Dovolím si sem na chvilku přetáhnout Richmondem načatou debatu o crpgaddictově rozehrávce Blade of Destiny z Knihy návštěv, protože Chester se zas o kousek posunul a mě to prostě nedá a musím se k tomu rozepsat
V posledním příspěvku s názvem
Realms of Arkania: Road Trip začíná Chester mnohem pozitivněji, což mě trošku překvapilo, ale ono je to spíše jen účelové, protože ta kritika z minulého článku se prolíná i sem. On totiž na Blade of Destiny kritizuje často věci, které jsou ale na té hře přesně tím, co tu hru dělají výjimečnou. A o to zvláštnější je, že zmiňuje své oblíbené Baldur's Gate, protože BG nejsou zas o tolik odlišné (vysvětlím dále).
Mě osobně pomalejší levelup nijak nevadil, efekt to má, stejně jako nečekám, že si z každého dungeonu přinesu hnedle kupu artefaktů. BG je v tomhle ohledu třeba příznivější, ale také je to hra, která drží level níže při zemi a z počátku nabízí podobný, byť tedy podstatně menší a chudší openworld. Na druhou stranu se nemohu ubránit dojmu, že Chester ještě nepostřehl, jak předměty identifikovat, protože pár lepších kousků už by měl mít (a že je to v té hře dokonce poznat v bojích).
Jenomže on se v těch bojích plácá. Kouzla mu přijdou k ničemu, protože je málo many a mana se regeneruje velmi pomalu ... mno, pomalá regenerace many alespoň hráče naučí rozmýšlet a opatrný hráč si pak najde, že kouzla jako blesk jsou velmi užitečná pro zvýšení šance na zásah, tím pádem ke zrychlení boje a přitom je lze sesílat s vysokou šancí na úspěch (při dalším levelupu se hráč zaměří patřičným směrem). A pak tu máme ještě ty flaštičky s jedy a artefaktové zbraně.
Na druhou stranu tomu jeho pocitu tak trochu rozumím. Kdybychom opravdu dneska vzali Blade of Destiny a postavili ho vůči Baldur's Gate, tak tu máme podobný trend zjednodušování jako třeba mezi staršími a novějšími díly Might and Magic. BG přináší v jádru podobný zážitek, ale je jednodušší a uživatelsky přívětivější. Může to být podobný efekt, jako bylo u mě hraní Areny až poté, co jsem si důkladně prošel poslední tři díly TESů. Ale Chester přeci musel podobné pocity zažívat u mnoha dalších her, proto je mi záhadou, proč to najednou ventiluje zrovna u Blade of Destiny.
V tom příspěvku popisuje ještě pár zajímavých věcí. První je třeba cesta z Phexcaeru do Skellelenu přes horský hřeben a údolní bažiny. Kdyby s tím měl trpělivost, tak by získal úžasný alchymistický svitek, ale on ne, on musí loadnout zpět v Phexcaeru a jít jinudy, no a pak popisuje, jak je alchymie ve hře užitečná akorát kvůli rozprodeji bylinek. Už jenom ten princip loadu ukazuje, že není ochotný přistoupit na pravidla hry, což je podle mě docela problém.
Další bod, přechod přes hory v zimě možný je, jenom se to musí zkusit. Zimní výbava je správné řešení, a kdyby to právě zkusil bez ní, tak na to přijde. Pokud si dobře pamatuju, tak zrovna u Rybonu, popř. o kousek jižněji vede horská stezka, která je bez výbavy neschůdná ne proto, že by hra hráče do hor vůbec nepustila, ale postavy postupně umrznou (vzniknou fatální nemoci apod.), což by vyřešila právě ta zimní výbava. Nemyslím si, že bych třeba v tomto měl zrovna jenom štěstí, nebo jsem trefil "jiný" zimní měsíc. Navíc bych řekl, že na západní pobřeží se dá i v zimě dostat lodí, ale tady už si moc jistý nejsem. U mapy jsem docela zvědav, jak si s tím poradí, protože skutečně stačí méně dílků (tuším 7) a pak už jen najít správný výchozí bod (jeden, ten lehčí, přitom už asi definitivně odepsal).
Herní čas u něj tipuji tak ke 40 hodinám, nicméně mám takový pocit, že do herního času opravdu nezapočítává vše. 2 hodiny na dungeon mi přijdou trošku divné, obzvláště když si stěžuje na zdlouhavost bojů, ale rozhodně mi to přijde mnohem věrohodnější než to, co sesmolil u Might and Magic I
Autor
Téma: Koutek úvah a rozjímání o hrách (Přečteno 279542 krát)