Málem jsem pro to vše kreslení zapomněl počítat čas
Druhé patro mi trvalo něco mezi 3 - 3,5 hodinami, dohromady jsem tedy někde pod pěti hodinami celkem. Veškerá legrace z prvního patra je pryč
Na vstupu do druhého patra jsem se ocitl v malé místnosti se třemi dveřmi a klíčem na zemi. Klíčem se dají otevřít kterékoliv ze zde přítomných dveří v místnosti, ale klíč po použití zmizí, takže jsem si vybral zlatou střední cestu. Jakmile jsem však nakročil do dveří, tak jsem málem hupsnul do propadla
To se dá naštěstí vyřadit pákou, navíc je zde žebřík o patro níže, který právě propojuje horní patro se spodní místností, kam družina propadly padá (z téhle místnosti žádný jiný východ nevede, ale naopak sem vede další vstup z druhé strany, který jsem časem objevil). Uvnitř horní části jsem si pohrál s dalšími propadly, přičemž jsem zjistil, že kameny na zatížení plošinek se dají házet a odnesl jsem si další klíč.
Nyní jsem se vydal do dveří na sever, ale brzy mě zastavily dveře, které jsem nedokázal otevřít. Hint na zdi zmiňuje, že je to jen pro silné postavy. Mno, co teď? Hra ukládá jen do jedné pozice, takže poučen z Might and Magic III jsem se rozhodl ukládat jen ve chvílích, kdy si budu jistý, že se nevyšachuju, tady to tedy bylo hned po projití prostřední místnosti. V klidu jsem proto loadnul a vydal se pro změnu jižními dveřmi.
Na jihu jsem se potkal s dalším známým prvkem. Na zemi ležel předmět k sebrání, ale jakmile jsem se přiblížil, tak mi najednou zmizel z obrazu. Stihl jsem si přitom všimnout kompasu, takže mi bylo jasné, že jsem šlápl do spinneru
Tenhle je 90°. Druhým zajímavým prvkem byla první dvojice iluzorních zdí. Chvilku mě mátlo, že iluzorní zeď má plnou šířku, tedy otáčení na místě kolem dokola poskytne jiný výhled uvnitř zdi a mimo zeď (zevnitř je zcela průhledná). Umocnilo se to hlavně tím, že jsem narazil hned na dvojici iluzorních stěn, ale jakmile jsem si tohle ujasnil, tak už to bylo ok.
Chodba na východ mě dovedla k místnosti se sloupy, ale jakmile jsem kolem jednoho prošel, opět se mi změnil obraz. V první chvíli jsem si myslel, že jde o další spinner, ale při pokusu o postup zpět jsem zjistil, že tomu tak není. Otočily se mi totiž i zdi, takže jediné vysvětlení byl teleport
No jo, ale docela mě zatuhlo, protože ten mě mohl přepravit prakticky kamkoliv. Naštěstí jsem testem obou teleportů (jsou naproti sobě kolem stejného sloupu) zjistil, že mě to asi hází na pozice v té samé místnosti, akorát na opačný konec. Teoreticky jsem si to mohl ověřit položením předmětu a sledováním změn jeho výskytu, jak bych se teleportoval sem a tam, ale pak jsem si všiml, že na sloupech je značka iluzorní zdi a sloupy se tudíž dá bezpečně prokličkovat zpět do chodby ke spinneru 90°. Z postranní chodby teleportační místnosti jsem získal další klíč. Nesmím ještě zapomenout na jednu věc. V některých místnostech je na zdi reliéf dýky, není to úplně dobře zřetelné, ale vkládá se sem házecí dýka. Funguje to jako klasický přepínač.
A nyní došlo na stejnou legraci se severními dveřmi jako předtím. Docela jsem si podumal, a když už mě nic nenapadalo, tak jsem z inventáře vytáhl kosti, co jsem našel kousek od úvodu hry a zkusil je na dveře použít ... ejhle, ono to zabralo
Byl to opravdu jen pokus, nebylo mě jasné, k čemu ty kosti jsou, ale asi ve hře nejsou pro nic za nic, takže jsem je vzal sebou a jelikož to byl můj jediný speciální předmět v té chvíli, tak jsem je prostě zkusil použít. U kostí ležely i paklíče, ale ty mi jsou k ničemu. Kosti nakonec otevírají mnohem více dveří.
Tím skončilo vlastně to lehčí, protože druhé patro se nakonec ukázalo jako slušné bludiště plné nemrtvých - potvory se respawnují! Ono jich tedy není zase tolik, ale několikrát jsem respawn některých zažil, takže po xy-tém průchodu stejnou chodbou už jsem se nedivil, že z poza rohu na mě bafl kostlivec. Nejhorší bylo otevření jedné místnosti na SZ, kde na mě bafli hned 4 kostlivci, to mi začalo pomalu téci do bot. U kleričky mě překvapilo, že ona používá odvracení nemrtvých automaticky, což je občas k vzteku, když pak musíte utíkající zombii nebo kostlivce ještě nahánět
Mapování mi šlo místy od ruky, místy to trochu dřelo, ale nejhorší bylo, že jsem se 2x sekl o sloupec/řádek a to byl problém. Navíc došlo i na dolepování okrajů, protože mapa byla větší, než jsem čekal. Ve finále mě zastavily zavřené dveře, ke kterým jsem neměl klíč.
Na patře je i několik tlačítek, ale opravdu blbě se odhaduje, co by to mohlo dělat, takže jsem nějakou dobu zkoušel různé kombinace a pak běhal podél zdí odzhora dolů a naopak. Zachránila mě opět náhoda. Na Z je místnost s tlačítkem a vedle je nápis o cestě k východu. Netušil jsem, co přesně mi to chce naznačit, ale jak jsem si hrál s tlačítkem, tak se za mnou zavřely dveře a při dalším stisku naskočila ve stavovém řádku hláška, že místnost se dala do pohybu ... on je to totiž výtah
Podmínkou je ovšem zavřít před jeho použitím dveře.
Výtah jede celkem přes 2 patra, z toho to hned pod má jednu odbočku spojenou přes spínač s místností, kam jsem propadl z druhého patra. Dá se tudy proto pohodlně dojít až k žebříku na počátku 2. patra. Třetí patro ukrývá místnost se zlatým klíčem, který mi chyběl k těm jedněm uzavřeným dveřím.
Prostě jak jsem psal na počátkum, přituhlo
Ne, není to nic extra, co by nešlo vyřešit, spíš mě tlačí čas, protože každé takové prodlení stojí jídlo. Navíc jsem po několik bojích musel jít nuceně odpočívat. Během spánku jídlo moc neubývá, ale když spánek trvá skoro 5 dní, tak si to pak postavy vynahradí po něm. Jakmile došlo na hladovění, tak jsem preventivně přešel na záložní plán a najíst dostává jen klerička Shiva, aby mohla během spánku používat léčivá kouzla. Ostatní to holt musí vydržet. Chybí mi ještě necelé 3000 zkušeností pro Shivu a pak už bude umět jídlo vykouzlit. Výstroj se mi pomalu lepší, ale zbraně stále nic moc. Našel jsem sice nějakou kamennou dýku, která bude nejspíše očarovaná, ale zatím leží hezky v batohu.
Musím říci, že mě herní čas samotného překvapil. Kreslení ho spolkne plno, ale teď už bych to bez něj asi neriskoval. Ono se stále ještě dá v těch chodbách vymotat, ale byť jsem si u některých byl jistý, že už je znám, stejně jsem nakonec často skončil jinde
Teď je přede mnou další patro stok, jak jsem z lehkého nakouknutí zjistil a snad abych si připravil rovnou větší papír