Na úvod jen dvě technické. S hudbou to nakonec není tak slavné, jak se původně zdálo, hraje jen v klíčovějších situacích, ale pokud jde o zvuky, ty jsou opět dobré. Kapající voda v katakombách je přesně na místě, stejně tak různé kroky stráží v těžkých botách po kameni. U tlačítek a nápovědy kolem to také není 100%, už se mi párkrát stalo, že mě ani jeden z družiny o tlačítku na zdi nebo o iluzorní stěně neinformoval. Nakonec je to tedy přesně jako v Ravenloftech, kde existovala určitá pravděpodobnost objevení, ale nikdy to nebyla jistota. Tím pádem jsem stále nucen si zdi obhlížet - minusový bod proto ruším
První patro katakomb má 3 vstupy níže, ale jen jeden vede na další regulérní patro. Na 1. patře jsem včera opomněl zmínit celu s půlčíkem Insalem. Je to zloděj, chaotický neutrál, což je samo o sobě varující. Rozhodl jsem se ho samozřejmě osvobodit, protože tohle jsem zjistil až poté, a hlavně bych tu nenechal uvězněnou asi žádnou postavu. V první chvíli jsem měl vlastně radost, že jsem získal vlastního zloděje. V jednom tom nižším patře mi totiž zůstal zámek, ke kterému jsem neměl klíč, takže jsem Insala hned náležitě využil. No, za tu námahu to nestálo, ale to už je riziko průzkumu
Největší překvapení mi však Insal připravil v noci, kdy během odpočinku zdrhl i s pár věcmi ostatních postav. Nechal bych to asi být, kdyby mi nesebral jeden z mečů, takže jsem loadnul a schválně si vyzkoušel, co všechno ukradne. Je to ale asi náhodné, tak jsem před spánkem odložil jen oba meče, prsteny a amulety, vše ostatní mě tak nějak netrápí. Paradoxně po jeho útěku zůstane na zemi obsah jeho vlastního inventáře, takže jsem mohl ty věci nejspíše dát rovnou jemu a on by je pak odhodil sám
Mezi věcmi byl i dopis.
Jak jsem si v EOB I postěžoval na absenci nějakých dovysvětlujících písemností, tak mě EOB II jakoby vyslyšel a interakce s prostředím je zde mnohem pestřejší a jednou z nich jsou právě dopisy a jiné písemnosti. Insalův dopis mi neřekl nic nového, popsanou tajnou chodbu jsem objevil sám, ale z pohledu hry je to dobrá pojistka, aby jste neminuli jednu zajímavost.
Tajná chodba je poměrně malá, zpestřená přepadovkou dvojicí pavouků (jeden zepředu, druhý za zády), ale to hlavní se nachází v jižní chodbě - útržek mapy. Je to poprvé za celou dobu v EOB, co jsem narazil na podobný kus písemnosti. Mapa zobrazuje kombinovaně obě patra a navádí na další skrytou místnost na 1. patře, ale to je ta, ve které mi Insal pomáhal otevřít zámek, takže nic nového. Na mapě je však zajímavé úplně něco jiného a to je chybný zákres chodby s pastí (propadlo je označeno křížkem). Na mapě je chodba dlouhá 4 čtverce, ale ve skutečnosti je to čtverců 5. A skutečně jsem měl problém obě patra na sebe promítnout.
Východ z první úrovně se nachází na západě a vede přes malou spojovačku na rozsáhlejší patro. Dlouhou dobu to vypadalo, že budu řešit jen zámky, iluzorní stěny a tlačítka, až na mě konečně vypochodovala první skupinka nepřátel. Procházel jsem zrovna kolem cel, kde jsem našel kosti elfího mága San-Raala a živého trpasličího klerika Shorna Diergara. Chvilku jsem zvažoval osvobozeného trpaslíka nechat odejít, ale pak jsem si řekl, že další klerik mi alespoň urychlí léčbu během odpočinku. Jenomže Shorn nemá u sebe klerický svatý symbol, takže nemůže samostatně kouzlit - byť mi během spánku přišlo, že se to přeci jen zlepšilo, ale nemůžu s ním kouzlit přímo. Naštěstí to netrvalo příliš dlouho, o něco později jsem o kus dále narazil na další přepadovku, ze které vypadl potřebný Ankh
Oproti EOB I tu obecně z nepřátel padá mnohem více užitečných věcí, vlastně jsem nakonec zjistil, že občas mi třeba klíče díky tomu nakonec přebývají. Shorn byl také první postavou, která mi pověděla, co se tu zhruba děje a jak se do této situace dostal.
V dalším postupu na jihu mi zabránila absence lebkového klíče, takže jsem se stočil na SZ. Odpor na jihu byl slabý a na severu přituhlo jen o chlup, narazil jsem totiž na známé duchy z jedničky, tentokrát hezky ve čtveřici
Překvapením pro mě bylo, že Shiva nesesílá Odvracení nemrtvých automaticky, ale má ho podobně jako je tomu u Ravenloftů v knize kouzel, nicméně jsem ho nevyužil. Cesta se poté různě klikatěla, až jsem stanul před dveřmi, které neměly žádný ovládací mechanismus. Hra mě upozornila, že bych se je mohl pokusit otevřít přímo, což mi připomnělo můj drobný zákys v jedničce v trpasličím městě
EOB II holt neponechává nic náhodě. Otevřít šly opravdu snadno, ale poté jsem ztuhl ... za nimi stáli v úhledných řadách duchové a klerici a to v hodně velkém množství. Vybavila se mi u toho scénka z Chrámu Baa v Ironfistu v Might and Magic VI
Na jeden zátah jsem to nedal. Sundal jsem jich asi 3/4 a pak jsem musel vycouvat a zavřít se ve vedlejší cele, abych si mohl odpočinout. Odměna mě naštěstí čekala více než slušná, dvě artefaktové zbraně (krátký meč Sting a sekera The Bait) a Dark Moon key. Klíč byl dobře uschovaný pod svitky ve výklenku na zdi.
S jedním přebytečným lebkovým klíčem jsem se vydal opět na jih, kde na mě hned za dveřmi vybafla dvojice kleriků. Z jednoho vypadl Ankh pro Shorna a z druhého další Dark Moon key. V cele napravo jsem narazil na pohozenou knihu mága a výbavu bojovníka. Nešlo mi do hlavy, proč je to zrovna taková kombinace, ale za rohem jsem se srazil s vysvětlením ... ke zdi byla přikována Calandra.
Takže Calandru jsem nakonec hledal v lese zbytečně, mezi tím byla odvlečena do chrámu a mučena. Poprosila mě, abych jí vzal sebou, což jsem samozřejmě neodmítnul, byť jsem si zprvu myslel, že Calandra je mág. Naštěstí je to bojovnice a docela slušná (dobré statistiky, level 9) a ta se vždy hodí. Shorn je oproti tomu jen řadový klerik, ale naštěstí příliš v počtu zkušeností nezaostává. Jak jsem později zjistil, ta kniha kouzel je tam pro San-Raala.
Jenom na chvilku odbočím. U podobných setkání jsem zjistil nepříjemnou věc. Pokud nalezenou postavu opustíte bez rozhovoru, tak automaticky zmizí. Myslel jsem si, že se ke Calandře vrátím později, tak jsem právě tohle udělal, ale když jsem do výklenku opět přišel, už tam nebyla. Druhá věc je, že jsem podruhé zmínil jméno San-Raal
V chrámu se dá na úvodním patře najít skrytý vstup do teleportu, který vede do malé svatyně s oltářem. Oltář slouží k oživování postav a tentokrát jsem se nachytat nenechal
Cvičmo jsem si tedy nechal postavu z nalezených kostí oživit, abych se podíval, kdo to je. San-Raal je elfí mág, jeden by řekl, že je to dokonce drow, ale moc mě nezaujal, mám svého vlastního mága.
Tím to nejzajímavější na 3. patře skončilo. Dvojicí Dark Moon klíčů jsem si otevřel cestu dále na SV a za dalšími dveřmi mě telepaticky kontaktoval Khelben, aby zjistil, jak jsem ve vyšetřování pokročil. Jeho znepokojení zesílilo a pobídl mě k dalšímu pátrání.
V okolí jsem nalezl trojici útržků, ale zatím jsem je nečetl. Místo toho jsem si šel prohlédnout trojici chodeb ve tvaru kříže. Jsou dobře zapastěné, ale v té severní se mi nepozdávala textura zdi, napadlo mě, že tohle by mohlo reagovat na průraz zbraněmi. Poklikem na zeď jsem od hry skutečně zjistil, že zdivo není zrovna v dobrém stavu a při svém štěstí jsem si hned na poprvé vybral zrovna tu správnou zeď, za kterou se nachází skrytý vstup níže.
Místo cesty dolů jsem se však otočil a odpochodoval zpět do chrámu. Na patře jsem totiž našel i jeden měděný klíč, který očividně patří do jednoho ze zámků v horním patře chrámu. U něj jsem zatím provedl jen zběžný průzkum a mapování. Horní patro chrámu bylo navíc prvním místem, kde jsem při pokusu o odpočinek na některých místech narazil. Zjistil jsem, že potvory se obvykle respawnují na stejných místech a pokud se na takovém místě pokusím přespat, budu vždy během spánku napaden. V cestě dále mi brání absence dalších dvou typů klíčů a jedny dveře, které očekávají, že budu mít u sebe určitý symbol.
Je to zajímavé, oblasti to dohromady opravdu velké nejsou, ale průchod jimi přesto neprobíhá zrovna rychle. Přitom jsem tu třeba nemusel řešit ani jediný spinner nebo neviditelný teleport. Na kreslení je to tu opravdu snadné. Zpomaluje to spíše množství bojů a různé vracení. Celé mě to doposud zabralo 4 hodiny, když to přičtu k předchozím částem, tak jsem ve hře strávil už 6,5 hodiny. Svým způsobem to bude asi analog stok z EOB I, pochybuji, že v chrámu jako takovém něco extra zjistím, takže nakonec budu muset hlouběji do podzemí.
Při zmínce oltáře pro oživování se mi vybavila ještě jedna věc. Když tuhle místnost dalšími teleporty opouštíte (je potřeba provést pokaždé 2 pokusy), objevíte se v úvodním patře a po chvíli vás přijde navštívit dvojice obou sourozenců
Jde to opakovat stále dokola, jak jsem cvičmo zjistil a je za to pokaždé 1000 XP pro každou postavu. Netuším, na jakém levelu začíná v EOB II úplně nová družina, ale tohle je poměrně snadno zneužitelné. Nepřijde mi, že by to mělo nějaký hlubší význam, proč jsou to zrovna ti dva sourozenci. Podle mě je to určeno opravdu jen ke grindu XP. 100x to zopakovat není zas takový problém a z počátku je 100k XP dost slušný rozdíl. Asi bych to nevyužil, ale přítomnost něčeho takové je zajímavá už jen sama o sobě.