Nj, jenomže teď jak je to ono s tou invazí? Úplně jsem zapomněl, jak to Tronde říkal. Od Hyggelika jsem věděl, že mám orčího šampióna vyzvat v orčích zemích, což je ten úsek nad Vilhome a mezi Phexcaerem a Hermitovo jezerem. A samozřejmě hory na východě. Mohl bych tu teoreticky korzovat sem a tam, ale v současné chvíli se nic neděje. Nikdo se mnou ani nechce na téma invaze mluvit. Zkusil jsem proto jinou taktiku.
V Phexcaeru jsem začal v hospodě trávit vždy 90 dní v kuse a po této době jsem vždy udělal pár kroků venku, jestli mě něco na invazi upozorní. Pokud bych to přešvihl, tak bych interval zkrátil (ke konci zjemnil) apod. Jenomže když už to bylo 5 x 90 dní, tak mě to začalo děsit. Hra na nic neupozorňovala a venku se nic nedělo (o místu armády jsem věděl, to se prostě při pročítání diskusí přehlédnout nedá, ale mě zajímalo, kde to najdu přímo ve hře). Podle různých zkazek na fórech jsem čekal, že ten časový limit bude nějak krátký, takový ťip-ťop, ale tohle je rezerva jak ... Dál jsem nepokračoval. Později jsem zjistil, že už jsem tak daleko od konce nebyl, ale dohromady to bylo u mě 553 dní čekání!
Začal jsem tušit nějaký bug, protože takhle mi to přišlo nepravděpodobné. Nakoukl jsem tedy jestli jsem opravdu na správném místě a jestli jsem náhodou něco nevynechal. Údajně vynechal, jde o tu uzavřenou místnost v orčí jeskyni

, tedy jistý dokument, který jsem tam při testu viděl.
Z Phexcaeru jsem se proto otočil směrem na jih, zatnul zuby a prošel bažinou. Kupodivu jsem měl kliku, nejcennější ztracenou věcí byl kouzelničin plášť, jinak jsem přišel o pár prkotin (lana, pár bylinek, botky). Na druhé straně jsem od elfky dostal recept, v chrámu v horách jsem zjistil, že se tu ve skutečnosti ukládat nedá, vyrušil jsem nosorožce a nakonec vstoupil do jeskyně ...
Návrat do jeskyně měl něco do sebe. Nejdříve jsem se chtěl ujistit, zda-li jsem opravdu neměl jinou možnost, než najít tu zatracenou páku. A našel jsem. Kouzlo teleportace sice družinu nevezme do místnosti přímo, ale náhodou jsem zjistil, že se s ním lze postavit do dveří a to hra poté bere jako kdybych je otevřel, tudíž jsem do místnosti v pohodě vstoupil.
Mno, ale jinak jsem byl tam, kde předtím

Dokument hezký, ale to podstatné mi stále chybělo - nějaké datum, místo, cokoliv! Tohle přeci musí být nějak zjistitelné, aniž si to prostě přečtu někde na netu, nebo to budu dále zkoušet metodou popsanou výše. V noci už mě nic kloudného nenapadlo a ani ráno to nevypadalo o moc lépe. Řešení je přitom kouzelné a přišel jsem na něj spíše ze zoufalství, když už jsem zkoušel s orčím svitkem vše možné.
Hra má pro interakci s předměty na postavě dvě extra ikonky. Pusa slouží pro konzumaci jídla a nápojů (stačí prostě např. baňku vzít a kliknout s ní na ústa). Podobně fungují oči, které řeknou, co si postava zrovna prohlíží a v jakém je to případně stavu. A přesně od tohoto jsem čekal, že mi ten svitek postava nejenom pojmenuje, ale i přečte. Jenomže takhle to prostě ve hře nefunguje. Už jsem zvažoval i nasazení nějakých jasnovideckých kouzel, ale pak jsem prostě svitek vzal, přesunul na oči a přes pravý klik dal použít ... voila, postava mi přečetla orčí plány

Vůbec si nevybavuji, že bych něco takového v manuálu četl, ale teď když už to vím, tak mi to nakonec přijde logické.
Ve svitku se píše, že invaze začne poslední Perainův týden roku 17. Ve skutečnosti je ve hře chybka. Zkoušel jsem, co to schválně udělá a Perainům měsíc roku 17 jsem vzal den po dni. Hra skončila neúspěchem už 17. Peraina, byť v info okně se psalo, že je už 27. Peraina

Do tábora orků tedy musíte dorazit mezi 9 a 17 dnem měsíce. Tento čas jsem tedy přečkal v hospodě, beztak už asi nezbylo co jiného dělat a těch zkušeností bych náhodnými souboji taky moc neposbíral, nehledě na to, kolik času navíc by mi to zabralo. Prostě na to už jsem sílu nenašel - tu si budu raději šetřit na druhý díl.
Pak už je to celkem legrace, protože orčí šampión Garzlokh vám dá čas na přípravu. Jenomže jsem to jaksi nechtěně odklikal, takže jsem přezbrojoval až v boji a samozřejmě jsem neměl připravený žádný lektvar léčení. Boj je koncipován 1 na 1, takže zbytek družiny jsem ani zapojit nezkoušel (kolem stojí dost orků, asi by se do toho potom taky zapojili). Grimring měl u sebe můj bojovník, kterého jsem si pro boj předem vybral a družinu do tábora vedl právě on. Jenomže Garzlokh není žádné ořezávátko a za chvilku jsem měl jen polovinu zdraví a nakonec i poslední zbytek

Začal jsem proto na něj útočit vždy z boku a doufal, že za to bude bonus. Povedlo se mi uštědřit mu tři hezké rány a milý Garzlokh padl ... podle čísel zásahu měl okolo 50 HP. Uf, to lehčí bylo za mnou, protože hned na to následoval poslední levelup - trpaslík a druid na level 7, ostatní na 6 (ale už jsou jen kousek od 7).
Závěr a zhodnoceníHerní čas jsem přestal sledovat poměrně záhy, takže nemám ani páru, kolik hodin jsem tomu věnoval. Určitě to bude číslo okolo 50. Konec s čekáním na invazi mě trošku zklamal, tohle mohlo být vyřešeno přeci jen jinak. V dnešní době je to pohodička, v horším případě se dá příslušná informace snadno vyhledat, takže peripetiím se svitkem jsem se mohl samozřejmě vyhnout, ale v roce 1992 to muselo být něco zcela jiného. Ale je fakt, že tenkrát bych se asi do té zamčené místnosti snažil dostat za každou cenu.
Během hraní mě dost překvapilo, že survival prvky a obávané nemoci nejsou zas tak zdrcující. Vlastně jsem po většinu hry nemusel ani jedno z toho nijak výrazně řešit, ale chápu, že na "papíře" se tím straší dobře

Podobně jako s tím časovým limitem na dokončení hry (grrr ...

). Z počátku jsem akorát trochu zápasil s financemi, ale kdybych právě tušil, jak moc času mám, tak jsem třeba léčbu prováděl klidně dlouhým spánkem v hospodě. Omezený inventář a nosnost není vždy ideální, ale žít se s tím dá. Holt je potřeba si vybírat, co všechno po nepřátelích sbírat a hlavně truhly v dungeonech vybírat až po jejich kompletním vyčištění, protože přetížená postava je v boji prakticky k ničemu. Poměrně velkým překvapením byl vlvi těžších zbrojí na pokles útočných hodnot. Bojovníci proto zůstaly jen u drátěných košilí, elfka v ropuší kožené zbroji (ona beztak "lepší" zbroj neoblíkne).
Levelup byl na poprvé matoucí, ale po sestavení kartiček k postavám jsem se v tom začal lépe orientovat a nakonec mi to šlo už samo. Hody na úspěch mě nijak nevadily, holt když se něco nepovedlo, tak se to nepovedlo. Naopak se mi docela líbí, že vám hra případné záškuby použít metodu save/load co nejvíce znepříjemňuje. I tak se z mých zelenáčů stala parta obávaných ranařů. Kartičky mi navíc dost pomohly, protože kdybych se v těch dovednostech a kouzlech nerýpal, asi by mě nenapadlo se nějakými dovednostmi z oboru vědy příliš zabývat. Ke konci jsem některým postavám trochu pošteloval i sociální prvky. Třeba se mi to v dalším díle trilogie bude hodit - postavy budu samozřejmě importovat.
Boje jsou z počátku jako na houpačce, ale o moc lepší to není ani později. Vysoká hodnota dovednosti ještě neznamená, že budete kosit jednoho nepřítele po druhém. U souboje, který jste před chvíli uhráli na pohodu, budete napodruhé klidně skřípat zuby. Občas mi díky tomu přišlo, že se ty samé potvory vyskytují ve hře v několika variantách tuhosti a to je asi nesmysl. Je to prostě o štěstí, které si navyšováním dovedností snažíte naklonit na svou stranu. U kouzel to může být až frustrující, díky tomu byli druid a kouzelnice spíše jen do počtu. Výsledek bitvy dokázali díky selhávání kouzel ovlivnit jen u zlomku bojů. Byly však okamžiky, kdy překvapili, nebo se ukázali být jedinými, kdo dokážou danou situaci vyřešit.
Příběh, svět a implementaci úkolů jsem vychválil už mnohokrát. Opravdu se mi líbí, že bez vlastních poznámek se ve hře začnete za chvíli ztrácet. Kolikrát jsme nad podobným mechanismem diskutovali u novějších her. Poslední podobnou hrou, která má otevřený svět, není k hráči přívětivá, nevede ho za ručičku a to co bylo označeno jako deník, má k deníku daleko, byl TES Morrowind. Ale to už je z dnešního pohledu taky historická záležitost

Blade of Destiny mohl být možná obsahově nabitější, ale vzhledem k tomu, že to byla od Atticu v podstatě první vážnější hra (nikoliv první hra vůbec!), tak to ukočírovali dobře.
Blade of Destiny má vzhledem a hratelností blízko k sérii Might and Magic, byť jsou věci, které si každá z těch sérií dělá po svém. Od prvního pokusu hru rozehrát uplynulo už nějakých 18 let, ale ta hra prakticky nezestárla. Trošku mě to žene do vyššího hodnocení, protože co naplat, Blade of Destiny je po stránce herních mechanik propracovanější, ale jako celek to někde přeci jen skřípe. Ale těch věcí zase není tolik, takže 90% To jen proto, abych měl případnou rezervu pro další dva díly trilogie
