Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Milhaus]

Já hrál první hru za tanečníka, kněze, čarodějku a šamana. Bylo to v té verzi 1.3 po aktualizaci. Bylo to těžší než za ty tři trpaslíky, ale dalo se to hrát. Svojí roli tam sehrálo i to, že jsem to hrál poprvé a nevěděl jsem, co a jak. Tedy netušil jsem, kde jsou jaké obludy a kde mě co čeká. (to hraje velkou roli). Ale bylo to i volbou skupiny a tím, jak jsem jí rozvíjel (opět nevěděl jsem co dělá co a je-li to kněčemu nebo ne). I tak jsem to dohrál a ke konci mi to už nepřišlo těžké. Nejtěžší byla ta fáze 2 kapitoly. Ale je to určitě o zvyku. Nyní, když už vím přesně co a jak, bych si to mohl dovolit hrát i za bojové skupiny s minimálním využitím magie. Ale prozatím to nechám být a počkám, jestli ještě vydají něco dalšího. Přece jen jsem už jakejsi přehádankvanej . A hrát to po třetí za sebou už nějak nemám motivaci.

[Návštěvník]

 
Fórum vytvořeno s pomocí miniBB
copyright 2002 - 2014 by Petr 'Elemir' Levák všechna práva vyhrazena

Mimochodem zazněla tu stížnost na obtížnost gothicu2a. Já hrál původně gothic2 (asi 10x), pak jsem přešel na gothic2a a taky jsem se nestačil divit, jak je hra těžší. Zvykl jsem si, naučil se to, první dvě hry byly nejisté, pak už to bylo snadné. Nyní jsem byl již schopný dohrát gothic2a na jeden život bez načítání (krom vypnutí a zapnutí hry). Tedy pokud bych během hry něco pokazil, nebo bych umřel, měl bych smůlu a musel bych začít znovu. Ale při první hře gothicu2a bych to taky takto nedal a nezvládl to. Tam jsem byl rád, že jsem zabil vlka.

Přesně tak jsem to myslel, že po navýšení obtížnosti to bylo první čas nehratelný, než jsem si na to zvyk. Když jsem se po delší době vrátit též dohrál. I zbylý článek si popsal tak jak to vidím. Moje parta byla barbar, hraničář, runový kněz, a mág a dodávám, že jsem bojová kouzla skoro nepoužíval.

[Milhaus]

Přesně tak jsem to myslel, že po navýšení obtížnosti to bylo první čas nehratelný, než jsem si na to zvyk. Když jsem se po delší době vrátit též dohrál. I zbylý článek si popsal tak jak to vidím. Moje parta byla barbar, hraničář, runový kněz, a mág a dodávám, že jsem bojová kouzla skoro nepoužíval.

Ono se hrozně těžko orientuje v tom, kdo psal co, když se všichni prezentujete jako návštěvníci . Člověk pak neví, s kým mluví a na koho reaguje . Jestli je to jeden člověk, nebo dva různí atd

Jinak já porvé nebyl schopný hrát ani gothic2. Především kvůli jeho ovládání. Zapnul jsem to, dostal se před věž, nějakou haluzí zabil ovci, ani jsem nevěděl jak a pak jsem nebyl schopný zabít goblina. To mě vytočilo tak, že jsem to odstranil z PC a měsíc nehrál. . Pak jsem se k tomu vrátil a stala se to jedna z mých nejoblíbenějších her .

U MMX rozhodně doporučuji kvalitní a odolné periferie , protože občas hráče docela solidně vytočí. Je taky dobré vědět při boji, že nepřátelé, kteří útočí na dálku (jako třeba kouzelníci, nebo třeba goblini z bumerangy) před skupinou ustupují. Tedy pokud se hráč dostane do pasti, že se z ničeho nic objeví okolo nepřátelé, může toho využít a pokud nejsou nepřátelé přímo u něj, vydat se směrem k těm střeleckým jednotkám (dál od těch na blízko). To by mělo způsobit to, že střelci se budou snažit udržet si 1 pole odstup a ustoupí od skupiny pryč. Tak si může hráč najít výhodnější pozici pro boj. Funguje to třeba v přepadeních v Pusté divočině atd. Je to docela užitečná vychytávka pro začínající hráče

[Elemir]

Sestavu asi na to máš?

I kdybych neměl, může mi to už být vcelku jedno. V době předobjednávky byla vyhovující. Nebýt upgrade Windows, tak jsem tu krabičku mohl rovnou vzít a hodit hodně hluboko do stolku.

S posledním odstavcem jsme si nerozumněli. Spíš jsem měl na mysli, že Bethesda bugy alespoň operativně řešila, Limbic naproti tomu ani pořádně neví, co dělá. Tady u Skyrimu právě dobře zapracoval Steam, piráti měli smůlu a dlouhou dobu vytahovali již neexistující bug s Esbernem.

A ano, RPG hry podle mě nejsou určeny pro všechny, nejsou určeny pro hráče strategií, nejsou určeny pro hráče akčních her a rubaček. To jen byznys v posledních letech se nám to snaží vnutit, že každou hru musí hrát každý. Podle mě to tak není.

Hm, tak já nevím a to že tenhle web založil člověk, který vzešel právě z akčních her je tedy vlastně chyba, že? Abych řekl pravdu, někdy mám chuť se nechat zaškatulkovat zpátky mezi rubače.

Poslední dobou si docela často připomínám, že jsem se měl držet původního plánu a desítce se vyhnout obloukem (skoro cítím, jak se mi ta banda v Knize návštěv směje se slovy: "My ti to ale říkali ... "). Nj, moje problémy ve střední části hry tedy očividně plynou z toho, že hra není určena pro mě a holt se s tím budu muset smířit.

[Milhaus]

Hm, tak já nevím a to že tenhle web založil člověk, který vzešel právě z akčních her je tedy vlastně chyba, že? Abych řekl pravdu, někdy mám chuť se nechat zaškatulkovat zpátky mezi rubače.

Poslední dobou si docela často připomínám, že jsem se měl držet původního plánu a desítce se vyhnout obloukem (skoro cítím, jak se mi ta banda v Knize návštěv směje se slovy: "My ti to ale říkali ... "). Nj, moje problémy ve střední části hry tedy očividně plynou z toho, že hra není určena pro mě a holt se s tím budu muset smířit.

No jenomže mezi tím a nynějškem si přece udělal dost velký kus cesty. Máš zkušenosti s RPG hrami, naučil si se je hrát, víš jakou roli tam hraje rozvoj a k čemu je rozvoj v RPG určený. Pokud toto hráč neví a neumí to, nemůže přece počítat s tím, že tu hru dohraje bez myšlení, jak třeba akční střílečku. Nejprve se to musí naučit, osvojit si pravidla, zjistit co a jak a kde a proč, pochopit základní systém. Navíc každá hra je jiná, v RPG světě by to mělo platit obzvlášť, takže u každé hry by sis měl nejprve osvojit pravidla, naučit se je, zjistit jak fungují a jak se používají. To ustříleček nemusíš, tam si musíš osvojit ovládání a pokud nejsi hráčem stříleček, naučit se správně reagovat. U strategií, pokud je neumíš hrát a nejsi hráčem strategií, si taky přece musíš osvojit onu strategii, zjistit co a jak se dělá, v čem ona strategie vězí a i když si hardcore hráč strategií a dostaneš se k nové hře, stejně si to nejprve musíš vychytat a naučit se jí. Takto by to mělo být u každé hry.

Tvoje problémy v druhé části hry pramení z toho, že si tu hru neznal a učil se jí. Zkoumal si možnosti i samotný svět. Byla to prostě nová hra. Kdyby si to hrál podruhé, už by si ty problémy neměl. A takto to bylo vždy. Nebo mi chceš říct, že při hraní třeba MM6, nebo MM7, když si jí hrál poprvé, si jí dohrál levou zadní bez problémů? Já měl tam mnohem větší potíže, než tady. Jakmile jsem to ale uměl a věděl, kde je co, kde je jak co těžké, kde co jak dělat a kde co nedělat, bylo to již mnohem jednoduší. A přesně tak to je u MMX. Novodobé hry jsou dělány ale jinak. Dritvá většina z nich je dělá tak, že hned při prvním hraní jsi king, nic tě nemůže ohrozit, nic tě nemůže porazit, je úplně jedno, jak postavu/postavy rozvíjíš, stejně to dáváš snadno, navíc vyzkoušíš i úplně všechno při první hře, takže neexistuje důvod to hrát znovu, protože proč. Je to tak děláno proto, že každá hra musí přece být pro všechny, zkušenější hráči se nudí, nezkušení to dávají levou zadní. Takovou hru ale přece nemá cenu hrát, když hráče k ničemu nenutí, když jej nevede k tomu, aby byl lepší, aby se zlepšil, aby se něčemu naučil, třeba pravidlům atd. Proto jsme ostatně snad chtěli návrat těch straších her a proto mě třeba tato hra, tedy MMX zajímala. Jinak bych si mohl zahrát třeba Arcanii, nebo Mass effect2 a být king.

[Návštěvník]

Jaké problémy, máš pravdu že střílečka je pořád jenom o té stejné stragii, šípkama se to ovládá, sebírají se zbraně, střelivo, přitom se prochází různýma extreriérama, interiérama a zabíjí se nepřátele.

Ta a teď v čem se to liší od RPG? schválně

V RPG se to také ovládá šipkama, prochází se exteriéry a interiéry, zbírají se zbraně a někdě i munice. Jedinej rozdíl je právě v tom nastavit si správně skupinu a správně jí přidělovat body do skillů a a dovednostní. To je právě ten tahák co táhne hráče k těmto hrát, toto a určitě i dobré jméno předešlých dílů a nostalgie.
Nic víc a nic mín.

Jsou hráči kteří jsou zaměření čistě na akční hry a ty těžko v drtivé většině chytně RPG hra stejně tak RPG hráče těžko chytne akční jenom střílečka.

Já se teda řadím do hráčů RPG, ale proč by sakra to dnešní RPG mělo být tak strašně těžký a člověk by to nemohl hrát tak jak ho to baví. Jako chápu že různé postavy nemůžou mít všechno (celkem logické), ale pardon hrát to jenom na ohnivou a základní magii s kombinací magie světla a magických zaostřováním. Proč. Díky tady Elemu stránce může každej dokázat všechno. I ten nejmenší amatér. Tak mě tady nepiš že jsou hry pro vyvolený teda v tomhle případě RPG hráče.
To co předvedl Limbic s tím bejt king se jim celkem nepovedlo, měli už od začátku dát hráčům jasně najevo v ostré verzi co si můžou a nemůžou dovolit. Můžeš mě vysvěltit k čemu jim byla ta Early Acess? Kolik her už tak bylo volně ke stažení před vydáním a kolik her bylo špatně  vylisovaných když teda pominu ten Gothic3.

Jinak, já si  v klidu dokážu hrát RPG-čko měsíc a déle a ne ho dohrát za pár usmolených hodin jako někteří "borci"

Mimochodem Ele už psal že těch natavení obtížností mohlo být více pro kingy a pro lamy.

[Elemir]

Kus cesty jsem sice ušel, ale to vůbec neznamená, že jsem akční hry přestal hrát nebo si občas nezahraju i strategii. A takových hráčů je řada. Principielně mi jde to škatulkování proti srsti. Čistě hráč akčních her nebo strategií si určitě desítku kupovat nebude, nemá prostě důvod. Když navíc pročítám zákysy, vůbec nemám pocit, že desítku hrajou lidi, co by neznali principy RPG her. Řada lidí to hraje s tím, že hráli i předchozí díly a očekávali podobnou hratelnost.

Moje problémy v polovině hry pramení hlavně z tohoto důvodu. Čekal jsem analogii, k tomu měl na paměti sliby vývojářů a místo toho jsem hledal, jak si dizajnér představoval, že se zrovna tenhle kus hry má odehrát. Navíc mám dost divný pocit, že když to rozehraju za rok, bude to jiná hra, protože co patch, to změna pravidel. Druhá věc je, že vlastně nemám nějak potřebu to znovu rozehrát.

Rozhodně nepatřím mezi hráče, co s nadšením vítají, když to v polovině hry můžou zabalit a rozehrát znovu a jinak. Osobně v řadě RPG zvyšuju statistiky apod. až tehdy, když už to začíná být nutné. Nezřídka si díky tomu vyzkouším dva různé závěry najednou nebo mi postavy končí s volnými body. Desítka mě ovšem pořád někam tlačila a na to jsem taky málem doplatil. Já už podobné hraní za výzvy nepovažuju, mám celkem jiné priority. U hraní se chci prostě bavit, na zbytek mám volitelnou obtížnost.

Edit: ... mezitím přibyl příspěvek Jo, tak to je.

Mimochodem jen tak bokem, předevčírem jsem opět po letech rozehrál Hidden and Dangerous a nepřipadá mi, že bych to taktikou přímo za nosem a s rukou na spoušti jen prolítával. Ale je mi jasné, co bylo tou akční střílečkou myšleno.

[Milhaus]

Jaké problémy, máš pravdu že střílečka je pořád jenom o té stejné stragii, šípkama se to ovládá, sebírají se zbraně, střelivo, přitom se prochází různýma extreriérama, interiérama a zabíjí se nepřátele.

Ta a teď v čem se to liší od RPG? schválně

V RPG se to také ovládá šipkama, prochází se exteriéry a interiéry, zbírají se zbraně a někdě i munice. Jedinej rozdíl je právě v tom nastavit si správně skupinu a správně jí přidělovat body do skillů a a dovednostní. To je právě ten tahák co táhne hráče k těmto hrát, toto a určitě i dobré jméno předešlých dílů a nostalgie.
Nic víc a nic mín.

V RPG hře záleží
1. na tom jak postavu rozvíjíš, jak jí učíš a jakou si vybereš. Je rozdíl, jestli hraješ za mága, nebo za bojovníka, nebo za zloděje - pokaždé budeš tou hrou procházet úplně jinak. V akční střílečce vezmeš bouchačku a střílíš. Budeš jí procházet neustále stejně.
2. když už tu postavu rozvíjíš a učíš se tedy novým dovednostem, musíš je taky používat. Ono nestačí se je jen naučit, ale musíš taky vědět, na co jsou, jak je použít, kdy je použít a na co je použít. Pokud to nevíš, nemáš šanci. Pokud budeš hrát za zloděje, budeš mu rozvíjet zlodějské schopnosti, ale přitom se budeš chovat, jak kdybys byl válečník, co všechno umlátí, hra tě porazí. To nepůjde. V akční hře nic takového není. Hraješ to pořád stejně.

Jestli v tom nevidíš a nechápeš rozdíl, pak nejsi hráčem RPG her.

Novodobé RPG hry pak mají rozvoj na nic - v těch hrách nehraje žádnou roli. I když je hráč úplně pokazí, vájde to na stejno, protože hru stejně dohraje bez problémů. Hraje to jako akční střílečku, ale aby se neřeklo, tam je tam jakože RPG systém.

Proto ostatně v dnešní době RPG hry u neexistují, každý hraje všechno. Původní hráči akčních her buď nyní hrají "RPG hry", nebo hrají online střílečky. Záleží na preferecích. Ale ty "RPG" hry hrají stejně, jak kdysi akční střílečky stylu DOOM.

Já se teda řadím do hráčů RPG, ale proč by sakra to dnešní RPG mělo být tak strašně těžký a člověk by to nemohl hrát tak jak ho to baví. Jako chápu že různé postavy nemůžou mít všechno (celkem logické), ale pardon hrát to jenom na ohnivou a základní magii s kombinací magie světla a magických zaostřováním. Proč. Díky tady Elemu stránce může každej dokázat všechno. I ten nejmenší amatér. Tak mě tady nepiš že jsou hry pro vyvolený teda v tomhle případě RPG hráče.

ale ta hra není strašně těžká, je těžká akorát. Pokud i připadá strašně těžká, pak je to proto, že si jí špatně hraješ. Buď si pokazil rozvojový systém, nebo si nepochopil pravidla a dovednosti, které postavy mají a nebo si se ani neobtěžoval si je přečíst a zjistit, co dělá co a hrál si to jak akční střílečku, jenomže ona ti jasně hra dala v určité fázi najevo, že to takto hrát jednoduše nejde.

Nikdo taky neříká, že to musíš hrát na ohnivou magii, základní magii a kombinovat to s magií světla a magickým ostřením. Můžeš si to hrát, jak chceš, pokud pro ty jiné dovednosti najdeš využití a naučíš se je používat. Jak už jsem řekl, první hru jsem nehrál za trpaslíky, hodně jsem podcenil útočnou magii, drtivá většina hry byla o tom, že jsem bojoval na blízko a léčil se regenerací, útočnou magii (ohně, vzduchu) jsem nevyužíval vůbec. A proč? Protože jsem to neznal a neuměl, nevěděl jsem, co to dělá a jak. Podstatně líp bych na tom v tu chvíli byl s válečníky, než kouzelníky. Naštěstí jsem si to uvědomil v čas a celý rozvoj hrdinů nepokazil, tedy začal jsem se orientovat na správné dovednosti v době, kdy se to ještě dalo napravit. Kdybych to neudělal, pravděpodobně bych svojí první hru ani nedohrál.

Díky tady Elemu stránce může každej dokázat všechno. I ten nejmenší amatér. Tak mě tady nepiš že jsou hry pro vyvolený teda v tomhle případě RPG hráče

Já nepíšu, že jsou hry pro vyvolený. Píšu, že RPG hra není určena pro všechny. Pokud nehraješ RPG hru jako RPG hru, ale hrajš jí jako střílečku, pak tě ta hra jednoduše porazí. Ano, pokud si zajdeš na web, začneš studovat pravidla té hry, zjistíš co je k čemu a na co, popřípadě si najdeš návod, kde se dočteš, jak co dělat a kde, pak to dohraje každý. S tím souhlasím. Současně s tím se ale každý stane RPG hráčem, protože právě tím do toho pronikne a naučí se to. Když ale vezmeš teď hráče, který hraje akční střílečky a řekneš mu, ať si zahraje MM6 bez návodu a bez vysvětlení, jak se to hrát má, taky to nebude umět. A bude mu trvat dlouho, než to pochopí, než se to naučí, než si zvykne, než odhalí, o co ve hře jde. Buď ho to přestane bavit a nechá toho, nebo to přetrpí a stane se RPG hráčem. Ale proč by měly být všechny hry určené tak, aby tento hráč nemusel nic, nic se nemusel naučit a bavilo ho to hned po té, co to spustí, když to neumí? A když takové hry jsou (jakože takové jsou všechny novodobé RPG hry), pak to zase pro změnu nemá smysl hrát pro mě, jelikož mě to jednoduše nebaví. A proč tedy takové musí být všechny? Proč nemůže být alespoň jedna hra, která je určená jen pro RPG hráče, kteří to umí a pokud to chtějí hrát jiní, tak se musí přizpůsobit? Já už třeba nové hry ani nekupuji a nehraji, vůbec mě nezajímají.

To co předvedl Limbic s tím bejt king se jim celkem nepovedlo, měli už od začátku dát hráčům jasně najevo v ostré verzi co si můžou a nemůžou dovolit. Můžeš mě vysvěltit k čemu jim byla ta Early Acess? Kolik her už tak bylo volně ke stažení před vydáním a kolik her bylo špatně vylisovaných když teda pominu ten Gothic3.

Teď nějak asi nechápu, o čem mluvíš. Po té, co ti došla hra domů, jsi jí měl aktualizovat. Pokud si to udělal, věděl si přesně, jak je hra těžká a co po tobě bude chtít. Věděl si přesně, jak má nastavená pravidla, věděl si přesně, jaké jsou ve hře dovednosti, věděl si přesně, jaké jsou ve hře zbraně a jak fungují, věděl si přesně, jak funguje magie a jaké jsou kouzla. Pak už šlo jen o to všechny tyto vědomosti uplatnit ve hře. Jak si hrál, zjišťoval si věci další, zkoumal si další části hry, učil si se hru hrát.

EA byla k tomu, aby vydali alespoň něco, když to neměli hotový, a aby se jim alespoň částečně zaplatil vývoj, když jim došli peníze. A hráči na to reagovali a opravdu jim ty peníze poslali, protože i přes to, že EA měla chyby, se jim hra zřejmě líbila. (mě se tedy v EA nelíbila vůbec, ale už po EA jsem věděl, že tomu dám šanci). Díky tomu, že bylo více hráčů, kteří tomu chtěli dát šanci, získali dost peněz na to, aby hru dokončili, jelikož jinak by nejspíše nikdy ani nevznikla.

V poslední době mi přijde, že vychází jenom betaverze. Snad každá druhá hra nefunguje po vydání. Mnohdy nefungují ani měsíc po vydání.

Jinak, já si v klidu dokážu hrát RPG-čko měsíc a déle a ne ho dohrát za pár usmolených hodin jako někteří "borci"

Ano, já taky. A co? Tato hra není dělaná tak, aby si jí hrál měsíc. Tuto hru můžeš hrát tak maximálně týden. Nic ti ale nebrání zahrát si jí znovu, s jinými postavami, s jinými možnostmi a pravidly a s úplně jiným stylem, než tu první. Skyrim (mimochodem taky super po vydání) si dohrál horko těžko jednou, už v polovině hry si byl mág, bojovník, zloděj a všechny dovednosti si měl na max. Nebylo nic, co by si ještě mohl v hře objevit nebo odhalit, nebyl důvod jí hrát znovu. A to si byl v polovině hry. A jaký smysl má hrát takovou hru měsíc? Když už tam nemáš co zkoumat, nemáš se co učit, nemáš se jak měnit, nemáš jak volit nové postupy, nové strategie, nové dovednosti atd.

Mimochodem Ele už psal že těch natavení obtížností mohlo být více pro kingy a pro lamy.

Já to na lehkou obtížnost nehrál a nevím, jak to je na ní těžké. Hrál jsem jen těžkou obtížnost a hrál jsem to na ní 2x. Pokaždé s jinou skupinou a s jinými dovednostmi. Pokaždé jsem jí dohrál. Pokaždé to bylo jiné. Pokud tě ale hra porazí a nejsi tedy schopen se jí přizpůsobit, pak zřejmě ta hra není určena pro tebe. Stejně tak vím jistě, že hry jako mass effect 2, nebo arcania nejsou určeny pro mě. Taky jsem si je koupil, vyhodil za ně peníze a při hraní zjistil, že mě nebaví. A co jako? Co jsem mohl dělat? Pokud to hraješ na lehkou obtížnost a i přes to ti to nejde a nedáváš to, pak nejspíše děláš něco špatně. Ostatní hráči to dohráli i na těžkou obtížnost, takže dohrát se to jistě dá. A to, že tě hra nutí se něčemu naučit, je snad účelem her. Jinak ty hry přece nemusíš hrát. Je to základní podstat a her.

Chtěl bych tě vidět, jak bys třeba hrál dračí doupě, tedy papírovou stolní hru s pravidly. Ty ses taky musel nejprve naučit, následně se jim přizpůsobit a řídit se jimi a pak hledat způsoby, jak je využít pro sebe a jak se jimi řídit co nejlépe. A přesně o to jde v RPG hrách.

[Milhaus]

Kus cesty jsem sice ušel, ale to vůbec neznamená, že jsem akční hry přestal hrát nebo si občas nezahraju i strategii. A takových hráčů je řada. Principielně mi jde to škatulkování proti srsti. Čistě hráč akčních her nebo strategií si určitě desítku kupovat nebude, nemá prostě důvod. Když navíc pročítám zákysy, vůbec nemám pocit, že desítku hrajou lidi, co by neznali principy RPG her. Řada lidí to hraje s tím, že hráli i předchozí díly a očekávali podobnou hratelnost.

Ale já taky neříkám, že 1 hráč nemůže být hráčem her akčních, RPG a strategií. Ale že RPG hra je RPG hra a není to akční mlátička. A podle toho je jí třeba hrát a přistupovat k ní.

Moje problémy v polovině hry pramení hlavně z tohoto důvodu. Čekal jsem analogii, k tomu měl na paměti sliby vývojářů a místo toho jsem hledal, jak si dizajnér představoval, že se zrovna tenhle kus hry má odehrát. Navíc mám dost divný pocit, že když to rozehraju za rok, bude to jiná hra, protože co patch, to změna pravidel. Druhá věc je, že vlastně nemám nějak potřebu to znovu rozehrát.

Já analogii s původními díly nečekal už po té, co jsem si zahrál EA verzi. Už tam bylo jasné, že jde koncepčně o úplně jinou hru, než třeba 6ka. Ta hra taky má docela dost nedostatků, podle mě hlavním je ona komprimace světa. Ono přechod mezi aktem 1 a aktem 2 je asi podobný, jakokdyby hráč z hradu Ironfist šel rovnou do Kriegspire v MM6. Což je dáno právě tou komprimací světa a tím, že udělá pár kroku a ptoká mnohem silnější obludy, než by čekal. Na druhou stranu je ve hře i mnohem méně oblud a všechny se dají porazit.

Rozhodně nepatřím mezi hráče, co s nadšením vítají, když to v polovině hry můžou zabalit a rozehrát znovu a jinak. Osobně v řadě RPG zvyšuju statistiky apod. až tehdy, když už to začíná být nutné. Nezřídka si díky tomu vyzkouším dva různé závěry najednou nebo mi postavy končí s volnými body. Desítka mě ovšem pořád někam tlačila a na to jsem taky málem doplatil. Já už podobné hraní za výzvy nepovažuju, mám celkem jiné priority. U hraní se chci prostě bavit, na zbytek mám volitelnou obtížnost.

To já mezi ně taky nepatřím, ostatně se mi to u této hry ani nestalo. Ale chápu, že když to hráč na začátku udělá špatně, že to pak asi jen těžko dožene. A to se stát může.

Já nepovažuji hraní za výzvy jako celek, vždy je to o zábavě. Na druhou stranu pokud hra neklade určitý odpor a nemusím se vůči ní přizpůsobovat situacím, pak to pro mě nemá smysl hrát. To si můžu pustit film v TV a vyjde to nastejno. Protože když už něco dělám já, chci taky mít pocit, že to co se děje ovlivňuji a že jsem tedy v té věci aktivním prvkem, nikoliv jen pasivním prvkem. K tomu ale hra musí klást odpor, jinak to nejde. Musí mě nutit k tomu, abych něco dělal a hledal způsob, jak tu situaci nebo věc vyřešit, když bych tou situací jen proplul jakoby nic, byl bych pasivní. A to mě osobně nebaví (u her).

[Elemir]

Teď mě tak napadla jedna věc, pořád mi to vrtalo hlavou, co jem to chtěl za přirovnání napsat. Párkrát už jsem zmínil, že v době vydání M&M 8 jsem odložil rozehranou BG a nevrátil se, dokud jsem osmičku s radostí nedohrál. U desítky jsem v jednu chvíli měl přesně opačnou potřebu Ale to jen tak na okraj, za chvilku vyrážím na oběd, takže zbytek dopíšu potom.

[Návštěvník]

Máš pravdu nebudu ti k rozvoji postav, strategii atd nic rozmlouvat o tom strategie jsou má pravdu a Ele si dal práci s tím aby nám laikům to všechno krásně sepsal, konec, tečka. Jinak těžko domu, ta vylisovaná hra přišla a aktualizovaná byla až po stažení celé hry tedy těch 10GB.
Já jsem vyrostli na stategiích Might and Magic, no teda na 6.tce. Tu jsem hrál v době když mě bylo 20.let. Tak mě nepovídej že neumím hrát RPG.čka.
Ty možná chceš výzvu, já si chci po práci v klidu sednou k počítači a zahrát si, to je všechno pokud na to mám zrovna čas.

[Milhaus]

Já jsem vyrostli na stategiích Might and Magic, no teda na 6.tce. Tu jsem hrál v době když mě bylo 20.let. Tak mě nepovídej že neumím hrát RPG.čka.
Ty možná chceš výzvu, já si chci po práci v klidu sednou k počítači a zahrát si, to je všechno pokud na to mám zrovna čas.

Jo, tak to máš úplně stejné, jako já. Ale zeptám se jinak. Když hraješ karty, třeba s kamarádem, bude tě to bavit, když ten tvůj kamarád ty karty nebude umět hrát? Řekněme, že budete hrát třeba poker, ty jej budeš umět hrát dobře (ale nebudeš žádnej profík), zatímco ten tvůj kamarád se právě naučil pravidla pokeru. Bude tě taková hra s ním bavit?

Já bych jí jen přetrpěl, dost pravděpodobně bych jej nechal vyhrát, protože by mě to nebavilo. Začalo by mě to bavit až v okamžiku, kdyby ten můj kamarád byl stejně dobrý jako já a tedy pro mě byl soupeřem - mohl vyhrát jak on, tak já. A přesně takto to mám u her na PC, pokud ta hra na mě působí, jako kamarád, který to neumí hrát, nehraji jí.

[Návštěvník]

Ne nehrál! Zahraju si proti počítači, a nebo v Las Vegas, tam by mě ten kamarád ani nevadil.!!. Problém je v tom že tahle hra není můj živej kamarád s kterým hraju karty, ale hra která mě jako žánr baví. Problém je v tom že na tomhle kamarádovi není nic aby mě mohl nechat vyhrát, kdyby mě nechal tak by to byla jiná.....
Mohl bych vědět která hra na tebe působí jako kamarád který to nemá hrát?.

[Milhaus]

Asi si nepochopil, co jsem chtěl říct. Když budeš hrát hru, která bude tak snadná, že nebude klást žádný odpor, tak bude stejná, jako ten kamarád, který neumí hrát karty a s kterým tě to nebaví hrát. S tím kamarádem by tě to nebavilo právě proto, protože ty to již umíš, zatímco on ne. Pořád je to o zábavě, pořád by jste tu hru hráli proto, protože vás to baví, ale tebe by tu hru nebavilo hrát s ním, protože pro tebe byl nebyl soupeř.

A ty bys chtěl, aby tě kamarád nechával vyhrát hru? Já ne, když bych věděl, že mě nechává vyhrávat schválně, nehrál bych to tuplem vůbec. Ta hra má určitá pravidla a jakmile se jim přizpůsobíš a naučíš se, půjde ti už snadno. Současně s tím tě ale přestane bavit. Budeš lepší, než ta hra a hra již ti nebude klást odpor (bude jako ten kamarád, co neumí hrát karty). Ale ty už teď chceš, aby ta hra hrála jako on. Tedy už nyní chceš vyhrávat automaticky a bez snahy - chceš hrát proti někomu, kdo je horší než ty a vadí ti, že to tak není. Nevěřím ale tomu, že jakmile se to stane (což se stane ve druhé hře), že tě to bude bavit. Už to bude nuda.

Na mě tak působí všechny novodobé hry v RPG stylu. Jako kamarád, který v životě nehrál karty a který mi tedy není soupeřem a ani se o to nesnaží, na mě psůobí onen Skyrim, působí tak Arcania, působí tak Risen2, působí tak Mass effect, působí tak všechny hry, které jsou "RPG". Protože oni to nejsou RPG hry, hraješ je opravdu stejně, jako doom. A to mě nebaví.

Ale vraťme se k té MM6. Když si to hrál poprvé, taky v tom pro tebe nebyla žádná výzva? Nekladla ti hra odpor? Například první dungeony s pavouky a gobliny, ty jsi prošel levou zadní bez problémů? Nebo první návštěva chrámu Baa u hradu Ironfist, taky bez problémů? Nebo v Mistu tamní první setkání s kouzlícími mnichy, taky bez problémů? NEbo první setkání s králem minoutaurů v Zátoce pašeráků, taky ti nedal nakládačku? Pro mě všechny tyto dungeony byly při první hře neuvěřitelně těžké, dlouho mi trvalo, než jsem přišel na to, jak na ně. Zvládl jsem to, ale těch loadů. A to jsem nevyrůstal na MM6 a nebyla to moje první RPG hra. Začínal jsem právě na tom dračím doupěti, na PC pak pokračoval hrami, jako Dungeon master. A i přesto to tady byly docela výzvy, jako ostatně celá hra. Kladla odpor, mnohokrát mě porazila, než jsem přišel na to, jak na ní a ty dungeony nezvládl a neprošel. Ale proto mě ta hra i bavila. Kdyby to bylo stylu - vlezu do dungeonu, držím křečovitě tlačítko W a občas mačkám pravé tlačítko kvůli střelbě a tak projdu až na konec dungeonu, tak by mě to nebavilo. Hra by pak právě působila jako ten kamarád, co neumí karty a hraje je se mnou. A takto působí většina nových her. Nemůžu si pomoct.

[Návštěvník]

Já to pochopil... Popravdě už je to dávno, nepomatuju si přesně jak to bylo s MM6 pomatuju si jenom že mě to hrozně bavilo ale musel jsem si mezi hrou dát pauzu protože jsem se musel učit na maturitu. Jediný co mě utkvělo v paměti je boj s obrama v poušti kde jsem používal k bojí létání abych se vyhnul jejich útokům a taky na studnu zkušeností.