No... výprava do budoucnosti přinesla nejen několik důležitejch informací, ale taky docela dobrou motivaci pro náš boj s hlavnim záporákem.. kterýho ještě ani neznáme. Taky nám přinesla Doriana, kterej je děsně sympatickej, má mraky informací o svý domovině a taky se s nim dá flirtovat... a Max to samozřejmě udělá.
Další pozvánky? Týpek zvanej Krem nás zve na setkání s Iron Bullem. Leliana po nás chce vystopovat wardena Blackwalla, kterej je zrovna v okolí. Jelikož všichni ostatní Gray wardeni záhadně zmizeli, chce mu položit pár otázek. No, to nás teď ale nezajímá, protože v nebi je díra. A teď máme mágy-pomocníčky, takže se jí půjdem znovu pokusit zavřít.
A ono to funguje! Sláva, hurá, všichni slavěj, pijou, hodujou... no, ale tohle je Dragon Age, tady oslavy dlouho nevydržej. Blíží se armáda. Josephine je naprosto v šoku, že si dovolili zaútočit a nemít vlajku, protože to je prostě neslušný. To by si žádnej normální člověk nedovolil. Tak kdo to na nás sakra útočí? Vyběhnem k bráně a půjdeme se kouknout!
Bum, prásk! Za branou naší základny už jsou první bojovníci, a někdo je tam masakruje. A chce po nás, abysme otevřeli bránu. Budem tak blbí? Jo, budem! Hola, je to nějaký divný blonďatý cosi a říká nám, že jsme v nebezpečí. Nee, faakt? Ta armáda na kopci na nás útočí? Fííha, to by nám samotnejm nedošlo.
Každopádně jsou to templáři, který jsme ignorovali ve prospěch mágů. Jsou nadopovaný červenym lyriem a vede je Corypheus. Coryho známe z předchozího dílu. Je to jeden z Tevinterskejch magistrů, který fyzicky vešli do světa duchů (fade), protože se chtěli stát bohama. Vrazili do „Zlatýho města“, kde měl sídlit stvořitel, ale město bylo černý. A nebyl tam stvořitel, místo toho tam narazili na jakousi nákazu, která.. je sakra komplikovaná na vysvětlení.
Corypheus je darkspawn. Ale netradiční darkspawn, aby to bylo ještě komplikovanější. Standartní darkspawni jsou takový nemyslící humanoidní příšerky ovládaný arcidémonem. Což je infikovanej drak s duší jednoho ze starejch bohů. Corypheus se jako darkspawn nenarodil, byl člověk, infikoval se v Černym městě. Proto si zachoval inteligenci a neni nikym ovládanej. Normální darspawni se roděj. Infikovanej člověk nikdy nebude plnohodnotnej darspawn.
Je to trochu jako zombie apokalipsa. Šírí se to krví. Když s ní přijdete do kontaktu, stane se z vás postupně ghoul. Tihle Ghůlové nejsou nemrtví, jsou normálně živí, a slyšej rozkazy Arcidémona. Samičky ghůlů se nechaj pořádně zmutovat, a pak se používaj k rozmnožení darspawnu. V závislosti na rase samičky jsou různý druhy darkspawnů.
Arcidémoni maj krásnou, krásnou schopnost. Když je někdo zabije, okamžitě se přesídlej do nejbližšího infikovanýho těla v okolí a převezmou nad nim kontrolu. Proto je můžou zabíjet jen Gray wardeni. Tahle skupina bojovníků má příjmací rituál, při kterym se pije směs darspawní krve a dalších lahůdek. Díky tomu tak trochu slyšej rozkazy arcidémona, dokážou vycítit přítomnost darspawnů v okolí a arcidémon je považuje za „jednoho ze svejch“ pro účely přesídlování duší.
Když duše arcidémona přeskočí do wardena, kterej ho zabil (a tudíž je nejblíž), nemůže ho posednout, protože mu překáží duše danýho wardena. Takže je to oba zabije, a s démonem je konec. Dokud darkspawni nenajdou a neinfikujou dalšího draka/boha, a pak začne válka s darkspawnama nanovo.
Gray wardeni samozřejmě nejsou nedotčený tim, co tak hezky vypili. Krom nočních můr maj taky poměrně radikálně zkrácenou životnost. Na cca 20 let (10-30 podle okolností) od infikování. Pak přijde volání, sny, hlas arcidémona, je čas odejít do podzemí a zemřít v boji, vzít jich s sebou co nejvíc. Jo, a taky maj poněkud sníženou šanci na dětičky, takže když se za nějakýho provdáte, nemyslete hned na rodinu.
Tak, to byli darspawni. A můžeme pokračovat..
Kdo je to tam s Corypheusem? Cullen ho zná, je to jeho templářskej kolega Samson. Cullen musí mít velmi bystré oči, když ho v tý tmě na tom vzdálenym kopci pozná. To je ale celkem jedno, stejně jako je jedno, že k nám přišlo to blond cosi. Budeme bojovat. A začneme s tim, že využijeme sníh na horách a pomocí našich trebuchetů hodíme na přicházející armádu lavinu. Ha há, žerte sníh, mrchy.
Hehe, pamatujete, jak jsem říkala, že darspawny ovládá obrovskej drak? Ou jé, tady ho máme, už na nás útočí ze vzduchu a všechno je v řiti. Lidi utíkaj do kostela (kterej má kvalitní zdi a vede z něj tajná chodba) a my jim pomáháme zdrhat. Pak už jen odlákat pozornost, a kdo jinej by to udělal, než já, statečnej smolař Max. Je na čase hodit si poslední lavinu.
Natáhnem si trebuchet, a vybojujem poslední, extra tuhej boj, při kterym potkáme prvního červenýho behemota. Je docela silnej (a veelikej), ale má slabost na chlad, a my máme (čirou náááhodou, la la la) tři mágy s ledovejma holema, takže bude rychle hotovej. Společníci zdrhaj, Corypheus přichází, a chce po mě mojí svítící ruku. Má speciální kuličku, pomocí který se pokouší mi moje kouzelný noční světýlko vzít. Jenže mu to nejde, světýlko je permanentní. Zdá se, že mu Max omylem vlezl do rituálu a sebral mu cíl jeho výzkumu...
Corypheus je naštvanej, stojí vedle svýho draka a nedává pozor, co dělá max. Vedle nataženýho trebuchetu. Tumáš, žer lavinu! Cory urychleně odlítá na svým drakovi a Max padá do podzemní chodby. Hádám, že je to ta tajná, kterou už před nějakou dobou zdrhli ostatní? Jenže na Maxe nečekali, šli napřed. Chudák Max, je celej potlučenej a začíná mu bejt docela zima. Navíc na něj útočej démoni, naštěstí svítící ruka dostala díky Coryho manipulaci novou schopnost je tak nějak vracet do jejich světa. Nebo tak něco.
Zima, zima, nejnudnější pasáž hry, zacvakneme automatickou chůzi, namíříme na questovou značku a půjdeme si do winů číst, než Max celej vyklepanej dokulhá k ostatnim a omdlí. Následuje hromadný zpívání hymny na morálku a pak se Solas jen tak mimochodem zmíní, že jako ví, kde je super nedobytnej a celkem opuštěnej hrad. Hmm, to nemohl říct dřív? Tomu chlapovi se prostě nedá věřit.
Hrad.. je trošku pochroumanej, bude potřebovat opravit, ale zdi jsou povětšinou solidní a z nějakýho zajímavýho důvodu tam rostou kytky, ač je všude kolem sníh. Kouzelnej elfí hrad? Wau. Hned jmenujou Maxe Inkvizitorem (protože jsme inkvizice, ale to jsem zapoměla říct, co? :-D), to jest hlavnim vůdcem, a najednou je jim uplně jedno, že je to mág. Hlavně když jim zachrání zadek, co.
Z Varricka vypadne, že Corypheuse zná, že s nim s Hawkem už bojoval a dokonce ho zabili (pamatujete na arcidémoní schopnost přeskakovat mezi tělama? Hádejte, kdo jí má taky), a taky přizná, že ví, kde Hawke je. Cassandra je vytočená jak trebuchety v předchozí misi, protože se pokoušela Hawka najít celej minulej díl, a Warric zapíral. Každopádně teď slíbil, že ho přivede.
Teď si konečně vybalíme kufry a hodíme si šlofíka. Ve snu Maxe navštíví Solas a vezme ho na procházku do vesnice, kterou jsme doteď měli jako základnu. Jen tak, na pokec. Solas asi rád kecá s lidma ve spánku. On obecně rád spí, má to jako koníčka. Chodí ve snech do světa duchů, zkoumá, učí se, dělá si kámoše. Proto je taky takovej chcípák, protože furt spí.
Po noci se Solasem... (to zní blbě) se Max vzbudí do poklizenýho hradu, a je načase navštívit miláčka Doriana, kterej má dost approvalu na to, aby zadal osobní quest. A je to quest OSOBNÍ, takže řekneme jen že si pokecáme s jeho otcem, a necháme to tak. Po osobnim questu přijde na řadu líbací scéna a pak další quest na získání amuletu, a pak další scéna, a... sakra, o tomhle se nedozvíte nic, to je soukromý :-D.
…...............................................
V naší výpravě do budoucnosti jsme se dozvěděli, že vládkyně Orlais byla zavražděna a to vyvolalo chaos, kterej naši nepřátelé využili k vítěztví. Takže jí samozřejmě musíme zachránit... ale jak? Copak nás k ní pustěj? Nope. Varovat? Bohužel, taky ne. Někdo nám bojkotuje naší snahu. My ale víme, že se bude konat.. jakejsi diplomatickej večírek, kde se vládkyně pokusí domluvit se svým bratrancem Gaspardem, se kterym už nějakou dobu válčí o trůn. Musíme se tam nechat pozvat! A na to potřebujeme větší vliv.
Takže si vybereme ty pozvánky, který nám přišly. Navštívíme Storm Coast. Hádejte, jaký je tam počasí. Tam na nás čeká Iron Bull se svojí partou. S ledovym klidem přizná, že je Qunarijskej špeh a že byl pověřenej špehovánim naší organizace. Qunari jsou taková... komunisticko/borgská organizace. Nepoužívaj jména, povolání se přidělujou, svobodná vůle je něco, co tak nějak vyvolává mračení. Oh, jo, a nebudeme mluvit o tom, co dělaj s mágama. Jsou relativně technicky vyspělí, maj střelnej prach a nějakou tu lékařskou péči (protože jim nic jinýho nezbejvá, nemaj pořádný mágy).
Takže ho berem! Neni nad to mít v organizaci špeha, kterej dává informace nepříteli a ještě to drze přiznává. Slíbil, že bude naopak donášet na svoje lidi (fakt důvěryhodnej chlápek)... no, kdyby to nebyla hra, tak mě ani nenapadne ho brát.
Blackwall je v Hinterlands, kde trénuje nějaký vidláky v používání meče. Samozřejmě o ostatních wardenech nic neví. Proč? Protože neni warden. Je to zatracenej Thom Rainier, kterej zdrhá, protože spáchal šparedou věc a nechce viset. Ale to teď ještě nevíme, tak ho můžem nabrat taky. Je to nudnej, ošklivej, zarostlej a nesympatickej chlap, v tomhle savu jsem udělala výjimku, už jí příště dělat nebudu.
No, a teď ten vliv. Pojďme zabrat nějaký základny, obsadit lokace, obsadit celej svět!
Hinterlands:
Tahle lokace je první, a tudíž z velký části hotová. Válka mezi mágama a templářema skončila, lidi jsou přikrytý a nakrmený a chybí jen pár úkolů na ranči a pozavírání trhlin. Na ranči nám zadaj několik úkolů, a když se splníme, dostaneme koně pro naší organizaci. To nám může bejt fuk, protože nám koně daj hned, takovýho „ryzáka“ (je to hnědák, někdo neznal barvičky), kterej je sice relativně nudnej, ale plně funkční. A hned si na něm zajezdíme na čas mezi brankama.
Pak musíme postavit strážní věže, pro bezpečnost obyvatel, a zlikvidovat vlky, který napadaj lidi, protože je ovládá démon. Jako první ale samozřejmě zachráníme kravičku Druffy, která se zaběhla, když se potrhal fade a vylezli démoni. Chudinka se polekala a teď se bojí vrátit, takže jí musíme najít a doprovodit. Fakt, že je kravička Druffy pravděpodobně silnější než celá moje parta... nebudeme komentovat. Vlky ovládá terror demon. Solas (alias Dread wolf) dává za jeho zabití approval, přemejšlim proč.
Storm Coast:
Pobřeží. Dorian má mořskou nemoc. Tahle lokace je plná pavouků, darkspawnu a taky je tu drak, ale ten je zatím trošku moc silná. Jo, silná. Lítaj pouze dračice, samečci jsou malí a nemaj křídla. Zajímavý, že arcidémoni-draci jsou naopak samci. Nebylo vysvětleno. Mají tu základnu „Blades of Hessarian“ (Hessarian byl tevinterskej „prezident“, neptejte se mě co s nim maj společnýho), a ty můžeme buď dostat na svojí stranu a nebo vybít. Volim možnost vyzvat jejich vůdce na souboj a převzít kontrolu nad organizací, protože proč ne. Úplně vzadu maj základnu červený templáři. Jednu z mnoha, ty potvory vám vlezou všude. Takže je za to vybijem. A rozbijem jim zásobu červenýho lyria.
Emprise du Lion:
Moje oblíbená lokace. Sníh všude, a dá se tu těžit Silverit a dawnstone, což jsou pěkný, kvalitní kovy na zbroje. Dawnstone je růžovej, takže budem chvíli vypadat jako blbci. Naštěstí má Iron Bull rád růžovou. Nevim, jak je na tom Cassandra. Každopádně tohle je lokalita pro cca 15+lv, a my máme 10-11, ale to je jedno, probijem se červenejma templářema a vytěžíme to tu! Uff. Po zabavení jedný základny už máme přístup k těžbě.
Dál nás čeká boj s červenejma templářema (je jich plná lokace), osvobozování zajatců a otroků v dolech, zabíjení hned několika dračic a taky démon Imshael, kterej to tam má na povel. Nevim, proč cosplayuje Anderse, asi se mu ty hadry líběj. Mě taky. Imshael sídlí v pevnosti uplně vzadu a na pomoc má solidní armádu, včetně lyriem vylepšenejch obrů. Dostala jsem se k němu na dvanáctym levelu, ale jelikož mám pořád ještě hadry pro 5lv, tak nemáme šanci a vrátim se pro něj později. Jen abyste věděli, že je mrtvej, nemusíte mít z něho strach.
Exalted Plains:
Tady taky probíhala válka, ale už neprobíhá. Částečně proto, že se jedná o míru, a částečně proto, že je celá lokace obsazená nemrtvejma. Vážně, tuny a tuny nemrtvejch. Pročpak? Jak vlastně v tomhle světě vznikaj?
Máme svět lidí (a dalších potvor) a svět duchů/démonů. Duchové a démoni jsou jedno a totéž, všechno je to otázka okolností. Je to děsně a zbytečně komplikovaný. Říkejme jim duchové a nechme to tak. každej duch má jakousi oblíbenou emoci nebo ideu, který se drží. Pýcha, spravedlnost, strach, čest... a tak podobně. A výskyt těhle věcí ve světě je může nalákat. Některý duchové nemaj o "reálnej" svět zájem, ale některý jo.
Světy jsou od sebe rozdělený, a spousta duchů by se ráda dostala do "reálnýho" světa. Jenže to neni tak uplně snadný (pokud zrovna nejsou všude ve fadu díry). Je to snadnější na místech, kde došlo k nějakýmu masakru. Místo, kde došlo k válce přiláká bytosti, kterejm se "líběj" emoce, který se v ní vyskytujou a to naopak přiláká na to místo další konflikt, a stěna mezi světama se oslabuje.
Další zajímavá metoda, jak se dostat do "reálu", je posednout někoho. Nejjednodušší jsou mágové, který maj na svět duchů silnou vazbu. Ovšem ani mágové nějak nejdou celí říčný nechat se posednout, i když to občas udělaj, pokud neviděj jinou možnost. Démoni jsou manipulátoři a snažej se, jsou vytrvalí, a zoufalí lidi jsou dobrá kořist. Místa kde se často kouzlí jsou taky oslabený, takže takový vězení plný zoufalejch mágů je uplný žrádlo pro démony.
A pak je tu možnost posednout mrtvolu. Obyvatelé Thedasu pálej všechny mrtvý těla, aby nemohly bejt posednutý. Tady v lokaci nějakej chytrák nechal všechny těla shromáždit na několik hranic, ale už je nezapálil. Schválně? No jasně. A ve fadu jsou díry, takže duchové můžou směle posednou co chtěj. Nemrtvejch je neomezeně, jedinej způsob, jak se jich zbavit, je obejít a zapálit všechny hranice.
Další zajímavost v lokaci je základna Dalish elfů, což je taková silně dikriminovaná skupina kočovníků, který si představíme jindy, protože půjdu domů a začínaj mě bolet prsty.
Autor
Téma: Dragon Age: Inquisition (Přečteno 142773 krát)