Gothic3 byl po vydání a opatchování (první patch jsem měl doma stažený dřív, než mi došla hra na DVD) nehratelný. Tedy aboslutně nehratelný. Například prase byl nejsilnější tvor celé hry, člověk nejprve levou zadní vymlátil vesnici od skřetů a pak ho zabilo 1 prase. Pokud hráč to 1 prase nalákal do tábora rebelů, nebo do města, vykuchalo to 1 prase celou vesnici. Ve hře bylo i kouzlo na vyvolávání zvířat a právě tam si mohl vyčarovat to prase jako pomocníka. Pak s ním osvobozovat města. Další patch to změnil a prase už bylo porazitelné, navíc přidal to, že lidé a zvířata se prakticky nezraňují (takže prase a NPC se mohla kuchat klidně i hodinu), zatímco hráče zvířata zabíjela na pár ran. Nejsilnější bestií ve hře se stal vlk. Hráč tak chípal na 3 rány od každého zvířete, sám každému zvířeti musel dát nezávisle na úrovni alespoň 3-5 ran, NPC postavy sejmul levou zadní (ti absolutně nebyly schopné klást odpor), a zvířata a NPC postavy mezi sebou mohly vézt nekonečné bitvy. Do toho si můžeme připočíst techický stav hry, kdy neustále mizely textury, postavy (důležité - úkolové) se pod ně propadaly, takže je nešlo najít, kde se hra sekeala doslova na kažédém kroku, při každém otočení, každém pohybu. Do toho si můžeme započítat neustálé pády hry a nekonečné načítací časy. V tuto dobu s PB pakovali, takže už nikdo hru ani neopravoval. Hráči vyhodili 1000 korun za alfaverzi hry. (proti ní i EA verze MMX byla vyladěná a vychytaná pecka). Fanoušci se začali zajímat o modifikaci, ale protože neměli absolutně žádné nástroje a nic, jak by mohli hru opravovat či editovat, zmohli se jen na velmi málo úprav.
Do toho se zapojl Spellbound a vydal další oficiální patch, který obsahoval i ty opravy komunity. Ovšem ani ten abuslotně nic neřešil, hra byla pořád stejně nefunční. Nyní se JoWood rozhodl, že bude podporovat a platit ty fanoušky. Dal jim k dispozici editační nástroje a podporoval je opravdu i peněžně. Začaly tak vznikat ty CP patche, které toho již opravovali trošku víc. Tedy například změnili vyvážení, docílili toho, že některé perky začali jakštakš fungovat.
Nicméně celou hru zas tolik nezlepšili, mnoho perků má i nadále nulový efekt a vůbec se je nevyplatí učit, boj pořád působí neskutečně směšně. Inteligence nepřátel kombinovaný s bojovou hudbou v pozadí působí doslova jako parodie. Hra i nadále padá a i nadále se seká na každém kroku a to i na PC, které převyšují požadavky asi 3x. Já jí mám celou nainstalovanou v RAM disku, tedy nic se nenačítá z disku do Ram paměti, hru nijak harddisk nebrzdí a nezdržuje a stejně se seká. A to není nepatrné škubnutí v situaci, kdy to nevadí, hra se nejčastěji seká příámo v bojích, takže to kolikrát působí, že hrdina udělal kotrmelec a když se konečně probere zjistí, že je zády k nepřátzelům, kteří do něj buší a nemůže nic.
Od gothicu3 se přitom již před vydáním čekalo, že to bude naprostá pecka. Mega-super-užo hra. Po gothicu2a a vůbec po gothicu a vzhledem k tomu, jak dlouho jí vyvíjeli.
Řekl bych, že MMX je na tom přesně opačně. Nikdo od té hry nic nečekal, všichni byli spíše skeptici. Vývoj byl poměrně hodně rychlý, měli jsme i možnost to hrát v EA verzi a všichni jsme viděli, jak ta hra vypadá. Ta hra má dost nedostatků, ale její obtížnost bych mezi nedostatky tedy rozhodně neřadil. Stejně jako hlavní plus Gothicu2a bylo právě zvýšení obtížnosti původního gothicu2. Osobně bych MMX hlavně vyčítal herní věci, jako právě chybějící dovednosti vedlejší, celkově i tu neuvěřitelně komprimovanou mapu. Myslím ostatně, že právě z té komprimace pramení i ty problémy hráčů. Jelikož od druhé kapitoly mají přístup do celého světa a ke všem obludám, ale nevědí, kterou zvládnou a kterou nezvádnou (což je v pořádku, podle mě). To evidetně dělá hráčům potíže a většina je velice líných, aby zjišťovala - tj aby dělala průzkum bojem. Od toho jsme si již díky těm novodobým blbinám odvykli, že hra klade odpor. Stejně tak jsme si zýčkaní jednoduchostí novodobých blbin pro všechny odvykli plánovat družiny a jejich rozvoj. Což v této hře prostě hraje roli a je dobře, že to hraje roli. Hráč musí být buďto hodně dobrý hráč a musí vědět přesně, co chce, jak chce a kde chce a pak si může dovolit hrát s nevyváženou skupinou a zkoušet, jestli to půjde nebo nepůjde, a nebo musí hrát s vyváženou skupinou a správně jí rozvíjet. Tak to ale bylo v minulosti vždycky. I u starších dílů to bylo tak, že když hráč hru neznal, hrál s vyváženou skupinou - jinak by neměl šanci (a když jjí špatně rozvíjel, opět neměl šanci) a až když se to naučil a tu hru již znal zpaměti, mohl si dovolit blbnout a vymýšlet stále více a více nemožné složení skupiny, což vyvrcholilo hrami na jednu postavu. Ale i tak zde bylo nutné dobře plánovat rozvoj (vlastně o to víc to bylo nutné) a navíc mít ještě hodně dobře promyšlený postup hrou. Hráči většinou šli jen tam, kam museli jít, aby hru dohráli, nebo do lehkých dungeonů kde věděli, že to dají.
Takže já bych si na MMX rozhodně nestěžoval, naopak bych si to úžival, protože je to po hodně dlouhé době hra, která má jakousi obtížnost a dost pravděpodobně je to na dlouhou dobu hra poslední.
A ano, RPG hry podle mě nejsou určeny pro všechny, nejsou určeny pro hráče strategií, nejsou určeny pro hráče akčních her a rubaček. To jen byznys v posledních letech se nám to snaží vnutit, že každou hru musí hrát každý. Podle mě to tak není.
Mimochodem zazněla tu stížnost na obtížnost gothicu2a. Já hrál původně gothic2 (asi 10x), pak jsem přešel na gothic2a a taky jsem se nestačil divit, jak je hra těžší. Zvykl jsem si, naučil se to, první dvě hry byly nejisté, pak už to bylo snadné. Nyní jsem byl již schopný dohrát gothic2a
na jeden život bez načítání (krom vypnutí a zapnutí hry). Tedy pokud bych během hry něco pokazil, nebo bych umřel, měl bych smůlu a musel bych začít znovu. Ale při první hře gothicu2a bych to taky takto nedal a nezvládl to. Tam jsem byl rád, že jsem zabil vlka.
Autor
Téma: Might & Magic X Legacy (Přečteno 279398 krát)