Odjel jsem na Skellige, kde se dle plánu měla odherát poslední bitva.
Na ostrovy přijel císař se svým lodstvem, jinak žádná velká změna. Měl jsem promlvut s Myšilovem, aby mi řekl, kde je nějaký kámen, co potřebujem.
Jarl mi řekl, že Myšilov je u Lugoše Šíleného a vyjednává, aby se přidal k boji proti císaři. Vyrazil jsem tedy za ním, jednání neprobíhala zrovna nejlépe (těžko říct, na kolik za to mohl Geralt, když řekl, že jestli Lugoš nebude poslouchat, že ho vykuchá). No, nakonec k tomu tedy doslo a museli jsme tam všechny zabít. Tím začala krapek občanská válka na ostrovech a současně válka s císařem. Oni ale na Skellige mají boj rádi.
Myšilov mi dal tip, kdo by mohl vědět, kde kámen je. Tak jsem zašel za jídním bárdem, který vyhlížel Mobidika. N2jak se se mnou zakecal, takže mu krapek uteklo, že mu zrovna proplul pod nosem a já jej na to ani neupozorňoval, pak mu nakecal, že jsem též bard a on mi řekl, kde kámen je.
Ciri a Yen chtěla zajít do laboratoře elfa, Philipa chtěla jít pro kámen. Nejprve jsem tedy šel do kobky pro kámen, kde byla Philipa hrozitánsky moc ukecaná, asi se opravdu chtěla přidat do grupáče společně s Triss a Yen, kterým Geralta záviděla, ale Geralt to odmítl. Nakonec jsme teda šutr našli.
Pak jsem vyrazil do laboratoře, po chvíli zkoumání jsme našli nějakou protivnou elfku, pak to tam elfovi zdemolovali a odešli. Dalším krokem byl pohřeb jednoho mladíka, jak jeho mrtvolu Yen oživla a pak vyslýchala. Byl hozen na smetiště, takže jsme mu vykopali hrobeček, ujasnili si vztahy s místními, čímž úkol skončil.
Nebylo již dále co, byl čas na rozhodující bitvu.
Závěrečná bitva nebyla tak povedná, jako ta o Kaer Morhen, respektive mi přišlo, že není tak dramatická. Ale tím nechci říct, že byla špatná. Nejprve Ciri bojovala s mágem, což nebyla moc vyrovnaná bitka a mág neměl šanci. Nicméně když mu zbylo asi 3/4 života, rozbila mu Ciri hůl a pak nějak odpadla a následně zmizela.
Zbytek byl tedy na Geraltovi, který mezi tím rozmrzl (zde osobně vidím jistou slabinu v plánování, která se již stala po druhé, mí stratégové počítají se vším, vymýšlí magické štíty, neviditelnost, opravují zdi, kují různé výmysly, hledáme různé artefakty a podobně, ale nikdo nepočítá s tím, že jezdci Honu, když se objeví, vše zmrazí a nikdo jaksi proti tomu nehledá obranu. Gerlat mi ve hře umrzl takto už po druhé a musel čekat, až ho někdo rozmrazí).
Boj s mágem byl v klidu, neměl moc šancí. Golemové, které přivolával, padali na dvě rány a moc mu nepomohli, on sám pak také už dlouho nevydržel.
Pak už zbyl jen samotný vůdce, kterými nejprve zabil přítele Jarla Carla (nebo jak se jmenuje) a pak se pustil do mě. Podle hry byl na 32 levelu, tedy byl touto dobou o 3 levely níž, než já. Hra v této fázi již zkušenostmi začala zase šetřit a mnoho exp jsem nedostal (od cesty na Skellige jsem neudělal ani level). Boj to nebyl příliš vyrovnaný, neměl mnoho šancí, i když trval relativně dlouho. Po asi třech zásazích mě teleportoval někam na nějakou horu, kde jsme spolu bojovali asi nejdelší dobu. Začal tam na mě používat různá kouzla a podivnéí věci, ale prostě nakonec zdechl.
Snažil se mi namluvit, že nás ten druhý elf zradil, ale nevěřil jsem mu.
Yen mě teleprotovala z lodi, kde jsem byl obklíčen čokly honu, a jak se vzápětí ukázalo, možná měl Divoký hon přece jen pravdu. Začalo se dít cosi divného, prej konjukce světů a prej za to může Elf, který zmizel i s Ciri. Vyrazili jsme jí tedy na pomoc.
Tato cesta, zejména ta fáze na koni, byla naprosté peklo. Nakonec jsem tam dorazil.
Elf se mnou moc bojovat nechtěl, Geralt by zase chtěl, nakonec to rozsekla Ciri, která mi řekla, že došla dobrovolně a sama, aby zastavila zimu.
Po chvíli bezvýznamných voleb a dialogu, vlítla do portálu a zmizela.
Objevila se někde asi na jiné planetě, hlavou jí proběhlo vše krásné, co jsme spolu zažili, fakt doják jak sviňa. Ale byl konec a už se nevrátila. Portál zkolaboval. Svět byl zachráněn, já byl naprosto znechucen. Opravdu jsem chtěl, aby Ciri přežila, měl jsem chuť to ukončit a načíst, a zkusit některé volby jinak, aby přeila. Ale říkal jsem si, že to alespoň dojedu do konce.
Následovala audience u císaře, kde jsem mu víceméně řekl, ať mi políbí zadek a on to řekl víceméně mě. Prostě jsme si konečně rozuměli.
Pak mě hra hodila do Bělosadu, na úplný začátek, kde jsem šel do bývalé pevnosti vojáků, kde mi dal nějaký kováž nějaký meč, jmenoval se po Ciri, na památku. Ještě mě hra poslala do hospody, kde na mě někdo čekal...
--------------
Závěrečné info:
Třetí válka se severem skončila naprostým vítezstvím pro vetřelce z jihu.
Severní říše, kterým chyběl Radovidův taktický génius, nakonec nedokázaly ustát nápor Emhyrových početných legií.
Nad Novigradem, jakož i nad celou Redanií, zavládly černé prapory.
Emhyr var Emreis, vyčerpán nájezdy temerských partyzánů, ustopil a obnovil jejich kraj jako zem, jež bude vazalem říše.
Povtalci složili zbraně a císař mohl odklonit svá vojska na jiné fronty.
A tak díky naprostému vítězství Nilfgaardu Temeřané získali zpět svou zemi, zatímco historie se opět ukázala být lstivým šejdířem.
Když se Emhyr var Emreis vypořádal s Radovidem, vydal se udělat to samé se svými vntireostátními nepřáteli.
Špehové věrní císaři udali všechny, kdo proti němu kuli pikle - obchodníky, vojáky i šlechtice.
Ačkoliv se jejich vzpoura nikdy nedostala dál než k pochybným plánům, císař neměl slitování. Jak už to měl ve zvyku.
Zatímco pevninou zmítala válka, Skellige pod Cerysinou vládou vzkvétalo.
Mladá královna na rozdíl od svých předchůdců nepodnikala nájezdy a neplenila cizí břehy, místo toho se starala o svůj vlastní lid a své vlastní země.
Ostrovnímu národu se nesmírně dařilo, ačkoliv jeho někdejší tesáky byly otupeny.
Cirilla Fiona Ellen Riannon, dědička nilfgaardského trůnu, se rozhodla žít jako zaklínač - na Stezce.
Geralt jí naučil vše, co uměl, každou schopnost, kterou měl, a pak se oba vydali vlastní cestou.
Zvěsti o skutcích zaklínačky s popelavými vlasy se brzy rozšířily po krajích od Jagury až po kovirské hory.
Ačkoliv je těžké tomu vůbec uvěřit, Gerlat se konečně usadil - v dalekém Koviru.
Spolu s Triss vytvořili domov - teplý a provoněný čerstvě upečenými koláči. Hosté zde byli vždy vítáni, nedbaje dne či hodiny.
Zaklínač příležitostně přijal nějakou práci, spíš ale ze zvyku než z nutnosti, neboť Triss coby poradkyně kovirského krále vydělávala pohádkové bohatsví
Opravdu jsem si oddechl, že Ciri přežila. Todle se autorům povedlo

--------------
Skončil jsem na 35 levelu (zkušenosti: 1443/2000).
Splnil jsem 230 úkolů (jestli jsem to dobře spočítal)
Nedokončil 4, konkrétně Sošku šlechtice (kterou jsem už ale jednou plnil, on ten obchodník tyto sošky prodává neustále), Sošku rytíře. Oba úkoly vedly k Triss, nicméně nebyla příležitost jí o tom říct. Prostě tam neměla ten dialog. Sběratelská vášeň (s kary, ačkoliv jsem vyhrál všechny hry, na které odkazovaly úkoly, tak asi jsem musel někde nějaké karty přehlédnout). Nákres školy Gryfa - 3 část, který se mi nějak bugnul a na místě, kde by měl být posledníá kousek, jsem již byl dřív a vybral ho. Nicméně hra mi to neuznala.
A neuspěl jsem v jednom úkolu.