Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Mno, jak jsem v tichosti předpokládal, úvodní elán mě opustil a dostal jsem se do skluzu Původně jsem chtěl napsat do mírného skluzu, ale to platilo ještě tak 2-3 dny nazpět, teď už je to dost citelný skluz. Za ten týden jsem stihl dohrát Liberation a mám slušně rozjetý Black Flag, takže tím pádem mám plno materiálu ke zpracování a úměrně tomu klesá chuť to všechno zpracovávat

Už toho prostě začíná být příliš a moc tomu nepomáhá ani fakt, že Black Flag je dost roztahaný a protkaný flash backy, takže nejde dost dobře zpracovávat deníčkově. Liberation má oproti němu výhodu v krátké herní době a kompaktnosti, jenomže co do obsahu není o nic ochuzený. Pořád je to plnohodnotný Assassin's Creed. Nakonec jsem se rozhodl, že formát zápisků zjednoduším a detailům se budu věnovat jen tam, kde to má význam. Po Black Flag mě čekají ještě 3 další díly, tak se přeci neodrovnám kousek za polovinou

Black Flag má pro mě ještě nepříjemnost technického rázu, kdy na Windows 10 vykazuje určitou nestabilitu, která se projevuje hlavně při používání Bandicamu. Musel jsem proto omezit screenshotování na minimum. Ale i bez toho už se mi stalo, že Black Flag 2x vytuhnul tak, že jsem musel restarnout komplet PC. Docela mě štve, že i v dnešní době se najdou aplikace, které dokážou wokna zaseknout tak, že se nedá dostat k Task Manageru a shodit je.

[Elemir]

Assassin's Creed: Liberation HD

Liberation patří příběhově do tzv. Kenway ságy, přičemž časově se překrývá s trojkou. Hra se proto původně jmenovala Assassin's Creed III: Liberation. Na hře pracovalo studio Ubisoft Sofia a původně vyšla jen pro konzoli PS Vita (2012). O dva roky později Ubisoft Montreál vydal HD remaster, který se podíval i na další konzole a PC - je součástí Assassin's Creed III Remaster. Hlavní postavou hry je Aveline de Grandpré, která ovšem nemá nic společného s Edwardem Kenwayem. Příslušnost ke Kenway sáze je tu dána čistě z pohledu zpracovaného historického období. Pro lepší orientaci uvedu všechny hry z této rodiny a časová období, do kterých spadají:

Assassin's Creed III (1754 až 1783) - Zachycuje období okolo Sedmileté války (1754-1763), nebo-li též Francouzsko-indiánské války, kdy mezi sebou bojovala Velká Británie a Francie o vliv nad koloniemi. Na obou stranách konfliktu pak bojovali různé indiánské kmeny. Ve hře to není příliš vidět, protože trojka se odehrává na území s jasnou převahou Anglie (New York, Boston). Mnohem větší důraz je kladen na okolnosti předcházející Válce za nezávislost (1775-1783) a její samotný průběh a důsledky.

Assassin's Creed III: Liberation (1765 až 1777) - Narozdíl od trojky se Liberation mnohem více zabývá důsledky Sedmileté války, konkrétně ve státě Lousiana. Ke konci příběhu se pak zlehka dotýká tématiky Války za nezávislost.

Assassin's Creed IV: Black Flag (1715 až 1722) - Zachycuje období označované za Zlatý věk pirátů, respektive jeho poslední třetinu. Hra je situována do Karibiku.

Assassin's Creed: Rogue (1752 až 1760) - Zachycuje období Sedmileté války v New Yorku. Nemalá část hry se pak odehrává na řece Hudson na území budoucí Kanady a v arktických vodách severního atlantiku (záliv Svatého Vavřince a blízké okolí). Z pohledu ságy jde o jakýsi spojující prvek všech předchozíh her Kenway ságy, který vysvětluje události po Black Flag a začátek AC III a Liberation.

Klíčové pro datování jsou čtyřka (Black Flag) a původní trojka, protože Black Flag zachycuje život Edwarda Kenwaye a trojka pak život jeho syna a vnuka. Tím je právě dáno celé to období. Liberation a Rogue se týkají postav mimo vzpomínky Subjektu 17 (Desmonda Milese).

Aveline de Grandpré je předek Subjektu 1. Vzpomínky na ní tedy pocházejí z počáteční fáze výzkumu genetické paměti a Warren Vidic je později využil pro tvorbu interaktivního "dokumentu". Pointa Liberation totiž tkví v tom, že jde o multimediální zábavu určenou pro masy, kdy si každý zájemce může díky Animu prožít určitou část života Avelin na vlastní kůži a pokusit se pochopit život asasína. Samozřejmě by bylo trošku zvláštní, kdyby se Abstergo rozhodlo propagovat asasíny, takže celý děj je koncipován jako postupná konverze Avelin k templářům (některé části jsou záměrně pozměněny, aby to vyhovovalo směřování příběhu).

Na úvod se ještě zmíním o grafice, protože jsem se zpětně podíval i na záběry z původní verze na PS Vita a musím říci, že Liberation HD je o několik levelů výše. V jednom z dalších příspěvků pak postnu pár screenshotů, abyste měli alespoň letmou představu. Liberation HD je totiž dokonce o něco hezčí než remake trojky, ale to je dáno i tím, v jakém prostředí se hra odehrává. Pokud jde o samotný gameplay, tak jsem se ve hře vrhl převážně po příběhu a souvisejících aktivitách, těm vedlejším jsem se moc nevěnoval, takže jsem se herní dobou dostal "jen" na nějakých 10 hodin hraní.

Trauma z dětství

V intru máme možnost shlédnout výjev, kdy se malá Avelin po boku své matky Jeanne vydává na tržiště v New Orleans. Avelin se během hraní ztratí Jeanne z dohledu, což si po chvilce uvědomí a vydá se matku hledat. Jenomže po Jeanne se mezitím slehla zem. V tu chvíli se čas posune do současnosti, kdy již dospělá Aveline bojuje s trojicí surovců, přičemž jednomu z nich se jazyk promění v hadí hlavu a ta se jí pokusí uštknout. V tu chvíli se Avelin probouzí a po boku jí sedí její nevlastní matka Madeleine, která se jí snaží uklidnit.

Avelin skutečně přišla o matku v ranném dětství, ale Jeann se neztratila, nýbrž musela město opustit z důvodu vlastní bezpečnosti. Avelin proto svěřila do péče Madeleine a v tichosti se vypařila. Okolnosti útěku Jeanne se rozkrývají postupně ve formě deníku, jehož stránky jsou roztroušeny různě po světě. Pointa toho všeho vám ovšem dojde mnohem dříve, což je trošku škoda, protože deník je koncipován jako mix faktů a náznaků, takže to ve mě zprvu vzbudilo dojem, že to bude i tak trochu detektivní práce. Navíc ty stránky nacházíte na přeskáčku, takže zprvu si nedokážete iniciály jmen spojit s nikým konkrétním a úplně z toho nejsou ani jasné vztahy mezi jednotlivými záznamy. Hra to ale nakonec odvypráví nezávisle na deníku, který tím pádem funguje spíše jako dovysvětlení určitých pasáží příběhu.

Jeann se narodila v Africe a ještě jako dítě byla prodána do otroctví. S mnoha dalšími otroky pak byla převezena do Saint-Dominique (dnešní Haity), kde se sblížila s otrokem Agaté. Jenomže Agaté zcela propadl vlivu Francoise Mackandala, což byl místní asasínský Mentor a Agaté se musel během inicializačního obřadu vzdát lásky k Jeanne. Během jedné z akcí byl Mackandal zajat a popraven a Agaté utekl do mokřadů Lousiany. Jeann mezitím koupil obchodník Philippe Olivier de Grandpré, který byl v roce 1744 na obchodní cestě v Saint-Dominique a odvezl si jí do New Orleans (též Lousiana). Philippe se k Jeann nechoval jako k otrokyni, naopak se do ní zamiloval a z tohoto vztahu se v roce 1747 narodila Avelin. Po narození dcery dal oběma jako dar svobodu, ale Jeann přesto ve vztahu figurovala jen jako neoficiální manželka, protože to jinak ani nešlo. Philippe byl nucen si v roce 1752 vzít za právoplatnou manželku Madeleine de L'Isle. Ta se pak v roce 1757, po zmizení Jeanne, stala náhradní matkou Avelin (Madeleine nemohla mít děti). Přestože byla Avelin přiznanou dcerou Philippa, tak neměla nárok na dědictví, to dle zákona připadalo Madeleine.

Avelin už od mala oplývala zvláštním talentem, fyzickou zdatností a smyslem pro spravedlnost, takže se dostala do hledáčku New Orleanského Bratrstva, které v té době vedl právě Agaté. Díky tomu se Agaté stal Avelininým mentorem. K Bratrstvu patří i Gérald Blanc, Philippův účetní, který tvoří spojku mezi Avelin a Agatém. Cílem Bratrstva je boj proti otrokářství, ale krom toho Avelin řeší i problémy spojené s podnikáním svého otce. Boji proti otrokářství se aktivně věnuje i Madeleine, která v tomto ohledu plně souznila s Jeanne, jenomže když Jeanne zmizela, tak na to zbyla sama (o aktivitách Avelin nemá údajně ani tušení). Avelin si tak kromě traumatu ze ztráty matky musela dobře hlídat své malé tajemství, ale ani u jiných tomu nebylo jinak, Agaté například Avelin nikdy neprozradil, že znal dosti "důvěrně" její matku.

New Orleans

New Orleans je menší město, které je ohraničeno dřevěnou palisádou. V porovnání s Konstantinopolí nebo Římem je jeho rozloha možná tak poloviční až třetinová, což spolu s kruhovým průřezem zajišťuje snadné a rychlé přesuny mezi jednotlivými částmi města. Není tu příliš červených zón a stráží je taky méně. To pro změnu hraje ve prospěch různým sledovačkám nebo únikům. Zprvu hlídá New Orleans francouzská armáda, ale během válek o nadvládu nad koloniemi se New Orleans zmocní Španělé. V rámci otrokářských úkolů hraje zprvu významnou roli i farma na SV od města.

Z pohledu aktivit je v New Orleans prakticky vše, co je pro Assassin's Creed společné, ale velmi rychle jsem si všiml, že vše je navrženo tak, aby to lépe odsýpalo. Ekonomika zprvu nefunguje, ale časem je možné nakupovat obchody a Avelin získá i vlastní základnu, odkud lze řídit nákup a prodej zboží prostřednictvím lodní přepravy (to mě nijak nechytlo). U zakoupených obchodů jsem pak jaksi nepostřehl, k čemu je to vlastně dobré Peněz je ve hře dost i tak a dokupovat má smysl hlavně munici. Ze hry definitivně vypadla možnost vlastnit a používat asasíny a opět se tu nedají najímat pomocníci typu nevěstek, žoldáků nebo zlodějů. Ostatně ono by to vzhledem k rozloze města a jednoduchosti sledovaček nedávalo význam. Navíc New Orleans je jediné město ve hře. Dostupný není ani crafting.

Nejzajímavější je v téhle fázi hry nová mechanika, která spočívá v možnosti Avelin převlékat a měnit tím přístup k řešení úkolů. K dispozici jsou 3 typy převleků - dáma, asasínka a otrokyně. V převleku dámy nelze vykonávat celou řadu asasínských aktivit, včetně parkouru a pokročilých technik zabíjení. Kladem je lepší utajení a možnost svádění, kdy lze např. odlákat stráž bokem. Naneštěstí tenhle kostým přitahuje pozornost různých pobudů, takže občas je potřeba použít ostré lokty a vysvětlit jim to stručně a rychle Časem Avelin získá speciální paraple, ze kterého je možné střílet otrávené šipky. Převlek asasínky asi nemusím komentovat, Avelin v něm má dostupné všechny své schopnosti, ale taky rychleji přitahuje pozornost stráží (známost postavy nelze odmazat na nulu). Převlek otrokyně je někde mezi dámou a asasínkou. Avelin je v něm celkem nenápadná, byť jakákoliv podezřelá akce jí okamžitě zvýší známost, k tomu může používat jen některé zbraně a má dostupný parkour. V obleku otrokyně nejde zprvu používat střelné zbraně, ale časem bude mít Avelin k dispozici alespoň foukačku na šipky (bonusem je větší dostřel jak u pistolí ).

Na první pohled vypadá mechanika převlékání opravdu zajímavě, ale ve skutečnosti jí nemůžete plně ovládat, protože jednotlivé převleky jsou pevně spojené s konkrétními úkoly. Výhodou je akorát to, že známost se počítá na příslušný převlek a známost jednoho převleku můžete odmazávat patřičnými protiakcemi v jiném převleku. Nejhorší je v tomto ohledu převlek dámy, protože v něm se známost odmazává velmi blbě (je potřeba likvidovat svědky události, což bez parkouru moc nejde). Nejčastější převlek v New Orleans je naštěstí otrokyně.

Poznámka: v tuhle chvíli musím zmínit ještě jednu podstatnou věc. Vývojáři se při tvorbě portu inspirovali ve starších dílech, takže ovládání postavy funguje jinak než v trojce. Největší nezvyk je používání střelných zbraní.

První fáze příběhu končí vraždou místního guvernéra Jean-Jacquese Blaise d'Abbadie, který tu zastupuje francouzské zájmy. D'Abbadie je napojen na jistou společnost, která je navázána na Rafaela Joaquína de Ferrera (obchodníka a otrokáře). Ferrer je klíčovou postavou velké části příběhu, přitom jeho motivace jako otrokáře je zprvu celkem záhadou. Zabití d'Abbadieho proběhne roku 1763 během banketu v jeho sídle, kam se Avelin dostane v převleku otrokyně. U převleku otrokyně bych měl vlastně zmínit ještě jednu důležitou věc. Vy se s ním totiž můžete promenádovat i v červených zónách, stačí vzít do ruky nějakou krabici (náklad) a dělat, že tu prostě sloužíte. Stráže si vás sice všímají, ale dokud máte náklad v ruce, tak nespustí poplach. Avelin v té době ví, že Ferrer je krom jiného templář, ale není ji jasné, k čemu potřebuje otroky, tedy abych byl přesný, on je nazývá dělníky. Neví to ani umírající d'Abbadie. Po zabití guvernéra se Avelin přesune do okolních mokřadů (močálů).

Záhadná Jeanne

Než se do mokřadů přesunu i já, tak se vrátím ještě k osobě Jeanne a jejímu deníku. Nemá smysl psát deníček formou postupného odhalování, protože si beztak nevybavuji, jak jdou ty události přesně za sebou Ve hře je to samozřejmě žádoucí, ale pro deníček bude výhodnější, když to popíšu v souvislostech.

Jak už jsem zmínil, jednotlivé stránky deníku budete nacházet napřeskáčku, takže určité informace budou zprvu matoucí. Stránek je celkem 30. Prvních deset je věnováno pobytu v Saint-Dominique, kdy se Jeanne dostává na plantáž, kde se setkává s otroky Agatém a Baptistou. Tuhle trojici si vyhlídne François Mackandal, jedna z vlídných tváří místního pekla a naučí je číst a psát. Mackandal je mentorem haitského Bratrstva a postupně začne Agatého a Baptistu trénovat v umění asasínů. Jeanne se v té době zamiluje do Agatého, ale měnící se chování Agatého jí začne být podezřelé, takže ho vysleduje až na schůzku s Mackandalem, kde se dozví pravdu o tom, kdo Mackandal ve skutečnosti je. Tohle zjištění se jí moc nelíbí, navíc si uvědomuje, že Mackandalova předchozí pomoc zřejmě nebyla nezištná a to se jí nakonec potvrdí.

Agaté by byl rád, kdyby se Jeann k Bratrstvu připojila. Mackandal si proto od ní vyžádá, aby otrávila rodinu, pro kterou všichni tři pracují. To Jeann odmítne. Důvodem je fakt, že ne všichni se k ní na plantáži chovají špatně. Agaté je zklamaný a odchází, ale Jeann se ještě předtím podaří Agatému potají uzmout amulet Srdce. Byla si přitom vědoma jeho ceny, protože amulet popisuje jako věc, kvůli které by Bratrstvo klidně zabíjelo. Zašije si ho do oblečení a čeká. Před možným prozrazením jí "naštěstí" zachrání aukce otroků, kde si jí koupí Philippe Olivier de Grandpré a odveze si jí do New Orleans.

Poznámka: v deníku jsou málokdy uvedena celá jména (většinou jen iniciály), jejich rozklíčování se vám podaří až díky prožitým událostem v kůži Avelin, kdy budete schopni přiřadit, kdo je kdo.

Jeann se s Philippem sblíží a 20. června 1747 se jim narodí dcera Avelin. Philippovo postavení úspěšného obchodníka jim zajistí relativní klid, byť občasným posměškům se nevyhnou. Problém nastane až ve chvíli, kdy se v roce 1751 dostane Philippovo podnikání do problémů, se kterými mu začne pomáhat pan de L'Isle s dcerou Madeleine. V té době začnou kolovat po městě zvěsti, že mezi Philippem a Madeleine vzniká poměr. Jeann tomu nechce věřit, navíc Madeleine s ní naváže lehce přátelský vztah, přičemž se zajímá i o Avelin, kterou začne vyučovat hře na klavír. Šok přijde až o několik měsíců později, kdy se Jeann dozví o oficiálním zasnoubení Philippa a Madeleine (oba se vezmou 5. února 1752).

Díky tomu dojde k přeuspořádání vztahů v rodině, Jeann by přitom ráda utekla, ale Avelin má svého otce ráda a Jeann jí o něj nechce připravit. Madeleine se k ní také nechová špatně. Sice nahradila Jeann na postu manželky, ale její vztah k ní je více a více kamarádský. Dokonce se živě zajímá o její minulost v Saint-Dominique. Další rána přijde 14. dubna 1757, kdy se Jeann od Madeleine dozví, že do New Orleans přijel podivínský šaman jménem Mackandal ... ! Nikdo netuší, co tu pohledává, tedy nikdo až na Jeann, ta to ví moc dobře. Jeann proto 1. května předá Avelin do péče Madeleine a z New Orleans zmizí - doufá, že je to jen dočasně. Amulet Srdce nechává Avelin, protože je přesvědčena, že u ní ho Mackandal hledat nebude.

Jeann na radu Madeleine uprchne do Mexika do Chichen Itza, kde je velká komunita "bývalých" otroků, kterou vede Rafael Joaquín de Ferrer. Najímá si je tu na archeologické vykopávky. Vše kolem vypadá přívětivě, ale jen do té chvíle, než Jeann objeví část artefaktu, který je vzhledem podobný Srdci Bratrstva. Pojme určité podezření, že se tu děje něco nekalého a začne si více všímat různých drobností okolo místní komunity a zájmu svých zaměstnavatelů. Vše vyvrcholí nálezem části kotouče, což je onen artefakt, který Ferrer hledá. Jeann se rozhodne artefakt ukrýt a spolu s tím začne pochybovat o skutečných motivech Madeleine a Ferrera. Správně odhadne, že jde o spolek podobný Bratrstvu, ale s trochu odlišnými cíly. Ferrer nakonec Jeann z vykopávek vyhodí aniž by tušil, co před ním skrývá. Výhra to však není, protože z Chichen Itza není úniku - Ferrer ovládá přístav a nikoho do něj nepustí. Ta zdánlivá svoboda místní komunity v Chichen Itza byla jen iluzí!

[Elemir]

Lousianský mokřad

Uběhly celé dva roky a Avelin stále nedokázala najít sebemenší stopu po Ferrerovi, který ovšem i v nepřítomnosti stále ohrožoval život lidí v New Orleans. Avelin se proto v roce 1765 vydala do lousianských mokřádů, aby vyhledala pomoc svého mentora Agatého. Agaté nic konkrétního nezjistil, ale na obzoru se objevila nová hrozba - v močálu se rozpíná společenstvo, které vede muž jménem Mackandal! Není to však TEN Mackandal, protože pravý Mackandal je již dávno mrtvý. Tohle je zřejmě nějaký podvodník a Agaté požádá Avelin o pomoc s jeho nalezením. Falešný Mackandal totiž přebírá místní pašerácké aktivity, takže je zřejmé, že mu jde o rychlý zisk, ale záhadou je, k čemu ty peníze tak nutně potřebuje.

Agaté pošle Avelin za místní pašeráckou skupinou, kterou vede Roussillon se svou zástupkyní Élise, aby jim nabídla svou pomoc. Podle Agatého by to mohlo být prospěšné pro obě strany - Avelin odstraní vznikající konkurenci a Roussillon s Élise jí na oplátku pomůžou s nalezením falešného Mackandala. Agaté se nemýlil. V tuhle chvíli přijde do hry další novinka a to je možnost používat kánoi, která je pro přepravu v močálu velmi užitečná. Je pravdou, že jsem si močál nejprve proběhl v kombinaci suchá noha/plavání, ale některé body jsou rychleji dostupné kánoí. Močál jinak není příliš velký, pohyb komplikuje hlavně ta voda. Navíc zprvu se nelze dostat do SZ části močálu, která souvisí s postupem v příběhu.

Élise zavede Avelin do tábora jedné Mackandalovi skupiny, odkud si Avelin odnese dopis, který svolává jednotlivé skupinky loajálních pašeráků na Svatojánskou noc. Bohužel, o tom, kde se to bude odehrávat, není v dopise ani slovo. Roussillon proto pošle Avelin do vesnice San Danje, kde má vyhledat místního šamana. Ten jí poví, o které místo jde a poskytne jí protijed proti jedu, kterým se jí Mackandal určitě pokusí zabít. Avelin se poté v doprovodu Élise vydává k jezeru Pontchartrain.

Zde je Avelin svědkem rozhovoru Ferrera s Mackandalem, ze kterého se vyklube Baptiste, přítel a spolubojovník Agatého ze Saint-Dominique. Nyní už je jasné, odkud falešný Mackandal zná zvyky pravého Mackandala. Baptiste vyhledal Ferrerovu pomoc, aby se mohl pomstít za zradu Jeann, která vyvrcholila porážkou Mackandala, a ze které Baptiste viní hlavně Agatého. Souboj s Baptistem je trošku náročnější, ale podařilo se mi ho nějak přehodit přes sebe a dostat se mu tak do zad. Během posledního rozhovoru poznal amulet Srdce na krku Avelin, ale na její otázku, kdo byla žena, která je zradila, už jí nestihl odpovědět (v tuhle chvíli o spojení Jeann a Agatého ještě nevíte).

Po zabití Baptisty se na pozadí vzpomínky projeví podivná chyba, která je způsobena neznámým hackerem. V prostoru ostrova přibyde postava s kódovým onačením občan E, která ukrývá pravdu o tom, jak rozhovor Ferrera a Baptisty probíhal ve skutečnosti. To, co Avelin, respektive hráč viděl, byla totiž poupravená verze. Občana E je potřeba identifikovat pomocí Orlího zraku a poté zabít. Za hacknutím vzpomínek stojí skupina ERUDITO a těch upravených událostí je ve hře mnohem více (cca 6). Tři jsou přitom přímo součástí hlavního děje (tato s Mackandalem, Chichen Itze a potom finále), 3 další je potřeba vyhledat. Výhodou je, že tyhle události jsou dostupné od chvíle vzniku až do konce hry, takže je lze vyhledat klidně později. Vždycky je nutné najít určité místo na mapě, kde se poté spustí vyhledávací trigger.

Realita Baptistova záměru spočívá v tom, že hodlá povraždit všechny aristokraty v New Orleans a osvobodit otroky. Háček je v tom, že to nedělá pro Bratrstvo. Baptiste se rozhodl změnit strany. Svou aktivitou sice naplní cíle svého učitele, ale odměnou mu bude vláda nad močálem a členství mezi templáři. Osvobození otroci samozřejmě poputují na vykopávky. To je ten důvod, proč Baptiste hledá finance a osvobozuje otroky. Ferrer se po tomto rozhovoru vydal do New Orleans, Avelin pak za Agatém, od kterého se dozvěděla, že Agaté znal její matku. Tím ovšem nasadil Avelin brouka do hlavy a vztah mezi Avelin a Agaté začal být poněkud napjatý - tak to popisuje hra.

Zpět v New Orleans

Děj se mezitím posune o 3 roky dopředu do roku 1768, kdy se vlády nad New Orleas ujmou Španělé. V té době se Avelin setkává s kapitánem Carlosem Dominguezem, který převáží Fererrovo zboží, ale nic konkrétního se od něj nedozví. Ulice New Orleans jsou plné nepokojů, což je nyní mnohem důležitější než Ferrer. Avelin získává od otce první stránku deníku své matky, ale je to jen útržek nějaké vzpomínky, kterou nelze nikam zařadit. Mnohem většího překvapení se dočká od Blanca, který jí zařídil komplet základnu ve skladišti u přístavu. Od této chvíle se může Avelin věnovat obchodu. Na Blancovi je vidět, že by se rád s Avelin sblížil, ale ta v tom vidí jen čisté přátelství. Anebo si to nechce připustit. Mohu prozradit, že to žádným happyendem neskončí, ten vztah zůstane až do konce hry čistě profesionální.

Aby to však nebylo málo, Blanc věnuje Avelin paraple s mechanismem na vystřelování šipek, takže Avelin nyní může v kostýmu dámy využívat útok zdálky. Ostatně to si taky hned vyzkouší, protože do Philippova obchodu s kávou začne fušovat pan Bouché, který se věnuje obchodu s čajem a rozhodne se svého konkurenta vyřadit - pomluvou kávy. Bouchého stačí zastrašit zabitím jeho bodyguardů. Velmi rád vyklidí pozice a od této chvíle je možné začít postupně nakupovat jednotlivé obchody v New Orleans. Ale jak jsem již psal, netuším, k čemu je to vlastně dobré. Mělo by to mít něco do činění s vyplacením otroků, ale chybí mi právě nějaký viditelný efekt, kterého bych si všiml.

Krom Bouchého trápí Avelin nové únosy otroků. Stopa vede zpět do močálů, kde se Avelin od Élise dozvídá o konvojích s otroky, které míří do pevnosti na SZ močálu (oblast se nyní odemkne). Během osvobození jednoho z konvojů se však Avelin dozví, že osvobození otroci jsou tu ve skutečnosti z vlastní vůle. Guvernér Antonio de Ulloa jim nabídl práci a oni jí přijali. Avelin to přišlo celé podivné a rozhodla se tomu přijít na kloub, jenomže Ulloa se ukrývá v La Balize a ven nevystrčí ani nos. S tím jí pomůže Blanc. Nejprve je nutné vyvolat ve městě nepokoje, tím Ullou vylákat a poté Ulloův konvoj vlákat do pasti, s čímž jí pomůže Agaté. Celý úkol má hned několik bodů a je to opravdu povedená akce.

Agaté si přál Ullovu smrt, vlastně to pojal jako test loajality. Tím ovšem Avelin mírně popudil, protože jí tím dal najevo, že v ní nemá plnou důvěru. Agaté se netajil svými obavami, které pramení z jeho noční můry, kdy viděl, že se Avelin stala nástrojem nepřítele. Tím samozřejmě myslel templáře. Důvodem byl fakt, že se Avelin už delší dobu vyhýbá močálům i samotnému Agatému. Avelin nakonec tyhle obavy nerozptýlí, protože Ullou nechá žít. Ostatně není důvod, Ulloa vědomě nikomu neublížil, je to více vědec než politik, a Avelin poskytl vodítko do Mexika. Agatého to ovšem rozčílí a ještě více ho rozčílí, když mu Avelin sdělí, že odcestuje do Mexika. Agaté jí to výslovně zakáže, bere to jako jasné porušení disciplíny, ale nic mu to není platné. Roku 1769 se Avelin pod záminkou obchodní cesty na Kubu vydává jako otrokyně do Chichen Itza.

Chichen Itza

Kolonie v Chichen Itza vskutku vypadá jako ráj na zemi, všichni jsou tu spokojení a těší se ze své svobody. Ale hlavně je tu Ferrer! Avelin se během špehování dozví, že Ferrer potřebuje další dělníky, s čímž by mu měl pomoci Vázguez, který nahradil výpadek Baptisty. Tím se Avelin dozví další klíčové jméno a jako bonus se stane svědkem skutečného zacházení s místními "dělníky", protože Ferrerův předák chytil uprchlého otroka z tábora a nyní se ho chystal ztrestat. Avelin zasáhla a odměnou jí krom svobody byl bič, který se dá použít jednak jako zbraň a pak rozšiřuje možnosti parkouru o skok ala Indiana Jones. Ale tím to ještě neskončilo, osvobozený otrok pozná Avelinin medailon, prý ho viděl před nějakým časem na krku jedné ženy v táboře, ale ta žena už tu není. Prý se jmenovala Jeanne. Avelin v tu chvíli svitne naděje, protože vytuší, že onou ženou by mohla být její matka.

Během hledání stop po matce narazí Avelin na dalšího občana E, kdy se zpřístupní skutečná verze rozhovoru mezi Ferrerem a předákem. Namísto trestu je zde přímo zmíněna Ferrerova libůstka v mučení a Ferrer se nijak netají tím, že otroci jsou tu jen na práci a žádná svoboda je ve skutečnosti nečeká. Postatné jsou výsledky a pro ty si půjde klidně přes mrtvoly. Abstergo v upravené verzi záměrně pozměnili Ferrerův charakter, aby nevypadal jako sadista, ale zároveň byla ponechána informace o trestání otroků, kteří by se rozhodli utéci. Ono to má svůj smysl, který se ukáže na konci příběhu. Zaměrně na to upozorňuji už nyní, aby ten kontrast lépe vynikl.

Avelin skutečně najde stopy po své matce a ty jí dovedou k části ukrytého artefaktu. Cesta k němu není jednoduchá a o to větším překvapením se stane chvilka, kdy se do místnosti s artefaktem probourá Ferrer skrze vyhloubený tunel. Samozřejmě se to neobejde bez boje, ve kterém se náramně hodí bič od předáka. Ostatně je to druhý tužší souboj ve hře. Během útěku z bortící se místnosti se Avelin setká v tunelu s matkou. Jeanne je překvapená, že Avelin vidí, protože jí nechala pod ochranou Madeleine, která jí slíbila chránit. Místo toho stojí Avelin zde a na rukou má čepele, znak příslušnosti k Bratrstvu, které Jeanne považuje za nepřátele. Dokonce si myslela, že jí Avelin přišla zabít! Jeanne poví Avelin o tom, že kousek artefaktu, který má v ruce, je část Kotouče proroctví a ten se nikdy nesmí dostat do rukou Agatého. Poté Jeanne zmizí.

Avelin je poněkud zmatená, protože netuší, co to má vlastně všechno znamenat. Z rozhovoru Ferrara a předáka také ví, že Ferrer byl jen řadovým templářem, který poslouchal rozkazy někoho, kdo je titulován jako Zástupce společnosti. Možná je touto osobou Vázguez, o kterém se Ferrer zmiňoval. Je čast vrátit se domů ...

[Elemir]

A opět na otočku v New Orleans

Píše se rok 1771, Španělé zmírnili útlak a začali podporovat volný obchod. Skutečnosti posledních dvou let však Avelin silně poznamenaly, jenomže na dlouhé přemýtání nebyl čas. Španělé se rozhodli zasáhnout proti pašerákům v močálech a do celé věci je nějak zapletený Vázquez. Cílem útoku bylo vylákat mimo jiné Agatého. Avelin se proto rozhodne svého mentora varovat, ale jejich shledání je poněkud napjaté. Avelin se i přes předchozí varování matky rozhodne Agatému ukázat polovinu disku, ale reakce Agatého jí překvapí. Nejeví o disk zájem, dokonce Avelin nabádá, aby ho zničila nebo někam zakopala, že s tím nechce mít nic společného.

Během útoku na Španěly se Avelin dostane k deníku, který popisuje znovupřevzetí vykopávek v Chichen Itza. V ohrožení je tak nejenom Jeann, ale i druhá polovina disku, kterou Jeann původně ukryla. Roku 1772 se tedy Avelin vyloďuje v Chichen Itza, kde se v táboře na okraji džungle shledává se svou matkou. Od Jeann se dozví polohu disku a po jeho nalezení se pokouší matku přesvědčit k návratu do New Orleans. Jeann odmítá, protože nyní je její domov v Chichen Itza. Avelin se tedy vrací sama.

Jenomže to nebyla poslední rána, které se Avelin dočkala. Po návratu do New Orleans jí čekala bolestivá zpráva - její otec Philippe je vážně nemocný. Jeho stav je bohužel kritický, vědomí se střídá s přeludy a tak se stane, že si Philippe na chvilku splete Avelin s Jeanne a prozradí jí, jak moc lituje toho, že jí nechal. V tu chvíli je přeruší Madeleine, která potřebuje nálehavě pomoc s útěkem otroka jménem George. Avelin ho má zavést do močálu k pašerákům. Zdánlivě jednoduchá akce se poněkud protáhne, protože Roussillou a Élise čile obchodují s patrioty, kteří se připravují na Válku za nezávislost. Jejich obchody však ruší přítomné hlídky Španělů. Avelin proto svým přátelům pomůže dopravit zboží bezpečně na místo určení a při té příležitosti doporučí veliteli Patriotů George jako vhodného kandidáta pro ochranu zásilky. Tím mu pomůže k mnohem lepší budoucnosti.

Po návratu do New Orleans se Avelin rozhodne vyhledat a konfrontovat Vázqueze, k čemuž jí dobře poslouží kapitánský ples. V přestrojení za dámu vyláká Vázqueze na balkon a tam ho smrtelně zraní. Jenomže Vázquez není Zástupce společnosti, tím má být podle něj žena! Avelin je dokonale zmatená a během útěku narazí před bránou sídla na kočár s Madeleine, která jí oznámí, že zatímco ona si užívala na plesu, tak Philippe zemřel! Během pohřbu se pak Avelin dozví, že jí otec nemohl vzhledem k jejímu původu nic odkázat, ale pokud bude chtít, tak u Madelein bude vždy vítána. Svou soustrast jí sdělí i Blanc, který podědil Philippův obchod a nyní nabídl Avelin možnost vést ho společně.

Blanc se po pohřbu zmíní o pokračujícím pátrání po Zástupci společnosti. Stopu k jeho identitě by mohl mít jistý Davidson z etiopského pluku pana Dunmoreho. Avelin se má proto spojit se svým bratrem Connorem v New Yorku, který jí s pátráním pomůže. Do New Yorku se ovšem nepodíváte. K dispozici je jen kousek lesa a menší pevnost, která by klidně mohla ležet kdekoliv jinde. Nicméně je to prima kontrast k Lousianě, protože do okolí New Yorku přicházíte v zimě, kdy je všude plno sněhu. Roku 1777 se tedy Avelin setkává s Connorem, který jí doprovází do pevnosti. Avelin je dosti překvapená z toho, co vidí, protože původní otroci slouží lojalistům, nikoliv patriotům! A ještě větší překvapení jí čekalo, když našla Davidsona, ze kterého se vyklubal George! Jeho poslední slova jí jen potvrdila to, co už věděla, Zástupce společnosti na ní čeká doma v New Orleans ...

Velké finále

Nasupená Avelin vlítne do domu svého otce a konfrontuje Madeleine se svým zjištěním. Madelein nezapírá, dokonce Avelin prozradí, že sledovala každý její pohyb a Avelin jí mimo jiné vděčí za svůj život, protože je pro templáře příliš důležitá. V tu chvíli na ní ovšem Madeleine míří zbraní. Avelin se pokusí o útěk, ale venku už jsou rozmístěné stráže, které jí zastaví. Původní ostrý tón mezi Avelin a Madeleine se začne otupovat, protože Madeleine jí prozradí, že jim jde ve skutečnosti o stejnou věc a ona jí stále miluje jako svou vlastní dceru. Její schopnosti využila k tomu, aby zlikvidovala teroristy ve své vlastní organizaci, protože lidé jako Ferrer se rozhodli porušit pravidla a místo pomoci začali sledovat vlastní cíle. Ferrer třeba proměnil mírumilovnou kolonii v Chichen Itza v cosi zvrhlého. Poté jí Madelein nabídla vstup mezi templáře.

Zmatená a rozpolcená Avelin se rozhodne zajít za Agatém, aby si s ním promluvila, jenomže rozhovor s Agaté se poněkud zvrtnul. Avelin ho osočila z utajení informace o Zástupci a Agaté pro změnu osočil Avelin z toho, že pod vedením své nevlastní matky přešla k templářům. Ostatně něco na tom je, Agaté měl díky Avelin svého špeha přímo u zdroje. Avelin by žila klidně dále v nevědomosti, ale protože se rozhodla Agatého rozkaz se zákazem odjezdu do Chichen Itza neuposlechnout, tak se dostala na stopu pravdě. Navíc tím získala mocný a nebezpečný artefakt. Avelin tedy měla právo se na Agatého zlobit. Agatého reakce byla méně pochopitelná, navíc na Avelin zaútočil s pomocí přeludů. Když ho Avelin přemohla, tak se během dalšího rozhovoru dozvěděla o skutečném vztahu mezi ním a její matkou. Agaté litoval chvíle, kdy Jeann opustil, protože Avelin by bývala mohla být jeho dcerou, kterou by si sám vychoval. Avelin mu přesto všechno odpustí a požaduje, aby odešel někam daleko, jenomže to Agaté odmítne a zabije se. Agatého smrt si Avelin vysvětlí spíše jako útěk od zodpovědnosti, kdy Agaté jako mentor zcela selhal a nechal jí tu opuštěnou a zmítanou pochybnostmi. Během návratu do New Orleans se Avelin rozhodne, že přijme nabídku Madelein. A tak se z Avelin stane templářka ...

No, byl by to asi prima konec, ale nějak nám z toho vypadl Kotouč proroctví Ano, na řadu přijde občan E Poté, co se Avelin stala templářkou a na obrazovce skončily falešné titulky, tak se Madelein pokusí artefakt použít, ale neúspěšně. Něco tu chybí, anebo jinak, někdo tu něco sabotuje?! V tu chvíli Madeleine pochopí, že Avelin s ní sehrála divadlo a pokusí se jí zabít. Je to prima bitva s přesilou, ale nakonec stačí jen počkat na okamžik, kdy do boje vstoupí Madelein a zabít jen jí. Avelin totiž věděla, že její otec nezemřel přirozenou smrtí. Madelein ho otrávila náprstníkem. Stejně tak celá báchorka o Ferrerovi - i kdyby to byla bývala pravda, tak to nic nemění na tom, že Madelein v podstatě Avelin ukradla a její matku držela v otroctví v Chichen Itza. Madelein však netušila, že Avelin nemá jen schopnosti potřebné pro získání artefaktu, ale má i klíč k jeho použití. Celou dobu ho měla na očích a nevěděla o tom, přesně jak to Jeanne původně zamýšlela při útěku před Mackandalem.

A co Kotouč proroctví ukrývá? Vzkaz od Evy pro ty, co bojují proti zotročení lidí. Je to vlastně slib, že Avelin bude v boji pokračovat dále. Liberation je prvním "dílem", který neobsahuje linku ze současnosti, vše se odehrává jen v rámci vzpomínek a jediným sci-fi prvkem je právě jen ten konec hry.

Jenom ještě poznámečka k té Agatého sebevraždě, i k tomu se vztahuje pravda v podobě občana E, ale ta úprava skutečnosti spočívá jen v tom, aby rozhovor s Agatém a jeho následný útok na Avelin vyzněly tak, že to byla čistá zrada a odůvodnilo se tím, proč je Avelin ochotná vstoupit mezi templáře. Až na to finále jsou ty úpravy pravdy opravdu jen drobné, protože příběh Liberation má odvyprávět důvody, proč se Avelin stala templářkou a tak je tomu potřeba místy trošku pomoci, aby to vypadalo jako jasné rozhodování.

[Elemir]

Něco málo screenshotů z Liberation ...

[Elemir]

Souhrn

Liberation působí mezi ostatními (velkými) díly Assassin's Creed trošku zvláštně. Jednak je to dáno příběhem, který se opírá o modifikované vzpomínky asasínky Avelin, jež jsou prezentovány jako multimediální zábava firmy Abstergo a pak je to dáno i délkou a dynamikou hry. Na jednu stranu působí Liberation jako klasický datadisk, ale ve skutečnosti je tu vše, co lze nalézt u jiných dílů série. Jen je to podáno úspornější formou - menší lokace, zjednodušení úkolů, menší důraz na zvládnutý parkour atd. A i přesto nemám pocit, že jsem byl o něco ochuzen. Mě naopak tohle pojetí celkem vyhovovalo, protože to zvyšuje dynamiku hry a celý příběh pak plyne mnohem přirozeněji, byť jde opět o události, které se táhnou vzpomínkami napříč několika lety. Možná je to dáno i tím, že jsem si Liberation nekupoval, ale mám jí jako bonus k trojce. Upřímně, za plnou cenu bych to asi býval ani nekupoval.

Velkým kladem hry se pro mě stalo prostředí a atmosféra New Orleans a přilehlého okolí. Tohle ani nemohlo dopadnout jinak, protože si vždy potrpím spíše na exotiku. Kontrast mezi Liberation a AC III je značný, což si můžete připomenout díky krátké pasáži, kdy v doprovodu Connora hledáte důstojníka Davidsona. V tu chvíli se před vámi objeví důvěrně známé prostředí trojky. Škoda jen, že jde jen o kousek zimní krajiny, protože kontrast mezi Liberation a trojkou vynikne hlavně při porovnání Bostonu nebo New Yorku s New Orleans - v porovnání s ním jsou to fándní města. Hodně jsem ten rozdíl pocítil i dříve, když jsem se po trojce dostal k Black Flag, který se odehrává v Karibiku. No a zajímavé je porovnání i s Rogue, které mám právě rozehrané, protože to se vrací zpět k trojce, ale prostředí severní Ameriky v jeho podání mi přijde mnohem lepší.

Avelin je oproti Connorovi mnohem sympatičtější a lépe jsem se s ní sžil, tedy s jejími asasínskými problémy. S Avelin jako ženou je to komplikovanější, za sebe jsem rád, že tu nejsou žádné romance nebo jejich náznaky. Vztah s Blancem je totiž obecně komplikovaný a hra se k němu vrací ještě v Black Flag v lince ze současnosti, kdy Vidic na audiozáznamu vyslýchá Subject 1 a ptá se ho na jeho pocity. Avelin je v nich popisována jako stroj na zabíjení, u kterého prevažuje praktičnost nad emocemi. K Blancovi sice něco cítí, ale není to pro ní až tak významné, resp. nelze určit, jestli jde o něco více. Charakterově bych si jí dokonce dovolil tipnout, že je hodně podobná  Haythamovi. Možná proto mi přišlo hraní za Avelin tak přirozené. Tady musím připomenout, že hraní za ženské charaktery s vlastní osobností nemám moc v oblibě, ale tady to vlastně ani moc nevnímáte. Avelin by klidně mohla být muž a vyšlo by to nastejno. Význam to má spíše kvůli mechanice svádění, která hráči umožňuje poznat další možnosti asasínské práce, což by s mužem jako hlavním charakterem moc nešlo.

Absence linky z přítomnosti mi nijak nechyběla. Ostatně nedávalo by to ani smysl. Liberation chtěl oživit odkaz snažení Adama a Evy, který uzpůsobil na vztah bílá rasa vs černí otroci, ale to se dozvíte až v závěru hry, takže si spíš říkáte, že to tam vývojáži plácli jen proto, aby do hry prostě nějak zakomponovali odkaz na Isu a boj lidí s nimi. Kdyby to ve hře nebylo, tak by se vůbec nic nestalo. Boj asasínů proti otroctví a bezpráví je přeci součástí série už od počátku. Kdo hrál starší díly, tak to ví, no a ti noví zas pro změnu netuší, kdo byl Adam a Eva v podání historie Isu, takže pro ně to taky postrádá význam Mnohem více mě zaujala pasáž s hacknutím vzpomínek skupinou ERUDITO, protože jsem byl docela překvapený, jak málo se ta pravda liší od toho, jak byly vzpomínky upravené. Když se mi to přihodilo poprvé, tak jsem si dokonce myslel, že se přehrála jedna a ta samá pasáž beze změny. Ukazuje to, že hranice mezi templářem a asasínem může být občas dost tenká a na první pohled nemusí být jasně rozlišitelné, kdo jaké zájmy hájí. Stačí jen drobná úprava a celé to vyzní jinak. Avelin i templáři chtěli svobodu pro otroky, ale templáři jim ve skutečnosti jen vyměnili jedno otroctví za druhé, protože nová svoboda znamenala jen změnu vnějších podmínek - jejich svobodná vůle zůstala i nadále zapovězena.

Mě v tomhle ohledu trošku překvapila myšlenka spojená se zabitím Davidsona, který se rozhodl pod vlivem templářů bojovat po boku Britů, tedy v podstatě svých otrokářů. On to vysvětluje tím, že jejich velitel se k nim chová důstojně a stejně tak okolí. Přitom si neuvědomuje, že jde jen o manipulaci. Jde totiž o to, že dobré zacházení stále ještě nedělá z otrokáře světce, pořád je to otrokář, protože si část svobody otroků uzurpuje stále pro sebe. Jenomže tohle je věc, kterou lze vztáhnout na jakýkoliv podřízený vztah. Asasíny nevyjímaje. Ostatně neuposlechnutí rozkazu Agatého vedlo k tomu, že se narušil vztah mezi ním a Avelin. Podobná situace nastala v jedničce mezi Mualimem a Altairem. Svoboda nastává tehdy, kdy se nemusíte obávat důsledku svých rozhodnutí, ale to je v podstatě utopie Vždy tu budou nějaké mantinely, ve kterých se musíte pohybovat a záleží jen na tom, co pro vás bude výhodnější anebo čemu dáte přednost. V tomto případě tvrdé otroctví za měkčí otroctví.

Přišlo mi to právě jako pokus o zobecnění, což fungovat nemůže. Proto taky vývojáři musí neustále podtrhovat ten kontrast mezi cílem a metodou, jak toho cíle dosáhnout, protože v řadě případů lze s pohnutkami templářů naprosto souhlasit. Myslím si, že vývojáři se už u trojky chytili do pasti, protože pořád musí stavět na tomto kontrastu a pořád musí nějak udržovat i sci-fi linku. Proto byl Origins tak osvěžující změnou. Rogue, ke kterému se snad za pár dní dokopu (tedy poznámkami), na to jde taky docela krkolomně. Naštěstí tyhle myšlenky přijdou až ke konci hry, kdy vrcholí zápleka templáři vs asasíni.

Vyslovená negativa bych ve hře taky nehledal. Liberation zabavil a na těch deseti hodinách toho stihl ukázat celkem dost. Pro mě to byla příjemná změna a krásný úvod do druhé rozehrávky Black Flag.

[Yuyana]

Tak mi teď docvaklo, že oba hrajeme "Liberation", ale zároveň každej něco jinýho :-D. Asi moderní tématika.

[Elemir]

Assassin's Creed IV: Black Flag

Konečně se dostávám k dalšímu přelomovému dílu, kde si hned na úvod neodpustím poznámku, že ani Black Flag není vhodný jako úvod do série Assassin's Creed A tím jsem asi řekl všechno ... K Black Flag jsem se tuším také dostal zdarma v rámci nějaké akce a poučen z trojky jsem se některým aktivitám rovnou vyhýbal. Když jsem se do hry před pár týdny znovu ponořil, tak jsem zjistil, že v předchozí rozehrávce jsem hru zkompletoval jen z 55% (v současné rozehrávce to bylo 92%). To bylo první překvapení. Druhé překvapení byl děj. Ne že bych si hru z první rozehrávky nepamatoval, ale předtím jsem netušil řadu souvislostí, takže jsem jednotlivé věci vnímal trochu jinak.

Black Flag totiž není klasický Assassin's Creed, což vám zprvu nedojde. Obzvláště pokud už máte s nějakým dílem zkušenosti. Hra hned na počátku boří pravidla genetických linií, protože vy dostanete do rukou týpka, který nemá s Bratrstvem vůbec nic společného, ale přitom se chová jako mistr asasín. Někomu v týmu to asi došlo, takže hra se později snaží např. orlí zrak vysvětlit jako přirozenou vlastnost lidí, jen někdo to umí lépe, jiný musí holt tvrdě trénovat. Přitom my z předchozích dílů víme, že orlí zrak je pozůstatek šestého smyslu rasy Isu, který se dědí v liniích hybridů. Ale budiž. Hlavní hrdina, Edward Kenway, klidně může být potomkem takové linie. Hra to sice nikde neuvádí, ale dalo by se to vzít jako fakt. Co se jako fakt vzít ovšem nedá, je ten přirozený asasínský talent.

Když už hrajete několikátý díl série, tak se nad tím zprvu ani nepozastavíte, protože už někde u Brotherhood vám začne tutoriál lézt krkem. Proč byste se k sakru meli pořád učit, jak asasína ovládat, vždyť to přeci máte v malíčku No a Black Flag vás s tím opravdu moc otravovat nebude, a právě proto vám to nedojde hned. Vývojářům v tomhle hodně pomohlo zasazení hry, protože Edward Kenway je zkušený námořník, takže parkour má natrénovaný z obsluhy lodi a pokud jde o boj, tak Edward se stal v průběhu času pirátem, takže si musel osvojit různé techniky boje, ze kterých nyní jako asasín těží ... no asasín, popravdě vy budete velkou část hry hrát za piráta, teprve ke konci se Edward stane skutečným asasínem.

V části o Liberation jsem uvedl, že Black Flag se odehrává v letech 1715 až 1722 a zachycuje období označované jako Zlatý věk pirátů. Konkrétně jde o konec této éry, který je právě součástí zápletky. Celý děj se odehrává v Karibiku a herní plocha je tentokrát opravdu obří. Na severu zasahuje k pobřeží Floridy, na jihu pak jde až pod Jamajku. Ze západu končí při pobřeží Střední Ameriky. Východní část mapy hraje v Black Flag jen malou roli, ale později byla využita v DLC Freedom Cry, kde byla rozšířena o část Haity (Saint-Dominque). Mapa je samozřejmě mírně zdeformovaná, příliš neodpovídá skutečnosti, ale to se dá pochopit.

Aniž bych cokoliv napsal, tak už vám je asi jasné, že hlavním dopravním prostředkem bude v Black Flag loď. Ano, na lodi si užijete mnoho hodin. Z počátku se budete pohybovat jen po severní části mapy, kde tvoří přirozenou hranici střední pás Kuby. Jižní polovina se otevře později. Naštěstí není nutné křižovat Karibik neustále sem a tam, jakmile nějaký významný bod navštívíte, tak se u něj odemkne rychlé cestování, což později významně ušetří čas. Některé lokace neobjevíte hned, ale zpřístupní se až v rámci děje, to samé platí pro úkoly. Sice jsem psal, že vás hra nebude tolik trápit tutorialem, ale v Black Flag je opět pár novinek, se kterými vás hra bude chtít seznámit a samozřejmě to bude postupně formou úkolů v hlavní lince, takže pokud se rozhodnete nejprve ovládnout Karibik a splnit vedlejší aktivity, tak vám pár věcí bude chybět, protože k tomu nebudete mít potřebné dovednosti.

Původně jsem si myslel, že se některé aktivity bugly, ale nakonec se to vyřešilo právě ziskem nových dovedností. Nicméně na dva nepříjemné bugy jsem nakonec opravdu narazil - 1) v Kingstonu se mi neobjevila hospoda, 2) nebyl jsem schopný získat templářský oblek (hra mi při odemykání klece s oblekem spadla a poté už jí nešlo otevřít). Ostatně Black Flag je celkem nestabilní, hodně mi ho sestřeloval Bandicam, takže moc screenshotů ze hry nemám. Hra bohužel taky dokáže PC zaseknout tak, že se to bez restartu neobejde. Doporučuje se proto nastavit spouštěcímu souboru hry kompatibilitu na Windows 8, popř. ho navíc spouštět s oprávněním správce.

Vzhledem k velikosti hry a množství aktivit nebudu opět postupovat systematickým popisem, ale jednotlivé části sdružím do samostatných celků, kde to proberu vše najednou. Ono to už bude stejné i pro další díly, protože od Black Flag se Ubisoft přesunul směrem k rozlehlejším openworldům.

Linka ze současnosti

A začnu poněkud netypicky linkou ze současnosti, protože na počátku hry je klíčové vědět, že Black Flag je opět obsah připravovaný Abstergem. Narozdíl od Liberation tu však nehrajete již hotové dobrodružství, ale přímo se podílíte na jeho vzniku ... tedy alespoň tak vám to vaši nadřízení tvrdí

V Montréalu vznikla nová pobočka Abstergo Industries, resp. Abstergo Entertainment, ve které se rozhodli navázat na Vidicovu práci inspirovanou Liberation. Samozřejmě je to do určité míry zástěrka, ale proč nezabít dvě mouchy jednou ranou? Nová pobočka se měla stát fabrikou na peníze, ale čím přitáhnout masy? Ve světě v té době nabírala na popularitě pirátská tématika a co náhoda nechtěla, vždyť i my máme na pořadu dne výzkum jednoho piráta Rada Abstergo Industries tento nápad schválila, ale zároveň si vyžádala podrobné reporty z průběhu "bádání". Zbýval už jen poslední krok - kdo bude linku Edwarda Kenwaye zkoumat?

Desmond Miles byl v té době již mrtvý, ostatně video z jeho nálezu a pitevní protokol lze nalézt v pobočce Absterga (jakmile se hlavní postava naučí hackovat). Los padl na noname zájemce. Ostatně různých dobrovolníků je pobočka plná. Technologie Animu zas o kousek pokročila a tak je možné na průzkum dědičných liní najímat bez jakéhokoliv rizika různé zájemce. Podmínkou je akorát vlastnit příslušnou DNA a k té se Abstergo dostalo díky nalezení ostatků Desmonda (hlavně se mě neptejte, proč nepoužili předchozí vzorky z doby, kdy byl Desmond vězněm Absterga v Itálii - předchozí Animus zřejmě pracoval jen s čerstvou, právě extrahovanou DNA, ale to opravdu jen hádám).

Hra začíná tím, že vás v úvodní hale společnosti uvítá vaše nová nadřízená Melanie Lemay. Docela sympatická, ale lehce ztřeštěná zrzka, jak už se podobně přemotivovaným managerům stává Její hlavní náplní je, jak jinak, motivace výzkumníků. Nadřízeným Melanie je Olivier Garneau, který má přímou linku na Radu společnosti a v ní je podřízený Laetitii England. Všechno jsou to samozřejmě templáři. Laetitie je pak členkou Vnitřního kruhu (Inner Sanctum). Celá tahle divize je pozůstakem původního výzkumu Subjectu 17, který nyní musel nabrat nový směr. Nyní hledají místo, které se nazývá Observatoř.

Poznámka: zprvu jsem tak nějak přemýšlel, jaká je tu vlastně spojitost s trojkou a co má tahle změna v pojetí hry znamenat? Na mě to působilo jako vývojářský vtípek, kdy jsme se jen přesunuli do kanceláří Ubisoft Montréal a máme možnost se podívat na to, jakým způsobem se řídí vývoj nového dílu Assassin's Creed, včetně klasického Ubisoftího kopírování trendů - Piráti z Karibiku Ono to možná tak mělo vyznít, ale mě to zprvu opravdu zmátlo, protože mi to vzhledem k trojce nedávalo moc smysl. Později se v rámci hackování dostanete k různým zajímavostem, které ovšem pochopíte jedině tehdy, pokud znáte předchozí hry. Jinak to moc smysl nedává. Mimo jiné je tu vysvětleno, proč Connorova linka nebude pokračovat dále a to samé u jiných postav. K tomu jsou tu i náznaky, jakým dalším obdobím by se série mohla věnovat a proč. Moje znalost série bohužel končila u trojky, takže napoprvé jsem z toho moc neměl.

Během cesty k výtahu jsem si nemohl nevšimnout Rebeccy Crane, která kolem mě prošla směrem od stánku s kafem, který obsluhuje Shaun Hastings. Bratrstvo má tedy něco za lubem, ale to moje hlavní postava neví, protože ta s nimi do styku nikdy nepřišla. Spojkou Rebeccy a Shauna je John Standish, místní ajťák. S ním jsem se na chvilku setkal v kanceláři, ale byl zalezlý pod mým stolem, takže mu nebylo vidět do obličeje. Když jsem se po obhlídce zbytku kanceláře vrátil, tak už tu nebyl. John je dosti nevyrovnaný charakter, který mě o pár hodin později vmanipuloval do hackování místních PC. Pod zdánlivě nevinnou záminkou, ale hned první nález byla zpráva z objevu těla Desmonda Milese a jeho pitevní protokol. Nalezené údaje jsem měl předat Rebecce, což se časem stalo běžnou rutinou.

John mě tak nenapádně začal seznamovat s podstatou Abstergo Industries a zároveň mě tím více a více namáčel do pěkného průšvihu. Později mi neopoměl připomenout, že pokud něco odmítnu, tak stačí na moje hackerské aktivity upozornit na patřičných místech a bude po legraci. Celá tahle hackerská linka se táhne napříč hrou, kdy postava získá nejprve oprávnění 1. stupně, pak 2. stupně a nakonec i 3. stupně. Během hackování se lze věnovat i sbírání QR kódů, na kterých je popsán manifest. Jde o lehce zmatené dílko, které oslavuje Juno. Jeho autorem a šiřitelem je zřejmě John.

V poslední třetině hry dojde k výraznému zvratu, který popíšu už nyní. John je ve skutečnosti tzv. Mudrc, což je hybrid, který v sobě ukrývá DNA Aity (manžela Juno). V trojce je tahle pasáž popsána jako experiment, kdy se Isu, konkrétně Juno, pokoušela vědomí rasy přenést do lidského těla. Aita byl první, ale nakonec to psychicky nezvládl a požádal Juno, aby ho zabila. DNA Mudrců je zajímavá tím, že krátce po vzniku zárodku (zygoty) dojde k jeho řízené transformaci, takže výsledkem je identická kopie jedné jediné osoby, která na sebe převezme vědomí Aity. Všichni Mudrci jsou tedy jedna a tatáž osoba, liší se akorát tím, co prožili nového. Všichni si navíc nesou psychické problémy, což je dáno tím, že se u nich míchá lidské poznání s tím, co znají od Aity. Navíc Aita lidskou rasu bytostně nesnášel. Mnoho věcí/míst poznávají, ale u jiných trvá, než se jim mylšenky utřídí.

Ke zvratu dojde ve chvíli, kdy získáte oprávnění 2. stupně a děj hry mírně pokročí. V tu chvíli si IT oddělení (nejenom to lokální) uvědomí, že něco není v pořádku a vyhlásí poplach. To znamená, že jsou všichni výzkumníci vzpomínek omámeni a uvězněni ve svých pokojích. John mi poskytl 3. stupeň oprávnění a s jeho pomocí jsem se měl vydat do hlavní serverovny, abych trochu zamíchal důkazy. Jenomže v serverovně je Melanie, kterou musel John nejprve odlákat. Při té příležitoti jsem se mohl podívat, jak John asi vypadá (sledováním serverovny přes kameru). Jakmile byl vzduch čistý, tak jsem vešel a hacknul hlavní počítač. Zadařilo se, ale pak se stalo něco nečekaného - zjevil se obraz Juno! Juno mi prozradila, že předchozí otevření chrámu Desmondem Milesem bylo předčasné, ale blížící se kataklyzma bohužel neumožnilo jiné řešení. Juno je slabá a bez dalších artefaktů by její přenos mohl selhat, a tak se zas rozloučila. Aha, tak o to tu šlo! Měl jsem posloužit jako nádoba pro znovuzrození Juno. Aita chtěl oživit svou manželku, což se mu tedy nepovedlo a dal mi to nadálku pěkně najevo.

Poznámka: narozdíl od předchozích dílů nemáte možnost se podívat, za koho hrajete. Na svět se díváte z vlastních očí a tak netušíte, jestli hrajete za muže nebo ženu (zrcadla na toaletách nefungují a ani i jiné odrazy ve skle apod.). Tohle mi vlastně přišlo na mysl až při setkání s Juno, protože do té doby jsem byl bytostně přesvědčen, že hraju za muže Tomu totiž odpovídají jen zápisky v deníku postavy, kde o sobě hovoří jako o muži. Jenomže proč by se měla Juno vtělit do mužského těla?

Z pokoje jsem musel odehrát dalších pár vzpomínek v Animu, prakticky se dostat až kousek před finále hry, než mě probudil John se smrtící injekcí v ruce. Naštěstí mi přiběhla na pomoc ochranka a Johna zastřelila. Melanie se mi poté omluvila, protože všechny důkazy prý původně ukazovaly na mě, ale nyní bylo jasné, že hackerem byl John ... uf, to bylo o fous Chvilku poté se mi ozvala Rebecca a Shaun, kteří mi vysvětlili, k čemu Johna potřebovali (dostat se k datům serverů Cloud). Nyní však museli prchnout, protože jejich identita byla prozrazena. Za hacknutí všech 33 PC mi přišlo poděkování od Williama Milese.

Jelikož si hlavní postava píše deník, tak se v něm lze dočíst, že svou roli hackera bere s nelibostí, protože se to rozchází s její loajalitou vůči firmě. Je to typický oddaný zaměstnanec, co je nadšený z fajnového kolektivu, který by nerad zklamal. Časem se však tenhle postoj stane méně vyhraněný a na řadu přijde určitý náznak sympatie s asasíny. Nejde však přímo o konverzi. Spíše o zvědavost.

Na Mudrce narazíte i v rámci vzpomínek, přičemž jednoho zmíním už teď. V průběhu hraní budete nacházet vzkazy v láhvi, které zanechal jistý Thom Kavanagh (narozen v Bostonu roku 1652). Thom byl výjimečné, ale taky trochu divné dítě. Dětství proto neměl moc jednoduché a časem se raději rozhodl svůj Bostonský domov opustit. Za jeho zvláštností stály podivné hlasy, kterým zprvu nerozuměl. Jako by v něm žily hned dvě duše najednou. Postupně se dostal až do služeb Petera Beckforda, což byl významný obchodník v Karibiku, který se v podstatě stal faktickým guvernérem Jamajky. V roce 1673 navštívil Beckforda mladičký vyslanec španělského krále, kterým byl jistý Laureano Torres. Velmi se zajímal o osobní poznámky Beckforda, ale brzy se jeho pozornost upnula také k Thomovi. Jednou se ho zeptal, zda-li slyší hlasy. Thom se později dozvěděl, že Torres patří do tajného spolku templářů. Torres by rád zjistil pár informací, ale to mu znenadání přeruší Thomům únos, který zosnuje velmistr asasínů Bahlam (synem Bahlama je Ah Tabai, k němu se časem taky dostanu). Nejde však o únos v pravém slova smyslu, Bahlam chtěl jenom předejít odhalení informací, protože v Thomovi stejně jako Torres rozpoznal Mudrce. Thom se nakonec rozhodne vyhledat Observatoř, protože je s ní nějakým záhadným způsobem spjatý a zde pak v roce 1706 sepisuje své poznámky a také zde po nějakých 40 letech izolace umírá (150 let po předchozím známém Mudrci).

Thomův deník je významný z toho důvodu, že popisuje účel existence Mudrců a přímo spojuje Aitu s Observatoří (byl jejím architektem a krom toho i strážcem artefaktů). Jeho vědomosti jsou proto pro templáře klíčové. Templáři už na Mudrce v rámci výzkumů narazili, proto vědí o Observatoři, ale jelikož jsou Mudrci celkem vzácní, tak bude jednodušší najít stopy ve vzpomínkách někoho jiného, kdo se do Observatoře dostal. A tím je právě Edward Kenway.

[Elemir]

Ztroskotání

Příběh Edwarda Kenwaye začíná v červnu 1715, kdy se jejich loď stane cílem útoku Angličanů. Stane se tak poblíž mysu Bonavista a ke štěstí posádky nad karibikem zrovna zuří bouře. Nicméně ani to nepřítele neodradí a během první vlny útoku se mu podaří zabít kapitána. Velení se proto ujímá Edward, který si všimne zahalené postavy na můstku nepřátelské lodi. Než se naděje, tak se tento cizinec objeví na lodi a během chvilky brilantně odpraví několik námořníků. Naštěstí pro Edwarda opět zasáhne příroda a loď se rozlomí ve dví. Jedinou záchranou je skok do rozbouřeného moře.

Vražedným cizincem je Duncan Walpole, mistr asasín britského Bratrstva, který v Karibiku plní zvláštní misi. Walpole tu měl vyhledat velmistra Ah Tabie (syna Bahlama) a předat mu důležitou zásilku. Jenomže Walpolovi se život v Bratrstvu příliš nezamlouval, nikdy se necítil být plnohotnotným členem, a tak se rozhodl Bratrstvo zradit a spolčit se s nepřítelem. Artefakty pro Ah Tabaie proto nabídl velmistru templářů Laureanu Torresovi y Ayala. Walpole a Edward bouři přežijí a v jednu chvíli to vypadá, že by si mohli vzájemně pomoci, ale pak se Walpole pokusí Edwarda zabít a tím si zpečetí vlastní život. Edward u něj nachází zvací dopis od Torrese a tak ho napadne, že by se mohl za Walpola vydávat. Ostatně Torress se s Walpolem nikdy nesetkal, takže netuší, jak vypadá.

No, zdánlivě jednoduchá zápletka má ještě své pozadí, ve kterém se v průběhu děje formou vzpomínek vysvětluje, jak se Edward do Karibiku dostal. Edward se narodil ve Swansea ve Walesu do farmářské rodiny. Později se s rodinou dostal do Bristolu, kde se seznámil s dcerou místního kupce - Caroline Scott. Její otec z toho nebyl nadšený a jejich vztahu vůbec nepřál. Edward a Caroline se proto roku 1712 potají vzali. Nebylo to zrovna šťastné manželství, Edward toužil po majetku, který by je rychle vyzdvihl z chudinských poměrů a tak se rozhodl, že se přidá do služeb korzárů. Válka proti Španělsku slibovala velké zisky z ulopených pokladů a to ho lákalo. Caroline souhlasila, ale dala Edwardovi jen 2 roky, po které na něj počká. Problém Edwarda byl však v tom, že v té době už notně holdoval alkoholu a Caroline to trpělivě snášela. Tedy až do okamžiku, kdy zjistila, že je těhotná a rozhodla se Edwarda opustit.

Nechtěla, aby jejich dítě vyrůstalo v takovém prostředí. Odstěhovala se proto k rodičům, ale vztah s jejím otcem zůstal napjatý až do její předčasné smrti v roce 1720. Naštvaný Edward jí nijak nebránil, byť se jí pokoušel několikrát přemluvit k návratu, ale když mu jednoho dne Caroline zabouchla dveře před nosem, tak se rozhodl odplout za svým snem a dokázat, že to není takové budižkničemu, za které ho její rodina považuje. Je to poměrně smutný příběh, obzvláště ve světle toho, že Edward na Caroline často myslí a pořád doufá, že se jednoho dne vrátí a budou spolu spokojeně žít. I přes tu rozepři stále považuje Caroline za svou manželku. O dítěti však neměl ani tušení. V době ztroskotání Edward načínal třetí rok slibu a v té době ještě netušil, že se s Caroline už nikdy neshledá. Jeho pouť Karibikem skončila až v říjnu 1722, tedy 2 roky po smrti Caroline.

Havana

V mysu Bonavista narazí Edward na zajatého Steda Bonneta, místního obchodníka s cukrem, kterého zrovna vyslýchají Angličané. Jejich komodor už odplul do Kingstonu a oni mají zrekvírovat Bonnetovu loď a odplout za ním. Bonnetovo posádka to nevydrží a neúspěšně se pokusí o útěk - jsou zastřeleni. Edward se tak stane jediným člověkem, který dokáže řídit loď a pomůže Bonnetovi s plavbou do Havany. Tedy až poté, co se vypořádá s vojáky. Ostatně Havana je i Edwardovo cílem, protože Torres je v současné době guvernérem Kuby a má zde svůj úřad.

Oslava v místní hospodě nedopadla nejlépe, ale to horší teprve mělo přijít. Bonnetovu loď navštívili celníci a zabavili veškerý náklad, a to včetně Edwardovo balíčku pro Toresse. Během shánění ukradených věcí jsem rovnou prozkoumal celé město a splnil maximum vedlejších aktivit. Havana je opravdu nádherné místo. Je to něco trochu jiného než New Orleans, ale ta atmosféra by se tu dala taktéž krájet Druhým velkým městem Karibiku je Kingston, který je právě podobnější New Orleans a zajímavý je kontrast mezi oběma městy, protože v Havaně převažují kamenné stavby a celkově to připomíná kus Španělska. Obě města jsou tak jedinečná a nezaměnitelná.

Edward Bonnetovi poradí, aby odplul do Nassau, na ostrov svobody, ale Bonnet se zdráhá poslechnout. Rád by otestoval ještě jednu šanci s obchodem a tak se v Havaně zdrží dalších pár týdnů. Edward mezitím dorazí do sídla guvernéra, kde ho uvítá Julien du Casse a Woodes Rogers, dva templáři ve službách Torrese. Du Casse je španělským kapitánem a lovcem pirátů, Rogers pracuje pro anglického krále, tedy alespoň jeho král si to myslí. Shledání doprovází část tutorialu v umění asasínů a střelbě. Edward se tak dostane ke skrytým čepelím, které mu věnuje du Casse (krom pirátů i náruživý lovec asasínů). Shledáním s Torresem se kruh uzavře - Torres všechny tři jmenuje oficiálními členy Karibských templářů a poté je obeznámí s tím, že jejich společným cílem je nalézt Observatoř. Místo, odkud lze sledovat jakéhokoliv člověka na zemi. S tím jim má pomoci jistý Roberts, označovaný za Mudrce, kterého Torresovo muži už zajali. Problém by mohli činit akorát asasíni, kteří se určitě pokusí Robertse osvobodit, ale to Torresovi nedělá starosti, protože díky balíčku od Walpola se mu do rukou dostala mapa s rozmístěním asasínských základen. Brzy se tak asasíni sami stanou kořistí.

Edward tak nechtěně převážil jazýček vah ve prospěch templářů, ale zatím o tom neměl důvod více přemýšlet. Druhý den ráno je čekal eskort Robertse do sídla guvernéra, který skutečně narušil asasínský útok. Roberts se pokusil utéci, přičemž zabil jednoho z asasínů, který mu zrovna rozvázal pouta, takže bylo zřejmé, že se nechce dostat do rukou ani jim. Edward za pomoc s eliminací asasínů a dopadením Robertse dostal zaplaceno, šlo o první výplatu ve službách templářů, ale její hodnota mu na tváři vykouzlila dosti kyselý úsměv ... 1000 reálů za to vše?! Večer si postěžoval Bonnetovi v hospodě a rozhodl se, že bude lepší, když získá Robertse pro sebe, protože informace o Observatoři bude mít mnohem větší cenu a určitě pro ní najde správného kupce. Naneštětsí přijde dost pozdě, Roberts je pryč, okolo jeho cely leží mrtví strážci a asasíni a do zad mu vpadl El Tiburión, Torresův osobní strážce (hodně tuhý týpek). Nemohlo to skončit jinak, než Edwardovou porážkou.

Vloupání Edwarda do sídla guvernéra bylo samo o sobě špatné, natož ho najít v takové spoušti. Nicméně Torres si nemyslel, že by to byla práce Edwarda, ale taky si moc dobře uvědomoval, že Edward není Duncan Walpole. Naštěstí to pro něj dopadlo celkem dobře, skončil na otrokářské lodi na cestě do Sevilly. A ještě větší štěstí bylo, že skončil v poutech vedle černocha jménem Adewalé a venku se zrovna schylovalo k bouři. Oběma se jim povedlo utéct, zachránit řadu dalších otroků a unést jednu z menších lodí. Přicházející bouře pak pomohla zamaskovat útěk. Tak se Edward stal kapitánem plavidla, které pojmenoval Kavka (Jackdaw). A proč Edward a ne Adewalé? Posádka by černého kapitána přijala jen stěží, takže Adewalé přijal roli prvního důstojníka. V tuhle chvíli končí úvodní koridor a přede mnou se rozprostřel širý mořský svět

Průzkum Karibiku

Kavka není zrovna bitevní loď, k tomu je potřeba postupných upgradů, které vyžadují dostatek surovin a peněz. Obojí se snadno získává přepadáváním dalších lodí. Tady musím na chvilku odbočit a zmínit, že Black Flag je krom jiného zajímavý tím, že už se vám v něm nepočítají trestné body (známost) za "kriminální" činy ve městech apod., ale to neplatí na moři, kde se tahle mechanika přesunula přímo na samotnou loď. Jakmile jste příliš známí, tak vás začnou stopovat tzv. lodě lovců. Známost si lze odmázávat buďto za úplatu v přístavech nebo tím, že přepadnete loď a její posádku propustíte. Alternativou je obsazenou loď potopit a nechat opravit Kavku (zprvu častější volba).

Upgradovat lze celou řadu věcí a prakticky každý upgrade má několik úrovní. Ta poslední je většinou elitní a vyžaduje elitní nákres, který lze najít ve formě skrytého pokladu (musíte nejprve najít mapu a pak vykopat poklad). Samotný upgrade se provádí v přístavu u správce nebo to lze provést v kajutě na Kavce. Plné bojové připravenosti dosáhnete dříve (i bez elitního upgrade), stačí loď vylepšit zhruba do poloviny úrovní a zbytek doženete taktizováním během bitvy. Zmiňuji to proto, neboť lodní souboje jsou součástí příběhu, takže upgrade Kavky je víceméně povinný. No a musím zmínit ještě třetí možnost, co s obsazenou lodí udělat, a to je poslat jí do Kenwayovy flotily - obchodní mechanika podobná té v Liberation, takže pro mě celkem zbytečnost. Otevře se po několika úkolech v hlavní lince.

Z počátku je k dispozici jen severní polovina Karibiku, kde se nachází pirátské městečko Nassau, cíl všech, kdo chtějí žít svobodně. První úkoly vedou právě sem a jsou pokračováním tutorialu. Teprve po nich se odemkne i jižní polovina mapy. Každá část Karibiku přitom spadá do sféry vlivu jedné z mocností a ta tu má vybudovánu pevnost. Pevnosti a tím pádem i přidružený úsek moře mají různou úroveň obtížnosti. Nejjednodušší jsou severní lokace, nejobtížnější pak JZ lokace. To znamená, že v tužších oblastech budete narážet na tužší odpor při přepadávání lodí, ale taky vás bude čekat větší odměna. Při boji je potřeba dávat pozor na to, abyste nepřejížděli hranice lokací, protože u slabší lodi, která vjede do tužší lokace, se automaticky upraví statistiky směrem nahoru. Lokace neboli sféry vlivu, jsou vidět na velké mapě, ale jde to určit i podle okolního terénu, kdy např. víte, že tam za tím průplavem už je to tužší apod.

Průzkum každé lokace (sféry vlivu) má dva kroky. V první řadě je dobré vyřadit z provozu příslušnou pevnost, protože tím se v dané lokaci odkryjou všechny námořní sběratelské předměty (truhly a fragmenty animu). Pokud to neuděláte, tak je potřeba danou lokaci křižovat, abyste se dostaly dostatečně blízko k dotyčnému bodu a on se pak do mapy také zakreslí. K tomu se budete muset vyhýbat pevnostem, protože pevnosti vás automaticky považují za nepřátelské plavidlo a budou po vás střílet, což je dost nepříjemné, obzvláště pokud zrovna bojujete s nějakou lodí. Většinu pevností lze přitom vyřadit snadno, problém mohou dělat jen dvě pevnosti přímo na moři, protože je nejde ostřelovat tzv. "z poza rohu". Občas se k dobývání připletou i lodě obránců, což může situaci taktéž zkomplikovat. Jedna z pevností je navíc součástí úkolu, takže na její dobytí budete muset počkat. Po zničení obrany pevnosti je nutné pozabíjet velitele a nakonec i správce. Druhým krokem je návštěva jednotlivých významných bodů (vesnice, města ale i dobyté pevnosti), které mají své vlastní sběratelské předměty a hlavně po zakotvení v přístavu se u každého takového místa objeví možnost rychlého cestování.

Každé významné místo má navíc ukazatel kompletace, takže hned na první pohled vidíte, jestli jste tu už splnili vše nebo něco chybí (to, co chybí, si lze zobrazit najetím kurzoru na ikonku místa na mapě). Zkompletovaná místa září žlutou ikonkou. Do kompletace se počítají rozhledny, sběratelské předměty, asasínské vraždy a hospody (pokud tedy na daném místě taková možnost je). Speciálními body na mapě jsou také potopené vraky. K nim se lze dostat až poté, co v rámci úkolů získáte potápěčský zvon. Na vraky je přitom navázáno pár asasínských vražd, takže patřičné úkoly se objeví až po získání zvonu.

Poznámka: hra stále neumožňuje nabírat vícero úkolů najednou, takže úkoly vázané na potápěčský zvon by blokovaly ty ostatní, což by ovšem znamenalo konec.

Posledními zajímavými body jsou místa pro harpunování. Zde je možné lovit různé žraloky a velryby a to opakovaně (místa se průběžně respawnují. Pro lov těchto potvor doporučuji co nejdříve upgradnout člun, harpuny a zásobník harpun. Čím tužší totiž potvora je, tím je její lov náročnější a hrozí u toho zničení člunu nebo vám dojdou harpuny A k čemu to má vlastně být? No, lovit lze i různá zvířata na souši a náleží to k mechanice craftění, kdy si tím vylepšujete výbavu Edwarda (větší kapacita munice, více zdraví apod.). Popř. přebytky lze prodávat. A naopak, pokud se vám do lovu nechce, tak přinejmenším v Nassau je obchodník, který vám suroviny z lovu prodá, ale je to dost drahé.

Všechna místa na mapě jsou dosažitelná opakovaně, není tu nic, co by se po odplutí uzamklo, takže není potřeba se obávat toho, že když něco zapomenete sebrat, tak už to bude definitivně ztraceno. V Karibiku je ovšem trojice míst, která se na mapu zakreslí až s příslušným úkolem, do té doby o nich nevíte. Na konec kapitolky bych měl ještě zmínit, že některá místa jsou hlídaná nepřátelskou flotilou, ale pokud už jste je navštívili, tak rychlým cestováním na dané místo se dá opakovanému boji vyhnout. Každopádně v červených zónách nedoporučuji pokoušet se odemknout přístav tím, že se k němu pokusíte doplavat jen s Edwardem, protože lodě střílí i po Edwardovi Nicméně tohle lze využít u přepadení tužších lodí (hlavně nic netušících lodí v přístavu), kdy se s Edwardem vyloupnete na palubě, všechny pozabíjíte, a když na takovou loď poté zaútočíte z Kavky, tak se už tváří jako loď připravená na obsazení (vyhnete se tedy předchozí námořní bitvě). Dá se takto snadno uloupit i loď o několik tříd nad Kavkou. Časem už to bude samozřejmě jedno, ale z počátku to může pomoci.

[Elemir]

Nassau, vznik a zánik Libertalie

Nassau tvoří menší ostrov s jedním notně ošuntělým městečkem a britskou pevností, která kdysi hlídala místní přístav. Britové jsou zde stále přítomní, ale Nassau si žije svým vlastním životem daleko od královských výnosů a není ani nijak zajímavé pro Španěle. Není proto divu, že se sem časem začaly stahovat pirátské hordy. Nejvýznamnějšími piráty v Nassau jsou Benjamin Hornigold a Edward Thatch (Černovous), kteří za vydatné pomoci Edwarda vyhlásí Nassau za svobodnou republiku pirátů (Libertalia). K této trojici patří i lehce kontroverzní pirát s jemnými rysy James Kidd. Kidd je totiž záhadou. Na jednu stranu to táhne s piráty, ale na tu druhou se od řady aktivit distancuje a je zřejmé, že některými aktivitami Edwarda a jeho přátel vysloveně pohrdá. Zejména jejich snahou hromadit majetek pro svůj vlastní prospěch.

V tomhle je Edward doslova jednička, kdežto Hornigold a Thatch, kteří jsou přeci jen o něco starší, už začínají vidět věci v širších souvislostech. To ovšem nijak neubírá na pověstné Černovousovo krutosti. I když i ta se později ukáže spíše jako smyšlenka, protože Thatch dokáže uvažovat i velmi rozumně a rozhodně nepodřezává zajatce na potkání. Nejupřímněji to myslí asi Hornigold, který si velmi dobře uvědomuje, jak je republika Nassau zranitelná a co bude třeba učinit, aby se jim nesložila jako domeček z karet.

Největším nebezpečím je v tuto chvíli zarputilý lovec pirátů Julien du Casse, shodou okolností tentýž du Casse, který slouží Torresovi. Je to asi jediná námořní sledovačka, kterou je ve hře potřeba podstoupit. Každá hlídkující loď má kolem sebe určitý perimetr, ve kterém je schopna zachytit nepřátelské plavidlo. Pokud nestihnete uhnout, tak hrozí prozrazení. Nejhorší je v tomto ohledu plout před přídí hlídkující lodě, protože tady má perimetr nejširší záběr. Du Cassovu loď je potřeba sledovat z povzdálí a obratně se přitom vyhýbat pozornosti hlídkujících lodí. Du Casse nakonec zakotví v Great Inagua, kde se ukrývá tajná templářská základna. Edward zakotví opodál, mimo dohled přístavu. Cílem je samozřejmě vesnice kolem a samotný du Casse. Po jeho likvidaci se z Great Inagua stane Edwardova soukromá základna, kterou lze mírně vylepšit (nakoupit služby apod.). Časem se do Great Inagua přesune základna asasínů.

Ale to už bych předbíhal. Edward se během shledání s trojicí známých pirátů v Nassau zmíní o tom, že hledá místo známé jako Observatoř. Nikdo netuší, kde by se mohla nacházet, tedy až na Kiddda, který se tváří dosti tajemně. Ppo dobytí Great Inagua se Kidd objeví v Edwardovo nové rezidenci, kde ho Edward blíže seznámí s tím, co vlastně Torresovi doručil, protože na tajné základně zůstala Walpolova mapa asasínských úkrytů. Kidd je toho názoru, že by se Edward měl alespoň pokusit je varovat, když už je nevědomky prozradil. Tedy za předpokladu, že má vůbec nějaké srdce, které by mu tlouklo v hrudníku. Edward však raději stočí řeč zpět k Observatoři. Na to mu Kidd odpoví, že ho má za pár týdnů vyhledat v Tulum.

Na první pohled vypadá Tulum jako kus divočiny, ale na ten druhý se to tu nějak podezřele hemží asasíny! Edwardův vztah k těmhle kapucínům nebyl zrovna vřelý a oni si ho zajisté pamatují jako poskoka Torrese, takže by nebylo moudré se ukazovat. Musel jsem se opatrně proplížit hezký kus cesty a pár úseků si hned několikrát zopakovat, protože Edward nesmí nikoho zabít, takže cíle je nutné lákat do keřů nebo se jim umně vyhýbat, když se zrovna dívají jinam. Kidd už stál u nějakých kamenných dveří, ale než jsem se stihl rozkoukat, tak mě kdosi další za zády oslovil. Byl to Ah Tabai, který mě brilantně odzbrojil. K ještě většímu údivu jsem zjistil, že ho Kidd oslovuje mentore!

Ah Tabai mi dal jasně najevo, že jsem naživu jen kvůli tomu, že se Kidd přimluvil, protože za to, co jsem provedl v Havaně, nařídil mou popravu. Kidd mu pověděl, že mám jistý dar vidět neviděné a hodně mi pomohla zmínka o setkání s Mudrcem. Kidd mě měl vzít do svatyně a tam se prý uvidí. Když jsem si do Kidda po cestě rýpnul, tak mi odsekl, že mu vděčím za život, protože bez jeho pomoci by mě asasíni už zabili. Nyní mám možnost to odčinit, byť on sám mými činy a charakterem notně pohrdá ... eh?? Na vrcholku svatyně bylo nutné pořešit puzzle, které odkrylo bustu Robertse, tedy až na drobný detail - tahle busta byla tísíce let stará!

Tím se potvrdilo, že jsem spatřil skutečného Mudrce, ale rozhovor přerušil příjezd otrokáře Laurense Prinse, který loví mimo jiné asasíny. Ah Tabai mě požádal o pomoc a do rukou se mi dostala foukačka, která doplnila můj arzenál zbraní. Pomocí uspávacích šipek jsem se měl pokusit zachránit co nejvíce zajatců - jak z řad asasínů, tak i z řad mé vlastní posádky. Zadařilo se. Ah Tabai byl mým výkonem ohromený. Za pomoc jsem si vysloužil svobodu, ale v Tulum nejsem nadále vítaný. Je to trošku pech, protože k Tulum se vztahuje sbírka mayských kamenů, které odemykají speciální zbroj. Na druhou stranu mě z Tulum nikdo fyzicky nevyhání, takže se sem lze i nadále vracet.

V téhle části hry jsem se rozhodl, že bych mohl začít pomáhat asasínským základnám, tedy popravdě mě na to navedl Kidd, který znovu apeloval na mou čest, ale pokud mi jde mnohem více o profit, tak za každý úkol prý získám klíč k pokladu (ke kleci s templářskou zbrojí v Great Inagua). Základny jsou celkem 4:

Kajmanské ostrovy, základnu vede Opía Apito
Havana, základnu vede Rhona Dinsmore
Nassau, základnu vede Upton Travers
Kingston, základnu vede Anto

První byla Opía Apito, domorodka, která se snaží zničit Lucii Márquez, dceru důstojníka, který kdysi přepadl a zotročil Apitin kmen (Taíny). Scénář všech těhle úkolů je podobný. Nejprve ukázka zdatnosti, pak špionáž atd. a nakonec samotná likvidace bosse. Dalšími lovenými jsou Hilary Flint (Havana), Jing Lang (Nassau) a Kenneth Abraham (Kingston). Klíč měl u sebě původně i du Casse, celkem jich je tedy 5. Za zmínku ještě stojí, že Rhona Dinsmore je Edwardovo letitá přítelkyně, akorát neměl ponětí o její skutečné "profesi".

Necelý rok na to, v lednu 1717, jsem se vrátil do Nassau. K našemu novému spolku se přidalo pár dalších kapitánů, mezi nimiž nechyběl Jack Rackham a Charles Vane. Ale co mě sem vlastně dovedlo? Ani nevím , ale vím, že jsem se nějak dostal na stopu Laurense Prinse, který se schovává v Kingstonu. O něj mi ani tak nešlo. Ono to vlastně vzniklo celé trošku jinak, už si vzpomínám. Rozrůstající se Nassau potřebovalo peníze a zároveň ukázku pospolitosti, k čemuž se velmi dobře hodila informace, že Torres připravuje platbu pro Laurense Prinse, neboť tomu se podařilo najít a zajmout Mudrce. Torres se ukrýval v námořní pevnosti Fort Matías, kterou do té doby nešlo obsadit. Torres se nechal dotlačit ke slibu, že Prinse v Kingstone vyláká, ale celá akce se nakonec zvrtla, protože po Prinsovi šel i Kidd. Prinse léčku prokoukl a zdrhl do svého sídla, no a Torres taky neváhal a potichu se vypařil neznámo kam.

V doprovodu Kidda jsem se rozhodl vloupat do Prinsova sídla, ale čekalo mě u toho jedno překvapení. Kidd si rozpustil vlasy a odhalil to, co jsem už delší dobu tušil - James Kidd je ve skutečnosti Mary Read Samozřejmě jsem o tom nesměl nikomu ani ceknout, ale nyní se tahle proměna náramně hodila, protože Mery dokázala odlákat stráže a tím mi umožnila vklouznout do jinak přísně střeženého sídla. Prinse jsem našel a dle dohody zabil, jenomže Mery štěstí opustilo a při hledání Robertse mu vlítla rovnou do pasti. Z pistole u hlavy si moc nedělala a tak se jí podařilo Robertse udeřit a zmizet. Ostatně zmizet jsem musel urychleně i já. Roberts tedy utekl, ale co se dá dělat.

Leden 1718 nebyl zrovna nejšťastnější, od vzniku Libertalie uběhly skoro 3 roky a místní komunita není zrovna v ideální kondici. Chybí zejména lékař, nebo alespoň léky. Problém je, že král přestal tolerovat pirátské nájezdy, dokonce slíbil klid těm, kdo ho nebudou zbytečně provokovat. Thatch byl netrpělivý, ale nakonec se nechal přemluvit, že zkusíme léky vyzvednout z nedávno potopené lodi, která přepravovala lékařské zásoby. V tuhle chvíli do hry přijde potápěčský zvon, což je prima zpestření průzkumu (podvodní svět vypadá úchvatně), no ale problém je v tom, že léky se zkazili. Podle adresy výrobce bylo zřejmé, že léky pochází z Charles Townu. Thatch se proto rozhodl pro blokádu a menší vydírání, ale to nikam nevedlo. S Kavkou jsem se tedy rozhodli proplout po bažinaté deltě až do města a léky prostě ukrást.

Akce se zdařila, ale Thatch byl stále nesvůj. Při otázce na návrat odpověděl, že si ještě potřebuje vyřídit něco na severu, ale z jeho pohledu bylo jasné, že to balí a už se nemíní vrátit. Sdělil mi, že už je pirátem příliš dlouho a rád by se dožil dne, kdy si bude moci v klidu užívat toho, čeho dosáhl. A málem se mu ten sen i splnil. Jenomže v červenci 1718 připlul do Nassau Woodes Rogers, který přivezl královskou milost všem pirátům, kteří se vzdají svého pirátského života. Komunita Libertalie byla na tom už tak bídně, takže nebylo divu, že někteří královu nabídku přijali. Dokonce i Hornigold! Na mou stranu se postavili jen Rackham a Vane. Nyní bylo na čase vymyslet plán, jak se dostat přes blokádu přístavu. Vane vymyslel útok s ohnivou lodí, kterou jsem poté pomohl dostat k blokujícím lodím. V nastálém zmatku se nám opravdu podařilo uprchnout. Vane byl tak nadšený, že později dokonce souhlasil s tím, že bychom se mohli společně poohlédnout po Observatoři.

Nicméně teď bylo třeba zaujmout nějaký postoj vůči pádu Libertalie. V říjnu mě v Great Inagua navštívila Mery, ale spíše jen proto, aby zkontrolovala, v jakém rozpoležení se nacházím. Směrem k Adéwalému pak prohodila, ať se mnou nenechá zatáhnout do sraček - tím myslela asi ten chlast všude kolem. Byla to ovšem určitá vzpruha, s Vanem jsme se rozhodli zajet na Thatchovu rozlučku a pokusit se ho přemluvit, ale o Thatchovo oslavě věděl i někdo, kdo toho hodlal zneužít - Hornigold vstoupil do řad templářů!! Oslava byla doslova rozmetána výstřely lodních děl a Thatch padl v bitvě.

Vane se proto rozhodl jít se mnou po stopě Observatoře, ale v té době mi už Adéwalé dával jasně najevo, že posádka má těhle mých výmyslů dost a on vlastně už také. Přesto všechno probíhalo hledání hladce, tedy až do chvíle, než jsme narazili na hledanou loď, na které měl být převážen zajatý Mudrc do afrických kolonií. Vane utrpěl s lodí škody a během jeho záchrany se Rackham rozhodl, že vyvolá vzpouru a zbaví nás velení. Oba jsme se rázem ocitli na poškozené lodi bez posádky a čekalo nás několik měsíců samoty na Isla Providencia (nově objevené místo na mapě). Vane se tu víceméně zbláznil, několikrát se mě dokonce pokusil zabít, takže jsem ho musel nakonec zneškodnit a nechat ho tu. Adéwalé si to totiž mezitím rozmyslel a vyzvedl mě (Rackham jako kapitán moc dlouho nevydržel, posádka ho po pár měsících sesadila). V květnu 1719 jsem se vylodil zpět v Great Inagua. Vane si musel počkat o rok déle. Bohužel, zachránila ho britská loď, takže byl zatčen a odvezen na Jamajku do Port Royal v Kingstone, kam se nakonec dostal i Rackham (spolu s Mery a Anne Bonnyovou - krčmářka z Nassau).

Od posádky jsem dostal nevyřčenou poslední šanci. Na pobřeží Afriky se mi podařilo najít a zachránit Mudrce, ze kterého se nakonec vyklubal Bartoloměj Roberts, neboli Černý Bart. Ano, jak jinak, prostě pirát Rogers tu získal loď a novou posádku a za odměnu mi slíbil pomoc. V září 1719 jsme se setkali na Misteriose, kde mě obeznámil s tím, co ukrývají ampulky  v krychličkách (jednu jsem kdysi přivezl Torresovi). Jde prý o kapky krve určitých lidí. Právě díky tomu může Observatoř fungovat. Nejprve jsem musel Rogersovi pomoci se záchranou několika dalších zásilek s krví a poté konečně svolil s cestou do Observatoře. Mezitím jsem si to také stihl vyříkat s Hornigoldem, který našel nový koníček - lovit své bývalé přátele! V Observatoři nás čekal artefakt v podobě křišťálové lebky, do kterého se zasunula krychlička s ampulkou krve a artefakt promítl obraz viděný z vlastních očí dotyčného. Bylo tak ihned zřejmé, co dotyčný právě dělá a kde se nachází. Rozhovory nevyjímaje. Opravdu zajímavá věcička, ale Roberts neměl v úmyslu se dělit. Celé to byla ve skutečnosti past. Využil mě jen jako průvodce a s lebkou pláchnul. V přítomnosti mezi tím přišly na podezřelé hackerské útoky a seznámil jsem se blíže s Juno.

Cesta asasína

Robertse jsem sice na pláži ještě dostihl, ale cestou jsem se dost ošklivě zranil, takže na nějaký boj jsem mohl zapomenout. Roberts toho využil, zajal mě a později mě předal Britům. V dubnu 1722 jsem se ocitl v Port Royal v Kingstonu a čekal na svůj soud. Shodou okolností jsem byl svědkem příchodu spoutané Mary a Anny, které byly obviněny z pirátství a odsouzeny k trestu smrti. Jelikož však byly obě těhotné, tak byl rozsudek odložen do té doby, než porodí. Během soudu mě navštívil Torres v doprovodu Rogerse. Nabídl mi svobodu výměnou za informaci o poloze Observatoře. Vůbec netušil, že vzhledem k okolnostem zrady Robertse je mu tahle informace k ničemu, ale přesto jsem nic neprozradil. Za odměnu se postaral o to, abych si vězení náležitě užil.

O 4 měsíce později, když jsem se houpal zavěšený v kleci na pobřeží, mi přišel na pomoc Ah Tabai. Vlastně né mě, ale Mery a Anně, já mu prý nic nedlužím. Byla to jen splátka za Tulum a tak. Nj, ale přeci bych v tom ty dvě nenechal, takže jsem mu nabídl pomoc. Obě jsem našel v žaláři, ale Mery na tom nebyla moc dobře. Nedávno porodila a poté chytla infekci, která jí výrazně oslabila. Při pokusu o útěk mi umřela v náručí se slovy, že se mnou zůstane navždy. Její tělo jsem předal Ah Tabaiovi, který už čekal v lodi s těhotnou Annou. Ještě než vyrazili na cestu, tak mi předal roucho asasínů s tím, že jsem si ho sice nezasloužil, ale hodí se ke mě. S tím odjel. Později jsem se dozvěděl, že Annino dítě krátce po porodu zemřelo.

Následující měsíce se Edward Kenway utápěl v alkoholu a přemítal o svém dosavadním životě a důvodech, proč se to všechno tak podělalo. Z alkoholického snění ho vytrhl až Adéwalé, který ho našel válet se u cesty na pobřeží. Rozhodl se mu ještě jednou pomoct, což Edward s povděkem přijal. V Tulum se setkal s Annou, která se stala novým kormidelníkem Kavky (Adéwalé se již před nějakou dobou připojil k asasínům a šel si svou cestou). Podobnou cestu si vybral i Edward, který nyní s pokorou přijal svůj osud a pomohl asasínům vybudovat nový domov v Great Inagua a znovu pro ně získal lebku z rukou proradného Robertse. Stalo se tak v květnu 1721. V doprovodu Ah Tabaie pak vrátili lebku do Observatoře. Předtím si to však vyříkal ještě Rogersem a Torresem.

Návrat lebky však měl i hořký konec, Ah Tabai předal Edwardovi odpověď na dopis, který Edward před nějakou dobou odeslal do Anglie. Edward měl v plánu návrat do Bristolu ke Caroline, ale místo toho mu přišla odpověď, že Caroline před rokem zemřela a nechalu tu holčičku jménem Jennifer, Edwardovu dceru! V říjnu 1722 připlouvá malá Jeniffer do Great Inagua, aby se po boku svého otce vydala na společnou cestu domů ...

Edward se ještě před odjezdem dozvěděl, že Rogers se ze svých zranění uzdravil a odjel do Anglie, ale hra už se tomu dále nevěnuje. Místo toho ukáže výjev z Královské opery, kam Edward přichází v doprovodu dospělé Jennifer a malého Haythama. Při té příležitosti se setkává s Reginaldem Birchem. Jde přesně o tu vzpomínku, kterou na Královskou operu zmíní Haytham v úvodu trojky.

[Elemir]

DLC Freedom Cry

Freedom Cry je krátký přídavek, který se odehrává v roce 1735 v Saint-Domingue (Haity). Jeho hlavním protagonistou je Adéwalé (Edwardův kormidelník), který zde shodou okolností ztroskotá při plnění asasínské mise. DLC vyšlo v roce 2013 jako doplněk k Black Flag, ale já ho mám zakoupené jako standalone dobrodružství (vyšlo o rok později), takže se instaluje a hraje jako samostatná hra. Oproti Black Flag je stabilní a dokonce bych si dovolil tipnout, že je postavené na novější verzi enginu, na kterém pak vyšel Rogue (2015). Krom stability si lze totiž povšimnout i detailnějších modelů postav.

Poznámka: k Black Flag existuje ještě DLC Aveline, které bylo původně exkluzivitou pro PS3/PS4. Později vyšlo i ve verzi pro PC, ale to mi Uplay bohužel nenabízí. Jde prý o kratičké dobrodružství z Rhode Island, který jsme mohli navštívit už v rámci námořních misí trojky.

Ale zpět k Freedom Cry. Délku si dovolím odhadovat na nějakých 5 hodin pro kompletní průchod. Narozdíl od Liberation jde opravdu o DLC, nemá to prvky samostatné hry. K dispozici je kousek mapy východně od původní mapy Black Flag, která nyní obsahuje město Port-au-Prince a blízké okolí moře na západě. Některé ostrovní lokace mi byly velmi povědomé, ale to je v podstatě jedno, protože kromě Port-au-Prince je vše ostatní víceméně vata. K dispozici je i jeden vrak k podmořskému průzkumu, ale ten je tu jen proto, aby se hráč dozvěděl, že Kavka byla nakonec potopena. Plavba po moři má význam hlavně kvůli kradení surovin pro crafting. Nicméně nová loď jménem Experto Crede je už v základu vybavenější než Kavka a úměrně tomu je pak zjednodušený upgrade lodi (elitní vylepšení zmizela úplně). Podobně zjednodušený je crafting výbavy Adéwalého, protože ten je nově vázán na mechaniku osvobozování otroků.

Nejde o nic převratného. V Port-au-Prince nebo na plantážích po ostrovech lze osvobozovat otroky. K tomu lze přepadávat i otrokářské lodě na moři, což je asi nejlepší varianta (nejvíc otroků a také surovin). Počet osvobozených otroků se načítá do skóre a vždy po nějakém počtu osvobozených otroků se odemkne odměna. Část otroků je pak navíc rekrutována do posádky Experto Crede. Odměny se týkají doplňků, které se původně v Black Flag craftily, plus se tímto způsobem získávají lepší zbraně (Adéwalé je vyzbrojen mačetou a mušketou, která funguje jako brokovnice).

Adéwalé se před ztroskotáním zmocní templářského balíčku, který je adresován Bastienne Josèphe, majitelce bordelu v Port-au-Prince. To ovšem Adéwalé netuší, ale při výzvědách ve městě se dozví, že Bastienne udržuje styky s guvernérem Pierre de Fayetem. Stačí tedy guvernéra sledovat a on ho k Bastienne určitě dovede. Adéwalé nemá pochyb, že Bastienne pracuje pro templáře, proto se rozhodne po rozhovoru s ní si balíček raději ponechat - jako pojistku. Nicméně po Bastienne požaduje informace. Bastienne nejprve za balíček nabídne posádku i loď, ale nakonec s Adéwalého podmínkami souhlasí a rozhodne se podělit o své informace, ovšem za drobnou protislužbu - Adéwalé má pomoci Maroonům (místní označení pro osvobozené otroky, kteří tvoří Haitský odboj). On s tím samozřejmě nemá nejmenší problém, dokonce to vypadá, že by mohl s Bastienne chvilku spolupracovat, protože jak se zdá, jejich cíle se shodují. Časem se ukáže, že postavení Bastienne je mnohem komplikovanější, než se zprvu zdálo. Pro osvobození otroků by podnikla cokoliv.

Po úspěšné pomoci na základně Maroonů, kterou vede Augustin Dieufort, je Adéwalé požádán, aby se převlékl za otroka a pronikl do sídla guvernéra, protože Bastienn by se ráda dozvěděla, co má de Fayet za lubem. Adéwalé si vyslechne rozhovor mezi guvernérem a Louisem Godinem, který od guvernéra žádá finance na geodetickou expedici do Peru. Na tom by nebylo nic zvláštního, ale expedice si klade za cíl mimo jiné změřit poloměr Země a nově nabyté geodetické znalosti pak prodat, neboť jde o cenné informace pro plánování námořních bitev. Expedice se účastní i Antonio de Ulloa, budoucí guvernér Lousiany (cíl Avelin v Liberation). Godin požaduje krom financí i několik vzdělanějších otroků, kteří by pomohli expedici s přístroji a zároveň zapisovali získané poznatky. Adéwalé se rozhodne pro drobnou lest, kdy s pomocí Bastienne na expedici propašují svoje vlastní lidi.

V té době už může Adéwalé používat loď. Zástupce mu dělá Augustin, který se zároveň stane jeho důvěrníkem a dobrým přítelem. Atmosféra v Port-au-Prince mezitím zhoustne, protože osvobozující aktivity Adéwalého upoutají pozornost Francouzů. Guvernér se nerozpakuje vyhlásit stanné právo a každá nekázeň otroků je ihned potrestána. Bastienne z této situace není zrovna nadšená a zkouší Adéwalého krotit. Povstání Maroonů je však na spadnutí a rozpor mezi Adéwalém a Bastienn vyvrcholí pokusem o osvobození otrokářské lodi, kdy Francouzi loď sami potopí a zachránit se podaří jen hrstku otroků. Pohřbu se zůčastní i Bastinne, která už nyní neváhá a souhlasí se zabitím guvernéra, což Adéwalé bez otálení provede (po těch všech předchozích peripetiích se špehováním, pečlivým skrýváním apod., je to akce ani ne na minutu ).

Adéwalé během rozlučky předá templářský balíček Bastienne, která ho přijme, ale také mu prozradí, že už nezbyl nikdo, komu by ho mohla prodat, tak si ho nechá na památku. Tím dá Adéwalému najevo, že pro templáře nepracuje a obchodování s informacema využívala jen k záchraně otroků. To byl její jediný cíl. Adéwalé se pak podle všeho vrátil k Ah Tabaiovi.

Screenshoty z Black Flag

Abych zbytečně neplýtval místem, tak sem rovnou připíchnu pár screenshotů ...

[Elemir]

Souhrn

Když jsem před několika lety rozehrával Black Flag poprvé, tak jsem měl docela vysoká očekávání. Nebylo to ani tak kvůli trojce, ale jak jsem již psal, Black Flag byl ve své době hodně doporučovaný. Jenomže po Connorovi přišel Edward, který mi nebyl o nic více sympatický a hra mě moc nezaujala ani jako celek, o čemž svědčí rychlý průlet herním obsahem. Bylo to fajn, ale pořád nic, co by rozhodlo o tom, že bych dal dalším asasínům šanci. Problém je skutečně v Edwardovi, který mi byl nesympatický už jen důvodem, pro který se do Karibiku vydal. Přitom na první pohled vidíte, že sem tak úplně nezapadá, byť se vás hra snaží přesvědčit o opaku. Ve většině případů se Edward chová jinak, než byste se v danou chvíli chovali vy ... vy víte, že on by to dokázal, ale prostě to neudělá Jenomže to je klasický problém designu Assassin's Creed, je to jen vzpomínka a vy to ovlivnit nemůžete, ba dokonce ani nesmíte.

Při druhé rozehrávce jsem se proto více soustředil na drobné detaily, navíc mi začalo docházet dost věcí, které jsem napoprvé díky neznalosti série a principů Assassin's Creed minul. Zážitek je to tedy už trochu jiný a problém bych spíš viděl v tom, že rušivým elementem je tu hlavně rozlehlý openworld, který příliš narušuje gradaci děje. Ostatně to je běžný problém i u openworld RPG. Naštěstí to vývojáři zachraňují nápaditějšími vedlejšími úkoly, do kterých patří výpomoc čtveřici asasínských mistrů při obraně jejich základen. Herní čas u mě činí 43,5 hodiny, takže si to představte tak, jakobyste do hry nacpali standardní děj libovolného dílu Eziovo trilogie a zbytek vyplnili objevováním Karibiku. Je to prostě dobrá 1/3 hry.

Vy ani nemůžete jít přímo po ději, protože dříve či později narazíte na problém s námořními bitvami, které jsou příběhově povinné. Kvůli nim musíte vylepšit loď a kvůli tomu zas nakrást suroviny přepadáváním jiných lodí. Lodní bitvy jsou sice zábavné, ale není to zrovna to, čemu bych se chtěl věnovat jako hlavní činnosti. Vadilo mě to při první rozehrávce a moc se to nezměnilo ani nyní. Občas je to totiž k vzteku. Představte si situaci, kdy se při souboji s trojicí silnějších lodí dostanete do velmi výhodné pozice a během chvilky dokážete rozehrát vítěznou partii. Jenomže hra se najednou rozhodne podmínky změnit - zničehonic kolem vás začne zuřit bouře, což zhorší manévrovatelnost a nepřítel se bude moci snadno skrývat za vysoké vlny. Tohle mě odradilo od námořních bitev už v trojce.

Další příklad je stržení laviny. V poklidu si bojujete s konvojem a najednou zjistíte, že se proti vám semknulo mnohem více lodí, dokonce i zapřísáhlých nepřátel vlajky konvoje. Přitom ne vždy je podmínkou, že musíte opoziční plavidlo nejprve zasáhnout "zbloudilou" střelou. Třetí výtka je směrem k ovládání, ale to je spíš moje chyba, protože i přes to množství absolvovaných bitev nedokážu zcela kontrolovat rychlost lodi (pořád mám tendenci náhodně ťukat na W, což právě zvyšuje rychlost). Úplně geniální situace je případ, kdy znehybním loď nepřítele a pomalu se přibližuju pro zaháknutí. A pak najednou ťuknu na W a místo zaháknutí potopím nepřítele klounem (potopením se získá jen polovina surovin). Anebo se chystám na pomalý průjezd kolem boku nepřítele, abych spustil salvu z děl a zas ťuknu na W a z výhodné pozice nechtěně odkvačím. A teď už asi tušíte, proč mě ty souboje v bouři rozčilují U nich opravdu rozhoduje přesnost.

Ne, opravdu nechci Black Flag potápět na lodních soubojích, jen chci naznačit, že ty lodní souboje pro mě nejsou žádným lákadlem. Black Flag má totiž mnohem větší problém. Když se na to podívám s odstupem, tak Black Flag je možná prima explorativní hra s námořními bitvami, ale zároveň je to špatný Assassin's Creed! Když vynechám Edwardův málo uvěřitelný charakter, tak je to zejména začátek hry, kdy hrajete zdánlivě za mistra asasína, který se se svými dovednostmi snad narodil. Přitom skutečným asasínem jste jen pár hodin na konci hry. Místo toho hrajete celou dobu za piráta. Vlastně vy nejste asasínem ani na konci, protože Ah Tabai vás oficiálně asasínem nejmenuje. Ostatně vy i nadále můžete konat akce, které nejsou v souladu s učením Bratrstva. Stane se z vás jen umírněnější pirát. Chybí tu prostě ten jasný přerod, který by zdůvodnil, jak se Edward mohl v budoucnu stát mentorem asasínů v Anglii. To finále je příliš uspěchané, pirátská linka v příběhu prostě převládá. I když jasně, pokud se na to podíváme z pohledu Absterga, tak zápletkou linky ze současnosti je výroba hry s pirátskou tématikou. Většina vzpomínek by se tedy měla týkat právě tohoto tématu Při první rozehrávce mě podobné úvahy ani nenapadly, ale nyní už mám za sebou hezký kus série a k tomu slušně rozehraný Rogue, takže mohu a musím porovnávat.

Když odhlédnu od výtek, tak průzkum samotného Karibiku je fajn a opět musím vyzdvihnout atmosféru měst a vůbec celé oblasti. Teď mě napadá, že jsem v deníčku zapomněl zmínit, že se do hry vrátili pomocníci v podobě tanečnic (odlákání nepřátel) a žoldáků. Ve hře je pár úkolů, kdy se jejich najímání opravdu hodí. On vlastně ani ten příběh není špatný, ale trochu mi tu chyběla větší příprava na porážku templářů. Ve hře to tak nějak odsýpá jak na běžícím pásu. Nejkřiklavější je to u trojice Rogers, Torres a Roberts (i když to zrovna templář nebyl), kdy zabijete trojici klíčových padouchů v rychlém sledu za sebou.

DLC Freedom Cry to příliš nezachraňuje. Čekal jsem od toho příběhový můstek mezi Black Flag a pozadím Liberation, protože Adéwalé se objevuje na počátku Rogue, odkud je zřejmé, že se zná s Mackandalem. Jenomže ten ve Freedom Cry nevystupuje. Místo něj je tu Bastienne jakožto bojovnice za svobodu otroků. Nicméně tématika otroků je tu zpracovaná poměrně solidně, obzvláště návštěvy plantáží stojí za zmínku. A asi bych vypíchl i děj, kdy zprvu netušíte, za kterou stranu Bastienne kope. Trošku mě vadil akorát Adéwalého fanatismus, ale to bohužel odráží současnost v reálném světě, kdy jsem celkem znechucený jedním nejmenovaným hnutím - tedy ne přímo hnutím jako takovým, ale tím co se na to nabalilo.

No, když to však vezmu čistě z pohledu zábavy, tak na novou rozehrávku Black Flag jsem se těšil už během hraní Liberation. Je to dáno hlavně podobným prostředím, ve kterém se obě hry odehrávají. Navíc jsem si tentokrát mnohem více užil linku ze současnosti. Takže proti zábavě jako takové nemohu nic říci, svůj účel hra splnila. I když přiznávám, že první rozehrávka bez znalosti souvislostí byla asi přeci jen lepší

[Elemir]

Assassin's Creed Rogue

Konečně se dostávám na konec Kenwayovo ságy a to dílem, jehož název mi moc neříkal. Liberation jsem alespoň znal díky upoutávkám v kancelářích Absterga v Black Flag, plus jsem k tomu četl nějaké recenze a ohlasy, ale Rogue šel opravdu mimo mě. Možná kdybych opravdu hodně zavzpomínal, tak by se mi něco málo vybavilo, ale ono vlastně ani není divu. Rogue vyšel na PC v roce 2015, na konzole dokonce o rok dříve a z nepochopitelných důvodů společně s Assassin's Creed Unity (ten vyšel na konzole i PC ve stejnou dobu). Na PC tedy došlo k situaci, že Unity (9. díl) předběhl Rogue (8. díl). No a jelikož Unity se prakticky ihned po vydání stalo středem pozornosti díky svému žalostnému technickému stavu, tak Rogue jaksi zapadl. O Unity prostě slyšel asi každý, i ten kdo se o sérii AC vůbec nezajímal, stejně jako já.

Přitom smyslem Rogue bylo vytvořit pojítko mezi jednotlivými díly Kenwayovo ságy a zahrnout do toho i začátek zápletky Unity (zatím nemohu posoudit). Zároveň to mělo být vrcholné dílo Abstergo Entertainment, ve kterém se jim konečně povedlo dotáhnout konverzi asasína k templářům k plné spokojenosti všech. Příběh začíná v roce 1752, tedy 30 let po událostech z Black Flag a 2 roky před událostmi z Assassin's Creed III. Hra pak podle dostupných zdrojů končí v roce 1761, tedy 4 roky před Liberation a 28 let před Unity. Z historického pohledu popisuje období Sedmileté války, kdy mezi sebou válčila Anglie a Francie o nadvládu nad Americkými koloniemi. Do této války byly vtaženy indiánské kmeny, které pak podporovali jednu z válčících stran.

Poznámka: konečně jsem se zase dokopal k průběžným poznámkám, takže v době psaní tohoto příspěvku jsem teprve na začátku. V případě datování se proto musím zatím spoléhat na informace z jiných zdrojů. No na začátku, popravdě jsem musel před cca týdnem přestat hrát, abych mohl dopsat zápisky k Liberation a Black Flag, protože jinak bych se k tomu už nedostal Pokud jde o Sedmiletou válku, tak kdo nezná, tomu doporučuji přečíst si něco staršího od Jamese Fenimora Coopera (napsal např. Posledního Mohykána). Do období Sedmileté války spadají romány Stopař nebo Lovec Jelenů, teda pokud si to ještě dobře vybavuju Cooper se narodil na sklonku 18. století, takže měl k tomuto období celkem blízko.

Rogue by se dal stručně charakterizovat jako přeskinovaný Black Flag, protože na počátku se opět ujímáte kormidla, přičemž Karibik nahradil záliv Sv. Vavřince (anglicky Gulf of Saint Lawrence) a údolí řeky Hudson (Hudson River Valley). Na druhou stranu tu došlo k několika úpravám, takže to není jen nášup k Black Flag. Popravdě mi Rogue sedí lépe jak Black Flag, protože množství bitev je hodně zredukováno a upgrade lodi probíhá zrychleně jako v případě Experto Crede v DLC Freedom Cry (tady jde hlavně o to, že na upgrade je v Rogue potřeba mnohem méně surovin). Díky tomu se z neužitečné bárky velmi rychle stane smrtící zbraň, se kterou ovládnete bojiště po pár salvách. Na řece Hudson vzniká ještě větší kontrast, protože tam mi hraje do karet menší manévrovací prostor (šířka řeky). Je tak mnohem snazší držet se nepříteli za zadkem a nedat mu šanci k odvetné palbě. Druhou pozitivní stránkou hry je samotné prostředí Severní Ameriky. Takhle nějak měla prostě vypadat trojka. Byť jsem tedy v neexotickém prostředí, tak si mě hra dokázala snadno získat. Rogue nevytvářelo studio Ubisoft Montréal, ale Ubisoft Sofia, tedy to samé studio, co tvořilo Liberation.

Mno, i když úplně jásat z Rogue nemohu Hlavní hrdina je bohužel exot a to asi ještě větší než Connor a Edward dohromady ...

Začátek vzpomínky a propletenec s linkou ze současnosti

Příběh začíná vzpomínkou hlavního protagonisty, asasína Shay Patricka Cormacka, který se po boku svého přítele z dětství Liama O'Briena vydává na pomoc Louis-Josephovi Gaultierovi, asasínskému mistru. Vzpomínka se odehrává na ostrově Port-Menier. No, začátek je trošku neobvyklý a v první chvíli vás to zarazí. Na počátku jste totiž svědky zajímavé scénky, kdy se Shay připravuje napadnout z výšky asasína pod sebou, takže chvilku přemýšlíte, o co tu asi jde a za koho, že to hrajete. Jenomže asasín dole je Liam, který brilantně uhne a úsměvem Shayovi sdělí, že bude muset ještě více trénovat. V tu chvíli oba zaslechnou výstřely z pobřeží a tak se vydají prozkoumat, co je jejich zdrojem.

Na pláži už vztekle pobíhá Gaultier, který jim zvýšeným hlasem oznámí, že tu na ně hezkou chvilku čeká. Shay výtku nenese zrovna dobře, nemá Gaultiera očividně v lásce a tak dojde na pěsti. Do věci se po chvilce vloží Liam a oba od sebe odtrhne. Gaultier je stále naštvaný a skrze zuby prohodí, že Shay nemá žádnou úctu k autoritám. Na spory však není čas, takže se společně přesunou do britského tábora, kde se zbaví hlídky a obsadí britskou loď, se kterou Port-Menier opustí. Tím se Shay stane kapitánem lodi Morrigan. Gaultier, celým jménem Louis-Joseph Gaultier, Chevalier (Rytíř) de la Vérendrye je jedním z původních členů koloniálního Bratrstva a Shayův nadřízený. Jenomže už první Shayova vzpomínka jasně ukazuje, že Shay není ten typ, co by si dělal z neplnění rozkazů vrásky.

Po opuštění Port-Menier se hra přepne do současnosti, ve které mě z prostředí Animu vytrhne agentka Violet da Costa a dovede mě k Melanii Lemay. Prostředí kanceláře se poněkud změnilo, není to identické jako v Black Flag, tedy až na Melanii. Průzkum Shayových vzpomínek se jaksi zvrtl, protože záznam obsahoval skrytý virus, který po aktivaci okamžitě spustil poplach. Všichni až na mě už byli evakuováni, ale u mě se to jaksi zaseklo, protože do rozhovoru Violet a s Melanií vstoupil hlas nového šéfa bezbečnosti Juhani Otso Berga, který zřejmě dočasně nahradil zmizelého Oliviera Garneau (ten zmizel během konference v Chicagu, kdy měl Laetitii poreferovat o úspěších s výzkumem vzpomínek Edwarda Kenwaye, což se stalo ještě v průběhu Black Flag). Namísto přerušení výzkumu Shayových vzpomínek, které by bylo logickým krokem, jsem dostal zelenou pokračovat, protože Shay měl velmi zajímavou minulost a mohlo by to přinést nečekané výsledky. Zároveň jsem byl požádán, abych odviroval okolní PC a serverovnu. Melanie k tomu chtěla něco říci, ale Violet jí vypoklonkovala Děvčata si očividně nepadla do oka

Vzpomínka v Animu pokračuje březnem 1752, kdy se Shay a Liam objevují na Davenportově statku, kam za Achillem přijíždí Adéwalé se znepokojivou zprávou. V Port-au-Prince došlo k zemětřesení, které zasáhlo místní svatyni Isu a templářům se podařilo odcizit dva artefakty, které mají moc odhalit pozici dalších svatyň - rukopis a skříňku, která umožňuje dešifrovat jazyk rukopisu. Došlo k tomu přímo pod nosem Mackandala, haitského mentora. Stopa vede do Severní Ameriky k jistému Lawrenci Washingtonovi, místnímu vysoce postavenému templáři. Tím se z toho stává problém Koloniálního Bratrstva, tedy nás. S tím se Adéwalé rozloučí a zase odpluje.

Achilles je v této době ještě mladý a má zdravou nohu. Na živu je i jeho žena a syn Connor, který by se měl stát dědicem statku a podle Liama možná i budoucím mentorem, byť tohle myslel Liam spíše žertem. Connor je ještě příliš mladý. Shaye tu ovšem krom informací čekal trénink s Liamem, Hope Jensenovou (zlodějka) a Kesegowaasem (indián). Tutorial je poměrně krátký, ostatně ono není moc co nového ukazovat, Rogue funguje stejně jako Black Flag nebo trojka před ním. Za zmínku snad stojí jen to, že v této době bylo Koloniální Bratrstvo docela početné a na statku je stejně živo jako v trojce, když tu Connor vybudoval osadu.

První stopa po Lawrenci Washingtonovi vede do Severního Atlantiku, kde je k dispozici kus zálivu a volné moře. Výjimkou je SV oblast, kterou blokuje led (je potřeba získat kloun na Morrigan - zatím jsem se k tomuto bodu nedostal, protože to souvisí s postupem v příběhu). V prvních hodinách jsem měl pocit, že opravdu hraju komprimovanou verzi Black Flag, takže jsem se nejprve pustil do průzkumu významných bodů na pobřeží. Funguje to úplně stejně jako v Black Flag, akorát rychlé cestování je vázáno na splnění úkolu v pevnosti Anticosti. Nicméně i tak jsem si projel nejprve vše dostupné, ono se pak rychlé cestování u objevených bodů odemklo dodatečně.

Severní Atlantik má zajímavou atmosféru, doslova cítíte ten chlad všude kolem. Plavání ve vodě je nebezpečné, protože Shay začne po chvilce trpět podchlazením a při tom mu ubývá život. Osady na pobřeží nejsou nijak velké a spadají pod správu Francouzů. Architektonicky mají své kouzlo, což umocňuje i okolní příroda. Trochu legrační je akorát nabídka harpunování, kdy v ledových vodách můžete s klidem lovit bílé žraloky Jinak craftění tu hraje opět významnou roli, lov zvířat je dokonce součástí jednoho typu vedlejších aktivit, ale ty jsou dostupné až na Hudsonu. No a to je právě místo, které mě vyvedlo z omylu, že Rogue bude krátkou hrou.

Druhá stopa totiž vede do údolí řeky Hudson, kam se dá dostat z okraje mapy Severního Atlantiku. Při té příležitosti si lze nechat zobrazit mapu pobřeží, odkud je patrné, že hra se skládá ze tří lokací (ta třetí by měla být New York, což skutečně odpovídá bodu na mapě). Je trochu škoda, že Davenportův statek ihned po tutorialu zmizel, ale na druhou stranu v něm nebylo nic zajímavého, co by mi teď chybělo. Statek zahrnoval akorát sídlo Achilla a přístav, jinak všude kolem byla neviditelná stěna.

Údolí řeky Hudson je oproti Severnímu Atlantiku komplikovanější. Je to velmi členitá lokace, kterou jsem zkoumal několik hodin. Dalo by se to popsat jako změť ostrovů, mezi kterými se proplétají ramena řeky. Některé body na břehu jsou propojené s ostatními body příslušného ostrova, takže celková plocha k průzkumu se tím výrazně zvětší. Lokace v Severním Atlantiku jsou oproti tomu opravdu malé, podobně jako většina lokací v Black Flag (tedy až na malé výjimky). Na Hudsonu je takových lokací výrazně méně a jsou situovány hlavně do okrajových částí mapy. Právě to, co je uprostřed, je většinou propojené. Na počátku průzkumu Hudsonu jsem si řekl, že by bylo lepší, kdybych si nejprve celou lokaci prošel a splnil sběratelské výzvy, ale kdybych to býval věděl, tak to asi udělám jinak Nicméně se mi to hodilo, protože jsem tím zastavil postup v příběhu a během pauzy na dopsání poznámek k Liberation a Black Flag alespoň nehrozilo, že něco zapomenu.

Kontrast mezi Severním Atlantikem a Hudsonem není jen v členitosti, na Hudsonu je mnohem příznivější klima, ale to se týká jen spodních 2/3 mapy. Sever řeky už zasahuje do ledových oblastí a tak tu není nijak vzácné sněžení a opět ledová voda. Opravdu se mi to z pohledu přírody a místní architektury líbí. Přijde mi to mnohem lepší, než třeba Příhraničí v trojce, protože tady z toho přímo cítíte ty vzdálenosti mezi osadami. Příhraničí tvořila kruhová lokace s Lexingtonem uprostřed, takže když jste se z jednoho konce podívali přes mapu, tak jste viděli protilehlý okraj oblasti. Na Hudsonu máte dohled jen z břehu na protilehlý břeh a co je za ním, už nevidíte.

A tím jsem prozatím skončil

[Elemir]

Na úvod dalšího příspěvku k Rogue musím konstatovat, že svět Rogue je mnohem proměnlivější v průběhu času, než tomu bylo u předchozích dílů. I když jsem měl Severní Atlantik a údolí Hudsonu komplet prošlé, tak už jen podle barvy ikonek lokací bylo zřejmé, že zkompletovány mám jen některé z nich (barva ikonky zkompletované lokace je světle modrá, nezkompletované bílá). U pevností jsem tušil, že se budou po vzoru Black Flag asi časem dobývat, popř. někde byl zamčený obchod, který se měl odemknout až v souvislosti s pokrokem v příběhu, ale u některých lokací se vše zdálo kompletní a přesto svítily bíle.

Nakonec se ukázalo, že v Rogue je mnohdy lepší jít po příběhu a průzkum lokací provádět až ve chvíli, kdy vás to na dotyčné místo zavede. Dá se tak dokonce vyhnout některým červeným zónám, protože v souvislosti s příběhem se původně nepřátelská území promění v přátelská a vy si budete moci v pohodě posbírat truhly apod. Ale na druhou stranu je zase zajímavé si tu změnu užít za obě strany. Mě třeba zprvu docela překvapilo, že jako asasín stojím na straně francouzů, ale přesto se s nimi mohu snadno dostat do konfliktu. Ostatně uštěpačnou poznámku k podpoře francouzů má tuším i Adéwalé, protože pro něj je Francie spojena s otrokářstvím na jihu. V tomhle ohledu si můžou Anglie s Francií podat ruce.

Za extra zmínku stojí i různé odnímání a vracení mechanik z dřívějších dílů. V Rogue už opět nelze najímat prostituky a žoldáky, ale vrátila se zpět ekonomika v podobě renovací. Ta se zpřístupní až po změně stran, ale je to právě ten bod, který v některých lokacích chybí pro dokončení jejich kompletace. Renovace zvyšuje Shayův příjem a díky tomu se dá snadno přijít k velkým penězům a těmi pak třeba obejít lov zvířat kvůli craftění vylepšení (je jednodušší a pohodlnější si suroviny nakoupit). Na řadu konečně přijdou i suroviny, které do té doby postrádaly význam, jako je např. kámen. Akorát je potřeba si hlídat renovaci vs upgrade lodě, protože kov a dřevo upgradem Morrigan ubývají mnohem rychleji, takže i po změně stran je potřeba sem tam potopit nějaké plavidlo obtěžkané kýženými surovinami.

A když už jsem u Morrigan, tak u ní se musím opravit. Výzbroj lodi nebo pancíř samozřejmě mají své elitní úrovně, ale k jejich dosažení není potřeba vlastnit elitní plán. Prostě jen stačí mít suroviny a dostatek peněz. Navenek to tedy nepůsobí jako nic významného, je to prostě běžný upgrade. A ještě jedna zmínka k Morrigan, otočné dělo nově nahradil tzv. revolverový kanón, což je v podstatě otočné dělo střílející dávky. Významně to zvyšuje kadenci střelby a hlavně tímhle typem děla se dá střílet i bez toho, aby se na napadených lodích objevily extra vyznačené cíle. Prostě jen zamíříte a střílíte. Hodí se to i u dobývání pevností. V případě obsazení znehybněné lodi to má pak tu výhodu, že máte k dispozici mnohem více střel, takže pohodlně vystřílíte potřebný počet nepřátel, aniž byste se museli fyzicky nalodit. No, a aby to bylo úplně kompletní, tak nově se může nepřítel pokusit obsadit vás, stát se tak může při taranování vaší lodi, kdy vás nepřátelská loď na chvilku ochromí a na palubu naskáče její posádka. Jakmile je zabijete, tak je jejich loď pro změnu automaticky vaše.

Na stopě artefaktů

Stopa k rukopisu a dešifrovacímu zařízení vede k Lawrenci Washingtonovi, což je starší bratr George (budoucího prezidenta USA). Lawrence byl do řádu templářů přijat velmistrem Reginaldem Birchem, to je ten, co se podílel na smrti Edwarda a získal jeho syna Haythama pro řád. Birch se díky Edwardovu deníku dozvěděl, že Velechrám Isu (Předků) by se měl nacházet v okolí New Yorku, proto Birch posílá Lawrence do Severní Ameriky, aby v New Yorku založil pobočku řádu a vyhledal stopy, které by řád dovedly k chrámu. Tady se trošku předběhnu. Stopy vedou k místním indiánským kmenům a v tuhle chvíli do toho vstupují další dvě osoby - stopař Christopher Gist a obchodník William Johnson (v trojce to byla první Connorova oběť). Johnson má s indiány velmi dobré vztahy a vystupuje tu proto jako diplomatická spojka. Svými aktivitami v podstatě umete cestičku Haythamovi, který nakonec vstup do chrámu objeví (díky své milence - budoucí Connorově matce). Johnson se později pokusí pozemky indiánů odkoupit, ale to mu překazí právě Connor. Každopádně to už jsou události z trojky, v tuhle chvíli jde ještě o vzdálenou budoucnost. Zmiňuji to hlavně kvůli souvislostem.

Poznámka: časem se dozvíte, že oním rukopisem je tzv. Voynichův rukopis. Tahle kniha byla sepsána někdy počátkem 15. století a jedna z hypotéz počítá s tím, že pochází z Čech. Kniha je napsána neznámým jazykem a je bohatě ilustrována. Základní struktura použitého jazyka svědčí o tom, že nejde jen o nahodilé znaky, ale použit je skutečný jazyk, který se dodnes nepodařilo rozlousknout. Základem jazyka je zřejmě něco ze skupiny semitských jazyků (největší podoba je s hebrejštinou) a je dosti pravděpopdobné, že jde o pokus zaznamenat cizí jazyk uměle vytvořenou abecedou, něco jako když se pokusíte zapsat arabštinu latinkou podle toho, jak vám ten jazyk zní (pravděpodobně tedy nejde o šifru). Obsahově jde nejspíše o sborník tehdejších znalostí k několika oborům lidského bádání. Záhadný původ a vztah ke dvoru Rudolfa II (aclhymisté Dee a Kelly) dělá z této knihy kandidáta na vhodnou pozůstalost rasy Isu Ostatně výzkum Voynichova rukopisu byl součástí databáze Absterga.

V červenci 1752 se Lawrence Washington přesunul na své sídlo v Mount Vernon, kde se chystal na schůzku se svými podřízenými. Shay se nejprve dostane k jeho lodi, na které najde prototyp vzduchové pušky, která ve hře slouží podobně jako foukačka v Liberation nebo Black Flag. Poté se přesune na Lawrencovo sídlo, aby zjistil, že Lawrence je těžce nemocný (konečné stádium tuberkulózy) a zbývá mu už nejspíše jen několik dní života. Na poradě se objeví i Lawrencův bratr George, který ovšem nemá s templáři nic společného. Když se George na pokyn Lawrence vzdálí, tak Lawrence své podřízené dokonce nabádá, aby se nikdy nepokoušeli bratra zatáhnout do problémů řádu. A kdo vlastně na schůzku dorazil? Jack Weeks, Samuel Smith a James Wardrop.

Lawrence si byl vědom svého stavu a blížící se smrti, proto rukopis předal Wardropovi a dešifrovací zařízení Smithovi. S tím schůzku ukončil. Nicméně pro Shaye to neskončilo, zadání bylo jasné - zabít Lawrence. Shay to nicméně nesl s nelibostí, protože Lawrence by nakonec stejně zemřel - Shayův zásah byl z jeho vlasního pohledu zbytečný a pro Lawrence šlo spíše o vysvobození. O nic nadšený nebyl ani z lovu Wardropa a Smithe, protože šlo o postarší občany bez armádního výcviku. Ani jeden z cílů nevypadal jako obávaný protivník, o kterých se v souvislosti s templáři hovořilo. V podstatě šlo o obchodníky. Jejich likvidace byla proto velmi snadná. První na řadu přišel Smith. Při jeho stíhání se odemknula možnost vybavit Morrigan klounem, protože Smithovo dopadení se odehrávalo v původně uzamčené části Severního Atlantiku (nutnost prorazit si cestu ledem). K tomu se odemknula možnost využívat zápalný olej na vodě, ale to mě nijak nezaujalo.

Na stopu Wardropa se Shay dostal až v červenci 1754, tedy 2 roky po zabití Smithe. V Albany se v té době konal kongres, který řešil otázku nezávislosti. Na kongres se dostavil i William Johnson, který se tu setkal s Benjaminem Franklinem. Franklin byl nejen uznávaným politikem, ale také uznávaným vědcem. Před několika lety ho Lawrence seználil s dešifrovacím zařízením, protože si od toho sliboval objasnění jeho funkce. Jenomže Lawrencova nemoc a pozdější zcizení skříňky Shayem další výzkum zastavilo. Johnson nicméně věřil, že skřiňku brzy získají zpět. Franklin totiž přišel s teorií, že k objasnění jejího účelu by mohl posloužit elektrický prod, jehož výzkumu se začal před nedávnem věnovat. Nicméně prvořadým cílem byl pro Shaye Wardrop, který se ukryl v místní pevnosti. Johnson tak rázem přišel i o rukopis.

Asasíni vycítili příležitost a tak se Shay s Hope vetřeli do blízkosti Franklina, kterého přesvědčili, že pracují pro Johnsona. Franklin s jejich pomocí provede svůj experiment s elektřinou z blesků a je přitom úspěšný. Povede se mu skříňku aktivovat, přičemž výsledkem experimentu je projekce glóbu, na kterém svítí bod ukazující na Lisabon. Shay kdysi v Lisabonu žil, takže pozná i cílové místo - klášter Carmo Convent. Achilles ho proto samotného posílá do Portugalska, aby v Carmo Convent našel vstup do Chrámu předků a vyzvedl z něj patřičný Úlomek ráje.

Carmo Convent

Shay připlouvá do Lisabonu v listopadu 1755 a nikterak neváhá a zamíří si to rovnou do kláštera. Pro mě osobně to bylo trošku překvapení, byť nejde o nijak velkou lokaci, ale hlavně jsem nepočítal s tím, že se podívám i mimo Ameriku. Misi v Lisabonu tvoří nalinkovaný koridor, který je důležitý pro příběh, takže to nejzajímavější je spojeno hlavně s interiérem kláštera. No, ale to opravdu stojí za zmínku, v Carmo Convent se ocitnete v chrámové lodi, kde zrovna probíhá mše a musím říci, že to má po čertech výbornou atmosféru Jakobyste opravdu seděli na bohoslužbě.

Vstup do Chrámu předků se skrývá poblíž vstupních dveří a je potřeba ho odemknout čtveřicí spínačů, které se nacházejí ve speciálních výklencích vysoko na zdech chrámu. Poté se zpřístupní plošina, která Shaye zaveze do podzemí. Zde už to vypadalo velmi povědomě, tedy až na Úlomek ráje, kterým byla zvláštní prostorová hvězdice (takový ježek). A ještě zvláštnější bylo, že se Shayovi doslova rozpadla v rukách. Eh, ale to nebyla jediná věc k údivu, z toho Shaye probralo nenadálé zemětřesení, které rychle nabíralo na síle!

Z Carmo Convent zbyly jen trosky obvodových zdí a ničivé vlnobití se zrovna rozlévalo ulicemi města. S každou další vlnou přicházela větší a větší spoušť. V tu chvíli se mi odemkl koridor městskými ulicemi, ale na nějaké přestávky nebyl čas, což byla trošku škoda. Jenomže zastavit se, by znamenalo rychlou smrt. Úprk městem tak končí na pobřeží, kde Shay skočil do moře a uprchl na nedalekou loď. Zcela otřesen tím, co se stalo, se poté vrátil do Ameriky.

Zrada?

Naštvaný Shay si uvědomil, že ani zemětřesení na Haity nebylo náhodou a tak po návratu udeří rovnou na Achilla, neboť cítí, že ho Bratrstvo využilo na špinavou práci, při které zemřeli stovky nevinných. To je něco, co se neslučuje s ideou Bratrstva! Shay je vykázán z Achillova domu a Liam se ho pokusí uklidnit. Jenomže Shay právě ztratil důvěru v cíle Bratrstva a rozhodne se, že zabrání dalšímu masakru tím, že znemožní odhalení dalších Chrámů předků. Vydá se proto zpět do Achillova domu a rukopis ukradne.

Krádež však nezůstane bez povšimnutí, Shayovi se zá zády vyloupne zklamaný Achilles. Nicméně je připraven Shaye zastavit i za cenu, že ho bude muset zabít. Během bitky se Shayovi povede proskočit oknem a zamíří si to k pobřeží. V patách mu je celé osazenstvo Davenportova statku a Shayova cesta skončí na útesu. Raději skočí do vody, než by rukopis vydal! V tu chvíli se ozve výstřel a Shayovi se zatmí před očima ...

Mezitím se v přítomnosti Animus zasekne, protože vzpomínky přestanou být souvislé a děj se zničehonic přesune o 20 let dopředu, kdy se Shay objevuje v Paříži během cesty do Notre-Dame, kde se zrovna nachází Benjamin Franklin. V tu chvíli jsem dostal oprávnění 1. stupně, protože bylo potřeba opravit server v přízemí pobočky Absterga. Zároveň jsem se setkal tváří v tvář s Otso Bergem, který mi zdůraznil výjimečnost Shaye a podotkl, že bych se od něj mohl lecčemus přiučit. Je to poněkud dvousečné prohlášení, protože během hackování jsem zjistil, že Berg byl naverbován Vidicem za poměrně zvláštních okolností - Bergova malá dcera trpěla cystickou fibrózou a Vidic mu nabídl zcela nový experimentální lék výměnou za spolupráci.

Mimochodem byl to právě Berg, kdo zajal Williama Milese v Káhiře, ale přesto je cítit, že Begova loajalita je taková, no ... nějak moc se zabývá konvertujícími asasíny a není zatím jasné, co přesně tím sleduje. Celkově je zvláštní, že mě oba (společně s agentkou Costou), nechají nahlížet do záznamů, které by přede mnou měli být utajené. Musím také zmínit, že Berg vlastní neméně zajímavou databázi mentorů, kde třeba vyzdvihuje vlastnosti Al Mualima, který ač nebyl templářem, tak jeho vidění světa směřovalo ke stejným metodám. Berg je celkem tvrdohlavý a pokud s něčím nesouhlasí, nebojí se ozvat, což jeho nadřízené vyvádí z míry, zejména Laetitii, která má tendenci to řešit výhružkami, při nichž se neštítí zmínit Bergovu dceru.

Děj se po opravě serveru posune do června roku 1756, kdy se Shay probouzí v domě manželů Finneganových a tím se rovnou odemkne nová oblast - New York. Finneganovi přišli před nějakou dobou o svého jediného syna, navíc jsou vydíráni místní skupinkou lapků, kteří po nich požadují výpalné. Shay je zrovna svědkem jedné takové návštěvy a aktivně zasáhne do jejího průběhu. Finneganovi jsou mu za pomoc vděční a na oplátku mu dají šaty svého syna a vrátí mu zbraně, které pro něj pečlivě uschovali. Není jisté, kdo sem Shaye přivedl, ale očividně měl zájem na tom, aby se Shay plně zotavil. Jediné, co mu chybělo, byl rukopis. Ten prý u sebe neměl. Syn Finneganových pracoval pro jistou organizaci, jejíž totožnost jsem ani nemusel hádat. Oblek na sobě totiž nese symboly templářů

Mým prvním cílem v New Yorku se stala základna lapků, kteří teorizují místní čtvrť. K mému údivu šlo o zónu označenou symboly asasínů Normálně by mě to asi nepřekvapilo, o konverzi Shaye jsem věděl už z popisku hry, ale překvapilo mě, jak je na asasíny nahlíženo z druhé strany barikády. Přitom se nedá říci, že by šlo o záměrnou modifikaci vzpomínek jako u Liberation. V Rogue jde podobně jako u Black Flag o přímou projekci paměti tak, jak to Shay skutečně vnímal.

New York je rozdělen na 6 čtvrtí, přičemž každé z nich vládne asasínská základna. Pointa je úplně stejná jako v Brotherhood nebo Revelations - dobýt základnu, zabít vůdce a tím získat čtvrť pod svou kontrolu. Po získání vlivu se v každé čtvrti odemkne několik staveb pro renovaci, které navýší příjem ze čtvrti do mé pokladny (příjem tvoří obsazené základny + renovace). Nijak jsem se nerozpakoval a krom osvobozování čtvrtí jsem se pustil i do sběratelských výzev a vedlejších aktivit. Splnit lze prakticky vše, vyjma jednoho úkolu ze série ochrany civilistů. Ten se totiž objeví až při pokroku v ději, kdy se mě tímhle konkrétním úkolem pokusí asasíni vlákat do pasti. Krom New Yorku se podobné aktivity objeví i v Atlantiku a Hudsonu (dobývání základen, renovace, ochrana civilistů a dobývání pevností). Teprve teď bylo možné zkompletovat i ty lokace, které ze záhadných důvodů zůstaly označené bílou ikonkou (předtím totiž nebylo možné tyto aktivity provádět).

Ale zpět k té první základně. Každou základnu vede mistr asasín, který má standardně zaječí úmysly, ale naštěstí neodbíhá nikam daleko, jako tomu bylo třeba u velitelů v Revelations. Ideální je proto co nejdříve velitele identifikovat a v tichosti zlikvidovat. Souboj tváří v tvář není moc dobrý nápad, mistři asasíni jsou jaksi rychlí, takže než jsem stihl vytáhnout pistoly a zamířit, tak už jsem měl v sobě dvě kulky a cestu mi blokoval kouř z dýmovnice. Oni v podstatě podvádějí, mají "bystřejší" zrak, a to je právě příčinou té jejich rychlosti. Krom zabití vůdce je potřeba sundat ještě vlajku, popř. splnit vedlejší úkoly (např. likvidace sudů s jedem apod.). Po dobytí první základny mě odchytil plukovník George Monro, velitel britských jednotek, kterým jsem začal těmito akcemi nevědomky pomáhat a osobně mi poděkoval. V podstatě mi přišel pomoci, protože je přítelem Finneganových a ti o mě měli obavy. Ostatně jejich syn pracoval právě pro Monroa.

Plukovník mě požádal o pomoc s jeho dalším mužem, Christopherem Gistem, kterému hrozila poprava. Christopher mi byl vděčný a na oplátku se rozhodl pomoci mě. Důvod k tomu byl, v přístavu kousek od popraviště jsem totiž zahlédl Morrigan a tak jsem se rozhodl vzít si svou loď zpět! Asasíni kolem nebyli zrovna nadšení. Je s tím spojena ještě jedna zajímavá mechanika převzatá z Revelations, kdy mě od této chvíle začali náhodně přepadávat vrazi. V Rogue jde o prostitutky, které se dokáží umně skrývat (do kupek sena, keřů, skrýší ...). Hra na jejich blízkost upozorní zvukovým signálem sílícího šepotu a v módu orlího pohledu je pak lze snadno vystopovat. Anebo prostě stačí v pravou chvíli stisknout tlačítko pro obranu a útok odvrátit. Jenomže to není úplně dobré, protože to obvykle vede k otevřené vraždě a to může pobouřit stráže. Lepší je vražedkyni vyhledat a odpravit potají. Ony se ty potvory navíc dokážou vyloupnout zrovna v tu nejnevhodnější chvíli, třeba když urychleně pospícháte z místa činu

Christoper mi sehnal posádku a nabídl se jako můj důstojník, no a tím začal můj pomalý přerod v templáře ...

[Elemir]

Zvrat ve válce

Samozřejmě nešlo o žádnou náhodu. Časem jsem zjistil, že to byl plukovník Monro a jeho muži, kdo mě na Davenportově statku zachránili. Christopher je loajální člen řádu, který na mě měl dohlídnout. Všichni tedy věděli, kým jsem byl, ale nikdo mi to neměl ani sloven naznačit. Rozhodnutí a moje další činy činy byly čistě na mě, tedy na Shayovi. Shay si postupně uvědomil, pro koho pracuje a začal mít trochu obavy, co by jeho noví přátelé řekli na to, že byl asasínem. Zlomový se v tomto ohledu stane okamžik, kdy se Shay potká s Jackem Weeksem, jedním z účastníků schůzky u Lawrence Washingtona. Shay ho samozřejmě pozná a už nemá nejmenších pochyb, kdo je Monro.

Poznámka: jak jsem již popisoval, vám jako hráči je vaše nová role jasná hned, protože na sobě máte uniformu templářů a v úvodní čtvrti New Yorku, tam kde začínáte, se vám odemkne patřičně vyzdobená templářská základna, která slouží jako vaše domovské útočiště (je zde výstavka vašich zbraní atd.). Žádné velké překvapení se tedy nekoná. Navíc jdete otevřeně po krku asasínům. V tomhle mě příběh Rogue lehce zklamal. Dokázal bych si představit lepší provedení celé konverze.

Málem bych zapomněl. New York je hodně podobný tomu, jak je ztvárněný už v trojce, ale chvilku mi trvalo, než jsem byl schopný identifikovat známá místa. Chybí tu např. západní spáleniště, protože v této době tu ty domy ještě stojí. Graficky je to taky o kus dále, rozhodně se mi tenhle New York líbí více. Za zmínku stojí, že část budov k renovacím jsou klíčová místa trojky, která jsou spjatá s budoucíma aktivitama templářů.

Monro se mezitím přesunul do Albany, kde se měl Christoper hlásit. Christopher během plavby Shaye obeznámil s cílem aktivit plukovníka, ve kterých hraje prim svoboda a prosperita kolonií. Bezpochyby ušlechtilé cíle. Má to ovšem jeden drobný háček - Francouze. Dokud budou mít kolonie pod svou kontrolou, tak v nich nikdo nebude v bezpečí. A tak se stalo, že jsem s Morrigan zamířil k pevnosti Fort La Croix a v rychlosti vyřídil její obranu. Jaké pak bylo překvapení, když jsem v budově velitele narazil na Le Chasseura, Stopaře, který byl pro změnu překvapen, že žiju. Stopař se tak stal prvím bývalým společníkem, kterého jsem poslal na onen svět. Před smrtí mi stihl ještě prozradit, že Bratrstvo pracuje na dodávkách jedovatých plynů, které hodlá použít proti koloniálním úřadům - míněno Britům.

Po dobytí pevnosti se Monro přesunul do New Yorku, ale já se místo pokračování v ději začal věnovat kompletaci lokací. Nějakou chvilku to zabralo a k mému překvapení jsem zjistil, že v Severním Atlantiku mi stále chybí 5%, jenomže není jasné, co to má být (časem se to nějak samo vyřešilo). V téhle chvíli jsem měl zkompletováno i několik sběratelských výzev a na jihu Severního Atlantiku se mi objevil přístup do pevnosti De Sable, kde se skrývá několik truhel s bonusovou výbavou (z DLC). Po mapě jsem se tak začal promenádovat ve zbroji Jamese Gunna, čímž už nebylo pochyb, že jsem templář, to musel poznat opravdu každý Jedna ze sběratelských výzev vede pro změnu k vikingské nebo indiánské zbroji, i když ta indiánská vyžaduje ještě i patřičný postup v příběhu.

Monro se se mnou sešel v New Yorku, kde se zároveň nacházela výrobna jedu, o kterém mluvil Le Chasseur. Situace byla mnohem horší, protože asasíni se rozhodli jed využít bez ohledu na ztráty v řadách civilního obyvatelstva. To jsme přeci nemohli dopustit! Během plnění jednotlivých bodů úkolu jsem se dostal k vylepšení vzduchovky, které funguje jako granátomet, ale krom samotného ničení nádrží s plynem jsem tuhle novinku nikde jinde nevyužil. Je to analogie házení bomb/dýmovnic, akorát to má asi delší dostřel. Při té příležitosti jsem se dozvěděl, že Bratrstvo v New Yorku řídí Hope, čehož jsem se obával, protože Hope nebyla taková fanatička. Její cesta k Bratrstvu byla navíc podobná té Shayově - dítě ulice, co se jen snaží přežít. Akce se zdařila a po Hope naštěstí ani stopy.

Po této akci jsem v kajutě našel dopis, ve kterém mě Monro sděluje pravdu o tom, že ví, kdo jsem, a že jsem dostatečně prokázal svou loajalitu. Tím jsem si získal jeho plnou důvěru. K dopisu byl přiložen balíček s rukopisem! Zároveň mi v dopise oznámil svou další aktivitu. Velmi rychle jsem vycítil, že plukovník se může snadno dostat do úzkých a nebude od věci, když mu vyplujeme preventivně na pomoc. Bohužel jsem se nemýlil. Svými předchozími akcemi jsem přivedl Francouze k zoufalství, takže nyní už neměli co ztratit a tak vsadili na jednu kartu a vyrazili proti Albany. Potíž byla v tom, že město nebylo na tak masivní útok připraveno a naši indiánští spojenci čelili vlastním problémům. Plukovník Monro se během průzkumu chytil do pasti, kterou na něj nastražil můj bývalý společník Kesegowaase. Byl dost překvapený, když mě viděl živého, ale překvapení vzápětí vystřídala zlost, protože se mi podařilo plukovníka zachránit. Kesegowaase zmizel a s ním i informace o mém přežití - nyní se o mě dozví už všichni.

Bylo na čase pomoci Oneidům, od kterých jsem získal indiánskou zbroj (potřebné totemy už jsem měl u sebe). Tím jsem odklonil část francouzské pomoci a nyní zbyla už jen obrana Albany, jenomže jsme připluli pozdě. Město čelilo útoku, který vedl Kesegowaase. Sice se mi podařilo tlak útočníků zmírnit, ale ve městě propukl chaos, takže situace byla poněkud nepřehledná. Kesegowaase se mě pokusil zastavit, ale selhal. Jeho poslední slova zpochybnila úspěch našeho snažení, Monro je prý už mrtvý. Další větu však nedokončil, s posledním výdechem z něj vyšlo jen jméno Liam. Monro, který nyní schovával rukopis, se mezitím vydal do přístavu, ale po cestě byl přepaden a uvězněn v hořícím domě. Jasně, to mělo znamenat to Liam, Kesegowaase nebyl sám! Plukovníka jsem vytáhl, ale bylo to bohužel příliš pozdě. Monro zemřel, ale ještě předtím mi znovu projevil plnou důvěru a předal mi svůj prsten. Bitvu jsme sice vyhráli, ale ztráty, hlavně ty osobní, byly bolestivé. Navíc jsme přišli o rukopis.

Oficiálně Templářem

Návrat do New Yorku se konal za doprovodu oslav v centrále templářů, kde mě čekala návštěva. Kolem stolu stáli Ghist, Lawrence, Johnson a dokonce Charles Lee, pravá ruka Haythama Kenwaye. Neznámá postava ve stínech se mě poté zeptala, zda-li budu ctít zákony templářů. Ani na chvilku jsem neváhal a slib potvrdil. Ze stínů pak vyšel samotný Haytham ... Hra se v tu chvíli přepla zpět do současnosti, kde mě čekal Berg s Violet a oznámil mi, že nyní jsem spatřil pravou tvář tohoto světa. Již brzy mě čeká podobné rozhodnutí a s tím zas odešel. Od Violet jsem se dozvěděl, že mám zajít za Melanií, která nyní plně převzala práci Oliviera. Melanie mi sdělila, že je templářkou a Berg tu zastupuje mateřskou firmu Abstergo Industries.

Poznámka: Berg je z trochu jiného kruhu templářů než Melanie. On je na stejné úrovni jako byl Daniel Cross, který zajišťoval ochranu italské pobočky Absterga, kterou vedl Warren Vidic. Berg je přímým podřízeným Laetitie England (ona sama vede Abstergo Industries). Z rozhovoru s Melanií je pak zřejmé, že Olivier Garneau nebyl templářem. Ke své smůle odhalil střípek pravdy o náplni Abstergo Entertainment a tak se jeho tělo už nikdy nenašlo (za jeho zmizením v Chicago tedy můžou templáři).

Melanie krom toho pochválila můj pokrok a obeznámila mě s tím, že se zasvěcením obvykle tolik nepospíchají, ale za mě prý hovoří tvrdá práce, kterou jsem dostatečně prokázal své kvality. Poté mě Violet poslala opravit hlavní server do suterénu. Znovupřipojení do Animu však spustilo další část fragmentované paměti, ve které Shay hledá Franklina v Paříži (rok 1776). V té době už byl Benjamin Franklin americkým velvyslancem v Paříži a začalo být zřejmé, že Shay potřebuje jeho pomoc k něčemu velmi důležitému. Vzpomínka končí záchranou Franklina z rukou lapků a příslibem pomoci, při němž Franklin Shayovi slíbí vstup do královského paláce.

Vzpomínka na Shaye pak pokračuje v místě po dokončeném templářském slibu, kdy Shay začíná naplno pracovat s Haythamem. Poblíž pevnosti Louisbourg se setkává s Jamesem Cookem, který občasně spolupracuje s templáři, byť sám o této organizaci nemá nejmenší ponětí - prostě jen poskytuje služby každému, komu leží na srdci blaho Anglie. Stane se tak v červnu 1758. Louisbourg je pomyslným jazýčkem na vahách vlivu a je plně v moci Francouzů. K pevnosti pluje Královské námořnictvo, ale Francouzi chystají překvapení, kterému je třeba zabránit. Shay se na žádost Cooka ujímá kormidla jeho lodi a společně vyplouvají do bitvy, do níž se k překvapení všech zapojí Adéwalé se svou lodí Excelso Crede. Nicméně Adéwalé není hlavní cíl. Navíc jakmile se průběh bitvy zvrhne, tak bojiště opustí.

Hlavním cílem se stane až poté, protože mu Haytham tuhle akci nehodlá prominout. Haytham navíc ví něco, co ostatní ne - Adéwalé znal jeho otce Edwarda. Shay to časem odtušil, tedy to, kým Haythamův otec byl, neboť Shay byl později v New Yorku svědkem toho, jak Haytham použil skrytou čepel, což není zrovna typická zbraň templářů. Adéwalé se přesunul se svou lodí na řeku Hudson do pevnosti Vieille Carriére. Pevnost byla k překvapení všech chráněna zaoceánskou lodí, ale té se dalo (ba dokonce muselo) vyhnout plavbou po vedlejším rameni řeky. Po tom všem mě čekalo další překvapení, protože Adéwalé vzal do zaječích a musel jsem se urychleně dostat na svou loď a zahájit pronásledování. Excelso Crede však nemohla Morrigan konkurovat. Plně vylepšené lodi stačilo pár výstřelů a Adéwalé se rozhodl zajet na mělčinu a pokusil se využít obranu přilehlé pevnosti. Během krátkého dialogu stihl Haythamovi sdělit, že by se za něj jeho otec styděl, kdyby viděl, co se z něj stalo a že musíme být dva, abychom ho dostali. Mezitím jsem se proplížil blíž a dvěma výstřely Adéwalého život ukončil. Nicméně pro Shaye to byl trošku hořký konec, neboť Adéwalého uznával.

Poznámka: Adéwalé je vskutku zvláštní postavičkou, jíž charakter se plně rozvine v DLC Freedom Cry k Black Flag. Primárně mu jde o záchranu otroků, v tomhle má hodně společného s Avelin de Grandpré z Liberation. Ta oddanost k Bratrstvu u nich plyne jen z toho, že to bylo právě Bratrstvo, kdo jim dalo možnosti a poskytlo zázemí. Proto byl Adéwalé ochotný na Haity spolupracovat s Bastienne, byť si myslel, že je templářkou, tedy úhlavním nepřítelem. Byl ochotný to risknout, protože se jejich cíle shodovaly. Ostatně podobná věc se stala Connorovi v trojce, kdy se rozhodl spolupracovat se svým otcem, protože jim v jednu chvíli šlo o stejnou věc. Shay tedy na Adéwalého nepohlížel primárně jako na asasína, ale jako na člověka, který si zaslouží úctu.

Na cestě za dalším Úlomkem ráje

Vzpomínka se poté přesune do New Yorku do října 1759, kdy Achilles, Liam, Gaultier a Hope osnují další plány. Při té příležitosti jsem zjistil, že asasíni nemají jen rukopis ale i skříňku, protože Hope našla způsob, jak zopakovat Franklinův experiment. Bylo tedy jasné, že Achilles hledá další chrám a hodlá z něj sebrat Úlomek ráje. Asasínům se podařilo zajistit příměří mezi nimi a britskými jednotkami, takže to znemožňovalo přímou konfrontaci. Bylo proto potřeba obě strany nejprve rozhádat, což jsme provedli tak, že v přestrojení za "domobranu" jsme napadli britskou základnu a propustili vězně.

Sídlo asasínů bylo nyní bez ochrany, takže Shay mohl vylézt na střechu a podívat se, co se uvnitř děje. Hope zrovna aktivovala skřínku a ta poskytla údaje o dalším chrámu. Přítomen byl i Liam, který měl získanou informaci předat Gaultierovi. Než jsem se však stihl hnout z místa, tak mě překvapila Hope dvěma výstřely do rámu okna, na kterém jsem zrovna stál. Následoval pád a pobavený výraz na tváři Hope. Hope do sebe kopla protijed a aktivovala obranu sídla. Myslela si, že tu zemřu, ale mě se povedlo vyskočit nad obláčky prýštícího jedu a dostat se ven. Jenomže tam mě hope trefila otrávenou šipkou a mě čekala nepříjemná honička, při které jsem se nesměl zastavit (jinak by následovala jistá smrt). Problém je, že sídlo asasínů v New Yorku je doslova bludiště a není úplně jasné, kudy a kam přeskákat. No, nakonec jsem hope dopadl, zranil a rychle se napil jejího protijedu. Opět nebylo co slavit, Hope umírala a to nebyla věc, kterou bych si přál. Nicméně ona splnila svou povinnost, protože umožnila Liamovi utéct a předat vzkaz Gaultierovi.

Od této chvíle vezmou věci rychlý spád, podobně jako poslední třetina v Black Flag. Je to dáno hlavně naléhavostí situace. S nalezením Gaultiera mi pomohl Cook. Odkázal mě do pevnosti Anticosti, kde Gaultier chvilku pobýval. Byla to skvělá stopa, v pevnosti jsem našel Gaultierovy poznámky. Bohužel zašifrované. S tím mi naštěstí pomohl Cook, protože šlo o starou námořní šifru. S těmito znalostmi už bylo snadné najít Gaultierovu loď a samotného Gaultiera poslat na onen svět. Potíž byla v tom, že i Gaultier hrál o čas, takže tu vystupoval jako klamný cíl, který mě měl co nejvíce zdržet. K čertu! Alespoň jsme znali souřadnice Achillovo expedice.

V březnu 1760 jsme dopluli na místo určení, označované prostě jen jako Dálný sever. Nebylo tu nic jiného, než ledová pustina. Všudypřítomné stopy a tábor asasínů nás však brzy zavedly do ledovcové trhliny, která ukrývala jeskyni. V ní jsme poté objevili vstup do Chrámu předků. Přišli jsme právě včas, Achilles a Liam stáli u zařízení, které jsem viděl už v Lisabonu. Liam se díval na artefakt a pak se opatrně Achilla zeptal: "Tohle je Jablko ráje?" Už pomalu natahoval ruku, když ho Achilles náhle zastavil s varováním, ať na nic nesahá! Poté si povzdychl s tím, že jsem měl tenkrát pravdu. No a to už jsem nevydržel já a promluvil. Achilles se jen zklamaně ohlédl a Liam prohlásil cosi o tom, že na pravdě nezáleží, protože jsem zradil Bratrstvo. Na to jsem mu vpálil, že mě kárá ten pravý, co se neštítil střelit mě do zad. Na to Liam prohodil, že to byl Gaultier, protože on by nikdy neminul a chystal se mi to dokázat. Jenomže do toho zasáhl Achilles a zbraň mu z ruky vytrhl. Naneštěstí přitom zavadili o artefakt a ten ze zařízení vypadl a rozpadl se ...

Během úprku se Haytham vydal za Achillem a já za Liamem. Podařilo se mi Liama dopadnout, ale na pokraji útesu se pod námi utrhl kus ledu a oba jsme spadly dolů. Liam se během pádu smrtelně zranil. Jeho poslední ostrá a odsuzující slova se nakonec změnila v naději, že snad ten můj svět, který zachraňuji, bude dobrý svět. Poté zemřel. S podobně hořkou pachutí jako u Hope jsem se vydal k lodi, kde spolu zápasili Haytham a Achilles. Haytham získal navrch a chystal se k poslednímu úderu, když jsem ho slovy zarazil. Jakou by mělo cenu zabít posledního asasína, když by spolu s ním umřela i informace, že jejich Úlomek ráje představuje nebezpečí? Lepší bude, když tahle informace bude žít dále v Achillovi, protože pak nehrozí, že se na další výpravy vydají jiní asasíni a udělají stejnou chybu. Haythama to přesvědčilo, ale jako upomínku střelil Achilla do kolene.

A tím příběh zdánlivě končí. Shay se na přání Haythama vydal po stopách ztracené skříňky, byť si byl vědom, že tohle může trvat léta. Nicméně on je ochotný to podstoupit a svůj úkol dotáhnout do konce.

Na skok ve Versailles

V přítomnosti je potřeba vyřešit poslední záležitost a tím je nahrát Shayovy vzpomínky do Cloudu. Díky tomu se zpřístupní poslední část vzpomínky Shaye na Paříž. V ní se Shay objevuje ve Versailles po boku Franklina, aby zde vyhledal určité stopy. Cestou palácem potkává dvojici dětí, Élise a Arna, které si tu spokojeně hrají. O něco dále si pak vyslechne rozhovor mezi několika muži, kteří hovoří o artefaktu. Jeden z nich, Charles Dorian, slibuje, že bude artefakt chránit i za cenu svého života. V té chvíli ještě netušil, jak blízko je pravdě!

Dorian se rozloučil a vešel do haly plné hostů, kde se ihned začal shánět po svém synovi. Byl lehce nesvůj, protože mu jasně sdělil, že tu má na něj v celou počkat. Dalo mi to dostatek času, přičemž jsem využil přítomných skupinek hostů a Doriana v tichosti odpravil. Jeho poslední slova zpochybnila mou snahu, neboť byl přesvědčený o tom, že Connor a jeho Bratrstvo dokonale zhatilo naše plány v Americe tím, že vyvolali revoluci. Možná. Možná nás to zpomalilo, ale možná je taky na čase vyvolat svou vlastní revoluci. Je 27. prosince 1776, od francouzské revoluce nás dělí pouhých 13 let ...