Někde ve sklepě bych možná pár vytištěných návodů k různým hrám ještě našel. Mimo jiné třeba návod na MM7

Ne že bych ho někdy aktivně použil, můj největší kiks v podobě Baldur's Gate jsem měl už za sebou, ale jak se mi tenkrát nedařilo do hry dostat, tak jsem měl alespoň potřebu si o ní něco přečíst. Dočetl jsem to však jen k tvorbě postav a pak si prohlížel jen seznam učitelů, názvy lokací apod.
Něco jiného byly ovšem adventury, obzvláště pokud nebyly v češtině. Návod jsem u nich měl z důvodu možných zádrhelů, takže to byla taková pojistka, kdybych si už nevěděl rady (to se ovšem stávalo poměrně často, takže jsem se na adventury vybodl zcela). Tenkrát mi přišlo tak nějak samozřejmé, že si s hrou domů přinesu rovnou vše možné co se té hry týká a to včetně návodu. Z dnešního pohledu mi třeba přijde kuriózní, že jsem měl, a skutečně i používal, návod na Half Life. Ale k tomu nepoužívání návodů se člověk asi opravdu musel nejprve dopracovat.
Baldur's Gate byly v tomto ohledu u mě opravdu ohromný kiks, protože jsem si zpočátku krásně vyspoiloval úvod ve hře a hned jsem si nalinkoval jednu konkrétní cestu, kterou jsem se vydal. Návod jsem bohužel zahodil až příliš pozdě. Zpětně si to omlouvám tím, že jako nezkušený zelenáč v cRPG jsem měl vůči BG dostatečný respekt a dopředu jsem čekal, že herní mechanismus hry nebude už tak snadno odkoukatelný jen hraním jako u MM6 a do toho budu bloudit. Blbé na tom bylo opravdu to, že i když jsem pochopil, jak to ve hře chodí (kupodivu oním učením za pochodu), tak už jsem toho znal z návodu příliš a třeba pokud jde o levelování, tak jsem si moc dobře pamatoval, kde jsou ty zkušenostně nejlépe hodnocené potvory atd.
Dneska bych ten návod přirovnal spíše k deníku, prostě jako kdybych šel ve šlépějích někoho jiného a znovu objevoval to, co on objevil přede mnou, protože až na pár maličkostí bych tohle vše objevil/našel i sám. Drobnou satisfakcí tak pro mě byla Durlagova věž, kterou jsem si prošel z většiny sám (dokončili jsme jí však ve dvou v kooperaci, protože jsem nedokázal v nižších patrech odlišit, co je bug a co ne, takže mi pomohl zkušenější kolega). Bylo to vlastně jediné místo ve hře, kde by návod býval dával smysl

Naštěstí jsem si takto vyloženě zkazil jen jedinou hru a od té doby si dávám dobrý pozor a to včetně opatrného čtení webů, které se konkrétně dané hře věnují.
Pokud jde o ty RTS, protože jsem vyrůstal na HoMM, tak preferuji TBS, ale je to hlavně kvůli tomu, že RTS nedávám rychlostně. Hrával jsem sice Age of Empires II, ale ty mi přišly zrovna hodně user-friendly. U takového Strongholdu jsem pak s RTS skončil, byť jednu oblíbenou a bohužel ještě nepokořenou tu mám - Imperial Glory. Strašně se mi zalíbilo to zasazení hry do období napoleonských válek. Duna mě jinak nikdy moc neoslovila.
Příběh ve hrách je pro mě důležitý, a je vcelku jedno, jak sofistikovaně (jak moc a jakým způsobem) je ve hře podán, ale jak popisoval Milhaus, já osobně potřebuji k hraní motivaci. Obzvláště ve chvíli, kdy hra upadne do stereotypu. Ideální je pro mě úroveň a množství textů jako u MM nebo Ravenloftů, Baldur's Gate už byly na hraně a PST mě texty málem ubil

Raději mám kombinaci textů a atmosféry, kdy ten příběh hledám i jinde než v dialozích, cut scénách apod. - snad je z toho zřejmé, co mám na mysli.
Herně jsem se poměrně výrazně zasekl u cRPG, byť jsem schopný hrát i jiné žánry, ale pokud si vybavím situaci za posledních 10 let, tak teprve včera jsem rozehrál jednu jedinou čistokrevnou FPS, která vznikla po roce 2010 - Wolfenstein: The New Order. Assassíny bych přiřadil spíše k akčním adventurám, ale i tak, pokud jsem za poslední dva roky něco rozehrál, tak většina těch her je docela starých, s datumem před 2010.
Jinak v 90. letech jsem snil o nadupaném PC
