Vidíš, to je dobře zadefinované, takhle mě nenapadlo se na to podívat. Ono v principu Old school nemusí být zároveň hardcore, což už je tedy zase jiný pojem.
no, ono spíše ten pojem hardcore je hodně problematický. Ten třeba moc rád nemám, protože mu úplně přesně nerozumím. Domnívám se ale, že cekoliv, co má pravidla, které hráč musí nejprve pochopit a pak se jimi řídt, aby hru vůbec mohl hrát, je na dnešní dobu hodně hardcore, protože u současných her víceméně myslet nemusíš a ani nemusíš vynaložit příliš energie do schopností, abys je úspěšně dohrál (viz třeba Zaklínač3 vs Divinity: OS). Nicméně jistá vlna "hardcore" ve smyslu, že je hra těžká, tu byla a předcházela této vlně hd remaků a Old school. Třeba Dark Souls měla být dle všech recenzí hadcore (hodně těžká), nicméně já jen asi na 15 minut to zkoušel a absolutně mě to nebavilo. Byla to spíše frustrující klikačka (nebo mi to tak alespoň přišlo).
Nicméně pojem hardcore může mít význam i jako "tvrdé jádro", například "Tvrdé jádro" RPG hráčů, kteří mají určitý náhled na RPG hry na to, jak by měly být dělány a jen tak něco jim nepřejde přes čumák a nenechají se prostě opít rohlíkem. Tam už pak ale u nich nejde o to, aby hra byla těžká jako taková, respektive pokud by ta hra byla udělána tak, jak si představují, tak pro ně by těžká nebyla (pro ostatní, kteří k tomu tvrdému jádru nepatří už by byla těžká hodně, právě kvůli třeba těm pravidlům atd). Tvrdé jádro ale můžeš mít i u konkrétní hry, třeba já nevím u baldurů, kteří prostě vědí přesně, jak má hra vypadat
. Pokud je ten pojem myšlen takto, tak se to asi s retromilovníky a nostalgiky prolíná.
Celkově bych ale prostě řekl, že ty různé HD remaky, ty cílili na nostalgiky. Uspokojit pak nostalgika je velmi složité, protože on tu hru miluje přesně tak, jak je a ani nechce, aby jí někdo předělával nebo měnil a tedy ani HD remake může "neprojít" a nostalgik se zase vrátí ve své nostalgické chvilce k té hře původní.
Já třeba mám některé hry, ke kterým se vždy jednou za čas vrátím a prostě si je zahraji z nostalgie, i když jsem je dohrál již 100x a nic mě v nich už nepřekvapí, tak jednou třeba za rok, za dva, za tři si je prostě znovu zahraji. (třeba gothic, nebo might and magic, nebo třeba ten fallout1-2 atd). No a já bych u nich nechtěl, aby je někdo předělal do HD remaku. Pokud by mi fungovali na mém PC, tak bych hrál stejně ty hry původní. Třeba u gothicu2a je mód, který do něj přidává directx11, HD textury a celkově jeho grafiku opravdu mění neuvěřitelně (vypadá to skoro jako nová hra), ale nikdy jsem jej nezkoušel a když už mě přepadne nostalgická a já si gothic zahraji, tak jej stejně hraji v té verzi původní
. (ani módů jsem moc nezkoušel)
Old school cílí na retromilovníky, nicméně ne vše, co je označeno jako Old school, je skutečně Old school.
No a ty "hardcore" hry (tedy ty moderní), ty zřejmě cílí na masochisty.
Ty současné old school počiny si i rád vyzkouším, roli v tom trošku hraje ta úroveň současné technologie. Mám celkem rád, když hra běží nativně v současném prostředí, ale to cílení na nové hráče je u toho kolikrát zřetelné. I tady existuje "prokletí" prvního dílu. Pro mě je krásným příkladem Legend of Grimrock, kde mi jednička přijde o něco lepší, než-li dvojka. Dvojka přinesla sice rozlehlejší svět, ale zároveň začala věci zjednodušovat. Pořád dobré, ale pořád i dva mírně odlišné zážitky.
Já nevím, já dvojku nedohrál, ale z toho, co jsem odehrál mi přišlo, že jsou to dvě hodně odlišné hry celkově. Přitom ale k Dungeonmasteru2 měla určitě blíže ta dvojka. Jednička tak sice v době, kdy vyšla, vypadala, ale pokud bereme i koncept hry (tj venkovní mapa a dungeony), pak tomu tak není. Já si rád vyzkouším jakokoliv novou hru, nicméně jakmile začnu mít u ní pocit, že mě okrádá o čas, tak jí nedohraji. A pokud m moc nebaví, nemá šanci a kašlu na ní. (to tedy ení případ Grimrocku2, ten jsem nedohrál z jiných důvodů).
Některá pokračování starších sérií by měla být opravdu vyvíjena jako úplně jiné hry, protože ony to mnohdy jiné hry taky jsou. Fallout mi tu leží někde na hromadě, takže pro mě by asi nebyl problém teď rozehrát zrovna trojku, ale obráceně těžko říci. 4 má vyjít za měsíc a už se pomalu připravuje půda pro hype.
ty máš rád sérii TES a ten styl se ti libí (jestli jsem to dobře pochopil), takže fallout 3 by ti mohl vyhovovat (jakožto prostě RPG hra s otevřeným světem). On je to víceméně takový Oblivion, který se odehrává po 3000 letech. Samo o sobě to v tomto kontextu ani není špatná hra (pokud někomu ten styl TES sedí). Mě to nesedí a vadí mi tam nelogičnosti samotného světa a způsobu, jak jsou ty hry udělány. Když to ale někdo zkombinuje ještě s mojí nostalgickou hrou, jsem hodně znechucen
. Ale u této hry by bylo dobré to začít hrát od jedničky (pokud si to tedy nikdy nehrál a nevíš, o co ve hře jde). Mě se třeba v té hře líbil takový specifický humor a ironie, což bylo nejvíce u dvojky, takže je dvojka můj nejoblíbenější díl. Ono je to naprostě děsivé a staršlivé téma, svět, kde se odehrávalo to nejděsivější, co se odehrát reálně může (tedy v našem reálném světě), nicméně ten humor tam, ten tam prostě neuvěřitelně sedí
. Toho Bethseda není schopná. (a vůbec těch dialogů, jak v té hře jsou dělány. Obsidian se k tomu alespoň přiblížil)