Po tom drobném spestření v diskusi u Ringa na blogu jsem se začal pídit, jak to vlastně v současné době s Hereticem a Hexenem je a byl jsem nemile překvapen. Ani jedna z her není v nabídce GOGu, ale pak jsem našel alespoň
Heretic + Hexen Collection na Steamu za pěkných 9,99 EUR (obsahuje Heretic, Hexen + datadisk Deathkings of the Dark Citadel a Hexen II). Na druhou stranu jde o hry z dílny samotných Raven Software a od nich je toho na GOGu velmi málo. ShadowCaster není třeba ani na tom Steamu.
Heretic a Hexen jsou moje akční resty, přičemž Heretic mě nikdy moc nebavil a pokaždé jsem ho po pár mapách vzdal. Hexen je ovšem něco jiného. Kdysi se ke mě dostalo demo, které jsem prošel křížem krážem a dodnes si vzpomínám, jak jsem s otevřenou pusou sledoval poletující listí na nádvoří. Byl to úplně jiný zážitek, který by se dal srovnat s mým prvním setkání s Doomem II. Jenomže tahle hra byla zas o notný kus dále. Hodně se mi líbilo už samotné prostředí zasazené do jakéhosi středověku, ale když už jsem měl možnost hrát plnou hru, tak jsem u ní taky dlouho nevydržel. Příští týden mě čeká dovolená, tak možná ...
Ale teď tu mám ještě jednu rozehranou věc. Po řadě měsíců jsem se opět pustil do Mass Effectu a začal jsem až dvojkou, protože jsem to chtěl vzít čistě relaxačně. Bohužel, brzy jsem zase upadl do klasické rutiny plnění úplně všeho a přitom jsem si všiml jedné zajímavé věci, která se mi za poslední rok přihodila už vícekrát - do některých pasáží hry jsem šel přímo s odporem, protože mě na nich nesedly závěrečné bossfighty apod. U trojky to třeba zrovna včera bylo DLC Omega. Sice jsem souboj s generálovými pohůnky ukončil na první pokus a v poměrně krátkém čase, ale to bylo spíš tím, že jsem byl dost napěněný, což pak obvykle vede k tomu, že jednoduše vypnu a nechám to na náhodě ... někdy holt moc přemýšlení škodí
Nějak jsem z toho pochopil, že doba, kdy jsem hry dokončoval opakovaně, je už asi nenávratně pryč. Není to sice něco, co by mi zážitek ze hry vysloveně zkazilo, ale krom toho, že mě určité pasáže her začínají štvát, tak už z úspěchu jejich pokoření nemám ani hřejivý pocit z dobře odvedené práce. Není to prostě jako poprvé, podruhé je to už opruz natož potřetí nebo počtvrté. Z podobného důvodu jsem ukončil nedávnou dohrávku Zaklínače 3 v NewGame+ módu, protože ta hra byla v podstatě identická a v prvním DLC jsem nakonec odpadl herní únavou. Jestli jsem dobře počítal, tak to byl 4. kompletní průchod hrou + DLC jsem dojel 2x.
Zajímavé je na tom hlavně to, že se jedná vesměs o akčněji laděné hry (akční RPG, akční Adventury), protože nedávno jsem vzdal i jednu z rozehrávek Mafie (zasekl jsem se v přístavu a už nemám sílu to zkoušet znovu). Tahle mise byla blbá vždycky, ale předtím jsem jí ještě zkousl, jenomže potřetí už to bylo prostě moc. Nehledě na finále, které mi taky nikdy moc nesedlo.
Naštěstí jsem se konečně dokopal k jiné hře, kterou už mám taky rozehranou hezky dlouho, ale nejprve budu muset sesmolit úvod deníčku, protože to jsem taky dobře odflákl. Snad to stihnu v průběhu noci.
Autor
Téma: Dohrál jsem, hraji a chci dohrát (Přečteno 242407 krát)