Tak jsem se opět tak nějak dostal do bodu, kdy jsem jednu hru dohrál a nedaří se mi vybrat jinou. Musím říci, že v posledních letech tahle situace nastává čím dál častěji. Když jsem pak před pár dny prohlížel vlastněné hry na všech digitálních platformách, tak jsem nabyl dojmu, že moje letité předsevzetí s doháněním restů je akorát boj s větrnými mlýny. Už teď je mi jasné, že některým hrám ani nedám šanci.
Problém začal ve chvíli, kdy jsem se v rámci různých dalších akcí pouštěl do dalších a dalších nákupů, přičemž jsem si pořizoval i hry, u kterých jsem si nebyl tak úplně jistý, že je chci opravdu hrát. Jde třeba o hry vycházející z popularity Infinity her, potažmo isometrických her. Jedním příkladem za všechny je The Age of Decadence. Tuhle kapitolu jsem měl přitom původně uzavřít s Pillars of Eternity. PoE mě nechytly a ještě hodně dlouho bude trvat, než se do jejích dohrátí ukecám. Pak tu máme Tyranny, Pathfinder, Baldur's Gate III atd. Jo a nesmím zapomenout ani na Dragon Age, což mělo být vlastně samo o sobě varováním, že tahle éra už je za mnou.
Když mě StriderCZ upozornil, že jsem v rámci výčtu dungeonů vydaných za poslední dekádu vynechal Operencii, tak jsem si uvědomil, že těch očekávaných her je vlastně až moc, ve finále jenom skupuju něco, co mě něčím zaujalo, ale už k tomu nemám patřičný vztah. Občas kolem nějaké hry vznikne krátkodobý hype, ale varováním je potom už je to, že se o té hře přestane zase brzy mluvit. Vemte si, jaká očekávání budila Baldur's Gate III a je ticho po pěšině. To samé Solasta, která navíc věrněji implementuje D&D 5e, ale zase nemá za sebou takovou minulost jako BG. Možná je na čase tuhle éru definitivně pohřbít.
Nemalou část nakoupených her pak tvoří strategie, což je žánr, kterému jsem se dříve hodně věnoval, ale tahle éra je pryč a opět je to čistě jen o tom, že dokupuju jen pokračování her, které mě tenkrát bavily nebo jsem je měl v plánu hrát. Například Age of Wonders. Dodneška jsem se v jedničce nikam nepohnul, ale to mi nijak nebránilo koupit i dvojku a trojku
A přesně takhle mi ten seznam bobtná.
Nevím, budu muset udělat nějaký řez a jeho součástí bude nejspíše i to, že zaříznu nákup nových her, pokud to opravdu nebude něco, co chci momentálně hrát a jsem přesvědčený, že mě to bude bavit (vyjma dungeonů, ale k tomu se vrátím za chvilku). Samozřejmě, že jsem v nedávné době udělal nečekanou chybu a potají jsem si koupil Kingdom Come, že s velkou slávou odemknu deníček až po nějakých 30-40 hodinách, ale s hrou jsem vydržel pouhých 10 minut! Vynadal jsem si akorát do idiotů, protože už z prvních minut mi bylo jasné, že hraju za imbecila a to opravdu není nic, na čem bych chtěl v dnešní době ulítávat. Opět, první dojem, a je rozhodnuto. Už prostě nechci nic lámat přes koleno, i kdyby to měla být jinak špičková hra. Jakmile mě to nezaujme hned, tak to nemilosrdně smetu ze stolu.
Můj katalog her je zkrátka příliš velký a krom nerozehraných her se mi tu hromadí i ty načaté a nedohrané. Současný herní vývoj má pro mě naštěstí jednu výhodu, ono toho pro mě moc zajímavého nevychází, tedy v souladu s tím, co jsem před chvilkou popsal. Pokud bych ty hry kupoval cíleně, tak jsem si pořídil akorát BG III. Naopak je tedy na čase odmáznout alespoň to, co jsem načal a u nových her se spíš orientovat směrem k dungeonům. Ostatně s tím jsem před nějakou dobou začal, akorát jsem zase skákal od jednoho k druhému.
Je to docela radikální krok, ale pokud se chci z těch restů vůbec kdy vyhrabat a zároveň si nedělat nové, tak to jinak nepůjde. Zrovna teď mi třeba na mysl přišla série Risen vs Greedfall. Risen 2 a 3 mě moc nezaujaly, podobně jako Arcania, kdežto Greedfall ano. Pokud bych však trval na plnění restů, tak se ke Greedfallu dostanu někdy v budoucnu a opět to bude na úkor něčeho jiného. Když k tomu připočítám, jak mi začíná děravět pamět, tak hrát hry jenom proto, abych si je odškrtl, je hovadina. Jo, o co to bylo v devadesátkách jednodušší, když jsem měl k hrám jen omezený přístup a skoro vše jsem pečlivě dohrával ...
Autor
Téma: Koutek úvah a rozjímání o hrách (Přečteno 279887 krát)