Nějak se v tom plácám a nemůžu se pořád do Albionu zcela ponořit, navíc nemám příliš souvislého času, takže jsem se nakonec rozhodl v Zaklínači 3 pokračovat.
Původně jsem chtěl do Srdce z kamene vplout rovnou po hlavní lince, ale než jsem se nadál, měl jsem komplet nové lokace prošlé a vysbírané všechny otazníčky. Vlastně otazníčků moc nezbylo, protože řadu míst jsem si nejenom pamatoval, ale hlavně celá datadisková oblast je opravdu dosta malá a vesměs zde platí, že co ruina, to něco zajímavého. Mimo tyhle místa snad nic nebylo.
Boje už nebyly žádným překvapením, protože veškerou taktiku, kterou jsem si při první rozehrávce vydřel, jsem si perfektně pamatoval ... opravdu jsem se v tu chvíli cítil jako zkušený zaklínač
Trochu mě rozhodil akorát mág na pláži, než jsem přišel na to, jak se mu dostat k tělu, k tomu jsem předtím dospěl určitě jiným způsobem. Nyní jsem ho rozhodil Aardem a pak už jsem ho prakticky nepustil ke kouzlení.
Příběh už mě moc neuchvátil, protože celá zápletka okolo prokletí Olgierda von Everec vyzní akorát napoprvé, napodruhé už člověk zná všechny okolnosti a může lépe korigovat průběh dějě. Napoprvé je totiž úžasné právě to, že vůbec nevíte, co si o celé záležitosti myslet, komu věřit a komu naopak ne. Při druhém setkání s Olgierdem jsem akorát udělal drobnou změnu a zastal se jednoho odsouzence, čímž jsem se dostal do souboje s Olgierdem. Byla to přesně ta pasáž, která byla na propagačních videích ze hry, takže nyní už vím, proč jsem jí předtím minul. Ve všem ostatním jsem ale pokračoval už dle předchozího mustru. S Olgierdem a jeho osudem celkem sympatizuju, takže to nemohlo dopadnout jinak, než že jsem mu pomohl.
Pasáž ze svatbou a Shani jsem si nechal jako druhou v pořadí, nejprve jsem vykradl aukční síň. Abych vlastně nekecal, sice jsem v mnoha ohledech šel ve stejných šlépějích jako při první rozehrávce, ale jelikož jsem se výrazně zlepšil v gwintu, tak se mi u některých voleb otevřely nové možnosti, jako třeba tajná informace o jednom vydraženém obrazu a možném kupci z Novigradu. Po přepadení akčního domu jsem nechal zadavatele úkolu žít, ona to zas tak velká změna oproti jiným volbám není.
Svatbu jsem jinak zkopíroval skoro do detailu dle předchozích voleb, tedy pokud se těm několika možnostem obměny akcí dá vůbec volba říkat
Zakončil jsem to samozřejmě vyjížďkou v loďce po jezeře, ale Shani jinak zůstala stejná, pořád to končí fiaskem a jejím odjezdem na frontu. Ale jak už jsem psal někdy dříve, u Shani je to alespoň dobře okecané, takže tu mezi jedničkou a událostmi ze Srdce z kamene nezůstává tak hluché místo jako třeba u Triss. Nicméně i tak bych raději uvítal, kdyby romance se Shani mohla mít dohru v druhém datadisku.
Závěr hry byl poměrně rychlý, o tom nemá smysl se rozepisovat, ale v datadisku jsem objevil ještě jednu novinku (tedy mám takový pocit, že jsem to předtím minul). V jedné vylidněné vesnici žije postarší dvojice manželů a shodou okolností sem vede jediná zaklínačská zakázka na pohřešovaného pomocníka zdejšího bylinkáře. Úkol může klidně skončit po chvilce pátrání, protože stopy jsou nejednoznačné, ale zaujal mě požadovaný level potřebný k úkolu. Ten mi totiž naznačil, že v úkolu se nejspíše může za určitých okolností bojovat a teď bylo potřeba zjistit, kdy k tomu dojde. Stačí ve skutečnosti zajít za chalupu té dvojice, kde Geralt zachytí pach hnijícího masa a úkol refreshne a objeví se nové možnosti. Oba kanibalské příživníky jsem ovšem nechal být, jen jsem jim pohrozil. V opačném případě dojde právě na ten boj. V případě boje ze staříka vypadne klíč od chalupy, ale v ní jsou beztak ještě jedna zavřené dveře a ty jsem neměl jak otevřít.
U různých zámků mi pár restů zůstalo obecně, krom tohoto třeba ještě dříve zmiňovaná truhla na Skellige. Musel bych si to opravdu podrobně vypisovat i s řešením, protože na některé klíče se dá narazit spíše náhodou, než-li cíleně a obvykle na to člověk hned zapomene
Srdce z kamene mi celkově zabralo 13 hodin a to se vším všudy, datadisk tedy opravdu velký není. Jak už mě nemělo co překvapit, tak jsem tím prosvištěl o to rychleji. A je to dobře, protože jak jsem naznačil hned v úvodu, děj už nemá čím překvapit, takže to alespoň nestihne přejít v nudnou rutinu.
O krvi a víně je oproti tomu něco zcela jiného, protože nová lokace má plnou velikost a přídavek celkově mnohem více připomíná plnohodnotný datadisk. Poslední dva dny jsem se po počátečním nakousnutí hlavní linky věnoval především průzkumu krajiny. Splnil jsem jen pár zakázek a to ještě spíše jen těch, na které jsem narazil náhodou přímo v "divočině". Záměrně jsem se snažil nic extra nebrat.
V principu je to i v mém zájmu, protože hlavní linka je docela spletitá a je možné, že v určitých fázích mě hra už k některým úkolům nepustí, takže je dobré to useknout co nejdříve. Minimálně mám obavy o rytířský turnaj, který jak se ukázalo, má vliv na setkání s Paní jezera (chybí mi jedna splněná ctnost
). Dneska se mi víceméně podařilo průzkum dokončit a mám za sebou rozhodně více jak 13 hodin.
V Beauclair jsem mezi tím splnil pěstní zápasy a zapsal se do gwintového turnaje. Ten jsem bohužel nevyhrál, podmínkou je totiž hrát za Skellige, což nejprve obnáší oběhat všechny možné hráče po Toussaintu a doplnit si balíček. Jenomže jsem s tímhle balíčkem nebyl moc sžitý, takže jsem v rozhodující chvíli udělal nepěkný kiks. Zápas se navíc musí opakovat jako celek, takže save/load tu nemá význam. Je to ovšem milé zpestření, už jen kvůli rebelujícím trpaslíkům
Geral se mi vyšplhal už k levelu 46-47, přičemž jsem vlastníkem velmistrovské vlčí zbroje, takže se pomalu vrátím k hlavní lince a k zaklínačským zakázkám. Moc toho asi nezbylo, ale o to více se nyní budu moci soustředit na samotný děj a nebudu se už muset rozptylovat objevováním světa apod. Zatím je ještě čas, ale pomalu rozmýšlím, jakou cestou se po hlavní lince vydám. Znám obě, takže to není volba ze zvědavosti, ale zvažuju to spíše kvůli rychlosti, protože alternativní linka setkání s Dettlafem je výrazně rychlejší (jít přímo za Starším pro "radu"). Každopádně hra mi už stihla připomenout stávající romanci s Triss, takže finále mě taktéž nemá čím překvapit
Pokud jde obecně O krvi víně, stále mi to přijde jako to nejlepší na celém Zaklínači 3. Je to opravdu rozumně vyvážený kousek, který mnohem lépe odpovídá završení celé zaklínačské dráhy Geralta. Rozhodně bych si to dokázal představit jako hlavní zápletku celé hry, namísto Divokého honu, Ciry a Yennefer