U mě je to spíš odraz toho, jak moc mě hra zaujala, než že by to bylo nějaké komplexní zhodnocení, protože to vlastně ani moc do jednoho čísla nacpat nejde. 80% je u mě hra, ke které má smysl se vrátit, ale není to nic, z čeho bych se posadil na zadek
. Osmdesátku má u mě řada her, protože já mám tu škálu posunutou v rozpětí 40-80%, takže je to pak otázka toho, jak moc je to posunuté od mého středu 60%, což jsou jinak obecně hry, které jsem ještě ochoten hrát.
U BG3 pořád platí, k čemu mi jsou vymakané mechaniky, dialogy etc., když mě pak hra ne úplně oslovila? Protože hodně věcí je na BG3 udělaných dobře, ale v kontextu s tím ostatním je nedokážu docenit. Pro mě je klíčový celkový dojem, jakým na mě hra zapůsobí. Tady se to pokazilo tou houpačkou, ale jinak to bylo v pohodě, místy dokonce více než v pohodě. BG3 beru z pohledu současnosti podobně, jako tomu bylo třeba v případě Neverwinter Nights 2 v roce 2006. Evoluce to určitě není, ale důstojný nástupce to rozhodně je.
Ostatně nechal jsem v tom přes 180 hodin (250 dohromady), to bych určitě nevěnoval hře, která by mě nebavila
. Problém je opravdu v tom, že jsem se na počátku nedokázal příliš přizpůsobit. Jednak jsem Act I znal z Early Access, takže jsem se v něm soustředil spíš na porovnávání obou verzí, no a pak jsem řadu věcí odignoroval s tím, že je na ně ještě dost času.
Trochu mi to připomíná situaci okolo Wizardry 8, které jsem napoprvé taky sepsul a důvodem byly hlavně souboje. A tady bylo krásně vidět, jak je klíčové to, s jakými předpoklady do hry vstupuju. Když jsem letos rozehrál Wizardry 8 podruhé, s jinou družinou a lépe, tak mi přišlo, že je to diametrálně odlišný zážitek. Přitom nedávno jsem v rámci přípravy videa o W8 znovu nasadil svou importovanou družinu, provedl jsem lehké úpravy podle předchozích poznatků a nakonec se ukázalo, že ta družina zas tak špatná nebyla. Vše co jsem jakoby zvoral sice obtížnost zvýšilo, ale ne tak extrémně, jak mi to původně přišlo. A něco podobného se mi stalo i nyní, byť oprávněné výhrady k soubojům v BG3 mám stále.
Včera jsem využil toho, že mám dohráno, takže už můžu bez starostí sledovat videa ze hry. Mezi prvními jsem si našel video ze souboje s Raphaelem, protože mě zajímalo, jestli to šlo udělat jinak, ostatně video slibovalo snadnou eliminaci Raphaela. Moje družina a míra přípravy vypadaly ve srovnání s družinou toho hráče jako by se sešla banda náhodných žoldáků, co si na sebe navlíkli jen to, co bylo zrovna k mání, a hlavně aby to ladilo k očím
. Takže jsem pýchou vypnul hruď, protože to zvládli i tak. No, ale důležité bylo to, co se dělo potom.
Začátek vypadal podobně, na scénu přišla sféra nezranitelnosti a pak jakoby promrhané první kolo, kdy onen hráč jen na počátku ukecal Yurgira, aby se k němu přidal a Yurgirem pak načnul Korillu (jen načnul, na zabití to byla celkem slabá rána). Když to srovnám se sebou, já v prvním kole zabil Yurgira a skoro jednoho cambiona. Kdybych si dal záležet s přípravou a měl dost lektvarů, tak jsem měl během pár kol od cambionů klid. A to je to, co mi chybí, to porovnání, protože sice u soubojů prskám, ale ony ty souboje prostě tak probíhají. Zakopaný pes je v tom, že mě tenhle styl soubojů nebaví.
I když, zrovna souboj s Raphaelem nebo Ansurem považuji za výborný a vyvážený. Je to přesně to, co bych od toho čekal, tuhý ale férový boj. Naběhnu na bojiště a vymyslím taktiku. A že čelím přesile? Jasně, vždyť Raphael je princ ďáblů, od toho se to čeká. Navíc oba souboje (Ansur, Raphael) jsou čistě volitelné. U těhle soubojů jsem rozhodně neměl pocit, že by mě hra jakkoliv podváděla.
V tom porovnání mám v podstatě léta stejný problém. Kolikrát jsem četl o ideálních kitech a strategiích, jenomže já si pod tím pak představuju úplně jiný průběh hry. Když se pak někdo rozplývá nad 30 body zásahu místo původních 25, tak jen kroutím hlavou, protože to pro mě není očekávaný rozdíl
. Proto se spíš řídím tím pocitem baví-nebaví.
Ale zpět k tomu videu, protože tam nešlo o ty cambiony, ale o samotného Raphaela. A tady se ukázalo, jak jsem jako mág marný
. Mě by vůbec nenapadlo, že je Raphael tak citlivý na mysl ovlivňující magii, protože on jde poměrně snadno zmrazit pomocí Hold Person, a to se všemi důsledky jako je eliminace obrany (snazší zásah, více bodů zranění). Kdybych to tušil, tak ten souboj mohl být ještě kratší a ve finále to mohla být vlastně taková rutina
.
U BG3 jsem nadával nad obvyklé poměry a dost věcí mě opravdu zvedalo ze židle, ale těch lepších pasáží je mnohem více. Opravdu musím pochválit zejména družiníky a interakci s nimi. Líbilla se mi většina úkolů a jejich možnosti provedení, dialogy, různý dopad voleb na hru, humor atd. Popravdě jsem od Larianů čekal víc úletů, čehož jsem se obával nejvíc, ale po většinu času se drželi na uzdě. Příběh bych si asi představoval úplně jiný, ostatně o tom už jsem psal, ale ve výsledku to špatné taky nebylo (teda až na to finále). Vadily mi určité nelogičnosti, ale možná to někde ve hře bylo vysvětleno, jenomže jak jsem přesáhl 100 hodin hraní, tak jsem dost omezil čtení knih apod., protože toho už bylo prostě moc.
Teď mě tak napadá, já jsem v zápisku z finále zapomněl na jednu důležitou věc - mezi pomocníky se objevila i Mizora, která se rozhodla bojovat proti ilithidům, akorát jsem jí pak zapomněl využít, protože mě původně zajímalo, jak si povede v boji. Na druhou stranu po zkušenosti s Aylin to asi ani nebudu zkoušet
.
Autor
Téma: Baldur's Gate 3 - Early Access a plná verze hry (Přečteno 90316 krát)