Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Richmond]

Já tedy crpg a adventury prostě podruhé už nehraju. Resp. 2x jsem tak učinil (MM3 a EoB1), ale opravdu moc u sebe nevidím smysl hrát tyto hry podruhé. Já jsem s pamětí na tom ještě hůř. Hru  si vybavím, i vím jak vypadala, ale u spousty her už nevím ani příběh, jaké jsem měl postavy nic ) Za pár let to může být výhoda, pokud si budu chtít zahrát hru podruhé, ale zase asi vždy dám přednost jiné hře, kterou jsme ještě nehrál. A protože je takový seznam dlouhý, logicky na repete čas asi nebude.

Já to mám takto i v práci. Někdo z kolegů se mě zeptá na nějakou mou úpravu v kódu a já si nemůžu vzpomenou, jak to vlastně funguje ) Musím se podívat do kódu. Děs!

[Milhaus]

Co se týče obtížnosti her, ono to hodně souvisí s žánry a tím, že defakto zmizely. Dřív byla RPG hra něco jiného, než akční stílečka, každá hra měla jiné nároky na jiné věci a tak oslovovala jiné hráče. Střílečky byly pro hráče s reflexy a schopnostmi, RPG spíše pro lidi, kteří více přemýšleli, plánovali a promýšleli správný postup hrou. Samozřejmě i v RPG hrách bylo třeba umět i hru, ale pokud člověk pokazil rozvoj, mohl být klidně superman a neměl šanci.

Akční hry taky byly defakto jen čistě o boji a jeho obtížnosti. Tam se nečekalo nic jiného.

RPG hry nicméně by měly být komplexní, měly by umožnit hru hrát všemi možnými způsoby, kde boj byla jen jedna možná cesta. Taky se to ale mohlo dát obejít třeba plížením a podobně. RPG hry se taky snažily hodně popsat svět a realitu v podobě čísel, měly hodně čísel, hodně statistik, hodně věcí. Tedy tam hrály roli i jiné věci, které mohly hru udělat výrazně těžší, než boje samotné (například jídlo, nemoce a podobně).

A v neposlední řadě v RPG hrách byly úkoly a jejich řešení, kde mnohdy nešlo o to vzít tu největší zbraň a všechno zabít, ale naopak šlo o to to vyřešit jinak - lépe.

Nic z toho v dnešních "RPG" hrách už není a všechny "RPG" jsou jako odlehčená verze Diabla (jakože ani Diablo nebylo RPG hrou).

Ale dnešní hry ode mne rozhoděn nevyžadují, abych u nich přemýšlel, zvažoval postup, rozmýšlel rozvoj, plánoval průchod světem a podobně. Nic z toho ve hrách již není a proto jsou jednoduché. To, že tam občas bývají "těžcí" bossové, nebo že tam občas bývají těžké boje, které jsou ale vždy dopředu jasně dané a naplánované autory, to na věci nic nemění. Ale ono i ty boje jsou jednoduší, než dřív ve hrách. PRotože dnešní hry jsou dělány tak, že na rozviji hrdiny nezáleží, hráč ty boje musí zvládnout tak či tak, ať už v rozvoji udělá, nebo neudělá chybu. To by v minulých hrách asi neprošlo a boje tam byly relativně snadné jen v případě, že hráč postavu/postavy rozvíjel správně.

Co e týče znovuhratelnosti, já mám na seznamu pár her, ke kterým se rád vracím, vždy jednou za čas (většinou každý rok/dva). Pak jsou hry, které jsem hrál jen jednou a už se k nim znovu nevrátil. Hodně je to o tom, co jsem psal výše. Pokud hra umožňuje opravdu různé postupy, rozvoje a podobně a pokud už při první hře vidím, že jsem to mohl dělat lépe a pokud mě to tedy baví, většinou mi to nedá, zkusím to znovu. Pokud objevím, že i u druhé hry je mnoho jiných věcí, co jsem mohl dělat a kterých jsem si při první hře nevšiml, hraji to znovu. Jen pár her ale bylo takových, že i při 10 hře jsem objevil nové věci, o kterých jsem z těch předchozích her nevěděl. (viz gothic, fallout, MM6-8 a některé další). Zrova třeba baldury mi nepřišly, že by se daly do toho řadit, mělo význam je hrát víckrát, ale už u druhé hry tam nebylo co objevovat a šlo jen o změnu povolání a postav. Jak teď hraji fallout2, zjiš´tuji, že ten je v tomto ohledu extrém, prtože i po tolika letech a tolika rozhrávkách jsem tam našel věci, které jsem nevěděl. Nicméně v dnešní době to hodně kazí internet a to, že jsou na něm dostupné návody na úplně všechno, tzakže pokud chce člověk něco najít, zjistit, má to velmi jednoduché a nemusí kvůli tomu procázet hru 10x, no. To dřív tak nebylo.

[Elemir]

Seznam her, ke kterým se periodicky vracím tu mám také, ale poslední dobou zjišťuji, že ta potřeba návratu není už tak silná a seznam se pomalu zužuje. Momentálně jsem ve stavu, kdy bych si nedokázal vybrat, co z toho znovu rozehrát a vůbec si tu rozehrávku odůvodnit. Ono to nevracení se má určitou výhodu. Ta hra by si v podstatě měla po letech sama o znovurozehrátí říci U mě je to možná dané ještě tím, že ten okruh her mám hodně malý a ne všechny ty tituly jsou zrovna vhodné a točil jsem se v tom hezkou řádku let.

U Baldur's Gate to bylo opravdu vyslovené ždímání jen kvůli povoláním a pár drobnostem v dialogu. Ale ono je to dané tím, že mě tenhle typ výstavby hry vyhovuje, a proto jsem schopný zkousnout v podstatě identickou rozehrávku nedlouho po té první. Her, co mi při druhé rozehrávce přinesly diametrálně odlišný zážitek, v tomto okruhu moc nemám.

Paradoxně si ale nedokážu představit, že bych kdy znovu rozehrál Wizardry VII. Ta hra je skvělá, ale je zase až moc velká a to už také není ono. Naopak Ultima Underworld je přesně to, co mi vyhovuje, a když na to teď kouknu ještě z jiného pohledu, tak to vysvětluje, proč mám v oblibě sérii Gothic.

Každopádně ta paměť mě dost překvapila a nebude to jen náročností letošního roku na hry. Zatím budu pokračovat v nastaveném kurzu, takže minimálně si vytvořit reprezentativní průřez cRPG 90. let a občas to prohodím něčím současným. Hlavně bych měl zase začít dělat něco s webem

Ale když už tu Milhaus načal to Diablo, možná by stálo za úvahu to rozebrat a RPG si tu hezky zadefinovat, i když Milhaus to v tom příspěvku pěkně a srozumitelně popsal. Já jsem po těch letech vyměkl a vzal jsem Diablo na milost Už si tak úplně jistý nejsem, že by se mělo z rodiny cRPG exkomunikovat

[Milhaus]

Ono s pamětí je to tak, že člověk zapomene, ale hned si vzpomene, jakmile to hraje. Tedy jen tak z hlavy si člověk vše nevybaví, když to dlouho nehrál, ale jakmile dojde k určitému dialogů/místu/úkolu, ví úplně přesně.

Diablo je v dnešní době RPG jak řemen . Ale v době vydání to byla akční hra s RPG prvky. Nešlo o RPG, ale o mlátičku, tomu odpovídaly úkoly, jejich způsob zadání, dialogy a vůbec celý princip hry jako takové. Ono to zábavné bylo a mě to bavilo, obzvláště po síti s kamšem, ale RPG hra to nebyla a v dnešní době ty "RPG hry" mě nebaví, asi proto, že i ono Diablo, dokázali ještě zjednodušit, což samo o sobě zní neuvěřitelně. Ono v Diablu alespoň záleželo na rozvoji v bojích a pokud to člověk dělal špatně, pak na ty těžší obtížnosti měl problém.

[Elemir]

Jak už jsem dříve párkrát zmiňoval, mě Diablo svým způsobem minulo, ale se zaujetím jsem sledoval různé flamewary. Pamatuju si, že někdy v té době se jako úlitba objevilo slovo akční RPG. Netuším, jestli to byl výsledek této situace, nebo se to zrovna v souvislosti s Diablem začalo více používat. Ono to v podstatě správně není ani tak, ale přišlo mi to jako takový opatrný krok, jak tu jinakost Diabla pojmenovat.

Mě na tom vždy fascinovaly dvě věci - tempo a odstranění složitých výpočtů zásahu (co rána to trefa). Vývoj postavy to přitom má a záleží na něm. Celkem jsem se nedivil, že to nakonec skončilo extra škatulkou. Za typickou akční hru s RPG prvky považuju osobně Dark Messiah of Might and Magic, kde se ta postava sama nijak nevyvíjí, jen se na ní nabalují dovednosti, které mají za úkol ulehčit průchod hrou. Jiné hybridy z té doby si moc nevybavuju.

[Richmond]

Pro mě je ideální kandidát na akční rpg - Al Qadim. I když tam je zase poměrně slušně zastoupen i žánr adventury a logických hrátek

[Elemir]

Z Al Qadima jsem jednou sledoval gameplay. Měl jsem v plánu to zkusit rozehrát, ale když jsem tu hru viděl ve videu v akci, tak mě to zas nějak přešlo Přišlo mi to právě jako klasická akce. Jednou to ale prubnu.

Před rokem 2000 si právě nevybavuju nic tak hybridního, tedy samozřejmě z toho co znám, ale co jsem pochytil, tak snad i System Shock se chová jako střílečka s RPG prvky. Mě u toho totiž padla mysl i na DeusEx, ten mi přijde taky sporný, ale pořád je to hra, která dost věcí počítá podle náhodných hodů a vývoj postavy taky nejde podcenit. Hlavně jsem vždy dával přednost klasickým střílečkám - když už si mám odpočinout u akce, tak ať je to prostě čistá akce

Jinak před Diablem bylo více her, které šly podobnou cestou, ale až Diablo se dokázalo prosadit. Pamatuju si, že jsem kdysi jednu takovou hrál, ale na název už si nevzpomenu. Grafika byla ještě DOSová.

[Milhaus]

Řekl bych, že Diablo přímo vycházelo z automatových pecek, jako golden axe (mimochodem mě rozesmálo, že na facebookové stránce RPG hry byl golden axe bráno jako RPG v jejich tamní legrační soutěži o nejlepší fantasy RPG) a odobné hry. Tam to byly taky akční mlátičky, nicméně byly tam různé povolání postav a ty se nějak i zlepšovaly v průběhu hry. Byl tam i podobná způsob průchodu hrou, podobný způsob zadávání úkolů (i když v tom se to vlastně lišilo, jelikož to většinou bylo level to level a žádné úkoly tam vlastně ani nebyly, jen při přechodu z jednoho levelu do druhého se psalo cosi jako příběh). Dalo se to hrát i ve více hráčích, dokonce v některých hrách byly i společníci, kteří hrdiny doprovázeli a i ti se zlepšovali, tedy mohli na automatu při hře dvou lidí tam být 4 postavy, kde každý hráč jednu ovládal a druhá mu pomáhala). Taky tam byly boje s bossy, které byly těžší a tak. V dnešní době RPG jak vyšitý, které by mnoho dnešních hráčů a jak jsem tak četl ten článek, tak i mnoho tamních autprů, zjevně nepobralo a ten extrémně komplikovaný systém rozvoje by nepochopili.

Osobně pořád ovšem za top RPG z hlediska herního považuji opravdu ten fallout2. Ono tam je ten systém rozvoje nejvíce komplexní a propracovaný, současně je ale vlastně docela jednoduchý. Zajímalo by mě, jestli lze některé dnešní RPG dohrát jako pacifista bez jediného zabití nepřítele, RPG systém ve falloutu to umožňuje, ačkoliv hra samozřejmě počításpíše s tím, že tam hráč bude bojovat, prostě ten systém je tak udělaný, že umožňuje téměř cokoliv. Při první hře je to hra přitom poměrně těžká, když člověk neví co a jak, nemá žádný návod, neví jak rozvíjet hrdinu, co jej čeká atd a člověk by to takto určitě nedohrál, spíše je rád, že to nějak přežije a doklepe. Až tak při 5 té hře se už člověk cítí jistý v kranflecích a může experimentovat, nicméně jeho plány na hraní mu může zhatit třebas i jen jeden jediný bod do vlastností, který je investovaný jinam a najednou vše funguje jinak, některé dialogy se neobjeví, některé naopak ano a podobně.

[Milhaus]

Jinak pro mě je ideál za akční RPG MM6-MM8 , cokoliv ještě jednodušího, co se úkolů, dialogů a rozvoje týče, nepovažuji za RPG.

[Elemir]

Might and Magic 6-8 jsou taky ve své podstatě stále dungeony, ono to nemá ohromovat přebujelým systémem vývoje postav a různými závislostmi. Že jdou tak snadno rozbít, je navíc způsobeno realtime souboji, ale ono to i tak nijak nevybočuje z řady předchozích dílů. Osobně za akční RPG považuju ještě něco trochu jiného, u Might and Magic pořád musíš něco znát a využívat to. Extrémy sólo postav a postav na prvním levelu vycházejí právě z toho. Pokud se k tomu přidá lepší příběhová vrstva a interakce, tak tu máme Gothic anebo Ultimu Underworld.

Já hlavně nedokážu posoudit, jak daleko by to mělo až zajít. Fallout 2 jsem nehrál a kategorie her od dungeonů až na pomezí propracovanějších RPG je přesně to, čemu dávám přednost, takže proto třeba právě tomu přebujelému vývoji postav zas takovou váhu nedávám. Hry jako Ravenloft nebo Menzoberranzan jasně ukázaly, jak snadno se dá okleštit i takové AD&D Když pominu TES hry, tak z klasických RPG mám za sebou asi jen ty Infinity hry

[Richmond]

Já osobně nikdy nepochopil pořádně, co přesně se tím terminem "akční RPG" myslí. Za mně Diablo rpg spíše není. Spíš chápu, když někdo označí hru jako light RPG, to mi dává větší smysl, ale akční rpg? Před pár lety proběhla na DH diskuse, kde jeden uživatel, který to měl opravdu hodně nastudované musel absolvovat doslova křížový výslech lidi, kteří zuřivě bránili Diablo jakožto akčí rpg a on jim vysvětloval, že akčí rpg je naprostý nesmysl. Já mu tam sice dával support, ale nenechal jsem se do toho moc zatáhnout (i proto, že jsem neměl takové pěkně argumenty jako on)

Jinak s tím Al-qadimem. Ano, má to opravdu hodně "akční" souboje (ale ne zas tak zuřivé, jak to na někoho mohlo působit z úvodního tutoriálu) a vývoj postavy jo hodně omezený. Jenže tx další složky zase napovídají, že to není tak jednoznačná škatulka. Příběh hodný klasických rpg, různé možnosti řešení questů, puzzly jako v dungeonu (samozřejmě v mantinelech toho, že jde o "iso" nebo jak to nazvat). já z toho měl strašně dobrej pocit a hru jsem si fakt zamiloval (velké plus i za atmosféru Orientu).

Napadl mě ještě další adept - Entomorph (já vím, zase SSI...), ale zase, já bych to spíš nazval odlehčení rpg

[Milhaus]

No, MM6-8 už nejsou dungeony a dá se tam hrát ona role, ted můžeš se "vžít" do jedné z postav a hrát tu její roli, což je pro RPG zásadní. K tomu je ale podle mého nutná ta nádstavba, tedy nemůže to být čistě jen jeden dungeon, kde hráč z něj za celou hru nevyleze, kde není žádný svět, který by měl nějakou historii, nějaké problémy, nějaké postavy atd. Dungeon je základ RPG her, ale RPG hry mu daly tudle část navíc, díky které je možné se do té role vžít. To si myslím, že MM6-8 splňuje. Rozvojový systém si myslím, že tam je právě dobrý a hlavně funčkní a je to tilná stránka těch her. Nicméně postavy, dialogy a úkoly jsou velmi zjednodušené, dialogy jsou vlastně jen o tom,ž e dostaneš úkol a pak odkráčíš do dungeonu, který vymlátíš a vyrabuješ a tím máš úkol splěný. Proto to považuji za akční RPG hru. Protože to je zadání - akce a nic mezi tím. A tím pádem je i trochu těžší, vžít se do role některé postavy a opravdu hrát tu roli (ale jde to, když se člověk hodně snaží).

Pamatuji si, když jsem dělal pána jeskyně v dračím doupěti. Tam to je podobné a vlastně ty hry na PC z toho vychází. Na začátku, když hráči začínali, většinou PJ udělal jen jeden dugeon, hráčí si udělali postavy a začali ten dungeon prcházet. Většinou byl delší a bylo několi verzí, jak byl koncepčně dělaný. Buď byli hrdinové zavření dole v dungeonu a cíl byl dostat se ven (nejednoduší verze, která nevyžadovala téměř žádné příběhové zázemí), nebo dungeon stylu někdo něco chce donést z dungeonu (většinou v hospodě), hráči se tam tedy vydali, šli nejprve dolů, vzali předmět, šli nahorů. Todle bylo lepší, protože jeden dungeon se dal využít 2x, tedy po cestě tam mohl mít jiný obsah a při cestě zpět se mohl změnit, mohly se tam objevit jiní nepřátelé, ale mapy byly stejné. (člověk si ušetřil práci ). Ale todle je jeden dungeon.

Pokud chtěli hrát hráči dál s těmi postavami, musel už ale PJ udělat nějaký svět. Klidně malý, jen s jedním městem a okolím (kde byly dungeony), musel mu dát cosi jako historii, vymyslet právě ty postavy tj NPC, problémy, úkoly, dungeony, tajemství a postupně to hráčům odhalovat. To bylo samozřejmě dost náročné na PJ a proto se tím většinou nezačínalo. Ale byl to "vyšší stupeň" hry, kde hráči mohli uplatnit ne jen své bojové schopnosti, ale i nebojové schopnosti a také se mohli vžít do svých rolí. (každý mohl mít jiné zájmy, mohli mít tajné úkoly, mohli chtít řešit různé problémy a úkoly jinak, třeba válečník tam chtěl vtrhnout a vybouchat to, zloděj to vykrást potichu atd).

Pamatuji si, že když jsme to hráli, tak jsem najednou jako NPC postava začal k hráčům mluvit ne jako PJ, ale jako postava, se kterou mluví a která mluví k těm hrdinům a ne k hráčům. Změnil jsem i způsob mluvení, hlas, nářečí atd, válečníka jsem odpálkoval, že se z tupým tvorem nebudu bavit, zloděje zprdl, ať se nepokouší krást a podobně a když jsem to udělal poprvé, tak oni z toho byli úplně v šoku a začali se smát, protože to nečekali. Do té doby v dunegonu jsem k nim mluvil jako PJ k hráčům a vlastně se moc do rolí vžívat nemuseli, válečník prostě mlátil, kouzelník kouzlil, zloděj odemykal dveře a odstraňoval pasti a tak. A oni pořád u toho přemýšleli jako hráči, kteří ovládají nějakou postavu a tady najednou se museli do té postavy vžít a mluvit jako ona. (pokud to neudělali a mluvili jako hráči na mě, tak jsem je ignoroval a nereagoval na ně).

Zároveň ale přesně tady začali problémy, jelikož jediný, kdo se do své postavy trefil povahově, byl zloděj a on tu postavu uměl i dobře zahrát (takový jakože vyčuraný, vychytralý hajzlík ). Zatímco tupého krolla bojovníka hrál člověk, který z nich byl opravdu nejchytřejší, logicky myslel a opravdu ty problémy řešil, zatímco mága zase naopak člověk, který řekněme takový nebyl a ti se do těch rolí nedokázali dostat, nakonec se začali hádat, protože válečník se snažil tu roli hrát a nadával kouzelníkovi, že za něj nemůže přece myslet a řešit problémy, kouzelník byl dotčený, že po něm chtějí něco, co neumí tak, jako oni a podobně . Nakonec to skončilo tím, že se museli změnit povolání a trochu to vyladit.

Fallout 2 nemá ten rozvoj robustní, nebo koplikovaný, ale propracovaný a komplexní. V tom je rozdíl. Je tam 7 vlastností (síla, vnímání, odolnost, charisma, inteligence, hbitost a štěstí). Vnímání, charisma a inteligence mají zásadní vliv na dialogy a věci s tím spojené a dost odlišují různé rozehrávky v tomto směru. Síla, vnímání, odolnost a hnitost jsou zejména bojové dovednosti, ale mají také vliv na jiné dovednosti mimo boj a i ty někdy na dialogy). Štěstí pak ovlivňuje všechno, nějak (krom dialogů, tam máš jistotu, že projdou, pokud splňuješ podmínky, případně se ti ty volby ani nezobrazí, pokud ne, nebo to selže).

Pak máš 18 dovedností, které můžeš rozvíjet každý level a které jsou v procentech. 6 bojových, které ovlivňují, jakou šanci máš se trefit s určitou zbraní (tj střelné zbraně těžké zbraně, energetické zbraně, bezezbraně, zbraně na blízko a vrhací zbraně). A pak máš dovednosti, které využiješ u určitých činností během hry, kde někdy ovlivňují i možnosti dialogů). Ty jsou ale pro hru docela důležité právě v těch nebojových činnostech, nebo pokud se chceš boji vyhnout. Řekněme že první pomoc a hazard jsou dovednosti zbytečné, protože i když se využít a uplatnit dají, tak nemají pro hru moc význam. Ty ostatní jsou všechny v něčem důležité.

A to je všechno. Nic komplikovného. Navíc co má vliv na co, se dozvíš přímo ve hře. Samozřejmě nevíš, kolik procent potřebuješ mít v té či oné schopnosti, aby si měl šanci uspět a svojí roli zde hraje i náhoda a štěstí. Tedy i s páčením zámků na 100%, můžeš občas při páčení zámků selhat a to i u těch jednoduchých. MM7 má víceméně komplikovanější systém, protože záleží na povoláních, povýšeních, investovaných bodech a stupni schopnosti. U falloutu jde o to umět ten systém využít a vůbec dostat ten nápad to využít (tu určitou schopnost).

[Lord Owl]

Diablo1:  nehodlám to pojmenovávat (v reálu), ale v odlehčeném vánočním modu vám hodlám oponovat. Zrovna teď mám rozjetého kouzelníka na 24 lvl., chodí s mečem a štítem, chance to hit 104%, slušnou damage, ale do silných potvor u diabla se v podstatě obtížně trefuje i tak, takže si musím vylákávat protivníky po jednom. Pochopitelně průběžně další nepřátele upaluju firewallem. No není to RPG ?? . Prostě nemůžu souhlasit, že co rána, to trefa  .
Diablo 2 a dál v podstatě nehraju, ani nevím jak to tam je, ale určitě jinak jak v D1.

[Elemir]

Jak už jsem psal výše, podle mě byl termín akční RPG vymyšlen jako berlička, ale postupem času se z toho stal regulérní termín, který popisuje část gameplaye hry, tak jak třeba v předchozím příspěvku naznačil Milhaus. Akce a reakce je poměrně přímočará. Ten termín je navíc dost mladý, takže nereflektuje kus herní tvorby, protože by šel klidně napasovat na haldu cRPG z let před ním.

U tohohle je podle mě dost podstatné i to, v které době se který hráč k cRPG dostal a jaké měl předchozí zkušenosti např. se stolními RPG. Já osobně beru kategorii cRPG za samostatnou kapitolu. Ctím stolní předlohu, ale pro mě je to něco hodně vzdáleného a cRPG už dávno prošly vlastní evolucí. Navíc je pořád potřeba mít na paměti, že ten evoluční vývoj šel ruku v ruce s technologickými možnostmi počítačů.

Pro mě je pro zařazení hry do kategorie cRPG podstatné, aby hra obsahovala dostatečný a smysluplný vývoj postavy. Základem je leveling a při něm musí postava sílit jako taková - zvyšuje se zdraví, mana a postava dostává možnost dovedností, které vylepšují její tělesné parametry. Teprve na to se pak vážou dovednosti, které vylepšují používání zbraní, sociální skilly apod. Hraní role pro mě není u cRPG až tak důležité, stačí mi to čistě rámcově a pak záleží na možnostech dané hry (jestli to třeba vůbec mohla technologicky pojmout - reflektovat, PC ještě hodně dlouho nebude schopné živé hráče nahradit).

Hra s RPG prvky u mě postrádá orientaci na samotný vývoj postavy. Hra má třeba sice implementovaný strom dovedností (talentů), ale ten nevychází z vývoje postavy, prostě jen nezávisle doplňuje určité dovednosti, které mají postavě ulehčit průchod hrou. Jejich učení nemusí být ani nezbytně nutné. Dříve se tohle občas používalo u dvou herních žánrů - akčních her a strategií (Heroes of Might and Magic, King's Bounty, Konung ...). Žánr strategií časem upadl div ne do zapomění a zůstaly tu jen ty akční hry, proto se dneska pojem akční RPG spojuje spíše se současnou tvorbou a na ty půtky okolo Diabla už se dávno zapomělo.

Problém je totiž v tom, že s miléniem přišla doba, kdy se tradiční cRPG dostaly do pozadí a dopředu se začal více tlačit právě hybrid akčních her s prvky RPG. Úroveň propojení byla (je) různě těsná a postupně se pojem hra s RPG prvky zkrátil a dneska se tomu opět říká akční RPG Anebo mnohem hůře, už se tomu říká jen RPG Svou roli tu sehrál i čas, protože za ta léta se hranice mezi žánry začaly ztrácet. Proto se dá dneska setkat s argumentem, že RPG by mohl být klidně i Wolfenstein. Propracované lore a svět nemusí být totiž jen doménou cRPG, a proto mě parametr hraní role už nepřijde příliš relevantní.

V dnešní době jsem ochotný připustit, že Zaklínač 3 je RPG, ale hned dodám, že je to přinejmenším akční RPG. Použiju tedy úplně stejnou nálepku, jaká se před léty použila pro Diablo, abych zdůraznil jinakost Jenomže Zaklínač 3 je mnohem více 3D akce s prvky RPG. Na rozvoji Geralta prakticky nezáleží, ta hra se dá hrát klidně jako čistá akce. Nějaký leveling postavy a jeho souvislost s možností nosit lepší výbavu je v tuhle chvíli irelevantní. Kdyby v té hře existoval headshot, tak je to úplně jasné

U mě je akčním RPG spíše hra, která má v převaze akčnější složku a nehraje při bojích na náhodný hod - to je to typické co sek, to zásah, maximálně se u toho uplatní vliv zbroje, ale nějaké minutí skoro nehrozí. Popřípadě je to hra, kde stále záleží na šikovnosti hráče. Proto je u mě akčním RPG Gothic, Risen apod. Nejde o to, že v bojích opakuju tu samou sekvenci klikání, ale ta hra vyžaduje mou aktivní účast (vím, ono to zní blbě, ale snad je jasné, co tím myslím ). Je to prostě podřízené dynamice hry. Ano, je to prostě určitá nálepka, která pro mě popisuje určitý typ gameplaye, ale jiný hráč to může mít jinak. Proto ten termín nedává moc smysl.

Ale abych se vrátil zpět, Diablo je zvláštní hybrid, splňuje pro mě několik podmínek, ale přesto je to pro mě sporné. Podobně jako tomu bylo u Anvil of Dawn - na jednu stranu dungeon jak vyšitý, ale vývoj postavy? U Diabla jsem tedy rád, že to vedlo k samostatnému termínu diablovky.

Dungeon je pro mě podmnožina cRPG, která se vyznačuje zjednodušeným příběhem (zápletkou) a přímočarejším postupem. Je jedno, jestli jde o jeden dungeon, nebo o soustavu dungeonů propojených v nějakém světě. Mechanika hry je plně podřízena efektivitě plnění úkolů, které zahrnují převahu bojů. Svou roli tu samozřejmě hraju také, klidně bych mohl být anonymním zlodějem, co se snaží dostat z vězeňských kobek a tuhle roli si naplno užívat. Nějaké velké lore k tomu nepotřebuju, jde čistě jen o mé přežití Dungeon by ovšem měl být jen určitou epizodkou v rámci svého světa, neměl by mít vysloveně nádech epičnosti. Tohle MM6 docela porušuje. Dungeon může mít ale jinak docela bohaté lore, asi se všichni shodneme, že Eye of the Beholder je klasický dungeon, a přitom pozadí příběhu vychází z dosti propracovaného světa. Je to ovšem právě jenom jedna nepatrná epizodka a to kolem známe jen díky znalosti Forgotten Realms jako takového, hra sama nic nevysvětluje.

Samozřejmě, ono to škatulkování je vždy ošemetné, už jen kvůli různému prolínání prvků, takže to bude i dost individuální. Ultimu Underworld už bych třeba jako dungeon neoznačil. Pokud někde píšu o cRPG, tak se většinou jedná o hru s komplexními mechanikami, tedy přesně o to, co se dříve označovalo jako Role-Playing Simulation.

Lord Owl: já znám lehce právě až Diablo II, ale zase jenom na lehkou úroveň, takže přesně netuším, jestli to pak taky nevypadá jinak. Proto to jako RPG vysloveně nevylučuju. Tenkrát to porovnání vycházelo z Diablo II vs Baldur's Gate, kde je výpočet boje docela komplikovaný a interně se stále jede na kola, kdežto Diablo je plnně realtime, což ostatně platí pro celou řadu dungeonů Asi bych měl tu podmínku co sek, to trefa nějak upravit. Možná by se spíš hodilo použít právě ten parametr obnovení, kdy dvě akce nemohou následovat ihned po sobě apod.

[Lord Owl]

Lord Owl: já znám lehce právě až Diablo II, ale zase jenom na lehkou úroveň, takže přesně netuším, jestli to pak taky nevypadá jinak. Proto to jako RPG vysloveně nevylučuju. Tenkrát to porovnání vycházelo z Diablo II vs Baldur's Gate, kde je výpočet boje docela komplikovaný a interně se stále jede na kola, kdežto Diablo je plnně realtime, což ostatně platí pro celou řadu dungeonů Asi bych měl tu podmínku co sek, to trefa nějak upravit. Možná by se spíš hodilo použít právě ten parametr obnovení, kdy dvě akce nemohou následovat ihned po sobě apod.

No já právě znám D1 velmi dobře, protože z hlediska nenáročné "replayable" je to u mě numero uno mezi malými a starými hrami. Zato D2 nemůžu přijít na jméno. Byl to od D1 obrovský posun směrem k ubíjející hratelnosti (myslím kvantitu nepřátel) a s tím spojeného snížení obtížnosti. Můj názor je takový, že prostě D1 vyžadovala trošku ještě toho bádání, jakou zbraň si vzít do pracek, kterou prodat apod. Oproti tomu D2 znamenala tuny cetek a lůtu, který byl až na vyjímky zcela zbytečný a jenom se nafukoval inventář. Dobré věci prostě k sehnání nebyly (bavím se o single playeru). V D2 už to podle mě splňovalo "co sek to trefa" nadobro. Vřele doporučuju si osvěžit D1, je to plně optimalizovaná hra pro všechny widle, instalace zabírá jen asi 10 MB a vyžaduje to CD-ROM 4x rychlostí :-)