Uf, je to za mnou. Původně jsem se opravdu připravoval na to, že otevřu bránu, hru ukončím a odinstaluju. Jenomže jak jsem tam tak stál v tom brnění a s kladivem v ruce ...
Sundal jsem sluchátka, aby mě to tolik nerozptylovalo a než se nadál, byl konec. V prvním kole jsem málem slítnul z okraje, ale pak už se to neslo v poklidném duchu výměn a skákání. Dal jsem ho napoprvé a asi po šesti ranách kladivem. Výhoda je, že v Risenu jdou lektvary polykat bez zastavení postavy, takže jsem si je nabindoval na klávesu 4, abych to měl všechno pěkně při ruce (připomněl jsem si tak moje pokusy v Diablo II) Spotřeba nebyla velká, ale pár útoků jsem nevybral. Zjistil jsem, že se dokonce nevyplácí stát přímo u titána, neboť dost dupe
Boj trval 1-2 minuty? Přišlo mi to najednou krátké. Možná díky té averzi k finále to proběhlo tak hladce
Postava: level 28 (214550/217500 zkušeností)
Síla 113 (+3 za prsten(
Obratnost 20
Moudrost 200
Mana 97
Zdraví 416
Výukové body 10
Délka hraní: 1 den 18 hodin 3 minuty (+ zhruba 2 minuty na souboj s titánem). 42 hodin hraní je tedy celkem slušných a řekl bych, že jsem prolezl prakticky všechno, co šlo. žít jsem toho taky mnoho nenechal, ale pokud reálný level je 29, tak jsem přeci jen něco musel minout.
Jako mág jsem si moc neužil, protože jak už jsem psal, ke čtvrté úrovni run jsem se dostal docela pozdě, takže jsem si to útočné kouzlo ani nevyzkoušel. Namísto toho jsem obíhal truhly a otevíral vše, co jsem předtím vynechal. Stejně tak už nemělo ani význam zvyšovat jednotlivé atributy. Krom elitních ještěranů a nemrtvých ještěranů jsem vše usekal prakticky jen jedním kombem, popř. doplněné o další mocný sek).
Hodně do toho zasáhla možnost vykovat obsidiánový obouručák, protože pak už se toho moc lepšího nenajde, teda najde se jen jeden meč - titánský obouručák, který je jen o chlup lepší
Kovařina tak vyjde v průměru lépe, než-li otevírání truhel v spřáním nalézt tam něco lepšího. V tomhle ohledu třeba byly zajímavé hrobky kněží ve 4. kapitole, kde ta horní ve vulkánu se nakonec ukázala jako "výcviková" a zrovna v ní byl titánský obouručák.
Výcviková proto, neboť tady bylo naznačeno, co dělat s křehkou výplní dveří ... před dveřmi ležel krumpáč
Já ji vzal jako předposlední, takže v hrobce za vodopádem jsem si na to musel přijít sám, když už jsem nevěděl kudy kam. Dobrá byla i hrobka nad Severinovou farmou. Tu jsem chtěl udělat jako první, ale bysta, kterou jsem měl u sebe nic nedělala. Nechal jsem se tím dokonale zmást, tak jsem šel dělat jinou hrobku. Když už mi ovšem zbyla tahle hrobka jako poslední, tak jsem začal silně uvažovat o bugu. Otočil jsem se, protočil oči v sloup a ejhle, naproti ve výklenku se leskla zlatá bysta
Telekinezí jsem si ji přitáhl a šel si sebrat nejsnadněji získatelnou trofej, titánskou zbroj.
On průzkum herních prvků tu má docela význam, táhly počínaje a prolízáním skulinek v podobě nautila konče. Je pravdou, že tohle už v dnešních hrách čím dál více chybí, nebo je tam šipička ala Skyrim. Opravdu stačí málo, něco si sebou nevzít a člověk zakysne. Např. zrovna svitky Nautila, Telekineze nebo Levitace. Krumpáč ani nezmiňuju, ten jako správný prospektor nosím pořád
Určitě mě to potěšilo, neboť tohle mi v Gothoc 3 celkem chybělo, nehledě na to, že v Gothic 3 vlastně žádný pořádný dungeon ani nebyl.
A tím se dostávám opět na začátek
Porovnání se sérií Gothic. Pokud bych to měl nyní hodnotit, tak Piraně sprostě vykradli sami sebe. Změnili postavy, příběh a svět, jenomže po chvíli hraní vám dojde, že tohle je prostě věrná kopie Gothicu. Nikam se to neposunulo a nic nového to nepřineslo. Zpět, přineslo. Podívám-li se na Risen z pohledu pokračovatele Gothic 2, pak Risen přinesl skutečný open-world a dokázal ho nádherně využít, resp. propojit s úkoly a frakcemi. Tedy tím, co jsem na trojce postrádal nejvíce. Možná je to tou menší rozlohou herního světa, ale spíš si myslím, že se Piraně z G3 poučili. Risen tak působí více jako konkurent G3, ale z mého pohledu je to plichta. Gothic 3 měl sérii posunout a Risen vsadil na nostalgii, každá z těch her má své kouzlo a nedostatky.
Pokud bych měl totiž na Risen pohlížet bez ohledu na gothicovskou minulost Piraní, pak je to atmosférická hra s kouzelnými momenty, zajímavě vystavěným příběhem a šíleným finále
Jenomže ono to tak trochu nejde, často se mi to srovnání prostě dralo na mysl. Zavedení open-world a jeho propojení s kapitolami je dobré, jenomže v druhé polovině hry to začne trochu váznout. Na mysli mám teď vybavení a postup hrdiny. Tím, že se dá většina ostrova s menší námahou vyčistit už v první kapitole a celkem slušně se i vyzbrojit, tak se ty další kapitoly výrazně zrychlí. S tím se dostavila i nuda. Prostě jsem sundal sluchátka, otevřel pivo a plnil jsem jednu rutinu za druhou. Zajímavých momentů už ubylo.
Můj pokus o bojového mága byl zajímavý, ale užitečnost veskrze žádná. Tam, kde mi to mělo pomoci, tam jsem nesplňoval kritéria pro runovou magii a k tomu jsem byl penalizován na zbroji, neboť k lepšímu rouchu jsem se dostal až na počátku 4. kapitoly. Když to srovnám s Gothic 1, tak ten to měl udělané lépe. Možná by teď ze mě mělo vypadnout něco na způsob, že příště to zkusím za inkvizitory, ale nezkusím. Styl hraní se tím pro mě příliš nezmění a nejzajímavější část hry končí právě výběrem frakce a 2. kapitolou. A to je to, co jsem si chtěl primárně připomenout
Na druhou stranu jeden nikdy neví
Jenom tak přemýšlím, zda-li má smysl pořizovat si i pokračování Risenu nebo to s prvním dílem zapíchnout. Pirátská tématika mě nijak nezaujala a recenze tomu taky moc nenahrávají.
Autor
Téma: (Elemir) - Risen (Přečteno 19995 krát)