Svět Might and Magic

Komunitní fórum stránek Svět Might and Magic

  • Červen 17, 2026, 16:27:24
  • Vítejte, Host
Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.

Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.
Pokročilé vyhledávání -

Autor Téma: (Elemir) - Assassin's Creed: Valhalla  (Přečteno 17802 krát)

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - Assassin's Creed: Valhalla
« Odpověď #30 kdy: Leden 14, 2023, 14:55:50 »

V současné chvíli jsem na 210 hodinách a Power bych už mohl mít 600 (zůstal jsem na těch 537). Dost věcí mi šlo tak nějak prolítnout, tedy vzhledem k možnostem hry :), a asi jsem měl dost štěstí i s různými puzzly.

V hrobkách mě třeba nic významného nepřekvapilo. Nejnáročnější byla asi ta polozatopená, kde jsem nějakou dobu tápal s cestou vpřed. Dost mě u toho nakrklo, že manipulace s předměty se ve hře občas bugne, takže není ihned jasné, jestli jsem jen narazil na překážku nebo mi to drží neviditelný zátaras - nešlo mi šoupnout kámen na klec. Obvykle stačí předmět pustit a poté znovu uchopit, ale zrovna tady jsem byl nucen několikrát loadnout a zopakovat si pěkný kus cesty.

Z těch větších věcí mi zbývá už jen Dawn of Ragnarök a pak jsou tu ty bonusy s River raids a Master Challenge. Ani jedno asi dělat nebudu, nijak mě to nezaujalo. Spekuluju i nad vynechávkou The Forgotten Saga, minimálně do té doby, než dojedu Dawn of Ragnarök.

Není to vysloveně špatné, funguje to na principu, že procházíš světem tak dlouho, dokud to dáš a jakmile padneš, tak se výbava a ability postavy resetnou. Za nasbírané úlomky paměti si můžeš akorát vylepšit perky a ty ti pak zůstanou. Je to zkrátka od bosse k bossovi a zkoušíš to tak dlouho, než se posuneš a pohoříš na jiném. Líbí se mi na tom, že to je správný rpgčkový přístup - když to nedáváš svým umem, tak prostě pocvičíš. Vinland byl proti tomu chvilková záležitost. Ostatně ve Vinlandu toho ani moc dělat nejde.

Podle mě Ubi dodělá ještě Mirage a pak těžko říci. AC: Infinity mi přišlo jako blbost - taková přípravka na MMORPG. Nevím, jestli bych chtěl něco takového hrát. Mirage bych ale rád viděl, minimálně kvůli tomu, že se vrací na Blízký východ. Na druhou stranu Basim není zrovna charakter, který by mě nyní ve Valhalle zaujal.
IP zaznamenána
This is the end ...

flash

  • Starší člen
  • ****
  • Příspěvků: 264
Re:(Elemir) - Assassin's Creed: Valhalla
« Odpověď #31 kdy: Leden 14, 2023, 15:35:57 »

Master Challenge jsem už vypustil a River Raids občas dělám jelikož některé věci vyžadují ten materiál co se tam da ziskat. Třeba výroba run na základě abilit z vybavení. Ale není to žádná sláva, ta vytržená mapa mimo hru jaksi postrádá atmosféru těch raidu co jsou normálně ve hře.

Forgotten SaGa mi přijde fajn a chtěl bych ji zkusit poradně. Ale taky to beru spis až jako finále když bych neměl dost.

To ze ta hra má takový lehce staromilsky rpg přístup bude možná důvod proč tu hru tolik lidi zatratilo. Za mne to je velký krok vpřed oproti zbytku série který mne většinové moc nebavil.

Kazdopadne si další tvé příspěvky zas pročtu. Když vidím ze starý rpg matador sepisuje obrovské příspěvky o hře která je spiš určena pro mainstream tak si připadám min jako blázen co v tom topí stovky hodin :)
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - Assassin's Creed: Valhalla
« Odpověď #32 kdy: Leden 15, 2023, 13:52:00 »

Ještě než budu pokračovat ... když už jsem v předchozím příspěvku začal s tím odhalováním identit, tak jsem zapomněl na jednu událost, která se stala ještě během naší společné návštěvy Norska se Sigurdem. Myslím tím návštěvu Stromu života, kdy Layla zůstala lapena uvnitř Yggdrasilu s entitou označenou jako The Reader. Nevím proč, ale nějak mi u toho přišlo na mysl, že The Reader by mohl být Desmond Miles, který byl zachycen v kyberprostoru ve chvíli, kdy aktivoval planetární štít. Byla to spíš intuice, než že bych ho z toho rozhovoru jakkoliv poznal. Desmond samozřejmě fyzicky zemřel, to bylo z konce trojky jasné, ale když jsem viděl, jak funguje Yggdrasil, tak mi to přišlo jako jedna z možných variant. Zpětně jsem se dozvěděl, že jsem se opravdu trefil :).

Isle of Sky

V průběhu výstavby Ravensthorpe se mi za chýší Valky objevil stan a od něj na mě volala neznámá ženština. Tvářila se, jako bychom se měli znát, tak jsem to šel prubnout. Během rozhovoru se mi zapomněla představit, což přišla napravit Valka. Edyt, jak se ona ženština jmenuje, je totiž také věštkyně, jen je poněkud roztržitá. Pochází z Isle of Sky, kde se poslední dobou objevily nečekané problémy. Na ostrově se rozšířila epidemie nočních můr a šílenství.







Vykouzlilo mi to drobný úsměv na tváři, prý epidemie :). Jenomže Valka ještě více zvážněla. Podle Valčiných vizí je do celé události zapletena Randvi! Možná je za celou situaci dokonce zodpovědná, takže bych se měl mít na pozoru a vyrazit na cestu. Hm, další hádanka. Nicméně Valčiny vize je potřeba brát s rezervou, protože ony nemusejí ukazovat přítomnost. Ostatně Randvi je stále v Ravensthorpe. Ať tak či onak, tady to nevyřeším. Souhlasil jsem proto s odjezdem a spolu s Edyt jsme se vydali na cestu.

Isle of Sky je poměrně malý, takže jsem ihned začal s kompletním průzkumem ostrova. Edyt mě sice odkazovala na nedalekou osadu Kiltaraglen, kde bych mě podle ní začít, ale rozhodl jsem se jí ignorovat. Ve skutečnosti je to jedno, protože vyšetřování se spustí na úplně jiném místě, kam jsem náhodou přišel. Šlo o místní hřbitov, kde jsem mezi kupou čerstvých mrtvol zahlídl klečíčí ženskou postavu. Ne, to nemůže být ... Valka, měla pravdu, ale jak je to sakra možné? Opatrně jsem jí zavolal jejím jménem.







Když se otočila, tak jsem s úlevou vydechl. Tohle není Randvi! No, ale kamarádi asi taky nebudeme :). Naše neznámá vytrhla zbraň z ruky jedné z mrtvol, takže bylo jasné, co bude následovat. Samo sebou, ty mrtvoly kolem musejí mít nějaký důvod. Popadl jsem opodál zaseklou sekeru a připravil se. Celý boj je naskriptovaný, nejde ho nijak ovlivnit a končí patem se skrytými čepelemi. Teprve pak došlo na mluvení ...

Popravdě mě zprvu zamrazilo, protože Randvi je opravdu Kassandře hodně podobná. Ostatně už dříve jsem někde popisoval, že při mém prvním setkání s Randvi jsem se musel kvůli té podobě pousmát. To zkrátka nejde přehlédnout. Až když se Kassandra postavila, tak bylo vidět, že nejde o Randvi. Překvapení to bylo dokonalé, vůbec jsem netušil, že bych se mohl s Kassandrou ve Valhalle potkat. O nějakých propojkách napříč díly jsem věděl, ale myslel jsem si, že to se bude týkat hlavně Basima.

Kassandra je na ostrově ze stejného důvodu a tak navrhla, že nejlepší bude, pokud budem spolupracovat. Proti tomu jsem nic neměl. Prozradila mi, že za ostrovní šílenství a noční můry může starobylý artefakt (nám známý jako Jablko ráje). Naším prvním úkolem bylo vyhledat jeho pozici, k čemuž posloužil kamenný kruh a jeho puzzle. Naštěstí jsem ho měl už vyřešené, takže jsme přešli rovnou k bodu B - puzzle odkrylo mapu s vyznačenou pozicí na pobřeží. To nás zavedlo do příbojové jeskyně, kde nás pro změnu zastavily velké kamenné dveře a podivný mechanismus. Aby toho nebylo málo, tak nám do zad vpadla tlupa šílenců.





Ukázalo se, že banda šílenců pochází až z Řecka. Artefakt vycítil Kassandřinu přítomnost a snaží se jí zastavit pomocí armády zotročených duší. Z Kassandry se totiž stala obávaná lovkyně artefaktů Isu, což má prostý důvod - Kassandra se snaží artefakty Isu dostat z dosahu lidí, aby tím předešla možným problémům. Původně jsme měli jít hledat klíče společně, ale nakonec jsem si řekl, že bude lepší, pokud vyrazím sám. Kassandra se sice naštvala, ale nic s tím nemohla dělat. Rozhodně nepotřebuji, aby mě na každém kroku honila banda pomatenců.

Klíče jsem zkompletoval za chvilku a na Kassandru jsem ani nečekal. Za dveřmi mě čekalo lehké puzzle a další várka šílenců. Bylo to o fous, vůbec jsem si jich nevšiml. Letící oštěp odrazil na poslední chvíli Kassandřin šíp. Uf, jako na zavolanou. Kassandra už vychladla a tak jsme opět mohli spojit síly. Artefakt se pokusil Kassandru zvyklat tím, že jí do cesty postavil velmi důvěrný předmět - sošku orla Ikara. Stačilo to na to, aby její mysl rozptýlil a poslal zpět do dávných časů. Já mezitím došel k artefaktu. A pak jsem udělal osudovou chybu!





Na artefakt si sáhnout musíte ať chcete nebo ne, jenomže Eivor není tak silná jako Kassandra. Možná to bylo jen tím prvotním šokem, protože jakmile Kassandra zasáhla, tak už Eivor dokázala držet Jablko ráje sama. Nicméně jí tenhle zážitek úplně stačil a Jablka se velmi ochotně vzdala :). V souvislosti s tím jsem si vzpomněl na setkání Eivor s artefaktem ve Vinlandu. Já jsem totiž předtím zapomněl na jeden detail. Vinlandský artefakt slouží jako klíč a schránka - obsahuje vzkaz pro Connora. Není to tedy Jablko ráje. Na Valhalle je celkově zajímavé to, že nebýt setkání s Kassandrou, tak se tu s artefakty Isu skoro nesetkáte. Anebo jinak, děj Valhally se netočí okolo artefaktů Isu, jako tomu bylo v předchozích dílech AC. To je taky poměrně zajímavá změna, kterou je dobré vypíchnout.

Po tvrdé práci přišla na řadu legrace. Kassandra mi už dříve sdělila, že většinu času tráví o samotě a lidem se spíše vyhýbá. Nebýt mé znalosti Kassandry z Odyssey, tak bych se toho ve Valhalle o ní moc nedozvěděl, protože Kassandra vystupuje vůči Eivor trošku tajemně. Na druhou stranu jí Kassandra vysvětlila, že pro některé věci ještě nenastal ten správný čas. A v tom má Kassandra pravdu. Podobnou věc říká Odin (vnitřní hlas) na konci úkolu The Last Chapter, kdy se ho Eivor ptá na skutečnou podstatu jevu, který ona zná jako Ragnarök. Odin jí na to odpoví, že to bude vyžadovat mnoho času a vysvětlování. Hra v tomhle využívá faktu, že my jako hráči ty souvislosti známe, takže víme, jak je Kassandra stará, jaký život vedla atd. Anebo se na to můžeme podívat z úplně jiného úhlu. Kassandra tu bude ještě v době, kdy už bude Eivor celá staletí pod drnem. Pro Kassandru jsou takováto shledání jen krátkou epizodkou v jejím dlouhém životě. Odstup od lidí je proto přirozenou obrannou, tak proč by se vykecávala zrovna s Eivor ;).

No, ale to jsem teď dost odbočil :). Kassandra se nechá přemluvit k oslavě v Kiltaraglenu, kde shodou okoností probíhá svatba. Prokletí je pryč a lidé se znovu oddávají běžným radovánkám. Nicméně každý příjemný večer jednou skončí a Kassandra se s tichým rozloučením vytratí do tmy. No a mě čekalo klasické ranní probuzení ... :D



Dobrodružství v Isle of Sky je opravdu krátké, odhadem vyjde na nějaké 3-4 hodiny i s podrobným průzkumem ostrova. Kromě Kassandry tu není prakticky nic zajímavého, co by stálo za zmínku.
« Poslední změna: Leden 15, 2023, 14:00:09 od Elemir »
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - Assassin's Creed: Valhalla
« Odpověď #33 kdy: Leden 17, 2023, 18:35:38 »

Pokusím se protentokrát nezabíhat do přílišných podrobností, i když to asi moc dobře nepůjde, a následující dva datadisky proberu poněkud úsporněji. Herně to není nijak významně odlišné od základní hry a důraz je kladen hlavně příběh. Jenomže už u prvního datadisku zjistíte, že obsah jaksi nekoresponduje s tím, co slibuje jeho název.

Wrath of the Druids

První datadisk míří do Irska, kam jsem se dostal na pozvání místního krále. Pozvánku mi předala jednooká obchodnice Azar, které jsem v Ravensthorpe zařídil menší obchůdek. Azar pochází z Blízkého východu a zná se s Hythamem, což je samo o sobě docela zvláštní (hra to ovšem nijak víc nerozvíjí, podobně jako u assassínky Roshan, která se nakonec už nikde jinde ve hře neobjevila). Než jsme se však vydali na cestu, tak jsem musel prorazit říční blokádu na východě Anglie (Nene Blockade). Poté jsem od Azar obdržel dopis, ze kterého jsem se dozvěděl, že oním králem je můj bratránek Bárid :).

Poznámka: jenom ještě poznámečka k místním obyvatelům. Už v rámci popisu Eurviscire jsem zmiňoval boj jarla Halfdana s původním obyvatelstvem, které nese označení The Pict, neboli česky pictové. V tu dobu jsem ještě neměl tušení, že pictové jsou ve skutečnosti kelti. Na to jsem narazil až v souvislosti s tímto datadiskem, kde se pictové také objevují.





Bárid ve skutečnosti ovládá jen menší část Irska. Země je totiž rozdělena na 4 územní celky - Dublin, Meath, Connacht a Ulster. Bárid vládne Dublinu, Conchobar mac Taidg Mór vládne Connachtu, Meath ovládá Flann Sinna a Ulsteru vládne dvojice bratrů - Niall a Domnall. Aby toho nebylo málo, tak staré texty používají rozdělení Irska zavedené královskou dynastií Uí Néill. V tomhle případě se před název dynastie přidá přívlastek severní nebo jižní. Hodí se to znát ve chvíli, kdy budete hledat poklady, protože některé mapy používají k popisu místopis zavedený právě dynastií Uí Néill. V tomhle ohledu je dobré si bokem poznamenat, kde jste danou mapu našli a podle toho pak zůžit pátraní. U pár indicií jsem se docela zapotil, protože jsem zapomněl, kde jsem mapu vzal a pak jsem musel mapu Irska podrobně prolézat kousek po kousku místo toho, abych se soustředil jen na určitý výsek.

Původně mělo jít jen o rodinné shledání, ale děj se začal brzy komplikovat. Bárid má jednak potíže se svým dospívajícím synem, budoucím králem Dublinu, a do toho mu kdosi usiluje o život. Bárid se totiž dostal ke koruně na úkor jiného klanu, což mu někteří nemohou zapomenout. Před Báridem vládl Dublinu Olaf the White, který měl syna Thorsteina. Po smrti Olafa se však místo něj dostal na trůn Bárid, který si získal přízen Nejvyššího krále Irska Aeda Findliatha (tzv. High King). Thorstein se mezitím stal vůdcem banditů a nyní se Báridovi mstí. Řešení Thorsteina bylo velmi rychlé. Ve skutečnosti je to srab, kterého jsem nakonec nechal na živu za příslib, že Irsko opustí. Podobně rychle jsem si poradil s Báridovo synem Sichfrithem, který potřeboval lekci slušného chování - dostal pár facek a byl klid :).





No, to bych se ale trošku předběhl. Na počátku Wrath of the Druids jsem použil stejnou taktiku, jako všude jinde a nejprve jsem zkusil celé Irsko prozkoumat. Krom jedné malé truhly, která souvisí právě s Thorsteinem, je možné objevit úplně vše hned na počátku datadisku, což mě trošku překvapilo. Je tu akorát jeden drobný zádrhel a tím je bug související s perkem Light Fingers (větev havrana). Na dvou místech Irska se nachází kostlivci, kteří u sebe mají důležitý předmět. Problém je, že tenhle předmět je smíchaný s běžným lootem, takže když máte aktivní perk Light Fingers, tak z kostlivce seberete jen peníze, kdežto předmět zůstane skrytý. Řešením je perk dočasně vypnout, přesunout se od kostlivce někam dál (např. fast-travelem), aby se místo s kostlivcem respawnulo, a pak se zase vrátit. Poté loot, a tím pádem i předmět, seberete klasicky ručně. Je to zatím jediné místo ve hře, kde jsem se s tímhle bugem setkal.

Během průzkumu Irska jsem potkal řadu nových nepřátel, hlavně mezi druidy. Aniž bych znal děj datadisku, tak se mi postupně odkrylo pár zajímavých souvislostí. Jedna frakce druidů (Children of Danu) se rozhodla bojovat proti křesťanům a využívá k tomu teroru spojenému s používáním halucinogeních hub. Tábory druidů jsou totiž nejen dobře chráněné, ale okolní mlha je silně halucinogenní, takže jsem záhy bojoval nejenom s druidy, ale i s vlkodlaky. Umřít v takovém souboji je poměrně snadné, protože všechny potvory mají v mlze zvýšené statistiky. Řešením je vylákat druidy a jejich mazlíčky mimo mlhu, kde se poté nemohou proměnit. Mlha navíc zhoršuje viditelnost, takže mi často selhávalo plížení - zkrátka jsem vždy někoho přehlédl.







Úplnou novinkou jsou tzv. Irish Trade. Jde o obchodní stanice, které jsou rozesety různě po mapě (celkem jich je 6). Ve hře je objevíte v dezolátním stavu a vztahuje se k nim jeden z úvodních úkolů. Do té doby s nimi nejde nic dělat. V Irsku se schyluje ke korunovaci krále Flanna Sinny do role Nejvyššího krále Irska a Bárid by si rád upevnil svou pozici. Jak jsem již zmiňoval, Bárida korunoval Flannův předchůdce Aed Findliath, což byl ve skutečnosti Flannův otčím (Aed Findliath zabil Flannova otce, předchozího Nejvyššího krále a vzal si Flannovu matku). Jenomže Bárid je viking a vikingové nemají zrovna dobrou pověst. Reálně tak hrozí, že jeho syn Sichfrith nebude po smrti Bárida korunován. Bárid se proto rozhodne vybudovat z Dublinu obchodní centrum a tím zvýšit svou prestiž v očích Flanna.

S obchodními stanicemi a rozvojem Dublinu mi pomohla Azar. Princip je pokaždé stejný. Pro renovaci stanice potřebujete zakládací listinu a s tou pak stanici odemknete. U čtyř stanic to jde hned, u dvou je potřeba listinu najít formou vedlejšího úkolu. V tu chvíli začne obchodní stanice produkovat jeden typ výrobku, který se poté hromadí v truhle u Azar (jde o med, látky, cenosti a knihy). V každé stanici pak můžete postavit ještě 3 věci, které zvyšují produkci hlavního výrobku a jeho kapacitu v truhle u Azar. Pro samotnou renovaci stanic potřebujete suroviny, které získáváte z raidů nebo plněním speciálních misí (každá stanice obsahuje holubník, skrze který si pak odemykáte vedlejší aktivity v dané oblasti a odtud právě plynou suroviny). Samotné raidy naštěstí pokryjou většinu potřebných surovin. Další možností, jak suroviny získat, je výměna produktů z obchodních stanic u Azar. Ostatně ty suroviny sbíráte právě proto, abyste je poté u Azar vyměňovali za různé bonusy a tím zároveň zvyšujete úroveň Dublinu. Rázem jsem tak měl inventář plný různých setů výbavy. Společně s vylepšováním Dublinu se odemyká možnost vyměňit si suroviny za stříbrné, což je vzhledem k rychlosti produkce surovin docela zajímavá příležitost, jak rychle a snadno přijít k penězům.





Společně s renovací stanic se mi u Azar odkryl ještě jeden úkol, který souvisí s její minulostí. Postupně jsem se dozvěděl, že Azar pochází z perského Shirazu a dříve měla obchodního partnera. Jistého Konstantina. Byl to rodinný přítel, který podlehl hamižnosti a jednoho dne se rozhodl Azařinu rodinu vyvraždit. Azar dokázala utéct, ale během útěku přišla o oko. Na konci upgrade Dublinu se Konstantin objeví poblíž města, což se mu stane osudným. Azar mě totiž požádala, abych Konstantina unesl a přivedl k ní. Jejich shledání nemělo šťastný konec.

Úvodní úkol končí příjezdem Flannova emisara, který má zajistit hladký průběh královské korunovace. Emisarem je bardka Ciara, která se namísto setkání s Báridem rozhodne vyzkoušet místní medovinu. Na bardku má dost chraplavý hlas, což jí záhy přivedlo do potíží, protože její hospodské krákání naštvalo skupinku místních. Musel jsem je uklidnit a Ciaru schladit v nedaleké tůňce. Poté se s námi vydala do Tary, kde má korunovace Flanna proběhnout. Tara je posvátné místo, kterému vévodí monolit Lia Fáil.





Po příjezdu jsme zjitili, že jeden z kněží, konkrétně Senan, chybí. Král naštěstí ještě nedorazil, takže jsme se s Báridem pustili do pátrání. Mrtvé tělo Senana jsme našli v bažinách na severu. Byl vysvlečený z roucha. V nedalekém táboře banditů jsme pak našli dopis s rozkazem. Vrah se měl pomocí kněžského roucha přimýchat k obřadu na Taře a krále Flanna zabít. Z dopisu se dalo usoudit, že pisatel hájí zájmy severního království Uí Néill, tedy Ulsteru. Bárid mi na to odvětil, že ulsterští králové opravdu nemají Flanna v oblibě. S důkazem jsme se vrátili za Ciarou, ale to už se naplno rozběhla korunovace, takže jsme nestihli Flanna varovat. Snad jsme problém s atentátem prozatím vyřešili ...

Korunovace proběhla naštěstí v poklidu. Na přítomných králech nebyl vidět ani náznak možné zrady nebo překvapení. Krále Flanna korunoval biskup Eogan, nejvyšší představitel křesťanské církve v Irsku. Obřadu se zůčastnila také Ciara, která k mému překvapení předvedla nádherný zpěv za doprovodu lyry. Bylo to něco zcela jiného, než jsem od ní slyšel v dublinské hospodě. Ostatně Ciara v sobě ukrývá mnohem více tajemství, například to, že je Flannovou rádkyní.





Další moje cesta vedla do Durrow, sídelního města krále Flanna. Dočkal jsem se od něj poděkování za to, že jsem zajistil poklidnou korunovaci. Flann už tedy o pokusu o atentát věděl. Ani ho to nepřekvapilo. Rozpory mezi severním a jižním Uí Néill sahají daleko do historie. Pozice Nejvyššího krále je vratká, proto bude nutné ostatním demonstrovat svou sílu a odhodlání. Přímý útok proti Ulsteru je zatím nemožný, snadnější cíl je král Conchobar mac Taidg Mór z Connachtu. Jeho porážka by rozbila rodící se koalici Connachtu s Ulsterem. Nicméně je tu ještě jeden problém.

Biskup Eogan zaslal králi stížnost, ve které popisuje útok vikingů na jeden z klášterů. Během útoku byla ukradena velmi cenná kniha (The Book of Kells). Vina padla automaticky na Bárida, jakožto zástupce vikingů a tím pádem se z toho stal Báridův problém. Rozhodl jsem se, že řešení tohoto problému vezmu na sebe, protože mám vůči Báridovo rodině letitý dluh (pomohli mi po smrti mých rodičů). Stopy mě zavedly do tábora banditů, kde jsem k svému překvapení potkal Thorsteina! Knihu neměl, ale prozradil mi, že o pokladu mu řekl podivný spolek místních, který najdu v Boyne Toms. Těm knihu za odměnu předal. Thorstein ode mě dostal poslední varování a poté jsem vyrazil do Boyne Toms. Díky předchozí návštěvě hrobky jsem věděl, že je to hnízdo kultu Children of Danu.





Biskup nebyl z návratu knihy tak nadšený, jak bych čekal. Místo toho krále osočil z podpory pohanů. Eogan dal dost jasně najevo, co si o nich myslí a nijak se přitom neobával královo reakce. Je to zdánlivě drobný detail, ale poukazuje na to, že pozice Eogana v Irsku je dost silná. Eogan vlastní město Armagh, které ukrývá velkou armádu a k tomu má Eogan podporu loajálních křesťanů. Pro Flanna je to tedy významný spojenec. Na Armaghu je zajímavé ještě to, že jde o červenou zónu, která neukrývá jedinou žlutou truhlu apod.

Před útokem na Connacht jsem byl nucen přijmout trojici vedlejších úkolů pro Meath. Jak jsem již zmiňoval, jde o úkoly, které najdete v holubníku cestovních stanic. Každý z těchto úkolů má primární cíl a k tomu nabízí jednu až dvě dodatečné podmínky. Pokud dodatečné podmínky splníte, tak získáte větší odměnu. Poté jsme se odebrali do blízkosti pevnosti Cashelore. Pevnost sestává ze dvou samostatných částí a přímý útok je díky její poloze dost riskantní. Zbylo to tedy na mě. Mým úkolem bylo otevřít bránu první části pevnosti, aby mohla armáda v poklidu vniknout dovnitř.





Během oslav vítězství jsem se dal do řeči s Ciarou. Dozvěděl jsem se, že Flann chce být spravedlivým králem pro všechny, a to bez rozdílu vyznání. Jako důkaz dobré vůle jí, pohanku, přijal na pozici dvorní bardky. Pečlivě naslouchá jejím radám a bere si ponaučení z dávných příběhů. Konverzace se nesla v příjemném duchu a není divu, že to skončilo drobným flirtem :). Ostatně Ciara je sympatická dívka, takže tahle možnost se přímo nabízela. Skončí však jen u slov.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - Assassin's Creed: Valhalla
« Odpověď #34 kdy: Leden 17, 2023, 18:42:27 »

Ranní probuzení nebylo zrovna příjemné. Včerejší oslava se poněkud zvrtla, protože část armády vykazovala známky otravy. A nebylo to jen z množství alkoholu! Otrávené byly jen jednotky krále Flanna, Báridovo armáda zůstala netknutá. Okamžitě tak padlo podezření na Báridovu zradu, což navíc podpořil Flannův sklepmistr Moenach. Problém začala ihned hasit Ciara. Okolnosti byly natolik podezřelé, že to přišlo divné i Flannovi. Nicméně Bárid musel zůstat a vyšetřování opět padlo na mě. Už podruhé se tak pokusil někdo Bárida zdiskreditovat - předtím Children of Danu skrze Thorsteina, nyní někdo další s falešným obviněním z otravy.





Ciara původ jedu poznala a tím pádem ví o někom, kdo nám může pomoci. Nabídla proto Flanovi pomoc. Spolu s Ciarou jsem poté vyrazil na cestu za její dávnou přítelkyní Deirdre, místní druidkou. Během cesty mi Ciara prozradila, že tenhle typ jedu používá kult druidů, kteří si říkají Children of Danu. Samotný kult vznikl v reakci na šíření křesťanství. Část druidů se totiž rozhodla proti křesťanství otevřeně bojovat a právě ti se pak sdružili okolo Children of Danu. Uchýlili se k vyvolávání chaosu a vraždám. Deirdre patří mezi tzv. pravé druidy, kteří jsou v opozici k Children of Danu. Nicméně je to poměrně výstřední druidka, takže nemám být příliš překvapený. Navíc je to Ciařina spolužačka, čímž jsem se dozvěděl další střípek z Ciařina života.

Ciara doufala, že Deirdre zná alternativní způsob k léčbě otravy, ale Deirdre jí jen ujistila, že sama moc dobře ví, jak tuhle otravu léčit. Existuje pouze jeden jediný způsob a tím je úlomek jantaru z posvátného stromu, který má každý druid kultu Children of Danu u sebe. Zprvu mi bylo divné, proč Ciara hledá jiný způsob řešení a proč mě sem vlastně zavedla, když řešení zná. Stačí přeci najít jednoho z členů kultu a toho o úlomek připravit. Jenomže časem jsem se dozvěděl, že Ciara se jako adeptka dostala na zcestí a na chvilku se k Children of Danu přidala! Poprosila mě, abych si tuhle informaci nechal pro sebe. Navíc to není tak jednoduché, úlomek se musí nejprve namočit do krve svého majitele, takže Ciara bude nucena přihlížet k vraždění lidí, kteří jí byli kdysi rodinou - byť jejich identitu ve skutečnosti nezná, v tomhle ohledu je kult anonymní. Proto se tolik zdráhala, ale to jsem v této chvíli nemohl vědět. Jeden z Ciařiných přátel se pokusil identitu členů kultu odhalit a přišel na to, kdo by mohl být The Wren. Bohužel ho to stálo život.





V tuhle chvíli se mi odemkl kruh členů Children of Danu, které bych měl zlikvidovat. Je jich celkem 10, ale klíčoví jsou jen tři - ti jsou navíc součástí hlavního úkolu datadisku. Ostatní členové jsou spíš jen do počtu. Jediným bonusem z jejich likvidace je tak úlomek jantaru od každého z nich. Jakmile budu mít všechny, tak se mám zastavit za Deirdre a ona mi s jejich pomocí odemkne cestu k mocnému pokladu. The Wren je druidka, kterou jsem poměrně snadno našel a zabil. Deirdre mi poté z jejího úlomku připravila lektvar, který Ciara odvezla do pevnosti Cashelore ke králi Flannovi. Mezitím jsme díky The Wren odhalili pozici The Curse, která stála za osnováním vraždy Flanna a pokusila se vinu hodit na Bárida. Deirdre mě před odchodem poprosila, abych dal na Ciaru pozor, protože se kolem ní hromadí temnota.

K The Curse vede poměrně mysteriózní cesta. Vše se točí okolo mýtické potvory jménem púca, která má ochraňovat The Curse během posvátného rituálu v Carnaganu. Na stopu púcy jsem se dostal poměrně snadno. Ukázalo se, že je to něco jako vlčí mutant. V doprovodu Ciary jsme se pak vydali po jeho stopách a ty nás dovedly do blízkosti rituálu. Jenomže okolí se začalo zahalovat do známé žluté mlhy a z púcy se vyklubal přerostlý vlkodlak. Souboj to nebyl jednoduchý, protože jsme museli bojovat nejenom s púcou, ale i s druidy okolo. Nakonec jsem vlkodlaka připravil o hlavu a The Curse jsem dobře mířenou ranou poslal k zemi. Ještě než zemřela, tak obvinila Ciaru ze zrady. A právě tady se mi Ciara přiznala, že nějaký čas patřila k Children of Danu. Nicméně identitu jednotlivých členů neznala, proto mě nemohla k The Curse dovést přímo.







V mezičase jsem přivedl k Azar jejího dávného přítele Konstantina a upgradl jsem Dublin na úroveň 5. Upgrade města už nebyl tak snadný jako z počátku, protože nyní jsem musel čekat, než mi obchodní stanice vyrobí dostatek zboží. Předtím jsem těžil z toho, že jsem něco málo získal raidy a vybíráním truhel. Jenomže teď už jsem měl Irsko prozkoumané, takže mi alternativní zdroje vyschly. Odměnou za každý upgrade města je část zbroje dublinského šampióna (upgradů je tedy celkem 6).



Před dalším úkolem pro Flanna mě Ciara pozvala na schůzku k vodopádům v Connachtu. Nejde o nic jiného, než o vyvrcholení romance s Ciarou. Jde to samozřejmě odmítnout, ale nebyl důvod :). Už to vypadalo na celkem odvážnější scénu, ale dopadlo to jako vždy. Ubisoft se prostě neodváží zajít dál.







Během dalšího setkání s Flannem jsem mu sdělil, že za jeho atentátem stojí kult Children of Danu. Ciařinu minulost jsem si přitom nechal pro sebe. Nicméně objevil se tu jiný problém. Flann se rozhodl pro útok na Ulster a to nebyl úplně dobrý nápad. Přemluvili jsme proto krále k diplomatické misi, kterou povede Bárid. Tím nic neztratíme. Jednotky mezitím uklidíme do Clogheru, který nám pro tyto účely propůjčil biskup Eogan. Na mě zbyla další a naštěstí poslední trojice doplňkových úkolů z holubníku.

Diplomacie ovšem nešla podle Flannových představ, čekal mnohem rychlejší výsledky. Musel jsem se proto vydat do Aileachu, sídelního města Ulsteru. Vystupoval jsem tu jako posel z vikingského Donegalu, kterého si králové předvolali. Tuhle lest mi poradila Ciara. Během audience u králů jsem si všiml na mol opilého Bárida, který mě vůbec nepoznal. Ve skutečnosti šlo o kamufláž. Králové se domnívali, že s pomocí pití udrží Bárida mimo hru, ale v tom se spletli. Bárid pečlivě sledoval okolní dění a osnoval plán. Králové si na mé pozvání nevzpomněli, na druhou stranu to ani moc neřešili. Bárid pak stočil řeč na místní pevnost, kam je cizincům vstup zakázaný. Nenápadně mě upozornil na to, že v pevnosti jsou vězněni odpůrci králů. To mi úplně stačilo.





S pomocí vězňů jsme zahájili převrat, při kterém jsme museli čelit notné přesile. Brzy jsem tak bojoval sám, protože propuštění vězni moc nevydrželi. Nakonec jsem znovu vklouzl do královské síně, kde už oba králové klečeli na kolenou a nad nimi stál zcela střízlivý Bárid. Namísto popravy jsme je poslali Flannovi, ať sám rozhodne co s nimi. Ještě předtím nám ale prozradili, že za vším stojí biskup Eogan. Aileach měl posloužit jako vězení, kam Eogan posílal rukojmí z významných rodin, aby si tak zajistil kontrolu nad Irskem. Králové se obávali biskupovo rostoucí síly a tak s Eoganovým plánem souhlasili. Hlavní armáda biskupa je soustředěna v Armaghu, který je nedaleko Clogheru, Flannova dočasného tábořiště!

Jenomže Flann se mnou nechtěl o zradě Eogana příliš diskutovat. Církev by ho přeci nikdy nezradila a nyní je na čase postupovat vpřed, ne se vracet. Bylo zřejmé, že Eoganovo slovo znamená pro Flana více jak slovo "přítele" Bárida. Pořád tu prostě ve vzduchu visela nedůvěra k pohanům, kterou Flann jinak navenek dobře ukrýval. Když se ho Bárid snažil přesvědčit, tak ho akorát vůči sobě ještě více popudil. Slovní roztržku mezi Flannem a Báridem utnul hluk blížícího se boje. Eoganova armáda právě dorazila!





Útok jsme nakonec ustáli, ale za cenu velkých ztrát. Během obrany padl i Bárid! Flanna jeho ztráta zdrtila, protože až nyní pochopil, jak oddaného přítele v něm ztratil. Nicméně i tak se Flann zdráhal jmenovat Báridovým nástupce Sichfritha. Podle něj je příliš mladý a nezkušený. Poradil jsem mu, aby si výchovu Sichfritha vzal na starosti sám a vychoval z něj takového krále, na jakého by bude hrdý. Flann zdráhavě souhlasil.

Veškerá pozornost se nyní upnula k porážce biskupa Eogana. Jeho armáda je dobře zásobená a tak by nebylo od věci zásobovací trasu přerušit. Jako náhodou se okolo toho motá další příslušník Children of Danu, jistý The Seed. Najdu ho v pevnosti Dunseverick. Už jsem ho tu dříve hledal, ale The Seed se tu objeví opravdu až ve chvíli, kdy na něj poukáže hlavní úkol. Je to tedy třetí z druidů, kterého musíte povinně zabít. The Seed má u sebe dopis od hlavního druida, který nese označení The Oak. Ukázalo se, že The Seed sebou přivedl armádu, se kterou se má urychleně dostat do Armaghu. Z dopisu je navíc zřejmé, že The Oak je biskup Eogan!





Během příprav k útoku na Armagh se vyznamenal Sichfrith, který sebou přivedl početnou vikingskou armádu. No, nebylo to samo sebou, Sichfrith jim slíbil, že si budou moci nechat vypleněný majetek církve, což se Flannovi tak úplně nelíbilo. Ale byl to určitý náznak Sichfrithovo schopností a vynalézavosti, což se na druhou stranu cení. Útok na Armagh má několik fází, protože město je dosti členité. Cílem byla katedrála, ve které jsme konečně dostihli Eogana. Pokusil se Flanna nahlodat pravdou o Ciaře, ale král se tak snadno ovlivnit nenechal. Jakmile došlo na boj, tak jsem nejprve sundal oba jeho strážce a ihned poté jsem obrátil svou pozornost na biskupa. Čekal jsem nějaký bossfight, ale Eogan padl celkem snadno. Než umřel, tak se pokusil ještě jednou otrávit králi mysl - zasít semínko pochybností.

Eogan nám totiž v jednu chvíli pověděl, že Ciara ovládá síly, které tak úplně nekontroluje. Stálo jí to dokonce pozici vyšší kněžky. K tomu se Ciara velmi ráda pohybuje v blízkosti mocných mužů. Samozřejmě to byla jen chytře umíchaná směs lží a pravdy, takže jsem Flanna protiargumenty přesvědčil, aby to pustil z hlavy. Nyní už nám nic nebránilo ve velkolepé oslavě ...





Vrátil jsem se za Deirdre, protože po smrti Eogana jsem získal poslední úlomek jantaru. Deirdre mi namíchala lektvar, který mi měl odhalit vzácné kopí. Mělo to jen jeden háček - musím nejprve porazit netvora jménem Balor. Deirdre o mém vítězství nepochybovala, Wodin prý nemůže prohrát :) ... ano, Deirdre poznala skutečnou Eivořinu identitu (Wodin je jiné pojmenování Odina). Souboj nebyl nijak těžký. Balor je dost pomalý a v druhé fázi boje stačilo, abych se nenechal uvěznit magií jeho třetího oka. Odměnou mi bylo kopí Gae Bolg.





Po návratu do Durrow mě čekalo nemilé překvapení. U Flanna zrovna probíhal koncil Irských králů, který se zaobíral posledními událostmi. Dorazil i král Cerball, který se na chvilku objevil při Flannovo korunovaci (Cerball vládne Osraige, které není ve hře dostupné). Eoganova zrada všechny překvapila. Nikdo netušil, že zrovna Eogan je nejvyšším druidem kultu Children of Danu. Všichni ho měli za věrného zástupce církve a nikoho ani ve snu nenapadlo, že Eoganovým cílem je zdiskreditovat křesťany v očích místních. A to se nejlépe provádí zevnitř, což by ostatně mohl potvrdit král Aelfred, který podobnou taktiku využil při likvidaci Řádu. Koncil se dožadoval ustanovení inkvizice, která by druidy napříč Irskem donutila konvertovat ke křesťanství. Ciara byla samozřejmě proti, ale nic s tím nemohla dělat. Na stranu inkvizice se postavil dokonce Sichfrith, protože to podle něj ukázalo na vzácnou shodu, která je projevem rodící se jednoty. To Flann nemohl ignorovat a tak souhlasil. Každý druid dostane volbu - buďto konvertuje nebo bude vyhnán. Ciara kvapně opustila sál.

Vydal jsem se za ní, ale byla příliš rozčilená. Než jsem se nadál, tak popadla lahvičku ze stolu a mrskla s ní o zem. Vyvalil se obláček dýmu a dál už si nic nepamatuju. Probudil mě až ustaraný hlas Flanna, který se za Ciarou taktéž vydal. Uvědomil si, že jeho rozhodnutí nebylo správné. Nestačil jsem se ani postavit na nohy, když se náhle objevilo zemětřesení. Vzpomněl jsem si, že Ciara povídala něco o tom, že nemůže Flanna nechat, aby její lid vymazal. Když jsme vyšli před dům, tak jsme v dáli zahlédli proud světla vycházející z monolitu Lia Fáil.





Ukázalo se, že Ciara pochází z linie druidů, kteří dokáží pomocí písně rozmlouvat s monolitem. Než jsme se nadáli, tak proti nám obrátila místní stráže a nakonec jsem byl nucen bojovat i s Flannem. Jakmile jsem Flanna dostal na kolena, přišla na řadu Ciara. Nechtěla se vzdát bez boje. Překvapilo mě, jak snadno zapomněla na naší romanci. Souboj s Ciarou byl obtížnější, protože díky monolitu ovládala trik s mizením. Nemohl jsem tak blokovat její útoky. Nakonec jsem jí ale udolal.

Ciara mi prozradila, že po smrti matky je jediná, kdo dokáže monolit ovládat. Požádala mě proto, abych jí zabil a tím jednou pro vždy zničil tajemství monolitu. S tím jsem samozřejmě nesouhlasil. Ciara je sice klíč, ale monolit je zdroj. Pokud sama zničí jeho sílu, tak dosáhne stejného výsledku. Chvilku trvalo, než jsem jí k tomu přemluvil. Flann jí poté slíbil, že své rozhodnutí odvolá. Ciara se s námi rozloučila a odešla neznámo kam.



Příběh končí u hrobu Bárida, kde se se mnou Flann a Sichfrith rozloučili. Moje dobrodružství v Irsku tím skončilo.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - Assassin's Creed: Valhalla
« Odpověď #35 kdy: Leden 21, 2023, 14:44:09 »

Teprve před zápiskem k druhému datadisku mi došlo, že jsem u Wrath of the Druids opomněl časovou osu. Oba datadisky se totiž odehrávají v jiné době než příběh základní hry. Ono to na první pohled mate, protože všechny úvodní události se do Ravensthorpe nacpou už v průběhu základní hry, takže to pak vypadá, že vše začíná v roce 873. Wrath of the Druids se přitom odehrává v letech 879-882 (korunovace Flanna Sinny Nejvyšším králem Irska až smrt biskupa Eogana), tedy až 6 let po základní hře. Podobně komplikované je to u The Siege of Paris, kdy příběh začíná někdy v roce 886, což je zhruba rok po smrti jarla Sinricka. V základní hře bylo Eivor 26 let, kdežto při obléhání Paříže už jí táhlo na 40 ;). 3 roky po The Siege of Paris se Eivor rozhodla Ravensthorp opustit a odplout natrvalo do Ameriky.

The Siege of Paris

Do Francie se Eivor dostala na pozvání Toky a Pierra. Král Karel Tlustý (Charles the Fat) se rozhodl vyhnat pohany za hranice Francie, což sebou přineslo rostoucí útlak a teror. Rok před Eivořiným příjezdem zemřel jarl Sinric, otec Toky. Byl proradně zabit během spánku biskupen Engelwinem. Vůdčí role v klanu se ujal Sinricův bratr Sigfred, protože Toka byla ještě příliš mladá a nezkušená. Jenomže Sigfred je klasický válečník a veškeré své jednání podřidil jednomu jedinému cíly - pomstě. Toka má na celou věc trošku jiný pohled, ale Sigfred je nyní její jarl a ona bude plnit jeho vůli. A co tu vlastně dělám já? Já tu hájím své vlastní zájmy :). Karlova armáda je mocná a početná.  Jakmile bude hotov s pohany ve Francii, tak by mohl ve jmnénu Boha vyrazit do Anglie a pak by to byl i náš problém. Bude proto lepší, když ho zastavíme společnými silami ještě ve Francii.





Sigfred na mě zapůsobil jako buran, nikoliv jako rozvážný jarl. Je to něco na způsob mixu Ivarra s Halfdanen, což je přesně to, co nemám rád. Ve Wrath of the Druids šla vikingská linka dost stranou a to mi celkem vyhovovalo, jenomže v The Siege of Paris asi někoho napadlo, že se hra zaobírá vším možným, jen né vikingy, tak to sem lupl zpátky. No, na druhou stranu to alespoň dobře zapadá do děje, takže jsem musel akorát přetrpět tu tunu rádoby chlapáckých kydů Sigfreda, protože on má ve skutečnosti mnohem zajímavější charakter, který je pod tímhle balastem dobře schovaný.

Úvod datadisku začíná společným příjezdem do přístavu v Melunois, což je oblast na JV okraji Paříže. Kousek od přístavu je vikingská vesnice, ve které jsme našli jarla Sigfreda. Byl zrovna na hřbitově u hrobu svého bratra. V jeho obličeji bylo vidět zklamání, protože čekal mnohem početnější podporu. Ostatně právě toho se Toka obávala. Místo armády vikingů sebou přivedla jednu jedinou loď! Ale co už, pořád lepší něco než nic :). Sigfred se ukázal být dobrým hostitelem, jenomže oslavu narušil příjezd biskupa Engelwina a jeho vojáků. Naivně si myslel, že na nás může zaútočit. Poštval na nás své vojáky a odjel, což mu zachránilo život, protože těch cca 5 vojáků jsme převálcovali jak nic. Stačilo to ovšem na to, aby se Sigfred dostal do varu a ihned začal plánovat pomstu. Engelwinovi šlo zřejmě právě o tohle, prostě jen Sigfreda naštvat a donutit ho ke zbrklé akci. Toka mi bokem pověděla, že Engelwin má kontakt na krále a mohl by mě k němu dostat. Neměl bych proto s odplatou tolik pospíchat.





Až v tuhle chvíli jsem dostal možnost volného pohybu, čehož jsem také ihned využil. Mapa The Siege of Paris není velká, skládá se jen ze čtyř menších oblastí - střed mapy tvoří Paříž a její přilehlé oblasti Melunois a Amienors, na západě je pak Evresin (mapa končí až na pobřeží La-Manchského průlivu). Průzkum mapy probíhá celkem rychle, výjimkou je jen samotná Paříž, protože uvnitř města se nachází několik podzemních lokací (katakomb). Jednou z nejvýznamnějších je assassínská základna v Lutetia Bureau. Základna je uzamčená třemi klíči, které je potřeba najít v přilehlých oblastech Paříže. Vede k tomu samostatný úkol. Katakomby mají hned několik vstupů, přičemž na ty nejzáludnější mě časem upozornily i vedlejší úkoly, nicméně já se je rozhodl odhalit ještě před nimi. Nakonec mi na mapě zbyla jen jedna malá truhlička v pařížské hospodě, kam se lze dostat až s patřičným úkolem.

Průzkum podzemí obsahuje jednu novinku v podobě krysích hejn (Rat Swarms). Jde o hejna, která vás dokážou velmi rychle zabít, takže se jim musíte co nejvíce vyhýbat. Krysy se většinou pohybují v omezeném prostoru, nedokážou např. vyskočit na schůdek apod. Základní obranou je máchání zbraní, kterým si je udržujete od těla. Krysy totiž nejde zabít. Na některých místech máte možnost krysy dočasně zahnat do kanálu nebo díry ve zdi. Chvilku si tam pobudou a pak opět vylezou. Občas se poblíž kanálu nebo díry objeví posuvná zeď, kterou pak můžete otvor definitivně zatarasit. A naopak, na některých místech podzemí jsou kanály a díry zakryty rozbitelnými bednami, čímž můžete krysy uvolnit do okolí - např. v jednom vojenském skladišti můžete tímto způsobem zlikvidovat místní stráže, ale lepší je krysy nechat tam, kde jsou :).





Je to právě Paříž, která nakonec začala herní dobu u průzkumu natahovat. Jižní část Paříže je přístupná bez omezení, střed tvoří červená zóna, kam časem vede hlavní úkol a sever Paříže je oranžová zóna. Na severu Paříže je přitom nejvíc zájmových bodů, takže pokud jsem nechtěl pořád prudit stráže, tak jsem se musel snažit co nejvíce držet z jejich dohledu. Likvidace stráží jinak ničemu nevadí, na hru to opět nemá žádný vliv. Šlo čistě jen o to, že jsem se snažil šetřit šípy. The Siege of Paris totiž drží obtížnost nad úrovní hráče, takže nepřátelé jsou tu celkově tužší.

Mimo Paříž jsem narazil na pár zajímavých podzemních lokací, které už na první pohled vypadaly jako doupata přívrženců nějakého kultu. Nic však nenasvědčovalo tomu, že by se k těmto místům vázal nějaký úkol, tedy alespoň prozatím. Další zajímavostí byla trojice silných hrdinů, kteří byli součástí mysterií. Mysteria v The Siege of Paris jsou jinak triviální, v podstatě jen někam dojdete a něco si vyslechnete, popř. si počkáte na souboj. K dispozici je opět i stavění kamenných věžiček a obětiny. Nejzajímavější byl nakonec asi jen souboj s velkým býkem, který se umí regenerovat.





Vyjma krysích hejn je v datadisku ještě jedna novinka, která je tu ovšem čistě jen do počtu, nicméně mi to naskočilo hned na začátku Francie mezi hlavní úkoly, takže jsem to chtěl co nejdříve odmazat. Pierre je vůdcem povstalců, kteří operují v okolí Paříže a snaží se všemožnými způsoby sabotovat královskou armádu. Povstalců je však málo a jsou špatně vycvičení (rekrutují se z řad rolníků a chudiny). Dostal jsem proto za úkol jim pomoci, což obnáší to, že plníte různé mise, z nichž pak získáváte stříbrné denáry a roste vám úroveň hanby (Infamy). Za denáry si nakupujete vylepšení pro povstalce a hanba určuje úspěšnost vašich diverzních akcí (Infamy má celkem 4 úrovně). Úkoly zadává nejen Pierre, ale po úvodním úkolu se objeví další zadavatelé napříč celou mapou. Velkou nevýhodou je ovšem fakt, že vás zadavatelé pravidelně posílají někam na druhý konec mapy, takže většinu času pendlujete mezi vzdálenými body.

Na mise můžete vyrážet sami (od druhé úrovně Infamy) nebo v doprovodu povstalců. Za sólo misi je však více denárů. Obtížnost misí narůstá v závislosti na Infamy, takže ke konci je to docela tuhé (napřátelé mají lebku u HP baru). Jakmile jsem dosáhl 4 úrovně, tak jsem byl veřejně pochválen a Pierrův úkol se odškrtl jako splněný. Nicméně pro maximální vylepšení povstalců jsem musel splnit ještě hezkou řádku misí navíc. Dohromady mi to zabralo cca 4 hodiny. Jak jsem psal, je to úplně zbytečná aktivita, která nemá na nic vliv - původně jsem si myslel, že cvičím povstalce kvůli finálnímu útoku na Paříž, ale s tím to vůbec nesouvisí. Nebýt to nacpané mezi hlavní úkoly, tak bych se na to určitě vybodl, protože jde o dost repetitivní obsah.





Hlavní úkol pokračuje kousek od Paříže, kde jsem se měl setkat se Sigfredem. Sigfred mě vzal za hradby a společně jsme byli svědky proslovu hraběte Ody, královského správce Paříže. Odo je celkem férový chlapík a není tak úplně loajální ke králi. Pravou rukou Ody je biskup Gozlin, obávaný bojovník. Gozlin má navíc stejně obávaného bratra jménem Ebels. Odo si nás nakonec všiml a poslal za námi vojáky. Sigfred mě poslal najít biskupa Engelwina, ať to tedy zkusím po svém s diplomacií. Pak se otočil a vyrazil vstříc Odovým vojákům, aby mi získal čas.

A teď přišla na řadu poslední novinka, kterou přede mnou datadisk dobře ukrýval :). The Siege of Paris se zlehka vrací ke kořenům série, konkrétně k prvnímu dílu, kdy před každou vraždou musíte nejprve provést vyšetřování - získat důkazy, polohu cíle apod. Teprve pak je možné se k cíli přiblížit a zabít ho. Není to tak jednotvárné jako v jedničce, navíc to celé probíhá poměrně svižně a nepotřebujete získat všechny důkazy. Cíl pak můžete zlikvidovat několika způsoby. Nicméně jeden ze způsobů je vždy nastavený tak, aby vyvolal co největší efekt na okolí - exemplární vražda. V případě biskupa Engelwina jsem musel získat indicie v místní hospodě, odkud jsem si odnesl přístupové heslo do chrámu a v něm jsem pak našel mnicha, který měl biskupovi sloužit při nějakém obřadu. Nabídl jsem mu, že tu práci vezmu za něj a dle jeho rady jsem si navlékl Bellatorovu róbu. S ní jsem se pak dokázal dostat až do bezprostřední blízkosti biskupa a zavraždit ho.





Z biskupa se vyklubal pěkný úchylák. Šlo totiž o nějaký zasvěcovací obřad a biskup na mě naléhal, ať si sundám róbu. Dokonce mi slíbil, že odvolá stráže, abychom nebyli nikým rušeni :). Pochopil jsem, že mi tím hra dává šanci zbavit se stráží a tím pádem možného boje s přesilou, ale odmítl jsem to. Biskup nakonec ztratil trpělivost a došlo k boji. Nicméně stráže byly pomalé a Engelwin zase slabý. Po jeho zabití jsem se dostal do jeho pracovny, kde jsem našel informace o pobytu krále v Paříži. A aby toho nebylo málo, tak krále jsem našel v místním nevěstinci obklopeného polonahými jeptiškami :D.

Sdělil jsem králi, co se zrovna přihodilo, ale nebyl nijak překvapený. Naopak mě za smrt Engelwina pochválil. Byl to prý nesvatý muž. Poté jsem chtěl krále přemluvit ke smíru mezi Francií a Anglií, ale než jsem stihl obsah své žádosti přednést, tak mě král upozornil, že pokud s ním chci o čemkoliv vyjednávat, tak pro něj budu muset nejprve vykonat službičku. Mám najít královnu Richardis, jeho manželku. Prý byla unesena lidmi spolčenými s církevními fanatiky. Dobrá tedy, pomoc jsem mu přislíbil pod podmínkou, že nechá Anglii být, ale král jen zopakoval, že o tom rozhodne Bůh. Tedy až poté, co přivedu královnu.





Sigfred nebyl z mého postupu zrovna nadšený. Čekal, že krále popravím, ne že se s ním budu vybavovat. Jenomže Sigfred nedomyslel důsledky. Smrt krále by na celé věci nic nezměnila, protože armáda poslouchá pouze krále a loajální je k němu i lid Francie. Proto je výhodnější diplomacie, tedy pokusit se s Karlem dohodnout. Pierre mi prozradil, že královna byla naposledy viděna v Evreux. Pátrání ve městě mě dovedlo až do místní hospody, kde jsem se dozvěděl o abatyši Euphrasii. Má prý významného hosta. Další vyšetřování mě postupně dovedlo až do podzemí, kde jsem už dříve objevil doupě kultistů.

Jedna z jeptišek mi prozradila, že abatyše postrádá asistenta, který jí měl donést obřadní dýku. Nabídl jsem proto svou pomoc. Dýku jsem měl nejprve namočit do krve a poté se vydat do svatyně. Kotel se zvířecí krví jsem našel kousek od jeptišky a cestou k abatyši jsem ještě osvobodil jednoho vězně (šlo o manžela jedné ženy, která mi poskytla nějaké informace o Euphrasii). Ve svatyni jsem záhlédl u velkého stromu Euphrasii a spoutanou královnu Richardis. Opatrně jsem se dostal až na místo určení a zapojil se do obřadu. Počkal jsem si na vhodný okamžik, a když mě abatyše požádala o dýku, tak jsem jí ji vrazil rychlým a ladným pohybem skrze oko do mozku. Holt když rituál, tak rituál :). Alternativou je prozrazení Eivořiny identity a souboj s přesilou.





Na Richardis to opravdu zapůsobilo. Bylo to sice poněkud brutální, ale královna v tom viděla Boží znamení. Byla přesvědčena, že jsem byl vyslán Bohem, abych jí ochraňoval. Tahle myšlenka se mi zrovna dvakrát nelíbila, ale budiž. Poté jsem se v doprovodu královny vydal do Lisieux. Cestou jsem se dozvěděl, že Euphrasia patřila k tajné skupině náboženských fanatiků, která věří, že ve Francii nastal úpadek víry. Do stejné skupiny patřil podle královny i biskup Engelwin. Ano, v tom má královna pravdu. Časem jsem zjistil, že jde o kult Bellatores Dei (Boží bojovníci). Během cesty jsem se navíc dozvěděl, že královna ke svému muži vzhlíží s úctou, což bylo vzhledem k okolnostem našeho setkání v pařížském nevěstinci trochu zvláštní. A v tu chvíli to do sebe také zapadlo. Z dopisů Engelwina jsem se dozvěděl, že královna má na Karla silný vliv, což kultu znemožňovalo krále ovládat. Richardis byla proto unesena a označena za posedlou. Nebýt mě, tak by zemřela a kult by získal nad králem plnou kontrolu.

V Lisieux jsme se setkali s mladým princem Bernardem. Je to Karlův syn z prvního manželství. Richardis je bezdětná, její svazek s Karlem byl čistě politickou záležitostí, ale Bernarda přijala jako svého vlastního syna. Královna mi pověděla, že Karel nebyl vždy takový. Dříve se milovali, ale Karel si sebou nesl trauma z dětství a časem se jeho povaha začala měnit. Richardis se proto rozhodla Bernarda chránit před Karlovo rostoucí temnotou a prince ukryla. No, dohoda s králem zněla přivést královnu, o synovi nepadlo ani slovo, takže jsme se bez Bernarda vydali na cestu.





Jenomže Karel se po svém synovi začal shánět. Ve skutečnosti mě neposlal zachránit přímo královnu, ale doufal, že když jí najdu, tak najdu a přivedu i jeho syna. Bylo to pro mě trošku překvapení. Podle oddanosti Richardis svému muži bych čekal, že Karlovi na Richardis záleží, ale opak byl pravdou. Král jí sdělil, že bez jejího vlivu si Bernard svého otce vyhledá sám a poté se otočil ke mě. Připomněl mi svůj slib, že o mě rozhodne Bůh a s tím se rozloučil. V tu chvíli proti nám vyrazili vojáci! Nechť Bůh rozhodne, jestli máme právo žít ...
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - Assassin's Creed: Valhalla
« Odpověď #36 kdy: Leden 21, 2023, 14:45:51 »

Karlova zrada mě až tolik nepřekvapila. Čekal jsem jen trošku jiný průběh, protože tohle mi moc smysl nedávalo. Richardis mi navíc k mému překvapení řekla, že ještě nemám ztrácet s Karlem naději a poté odjela. Nejspíš stále věří tomu, že se Karel může změnit. Těžko říci, pro mě to v tuhle chvíli znamenalo, že moje diplomacie selhala a Sigfredovi budu tak akorát pro smích. A v tom jsem se nemýlil! Nejenom že se mi vysmál, ale dokonce začal pochybovat o mé loajalitě, což mě akorát dožralo. Hra mě ovšem nenechala udělat cokoliv unáhleného a tak jsem se záhy zapojil do příprav obléhání Paříže.

Toka nebyla úplně nadšená z toho, co mělo přijít. V Paříži nejsou jen vojáci, jsou tam i ženy a děti, které si smrt rozhodně nezaslouží. Znovu jsme proto začaly probírat diplomatickou možnost, ale do rozhovoru nám skočil Sigfred. Zkusil jsem mu odrecitovat něco z moudrosti Nejvyššího, ale tím jsem ho akorát rozčílil. Nakonec k překvapení nás obou souhlasil s tím, abych si promluvil s Odou. Varoval mě akorát před tím, že Odo se tak snadno nevzdá.





K Odovi nevedla zrovna přímá cesta. Dřív jsem mohl jeho dům procházet bez omezení, ale to se nyní změnilo. Musel jsem nejprve získat propustku od opilého hosta a předat jí Odově ženě Theodrate. Teprve ta mě do domu pustila. Uvnitř to už bylo snadné, protože jsem věděl o tajné cestě do Odovy pracovny. V ní zrovna probíhala porada, které se účastnilo pár šlechticů a biskup Gozlin. Odo v jednu chvíli poslal všechny pryč a vyzval mě, ať vystoupím z poza té knihovny. Ocenil mou odvahu přijít a nabídl mi víno. Rozhovor probíhal v přátelském duchu až do chvíle, než jsem mu přednesl Sigfredovy požadavky - král měl Sigfreda uznat za spojence a přenechat mu země na severu. K tomu jsem si přisadil svůj požadavek o neútočení na Anglii. Nejvíc mu vadilo obsazení severních zemí, protože právě odtud Odo pochází. Poté mi ve vzteku sdělil, že nic z toho se nanaplní a Anglie padne. Pak mě nechal eskorotvat ven. No, alespoň se to obešlo bez boje.

Sigfred se proto rozhodl pokračovat v původním plánu. Přímý útok by nyní znamenal vysoké ztráty a tak jsme se dohodli na postupu, kdy nejprve oslabíme obranu města. Se Sigfredem jsme zničili výrobu katapultů v severní části Paříže a s pomocí Nolwenn (bývalé milenky Toky) jsem pak v jižní části podminoval most do centrální pevnosti. Tím jsme si připřavili bojiště. Toka přišla ještě s myšlenkou, že bychom měli znovu zkusit přemluvit krále, protože by mohl tohle krveprolití zastavit ještě dříve, než začne, ale o tom jsem už pro změnu nechtěl slyšet já. Nicméně něco na tom návrhu bylo, ale Sigfred nám oběma připomněl, že bez ohledu na mluvení, stejně nakonec dojde ke střetu. Toka mě nakonec poprosila, abych se s ní setkal v hospodě Clever Fox v Paříži.





Jde shodou okolností o onu hospodu, ve které mi zbyla nedostupná truhlička. Toka nebyla s pátráním příliš úspěšná, tak jsem to musel převzít já. S pomocí místních herců se mi podařilo vystopovat vstup do zamčeného pokoje a v něm jsem našel dopis určený králi. Herci v něm zvou Karla na své představení v Amiens. Amiens je město, které patří do oranžové zóny a divadlo je shodou okolností synchronizační bod, takže jsem ho už dříve využíval jako prostředek fast-travelu. Král se nachází v útrobách divadla.

Cestou ke králi jsem zachytil dvojici hlasů, jako by někdo v dáli vedl dialog. Míjel jsem děsivou malbu démona a hlasy pomalu nabíraly na síle. Když jsem však došel až ke králi, tak tu nikdo další nebyl. Karel mi jen odvětil, že je tu on sám a tahle křehká kreatura z masa, čímž myslel sám sebe. Pomalu mi začalo docházet, že král trpí duševní poruchou, nejspíše schizofrenií. Střídá se v něm osobnost laskavého a bohabojného muže s osobností démona. To je to, co měla Richardis na mysli. Karel tím trpí od dětství a byl kvůli tomu mnohokrát týrán - kněží se z něj zřejmě snažili pomocí svatého ohně tohle prokletí sejmout v domnění, že je Karel posednutý. Proto se Karel tolik bojí ohně. Král si tuhle dualitu uvědomuje, což mě překvapilo. Požádal mě dokonce o to, abych ho zabil, ale tady jsme narazili přesně na ten limit, že i kdybych stokrát chtěl, tak mrtvý král je mi k ničemu. Poté mě král znovu požádal o to, abych mu přivedl syna, teprve pak zváží svůj zásah do událostí v Paříži.





Hlavou mi vrtala akorát jedna jediná věc, jak tohle všechno souvisí s kultem Bellatores Dei? Možná to vůbec nesouvisí, možná kultisté o králově nemoci ani neví nebo znají jen jeho světlejší stránku, která je místy až fanatická, což jim zřejmě vyhovuje. Každopádně kultisté si chtěli s pomocí krále vyřídit své vlastní záležitosti, k ničemu jinému ho nepotřebovali. Opravdu tak může jít o dvě nesouvisející věci, které se prostě jen náhodou protnuly.

Neměl jsem příliš šancí cokoliv změnit. Po skončení příprav a po rozhovoru s králem, se daly věci rychle do pohybu a než jsme se nadáli, tak jsme stáli před branami pařížské pevnosti. Uvítat nás přišel biskup Gozlin a jeho bratr Ebels, který se rozhodl se mnou bojovat a také rychle zemřel. Gozlin se mezitím stáhl dovnitř pevnosti a za vnitřní hradby. Sigfred vedl zuřivý útok ulicemi vnitřního města, ale nakonec jsme skončili v místě, odkud jsme byli vydáni na milost lučištníkům. Odo náš postup předvídal a dobře se připravil. Vpadli jsme mu rovnou do pasti! Sigfred se stáhl a já se s pomocí Nolwenn vydal ke katedrále Saint-Étienne, abych odpravil biskupa Gozlina a zlomil odpor obránců. Po krátké obhlídce terénu jsem zjistil, že bych na Gozlina mohl svrhnout velký kříž ze stěny katedrály. Vypadalo by to jako Boží trest. Povedlo se! Odpor polevil a Sigfred vnikl za hradby. Bohužel to znamenalo smrt bezpočtu nevinných, protože Sigfred hodlal potupnou smrt svého bratra vykoupit potoky krve.





Zbyla nám jediná možnost, jak zabránit ještě většímu krveprolití a tím byl hrabě Odo. Pokud bych ho dokázal přesvědčit, aby se vzdal, tak by to Sigfredovi mohlo stačit. Cesta k Odovi byla poněkud komplikovanější, protože Odo se zamkl ve své soukromé svatyni. S pomocí odposlechu se mi podařilo zjistit pár informací o lidech v okolí a s pomocí kuchařky Henriette jsem získal informace o Odovo manželce Theodrate. Theodrate během útoku pomáhala zraněným vojákům a sama byla vážně zraněna. Nyní leží ve svém pokoji a umírá. Využil jsem svých znalostí a umírající Theodrate jsem zalhal - zahrál jsem si na kněze. Byla již slepá, takže to byla v podstatě milostivá lež. Theodrate úplně všichni opustili, včetně manžela, takže se neměla komu vyzpovídat. Díky tomu jsem získal klíč od Odovy svatyně a umírající Theodrate jsem opustil.

Odo byl navenek pevně přesvědčený, že mu král přijde na pomoc a společnými silami vyženou útočníky z města. Rozhovor opět probíhal v přátelském duchu. Bylo vidět, že za skořápkou udatného bojovníka se ve skutečnosti skrývá zlomený muž, který pomalu ztrácel veškerou naději. Připomněl jsem mu slova jeho ženy, která mi kladla na srdce, že Odo musí přežít a postarat se o své děti. Nakonec se mě Odo rozhodl vyzvat na souboj. Nejspíš si sám moc šancí nedával a čekal rychlou a milosrdnou smrt. Bylo snadné ho dostat na kolena. Nechal jsem ho však na živu. Kvůli dětem a rozloučení s umírající manželkou. Odo byl ochotný bít se do poslední chvíle za krále, který ho nyní přijel zradit ...





Karel vstoupil se svou armádou do města, ale místo boje se pustil do vyjednávání se Sigfredem. Nabídl mu stříbro a místo správce severních zemí. Odo nevěřil vlastním uším. Tolik lidí zemřelo při obraně Paříže a král nyní dává Sigfredovi stříbro, které pařížané zaplatili králi za jejich vlastní ochranu! Poté se krále zřekl a odešel. Chtěl jsem jít za ním, ale král mě zastavil s otázkou, kde má svého syna? Toka prince našla a zajistila, ale neměl jsem v úmyslu ho králi předat. Málem to narušilo právě vzniklý mír, protože Sigfred mé rozhodnutí podpořil, ale král se vzápětí zase uklidnil a utrousil za mnou jen nevyřčenou výhrůžku, ze které jsem vycítil, že tohle ještě není konec.

Sigfred k mému překvapení nebral mír vážně, ihned po návratu začal osnovat plán, jak dobyde zbytek Francie. Po krátké výměně názorů, kdy jsem mu odporoval, se odebral k hrobu Sinrica. Našel jsem ho v podivném rozpoložení. Bylo mi jasné, co bude následovat. Sigfred mě vyzval na souboj na život a na smrt! Dělal jsem, že jsem to přeslechl a v klidu jsem pokračoval v předchozí diskusi. Prohlásil jsem, že žádné množství francouzké krve nezmění to, co se stalo Sinricovi. Je potřeba se dívat vpřed a vytvářet nová pouta. Nakonec jsem souboj definitivně odmítl a Sigfred se uklidnil. Pochopil, že je na čase pohnout se vpřed a znovu žít. Je na čase, aby se vůdčí role ujala Toka. Poté vykročil do noci.





Ani jsem si nestačil oddychnout, když mě dostihl Pierre s informací, že král je opět na stopě Bernarda. Vyrazil jsem proto za Odou, který měl královnu na starosti a mohl by mít proto přesnější informace. Odu jsem našel na jeho vinicích. Prozradil mi, že jeho muži hlídají královnu a prince v Amiens, ale už se nějakou dobu neozvali. Požádal mě proto o pomoc. Než jsem odešel, tak mě Odo ještě na chvilku zastavil a požádal mě, abych Karla zabil. Bernard je příliš mladý a nemá dostatečnou podporu, takže jakmile bude král mrtev, tak se trůnu ujme on sám. A pokud se tak stane, tak mi to Francie nikdy nezapomene. Byla to lákavá nabídka, ale nic jsem mu neslíbil.

V Amiens jsem dorazil do místní hospody, kde měla královna s princem přebývat. Našel jsem však jen brutálně zmrzačená těla Odových strážců a pár stop. Ty mě zavedly až do místní katedrály, kde jsem našel Bernarda. Pověděl mi, že je napadlo nějaké monstrum a odvedlo je do otcovy vily. Královně se však cestou podařilo pozornost monstra rozptýlit natolik, že Bernard dokázal utéct a schoval se v katedrále. Dozvěděl jsem se také, že královnu čeká nějaká zkouška ohněm a tak jsem dál na nic nečekal a poslal jsem Bernarda do Lisieux.





Karel se rozhodl svou ženu podrobit zkoušce na hranici. Ať prý Bůh rozhodne o její nevinnosti. Představení přihlížel dav lidí, ze kterého zničeho nic vystoupil biskup Gozlin ... živý a zdravý! Vytáhl svou sekeru a blížil se ke královně. Zastavil jsem ho se slovy, že by se měl držet dále, protože jeho bůh určitě nevrací muže mezi živé dvakrát. Vyštěkl na mě, že pomstí své bližní a rozběhl se proti mě, což se mu stalo osudným ... opět. Bohužel mi nestihl doříct, co měl na jazyku ohledně kultu Bellatores Dei. Mezitím kdosi zapálil hranici, ale než se oheň stihl pořádně rozhořet, tak se z nebe spustil déšť, který veškeré plameny zadusil. Král vytřeštil oči a lidé začali padat na kolena. Měli Richardis za světici.

Královna mě požádala, abych Karla ušetřil. Potvrdila mi, že byl jako dítě mučen ohněm a jeho celý život je tak naplněný strachem z ohně, bázní z Boha a z vlastního selhání. Pokud tak učiním, tak se postará o to, aby měla na krále ten správný vliv, což znamená i mír mezi Anglií a Francií. Přislíbil jsem jí, že se o to pokusím.



Karla jsem našel stát ve velkém sále u fresky světice na hranici (freska je v malé zamřížované místnosti). Král byl opět ponořen do diskuse se svým špatným já. Chvilku trvalo, než si mě všimnul. Jeho temná stránka v tu chvíli převládla a on zaútočil ...

Boj s Karlem je docela zajímavý bossfight, který má dva možné konce. V sále je čtveřice nádob s ohněm a kolem nich jsou vaky s vodou. Karel se snaží ohně uhasit, zatímco vy musíte Karla vyčerpat a hodit na hoříci oheň (jedině to mu ubírá zdraví). V jedné ruce jsem proto držel pochodeň, kterou jsem zapaloval uhašený oheň a v druhé jsem se oháněl sekerou, abych Karlovi vyčerpal staminu. Karla je nutné unavit poblíž ohně, jinak ho Eivor nedokáže na hořící nádobu hodit (je to poměrně krátký hod). Karla je potřeba spálit minimálně 3x, přičemž každá další fáze je těžší, protože Karel se drží čím dál více od ohně. Teprve čtvrté spálení je finální a znamená královu smrt, což není zrovna správný konec (vyhraje Odo). Alternativou je krále uvěznit v místnosti s freskou - po třetím spálení se aktivuje páka od mříže a pak stačí Karla vlákat do místnosti, zde ho unavit a rychle utíkat zavřít mříž. Tím Karel přežije a ujme se ho královna Richardis. Richardis mi potvrdila, že dodrží to, co jsme si předtím slíbily.



Po návratu k Toce jsem byl svědkem hádky mezi ní a Odou. Důvodem bylo královo slovo, které dal Sigfredovi. Podle Ody ho král poruší a jen on může zajistit jeho dodržování. Tomu se Toka vysmála. Poté se Odo obrátil na mě s otázkou, jak to dopadlo s královnou? Pověděl jsem mu celou pravdu. Odo byl překvapený, že jsem nechal krále žít, ale mou volbu akceptoval. Ostatně nikdy jsem mu neslíbil, že krále zabiju. Poté odjel do Paříže. No a tím The Siege of Paris končí. Po návratu do Ravensthorpe jsme získali nejen mír, ale i mocného spojence v podobě Toky a jejího klanu.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - Assassin's Creed: Valhalla
« Odpověď #37 kdy: Leden 21, 2023, 14:49:02 »

Legenda o Beowulfovi

Nebudu se zbytečně rozepisovat, jen připomenu pár událostí, které vedou k zajímavému setkání. Při průzkumu Anglie jsem v jednom dole objevil písemnosti, které popisují vztah matky k synovi jménem Grendel. Samozřejmě mě ihned napadlo, že to bude mít co do činění s legendou o Beowulfovi. Nicméně stopy nikam nevedou. Na dně dolu je akorát uzamčená místnost bez klíče. Dál jsem po tom nepátral.

Časem jsem zjistil, že v pokoji Eivor je schránka na dopisy. Většinou jde jen o písemnosti, které nějak uzavírají určité etapy během získávání vlivu v Anglii, ale jeden dopis mi přihrál rovnou celý úkol. Ten mě zavedl do vesnice poblíž Brisleah Farm, kde došlo ke sledu nadpřirozených událostí. Nějaká potvora s nezměrnou silou tu pozabíjela stádo krav. Vyšetřování se ujala abatyše Wulfhilda, se kterou jsem začal záhy spolupracovat. Vyšetřování nás dovedlo až na základnu žoldáků v nedalekém kostele, na který monstrum mezitím zaútočilo. Vůdce a pár žoldáků přežilo. Čekali, že se potvora vrátí, aby je dorazila, tak jsem využil příležitosti a počkal také.

O pár hodin později přišel do kostela přerostlý chlápek. Skočil jsem mu na záda a začal boj. Měl nevídanou sílu, ale byl také dost nemotorný, takže se v jednu chvíli ohnal tak nešťastně, že si naběhl na ostří mé sekery a vykrvácel. Ještě než zemřel, tak z něj vypadlo pár zmatených slov, které nám prozradily, že tahle hora svalů má jen mdlý intelekt. Pointa byla v tom, že Grendel si díky své omezené inteligenci neuvědomoval svou sílu. Bylo to v podstatě dítě uvězněné v dospělém těle, které si chtělo jen hrát. Jeho hry však měly fatální následky.

Po smrti Grendela jsem se vydal po stopách jeho matky, kterou jsem našel za zavřenými dveřmi v dole. Šlo o jednu z vesničanek, kterou jsem potkal už na Brisleah Farm. Pokoušela se mě zmást a odvést mou pozornost od stop. Nyní bylo jasné proč - snažila se chránit identitu svého syna. Bohužel se rozhodla bojovat i se mnou, což jí stálo život. Po návratu do kostela jsem vše pověděl Wulfhildě, která se rozhodla celou událost zapsat a trochu to literárně přikrášlit. A tak vznikla legenda o Beowulfovi :).

Další lehká sumarizace

Vlastně ono není moc co sumarizovat. Oba datadisky přinesly lehce obměněnou hratelnost, ale jinak jde pořád o to samé. Příběhově je na tom o něco lépe The Siege of Paris, ale nejde o žádný kvalitativní skok. Jen mi seděl o trochu lépe. Drobným plusem The Siege of Paris je implementovaný systém vyšetřování, který tu hratelnost alespoň zpestřuje. V jedné recenzi jsem se dočetl, že v datadisku si konečně užijete plížení, na které je tu kladem větší důraz. Nicméně realita je taková, že v tomto ohledu se datadisk neliší od základní hry. Klidně můžete na místo vrazit hlavní branou a všechny veřejně postřílet. Nevím, jestli brát oba datadisky jako nějaké zklamání, protože největším kamenem úrazu je u Valhally to neustálé nafukování obsahu. I kdyby ty datadisky přinesly nějakou výraznou změnu, tak už to po tom množství hodin v základní hře bude jedno.

No a tím se dostávám k tomu, co bude následovat dál. Poslední týden jsem se zabýval sepisováním zápisků, protože jsem se v jednu chvíli ve hře rozjel natolik, že jsem potřeboval jednotlivé rozehrané části zase nějak uzavřít. Šlo skoro o 50 hodin, které jsem teď musel zpětně zpracovat. Ve hře jsem se díky tomu dostal na nějakých 210 hodin, což je tak akorát na to, abych si udělal přestávku :). Přede mnou je ještě načatý datadisk Dawn of Ragnarök, ale zatím nemám v úmyslu se k němu vracet. Pro teď jsem spíš rád, že se mi podařilo deníček nějak uzavřít. V jednu chvíli jsem totiž přemýšlel, že bych se na to vykašlal a nechal bych ho otevřený. Flash měl v tomto ohledu dobrou připomínku. Valhalla je mainstreamovka a navíc je to poněkud rozporuplná hra. Nicméně když už jsem začal, tak to taky dokončím :D.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - Assassin's Creed: Valhalla
« Odpověď #38 kdy: Leden 25, 2023, 07:55:51 »

The Forgotten Saga

Jedná se o celkem rozsáhlé DLC, které do hry implementuje nový strom dovedností, systém obleků a mnoho dalšího. Sledujeme v něm Odinovu cestu do Niflheimu, kde hledá svého syna Baldra. Odin se tu ocitá v nekonečné smyčce - stále dokola prochází Kaldstadem, Dokkerlandem, Nidheimem a Helheimem, zatímco na pozadí událostí se rýsuje Ragnarök. S DLC je spojený úkol A Gift from the Otherworld, který získáte od obchodníka Everolda v Ravensthorpe. Everolda najdete mezi věží Jomsvikingů a Hildiran.





Everold mi prozradil, že dříve působil v domácnosti mé rodiny. Byl jsem však ještě příliš malý, než abych si na něj mohl pamatovat. Poté mi předal dárek - Suttungrův roh na medovinu! Nejde samozřejmě o skutečný Suttungrův roh, ale jedná se o kopii, která je vytvořena na základě snů tak, jak je Everold prožívá z vyprávění druhých. Výsledný výtvor je tak kvalitní, jak kvalitní je vypravěč. Suttungrův roh jsem znal velmi dobře díky vyprávění otce, od kterého se Everold o rohu dozvěděl. Everold tedy odvedl skvělou práci. Náš rozhovor zaujal Valku, která zrovna kolem procházela a příliš se jí nelíbilo, že Everold v našem světě zhmotňuje věci z jiných světů. Nicméně dobré vzpomínky by pro mě mohly být přínosem, takže se Valka nabídla, že mi připraví lektvar. S jeho pomocí jsem se opět stal Odinem, zatímco Everold v tichosti seděl u mé postele a poslouchal ...

Příběh navazuje na události z Dawn of Ragnarök, ale tady mě zatím berte trošku s rezervou, protože jsem v Dawn of Ragnarök teprve na začátku. Ohnivá obryně Sinmara, manželka ohnivého obra Surtra, unesene Odinova druhého syna Baldra (boha světla). Odin se v doprovodu své milenky Frigg, Baldrovi matky, vydává za jeho záchranou, ale jejich společná výprava selže. Surtr Odina s pomocí lsti porazí a ten je nucen dívat se na to, jak Sinmara setne jeho milovanou Frigg. Baldr je zabit a Odin je ponechán uvnitř ohnivé hory svému osudu. Přežije jen díky dvojici trpaslíků, Halsteinovi a Sigrun, kteří mu pomohou ven. V The Forgotten Saga se pak Odin přesune do Niflheimu, říše bohyně Loki, kde pokračuje ve svém pátrání po Baldrovi (Niflheim tu představuje říši mrtvých). Z Niflheimu však zatím nikdo živý neunikl.

Pro The Forgotten Saga je typické, že procházíte jednotlivé lokace znovu a znovu, přičemž s každým průchodem postupně sílíte a dostáváte se zas o kus dál. Tím, že The Forgotten Saga je na základní hře nezávislá, tak jí můžete odehrát kdykoliv. Na počátku má Eivor (Odin) Power 0 a jen základní výbavu. Power se navyšuje podobně jako v základní hře pomocí stromu dovedností, který vypadá poněkud jinak (má kruhový tvar a má jen 108 perků). Obsahuje velmi základní perky pro posílení všeho možného a (převážně) po okrajích stromu je pak několik finálních perků, které můžete znát už ze základní hry. Perky se odemykají s pomocí tzv. Memories (fragmenty paměti), které získáváte jako odměnu za aktivitu v jednotlivých průchodech. Perky navyšujete u stromu dovedností v Odinově táboře v Kaldstadu. Odinův tábor tu totiž slouží jako útočiště, ve kterém se můžete připravit na nadcházející pokus o průchod. Jedině tady je možné zvyšovat statistiky a měnit zbroje. Ve hře samotné toho moc měnit nemůžete, protože postava nemá ani pořádný inventář.







Na počátku tedy začínáte s Power 0 a velmi základní výbavou v základní (bílé) kvalitě. Zbraně se generují náhodně na počátku každého průchodu. Výjimkou je jen zbroj, která vám zůstává. Začínáte s All-Father's Armor a postupně si odemykáte další typy zbrojí. Každá zbroj je pak upgradovatelná - s každým upgradem si zvyšujete základní bonus, který zbroj poskytuje, roste jí třída zbroje a bonus k uhýbání a odemykáte si nové vlastnosti (5 úrovní = 5 vlastností). Vlastnosti nejsou nic jiného, než vybrané finální perky, popř. ability. Každá zbroj se tedy hodí k trochu jinému stylu hraní. K upgrade zbroje slouží Thoughts, které získáváte taktéž za aktivitu v jednotlivých průchodech. Nicméně Thoughts získáváte poměrně málo (jsou hlavně za bossfighty), takže pro kompletní upgrade zbroje bude třeba několika průchodů začátkem Niflheimu. Thoughts se dají uplatnit také u obchodníka Nara, který se časem objeví v Odinově kempu. Stejně tak fragmenty paměti. Nakupujete si za ně specifické podmínky, za kterých proběhne další pokus o průchod Niflheimem.

Přehled zbrojí a podmínek pro jejich získání:

All-Father's Armor - Eivor jí získá hned na počátku před prvním pokusem
Raven's Flight - získáte jí po porážce Bálulfra (boss na konci Kaldstadu)
Dwarven Defender - získáte jí za splnění vedlejšího úkolu v Dokkerlandu (najít Helin poklad)
Einherjar's Valor - získáte jí po porážce Hjalmgunnara (boss na konci Dokkerlandu)
Draugr's Toll - získáte jí po porážce mistra Marrowa v Nidheimu (je na to vedlejší úkol, Marrow je obyčejný druid)
Death-Speaker Trappings - získáte jí po porážce Nidhogga (boss na konci Nidheimu)
Hel's Nárjarl - získáte jí po porážce Hel (boss na konci Helheimu)

Pro upgrade a výměnu zbrojí je v táboře k dispozici "šatna".









A teď jak to funguje ve hře ... :). Niflheim je rozdělený do čtyř oblastí - Kaldstad, Dokkerland, Nidheim a Helheim. Každá oblast Niflheimu se skládá s izolovaných ostrůvků a končí bránou do další oblasti, kterou hlídá jeden boss (v případě Kaldstadu je pevně daný jen první boss, další se generují náhodně ze seznamu pekelných zvířat - ledový vlk, ohnivý vlk, ohnivý kanec apod.). Ostrůvky oblastí jsou mezi sebou propojené pomocí mostů nebo skluzavek, ale jakmile se přemístíte z jednoho ostrůvku na druhý, tak se cesta za vámi zničí (skluzavky jsou jednosměrné už z principu). Nemůžete se tedy vracet. Díky tomuto systému nejde obvykle v jednom průchodu oblastí projít všechny ostrůvky, vždycky projdete jen některé. Důvodem je právě ten zánik cesty zpět, protože tím pádem nemůžete prozkoumat všechny možné odbočky, které máte na počátku k dispozici. Každý ostrůvek obsahuje jeden náhodně generovaný bonus (runu, novou zbraň nebo štít, abilitu, bonus ke zdraví nebo bonus k Memories), který si musíte nejprve vybojovat a pomocí těchto bonusů si pak zvyšujete schopnosti své postavy a tím pádem šanci na přežití. Krom toho se na ostrůvcích náhodně generují sochy jelena (doplňuje zdraví) a trojice pohárů (jeden z nich poskytuje bonus ke zdraví a zároveň ho doplňuje). Léčit se totiž můžete jedině s pomocí soch jelena nebo pohárů, popř. můžete využít odemknutých perků ze zbrojí. Jakmile totiž zemřete, tak vás hra pošle zpátky do kempu a začínáte znovu.

Nový začátek znamená, že přijdete prakticky o všechny bonusy, které jste předchozím průchodem získali (vyjma trvalých bonusů, které zmíním dále) a opět začínáte se základní výbavou. Přijdete i o všechny dočasné měny, jako jsou peníze (Coins) a kameny (Gems), za které si můžete během průchodů nakupovat specifické bonusy a předměty u obchodníků v jednotlivých oblastech (i o tyhle nákupy přijdete). U gemů to jde trochu ošálit tak, že si za ně zprvu kupujete bonusové svitky, které přidávají něco málo Memories a ty vám pak zůstanou. Jakmile však máte odemčené všechny perky, tak jsou Memories prakticky k ničemu (vyjma platby za bonusy u obchodníka Nara, viz dále). Před dalším průchodem si můžete odemknout nové perky a vylepšit si zbroj, popř. si zbroj vyměnit. A k tomu si můžete trochu uzpůsobit podmínky pro další průchod nákupem za Memories nebo Thoughts (to jsem zatím nezkoušel). Startovní výbavu je možné ovlivnit perkem A Good Start, což Eivor přihraje červenou (Superior) kvalitu.

Další měnou v The Forgotten Saga jsou Dreams, které vám zůstavají a můžete si za ně nakupovat předměty v "reálném světě" u Everolda. To je právě ten princip, na kterém výroba předmětů u Everolda funguje. Vy si ze snu přinesete Dreams a za ně si pak nakupujete legendární předměty z mýtů.





Jak jsem zmínil, z průchodů si můžete přinést i trvalé bonusy. Jeden typ už jsem popsal dříve, jsou jím různé zbroje. Další typ jsou bonusy za splněné vedlejší úkoly a jiné speciální aktivity. Podle všeho jde celkem o 6 bonusů. V Kaldstadu můžete např. v jedné jeskyni potkat v rámci výzvy Stalli bezhlavou bojovnici Skjaldmaer (Hervor). Na téhle konkrétní výzvě je zajímavé to, že jí tu najdete vždy. Pokud souboj se Skjaldmaer podstoupíte několikrát po sobě (samozřejmě v rámci několika samostatných pokusů - restartů), tak bojovnici hlava doroste a tím jí osvobodíte. Získáte za to permanentní bonus (tzv. Permanent Favor) jménem Summoned Courage (při prvním poklesu HP na 0 se obnoví 50% HP - při druhém poklesu už následuje smrt a restart). Další bonusy mohou plynout z nálezů Heliných truhel. Ty jsou vždy po jedné v každé lokaci a jsou ukryté za iluzí (vy truhlu sice vidíte, ale je neaktivní, takže nejprve musíte objevit bránu, kterou se dostanete za iluzi).

Můj první pokus o průchod skončil kupodivu až u prvního bosse na konci Kaldstadu. Cesta k bráně byla celkem v pohodě, ale boss, kterým byl ohnivý vlk Bálulfr, byl pro mě nezdolný. Na počátku je dost nepříjemné to, že dostanete opravdu jen základní výbavu, která nemá zrovna velkou sílu. Navíc jsem ke svému loveckému luku dostal jen základních 12 šípů! Cestou jsem narazil na 4 možné způsoby hlídání bonusů. Úplným základem je Lokkbox, což je řetězem uzamčená truhla, která se odemkne po likvidaci všech nepřátel v okolí. Druhým stupněm Lokkboxu je Helchest, což je Lokkbox, u kterého se navíc spustí časomíra a vy musíte v daném limitu nepřátele pobít (pokud ne, tak truhla zmizí). Třetí typ je již zmiňovaný Stalli. Je to kamenný monolit, který po aktivaci vyvolá vlnu nepřátel. No a čtvrtý způsob je miniboss, kterého musíte zabít a zabití potvrdit (stačí sundat jen minibosse, jakmile zabití potvrdíte, tak zemřou i jeho přisluhovači).





Bonusy jsou náhodné, ale na mapě je díky ikonkám dobře vidět, co na kterém ostrůvku zrovna je. Vyjma bonusu zdraví a Memories máte možnost volby z několika druhů bonusu. I když Memories se občas objevují jako alternativa u abilit. Runy poskytují bonusy ke všemu možnému, ale základem je vybírat takové, které využijete s ohledem na zvolený styl boje. U abilit platí to samé a ostatně to samé platí i o zbraních. U zbraní je to akorát komplikovanější o to, že se ve výběru generují i štíty.

Vyjma hlídaných bonusů je další možností bonusy nakupovat. V každé oblasti jsou k tomu dva obchodníci - jeden běžný (prodává za peníze) a jeden speciální (prodává za gemy). Peníze padají ze zabitých nepřátel, gemy jsou pak za aktivitu. U gemů platí, že jich získáváte podstatně méně a je proto lepší si je schovávat až k obchodníkovi v dalších lokacích, protože pak si můžete kupovat silnější věci. Obchodníci navíc nabízejí jako bonusy léčení nebo upgrady zdraví, zbraní, abilit a toulce (zvyšuje množství šípů). Není to pokaždé stejné, protože nabídka obchodníků se generuje náhodně. Stálou nabídku tvoří jen léčení za peníze a nákup peněz nebo Memories za gemy. Výhodou obchodníků je i to, že u nich můžete koupit zbraně nebo štít lepší kvality, než generují truhly. I když zrovna to jde ovlivnit změnou podmínek u obchodníka Nara v kempu. Penězi nebo gemy nemá smysl šetřit, protože při restartu o ně přijdete.







Každý průchod je díky generovaní bonusů odlišný. Občas se mi stane, že se mi během pokusů objeví málo soch jelenů a pak si musím dobře hlídat zdraví. Někdy zase chybí dostatek bonusů ke zdraví, takže pak jdu do předem prohraného bossfightu :). Zrádné je i pití z pohárů, ale tady jsem přišel na to, že pohár úplně vlevo vždy navyšuje zdraví a zároveň ho doplňuje. Ostatní poháry obsahují jed, nebo alespoň se to tak tváří. U zbraní stojí za zmínku ještě jeden postřeh a tím je fakt, že jsem zatím nikdy nedostal na výběr lepší lovecký luk, než se kterým pokus začínám. Jedinou možností, jak ho vylepšit, je upgrade za peníze, ale ten probíhá vždy jen o 1 úroveň (každý obchodník má jen jeden upgradovací "žeton").
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - Assassin's Creed: Valhalla
« Odpověď #39 kdy: Leden 25, 2023, 07:59:19 »

Ale zpět. První pokus pro mě tedy skončil u Bálulfra, kterého na mě poslala Hel. Rozhovor s ní byl poměrně krátký, jen se podivila, že jsem se zase vrátil. Přes bránu mě pustit nechtěla a místo toho mě vystavila mému největšímu strachu, který ztělesňuje ohnivý vlk (to je odkaz na vlka Fenrira, který symbolizuje Odinův osud a smrtelnost). Bojiště tvoří ohraničená kruhová aréna, což je pro všechny tyhle bossfigty typické. Ze země je místy možné sbírat šípy (respawnují se stále dokola), takže omezený toulec není až takovou překážkou. Problém je jen v tom, že během sbírání šípů ztrácíte drahocený čas. Bálulfra jsem nedokázal zranit ani do poloviny zdraví. Sekal (střílel) jsem ho jen po malých kouscích, takže moje smrt byla jistá.







Poté jsem se objevil zpět v kempu, kde se ke mě přidal Thor (Odinův první syn). Hel se mi předtím vysmála, že jsem na Bálulfrovi ztroskotal. Namísto podpory si do mě také rýpl. Baldr je mrtev a měl bych se s tím prý smířit, protože v Asgardu mě potřebují mnohem více. Sice to řekl trochu jinak, ale takhle to zhruba vyznělo :D. Thor tu jinak nemá žádný konkrétní účel, je tu čistě jen kvůli jakémusi posouvání příběhu, což souvisí s mými úspěchy a neúspěchy v jednotlivých pokusech o průchod.

Pokud jde o samotný Kaldstad, tak jde o ledovou lokaci podobnou Jotunheimu. Místní potvory tvoří ledoví obři, kteří se stejně jako ti jotunheimští po zabití promění v mech. Díky tomu se pak blbě sbírají šípy, kterými jsem je zasáhl (ne vžy je zřejmé, kde jsem obra skolil, protože to zanikne v okolní vegetaci apod.). Jednotlivé ostrůvky jsou propojené skluzavkami nebo řetězy, které po přechodu zmizí. Existují zhruba 3 způsoby, jak Kaldstad projít. Zprvu je dobré si hlídat cestu do ledové jeskyně se Skjaldmaer a porazit jí. Když jsem na ní narazil poprvé, tak se v obelisku objevila useknutá hlava, nápadně podobná Frigg. Nicméně Skjaldmaer se ve skutečnosti jmenuje Hervor, což jsem se dozvěděl po jejím vysvobození (asi po třetím nebo čtvrtém souboji). Odměnou mi byl výše zmíněný permanentní bonus Summoned Courage. Poté jsem začal Hervor náhodně objevovat různě po Kaldstadtu, kdy mě vždy požádá o nějaký dárek (šípy, kousek zdraví) a za odměnu mi na daném ostrůvku pomůže v boji (mezi ostrůvky nepřechází, zůstane opravdu jen na tom jednom).

Před druhým pokusem jsem si odemkl základní kříž perků (střed kola), což mi dost zvedlo Power a statistiky. Tentokrát jsem se přes Bálulfra dostal celkem snadno. Brána se otevřela a já mohl vstoupit do Dokkerlandu. Jde o lokaci trpaslíků, která je protnutá Muspelheimem, něco jako je Svartalfheim v datadisku Dawn of Ragnarök. Nepřátelé jsou tu Muspelové neboli ohniví obři. Na počátku Dokkerlandu jsem potkal trpaslíka Daniho, který mě požádal o záchranu svých kamarádů. Za odměnu mi opraví lanové vedení.







Ostrůvky Dokkerlandu jsou propojené skrze skluzavky. Platí přitom, že v Dokkerlandu je možné projít úplně vše. Jediným zádrhelem jsou tzv. Helfire, což jsou propusti jedovatých plynů. Na každém ostrově smíte zůstat jen po omezenou dobu, dokud se nenaplní ukazatel otravy. Pak začne Eivor přicházet o zdraví. Základem je tedy ostrůvky procházet co nejrychleji a pak se rychle přesunout do bezpečné zóny. U lávové hory je možné najít Helinu truhlu, která odemkne zbroj Dwarven Defender (je potřeba vyšplhat až nahoru, kde je brána skrze iluzi). Jde o poměrně výtečný kousek zbroje, ale v tuhle chvíli jsem ještě netušil o možnostech upgrade zbrojí (na hodně věcí, co jsem výše popsal, jsem ve skutečnosti přicházel postupně).

Kousek před další bránou a bossfightem jsem objevil kovárnu s uvězněnými trpaslíky. Po jejich osvobození se nic nestalo, protože v tomhle průchodu už jsem se nemohl k Danimu vrátit. Až při dalším průchodu jsem si s ním promluvil a po nemilém překvapení s přepadovkou Muspelů jsem od něj získal permanentní bonus Open Lines. Jeho výhodu jsem tak úplně nepochopil, ale zřejmě jde o to, že bez tohoto bonusu se nejde na některá místa dostat, což jsem při prvním pokusu tak úplně neřešil a nevšiml si toho. Můj typ je jeskyně s bonusovým obchodníkem.





Na konci Dokkerlandu mě čekal bossfight s obrem Hjalmgunnarem, což je docela výzva. Sám o sobě je dost rychlý a snadno obsáhne velkou plochu bojiště. Při prvním pokusu jsem ho nedokázal ani pořádně škrábnout. Při dalších pokusech to bylo lepší, ale jakmile jsem ho dostal pod polovinu zdraví, tak změnil typ útoku a bylo to zase mnohem horší :D. Ani nevím, kolik pokusů mi trvalo, než jsem ho poprvé porazil a dokázal se dostat dále. I tak to byla v dalších průchodech pořád výzva, protože v další oblasti jsem taky pohořel a pak jsem se přes Hjalmgunnara nedokázal znovu dostat. Pomohl mi až upgrade zbroje Dwarven Defender na žlutou úroveň, kdy jsem si v boji s Hjalmgunnarem dokázal udržet plno zdraví a celkově jsem zesílil. Kupodivu mi ta zbroj pomohla více jak perky, kterých jsem měl odemčených už hezkou řádku (Power nad 70). Pravdou je, že jsem moc neřešil výběr zbraní nebo abilit. Zapojit do boje ability jsem navíc ještě ani nezkoušel, ale nejspíše bych se jim měl začít věnovat, protože další zesílení postavy už nebude tak výrazné. Hra prostě počítá s tím, že využijete vše, co nabízí. Velkou roli hraje i správná kombinace run, ale jejich složení až tak moc neovlivníte, je potřeba mít štěstí na to, co hra v daném průchodu vygeneruje.

Po prvním neúspěchu s Hjalmgunnarem proběhla další konverzace s Thorem a po dalších neúspěších přišla do Niflheimu také Freja. Odin chtěl celou záležitost s Baldrem ututlat, ale zas takové tajemství to očividně nebylo. Freja nicméně přišla proto, neboť se Jotunové sešli s Muspeli a Tyr se domnívá, že chtějí na Asgard zaútočit společně. Odin nad tím mávne rukou a poví Freje o své vizi, ve které viděl Baldra sedět na trůnu Hel. Freja se nakonec rozhodla zůstat a Odina podpořit.











Nakonec jsem se přes Hjalmgunnara dostal a mohl jsem vstoupit do Nidheimu. Jde o bažinaté údolí tvořené soustavou izolovaných ostrovů, mezi nimiž protéká vroucí voda. Opět nejde v jednom průchodu projít vše. Helina truhla a bonusový obchodník jsou v místě, kde stojí zřícenina věže. Dostal jsem se k ní až při druhém průchodu. Na úbočí věže mě čekal Brodir, od kterého jsem dostal vedlejší úkol. Nejdřív bych se měl vypořádat s otrokářem, který Brodira vlastní. Místní sebranka je jinak složená z druidů a narazil jsem i na jednoho vlkodlaka. Otrokář se jmenuje  Marrow a vypadla z něj zbroj Draugr's Toll. Směrem za Brodirem vede stezka k průrvě ve skále, kde má svůj obchod druidka Wolfsbane (prodává za gemy). Nad ní je pak samotná věž a kousek za ní je Helina truhla (opět přístupná skrze iluzi). K Brodirovi jsem se zapomněl vrátit, takže zatím netuším, jak se bude úkol vyvíjet dále.





Hned při prvním průchodu se mi podařilo dostat až k bráně, ale jako obvykle jsem napoprvé neprošel přes jejího bosse ... tedy ani na podruhé se mi to nezadařilo :D. Bossem je tentokrát nemrtvý drak Nidhogg. Draka lze v první fázi zranit jen na chodidlech - každé chodidlo má svůj HP bar. Jakmile jsem ho ochromil, tak se svalil na bok a na krku se mu objevila slabina, skrze kterou ho šlo usekat na polovinu zdraví. Poté mu nožky zregenerovaly a postup jsem musel zopakovat. Jenomže ani pak drak neumřel. Chvilku si poležel a mezitím se na bojišti objevily přeludy, které se k němu rozběhly. Drak je pohltil a tím se částečně uzdravil (zdraví vzrostlo opět na polovinu a obnovilo se i zdraví v nohách). Čím více přízraků k němu doběhne, tím zdravější nožky má. Tím to ale pořád nekončí. Přeludy se respawnují i v průběhu boje a útočí na Eivor. Tím se celý boj ztíží. Běžná střelba drakovi moc zranění nepůsobí a usekávání nohou na blízko taky není bez problémů. Drak si totiž pod sebou drží jedovatý oblak a dupe nohama. No a tím jak se souboj protahuje, tak mi ubývá zdraví, takže tu poslední fázi jsem ani v jednom případě nebyl schopný ustát. Bude to chtít celkově změnit přístup k boji, protože moc možností pro zlepšení postavy už nemám. Finální souboj bude pravděpodobně s Hel, takže abych měl šanci, tak si musím s Nidhoggem poradit podobně snadno, jako nakonec s Hjalmgunnarem.

Do dalších pokusů se zatím nehrnu, The Forgotten Saga beru čistě jako způsob odreagování od samotné hry. Je to prostě něco jiného, u čeho můžete vypnout a jen dokola opakovat jeden pokus za druhým. Nechal jsem v tom zatím 14 hodin. Za zmínku stojí ještě chování Ubisoft Connectu, kde se v hlavních statistikách vyresetovala Power a hra jí počítá zase od začátku (nyní mám Power 79). Zřejmě jde jen o dočasnou anomálii. Jakmile se vrátím do normální hry, tak se to zřejmě zase přepočítá.
IP zaznamenána
This is the end ...

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - Assassin's Creed: Valhalla
« Odpověď #40 kdy: Leden 27, 2023, 06:25:30 »

Abych byl více v obraze ohledně severských bohů, tak jsem si v knihovně vypůjčil knihu Severská Mytologie od Neila Gaimana. Je to velmi dobře hodnocená publikace a výborně se čte. Překvapily mě tu celkem 2 věci:

1) dochovala se jen část informací o severských bozích, přičemž i u těch profláklých jsou mezery
2) Valhalla má některé události chronologicky jinak poskládané a často mění jejich průběh

Je pravdou, že krom Řeckých mýtů už asi nebude nic tak uceleného. Severská mytologie se točí okolo hrstky bohů, ke kterým existuje nejvíce informací - Odin, Thor, Loki, Tyr a Freya. Okolo nich se pak míchají další bohové, kteří do příběhu sem tam něco přidají. Proto je tahle pětka významná i pro Valhallu. Nicméně v Ubi si s tou látkou hrají po svém.

Odin např. přišel o oko v jiném časovém rámci a celkově to s tím jeho okem bylo jinak. Podobně Stavitel, který přišel do Asgardu vytvořit štít. On původně stavěl zeď, na což dostal jedno roční období, a zabil ho Thor nikoliv Odin. Ale celkem to chápu. V Ubi to potřebovali poskládat jinak a hlavně to napasovat na linku Isu. Každopádně mě kniha už na začátku stihla upozornit na pár detailů, kterých jsem si ve hře tak úplně nevšiml nebo mi unikl jejich význam. Např. trojice studní napříč světy - jednu hlídá drak Nidhogg a ukusuje u ní kořeny Yggdrasilu. Veverka Ratatosk, která zkoušela Eivor z flytingu, je pak zlomyslný tvor, který nosí informace od Nidhogga k orlovi na vrcholu stromu a zpět (zaměrně ty informace upravuje, aby ty dva proti sobě poštvala).

Takže jako zdroj informací pro porovnání nebo lepší pochopení mytologického pozadí hry je to dobré a rozhodně se to vyplatí přečíst.
IP zaznamenána
This is the end ...

flash

  • Starší člen
  • ****
  • Příspěvků: 264
Re:(Elemir) - Assassin's Creed: Valhalla
« Odpověď #41 kdy: Leden 31, 2023, 11:39:02 »

Dík za rozpitvaní Forgoten Ságy. Ja tam byl jen jednou a jelikož jsem moc netušil oč jde a evidentně to mělo jiný systém tak jsem to nechal na potom. Takže teď mám aspoň představu a nepůsobí to zle. Rámcově jsem tušil oč půjde ale není nad konkrétní rozbor.
V kontextu té knihy co zmiňuješ je zajímavé jak ta hra člověka nutí šmejdit kolem. Ja tedy hlavně na internetu a poněkud kažuálně přes serialy. Teď koukám na Vikings Valhalla a musím říct ze nebýt té hry tak bych na to nejspíš nekoukal. Není to špatný ale kvality puvodni série Vikings to nedosahuje. Tyhle dva serialy jsou zasazené prěd ( Ragnar) a po ( přechod na křesťanství, invaze Vikingů do Anglie po jejich vyhlazeni a Rusko) hře. Samozřejmě bůhví jak to vše do detailu bylo a zřejmě seriózní kniha by řekla víc. Nikdy bych neřekl ze mne AC takhle zaháčkuje. Ja teda hrál i Origins a Odyssey ale zdaleka mi nesedly jako Valhalla.
Ve hře sem teď začal Irsko (260 hodin ) a řeším obchodní stanice což je novinka na starých základech ale aspoň něco :)

« Poslední změna: Leden 31, 2023, 11:49:33 od flash »
IP zaznamenána

Elemir

  • Administrator
  • Zasloužilý člen
  • *
  • Příspěvků: 8112
Re:(Elemir) - Assassin's Creed: Valhalla
« Odpověď #42 kdy: Leden 31, 2023, 12:06:28 »

Jo, ono to člověka nutí šmejdit kolem :). Nakonec se ukázalo, že se hra s tou knihou výborně doplňuje. Valhalla umí hodně věcí vysvětlit, ale zapomíná na detaily, na které právě poukáže ta kniha - např. proč jsou v Jotunheimu iluze, nebo komu patří odhozený palčák u hadího stromu. Normálně bych se asi severské mytologii dál vyhýbal, ale Valhalla mi dodala ten správný impuls, což je pro hru jasné plus.
IP zaznamenána
This is the end ...