Tak já sledoval dění před vydáním DA3. Čekal bych, že se bude řešit, o čem hra bude, jaké bude mít herní mechaniky, jaký příběh, jaký děj, jaké úkoly, ať už hlavní, nebo vedlešjí, jací tam budou nepřátelé a podobně. Místo toho autoři každý týden/měsíc zveřejňovali společníka a to, jakou bude mít sexuální orienatci a jestli s ním bude možné mít vztah. A to samé řešili i lidé samotní. Nikdo neřešil, o čem bude hra jako taková, řešilo se jen to kdo s kým. Já už to pak nesledoval a hru jsem nehrál, protože mi t stačilo, ale pokud i po vydání hry lidé řešili, jestli je tam někdo homosexuál a hodnotili hru podle vztahů a společníků, tak pak je to hra o vztazích a společnících a vše ostatní okolo je jen omáčka, aby se neřeklo.
Mě osobně to třeba nevadilo ve hrách ve stylu: Vydali novou hru, vím, že v ní nějací společníci budou, ale nemám tušení jací, jakého pohlaví, o sexuální orientaci mě ani nenapadlo přemýšlet. Hraju za mága, takže musím sehnat bojovníka a zloděje, aby doplnil mé chybějící dovednosti, což je hlavní účel těch postav a společníků. Potkám ženu zlodějku, která je milá, ale vztahy neřeším a vůbec mě to nezajímá. Pak ale v jednu chvíli se dialogy s ní změní a vznikne tam z její strany "zájem" a napětí. V tu chvíli se začnu zajímat, jestli je nebo není s takovou postavou možná romance a až v tuto chvíli mě to začne zajímat. Ani ne kvůli té postavě, ale spíše kvůli té možnosti. Zkusím tedy vést dialogy tak, abych to "napětí" zvýšil, do konce hry se mi třeba ani žádný vztah nepodaří s ní mít (on ve hře ani nemusí být, jen o tom nevím) a já přemýšlím, jestli jsem neudělal něco špatně, nezvolil nějaký dialog či věc jink, než jsem měl. Tím se ta postava stane zajímavá a já si jí zapamatuji, ať už k romanci dojde nebo nedojde a tím ona "romance" splnila účel. Při příští hře můžu to postavu vzít znovu, abych zjistil, jak to tedy je, ale taky se na ní můžu vykašlat, protože sám budu hrát za zloděje a místo ní vezmu vožralýho trpaslíka bojovníka, který má dobré hlášky a arogantního mága, kterej na něj vtipně reaguje. Na konci hry budu hru hodnotit podle náplně, podle toho, jestli mě to bavilo či ne, maximálně jako bonus přičtu tuto postavu, která se mi líbila, ale nebudu hru hodnotit podle toho, jestli jsem mohl nebo nemohl mít vztah, protože jsme měli úžasnou romanci a sex, nebo dokonce protoe je postava lezba.
Ale u Bioware to zřejmě posunuli o kus dál. Mimochodem tím taky nasadil určitý trend a dle logiky kritiků her bez černochů, kde černoši ve hře být musí, protože je to trend, tak logicky v každé hře, kde jsou společníci a romance, musí být i homosexuální romance, protože to je trend a pokud to tak není, je to diskriminační hra. Takže pokud to autoři dělat něchtějí (například proto, že se jim to nehodí do děje), ak by tam raději žádné romance dávat neměli. Nicméně i tak tu bude diskriminační, protože tam nejsou homosexuální romance. Takový třeba Elex, kde jsou možné vztahy s Cajou a Zmijí, jsou velmi diskriminační (když pominu to, že jsou současně i dialogy vedoucí ke vztahu s nimi i velmi hloupé).
Co se týče menšin, ono demokracie není o tom, že většina vládne a menšiny musí zalézt a přestat existovat. Demokracie je o komunikaci a hledání kompromisu, tedy většina musí znát chápat problémy menšin a musí se snažit najít takové řešení, které jim pokud možno co nejvíce vyhoví a současně nijak výrazně neomezí tu většinu. Míra omezení je ona tolerance, tedy to, jak moc je většina ochotná se "omezit", ukazuje na velikost té tolerance. Jsou samozřejmě věci, kde ustoupit nelze a kde většina si prosadí svou. Ale pokud ta většina ani nekomunikuje a vůbec nehledá kompromis a místo toho volá po radikálním okamžitém řešení, pak se nejedná o demokracii, ale totalitu většiny. A ono je chyba si myslet, že v demokratických volbách může někdo vyhrát a někdo být poražený. Pokud to tak je, pak ta demokracie nefunguje. Jelikož správně by měli po volbách vyhrát obě strany, jelikož volby by měli být právě ten moment, kde se nejvíce diskutuje, kde to nejvíce lidí zajímá a kde se ty problémy mohou nastolit a hledat i jejich vhodné řešení. Platí ale, že zákony jsou nad tolerancí a že ani většina, ani menšina nesmí tyto zákony porušovat. A to jak v rámci diskriminace, tak i v rámci pozitivní diskriminace. Ono pozitivní diskriminace je dobrý způsob, jak upozornit na problém nějaké menšiny, který nechce většina vidět, natož řešit. Nicméně je to taky způsob velmi nebezpečný, protože se to může velmi lehce otočit proti té menšině, zejéma tedy těmi lidmi z opačného názorového spektra, ke kterým se přidají ti ostaní mezi.
V USA mají třeba problémy s černochy. Vše to vychází z nevzdělanosti a nepoužitelnosti těchto lidí (něco asi jako cikáni u nás, jen ve větší míře). U nich to ale vychází z rasismu v minulosti, kde černoši nemohli studovat a byli považovaní za podřadné a na těžkou práci, kterou nechce nikdo dělat (pokrok sice byl, že nebyli už otroci, ale jejich postavení se o tolik nezlepšilo). Pak dokonce na vysoké studovat mohli, jenže pořád pocházeli z chudých vrstev obyvatel a na studia neměli peníze, tedy jim to bylo prd platné. Když se ekonomice a průmyslu dařilo, byli tito lidé potřební a měli práci (tu nejpodřadnější), když se ale ekonomice dařit přestalo, začli být navíc, stali se nezaměstnanými a tedy naprosto vyloučenými od společnosti. Tím tam taky začala být stale větší kriminalita a agresivita, protože člověku bez nějaké budoucnosti je všechno jedno a to zase mělo odezvu z opačné strany. Tím vznikli chudinské čtvrti černochů, kam se běloch ani neodváží vkročit a vznikl novodobý rasismus, který ale zejména pramení z odlišného společenského postavení a protože člověk má tendenci soudit nikoliv jednotlivce, ale skupiny, je pak logicky každý černoch špatný, protože už jen barvou pleti splňuje hlavní kritérium oné škatulky: nezaměstaný, nevzdělaný, agresivní kriminálník. V takové situaci je logické, že se snaží černchy ukázat i v jiném světle a ukázat i ty dobré, aby se tenhle pohled změnil a lidé neodsuzovali všechny, ale aby ty škatulky udělali alespoň dvě. Tedy je možné zde použít onu "pozitivní diskriminaci" a snažit se tak najít a ukázat lidem ty lepší z nich a že nejsou všichni tak zlí. Jenže se to nesmí přehnat. A odsuzování hry (nějakého díla) jako rasistické, protože v ní nejsou černoši, je už právě hodně za tou hranou. Pochopil bych ještě odsuzování hry(díla), která ukazuje ony stereotypy, proti kterým se bojuje.