývli.

Pro popis House of Hope je důležité vědět, že jídelna tvoří střed stavby, okolo ní vede chodba a z ní pak vybíhá čtveřice věží. Jižní věž představuje vstupní místnost (spojnici mezi městem a peklem), východní věž obsahuje teleporty do různých měst, v severní věži je Raphaelův pokoj a západní věž obsahuje archiv.

Ve věži s portály si jde promluvit s gnómem Nubaldinem na téma Gortash. Kamarádi to zrovna nebyli a tak Nubaldin uvítal zmínku o Gortashově skonu. Na oplátku mi prozradil, že do Raphaelova pokoje se dá dostat i venkem přes balkón (pokoj je jinak uzamčený magickým polem, které vyžaduje propustku). U archivu nás dostihla Hope, která nás před archivářem varovala, ale nedořekla to (nevyšel mi skillcheck). V místnosti jsem si navíc všiml Korilly, trpaslice co doprovázela Raphaela ve Wyrm's Crossing. Určitě by nás poznala, tak jsme se otočili a vyrazili nejprve do Raphaelova pokoje. Cestou jsme ještě vybílili pokladnici, kde jsem našel kontrakt mezi Raphaelem a Mol (tou malou zlodějkou - bohužel jsem jí ho pak zapoměl předat).

Cesta venkem se skládala z několika přeskoků, ale krizový byl až balkón do pokoje, protože Wyll a Gale na něj nedokázali doskočit. Dovnitř jsem šel proto jen já a Karlach. Čekal jsem snadnou akci, ale hned u vstupu jsem zakopl o postel a na ní ležel polonahý Raphael!

První zdání naštěstí klame, jak se ukázalo, tohle byl inkubus Haarlep, Raphaelův milenec. Raphael si prý rád užívá sám se sebou . V klidu jsem mu sdělil, co tu pohledáváme a Haarlep nám kupodivu sám nabídl pomoc. Prý mi o kladivu, tedy jeho umístění, klidně poví, ale nejprve si zahrajeme hru ... šaty dolů a šup na postel ...

No, schválně jsem zkusil neprotestovat, což mi vyneslo disapprove u všech. Navíc se Karlach, Gale a Wyll rozestavili okolo postele, asi aby lépe viděli . Haarlep není ovšem až tak zákeřný a předvedl se mi i v ženské podobě, abych si vybral dle preferencí. Sice si pak vzal na sebe párkrát i mou vlastní podobu, ale jinak ok. Haarlepovi je potřeba přislíbit nejen své tělo ale i duši. Odměnou je odhalení polohy Raphaelova trezoru a klíč.

Alternativou, kterou jsem nakonec zvolil jako tu pravou, je samozřejmě boj. Problém byl jen v tom, že jsem Haarlepovi, a posléze Haarlepovi a jeho impům, čelil jen já s Karlach. Navíc mě Haarlep dokázal hned na počátku očarovat, takže pár kol bojovala jen Karlach. Do toho se několik impů rozhodlo vyrazit ven za Wyllem a Galem. Vznikl proto docela zmatek v tom, kdo se kdy do boje připojil a Wyll s Galem byli v jasné nevýhodě. Odměna je pak stejná - klíč k trezoru. Trezor jsem si navíc našel v pohodě sám.

Uvnitř trezoru byla zpráva s heslem, kterým se deaktivuje magická ochrana Orpheova kladiva. Samotné kladivo je přitom v archivu. Korrilla mezi tím zmizela. Archiv obsahuje kupu zajímavých písemností a hned trojici artefaktů - rukavice obří síly, amulet života a samozřejmě Orpheovo kladivo. Ukradení jakéhokoliv artefaktu skončí rozhovorem s archivářem, v němž nám archivář oznámil, že sice máme svůj artefakt, ale chybí nám cesta ven! Tady jsem zapomněl zmínit, že vstupní portál se po našem vstupu do domu deaktivoval, takže jsme se stali vězni tak jako tak. Portály v portálové místnosti jsou jinak čistě jen na okrasu.

Po rozhovoru s archivářem se všichni stáhli a House of Hope se pro nás stal nepřátelským. Ještě v archivu nás dostihla Hope, která se chtěla ujistit, že jí půjdem opravdu zachránit. Naše akce totiž vzbudila nevídanou pozornost a Raphael už je nejspíš na cestě sem. Každé další zdržení proto zvyšuje šanci, že se budeme muset s Raphaelem utkat. Nicméně mé slovo platí a vyrazili jsme proto nejprve do vězení.

Všichni obyvatelé domu, naši aktulální nepřátelé, měli dvojí podobu. Jakmile zabijete tu humanoidní, tak se každý z nich s ohnivým výbuchem promění v pekelnou potvoru, proto je lepší je likvidovat z dálky. Do toho se na dvou místech objevily pekelné koule.

Vězení tvoří malou arénu, kde byla část s Hope oddělena od vstupu železnou stěnou s dveřmi. Mylně jsem se domníval, že nám stěna poskytne dobré krytí, protože našimi nepřáteli byli impové a beholdeři (střelecký typ útoku). Bohužel, jak je na BG3 standardem, kouzla procházela neomylně i zdí. Už jsem se ani nerozčiloval. Souboj to naštěstí není nijak tuhý, pokud tedy vynechám beholdeří paralýzu. Kladivem jsem rozbil pouta a Hope byla volná, tedy v rámci možností. Naše volnost se totiž omezovala jen na House of Hope. Hope se ke mě připojila a vyrazili jsme ven.

Cesta k portálu vedla opět přes jídelnu, kde jsme svedli poslední souboj s místními. Místnost s portálem vypadala klidně, portál byl opět aktivní a nic nenaznačovalo, že jsme v nebezpečí. Jenomže portál vyžaduje pro aktivaci sesbírat celou družinu, takže se všichni musí povinně seřadit přímo u něj. No, a jak asi tušíte, v tu chvíli přišel Raphael ...

A Raphael rozhodně nebyl sám. Přivedl si kupu cambionů, Yurgira a Korrillu. Korrillu a Yurgira jsem zkusil překecat (přetáhnout na svou stranu), ale Korrilla to odmítne hned a u Yurgira se hází skillcheck (samozřejmě mimo moje možnosti ). Yurgir k tomu má prima průpovídku o tom, že se příliš preceňujeme, v tomhle boji prý nemáme šanci, proto zůstává po boku Raphaela.

Že jde o něco extra, bylo jasné už z doprovodné hudby a při letmé prohlídce statistik Raphaela (666 HP, vysoké odolnosti ...). Hned první pokus ukázal, že jsme hodně špatně připraveni a naše naděje jsou mizerné. Jenomže load by mě vrátil o několik hodin zpět. Využil jsem proto čtveřice svitků se sférou nezranitelnosti, které jsem si předtím prozřetelně nakoupil, a s jejich pomocí jsem se pustil do zdlouhavého a nejistého souboje.

Hned v prvním kole jsem do sebe kopl lektvar na znásobení akcí a čtyřmi seky jsem Yurgirovi vysvětlil, jak moc se ve mě spletl . Poté následovala přetahovaná s cambiony, protože ti měli potřebu za námi lézt do sféry - část jsem jich musel vždy vyhodit a jít je ven usekat. Korrilla byla nejslabší a zabil jsem jí už někde na počátku boje. Raphael zblízka neútočil, místo toho využíval čtveřice okolních sloupů pro zesílení svých kouzel, takže jsme se v dalším kroku zaměřili právě na ně, čímž Raphaelovi trochu opadla i rezistence. Jakmile měl Raphael pod 200 HP, tak začal kouzlit nějaký plošný hnus s mohutným damage. Bohužel už mi zbyl jen poslední svitek, takže následovala další přetahovaná o místo v kouli. Ostatní jsem poslal dostatečně daleko.

V průběhu boje jsem si udělal několik záchytných savů v jednotlivých fázích boje, ale využil jsem toho až na konci, hlavně ve chvíli, kdy mě Raphael překvapil změnou útoku. Do té doby jsem se poctivě smiřoval i s neúspěšnými seky, které celý souboj s cambiony jen zpomalovaly. Navíc jsem se na počátku boje blbě rozestavil, takže sféra zprvu nekryla Wylla, který šel hned k zemi a do boje zasáhl až někdy v polovině, kdy se mi ho konečně podařilo udržet na nohou a schovat ve sféře. Nyní už bych se prostě připravil mnohem lépe .

Dlouho mě třeba trvalo proniknout do tajů alchymie, což je fajn způsob výroby lektvarů zrychlení, takže celý souboj mohl odsýpat mnohem svižněji. Další věcí jsou lektvary na boost útoků, protože úspěšně trefit Raphaela není zas tak jednoduché. Podcenil jsem i Hope, která je jinak schopnou kleričkou a využíval jsem jí zprvu jen k léčení. Ale co, Raphael padl a zbyla po něm prima zbroj.

Hope s námi odmítla odejít. Nakonec zůstane a pokusí se House of Hope přetvořit k lepšímu. Ostatně kdo jiný by měl tu naději do pekla přivést? Zalitovala akorát smrti Korrilly, protože teprve nyní jsme se dozvěděli, že to byly sestry, které kdysi podlehly slibům Raphaela. Korrilla mu na rozdíl od Hope zůstala věrná až do konce. V tu chvíli mě napadlo, že Korrilu šlo asi zachránit, pokud bych jí býval knockoutoval nesmrtícím úderem.

Po návratu jsme si vyslechli žbrblání Emperora o tom, jaké jsme měli štěstí a jak bláhově dáváme život v šanc, když jsou tu důležitější věci na práci. Beztak je nám prý kladivo k ničemu, protože je čistě na něm, jestli nás do Astrální sféry za Orpheem pustí. A to rozhodně v plánu nemá. Nu což, uvidíme, nezbyde než pokračovat a doufat .

[Elemir]

Balduran asi ovlivněný byl, ale zase na druhou stranu žil přes 100 let v štítu Orphea, takže měl čas si myšlenky znovu uspořádat. A pak třeba Omeluum to dokázal i bez štítu, očividně to tedy jde. Ale co už, budu dělat, že to nikdy neexistovalo .

Na finále se chystám za chvilku, u mě je to plně v režii Karlach, protože už jsem se odmítl jednotlivými volbami jakkoliv zabývat a prostě jsem zvolil to, co mi přišlo v tu chvíli jako ideální. Důsledky mě vlastně ani nezajímají, chci vidět jen závěrečné titulky a tím to pro mě skončí. V budoucnu už hru dohrávat nebudu, protože v nejlepším se má skončit .

[Yuyana]

Já chápu mindflayery jako upíry v Buffy. Prostě už to neni originál, je to parazit... "nalitej" do formy hostitele. Ovlivněnej vzpomínkama, ale prostě když někomu vydlabeš mozek a kompletně ho zmorfuješ na něco, co ani neni humanoid... tak to prostě už neni původní osoba. Tim pádem nevinim původní osobu z jednání vzniklý zrůdy.

Co se týče přestávání v nejlepšim :-D, máš pravdu, tak je to správně. Vybrat to dobrý, odmódovat inbecility (hodiny rovnání inventářů, no coment), nehrát to nudný. Pohoda klídek. Jako když si koupíš pizzu a už ti nezbyde místo na kúrku :-D.

[Yuyana]

Tak jsem investovala čas do čtení patch notes. Migréna, nemám chuť nic dělat a potřebovala jsem na něco položit oči. Je hezký, že optimalizujou, včera mě hra traumatizovala tim, že se v Baldusr Gate náhle začala ošklivě sekat. Jako co se mi pokoušeli naznačit, že potřebuju výkonnější počítač? Dyť to má víc jader než standardní meloun.

Sláva, sláva, hurá, věc co měla bejt vyřešená v betaverzi! - Fixed NPCs sometimes taking too long during their turn in combat due to trying to reach an unreachable position.

Made sure both you and Wyll remove your helmets while smooching. It's only polite.

You can now use sponges and soaps to clean up your party members, removing grime, blood, and bad odours!

Cazador suddenly remembered he can turn into mist and fly, so he'll no longer give up the ghost if he falls into a chasm. (Sakra, budu muset najít jinou, víc ponižující smrt.)

Fixed some NPCs being able to shoot through floors and ceilings. They've said they'll play fair.

Gale should no longer complain about you making a deal with Raphael if you haven't.

Added map markers for when characters want to talk to you.

Improved the Skills section of the Character Sheet: Added icons for the individual skills, added stars to indicate Proficiency and Expertise in certain skills, and improved the skill tooltips.

Fixed multiple cases where you couldn't select dialogue options.

Rage can no longer be used while under the effects of Calm Emotions. :-D lol

Wearing the Yuan-Ti Scale Mail while having the Medium Armour Master feat no longer caps the AC Dexterity bonus to 3.

Picking up the disarmed weapons of characters in combat will no longer be considered a crime.

Rerolling a Critical Fail on a spell that has a Saving Throw will no longer cause the spell to land a Critical Hit.

Fixed enemies overvaluing Blinding conditions so much that they would sometimes just give up and skip their turn.

The default action when clicking on Astarion when he's captured by Cazador is now Help. - hurá.

NPCs will now give proper consideration to Steel Watchers' self-destruct area and steer clear of it.

Fixed an issue where you couldn't use the hotbar portrait as a target to cast a spell.

Fixed a bug where NPCs who were supposed to change their attitude towards the whole party would only change it towards one random party member.

Props used in idle animations (like mugs and newspapers) are now hidden when the people using them are hidden.

Fixed an issue causing certain surfaces like Noxious Fumes to be invisible and uninteractable.

Fixed the Forced Turn-Based Mode tutorial pop-up from triggering right after Gale's death. You have more important things to pay attention to - like his Necrotic Aura slowly killing you.

Fixed an issue caused by the 'default' option for genitals in Character Creation.

Shar will no longer confuse your cats and other familiars for your fellow party members when making copies for the Self-Same Trial.

If you polymorph, charm, paralyse, or dominate NPCs who are waiting around for you to approach or interact with them, they'll now consider this a hostile action. - ale neee, už nepůjde před bojem proměnit Cazadora v ovci a pak s nim mluvit? To je ale fuj. To bylo tak legrační, když zlotřile hrabal kopejtkem.

Withers will no longer take a step forward each time he begins reading his book.

Fixed The Necromancy of Thay getting locked to a container instead of an inventory through Twisted Binding.

Gale will no longer thank you twice for giving him his first magic item.

Gale will no longer thank you twice for giving him his second magic item.

If combat starts against the Paladins of Tyr, Anders won't give you a cheery greeting while trying to kill you.

Sa'varsh Kethk will now treat you like a gith if you're disguised as one.

The Dark Urge should now be able to blame Astarion for the murder in the Act I camp.

If you decapitate Karlach before having spoken to her and then resurrect her, she'll no longer spend the rest of the game headless.

Mirkon is now less of a silly billy about how he uses Disengage around the harpies while fleeing.

The guards in Last Light will no longer stop you from bringing in escaped prisoners via boat if you don't actually have any escaped prisoners with you.

You will no longer be able to tell Lae'zel that githyanki are rare after having seen a bunch already. Like when you're standing right in a githyanki crèche.

A companion sacrificed by Orin will no longer show up in the final dialogues of the game as a dead body.

[Elemir]

A je to. Ve finále to dělá zhruba 186 hodin hraní a o konci si lze udělat hrubý obrázek už jen tím, že se mi v rámci finále odemkl achievment, který na Steamu odemklo necelých 6% hráčů. Mimochodem mám i achievment, který získalo 2,6% hráčů, což zase vzhledem k jeho podstatě vypovídá o tom, jak moc pečlivě tu hru lidi (ne)hrají .

Finále jsem nakonec přežil, zpětně to prostě beru jako nutné zlo, které vás dělí od finální animace. Dopředu mohu prozradit, že já a Laezel jsme ve finálním boji regulérně umřeli, ale hře to vůbec, ale vůbec nevadilo . Finální video sice reflektuje některá rozhodnutí, ale ani zdaleka jich není tolik, kolika se Lariani chvástali. V podstatě jde jen o pár klíčových bodů a vše ostatní je jen kosmetická záležitost.

K tomu jen dodám, že jsem nepodlehl chvilkovým změnám nálad a nakonec jsem po celou dobu hry udržel střední obtížnost. Přitom jsem nepoužil jediný hořlavý/výbušný sud a z výšky jsem shodil jen minimum nepřátel . A tuhle chybu v příští rozehrávce nudělám . Férový přístup k soubojům se mi totiž ve hře mnohokrát nevyplatil. Ano, občas to bylo napínavé, řešení jsem taky nakonec našel, ale ... no prostě mě to nebavilo.

Hurá do finále

Po návratu z House of Hope jsem Helsik předal slíbené rukavice a došel si do tábora pro Laezel. Wylla jsem propustil, protože nyní přišel čas na úkoly okolo Orpheova kladiva a to je právě ten správný čas pro naší zelenou společnici. Společně jsme zašli do stok za Vossem, který už se tu domlouval s velitelem rudých draků. Názory Emperora byly pro nás v tu chvíli vedlejší, ostatně po návratu z pekla mi beztak Emperor přestal důvěřovat a tak jsem se ani já netajil tím, že nad osvobozením Orphea skutečně uvažuji. Vossův úkol se tím ovšem neuzavřel a začalo být jasné, že ve městě už to nedořešíme. Byl čas vyrazit k chrámu Bhaala a nasednout do lodičky.

A jak už to u mě bývá, s přípravami jsem si zrovna hlavu nelámal . Důvodem byl předpoklad, že jsem jen kousek od finále, tak jenom nakouknu co mě zhruba čeká a pak loadnu a připravím se. Moje skladiště svitků, Shadowheart, jsem proto nechal v táboře a ve složení já, Karlach, Laezel a Gale jsme nastoupili na naší testovou plavbu.

Cesta vedla hlouběji do jeskynního komplexu, kde jsme nacházeli zbytky jiných dobrodruhů a pobíhající mozečky, co před námi zdrhali. Tedy alespoň to tak vypadalo, protože oni nás ve skutečnosti lákali do pasti. Cestou jsme našli něco málo zásob, takže mě to jen utvrdilo v tom, že konec je poblíž. A taky skoro byl.

Došli jsme až na břeh podzemního jezera, ze kterého vylezl náš obávaný nepřítel - mozek s Karsuovou korunou. Vzhledem k situaci jsem zajásal, protože nic nenasvědčovalo boji a celé se to tvářilo jen jako finální hra skillchecků. První jsem hodil, druhý byl ovšem lehce mimo mé možnosti, a když se u třetího objevil nutný hod 99, tak mi začalo svítat. Na poslední chvíli zasáhl Emperor a vtáhl nás do Astrální sféry. Mozeček nám totiž zmutoval na Netherbrain a takto už ho prostě porazit nejde.

Netherbrain nám stihl prozradit jednu věc. Celé tohle byl vlastně jeho plán, protože potřeboval, abychom oslabili trojici vyvolených tím, že jednoho z nich zabijeme a získáme jeho netherstone. Tím pádem nad ním přestane mít trojka (tedy už jen dvojka) moc a on si pak v klidu najde cestu, jak ovládnout Karsuovu korunu ve svůj prospěch. Do pasti se tak nevědomky chytil i Emperor, který Netherbrain v tomto ohledu podcenil (plán mozku asi znal/tušil, ale doufal, že to stihne dřív než mozek). Netherbrain nám tedy zatleskal, protože my odstranili rovnou celou trojici .

V Astrální sféře jsme na nic nečekali a vydali se do lebky, kde už poblíž uvězněného Orphea čekal Emperor. Chvilku jsem zvažoval load, ale pak jsem nad tím mávnul rukou a bez jakýchkoliv otázek jsem vytáhl kladivo a rozbil pekelná pouta. Tahle akce Emperora naštvala a se slovy, že si následky vypijeme, zmizel.

Orpheus se netvářil o nic lépe, ale po krátké výměně názorů se uklidnil a souhlasil s pomocí. Porazit Netherbrain nebude jednoduché. Už jen přiblížit se k němu dostatečně blízko bude problém. Problém, který by vyřešil jen ilithid ... Orpheus navrhl, že bude dobré, pokud podstoupím proměnu a on mě hned poté odstíní od vlivu Netherbrainu. S netherilskými kameny a novými dovednostmi pak budu schopný se dostat až na dosah Karsuovy koruny a porazit Netherbrain.

Bez otálení jsem souhlasil, ale Karlach začala protestovat. Prý by se toho ráda ujala sama, protože její osud je díky vadnému srdci beztak zpečetěn a tohle je šance, jak zemřít alespoň se ctí. Nakonec jsem souhlasil a Karlach se chvilku na to proměnila v ilithida. Orpheus jí poté zbavil telepatických pout a vyrazili jsme vstříc bitvě, která se mezitím ve městě rozhořela. Karlach se tím mimochodem opravilo vadné srdce, takže se zbavila svého největšího problému ... i když, stálo to opravdu za to?

Z města se za tu krátkou chvíli stala pěkná ruina. Naším cílem byla horní čtvrť a v ní jsme vyrazili do paláce, nad kterým už levitoval Netherbrain a řídil odtud okolní bitvu. Na obloze se objevil zástup nautiloidů, stejně tak sem přílétali rudí draci, ve městě se hromadně proměňovali lidé a další rasy v ilithidy. Po chvilce jsme narazili na Vosse a šlo o velmi přátelské shledání. Přítomní githyanki byli přítomností prince nadšeni a Orpheus byl rád, že vidí svého starého přítele (takže Voss opravdu nekecal).

Cestou jsme se zastavili ve velké síni, kde nás pro změnu uvítali další spojenci. Karlach vzbudila menší rozruch, ale Withers to hned zachránil a poté se přidali další. Pořád je to přeci jen naše Karlach . Spojenci nám přislíbili aktivní pomoc, což jsme mohli v zápětí vyzkoušet.

Na vrchol paláce vede ulička přes dlouhé nádvoří, které obklíčil nepřítel všemožného druhu - ilithidi, kultisté, skřeti atd. Na první pohled to vypadalo na tuhou bitvu, ale realita byla trošku úsměvná. Když si vezmu, jak mě ilithidi pod Moonrise Tower nepříjemně překvapili a byl jsem tuze rád za pomoc od Zevlora a žoldáků, tak tady se to přesně otočilo. Pomoc spojenců jsem sice využil, ale spíš jen kvůli rozptýlení pozornosti. Ve finále jsem vlastně ani tolik spojenců hledat nemusel, protože jejich smyslem je jen tahle jediná bitva, kterou jde ale uhrát i s hrstkou postav.

Nejužitečnější byla asi pomoc od Rolana, kdy jsem jeho magickou salvou smetl celé levé křídlo skřetích lučištníků. Bohužel, každou pomoc je možné použít jen jednou. Pro rozptýlení pozornosti jsem na další skřety nasadil trojici gnómů, které doplnila Aylin. Na druhé straně zasáhla trojice ze Železné pěsti. Ani jedna ze skupin se však nevyznamenala, hra si dokonce nevěděla rady, jestli má ty postavičky ovládat sama nebo to mám dělat já! Aylin byla ke všemu úplně marná, vůbec to nebyla ta Aylin, co statečně a dovedně bojovala v Shadowlands. Ale svůj účel s odlákáním pozornosti to splnilo, nepřátele jsme holt museli mlátit my.

Po téhle bitvě následoval výšlap na vrchol věže, kde na nás bafla celkem dvojice hlídek. Do toho na věž zaútočily i nautiloidy - na zemi se objevily oranžové kruhy, kam pak v dalším kole dopadly střely a modré kruhy, kam se teleportovaly posily nepřítele. Jenomže tenhle boj je taky bugnutý. Po první salvě se nautiloidy zbláznily a začaly útočit vícekrát za kolo, tedy značit si terén. Podlaha věže tak během chvilky zoranžověla celá . Naštěstí žádný výstřel už nepřišel. Karlach mezitím dosáhla vrcholu věže, kde je místo na odpočinek a doléčení (je tu ilithidí léčebný pod).

Malý oddych bodl, ale pořád nás čekal kus práce, protože ani tohle nebyl konec. Vyšplhali jsme po nervových vláknech na vrchol mozku a konečně jsme spatřili Karsuovu korunu! Byla sice na druhé straně, ale už byla alespoň v dosahu, stačí jen pár kroků ... Mno, jak už zajisté tušíte, tak snadné to zase nebylo .

Na scéně se objevil Emperor, který přilétl na rudém drakovi a přivedl si sebou návštěvníky ze sna (ano, bylo jich více, konkrétně pět - Orpheus s námi šel do finále jako společník, proto jich bylo pět). V zápalu boje jsem první pokus projel, protože jsem si nevšiml, že se odpočítává počet kol (tuším 4?). Místo toho jsme všichni vyrazili vpřed a pustili se do Emperora a jeho poskoků, draka nevyjímaje. Emperor padl rychle, ale co naplat, takhle to být nemělo.

Cílem je totiž Karsuova koruna, kam musí Karlach urychleně dojít a pomocí nové dovednosti jí uklidnit a tím otevřít portál k samotnému mozku - ten je ve skutečnosti ukryt v tom větším, který slouží jen jako obal. Jenomže Emperor není jediný nepřítel, poblíž koruny stála ještě čtveřice ilithidů, kteří nám šli taky po krku.

Karlach se to nakonec podařilo, chvilku po ní jsem portálem prošel i já. Ale nikdo další. Laezel to nezvládla vůbec, ilithidi jí ochromili, srazili na zem a salva z nautiloidu jí dorazila. Orpheus se musel pro změnu postarat o Galea, který měl velké potíže už na začátku (Orpheus naštěstí umí sféru nezranitelnosti, kterou pak Galea ochránil).

Uvnitř mozku je takový menší mozek, v půlkruhu kolem něj jsou propojené plošinky a celé to levituje ve vzduchu. Na boj je celkem 5 kol, mozeček má 300 HP a prakticky žádnou odolnost. Na první pohled tedy pohoda, jenomže po dvou kolech se každé další kolo část plošinek zbortí a s tím se případná postava zbortí do propasti a zemře. No a takhle jsem umřel pro změnu já . Mozeček navíc umí vracet úder. Je proto potřeba útočit tak, by to bylo co nejefektivnější a zároveň si hlídat plošinky (ty dotčené lehce zčervenají, v dalším kole pak zmizí a postava na nich spadne do propasti).

Ve dvou to nejde tak rychle, proto jsem se vůbec nerozpakoval dělat savy a případně se vracet. Zprvu jsem třeba netušil, jaký je mechanismus borcení plošinek, protože ta barva byla jen lehce odlišná. Ideální by samozřejmě bylo dostat dovnitř celou družinu, ale znovu už jsem to rozehrávat nechtěl. Stejně tak by bylo dobré se připravit už ve městě. Ale co už, Karlach to nakonec zvládla sama a hře byla moje a Laezelina smrt ukradená. Ve finální animaci jsme byli oba živí jak rybičky .

Orpheus nám poděkoval a zmizel si to vyříkat s Vlaakith. Vzal si sebou Laezel, čemuž jsem nijak nebránil. Astarion se musel urychleně stáhnout do stínů, protože smrt mozku zabila i parazity a tím pádem Astarion přišel o ochranu před sluncem. Nyní je z něj zase jen obyčejný upír . Gale se pro změnu smutně díval na řeku, protože Netherbrain spadl přímo do ní a s ním i Karsuova koruna. Mystra si tedy bude muset počkat, než korunu někdo najde a vyloví. Vlastně by bývalo bylo asi jedno, kdybych předtím kývl na nabídku Raphaela, protože korunu by stejně nezískal. Největší oslavenkyní se však stala Karlach, které se poklonil i Orpheus a to za její nesmírnou oběť. I ona se bude muset stáhnout z dohledu, protože časem v ní lidé uvidí jen ilithida. Nejlépe jsem nakonec dopadl já, protože jsme se Shadowheart konečně začali žít náš společný a svobodný život ... a to je konec příběhu.