O chrám nakonec nešlo, nejprve jsem musel do Starého tábora a vyhledat Talase, který se tu snažil dostat do hradu. Y'Berion ho poslal pro Almanach, který mají ve své péči Ohniví mágové, ale Thorus ho dovnitř nevpustil. Vzal jsem to tedy za něj a zkusil jsem si promluvit s Miltenem. Trefil jsem to přesně, ale mágové už Almanach nemají. Milten si ho jaksi potají vypůjčil a pak o něj přišel během přepadení černými gobliny. Almanach je tedy nejspíše v jejich doupěti. Ponechme teď stranou, jak se ohnivý mág mohl nechat tak snadno přemoci ...
Jde samozřejmě o tu jeskyni mezi Starým táborem a Táborem v bažinách, kde jsem předtím pohořel na čtveřici goblinů nahromaděných v jednom místě. Dobře jsem se proto vyspal a zkusil jsem to ještě jednou a precizněji. Nakonec jsem gobliny sejmul a z jejich skrýše jsem si ztracenou knihu vyzvedl. Byl to vlastně i poslední boj, který jsem tu musel absolvovat. Tím pádem jsem měl goblinní jeskyni komplet prolezlou.

Teprve nyní přišla na řadu pasáž s hnízdem důlních červů ve Starém dole. Nejprve jsem však rozprodal veškerý loot a u Fiska jsem si nechal vylepšit zbroj. Zbroj se v remake skládá ze tří částí, které je možné vylepšovat každou zvlášť - torzo, nohy a ruce. Na výběr je několik různých upgradů, které vylepšují jednotlivé statistiky zbroje. Každý upgrade to má přitom trošku jinak, takže je dobré nespěchat a lépe si promyslet, co se vám víc hodí. Na výběr jsou vždy 3 upgrady - od levného až po drahý, přičemž každý z nich má ještě 2 podvarianty, takže celkem je tu k dispozici 6 možností volby pro každou část těla. Zvolil jsem samozřejmě tu nejdražší variantu, s ohledem na obranu proti sečným zbraním. Vyšlo mě to na krásných 1210 nugetů.
Ale stálo to za to! Spolu s bonusovými prsteny jsem si obranu proti sečným zbraním zvedl na 65 bodů a proti tupým zbraním na 52 bodů. Zbroje poskytují obranu i proti elementům, kterou jsem neřešil, ale pak je tu ještě jedna statistika, která je velmi zajímavá - Point. Jde o obranu proti bodání. Souvisí to s tím, co psal Milhaus o střelných zbraních.
Efekt střelných zbraní je celkově zajímavý a zarazilo mě to už v první kapitole. U Starého dolu je kousek na sever jezírko, ve kterém se z nějakého důvovodu koupal černý goblin. První střela byla vždycky jakoby kritický útok a goblin měl rázem pod půlku zdraví. Další střely ho však už tolik nezraňovaly, ale jako načnutí to je dost efektivní. Dalším příkladem byly krvavé mouchy, které jsem i s pouhými 10 body v obratnosti a základním lukem dokázal sundat na 2 střely. Základní útok mečem přitom vyšel na 4 rány! A naopak, když někdo začal střílet lukem po mě, tak jsem šel velmi rychle k zemi a to i s lepší zbrojí, která mě jinak dokázala dobře chránit před sečnými a tupými zbraněmi. Proti střelám jsem však byl jako nahý.


Na levelu 14 tak došlo k jasnému zlomu obtížnosti, protože s upgraem zbroje jsem se stal mnohem odolnější. V ruce jsem nadále třímal longsword a vydal jsem se testovat tužší potvory ...
Poznámka: před cestou do Starého dolu jsem navýšil sílu na 80 bodů, což je už dostatečné na boj s řadou tužších potvor. Poté jsem sílu vytáhl na rovných 100 bodů, což je zároveň maximum, kterého lze dosáhnout tréninkem.
Kousek nad Starým táborem, kde Pacho hlídá průsmyk, jsem narazil na skřetí psy a nad útesem hlídala cestu trojice skřetů. Psy jsem prozatím vynechal, protože jsem nechtěl riskovat boj s naštvanou smečkou, tak jsem prubnul nejprve skřety. Nešlo to úplně ideálně, ale porazil jsem je. Byť za cenu toho, že mi zdraví kleslo na minimum, což je po pouhých třech bojích dost špatný výsledek. Na druhou stranu jsem si otevřel cestu na skřetí území a k ruinám hlásky (ta ruina nad Starým táborem, odkud pak vede cesta do Citadely).
A teď proč to bylo špatně? Jde o léčbu spánkem, která je odvislá od únavy. S nízkým zdravím jsem prostě nemohl dál pokračovat, další souboje se skřety prostě nepřipadaly v úvahu. Místo toho jsem se musel odebrat řešit snazší věci a čekat, než se postava dostatečně unaví a bude se moci zregenerovat spánkem.

Kopl jsem do sebe pár lektvarů, abych si zdraví lehce přizvedl a vydal jsem se do Starého dolu, abych splnil další část úkolu pro Y'Beriona - po nálezu Almanachu jsem od Cor Kaloma získal info o potřebě dalšího sekretu ze žláz důlních červů. Nejprve jsem si měl promluvit s Cor Angarem, abych se naučil odejímat červí žlázy a poté jsem měl najít Lestera ve Starém dolu.
Con Angar po mě chtěl nejprve test, kdy jsem měl porazit jednoho z jeho templářů. Celkem snadný úkol, vyřešený na dva zásahy. Silný jsem tedy dost

. Cor Angar mě pochválil a poté mi vysvětlil, jak odejmout z mrtvého červa žlázy. Spokojený sám se sebou jsem se vydal do Starého dolu a sešel jsem úplně na dno k závalu, kde mě už čekal Lester ... zával? Ano, to jsem opomněl zmínit. Vstup do hnízda důlních červů je totiž v remake zavalený, takže mříž je tu jaksi k ničemu. Většina úkolů okolo přístupu do hnízda ale sedí - sehnat tři ochotné templáře na hlídání a pro Iana najít náhradní součástku pro drtičku.
Ian mi však i po mé pomoci vstup odmítl a po chvíli zmizel. Stejně tak Lester. Našel jsem je oba až venku před dolem. Lester mě zavedl k jezírku severně od dolu, kde na mě čekal Diego, Gorn a Milten. Celá čtveřice se tak odhalila mnohem dříve než v originálu, ale nedostal jsem z nich, odkud se znají a proč pracují dohromady. Prý se to dozvím časem. Nyní je důležité jen to, že mají plán, jak zával odstranit. Výbušninou!! Dostal jsem soudek s magickou rudou a Milten mi předal svitek, kterým mám rudu aktivovat. Diego mi pak pomohl přemluvit Iana, aby s celou akcí souhlasil.



Jakmile byl zával pryč, tak se na nás vyřítilo asi pět důlních červů. Společně jsme je snadno zvládli, ale tady si neodpustím jednu poznámku. NPC v remake vydrží mnohem méně a mohou snadno zemřít, takže je dobré pospíchat a nenechat je na holičkách. Paradoxem je, že templáři zvládnou steží jednoho červa, dva už pro ně mohou být smrtící

. Krom toho se ale ve hře vyskytují i souboje, kdy NPC neumírají, jen upadnou do bezvědomí a později znovu vstanou. Jenomže na počátku nevíte, která z těchto variant to bude.
Cesta dál vede přes několik dalších červů a končí v hnízdě s královnou. Jde o dvoufázový bossfight, tedy dalo by se říci, že je to bossfight. Nejprve je potřeba královnu hodně zranit, ona se potom stáhne hlouběji do hnízda a tam je možné jí úplně dorazit. Nic komplikovaného, očividně jsem byl připravený lépe, než bylo potřeba. Z mrtvé královny jsem odejmul trofeje.


Cestou do tábora Bratrstva jsem v lese mezi dolem a Starým táborem zabil dvojici chňapavců a poté jsem zabil stínovou šelmu v lese mezi Starým táborem a Táborem v bažinách. V remake se šelma ukrývá v temné jeskyni, takže jsem v první chvíli nepostřehl, odkud na mě vyběhla. Vzal jsem to na férovku, bez uhýbání a bylo znát, že je to hodně vyrovnaný boj. Stačilo málo a měla by navrch ona (šlo o pouhý jeden zásah, který bych už neustál).
V táboře jsem navštívil Cor Kaloma, kde na mě čekal i Y'Berion. Oba se trošku chytli, ale Cor Kalom nakonec uznal můj přínos pro Bratrstvo a s obdivem si převzal výměšek královny důlních červů. Je to právě onen výměšek, který v sobě ukrývá neskonalou sílu, které bude potřeba při Velkém vzývání. Cor Kalom se pustil do výroby lektvaru a o půlnoci se prý všichni sejdeme na chrámovém prostranství. Šel jsem si proto odpočinout a vstal jsem přesně o půlnoci.
Y'Berion pozvedl focus stone a začal s rituálem. Když se naladil na správnou vlnu, tak všechny požádal, ať vypijí Cor Kalomův lektvar. Poté jsme všichni prožili stejnou vizi, ve které se nám ukázal starý hřbitov a nakonec i samotný Spáč. Jenomže nešlo o žádného dobrotivého boha, který by nás chtěl osvobodit, v naší vizi byl Spáč démon! Jasně, kdo zná originál, tak nebude překvapen, ale celé vzývání je v remake mnohem hlubší zážitek.



Y'Berion na konci vize upadl do bezvědomí a chvilku na to zemřel. Baal Lukor mezitím zmizel a v táboře nastal neskutečný chaos. Většina Bratrstva podlehla deziluzi a ztratila svou víru, což není úplně ideální situace, protože víra byla tím, co držela celé společenstvo pohromadě. Bez víry padne i řád a každý si bude dělat, co chce! To by ve výsledku neprospělo nikomu a tak se vůdčí role ujal Cor Angar. Víru ale neztratili všichni, někteří prostě odmítli uvěřit tomu, že by celou dobu vzývali démona. Jedním z nich byl právě Baal Lukor a na pochybách byl i Cor Kalom. Na mě nyní zbylo, abych šel prozkoumat starý orčí hřbitov a pokusil se najít odpovědi.
Cestou jsem se stavil ve Starém táboře, protože jsem si nebyl jistý, jestli bych neměl sdělit novinky Ravenovi, ale on už vše tak nějak věděl. Zkusil jsem proto zajít ještě k mágům, ale úplně dobrý nápad to nebyl. Měl jsem totiž kliku, protože Damarok zrovna něco míchal u stolu, takže když jsem na něj promluvil, tak se mnou navázal normální rozhovor. Při té příležitosti jsem se naučil alchymii. Jenomže jak rozhovor skončil, tak si Damarok uvědomil, že tu nejsem vítaný a s fireballem v ruce mě vyhnal ven

.
Orčí hřbitov se nachází kousek na sever směrem do hor - na cestě mezi Starým táborem a Táborem v bažinách. Cesta vede přes most do kaňonu, kde na mě vybafl lovecký pes a pak skupina potvor, na jejichž český překlad si zrovna nevzpomínám - takový osrstěný chňapavec. Porazil jsem je celkem snadno, až mě to překvapilo. Na konci údolí je velká kamenná lebka, která slouží jako brána na hřbitov. Po stranách lebky jsou vahadla, která je potřeba lukem odstřelit a čelist lebky poté spadne dolů a odkryje vstup.

Ještě než jsem se k lebce dostal, tak jsem musel porazit dvojici skřetů, kteří tu zmydlili jednoho z templářů. Uvnitř je pak skřetů více, ale jde jen o zvědy, takže jsem je snadno porazil. Vnitřek hřbitova je přitom hodně podobný originálu. První jeskyně skýtá hrátky s pákami, které otevírají mříže krypt a z mumií skřetů si pak lze brát loot (mumie se poté rozsype). O jeskyni dále se ke mě přidal Baal Lukor, který mi pověděl, co se tu stalo. Lukor byl prostě jen rychlejší, vizi si spojil s hřbitovem hned a tak sem vyrazil se skupinkou templářů. Jenomže uvnitř narazili na skřety a on jediný to přežil.
Cílem je prohledat všechna zákoutí a najít dva kusy klíče od hlavní brány. Tím jsme se dostali do pohřebního sálu, kde byl krom zvědů i jeden orčí válečník. Teleportace za zeď se v remake nekoná, místoho toho jsem musel vyskákat na ochoz, kde je brána, se kterou mi pomohl Baal Lukor otevřít. Za bránou je další pohřební komnata, kde se Baal Lukor zastavil u zdí s freskami. Na nich bylo zobrazeno vzývání Spáče. Ukázalo se, že jde o orčího Boha, který orky nabádá k vyhlazení lidstva. Baal Lukor byl zmatený a nechtěl tomu pořád uvěřit. Než jsem se nadál, tak mu přeskočilo a napadl mě. Porazil jsem ho ale celkem snadno.



Ze země jsem poté sebral Meč strachu. Na první pohled vypadá jako slušná zbraň, ale statistikama je jen o kousek lepší než longsword (damage 42 vs 40). Poté jsem opustil hřbitov a na mostě jsem se rozhodl, že za Cor Angarem ještě nepůjdu. Místo toho zkusím cestu do hor a uvidím, kam až se dostanu.