Gunnarovy námluvyKovář Gunnar už před nějakou dobou Ravensthorpe opustil a nechal tu místo sebe svou známou. Od ní jsem se dozvěděl, že odjel na námluvy. Nicméně to jsem ještě netušil, to námluvy budou součástí hlavního úkolu. Až s odjezdem do Glowecestrescire mi hra prozradila, že Gunnar odcestoval právě sem. Mám ho vyhledat na západním okraji Glowecestre (hlavní město). Opět je to lehce oddychová pasáž hry, kde se bojuje jen minimálně. V Glowecestre zrovna probíhá festival Samhaim, který se koná na počest bohaté úrody, jako poděkování bohům.
Gunnara jsem našel ve společnosti jeho vyvolené Brigid. Docela sympatická volba, ale Brigid má jednu vadu - není jí rozumět. Netroufám si tipovat, co je to za nářečí, připomíná mi to totiž nějaký mix holandštiny s angličtinou. Hra k tomu neposkytuje titulky, takže jsem byl odkázaný jen na to, co slyším a srozumitelné tak pro mě bylo jen něco. Kupodivu to moc netlumočí ani Gunnar. I když podle jeho reakcí šlo občas odtušit, co Brigid skutečně řekla. Po rozhovoru jsem se šel v jejich doprovu představit Cynonovi, místnímu vůdci, který letos plní roli krále sběru.
Cynon je poměrně zajímavá osoba. Dost si zakládá na pohanských tradicích a s nelibostí se dívá na to, jak místní obyčeje válcuje křesťanská víra. Přesto si jako svého nástupce vybral Tewdwra, oddaného křesťana, který pohany pohrdá. Ostatně mi to dal chvilku na to pěkně najevo, protože jsem ho měl na žádost Cynona doprovodit k oltáři svatého Kenhelma a zajistit mu ochranu. Při mých otázkách na Boha a křesťanskou víru jen kroutil očima
. Větší kontrast mezi Cynonem a Tewdwrem snad ani být nemůže. Byl jsem proto zvědavý, kam celý úkol v Glowecestrescire povede. Cynon si totiž usmyslel, že se na závěr svátku nechá rituálně upálit!
Mezitím mě Gunnar s Brigid zapojili do oslav první noci Samhainu. Dostal jsem plášť s koňskou lebkou, který slouží jako převlek představující ducha Mari Lwyd (s převlekem souvisí bug, viz poznámka níže). Poté jsem měl obejít pár domků a s pomocí správných rýmů si vykoledovat nějaké jídlo. Šlo to celkem samo, děti ani na rým nečekaly
. Gunnar mě zprvu doprovázel, ale pak kamsi zmizel. Našel jsem ho na molu, kde se dostal do sporu s jedním z místních. Ne každý je totiž nadšený z toho, že si viking užívá místní pohostinnosti a ještě si chce odvést místní dívku. Došlo tedy na pěsti. Dotyčný byl dost tuhý, ale i tak dostal pořádnou nakládačku. Jenomže Gunnar si ke konci zápasu pochroumal nohu a dav kolem nás vypadal dost nabroušeně. Naštěstí zasáhla místní bylinkářka Modron, před kterou se dav rozutekl a ona Gunnarovi nohu ošetřila - tedy až poté, co si z nás vystřelila, že mu jí bude muset asi uříznout, což Gunnar s povzdechem přijal
. Modron je považována za čarodějnici, proto jí jdou lidé raději z cesty. Má malou dceru jménem Gwynedd. Na následnou oslavu jsem tedy musel sám.
U sudů s vínem jsem potkal Tewdwra s jeho kamarádem Gwilim (takový svalovec). Nejprve jsme si dali soutěž v pití, tu jsem prohrál, a poté jsme se pustili do místní pálenky. Noc se nám notně protáhla, ale oproti očekávání byla plná zábavy. Bylo vidět, že Tewdwr není takový fanatik, za kterého jsem ho pokládal. Dobře si uvědomuje sílu místních zvyků a dokonce se mi omluvil za předchozí nemístné průpovídky. Postupně se z nás stali dobří přátelé a ještě relativně střízliví jsme domluvili budoucí spojenectví klanu Havranů s Glowecestrescire (svatba Gunnara s Brigid do toho akorát hezky zapadla). Notně opilí jsme skončili u Tewdwra doma a tam jsme odpadli.
Ranní probuzení nebylo po tom množství alkoholu zrovna fajnové, navíc jsem nemohl Tewdwra najít. Místo toho jsem si všiml stop zápasu kolem a krve na mé čepeli. Krátkým vyšetřováním jsem dospěl k závěru, že Tewdwra někdo unesl. Venku se mezitím objevil Cynon v doprovodu stráží a obvinil mě z vraždy. Chybějící tělo jako důkaz mu vůbec nevadilo. Od této chvíle se pro mě Glowecestre stal nepřátelským místem (oranžová zóna). Nejprve jsem zašel za Modron, protože jsem v domě našel váček s bylinkami. Podle ní jde o bylinky na spaní, navíc tuhle směs vyrábí místní druid Halewyn, takový podivín. Musel jsem ho z domu vylákat v přestrojení za ducha Mari Lwyd, poté zapálit jeho slaměné panáky a nakonec mu odpovědět na otázky (odpovědi jsem našel důkladnou prohlídkou jeho domu a blízkého okolí). Poté mi prozradil, že směs vyráběl pro Gwilima z Cudd Lladron (ano ten Gwilim, co s námi včera popíjel).
Kousek od domu druida jsem potkal Modron, která mi prozradila, že Cudd Lladron je welšské označení pro Thieve's Warren (místní tábor banditů). V táboře jsem našel Gwilima i Tewdwra. Gwilim mi prozradil, že Tewdwra unesli na příkaz Cynona, který jim za jeho smrt dobře zaplatil. Nedávalo to moc smysl, Tewdwr by měl přeci Cynona na konci oslav nahradit, tak proč ho zabíjet? Vlastně jsem měl štěstí, protože bandité se rozhodli nechat Tewdwra na živu, aby mohli z Cynona vytáhnout víc peněz. Gwilim je pitomec, vzhledem k včerejším okolnostem jsem ho nechal na živu, ale s Tewdwrem to vypadalo zle. Musel jsem ho urychleně dopravit k Modron, která to také neviděla zrovna růžově. Tewdwr má podle ní otravu krve a s tím moc dělat nejde.
Modron mi pověděla o zvláštním kontrastu mezi Cynonem a Tewdwrem, a vůbec si postěžovala na to, jak křesťané zadupávají místní zvyky. Podle ní chtěl Cynon obětovat Tewdwra místo sebe. Než jsem odešel, tak se mě Modron zeptala, co mám v plánu s Cynonem udělat. Odpověděl jsem jí, že je na lidech, co s ním udělají, já ho zabíjet nebudu.
Další část vyšetřování mě zavedla zpět do města, kde jsem začal pátrat po Cynonovi. Musel jsem získat odpovědi přímo od něj. Podle místních se zamkl v kostele. Dovnitř se dá dostat dvěma způsoby. Buďto klasicky alternativním vstupem, protože dveře jsou zatarasené z druhé strany, nebo skrze Gevu, která má klíč od západních dveří. Vzal jsem to přes Gevu, které jsem měl donést bednu pro Cynona a ona mě poté dovedla ke dveřím (klíč jsem jí mezitím ukradl, takže jsem si musel otevřít sám, což jí kupodivu nijak nevadilo - třeba kde jsem ten klíč sakra vzal
).
Cynonovi jsem sdělil, že jeho plán ztroskotal, protože Tewdwr je živ a zdráv. Cynon se nijak netajil svou averzí vůči němu a jeho víře. Nechtěl, aby se role vůdce zhostil křesťanský fanatik. Trůn však nezůstane prázdný, vlády se ujme Modron! A bylo to venku, strůjcem Tewdwrovy vraždy byla ve skutečnosti Modron. Ve svých vizích totiž viděla, jak Tewdwr spálí a pošlape vše, co s Cynonem vybudovali. Včetně jejich dcery Gwynedd. Poté jsem mu pověděl o tom, že Tewdwr není tak zabedněný, jak si myslí a s tím jsem ho opustil.
Modron jsem našel v jeskyni na západě, kam vedla cesta za tajným vstupem v táboře banditů (to je ta jedna truhlička, co svítila na mapě, ale nikde nebyl vidět vstup). Chystala se obětovat Tewdwra. S Modron následoval bossfight, ale neměla šanci mi nijak ublížit. Jediným problémem celého souboje je to, že Modron běhá po ochozech a provazech nad bojištěm, takže se hůř zaměřuje. Nakonec jsem jí donutil k boji na zemi a to byl její konec. Tedy ne úplně, i Modron jsem nakonec nechal na živu. Jednak jsem nechtěl Gwynedd připravit o matku a pak si to ani ona ani Cynon nezasloužili. Ve své podstatě jen chránili své zvyky, svou kulturu a to bych měl jako viking chápat.
S Gunnarem a Brigid jsme se po tom všem vydali na závěr oslav. Cynon předal korunu krále sběru Tewdwrovi a v doprovodu druida Halewyna se vydal do útrob velkého slaměného panáka. Na mě bylo, abych zažehl rituální oheň ...
Poznámka: s převlekem Mari Lwyd se pojí bug, díky němuž ho nejde sundat a hra ho pak používá místo klasického pláště. V případě převleku totiž nejde o fyzický předmět, který by šlo v inventáři sundat (unequip). Řešení spočívá v tom, že si přivoláte koně (popř. jiného mounta), nasednete na něj a klávesou B si přetáhnete plášť přes hlavu - v tu chvíli se oblečení postavy resetne. Nicméně převlek Mari Lwyd tím zmizí nadobro, takže je nutné s tím vyčkat až do té chvíle, než budete mít rozhovor s druidem Halewynem za sebou!WincestrePřed dalším úkolem jsem si oběhl Ravensthorpe a dokončil jsem výstavbu posledních budov. Tím jsem dosáhl 6. úrovně a Ravensthorpe je konečně kompletní. Myslel jsem si, že to zvládnu dříve, ale surovin je tak akorát. Jejich přísun je navíc nastavený tak, že po raidech už další suroviny získáváte jen v rámci spojenectví s okolními zeměmi, takže výstavba Ravensthorpe probíhá prakticky po celou dobu hraní základní hry a nejde urychlit.
Wincestre je podobně jako Lunden a Jorvik sídlem další trojice kultistů - The Gallows, The Quill a The Seax, přitom The Seax je biskup Ealhferth, který nedávno zemřel. Tím pádem bychom měli mít jednoho z krku. A jak jsem to dozvěděl? Do Wincesteru jsem odjel na pozvání člověka, který sám sebe nazývá Poor Fellow-Soldier of Christ. V katedrále jsem měl vyhledal mnicha v bílém, kterému jsem měl sdělit heslo. Mnicha jsem našel, ale musel jsem krom hesla využít i své charisma. Poté mě odvedl do dříve zamčené knihovny, kde jsem se setkal s tajemným mužem. Vlastně jsem nejprve uslyšel hlas z poza regálu, hezká dramatická vsuvka, za kterou se k mému překvapení skrýval král Aelfred!
I král byl oním Kristovým vojákem varován - někdo usiluje o jeho život. Král mě proto požádal o pomoc, což mi přišlo po tom všem, co se přihodilo s Fulke, jako drzost. Nicméně král se od Fulke distancoval a naopak mi poděkoval za její odstranění. Řád je trnem v oku i pro Aelfreda. Podle králova vyjádření je potřeba odstranit jen dva členy Řádu, protože biskup Ealhferth nedávno zemřel. Požádal mě o diskrétnost, neboť Wincestre není bojovou zónou a k ruce mi dal šerifa Goodwina. No, toho jsem vlastně musel nejprve osvobodit z místních kasáren, kde byl na rozkaz The Gallows uvězněn.
Díky této události bylo snadné The Gallows odhalit, protože je to osoba, která musí mít soudní moc, jinak by nemohla podepsat příkaz k zatčení. Ze všech možných kandidátů nám vyšel šerif Selwyn, který je známý pro své brutální praktiky. Našel jsem ho na popravišti a tam ho odpravil. Musel jsem ho střelit hned 3x, protože Selwyn je o něco tužší. Tím mě připravil o možnost zvolit místo jeho skonu mimo pohledy stráží. Strážní naštěstí popraviště po nějaké době opustili, takže jsem volnou ruku získal. Nicméně moc diskrétní celá akce nebyla, což mi král Aelfred hned vyčetl.
K The Quill mě pro změnu dovedly děti, protože The Quill je osobou, která využívá děti pro špehování, krádeže a záškodnické činnosti. Nejvíc mi v tomto ohledu byla nápomocná dívka jménem Aelwyn a její bratr(?) Wigbert. Aelwyn bratra přemluvila, aby mi prozradil vstup do doupěte zlodějů a dal mi svůj klíč. Cesta mě zavedla do stok a k jisté Hildě. Neměl jsem však šanci jí sestřelit na jednu ránu, zmizela ven do města a směrem k sídlu biskupa. Teprve tam jsem jí mohl v poklidu zabít. Zajímavé na shledání s Hildou bylo to, že mě prozradila Aelwyn. Z posmrtného rozhovoru s Hildou jsem se dozvěděl, že Aelwyn je plně oddaná Řádu.
The Gallows a The Quill byli po smrti, zdánlivě jsem měl tedy splněno, ale nechtělo se mi věřit, že by biskup Ealhferth tak náhle zemřel. Vydal jsem se proto na jeho pohřeb. Začal jsem se vyptávat místních a do cesty se mi připletla i biskupova sestra Harriet, která na mě poštvala vojáky. Od jistého Wemby jsem se dozvěděl, že jeho přítel Leof nedávno zmizel. Wemba je poněkud slabomyslný, takže rozhovor s ním je obtížnější. Sdělil mi, že naposledy viděl Leofa zřejmě mrtvého a pak někdo ukradl jeho tvář. Dovtípil jsem se, že tělo, které dnes bude pohřbeno, patří právě Leofovi a někdo mu poškodil obličej tak, aby nebylo poznat, že to není biskup. Ealhferth svou smrt jen předstíral, aby se mohl připravit na svůj plán - odstranit krále Aelfreda. Urychleně jsem se přesunul do katedrály a potají se vyšplhal na trámy nad pódiem, odkud král pronášel svou řeč. Mezi přítomnými by měl být Ealhferth, ale nebylo jasné, kdo to je, tak jsem prostě jen vyčkával. Poté, co král skončil, se jeden z vojáků rozběhl proti králi a nyní přišla má chvilka - střelou do hlavy jsem ho definitivně zastavil. Byl to docela zázrak, protože Ealhferthovi naběhl klasický velký HP bar bossfightů, takže jsem nečekal, že ho sundám na jednu ránu.
Král mi poděkoval a podle dohody mi předal výplatu ve stříbře takové váhy, kterou unesu. No, váha tak úplně neseděla, jednalo se o stříbrný kříž vykládaný smaragdy, ale to z něj udělalo celkem hodnotkou tretku a adekvátní odměnu. Jenomže ono to mělo i jiný význam. Král mě poté nabídl, že zapomene na naše vzájemné rozpory (myslel tím Sasy a Vikingy), pokud přijmu křesťanství. A bylo po příměří! Král se svou gardou katedrálu opustil a Goodwyn mi zabránil ho následovat. Svou volbu jsem prý promeškal. Poté odběhl a v katedrále se rozezněly zvony. Před branami katedrály se mezitím sešikovala královská vojska. Winchester se pro mě stal pastí, odkud jsem musel urychleně prchnout.
Ještě před královským poděkováním jsem se díky Ealhferthovu klíči dostal do podzemí pod biskupovým sídlem, kam jsem dříve nemohl. Tím jsem se dostal k poslední zbylé truhličce v Anglii a dozvěděl se něco málo o Řádu. Po návratu k Randvi jsem čekal, že se mi nově odemkne komplet Hamtunscire (oblast okolo Winchesteru), ale to se nestalo. Spojenectví s králem Aelfredem není možné a tak by to nejspíš postrádalo smysl - nicméně Eivor králi slíbila, že ho sesadí silou, tak třeba někdy příště
.
Kam dálPo dobrodružství ve Winchestre se děj zasekl a u Sigurda se objevila ikonka pro rozhovor. Požádal mě, abychom společně vyrazili zpět do Norska, aby mohl naplnit svůj osud. Mě ovšem chybí ještě komplet Vinland, takže jsem se rozhodl jeho prosbu prozatím odložit.
V současné chvíli mám za sebou 140 hodin (podle save pozic, Uplay píše 144 hodin, ale v tom je navíc započítané repete po pádech hry). Z perků jsem si odemkl komplet červenou a modrou větev a master bod jsem investoval do modré větve (Power mám nyní 430). Hra mě nakonec baví, příběhově je to opravdu celkem zajímavé a není to naštěstí jednotvárné. Právě z recenzí jsem měl obavy, že budu dělat pořád to samé, jen v jiných kulisách, ale ve finále je každá oblast něčím unikátní. Problém je ovšem ta velikost. Na druhou stranu si říkám, že struktura hlavního příběhu a jeho variabilita nahrávají tomu, aby se ty lokace prozkoumávaly až při plnění jednotlivých částí hlavního úkolu (ideálně k tomu dodržovat linku rostoucí Power oblastí). Oba přístupy tak nakonec vyjdou nastejno. Zatím si ani netroufám odhadovat, jak daleko jsem od konce základní hry (Uplay píše 82% hotovo).
Co se týče angličtiny, tak to není úplně ideální. Moje úroveň sice stačí na to, abych mohl Valhallu hrát a rozuměl jsem tomu, o co ve hře jde, ale i tak bych překlad uvítal. Drobnosti mi prostě unikají a nemám ani čas se tím zabývat. Problém je, že rozhovory plynou celkem svižně (nejde je zastavit), takže co uteče to prostě uteče. Je to škoda, protože Valhalla mi po stránce příběhu přijde nakonec o chlup lepší jak Odyssey, což je dané i tím, že jednotlivé lokace nejsou izolované, ale dějově se proplétají. Tím se Valhalla vrací ke struktuře Originu, jen těch zainteresovaných postav je tu o poznání více
.
Autor
Téma: (Elemir) - Assassin's Creed: Valhalla (Přečteno 17821 krát)