Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Yuyana]

Problémy s casterama se často daj jednoduše vyřešit counterspellem. Naběhneš na ně a děláš "lol nope" pokaždý když zkusej něco nebezpečnýho.

Tady je seznam metamagic featů.

 meta.jpg (348.34 kB. 1288x1110 - prohlédnuto 321 krát.)

Tady jsou další věci, co mám jakožto sorcerer závislej na fireballech.

 2023-10-29_1734_1.jpg (171.16 kB. 1282x461 - prohlédnuto 325 krát.)

Můj zlatej drak má... rád svoje ohnivý koule.

[Elemir]

Při nějaké další rozehrávce se na to budu muset pořádně kouknout. Možná si i otestovat multiclass, ostatně savů mám na to dost. Začínám mít pocit, že část kouzel buguje. Sféra nezranitelnosti není nakonec tak skvělým kouzlem, navíc si ji Gale dokáže sám shodit, pokud zakouzlí supportní kouzla (např. Haste). Netuším, proč by to tak mělo být a neděje se to vždy. Navíc ta koule chrání jen před útokem a útočnými kouzly, např. některé debuffy nemrtváků v ní normálně působí (otravy od zombií). Nefunguje v ní kupodivu ani magické léčení, takže Shadowheart ve sféře jen stojí a kouká.

Haste je pak kapitola sama pro sebe. Lektvar v pohodě znásobí počet akcí postavy, kouzlo někdy jo někdy ne (ke všemu existují dvě verze tohoto kouzla - kniha vs očarování na předmětu). Rozhodně se mi nepovedlo Galea donutit, aby sesílal dvě kouzla v kole, ale ani to nejde tak, že by jedno seslal z knihy a druhé ze svitku. Další věcí je, že Lariani asi postupně funkčnost/mechaniku kouzel upravují, protože co někde na začátku fungovalo, jinde už zase nešlo. Ostatně se k tomu ještě dostanu.

Lower City IV

Minule jsem skončil smrtí Orin, což je celkem klíčový okamžik, protože jsme se tím notně přiblížili ke konci hry. Hodně úkolů totiž patří mezi vedlejší a asi by se nic nestalo, kdybych je nyní už jen přeskočil a šli jsme už jen po hlavní lince. Tedy odstranit Gortashe a hurá do finále - tedy alespoň si myslím, že je to tak jednoduché .

Po odchodu ze stok jsme zašli za mystikem Carrionem, ale dokud nenajdu jeho sluhu, tak mi s Oskarem Fevrasem nepomůže. Nic nevyřešila ani návštěva cirkusu, proště mám jen šaškovu hlavu, chybí mi tedy zbytek těla. Podle deníku jsem trup už někde našel, ale nemůžu si vzpomenout kde. No co, tak jsme zašli alespoň do Sorcerous Sundries.

Slouží tu thiefling Rolan, který zde našel svoje vysněné místečko pod dohledem mistra Lorroakana. Nevypadal ovšem úplně šťastně, navíc mi přišel trošku pomlácený. Za Rolanovým pultem má svůj pult knihovnice Tolna, které jsem se optal na dvojici knih - Tharchiate Codex a Annals of Karsus. Tharchiate Codex je kniha, na kterou mě upozornil Carrion, protože mi pomůže rozluštit poslední stránky Zhentské knihy. Na Annals of Karsus jsem se ovšem zeptal jaksi mimochodem a zrovna jsem se trefil, protože jde o knihu důležitou pro Galea. Obsahuje totiž informace o koruně moci a dalších Karsuových artefaktech. Bohužel, všechny tyto knihy patří mezi zakázané a jsou uschované v horních částech Ramazithovy věže. Z Tolny jsem získal akorát informaci, že portál do horních pater je v jejím pokoji, ale přístup mi zakázala.

Vyrazili jsme proto po schodišti, kde nás odchytila projekce Lorroakana. Pokud prý nemáme informace o Nightsong, tak ho nemáme vůbec otravovat. Hned na to se otevřela čtveřice portálů. Každý portál má destičku s popisem, co by Nightsong měla být. Stačí si tedy zvolit ten správný a cesta k Lorroakanovi je volná. My jsme ovšem zamířili ke dveřím Tolnina pokoje a já ukryt ve stínu dveře vypáčil. Do stínu musel i zbytek družiny, protože průchod dveřmi zaregistroval strážný konstrukt.

Nepřístupné patro věže je jedna velká past a taky docela bludiště. Musel jsem si začít kreslit mapku, abych věděl, kam mě které dveře teleportují. Cílem je najít dvojici pák a s nimi otevřít Elminsterův a Karsuův archiv. Krom toho je tu jedna skrytá místnost s knihou o Rudých rytířích. Po přečtení knihy se obsažené znalosti transformují ve svitek s celkem silným kouzlem. Ostatně zajímavých svitků je na patře více. Bylo mi proti srsti Lorroakana okrádat, ale časem jsem zjistil, že on si to zasloužil . Elminsterův archiv obsahuje Tharchiate Codex a Karsuův pak Annals of Karsus.

Tharchiate Codex mě dovedl k poznání speciálních run, ale zároveň na mě hodil kletbu (tu snadno odstranila Shadowheart). O něco později jsem si znovu otevřel Zhentskou knihu a konečně se dostal bezpečně na její konec. Odměna nebyla zprvu vidět, takže jsem začal tušit, že to bude mít časem asi dohru, ale po dlouhém odpočinku jsem si všiml, že dostávám pravidelně +20 bonusových HP. A ještě o něco později jsem si všiml, že mi přibyla dovednost Dense Macabre, kterou můžu vyvolávat ghůly. Heh, takže je ze mě nekromancer .

K přečtení Annals of Karsus jsem pro změnu přivedl Galea. Kniha popisuje trojici artefaktů, kterými Karsus, netherilský arcimág, vládl své létající říši. Korunou ovládal lid, žezlem určoval směr, no a poslední zajímavostí je hladový orb, který sloužil jako zásobárna energie pro to všechno. A pak, že Gale neměl smůlu, když ze všech tří možností našel zrovna knihu stvoření orbu. Nicméně Annals of Karsus obsahuje popis tvorby koruny, takže Gale by měl být schopný z netherilských kamenů vytvořit další kousek. Dokonce hra nabízí jakési zamyšlení se skrytým rozhodnutím, kdy jsem Galeovi zažehnal chmury a dovedl ho k vnitřnímu přesvědčení, že korunu je potřeba zničit pro dobro všech. Něco podobného mi hra provedla už po smrti Orin, kdy jsem se měl sehnout pro dýku - nejprve jsem dostal na výběr z trojice pocitů, které mě v tu chvíli ovládly.

Našeho řádění ve věži si nikdo nevšiml, tak jsme zašli rovnou za Lorroakanem. Ukázalo se, že je to sebestředný pitomec, který má ovšem podezřelý zájem o Nightsong. Vlastně se ani netajil tím, že zná její pravou identitu a vyjevil nám, že tu má pro ní připravenou past, neboť hodlá Nightsong využít pro své pokusy. Mno, tohle už před ním jeden pitomec zkoušel . Časem se ukázalo, že Lorroakan a Ketheric Thorm se znali a Lorroakan také zatoužil po nesmrtelnosti. Nabídl nám obchod, ale ten jsem odmítl a sdělil mu, že Aylin přivedu jen proto, aby si to s ním vyřídila jednou pro vždy. Skočil jsem do tábora, Aylin jsem řekl, co se stalo, a ona ani na nic nečekala a vyrazila vpřed.

Lorroakan to zkusil nejprve po dobrém, s trochou přemlouvání, ale když viděl, že neuspěje, tak povolal své myrmidony do boje a strhla se docela zajímavá bitka. Rolan, který stál opodál, mu odmítl poslušnost a přidal se na naší stranu. Prvotním cílem se stal samotný Lorroakan, ale ukázalo se, že to bude trošku oříšek, protože Lorroakan každé zranění oplácel magickou salvou. Karlach šla první a po dvou silných úderech šla ihned k zemi (vynechal jsem bohužel mezi údery lektvar). Na mě vyšel druhý útok a vše zakončil Gale. Lorrokan ani nestihl padnout k zemi, jak to bylo rychlé . Zajímavé bylo, že Aylin si Lorroakana nevšímala, byť stála hned vedle něj, jakoby věděla, co by útok na něj způsobil . Karlach jsem pomohl na nohy a společnými silami jsme pak rozdrtili myrmidony.

Lorroakan po boji ještě žil, což Aylin ihned napravila a rozdrtila mu páteř, čímž dala všem jasně najevo, jak dopadne každý, kdo by se jí opovážil uvěznit. Novým vůdcem Ramazithovy věže se stal Rolan a zároveň jsme tím získali dalšího spojence pro náš boj proti Absolute.

Po úspěšném boji jsme si zašli do chrámu Umberlee, kde jsem čekal nějaký zajímavý úkol, ale jediné, co tu bylo k vidění, byl pohřeb místní knežky. Hlavní kněžku jsme obdarovali 500 zl, čímž jsme si prý zajistili přízen bohyně pro naši plavbu po moři ... eh, my snad někam plujeme .

Během jednoho odpočinku nás opět navštívil Elminster, který Galeovi přinesl pozvánku na schůzku s Mystrou.

[Elemir]

House of Grief

Dalším cílem se stal House of Grief, což je vlastně úkryt vyznavačů Shar. Mirie nás po krátké prestřelce se Shadowheart zavedla do uzamčeného pokoje. Nic tu k vidění tu nebylo, tak jsem si sedl na lavičku. Než jsem se nadál, tak si za mě přisedla ženská postava v kápi. Shadowherat mi jemně naznačila, že tohle si vyřídí sama. Mělo jít totiž o test "srdce", tedy zkoušku určenou jí. Rozhovor nabral velmi brzy jiný směr, protože zahalenou postavou byla samotná matka představená. No, a když se k nám otočila, tak jsem ztuhnul i já ... byla to Viconia DeVir! Popravdě se mi moc nelíbí, jak s Viconií autoři naložili, ale co se dá dělat. Alespoň mi připravili skutečné překvapení.

Viconia nám otevřela vstup do chrámu v podzemí Baldurovy brány, kde nás už čekal zástup přívrženců Shar. Předmětem zájmu byl náš artefakt, ale toho jsem se rozhodně nehodlal vzdát. Druhým předmětem zájmu byla Shadowheart, kterou by Viconie klidně vzala výměnou za to, že si artefakt ponecháme. Nicméně jednotlivé volby se odvíjejí od toho, jestli Shadowheart do rozhovoru zasáhne či nikoliv. Jelikož v mém případě to vždy skončilo bojem, a to dost tuhým, tak jsem v rámci úpravy strategie zkoušel různé rozestavení družiny. Když jsem nechal družinu moc daleko, tak to pak hra při rozhovorech bere, jako bych byl zcela sám. Není tedy nutné Shadowheart propouštet.

V přítomnosti Shadowheart jsem dostal jen možnost předat jí Viconii zpět do služby nebo bojovat. V nepřitomnosti Shadowheart byl rozhovor delší a Viconia mi výměnou za Shadowheart nabídla pomoc při boji s Absolute. Možná by to tak dopadlo i při předání Shadowheart v prvním případě, ale to jsem nezkoušel. Každopádně i tak je alternativou druhé varianty boj.

No a tady nastalo nemilé překvapení. Prostředí sice svádí k dokonalé přípravě, ale chtěl jsem to prostě zkusit čistě železem a kouzly a tak jsem se po pár neúspěšných pokusech seřadil u dveří, kde Gale seslal jakoby výseč sféry nezranitelnosti a čekali jsme. Vše by bylo perfektní, ale pak na nás dvojice nepřátel naházela temnotu a tím vyřadila možnost střílet a sesílat útočná kouzla. Zajímavé bylo, že když mezi sférou zůstane malé místečko viditelné oblasti, tak lze skrze temnotu sesílat kouzla typu blesk, kužel ledu apod. Jenomže když je temnota na (nebo za) hranicí sféry, tak to najednou nejde. Za mě je to prostě glitch, který ale také využívají nepřátelé, čehož jsem si všiml poprvé v Moonrise Tower. Právě během boje s Viconií jsem si všiml podivností s kouzlem Haste a podpůrnými kouzly.

On ten souboj je tuhý nejenom počtem nepřátel, ale zejména dvojicí justiciářů, kteří jsou sice jen level 7, ale mají devastující útok a zdraví okolo 150 HP. A Viconia taky není úplné ořezávátko. Gale musel sféru seslat minimálně jednou i ze svitku, protože tohle kouzlo vydrží jen několik kol a já musel proto nasadit průběžné savy. Paradoxně to seřazení u dveří bylo spíš na obtíž. Gale byl v tomhle boji prakticky k ničemu, tedy až na tu sféru, o Shadowheart ani nemluvě. Jako vím, jak jsem to měl asi provést, ale mě je příprava bojiště před samotným bojem prostě proti srsti. Možná šlo dokonce odstranit tu temnotu, ale vzal jsem za vděk prvním úspěšným pokusem a už jsem se v tom nechtěl rýpat.

Viconia padla k zemi, ale jen omráčená. Po boji došlo na rozhovor o rodičích, kde jí Viconie lehce objasnila situaci - proč přišla o paměť a jak donutila její uvězněné rodiče sledovat, jak Shadowheart přichází o pamět znova a znova. Viconia se vlastně snažila Shadowheart rozčílit, aby jí donutila zaútočit. Jenomže tím by Shadowheart znovu podlehla vlivu Shar. Nechal jsem jí, ať se rozhodne sama. Shadowheart se otočila a odešla, prý věří mému úsudku, ona s Viconií skončila. Viconie zůstala překvapená ležet, ale ani já jí nehodlal zabít a tak jsem jí jen ukázal prstem k východu.

Viconia měla totiž dle vůle Shar za úkol Shadowheart připravit na roli matky představené (měla nahradit Viconii). Shar si záměrně vyhlédla dceru Selunitů a její konverzí chtěla poštouchnout svou sestru. Využila k tomu Viconii, kterou donutila pozabíjet její vlastní stádečko v Hlubině a pak jí poslala do Baldurovy brány, kam Viconie malou Shadowheart unesla.

Ještě před nálezem rodičů jsme objevili Nocturne, kamarádku Shadowheart. Byla jediná, kdo na nás neútočil a ani to neměla v plánu. Shadowheart si bohužel na moc nevzpomínala, ale z deníku Nocturne jsme se dozvěděli, že jsou to opravdu přítelkyně. Když jsem pak nechal Shadowheart, aby si s Nocturne popovídala sama, tak došlo na pár společných vzpomínek, čímž se Shadowheart osvěžila alespoň něco málo ze vzpomínek.

Setkání s uvězněnými rodiči proběhlo v komnatě se zrcadlem zapomnění. Přesně takové zrcadlo jsem viděl už v chrámu Shar v Shadowlands. Jenomže to bylo rozbité, tohle je plně funknčí! Do rozhovoru mezi rodiči a Shadowheart (skutečným jménem Jenevelle) se vložila samotná Shar. Dala jí na výběr - její svoboda nebo život rodičů. Snažil jsem se do rozhovoru nemotat a opět to nechat na Shadowheart. Nakonec se rozhodla vyhovět přání rodičů - rozhodli se obětovat pro svobodu své dcery. Shadowheart byla konečně volná, byť to nebylo příliš šťastné vítězství. Na druhou stranu její rodiče se dostali pod křídla bohyně Selune a jejich utrpení tím definitivně skončilo.

Zrcadlo zapomnění je jinak docela zajímavý artefakt, protože mu jde trvale obětovat určité vědomosti výměnou za zvýšení statistik. No a jednou z "bezbolestných" obětí jsou znalosti ze Zhenstké knihy . To mi totiž vymaže jen vědomosti získané přečtením této knihy. Na druhou stranu jsem to zatím nechal být. Pokud bych po tom v budoucnu zatoužil, tak se sem můžu kdykoliv vrátit.

[Elemir]

Cazadorův palác

Do paláce tohoto obávaného upíra se dá dostat skrze ochoz na hradbách. V cestě nám stála akorát jedna hlídka slabých žóldáků. Uvnitř paláce bylo pro změnu pár neutrálních sluhů. Od jednoho z nich jsme se dozvěděli, že všichni hosté už dorazili a odešli do sálu, který byl tím pádem uzamčen. Zámek na dveřích měl tvar pečetního prstene, takže jsme se vydali něco podobného najít v dostupných částech paláce.

Vlastně jsou potřeba hned dvě věci - rodový prsten Csarů a Kozakuranův slovník, který obsahuje fráze k otevření dveří. Slovník jsem našel v truhle v pokoji s mrtvou dívkou, kterou obestírala smrtící nekromantská aura. Podle všeho je to vnučka Cazadora a zřejmě se jí přihodila nějaká nehoda. Kousek od pokoje dívky jsem objevil skryté dveře do místnosti s kostlivcem Godeyim. Po krátkém rozhovoru nás napadl a zbyl po něm rodový prsten. Bezva, máme vše potřebné .

Cesta do sálu byla volná a uvnitř už nás čekalo hejno netopýrů a vlkodlaci! Souboj to není nijak obtížný, ale stihli nás zahédnout sluhové, kteří se také zapojili do boje. Musel jsem proto loadnout a nejprve dveře za námi zavřít. Nebyl jsem si totiž jistý, jestli bych si jejich zabitím něco nerozbil, protože v předchozích místnostech jsem našel deníky a vzkazky dvou spawnů, kteří se shodou okolností jmenovali jako oba sluhové. Tím bych nejspíš narušil nadcházející rituál, respektive jeho možnosti, což mi hra v jednu chvíli sama sdělila, takže jsem to měl raději na paměti.

Ze sálu se dá dostat na půdu, kde je schovaný klíč od dungeonu pod palácem. Je to ve skutečnosti klíč ke vstupu do stok. Druhá cesta vede výtahem dolů a rovnou do vězení. A tady opět záleží na složení družiny, protože tu čeká jeden zajímavý spawn - první Astarionova oběť Sebastian. S družinou bez Astariona proběhne celkem normální rozhovor, kdy jsem se od Sebastiana dozvěděl, kdo za jeho osud může a jak k tomu došlo. V případě přítomnosti Astariona to lehce vygraduje (Sebastian se pokusí Astariona přes mříž chytit), ale tou hlavní změnou je fakt, že si Astarion uvědomí, že mu Cazador ohledně obětí lhal. Sebastian je tu totiž spolu s dalšími zavřený už 170 let a za celou tu dobu nedostali najíst!

Další zajímavostí je pokoj s lebkou, která v čelistech pevně svírá svitek. Je to lebka Cazadorova předchůdce a mentora Velliotha. No a na svitku je popsaný rituál, který hodlá Cazador provést, tedy potřebné zaklínadlo. Po pár skillchecích na wisdom se mi povedlo svitek uvolnit (Vellioth mi v kostce sdělil, co se mezi ním a Cazadorem událo). No a nakonec jsem šel otevřít hlavní sál, kde už čekal samotný Cazador ...

Opět záleží na tom, jestli je Astarion v družině, a podobně jako u Orin, dost záleží i na tom, jak souboj začnete. První verzi jsem zkusil bez Astariona a ze zálohy. Gale vzal Cazadora telekinezí, přitáhl ho k nám a během tří kol jsme ho rozsekali. Pak jsme se celkem snadno zbavili dotírajících ghúlů a nemrtvého mága, kteří k nám teprve teď začali dobíhat.

Druhá verze byla s Astarionem a hezky s úvodním dialogem. Tady bylo krásně vidět, jak si hra v předchozím případě neumí poradit s přepadením ze zálohy ve srovnání s očekávaným scénářem, který pak má přesně nalajnovaný postup. Žádná AI, ty potvory prostě provedou jen to, co mají naprogramované a to odpovídá standardní situaci. Pokud do toho hodíte vidle, tak se hra neumí srovnat a začne zmatkovat.

Ale hezky po pořádku. Czar byl mile překvapený, že vidí Astariona v jednom kuse a "živého". Lehce ho popíchl, což Astariona vyvedlo z míry a pokusil se Czara napadnout. Czar ho za odměnu chytil kouzlem a poslal na své místo, tedy jeho místo, záleží na úhlu pohledu . Astarion totiž skončil v poutech v obřadním kruhu, stejně jako před ním šestice jeho upířích sourozenců. A my byli rázem o jednoho člena slabší!

V souboji jsem chtěl stejně jako předtím využít úzké schodiště, protože potvory se na něm seskupují tak, že je Galeův blesk dokáže zasáhnout ve velkém počtu, což celou situaci zjednodušuje. Jenomže nyní jsem se musel od Czara nejprve stáhnout sám a tím jsem ztratil kolo. Czar se navíc za námi nijak nehrnul. Zkusil jsem proto hned několik variant začátku, ale nikam to nevedlo. Czar si navíc na počátku boje navýší HP o dalších 70 bodů. K tomu trojice ghúlů postavy pravidelně otravuje svým jedem, takže postavy přicházejí o akce v kole. Výsledkem je dost nefunkční družina. K tomu je potřeba Czara zabít do určitého počtu kol, jinak úspěšně provede rituál a je tu game over.

Nepomohla ani sféra nezranitelnosti, protože jed ghúlů funguje i v ní. Shazování do propasti, které si o to přímo říká, zas nešlo aplikovat na Czara, který se vždy po útoku proměnil v mlžnou podobu (ta jde sice zasáhnout zbraněmi a kouzly, ale nejde odhodit). Nicméně už se mi tu rýsovala možná taktika - vyvolat kouli, nepřítele odházet do propasti a pak už se soustředit jen na Czara.

Nakonec jsem se ale naštval, Gale počkal, až se Cazador po začátku boje přiblíží, v mlžné podobě si ho přitáhl kouzlem a jak s Cazadorem praštil o schody, tak se Cazador proměnil zpět v upíra a zůstal ležet na schodech. Chvilku mi trvalo, než mi došlo, že tohle je ideální čas na to, aby ho Karlach popostrčila přes okraj schodiště . Ničemu to nevadí, Cazador se beztak kvůli regeneraci, přesune do svého sarkofágu, takže jsme o loot nepřišli (zbyde po něm očarovaná dýka a klíč od trezoru č. 49).

Poznámka: telekinezí by mělo být možné nepřítele odhodit na libovolné dostupné místo v dosahu, klidně ho odhodit i do propasti, ale to mi nefungovalo. Mohl jsem Cazadora odhodit/přitáhnout jen v rámci pevného povrchu.

Otevření sarkofágu je druhý bod a opět záleží na přítomnosti/nepřítomnosti Astariona. V jeho nepřítomnosti je možné Cazadora propíchnout jeho vlastní dýkou nebo prostě jen odejít. Po jeho smrti je pak možné zvolit jednu ze tří možností, co udělat s upírskými vězni - ponechat v celách, zabít nebo propustit (je to celkem 7000 vězňů, takže potencionální riziko pro Mečové pobřeží, ale na druhou stranu jsou to nevinné oběti!). Podobně se dá zachovat k šestici sourozenců. V případě propuštění se přesunou do Podtemna a slíbí, že se budou živit krví zvířat.

V přítomnosti Astariona otevře sarkofág sám Astarion a vyhodí Czara na podlahu. No a teď následuje dvojice možných rozhodnutí - provést či neprovést rituál? V případě provedení rituálu mě Astarion požádal o součinnost, protože musí Cazadorovi vyrýt na záda svůj symbol, na který ale nevidí (opíše si ho z mé paměti) a poté Cazadora odhodí na své původní místo. Vše další jsme měli splněno. Probíhající rituál je možné ještě přerušit, ale nechal jsem to být, za což jsem si vysloužil dissaprove od Galea a Karlach. Oběti včetně Cazadora se rozprskly a Astarion dosáhl vyšší upírské formy, což není ale nijak vidět, jen lehce změnil chování (k horšímu) a to je asi vše. Poté následuje ještě rozhodování o vězních.

Není to konec, který by se mi líbil, tak jsem to ještě párkrát loadnul a nakonec jsem se rozhodl pro variantu, kde skillcheckem Astariona donutím od rituálu upustit. Astarion pak Cazadora "jen" ubodá a poté dojde řeč na jeho sourozence - musí rozhodnout o jejich budoucnosti. Nechal jsem to totiž čistě na něm. Astarion byl pro jejich svobodu a sám jim poradil, aby se vydali do Podtemna, kde to pro ně bude nejlepší. Zároveň jim kladl na srdce, že musí najít alternativní zdroj obživy. A jelikož jsem osvobodil i vězně, tak Astarion své sourozence pověřil tím, aby je vzali sebou a dohlédli na ně.

U značky rychlého cestování už nás čekala Ulma se svými lovci nestvůr. Poděkovala nám za odklizení Cazadora, ale zároveň si posteskla nad naším rozhodnutím propustit vězně. Nicméně teprve čas ukáže, jaké následky to bude mít.

[Yuyana]

Astariona můžeš z riruálu jednoduše dostat tim, že mu pomůžeš, stejně jako kdyby byl v bezvědomí. Teda prej. Já to taky nevěděla, a Cazador letěl z útesu (thunderweave je kouzlo, který si beru hned na levelu 1).

U Shadowheart mě tou Viconií taky vykolejili, a taky se mi neelíbí, že osahali Sarevoka. Já to jako debil napravuju, měnim tomu přesvědčení, mluvim tomu do duše, a oni udělaj šmik! a konec.

Boj jsem řešila tim, že jsem je nechala nahromadit na Shadowheart v uličce, pak jsem jí nechala vyhodit z inventáře soudky se střelnym prachem, disengage, šup pryč a fireball do toho. Rázem bylo čisto.

[Elemir]

No, já je odházel hezky ručně Stačilo vyhodit jen ty jedovaté ghúly a zbytek už jsem normálně usekal. Thunderwave asi Gale umí, akorát bych musel kouknout, že to má i poloměr účinku a force efekt. I když třeba ze Shadowlands vím o podlahové runě s možností hromového efektu, která odhazuje. Alespoň už vím, co na ty odolné stěny s force vulnerability.

U Shadowheart v chrámu jsem zvažoval rozestavení sudů, nebo namočení podlahy (blesk pak bere větší okruh), ale rozhodili mě tou temnotou, ve které pak nejde nic zaměřit. Nějak jsem nepochopil, proč postava nemůže do tmy prostě jen něco hodit/střelit bez míření. Zkrátka zvolím směr a hodím, nic složitého. To samé kouzlo, protože tím bleskem bych to býval v pohodě vyčistil.

Sarevoka jsem bral ještě jako vzpomínku, aby tu bylo něco hmatatelného, co bude přímým propojením na jedničku. Když už teda jedna z hlavních záporaček je jeho vnučka. Ale po těch 100 letech pauzy bych čekal spíš něco nového, určitě by se našla jiná vhodná rodová linka. U Viconie mi to ovšem nedává smysl vůbec. Jednak v době zkázy rodu DeVir utekla na povrch a pak byla právě konvertibilní směrem k dobru. Vždyť on ten její příběh je vlastně docela smutný a její zlá povaha se dá díky tomu snadno pochopit. Podobně je na tom z počátku i Shadowheart, kterou kryje/omlouvá jen "ztráta" paměti.

Jediné, co mě na tom těší, je fakt, že Shadowheartin úkol je alespoň skutečně osobní úkol, který se týká jen jí samotné. To je další věc, se kterou mám trošku problém - Laezel, Gale ... v jejich případě jde ve výsledku o úkol srovnatelný s hlavním úkolem hry (nový pořádek v Astrální sféře vs záchrana magie na světě). Ostatně je to i napřímo propojené s hlavním úkolem.

Intermezzo

Jelikož mám již předčištěné přízemí Wyrm's Fortress a jsem tak kousek od porážky Gortashe, tak si tu sepíšu drobnou rekapitulaci. Pevnost je nyní nepřátelská a zůstaly v ní víceméně jen stráže všemožného druhu. Jediným civilistou tu byla skladnice, která se ovšem přidala na stranu vojáků a tak jsem jí sejmul taky. Při čištění hlavního sálu jsem si vyzkoušel sólo akci, do které jsem přizval svoje ghúly. Nic moc efekt, ale z poloviny jsem osazenstvo sálu vyčistil, pak mi musela přispěchat na pomoc Karlach.

Korunní sál bude asi taky hlídaný, ale tam mi stačí couvnout na balkón a držet nepřítele v šachu ve dveřích. Nicméně si ještě rozmýšlím, jestli budu pokračovat tímto směrem, nebo se vrátím zpět do města. Pořád mi zůstalo několik úkolů, které bych měl vyřešit a zřejmě se mi tu rýsuje i alternativa k pomoci Vossovi (že bych mohl vynechat Raphaela). Začínám být navíc přesvědčený, že Gortashem hlavní boje skončí a finále bude spíš kecací.

Samotná pevnost je pro změnu spojená ještě s Wyllem, protože pod pevností spí dobrotivý drak, kterého bychom mohli probudit a přesvědčit, aby nám v boji s Absolute pomohl. Na druhou stranu už mám hezký seznam organizací, které nám přislíbily pomoc, takže asi nebude nutné plnit úplně vše. Vlastně se ani nedivím, že Lariani slibovali tolik konců, když existuje tolik kombinací, jak kdo s kým bude péci .

Největším problém je pro mě zatím nalezení Carrionova sluhy a částí těla klauna. Ve městě jsem přitom ještě nenavštívil vše, takže v tom asi budu chvilku pokračovat. Např. v docích jsem už na počátku průzkumu města narazil na týpka, co terorizuje dělníky a moc se mu nelíbilo, že ho sledujeme. Je možné, že právě tohle je propojka na chrám Umberlee. A takových drobností bude asi více.

Další zajímavostí bylo setkání Galea s Mystrou, protože to lépe vysvětlilo celý Galeův problém. Jak už jsem psal, Gale se snažil v době Moru kouzel pomoci Mystře tím, že se začal zabývat netherilskou magií, protože si myslel, že by tím mohl nahradit přirozenou magickou vlnu, kterou Mor kouzel poničil. Jenomže netherilská magie je ze své podstaty nečistá (nepřirozená magie), která má navíc tu vlastnost, že pohlcuje přirozenou magii. Gale svými pokusy akorát probudil hladový Karsuův orb a bylo zaděláno na nový malér. Nebyl jsem to ani nakonec já, kdo Galeův hlad uklidnil, ale Mystra, která se rozhodla zasáhnout - umožnila orbu konzumovat přirozenou magii. Nicméně i to má své limity a pokud má být přirozená magie zachována (zachráněna), tak musí Gale zničit Karsuovu korunu nebo ještě lépe, donést jí Mystře.

Když už jsem v osobních úkolech postav, tak jsem si teď uvědomil, že vlastně nemám ponětí, co je osobním úkolem Halsina. Od té jedné akce v Shadowlands jsem ho totiž neměl v družině. Wylla jsem vlastně neměl v družině ještě déle, ale jeho osobní úkol je propojený s hlavní linkou, takže se posunuje i bez Wyllovy přítomnosti v družině a zbytečných rozhovorů s ním. V táboře zůstává i Aylin s Isobel, ale to beru tak, že je to jeden z bodů mého seznamu pomocníků proti Absolute. Nic jiného s nimi asi už plnit nebudu.

Yenna taky těžko říci, to bude vzhledem k možnostem při napadení Orin asi jen doplněk tábora. Navíc její  kocour je asi z obliga, protože po zabití Orin mě nemají měňavci důvod sledovat, takže kocour bude asi pravý .

No, tipuji, že nejpozději pozítří bych měl BG3 dokončit. Čím dál jsem, tím více si uvědomuji, že plno věcí mohli Lariani zjednodušit a naopak o to lépe to vyšperkovat, protože ta roztahanost a kvantita je nakonec ubíjející. Přijde mi to podobné jako u Zaklínače 3, kde skvělý úvodní úkol nahradí roztahaná střední část poskládaná ze všeho možného, ale tam to bylo alespoň pochopitelné, protože jde o větší svět a hra má zobrazovat i běžný život Geralta.

U BG3 je zápletka jasná a na to, jak neodkladně to zprvu působí, tak se ta naléhavost brzy rozplyne a s tím se roztříští i pozornost hráče. Už v Shadowlands bylo jasné, že mi s parazitem vlastně nikdo nepomůže a místo řešení parazita mě hra vmanipulovala do úplně jiného příběhu. Co kdybych se chtěl opravdu jen zbavit parazita a pak si jít v poklidu domů, řešit si svoje vlastní záležitosti? Vždyť mi hra párkrát tuhle možnost dala v rozhovorech na výběr, tak proč to tak udělat nemůžu? Místo toho zachraňuju svět, nebo spíše pomáhám ostatním svět zachránit, protože si vlastně připadám spíš jako průvodce. Zpětně mi některé věci přijdou opravdu divné, byť rozumím tomu, že ústřední postavou měla být jedna z předvytvořených postav a vše se pak mělo točit kolem ní. Pak to totiž tak nějak smysl dává, obzvlášť pokud bych hrál za Galea.

Vzhledem ke všem těm možnostem se navíc obávám o jakýkoliv přídavek do hry. Na tohle rozumně navázat nejde, leda začít úplně jiný příběh.

[Yuyana]

Máš s tou Viconií samozřejmě pravdu, popravdě moje první myšlenka byla "tohle se Elemirovi nebude líbit" :-D. Já k Viconii jako takový vztah nemám, ale stejně mě to... urazilo. Přišlo mi to jako hodně stupidní.

Co se týče zápletky jen pro Shadowheart... zarazilo mě, Kolik lidí právě protí tomu brblá. Přitom... je to tak mnohem lepší. Nějakej Wyll... proč mám toho maníka v partě? Co hře přináší? Vůbec nic, jeho otec je tam tak či tak. Jistě, má názor na situaci a přidá mi k tomu dvě věty... no to je toho. Já chci víc příběhu a dungeon navíc. Shadowheart doručila, Astarion doručil, maj u mě plus. A zabití Cazadora bylo sakra stylový. Jak jsem psala, neměla jsem v tu chvíli ani motivaci hrát dál... a pak mi exnul počítač :-D. Prostě tečka.

U klauna mám trup, ruku a ještě něco, ale nevim odkud, protože to našel autolooter, ne já. Vůbec nevim, kde ho hledat.

Yenna je potenciální oběť pro Orin, když máš Laezel, Halsina a Galea v partě, pak unese jí. To je pro mě docela dilema, protože jí společníky nechci nechat, na druhou stranu Astarion nechce, aby se tý holčičce něco stalo... je to trapný, ale Astarion je tady moje svědomí, který mi brání nechat dítě unést šílenou měňavkyní. Naa druhou stranu to znamená, že unsená skončila naše žabička. Grrr.

Co se týče toho, že tě hra nenechá prostě se zbavit parazita... myslim, že je to klasika, prostě svět je v ohrožení, a nemůžeš se prostě rozhodnout, že ho necháš padnout :-D. Dřív by mě to sralo, dneska to beru tak, že moje postava je sice moje, ale musim jí vymyslet tak, aby byla ochotná sledovat připravenej příběh, jinak nemá v hlavní roli co dělat.

[Yuyana]

Když jsem tak seděla na záchodě, tak si řikám... můžu udělat dragonborn dragon disciple sorcerera, ale aby byl každej drak jinak barevnej? Jako... rudej dragonborn, ale sorcerer s linií zlatýho draka? Odpověď je samozřejmě ano, a navíc to sakra vypadá naprosto stylově.

Čistej rudej dragonborn (na snímku samec):

Spoiler: ukázat

 klasickej červenej.jpeg (384.09 kB. 1032x1128 - prohlédnuto 293 krát.)

Rudo-modrej dragonborn:

Spoiler: ukázat

 červenej modrej.jpeg (427.37 kB. 1014x1162 - prohlédnuto 295 krát.)

Rudo zlatej:

Spoiler: ukázat

 červenej zlatej.jpg (440.81 kB. 1077x1133 - prohlédnuto 271 krát.)

Detail:

Spoiler: ukázat

 2023-10-30_1040_1.jpeg (425.9 kB. 932x1202 - prohlédnuto 299 krát.)

A teď si řikáte, co když vemu rudo-rudýho? Má taky šupiny navíc? Jasně že má.

Spoiler: ukázat

 červenej červenej.jpeg (420.17 kB. 1072x1140 - prohlédnuto 278 krát.)

[Elemir]

Shadowheart je z počátku zvláštní, ale tím, že jsem s ní plánoval hned od počátku romanci, tak jsem to překlenul a pak se ukázalo, že tohle je přesně ta postava, která mi vyhovuje. Podobně jako druidka Elanee z NWN2. Akorát bych jí příště změnil povolání . Líbilo se mi, jak Shadowheart dobře reaguje na to, jak s ní zacházím a poté se to krásně odrazilo v jejích rozhodnutích, do kterých jsem nemusel prakticky zasahovat. Ano, bylo to místy čitelné, ale o to víc mi přirostla k srdci .

Karlach je taky fajn, ale chybí jí kus příběhu. Představoval jsem si, že s ní skončím na chvilku v Avernu a budeme pro změnu řešit to její srdce . Pro změnu jakási obdoba lady Aribeth z NWN jedničky. Když to vezmu, tak tohle bylo poprvé v sérii BG/NWN, kdy ta romance měla přirozenou plynulost a fungovala (vlastně ještě funguje) po celou dobu hry.

Wyll byl pro mě zajímavý v EA, ale od setkání s Mizorou to s ním šlo z kopce. Navíc nemám rád, když mě chlapi balej, obzvláště pokud bych to do nich neřekl . Astarion je výjimka, protože ten se tím netají a celkem to i chápu, protože jeho každodenním chlebem bylo shánět oběti pro Cazadora, což sebou obnášelo svádění obou pohlaví. Líbí se mi i charakterově, protože je to vlastně neutrál, který dost balancuje na hraně dobra vs zla. No a Gale je jasný. Oblíbil jsem si ho už v EA a tady to jen vygradovalo. Halsina jsem bohužel blíže nepoznal a Jaheira je pro změnu jasná. Laezel by byla nakonec asi taky fajn.

Viconii opravdu těžce rozdýchávám . Jasně, je to ženská, proto mi to vadí víc jak u Sarevoka, který byl navíc mým úhlavním nepřítelem v jedničce, ale že z ní udělají tyranskou bestii ve službách Shar? Škoda, že jsem si na ten souboj nevzal Minsca nebo Jaheiru, teď by mě docela zajímalo, jak by to okomentovali oni, tedy jestli si Lariani vůbec uvědomují, jaká je tu souvislost. Pokaždé jsem Viconii zachraňoval, a to snad za všechna povolání v BG1 a 2! ...

Svět bych klidně padnout nechal, moje postavy rády revoltují .

[Yuyana]

To jsem ráda, že ti nakonec vyhovuje. Řikám si, že jí po setkání s jejíma rodičema předělám na druida, po jejim otci. Má to v rodině a má na to přirozeně i staty, takže to nebude drastickej zásah. Taky jsem na ní v průběhu hry výrazně zlepšila názor, ale k tý romanci se ne a ne dopracovat. Zato ten Astarion, ten je můj. Strašný, já, odpůrce upírů, jak jsem dopadla. Ale když on je tak neuvěřitelně zlatej, když se k němu člověk chová slušně. No, nic.

S Karlach je to tragédie, no. Taky za to autoři už dostali od lidí zpětnou vazbu :-D. Lidi chtěj pro karlach lepší zacházení. Laezel má špatnej začátek, a vlastně ze začátku ani nemá moc scének... a pak najednou začne hrát významnější roli, a je to zajímavá postava.

Obávám se, že to balení ze strany chlapů bude častější a častější :-D. Hej, mě balej ženský ve hrách už... už dvacet let. Je nutný se s tim dospěle vypořádat. Vim, že je to nepříjemný, zvlášť když nejseš tý postavě nějak přátelsky nakloněnej. Pořád si myslim, že nějakej přepínač v nastavení by to pořešil ke spokojenosti lidu.

Osobně si myslim, že BG3 neni hra, která je dělaná na dohrávání. Člověk jí má relaxačně očichávat a okusovat. Jen tak jako hravě. Testovat kraviny, různý možnosti, bavit se se společníkama... Ten exnutej počítač mě vlastně zachránil před přístupem "musim to dohrát", protože si tu hru teď užívám dramaticky víc. A módy! Autolooter a autoseller dělaj ze hry uplně jinou zkušenost!

Samozřejmě je fér tvrdit, že hra měla mít tyhle věci dořešený, a módy jsou vlastně náprava chyby, takže body dolu. Jenže taky je fakt, že chyba, která je jednoduše řešitelná módem, je to menší zlo. Je řada věcí, který se odmódovat nedaj. Třeba otravný společníci, který by člověk nejradši prohodil stropem, že, Dragon Age.

[Elemir]

Trochu mi přijde, že BG3 byla plánovaná ještě o něco rozsáhlejší, ale už je tlačil čas. Co jsem totiž zaslechl, tak velké výtky jsou právě vůči zakončení, které teď budou Lariani upravovat. Karlach by šlo asi v pohodě upravit už v rámci samotného děje. Za sebe bych pak poupravil začátek s Laezel, protože u mě ten odtažitý vztah vznikl hlavně díky tomu, že je to githyanki, což pak ještě umocnila těmi svými dialogy. Vadila by mi tedy i v mužské podobě.

Každopádně jsem si teď uvědomil ještě jednu věc. Krom Orin jsem za celou dobu nepotkal žádnou příběhovou postavu, která by výrazně vyčnívala nad mými společníky. Nakročeno k tomu měl akorát Balthazar a Cazador, ale ti se ve hře mihli jen krátce. Ketheric Thorm byl celkem generický padouch a Gortash si nevede o moc lépe. Z kladných postav si teď momentálně nevybavuju nikoho (Isobel by byla ideální kandidát, ale podobně jako Cazador má jen chvilkovou sekvenci a pak už jen stojí v táboře).

Jasně, ještě nesmím zapomenout na Raphaela, ale ten má jen fajnový úvod v Act I. Podobně klesl na zajímavosti Voss, ač githyanki, tak se mi zprvu líbil. Mizora by byla třeba pro mě zajímavější, pokud by nebyla svázaná s Wyllem a podobně jako Raphael by sledovala úplně jiný cíl, protože ona tu svou roli hraje výborně a vyčnívá proto více jak Raphael.

Jinak pro mě bude konec už vítaný. Hodin jsem v tom utopil dost a nebezpečně to ve mě vzbuzuje vzpomínky na předchozí hry, což by nemuselo dobře dopadnout . Rád bych totiž ještě zkusil nového Assassins Creed a pak si dal od hraní pauzu.

[Elemir]

Gortash už to má za sebou. Jako obvykle jsem si to musel zkomplikovat, byť šlo o celkem jednoduchý souboj ... no vlastně právě proto .

To, že mě nepřátelé zasahují kouzly i přes zeď, na to už jsem si zvykl. Je sice zajímavé, že pro ta stejná kouzla musím já sám nepřítele vidět a to kolikrát hezky zblízka, ale budiž. Gortashova ochranka to využila jen jednou. Zajímavější byly špíš jejich buffy, kdy jsem zprvu ztuhnul, protože jsem zvolil celkem běžné rozestavení družiny, protože jsem prostě čekal docela pohodový boj. Vidle mi do toho hodil sám Gortash s Banovým požehnáním.

Docela slušně jsem ho ve dvou kolech usekal, ale pak se zvětšil, dobral 150 HP a začal být celkově nepříjemný. Jako na potvoru jsem přehlídl, že mu ten buff přidal rezistence proti několika útokům, takže jsem na něj zbytečně vyplýtval hned dvě plnější sady magických střel. Na oplátku na mě seslal svoje kouzla a kletbu. Sesekat ho z těch 150 HP + 50 jeho zbývajícíh HP, mi zabralo už o poznání delší dobu, ale dobře mi tak . Měl jsem začít rovnou s ním. Mohl jsem si tak ušetřit pár lektvarů zdraví.

Největší radost ze smrti Gortashe měla Karlach, která mu nemohla zapomenout to, jak jí zradil a prodal Zariel. Zrovna on, člověk, kterému plně důvěřovala! Na druhou stranu jí radost rychle přešla a proměnila se v vztek. Karlach díky nestabilnímu kovovému srdci umírá a Gortashova smrt jí patřičnou úlevu nepřinesla. Bylo vidět, že se se svým osudem nedokáže smířit a nakonec nás opustila s tím, že se musí jít uklidnit do tábora. Přes noc se jí to naštěstí celé rozleželo v hlavě a ráno už byla zase veselá a plná života. Chvilku to dokonce vypadalo, jako by stále měla zájem o romanci .

Rozhovor jsem měl i s Astarionem, který mi poděkoval za to, že jsem mu rituál rozmluvil. To je fakt týpek, kterýmu bych uvěřil obě varianty rozhodnutí .

Po vyzvednutí třetího netherilského kamene se přišel na výsledek podívat sám Emperor. Nijak ale nenaléhal. Setkání s Absolut prý počká. Mám si nejprve dořešit svoje záležitosti a pak se na setkání s Absolute pořádně připravit.

Hned jsem toho využil a ráno jsem zakončil průzkumem městského hřbitova, neb vykrádání hrobek mi není vůbec cizí ... mohl by mi někdo vysvětlit, k čemu má kostlivec v rakvi svitek vzkříšení??

[Yuyana]

:-D líbí se mi, jak se naprosto neshodneme, co se postav týče. Kdybych mohla škrtnout jednu jedinou věc, tak to bude právě mizera. Nemám problém s generickym záporákem, podstatný je, jak je zahranej a jak zapadá do děje. Orin je pro mě naprosto nezajímavá, jen otravuje. Já bych byla jako měňavec o tolik nebezpečnější a nápaditější.

Osobně na konec prdim, dokud s tim něco neudělaj, a pokud s tim něco neudělaj, tak... nemám trauma z toho, že to nikdy nedohraju. Myslim, že jsem dostala za svoje peníze víc než dost.

Byl nějakej update, Astarion má jiný hlášky, když na něj mluvim. Už nepoužívá to falešný flirtování, když jsme ve vážnym vztahu. Taky sovička měla nějaký jiný dialogy.

Kostlivec se vzkříšenim mě neděsí, mě děsí konstlivec v sarkofágu s botama s kouzlem Předstíraná smrt.

[Elemir]

Aha, takže taky kolegyně vykradačka hrobů . Toho kostlivce jsem asi ještě neobjevil. Je vidět, že autoři mají smysl pro černý humor .

Na Orin se mi líbí právě ta vlezlost a pocit frustrace, že jí nemůžu uškrtit rovnou. A pak ta fajnová satisfakce, kdy jí začneš při jednom pozdějším rozhovoru odporovat a ono jí to na chvilku úplně vykolejí. Mizora a Raphael jsou fajn, ale rozumím . Raphael má u mě hlavně plus za vzhled Strada, jen kdyby zůstal stejně tajemný po celou dobu.

Raphaela teď asi budu zrovna řešit, protože jsem nejspíš našel alternativu k jeho úkolu. Dokonce už mám stopu sluhy mystika Carriona a zas i nějaký kousek klauna. Holt to beru dům po domě. Akorát mi vrtá hlavou, proč jsem Gortashovi řezal ruku ...

[Yuyana]

Hele nevim, já ale ruce sbírám už tradičně. Ten "handbag" mě opravdu rozesmál. Takovym depresivnim způsobem.