Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

4Milhaus: S nemocemi kupodivu problém nemám. Asi jen 2x jsem chytil tetanus a to ještě tehdy, když postava selhala při pokusu o léčení za pomoci dovednosti, takže jsem si to vlastně způsobil sám sobě Od té doby to nepoužívám, protože u tetanu jsem v té době nenašel žádného léčitele, který to umí odstranit. Raději se vždycky vracím do města a léčím HP spánkem, popř. to doplním u léčitele. Ale ta hospoda je jistota. Lektvary jsou těžké a hlavně zabírají místo - myslel jsem si, že se budou stackovat, ale ono ne.

Oblečení mám klasicky kalhoty, boty a pak nějaké to brnění (kožené nebo kroužkové), což mi zatím vždy stačilo. A samozřejmě deku na přenocování. Zimní oblečení jsem nesháněl, prý je to potřeba spolu se sněžnicemi jen v zimě a v horách, jak jsem se pak někde v tipech dozvěděl. Proto jsem třeba v té včerejší vánici umřel. Jakmile jsem se dostal do podhůří, vystačil jsem si jen s tím, co mám a nijak negativně se to neprojevilo. Ta deka na nocování bude důležitější, mám takový pocit, že když jsem to minulý rok rozehrál, tak jsem bez ní venku prochladl. A to bylo léto! Povinné je ještě lano.

Postava už toho tedy v základu nosí docela dost a elfka se mi taky pravidelně přetěžuje, protože má za prvé malou sílu a za druhé se ještě stará o zásoby. Má luk a meč, čímž pádem už prakticky nic dalšího neunese (elf má pro změnu plno bylinek, kouzelnice zas svitků a lektvarů, takže mi taky nepomáhají s nošením). A když má elfka plno, tak se zásoby stackují u jiné postavy. Blbé je, když to přehlídnu, navíc mám k tomu nějaký loot a vlezu do boje, protože pak se mi taky stává, že bojovníci jen stojí a koukají na ostatní, protože nemají akční body. Teď už je to lepší, sílu mám u bojovníků 15-16, což je znát. U elfky jsem to však zvoral. Původně jsem jí chtěl mít jako hybrida, ale nakonec tu magii používám zřídkakdy a dokonce nevyužívám ani střelbu. Přehazování luk-meč v boji navíc zdržuje, protože tolik akčních bodů většinou nemá a hlavně dost často se dostávám do bojů, kde nemá čas na manévrování kvůli lepší střelecké pozici.

Bojovníci jinak nosí štít. U všech mám vycvičený boj beze zbraně, takže když se někomu zlomí zbraň, pořád je ještě užitečný. Horší je to spíš se zbraněmi jako takovými. Pro trpaslíka a thorvaliana jsem nenašel nic kloudného, na rozdíl od bojovníka, který už má magický meč. I elfka s obyčejným mečem mi přijde efektivnější.

V inventáři mám docela dost "bordelu", ale bojím se to vyházet (rozprodat). Identifikace předmětů, nebo absence popisků je asi největší slabinou. Už jsem kolikrát raději z truhel nevzal vše a nechal to tam jakoby v úschově. V případě nutnosti se pro to jen vrátím, ale vzhledem k tomu, že už mám prolezlá skoro všechna města, tak toho většina asi opravdu bude k ničemu (klíče už jsem začal prodávat a stejný soud asi postihne i různé svitky). Rozpačitý jsem i z alchymie. Mám všehovšudy 2 recepty

Ale jinak už jsem si na ten systém docela zvykl. Nejhorší to bylo opravdu z počátku. Teď mi přijde, že v dovednostech mohu být klidně víc modulární a nemusím se hned pokoušet všechny vybrané dostat přes 10. Podstatná bude spíš jejich kombinace a hlavně dostat ty klíčovější přes 0. Ono se to nezdá, ale hra někdy dokáže potrápit, když prostě odmítá zvýšit dovednost a rázem jsou 3 body (pokusy) v tahu a efekt žádný, což je u těch okolo 10 časté.

[Elemir]

Jaro, 12. Peraine, dorazil jsem do Thorwalu. Chvilku jsem rozmýšlel, kam se vrtnout a pak jsem si řekl, že bych mohl prozkoumat komplet západní část mapy.

Z Thorwalu jsem se vydal do Serske a pak do Merske, kde cesta končí. Musel jsem zpět do Serske a odtud dlouhou štrekou do Rovamundu. Ani jedno z měst není ničím zajímavé. Z Rovamundu vedou dvě cesty dále - na Peilinen a na Nordvest. Cesta na Peilinen obsahuje jednu možnou odbočku (sledování stop zvěře), která vás zavede až na rozcestí Skelellen/Kravik, tedy hodně mimo směr Je to asi jediné zpestření jinak monotonního cestování mezi těmito lokacemi. Využijete u toho dokonce plavání.

Cesta na Nordvest vás ve třetině dovede k mrtvole, kterou lze prozkoumat, nebo jí nechat být. Má u sebe těžkou dýku, meč a zajímavý amulet, který snad prý slouží na odrážení kouzla Ignifaxus. Z Norvestu vede cesta na sever do Kraviku. Po cestě jsem narazil na voraře, kterým se jeden vor zpřetrhal, tak jsme jim přispěchal na pomoc. A jak už to tak v BD bývá, odměná žádná

Z Kraviku se cesta stačí na sever a vede na Skelellen. V cestě mi ovšem stál brod přes řeku Krava, ostatně takových brodů je ve hře více. O něco dále lze narazit na stesku na západ do lesa. Je to vlastně tatáž cesta, co může svést družinu z cesty mezi Rovamundem a Peilinenem, akorát jí jdete obráceně. Ze Skelellenu nevede žádná cesta na západ, jediný směr je na sever a to až do Phexcaeru.

Je to dosti náročná cesta, kde je potřeba umět šplhat. Zhruba ve třetině cesty leží dungeon - jeskyně plná orků. Zvládl jsem dvě místnosti a dále už se neodvážil. Možná je to jen pocitová záležitost, ale orci tady na východě mi přijdou o něco tužší. Opět mě udivilo, že při pokusu o opuštění jeskyně se družina ihned objeví v cíli své cesty. Bez jakékoliv další námahy jsem se tak přesunul rovnou do Phexcaeru.

Phexcaer je dost velké město a v určitých ohledech je nápaditější než-li Thorwal. Naproti chrámu Peraina je hazardní herna, kde mi pověděli, že Alrik (snad už poslední hledaná postava) se potuluje někde po hospodách. V herně se dá i něco málo vyhrát. Kousek za chrámem Phexa je nevěstinec, kde si lze smluvit informační rande s prostitutem (nic se však nestane). Sám chrám je taky kapitola sama o sobě. Ob blok za nevěstincem je pro změnu radnice, kde si lze písemně zažádat o vstup do archivu, tedy pokud to má vůbec nějaký význam Na jihu města lze v jednom domě objevit ženu, která nabízí svezení, ale ve skutečnosti jí nijak využít nelze. Večer jsem usedl do hospody, zaplatil pivo všem a za nedlouho si ke mě přisedl Alrik. Nic kloudného z něj nevypadlo, jen mě odkázal na Hermitovo jezero.

Nicméně mé kroky směřovaly nejprve do Groenveldenu, což je nejzašší bod SV části mapy. Je to opravdu díra, ale alespoň má vlastní chrám Vrátil jsem se proto do Phexcaeru a vydal se k Hermitovu jezeru. Tuhle cestu jsem na ostro podnikl hned 2x, protože jsem si při testování událostí mezi různými směry přepsal potřebný save.

Nejprve mě napadla hlídka asi osmi orků. Pomohl jsem si očarováním jednoho z nich a po jejich komplet likvidaci jsem získal nějaký amulet a haldu zbraní. Musel jsem zpět do Phexcaeru a zkusit to znovu. Došel jsem o něco dál a zastavila mě skupina gryphonů. Hned bojovat nechtěli, za průchod jsem jim mohl dát zástavu. Vybrali si potvory elfku Navíc jsem dostal prima hádanku: "Nezlomene to hyba vsemi vecmi, ale odeberte polovinu a je to jeho konec." ...

Spoiler: ukázat

KOLO!

Musel jsem docela zašrotovat, vůbec netuším, jestli by to šlo zopakovat, takže jsem to chtěl dát na první pokus. Gryphoni mi pověděli, že potkám jednorožce, ale mám se před ním mít na pozoru. Poté uletěli a já měl zas komplet družinu.

A fakt že nekecali O kus dále se pásl jednorožec. Zkusil jsem se k němu přiblížit, ale utekl. Dostal jsem možnost čekat nebo odejít, rozhodl jsem se pro vyčkávání. Chce to holt trpělivost a on se objeví znovu. Poté je potřeba ještě zachovat chladnou hlavu. Nevím, nakolik je to náhoda, ale jednorožec si vybral mého druida Elemira Chvilku na to odběhl pryč a Elemir ostatní zpravil o tom, že nám šel sehnat část mapy. Od té doby jsem ho neviděl a těžko říci, jestli na něj ještě narazím (zkoušel jsem celou oblast procházet křížem krážem).

Po krátkém bojovém přerušení během odpočinku jsem konečně dorazil k Hermitovu jezeru. Trpaslík Valin mi přitom poskočil na level 5. S Hermitem je docela vtipný rozhovor, ale nic významného mi nepověděl. Kolem jezera lze udělat okružní cestu. Vede to přes močály, kde postavy čelí výzvě zapadnutí a ztrátě náhodně vybraného předmětu. Zhruba v polovině je vyhlídka, na jejímž vrcholu se ukrývá artefakt Černé oko Je potřeba k němu vyšplhat. Za odměnu prozradí jedno jméno z hledaných osob plus jeho bydliště. Nejspíše se jedná o ingame nápovědu, leč vykoupenou "krvavými" požadavky Od jezera se lze vrátit buďto do Phexcaeru, nebo na jih do Felsteynu či Upper Orcam.

[Elemir]

Zkusil jsem cvičmo všechny tři varianty, právě i kvůli jednorožci, ale toho jsem už nikde nenašel. Zpět do Phexcaeru je to klasika bez většího překvapení (jen možnost náhodného přepadení). Do Felsteynu jsem cestou potkal bylinkářku, což si vybavuju i z pokusů minulý rok, když jsem zkoušel obrácenou trasu. Vede to pak dále kolem uvolněných kamenů na skále (neopatrná postava může ztratit předmět). Do Upper Orcam je to asi nejzajímavější. První setkání je s drakem (jen info o zahlédnutí), druhé je přepadovka pevně danou hlídkou s obrem v čele (podobně jako v případě orců Phexcaer -> jezero).

Kousků mapy mám stále jen 8 a nový už asi nenajdu. Vybavuju si, že v Angbodirtalu jsem to s Beornem nejspíše neuhrál. Zkoušel jsem mluvit i s Isleifem ve Felsteynu, tvářil se jako by mě viděl prvně (sdělil jsem mu pozdravy od bylinkářky z cesty jezero-Felsteyn) a přinesl mi kousek mapy. Jenomže asi takový, který už mám Přitom jsem si myslel, že jsem s ním mluvil už při první návštěvě Felsteynu. Duplikátů útržků mapy bude tedy očividně více. Možná by stálo za to to spočítat.

Zapomněl jsem ještě na jeden směr a tím je přímá spojnice Phexcaer - Vilnhome. Cestou s Pexcaeru jsem potkal lovce, nic zajímavého, ale poblíž řeky mi elfka zahlásila, že jí strom naproti připomíná strom zakreslený v mapce. V tuhle chvíli jde tedy normálně sejít z cesty a vydat se hledat Hyggelikovi stopy. Cesta je to zdlouhavá, plná různých rozhodnutí, ale končí to v ruinách nějakého hradu.

První patro je pohodové. Na moc detailní průzkum to ale není, protože různá suť apod. postavy zraňuje. Cestu dále jsem proto otipoval a trefil se Na druhém patře je opět klid, tedy až na jedny masivní zavřené dveře. V bočních chodbách jsou páky a divně fungující zrcadlo. Běhal jsem kolem toho delší dobu, ale pak mi došlo, že to bude mít co do činění s rozdělením družiny, byť si nejsem úplně jistý, jak přesně jsem to udělal Dělení družiny jsem neučinil moc šťastně, ostatně ani jsem neměl v plánu sem lézt Přeci jen nejsem v nejlepší kondici po tom, co jsem zažil cestou k jezeru. Ale kupodivu jsem se snadno prosekal přes úvodní boj se zombiemi a skončil na dalším patře. Tady už ale moje čtveřice začala selhávat. Souboj s mumiemi ještě šel, ale zase ty pasti ... Ono si to přímo říká o save Každopádně nyní vím, že mi ty kousky mapy zcela stačí, takže to v klidu loadnu, udělám si průběžný save a dopořeším si zbytek střední části mapy a dungeony v horách. Jakmile budu připraven, vydám se do hradu znovu.

Jinak pokud jde o save za XP, to jsem začal nakonec více uplatňovat už v chrámu Bezejmenného boha. Ono opakovat větší kusy hry stále dokola taky není ono

Jako poslední test jsem zkusil cestu z Phexcaeru do Skelellenu, abych viděl, jak vypadá úsek mezi jeskyní orků a Phexcaerem. Mno, nic hezkého Nedaleko od začátku na mě spadla lavina kamení, o kousek dále elfka opět poznala část mapy, takže to jsem vynechal a šel dál. Brzy na to jsem zapadl do bažin a během osmihodinového bloudění přišel o část výbavy. Na konci jsem potkal tábořící elfku, od které jsem dostal recept pro silný léčivý lektvar (tedy dostala ho moje elfka). O kus dále je chrám, kde se dá hra uložit, pak jeden zběsilý nosorožec a konečně jeskyně orků. Když jsem zkusil místo cesty do bažin jít po stopách Hyggelika, tak to bylo odtud o něco kratší - skočil jsem rovnou do zhruba druhé poloviny událostí.

Z možných variant jsem si vybral cestu od jezera do Upper Orcam, kde chci pořešit trpasličí dungeon, ale jak jsem byl zblblý tím testováním, tak jsem nahrál špatnou pozici a celý pokrok jsem si vzápětí přepsal jí Nj, tak jsem to před odchodem z Phexcaeru k jezeru udělal trošku jinak, postavy jsem doléčil, opravil jsem zbroje a dal si to znovu. Kupodivu to šlo najednou mnohem lépe a než jsem se nadál, byl jsem v Upper Orcam. Píše se jaro, 15 Ingerimm roku 15.

[Elemir]

V trpasličím dungeonu jsem se docela zasekl. Je tu pár věcí, které nemají na průchod dungeonem význam, ale dobře to dokáže zmást.

Na trpasličí veterány jsem se neštítil potřít elfce a bojovníkovi meče ropuším jedem. I tak je nesundají na jednu ránu Veteráni mají určitě přes 50 HP a často se trefují. Naštěstí tu těch soubojů je málo, největší je pak na druhém patře před poslední truhlou s 400 dukáty. V něm mi pomohl druid. Normálně jsem si jednoho trpaslíka očaroval, aby bojoval na mé straně.

První patro je až po sochu Ingerimma bezpečně průchozí. Socha nabízí tři možnosti, co s ní dělat, ale na její účel jsem nepřišel. Myslel jsem si, že to bude nějak operovat s propadly v následující části patra, ale ty normálně fungovaly dál. Propadla jsou na prvním patře dvě a obě vedou na druhé patro do křížové místnosti, kde je družina při pokusu jít vpřed odhozena zpátky. Nějakou chvilku jsem tu takhle poskakoval, než jsem si náhodně všiml, že při couvání mě to nechá projít.

V další místnosti kape z několika míst voda a nachází se tu skrytý průchod. Chce to zkoušet chodit sem a tam, chvilku trvalo, než mi to trpaslík odhalil. Jinak cestou na jejich se dojde k východu na první patro. V jedné místnosti je další socha Ingerimma, která říká, že když jí něco obětuju, tak se mi odmění. Za skrytým průchodem je podivná past, kterou se první postava v družině pokusí přeskočit. Jenomže ona je to kresba/iluze. A tady jsem se zasekl.

Pořád jsem hledal souvislost mezi sochami apod., ale nic jsem z toho nebyl schopný zkombinovat. Došlo to až tak daleko, že jsem začal zkoušet kouzelnicí kouzlit nějaká kouzla ze školy jasnozřivosti. Najednou jsem byl schopný projít Nedalo mi to a znovu jsem loadnul, že tomu musím přijít na kloub. Nakonec se ukázalo, že kouzla na to vliv nemají. Ono je potřeba zkoušet skákat tak dlouho, až se to postavě prostě podaří Taková blbost, ale dalo zabrat na to přijít. Opravdu mě ty různé falešné indicie kolem sváděly k jiným řešení.

Před poslední místností je na zemi past z oštěpů, což byla první past, kterou můj trpaslík dokázal předem odhalit a zneškodnit. Pak už jen finální souboj a truhla s dukáty. Další dungeon za mnou. Klika je, že je dungeon ve městě, takže s lootem jsem nemusel chodit nikam daleko a pohodlně jsem se mohl chodit doléčovat.

S těmi různymi chodbami a zdmi mě napadá ještě jedna poznámka. Kouzlo Teleportace tu není tak užitečné jako v Might and Magic. Ono vás tu totiž přesune jenom na místo, které už máte objevené. Do vedlejší neobjevené místnosti vás to tedy přes zeď nepřenese. Díky tomu nelze ani přeskakovat pasti, byť o nich víte.  Past přeskočíte až cestou zpět, kdy už znáte oba její konce.

Po závěrečném boji v dungeonu mi leveloval můj druid, spolu s trpaslíkem jsou tedy na levelu 5, ostatní už jsou kousek od levelupu.

[Elemir]

Zápisek z noci postnu až zítra. Bylo to docela hektické, byť jsem zvládl jen Daspotu a dungeon poblíž, kde ještě testuju vliv několika rozhodnutí. Musím říci, že Daspota se nezdá, dungeony jsou oproti tomu slabý odvar. Ale zase je pravdou, že je to čistě volitelná záležitost.

Chtěl bych se však zastavit u jiné věci, která je právě dobře patrná v Daspotě. Blade of Destiny poskytuje dost slušný základ pro rozsáhlejší RPG po stránce příběhu a úkolů. Daspota si přímo říká o komplexnější úkolovou linku. Je to hodně podobné událostem v Phexcaeru, které však vždy končí jakoby do ztracena. V Thorwalu si toho lze všimnout také, ale protože tam se příběh teprve rozvíjí, soustředí se hráč jiným směrem a časem to nejspíše pustí z hlavy úplně. Těžko říci, jestli to je záměr, nebo autoři ze svých ambicí na poslední chvíli upustili, ale na hratelnost to vliv nemá. Bylo by to asi zajímavé, ale taky by to bylo o dost náročnější na poznámky V tomhle ohledu jsem zvědav na další díly série.

[Elemir]

Dle plánu jsem se vydal do Felsteynu a horským průsmykem do Orkangeru. Cestou jsem si to chtěl vyříkat s bandity v táboře, leč je to stále nad moje síly. Jsou dost odolní vůči magii, takže druid a kouzelnice jen stojí vzadu a nemohou nic dělat. A hlavně jich je moc Při dalším pokusu jsem je tedy obešel a vstoupil jsem rovnou do Gobliní jeskyně.

Je to jednopatrový dungeon, skoro prostý pastí ... na nic tu nešlápnete, ale na severu je výklenek, ve kterém se schovávají nemocné krysy, takže postava, která do něj sáhne, onemocní. Dungeon je však lineární a čistě bojový. Nejdelší souboj jsem absolvoval s chrobáky na JV. Hmyzáci mě dokonale obklíčili a mlátil jsem je jen po pár HP Po jejich likvidaci mi dolevelil zbytek družiny.

Zvyšování dovedností tuhlo i u dalších postav. I kdybyste to prostě chtěli risknout metodou save/load, hra vám pod nohy hodí další klacky. Většinou mi to totiž vychází tak, že leveluju po nějakém tužším souboji, který bych tím pádem musel absolvovat znovu Ale jak už jsem psal minule, tady asi ani nejde o nějakou maximalizaci hodnot. Úroveň 10 je od 18 z mého pohledu kousek (minimum -20, maximum +18). A u zbraňových dovedností se to stejnak zvedá jen o 1 za level.

U druida jsem proto udělal menší změnu a levelup na 5 jsem věnoval tréninku Vědy, aby měl co nejvíc dovedností z tohoto oboru v plusu. Ona z toho něco má i kouzelnice, ale když už tu druida mám, tak ať se specializuje více na něco, co jiná postava v takovém rozsahu nemá.

Z jeskyně jsem vyšel jako obvykle v cíli, tedy v Onkangeru a odtud jsem si zaskočil do Claneghu, abych rozprodal kořist a hlavně abych nakoupil ropuší jed. Cestou zpět přes průsmyk jsem během odpočinku natřel zbraně bojovníků a vtrhl do tábora banditů. Bylo jich tam vskutku 12 (hra to zmiňovala jen slovně jako tucet), ale moc šancí jsem jim nedal. Mezeru mezi bojovníky sešikovanými do lajny jsem zaplácl jedním banditou očarovaným pomocí Tancuj, takže mě nemohli obklíčit (bojoval jsem 1 vs 1, vyjma bojovníka, který byl na kraji). Než jsem začal postupovat vpřed, byla polovina banditů mrtvá. Určitě se nevyplatí tenhle boj podceňovat. Jed na zbraních nějakou dobu vydrží, ale protože jsem už předtím měl náhodné setkání s noční přepadovkou goblinů, část se ho již vypotřebovala. Poslední bandity jsem proto dorážel už běžným zraněním. Byl jsem rád, že mi to vyšlo.

Z Felsteynu jsem se přes Upper Orcam a Vilnhome dostal do Bodon, který jsem předtím vynechal. Je to jen obyčejná rybářská víska. Vrátil jsem se proto do Vilnhome a pokračoval na Auplog. Odtud jsem pak přes hory zamířil do Varnhome a nakonec do Daspoty.

[Elemir]

Jaro, 15. Rahja - dorazil jsem do Daspoty. Tušil jsem, že se jedná o vyjímečné městečko, tedy vymyká se zdejším poměrům, ale i tak mě překvapilo. Jestli si vzpomínáte, v části kde jsem popisoval průzkum pavoučí jeskyně jsem se zmínil, že cestou do Daspoty mi v náruči zemřela neznámá dobrodružka, která se mi snažila něco o Daspotě sdělit. Město je totiž v područí pirátů, které najdete porůznu v domech. Hnědě jsou vyznačeny klasické domy obyvatel, kde vás jen vyhodí, ale vše ostatní už se váže k pirátům.

Vyjma starce v domku u moře lze všechny pirátské obyvatele Daspoty vyprovokovat k boji. Někde stačí špatný pohled, jinde nevhodná konverzace. Vesměs tu totiž nejste vítáni. Zabíjení pirátů mi morální problém nečinilo a to ani u nevěstinců, beztak sem hetman chystal trestnou výpravu, takže jsem mu tím ušetřil práci. Hra jakoby naznačuje, že by se snad do komunity pirátů dalo včlenit, ale spíš to bude jen taková kulisa, podobně jako tomu bylo v Thorwalu nebo Phexcaeru, kdy si každý odříká svou repliku a nic z toho (viz moje poznámka o dva příspěvky dříve).

V jednu chvíli mi docela zatrnulo. Zmíněný stařec poblíž cestovní tabule do Varnhome požaduje nějaký dopis, za který nabízí mapu k pokladu. Už jsem si myslel, že to bylo něco z toho, co jsem rozprodal, ale starší save ukázal, že nikoliv Zatím tedy netuším, co přesně chce a zda-li to vůbec nějaké řešení má. Na průzkum už mi toho mnoho nezbývá.

Domy, v nichž mě napadli piráti, zůstanou po vyčištění prázdné a lze z nich vybírat loot. Ono už po pirátech toho zůstane kupa a všechno se prostě pobrat nedá. Ze samotných domů se to dá naštěstí nosit postupně, funguje to jako truhla. Beru už jen cennější věci a elfce jsem vyměnil koženou zbroj za žabí. Je tu i halda plátovek, ale to pro mě nemá zatím význam. Kdyžtak se proto vrátím v budoucnu.

Pokud jde o boj s piráty, je to podobně tuhé, jako hlídka lupičů v horách na Onkanger. Pomáhal jsem si tedy jedem. Kouzla jsou opět diskutabilní. Musím říci, že tolikrát a s takovým počtem nepřátel si nezabojujete ani v dungeonech Nejtužší boj probíhal v jedné z místních hospod. Vyčistit celou Daspotu mi trvalo vzhledem k tomu všemu déle. Škoda jen, že z nikoho nevypadlo nic vzácného. V podstatě vše z toho se dá běžně sehnat v obchodech. Vzhledem k malému zisku zkušeností je proto na pováženou, jestli se tím vůbec zdržovat. Nouzí o peníze zrovna netrpím, takže snad jen kvůli zvědavosti

[Elemir]

Den Praiose, rok 15. Zhruba v polovině cesty mezi Daspotou a Ottarje je opuštěný hostinec, ve kterém se dá bezpečně přespat. Nebylo by na tom nic divného, podobných přístřešků jsem na svých cestách viděl více, ale tenhle je zajímavý tím, že se z něj během noci vyklube dungeon - Tumbledown Inn.

Začnu tím nejjednoduším, dungeon je plný nemrtvých S orientací je to už horší. Jsou zde klasicky iluzorní stěny a jedna jakoby novinka, kterou jsem však viděl už v ruinách mezi Rybonem a Thossem, leč mě předtím nenapadlo, jak jí "zdolat". Když narazíte na neprůchozí zeď, hra vám oznámí, že tudy už to nejde. V horách jsem však u jedné zdi žádné oznámení neobdržel. Takovou zdí projdete kupodivu pozpátku A tyhle zdi najdete i v hospodě.

Průchod Tumbledown Inn je náročný na speciální dovednosti průzkumu. Obě patra se procházejí na střídačku, vždy si na jednom otevřete nějaký kousek, který vás přesune na další patro a tam zas o něco dále najdete "cestu" zpět do nějaké části na to původní patro. Krom pastí je tu i pár zajímavých soubojů s nějakými kultisty.

Na prvním patře lze narazit na podivnou sochu, jejíž rozbití vyvolá blesk. Družinu to docela zraní, ale někde na patře se díky tomu otevřou tajné dveře (rozdílu jsem si nevšiml). Moje kouzelnice s teleportací si dokáže slušně poradit i bez podobných pomůcek, takže pro mě byl průchod dungeonem o to jednodušší, nejspíše jsem tu chodbu odhalil sám.

O kus dále narazíte na podivnou chodbu, kde se po vstupu před družinou objeví neprostupná zeď. Zůstane tam však obnažený čtvereček, takže teleportací to lze právě obejít. Později jsem zjistil, že osamocený druid mi tou chodbou projde i bez toho, nicméně jsem se tím dále nezabýval, já svůj způsob už mám Chodbou dále a doleva je další podivná socha, která mi rozdělila družinu a část poslala na druhé patro. Družinu se mi podařilo zase složit a pokračovat druhým patrem dále.

Cesta vede dále přes alchymistickou dílnu a na sever, kde je rovnou východ na první patro. Na prvním patře je naproti té podivné soše, co družinu rozdělila, jiná chodba a hned v místnosti napravo je na podlaze propadlo zas na druhé patro, tentokráte do centrální části dungeonu. V něm pro změnu najdete výtah do centrální části na první patro, kde můžete přerušit podivný vyvolávací obřad a tím máte objeveno vše.

Centrálná část na druhém patře je zajímavá hned ze dvou důvodů. V jedné uličce je past, která dokáže postavy zkamenit a v jedné truhle je podivný přístroj s krystaly, který lze vzít nebo ho zkusit zničit (dá to docela slušné zranění). Vzít mi nešel, postava vždy selhala a zkameněla. Je zajímavé, že komplet zkamenělá družina rovnou neumře a může se dále pohybovat. Rozbití přístroje deaktivuje zkameňující past, takže nic nutného to provádět.

Zaradoval jsem se hlavně nad jednou věcí, je zde několik truhel s alchymistickými recepty ... Truhla střed 2. patra u výtahu: Recept na Vomic, Elixír síly a na Silný magický nápoj. Truhly v alchymistické dílně (2. patro): Recept na Expurgic a Hylailicky ohen, Recept na Vomic, Elixir sily a Silny magicky napoj. Jenomže problém alchymie je ve hře takový, že postava musí mít recept u sebe, aby mohla něco uvařit. Čekal jsem spíš, že recept stačí jen najít a postava si ho jakoby opíše. Takhle je nutné ty recepty tahat stále sebou a to prostě zabírá cenné místo v inventáři.

Na druhém patře lze za vyvolávací místností narazit na dvě mumie, z nichž vypadne stříbrný náhrdelník (přidává bonus k ochraně vůči nemrtvým) a stříbrná palice (zvyšuje útok a obranu o 2). Krom toho, z kultistů padají ještě tzv. pásy lebek, ale jejich význam je mi nejasný (nezdají se být magické).

Den Tsy roku 15 Hala, dorazil jsem do Ottarje, kde jsem strávil 6 dní léčebným odpočinkem v hospodě. Bezejmenné dny mezitím uběhly a začal se psát normální kalendář - 4. Praios, léto roku 16. Uběhl tak jeden rok. Rozprodal jsem vše přebytečné a využil jsem současné polohy a vydal se přes hory do Orvilu, kde jsem před nějakou dobou zahlédl další jeskyni.

O 3 dny později jsem dorazil do Vlčího doupěte (napoprvé ho elfka minula, hůře se hledá, ale jelikož jsem o něm věděl, stačilo to po loadu zkusit ještě jednou). Hned v úvodní části lze na zemi najít stříbrnou helmu. Vlci jsou jinak v tuhle dobu už slabý nepřítel. Jedna ze zdejších mrtvol u sebe měla Knihu dluhu (těžko říci, k čemu je to dobré, ani jsem to nebral). V otvoru ve zdi jsem našel amulet chránící před hladem a žízní. V SV části jeskyně je průlez do "temnoty", ale postava pokus o průzkum nepřežije. Nic více už se tu najít nedá. Jo, vlastně ještě jedna poznámka. V jednom výklenku je hromada hnoje, kterou lze prozkoumat. Něco podobného i se stejným efektem bylo v Pavoučí jeskyni. Nic v té hromadě není a postavě se dočasně sníží charisma na 5

V tuhle chvíli mi zbývá jít ještě po stopě záhadné dobrodružky u Daspoty a řekl bych, že mám většinu mapy opravdu dokonale prolezlou křížem krážem. Z těch jasně známých věcí mi zbývá orčí jeskyně a ruiny hradu s Hyggelikem.

[Elemir]

Když jsem se opět blížil k Daspotě, potkal jsem osamělého poutníka, který mě upozornil na pirátské nebezpečí, ale nechtěl mi prozradit, o jakém místě vlastně mluví. Daspotu by určitě nezatajoval, začíná být tedy zřejmé, že někde okolo Daspoty musí být ještě něco jiného. Mezi Daspotou a Varnhome to není, tak se chystám na průzkum trasy Daspota-Rybon (Daspota-Ottarje už obsahuje Tumbledown Inn).

Cestou jsem opět narazil na umírající dobrodružku, takže jdu asi správně Znovu jsem si přečetl, co mi chtěla povědět a jasně se tam píše 10 mil za Rybonem ... mno, při té příležitosti jsem zjistil, že jsem Rybon předtím jaksi v průzkumu vynechal Je to tím, že jsem se chtěl dlouhou dobu vyhýbat Daspotě a protože jsem měl navíc ruiny v horách už prolezlé, nebyl důvod korzovat kolem. 17. Praiose jsem opravdu 10 mil za Rybonem (směr na Thoss) našel jeskyni.

Uvnitř jeskyně jsou zcela nečekaně piráti , ale boj mi přijde oproti Daspotě citelně pohodovější. Přesně jak jsem již psal, v dungeonech tolik bojů a potvor není. Jeskyně je dvoupatrová a je tu celkem dost pastí, ale zas taková zranění neuštědřují. Na druhém patře lze na jihu najít vůdce pirátů Estorika a po jeho smrti si vyzvednout pověstný pirátský poklad - 500 dukátů a loot. A jako na potvoru mi Valin dosáhl 6. levelu

Jeskyni jsem opouštěl kvůli rozprodeji lootu jen jednou a využil jsem u toho "zrychlené" cestování - z Thossu jsem cestou na Rybon zahnul do ruin a po jejich opuštění jsem byl ihned v Rybonu. Je fakt, že už ty bezpečné stezky v horách znám, takže už se nepotřebuju těmi událostmi zabývat. V Thossu jsem se trochu ozdravil a 28. Praiose jsem se opět ocitnul v Rybonu, odkud jsem se vydal na Thorwal a doprouzkoumat dvě zbylá města - Breidu a Peililen.

V Breidě žije Asgrim Thurboldsson, což je poslední postava, která mi mohla říci něco dalšího o mapě (no, neřekla). Dostal jsem jen tři typy na známá jména a dozvěděl se trochu jiný pohled na události výpravy do orčích zemí - prý to byl praaadědeček Asgrim, kdo usekl vůdci orků hlavu a jako jediný se vrátil živý.

Peililen není ničím zajímavý, cesta dále vede jen do Rovamundu, tak jsem se vrátil do Breide, kde jsem předtím zjistil, že jsem neprošel ještě jednu cestu a to směr ne Serske. Po cestě jsem potkal stopy a při jejich sledování jsem narazil na stádo divokého dobytka. Tím jsem zakončil celou okružní cestu po mapě a začal se připravovat na návštěvu ruin hradu (po stopách Hyggelika).

[Elemir]

17. Rondra, léto roku 16 - vydal jsem se z Vilnhome do Phexcaeru, abych našel tajnou stezku do hor. Cestou mi bohužel kouzelnice onemocněla, takže jsem cestu protáhl až do Phexcaeru, kde jsem musel navštívit léčitele. Nemoc mezitím postihla i válečníka, takže to bylo nadmíru prozíravé. Cestou zpět už jsem se mohl konečně vydat po stopách Hyggelika.

U řeky je potřeba najít místo k přechodu a hledání ani nadále nevzdávat. Prozkoumat strom a prosekat se podrostem dále a později najít sušší cestu. U hromady kamení a hlíny jsem provedl průzkum a jakmile jsem zjistil, že jde o hrob, upletl jsem Boronův věnec. Na dalším rozcestí jsem přešel na druhý břeh. Odtud už je to do hradu jen kousek (pokračování v původním směru vede do slepé uličky). O 10 dní později jsem tak vstoupil do ruin.

Prvním patrem jsem prošel urychleně, tak jak jsem si to zapamatoval z předchozího pokusu. V sutinách jsem se zranil jen minimálně, takže na druhé patro jsem došel ve výborné kondici. Ale hádanka s pákami mi dneska dala zabrat, vůbec netuším, jak se mi to včera mohlo tak snadno povést. Asi to bylo tím, že včera jsem vůbec netušil co s tím, tak jsem se tolik nesoustředil na jeden, dva konkrétní úkony, ale proložil jsem to i něčím jiným.

V první řadě je potřeba družinu rozdělit, stačí vyčlenit jen jednu postavu do druhého týmu. Každý z týmů se pak postaví do postranní chodby vedle zavřených dveří a otočí se tak, aby se mu zobrazila ikonka páky. Ono tu po zatažení za páku jakoby nic nenabízí, ale jakmile se pokusíte tým spojit pomocí ikonky, hra oznámí, že si můžete přes zrcadlo leda tak podat ruce. A teprve poté po stisku páky normálně vyběhne kýžená nabídka, jakou páku zatáhnout - za každý tým je potřeba zvolit zatáhnutí páky na opačné straně. Dveře se otevřou a před nimi je možné zase družinu spojit. Netuším, jestli to s těmi pákami má takhle fungovat, nebo je to "opožděné" zobrazení voleb nějaký bug, ale dost mě to zdrželo.

Za dveřmi už se pomalu začnou objevovat boje s nemrtvými. Směrem na jih (JZ) je vstup na další patro. Na něm je opět kombinace padající suti a nemrtvých. Specialitou je i zdejší poklad - dvě nadité truhlice a staré mince po zemích. Je to až podezřelé Nebudu nic tajit, tenhle tip jsem omylem zahlídl při přípravě materiálů, ale i kdybych na něj naletěl, nic se neděje. Přesně pro tyhle případy mám víc savů O chvilku později jsem se to tajemství beztak dozvěděl, takže bych si v horším případě zopakoval jen tohle patro (ať vezmete mince nebo poklad z truhel - přehršel zlatých náhrdelníků), už se z ruin nedostanete.

Z tohoto patra jsem slezl ještě níže a zřejmě jsem se dostal poblíž cíle. Hned v úvodu mě přepadla velká grupa nemrtvých, takže jsem musel nejprve družinu na bojišti sešikovat a pak je teprve začít drtit. Když mi zůstaly poslední dvě zombie, objevil se Hyggelik a zombie odvolal. Nutno dodat, že Hyggelik je nemrtvý. V tu chvíli mi došlo, že tu vlastně bojuji s původní Hyggelikovou družinou. Pověděl jsem mu svůj příběh a dostal od něj meč Grimring. Přesně ten potřebuji pro konečné zúčtování s orky. Ostatně Hyggelik mi pověděl, že se s nimi mám utkat na jejich území a vyzvat jejich šampióna. Cestou ven jsem prošmejdil ještě všechna políčka, to jen pro klid duše. Z východu mě to vykoplo rovnou ve Vilnhome. Hledáním meče a návratem jsem tak strávil pouhý jeden den - píše se 28. Rondra.

Trošku mě nižší obtížnost v ruinách zklamala, protože jsem se předzásobil jedy V Tumbledown Inn jsem totiž přišel na to, že jedy zabírají i na nemrtvé. Je to s podivem, ale je to tak.

15. Efferd, léto roku 16 - dorazil jsem do Skelellenu. Důvodem byla orčí jeskyně v horách, která představuje poslední pro mě známý cíl. Najednou mi přišla jednodušší. Ono to asi nebylo nic tuhého ani předtím, jen mě trochu překvapilo množství orků hned na úvod. Orčí patroly venku na mapě jsou asi nakonec podobně tuhé, je to jen o štěstí na úspěšný zásah. V jeskyni je několik propriet, které se nejspíše vztahují k nadcházející invazi a je možné je zničit, nebo nechat být (při zničení se objeví menší patrola orků). Na jihu jsou zavřené dveře, které nejdou otevřít. Kousek severně od nich je místnost, kde z jednoho orka vypadne bronzový klíč. V té samé místnosti je truhla, která pokládá v orčí řeči hádanku, ale není to s ní tak jednoduché.

V dungeonech používám jako první postavu trpaslíka, ale tohle je přesně ten okamžik, kdy se to nehodí. Vzpomněl jsem si na tu kupu dovedností v oboru vědy a svého cvičeného druida, tak mě napadlo ho dát na první místo, jestli se to třeba nechytne. A ejhle, najednou ta hádanka byla "čitelná" ... "Kdo je pan smrti, vladce krve a msty?" ... vztahují se k tomu dvě sochy bohů na západě místnosti, ale opět se k nim musí přiblížit postava s příslušnými dovednostmi. První socha je Tairach, bůh říše mrtvých, druhá je Brazoragh, bůh války. Odpověď na hádanku je tedy Tairach. Uvnitř truhly je amulet Červený měsíční disk. Ostatní truhly v dungeonu jsou plné zbytečností - dávky jídla apod. Najednou jsem byl rád, že jsem druida v něčem podobném vycvičil.

Ty zamčené dveře na jihu mě vrtaly hlavou, ale nepřišel jsem na to. Paklíčem ani kouzlem otevřít nejdou, stejně tak nezabrala hrubá síla. Později jsem se dočetl, že jsem jen minul páku Je to legrace, na pákové puzzle v ruinách přijdu, stejně tak mě intuice navede na řešení hádankové truhly, ale takovouhle prkotinu minu Přitom v jiných dungeonech jsem podobnou prohlídku už několikrát absolvoval. On je tu totiž problém v tom, že se na příslušný objekt musíte dívat přímo a ještě se k tomu hází na úspěch. V dungeonu to znamená, že byste se museli otáčet čelem ke každému kousku zdi, ale i tak nemáte záruku. Bohužel na to často zapomínám. Cvičmo jsem do místnosti nakoukl, ale pak loadnul zpět.

Po opuštění jeskyně jsem se 19. Efferda roku 16 objevil opět v Phexcaeru, kde jsem to pro dnešek už zapíchl. Obávám se, že pro teď je to vůbec konec, protože nyní musím čekat na orčí invazi.

[Elemir]

Nj, jenomže teď jak je to ono s tou invazí? Úplně jsem zapomněl, jak to Tronde říkal. Od Hyggelika jsem věděl, že mám orčího šampióna vyzvat v orčích zemích, což je ten úsek nad Vilhome a mezi Phexcaerem a Hermitovo jezerem. A samozřejmě hory na východě. Mohl bych tu teoreticky korzovat sem a tam, ale v současné chvíli se nic neděje. Nikdo se mnou ani nechce na téma invaze mluvit. Zkusil jsem proto jinou taktiku.

V Phexcaeru jsem začal v hospodě trávit vždy 90 dní v kuse a po této době jsem vždy udělal pár kroků venku, jestli mě něco na invazi upozorní. Pokud bych to přešvihl, tak bych interval zkrátil (ke konci zjemnil) apod. Jenomže když už to bylo 5 x 90 dní, tak mě to začalo děsit. Hra na nic neupozorňovala a venku se nic nedělo (o místu armády jsem věděl, to se prostě při pročítání diskusí přehlédnout nedá, ale mě zajímalo, kde to najdu přímo ve hře). Podle různých zkazek na fórech jsem čekal, že ten časový limit bude nějak krátký, takový ťip-ťop, ale tohle je rezerva jak ... Dál jsem nepokračoval. Později jsem zjistil, že už jsem tak daleko od konce nebyl, ale dohromady to bylo u mě 553 dní čekání!

Začal jsem tušit nějaký bug, protože takhle mi to přišlo nepravděpodobné. Nakoukl jsem tedy jestli jsem opravdu na správném místě a jestli jsem náhodou něco nevynechal. Údajně vynechal, jde o tu uzavřenou místnost v orčí jeskyni , tedy jistý dokument, který jsem tam při testu viděl.

Z Phexcaeru jsem se proto otočil směrem na jih, zatnul zuby a prošel bažinou. Kupodivu jsem měl kliku, nejcennější ztracenou věcí byl kouzelničin plášť, jinak jsem přišel o pár prkotin (lana, pár bylinek, botky). Na druhé straně jsem od elfky dostal recept, v chrámu v horách jsem zjistil, že se tu ve skutečnosti ukládat nedá, vyrušil jsem nosorožce a nakonec vstoupil do jeskyně ...

Návrat do jeskyně měl něco do sebe. Nejdříve jsem se chtěl ujistit, zda-li jsem opravdu neměl jinou možnost, než najít tu zatracenou páku. A našel jsem. Kouzlo teleportace sice družinu nevezme do místnosti přímo, ale náhodou jsem zjistil, že se s ním lze postavit do dveří a to hra poté bere jako kdybych je otevřel, tudíž jsem do místnosti v pohodě vstoupil.

Mno, ale jinak jsem byl tam, kde předtím Dokument hezký, ale to podstatné mi stále chybělo - nějaké datum, místo, cokoliv! Tohle přeci musí být nějak zjistitelné, aniž si to prostě přečtu někde na netu, nebo to budu dále zkoušet metodou popsanou výše. V noci už mě nic kloudného nenapadlo a ani ráno to nevypadalo o moc lépe. Řešení je přitom kouzelné a přišel jsem na něj spíše ze zoufalství, když už jsem zkoušel s orčím svitkem vše možné.

Hra má pro interakci s předměty na postavě dvě extra ikonky. Pusa slouží pro konzumaci jídla a nápojů (stačí prostě např. baňku vzít a kliknout s ní na ústa). Podobně fungují oči, které řeknou, co si postava zrovna prohlíží a v jakém je to případně stavu. A přesně od tohoto jsem čekal, že mi ten svitek postava nejenom pojmenuje, ale i přečte. Jenomže takhle to prostě ve hře nefunguje. Už jsem zvažoval i nasazení nějakých jasnovideckých kouzel, ale pak jsem prostě svitek vzal, přesunul na oči a přes pravý klik dal použít ... voila, postava mi přečetla orčí plány Vůbec si nevybavuji, že bych něco takového v manuálu četl, ale teď když už to vím, tak mi to nakonec přijde logické.

Ve svitku se píše, že invaze začne poslední Perainův týden roku 17. Ve skutečnosti je ve hře chybka. Zkoušel jsem, co to schválně udělá a Perainům měsíc roku 17 jsem vzal den po dni. Hra skončila neúspěchem už 17. Peraina, byť v info okně se psalo, že je už 27. Peraina Do tábora orků tedy musíte dorazit mezi 9 a 17 dnem měsíce. Tento čas jsem tedy přečkal v hospodě, beztak už asi nezbylo co jiného dělat a těch zkušeností bych náhodnými souboji taky moc neposbíral, nehledě na to, kolik času navíc by mi to zabralo. Prostě na to už jsem sílu nenašel - tu si budu raději šetřit na druhý díl.

Pak už je to celkem legrace, protože orčí šampión Garzlokh vám dá čas na přípravu. Jenomže jsem to jaksi nechtěně odklikal, takže jsem přezbrojoval až v boji a samozřejmě jsem neměl připravený žádný lektvar léčení. Boj je koncipován 1 na 1, takže zbytek družiny jsem ani zapojit nezkoušel (kolem stojí dost orků, asi by se do toho potom taky zapojili). Grimring měl u sebe můj bojovník, kterého jsem si pro boj předem vybral a družinu do tábora vedl právě on. Jenomže Garzlokh není žádné ořezávátko a za chvilku jsem měl jen polovinu zdraví a nakonec i poslední zbytek Začal jsem proto na něj útočit vždy z boku a doufal, že za to bude bonus. Povedlo se mi uštědřit mu tři hezké rány a milý Garzlokh padl ... podle čísel zásahu měl okolo 50 HP. Uf, to lehčí bylo za mnou, protože hned na to následoval poslední levelup - trpaslík a druid na level 7, ostatní na 6 (ale už jsou jen kousek od 7).

Závěr a zhodnocení

Herní čas jsem přestal sledovat poměrně záhy, takže nemám ani páru, kolik hodin jsem tomu věnoval. Určitě to bude číslo okolo 50. Konec s čekáním na invazi mě trošku zklamal, tohle mohlo být vyřešeno přeci jen jinak. V dnešní době je to pohodička, v horším případě se dá příslušná informace snadno vyhledat, takže peripetiím se svitkem jsem se mohl samozřejmě vyhnout, ale v roce 1992 to muselo být něco zcela jiného. Ale je fakt, že tenkrát bych se asi do té zamčené místnosti snažil dostat za každou cenu.

Během hraní mě dost překvapilo, že survival prvky a obávané nemoci nejsou zas tak zdrcující. Vlastně jsem po většinu hry nemusel ani jedno z toho nijak výrazně řešit, ale chápu, že na "papíře" se tím straší dobře Podobně jako s tím časovým limitem na dokončení hry (grrr ... ). Z počátku jsem akorát trochu zápasil s financemi, ale kdybych právě tušil, jak moc času mám, tak jsem třeba léčbu prováděl klidně dlouhým spánkem v hospodě. Omezený inventář a nosnost není vždy ideální, ale žít se s tím dá. Holt je potřeba si vybírat, co všechno po nepřátelích sbírat a hlavně truhly v dungeonech vybírat až po jejich kompletním vyčištění, protože přetížená postava je v boji prakticky k ničemu. Poměrně velkým překvapením byl vlvi těžších zbrojí na pokles útočných hodnot. Bojovníci proto zůstaly jen u drátěných košilí, elfka v ropuší kožené zbroji (ona beztak "lepší" zbroj neoblíkne).

Levelup byl na poprvé matoucí, ale po sestavení kartiček k postavám jsem se v tom začal lépe orientovat a nakonec mi to šlo už samo. Hody na úspěch mě nijak nevadily, holt když se něco nepovedlo, tak se to nepovedlo. Naopak se mi docela líbí, že vám hra případné záškuby použít metodu save/load co nejvíce znepříjemňuje. I tak se z mých zelenáčů stala parta obávaných ranařů. Kartičky mi navíc dost pomohly, protože kdybych se v těch dovednostech a kouzlech nerýpal, asi by mě nenapadlo se nějakými dovednostmi z oboru vědy příliš zabývat. Ke konci jsem některým postavám trochu pošteloval i sociální prvky. Třeba se mi to v dalším díle trilogie bude hodit - postavy budu samozřejmě importovat.

Boje jsou z počátku jako na houpačce, ale o moc lepší to není ani později. Vysoká hodnota dovednosti ještě neznamená, že budete kosit jednoho nepřítele po druhém. U souboje, který jste před chvíli uhráli na pohodu, budete napodruhé klidně skřípat zuby. Občas mi díky tomu přišlo, že se ty samé potvory vyskytují ve hře v několika variantách tuhosti a to je asi nesmysl. Je to prostě o štěstí, které si navyšováním dovedností snažíte naklonit na svou stranu. U kouzel to může být až frustrující, díky tomu byli druid a kouzelnice spíše jen do počtu. Výsledek bitvy dokázali díky selhávání kouzel ovlivnit jen u zlomku bojů. Byly však okamžiky, kdy překvapili, nebo se ukázali být jedinými, kdo dokážou danou situaci vyřešit.

Příběh, svět a implementaci úkolů jsem vychválil už mnohokrát. Opravdu se mi líbí, že bez vlastních poznámek se ve hře začnete za chvíli ztrácet. Kolikrát jsme nad podobným mechanismem diskutovali u novějších her. Poslední podobnou hrou, která má otevřený svět, není k hráči přívětivá, nevede ho za ručičku a to co bylo označeno jako deník, má k deníku daleko, byl TES Morrowind. Ale to už je z dnešního pohledu taky historická záležitost Blade of Destiny mohl být možná obsahově nabitější, ale vzhledem k tomu, že to byla od Atticu v podstatě první vážnější hra (nikoliv první hra vůbec!), tak to ukočírovali dobře.

Blade of Destiny má vzhledem a hratelností blízko k sérii Might and Magic, byť jsou věci, které si každá z těch sérií dělá po svém. Od prvního pokusu hru rozehrát uplynulo už nějakých 18 let, ale ta hra prakticky nezestárla. Trošku mě to žene do vyššího hodnocení, protože co naplat, Blade of Destiny je po stránce herních mechanik propracovanější, ale jako celek to někde přeci jen skřípe. Ale těch věcí zase není tolik, takže 90% To jen proto, abych měl případnou rezervu pro další dva díly trilogie

[Richmond]

Gratulace Hodnocení tedy hodně vysoké, jsem zvědav, jak uspějí i další díly (já se v prvním díle dostal kdysi strašně dávno do 3/4 hry a později dohrál třetí díl, ten je skvělý).

[Elemir]

Díky Původně jsem tomu vrazil 85%, ale ono se to musí nechat. Je to po hodně dlouhý době hra, která mě nutila hrát s tím, co mám. Když mi z 15 pokusů 20 selhalo, tak jsem prostě musel sklapnout podpatky a hrát dál Za to je těch 5% navrch. Mělo to dokonce hodně málo chvil, kdy jsem utrousil něco ostřejšího. Nejvíc mi chyběl lepší hudební podkres, který by tu atmosféru lépe podtrhl. U dvojky jsem zvědav, zatím zápasím s importem - mám tam klasický obličejový bug. Přitom když jsem to zkoušel minulý rok, tak to bylo v pohodě.

[Milhaus]

To já se trošku ještě popral s postavama, nakonec jsem skončil s družinou válečník, lesní elf, stříbrný elf, tulák, trpaslík a mág. Prolezl jsem Thorwall, místní Starou pevnost, pak jsem vyrazil do světa, jména těch vesnic si nepamatuji. Tuším, že jsem byl v Vaermhag, kde jsem si nechal očarovat zbraň, pak jsem se vrátil zpět do Thorwallu a šel směrem Felsteynu, nebo jak se to jmenuje. Prostě to město, kam mě posílal hejtman. Tam jsem tedy ještě nedošel, skončil jsem tuším v Auplogu. Po cestě jsem v jednom z těch měst, kde byla převozní stanice jakšto cíl cesty a do města musel člověk odskočit, našel chlapa, kterej mi dal mapu a nějaké tipy, kdo další by o tom mohl vědět. To mě dostalo na druhý level u všech postav.

Musím říct, že já tedy nikam co se herního času nespěchám, protože jsem jaksi ani nevěděl, že ve hře je nějaký takový limit. Nějak mi to úplně uniklo. Ono v té hře těch informací celkově zrovna moc není. Třeba takový deník jsem nepochopil téměř vůbec. V něm snad není napsáno vůbec nic.

Každopádně mám v plánu pokračovat do toho města, kam mě posílal hejtman, dokud si pamatuji alespoň to. Vydělal jsem svůj první 1000 dukátů, mám dojem zatím, že v té hře není moc za co utrácet peníze. Největší výdaj jsem měl asi na začátku při nákupu vybavení a pak v chrámu Rondry, když jsem se snažil získat její přízeň. Tam jsem nechal docela dost peněz.

Musím říct, že z toho kam jít a co tam dělat jsem poněkud zmatený. Ale snad se to nějak poddá, až konečně dojdu do toho města, kam mám namířeno. Jak to tak vidím, tak stejně budu muset projít asi všechny ty osady a vesnice a to asi stylem že projdu všechny domečky, kde bydli lidé a odkud mě pravidelně vyhazují. Ale kterým směrem a kudy, to mi zatím příliš jasné není.

[Elemir]

U Auplogu je Angborgital, tam jsem právě asi ten rozhovor neukočíroval, takže tuhle mapu jsem neměl (to jsem ještě netušil, že mám něco sbírat). Nikde jsem právě ani nenašel, kdo jaký kousek mapy má, takže úplně přesně netuším, od koho jsem mapu nedostal. Chyběl mi přesně ten střed.

Deník je čistě jen zápis aktuálního pohybu, ale listovat se v tom nedá. Nakonec jsem si musel ty postavy prostě vypisovat a proškrtávat. Ve Felsteynu tě NPC nasměřuje dost konkrétně, pak už se chytneš, ale ono nakonec opravdu prolezeš na mapě všechno, protože kolikrát musíš na místo, kde už tě těch pár zastávek předtím nevytrhne anebo ti dotyčná postava dá místo mapy jen další tipy. Popř. se to váže na nějaký úkol (ty se naštěstí řeší v okolních lokacích). Teoreticky by si už mohl v pohodě za Felsteynem přejít hory a pořešit si pobřeží apod. Ono tě tam to NPC snad dokonce nasměruje. Jsou tam dva celkem jednoduché dungeony.

Příspěvky v chrámu jsem nezkoušel, takže očarování se mi určitě vyhnulo. Ani jsem netušil, že tam něco takového je. Z počátku jsem na tom s penězi dobře nebyl, 1000 dukátů jsem dosáhl až později. Největší položkou u měl byl nákup jedů a doplňování zdraví u léčitele.