Zpět v Shadowlands - Gauntlet of SharJeště než se začnu probírat screenshotama, tak shrnu dosavadní postup. V rámci lokací Act I mám splněno víceméně vše. Netuším akorát, co udělat s thayskou knihou ze zbořené vesnice, protože to je úkol, který se tváří, jako by byl splnitelný už v rámci Act I. Popravdě, u některých úkolů se zprvu těžko odhaduje, kde přesně budou mít řešení, například u úkolu s nalezením Nightsong, protože dlouho není jasné, kde to/ho/jí hledat. Ve hře je totiž halda písemností a časem jsem přestal některým věcem věnovat větší pozornost, protože to pro hru beztak nemá význam. Když navíc přečtete něco, co je nějak důležíté vzhledem k úkolům, tak se ta informace zapíše do deníku.
Návrat do Shadowlands byl poněkud bolestivý, protože mi při pobytu v Rosymorn Monastery zmizelo vílí kouzlo. Díky tomu jsem nečekaně zemřel

. Už už jsem si chystal louče, když jsem si vzpomněl na vílí artefakt. Teleportovali jsme se proto do tábora Harfeníků, kde jsem artefakt použil. Přivolalo to onu vílu a mohl jsem jí poprosit o nové požehnání, což mi bez váhání udělila, takže jsem louče zase poslal do kempu.
Původně jsem měl v plánu Laezel nechat v táboře, ale pak jsem si řekl, že si jí ještě chvilku nechám. Došli jsme k soše Shar na náměstí Reithwin Town, kde jsem už dříve odhalil trojici desek. Desky tvoří dohromady nápis/text, ale podstatné je, že fungují zároveň jako spínače, takže jsem rozmístil u desek postavy a desky prokliklal. Na jihu sochy se pak otevřel vstup do Sharite Sanctuary.
Uvnitř je další trojice desek, které jsou tentokrát spojeny se skill checky. Jediná chyba vyvolá trojici strážců a tím jakákoliv další aktivita ve svatyni končí. V případě úspěchu se naopak otevře vstup k oltáři, který může Shadowheart využít k modlení. Jsou za to dočasné bonusy k charisma a inteligenci. Z oltáře jde vzít rituální dýku, ale to opět vyvolá strážce a tak jsem jí raději nechal ležet, abych si případně proti sobě nepoštval samotnou Shar

. Shadowheart kupodivu nemá s takovými akcemi problém, jen občas utrousí info, ze kterého je zřejmé, že Shar naše kroky bedlivě sleduje.
S posílenými atributy jsem se rozhodl znovu absolvovat rozhovor s hostinským Thisobaldem Thormem, ale na konci rozhovoru jsem opět selhal a došlo tak k boji. Chtěl jsem to tedy jen znovu zkusit a pak bych loadnul, ale boj se kupodivu vyvíjel dobře. Thisobaldovo poskoky jsme sundali poměrně rychle, ale pak přišla ta tužší část. Thisobald je totiž nějak náhodně imunní vůči různým typům útoku - jednou je zranitelný sečnými zbraněmi, pak zas jen střelnými apod., a to se nedá nijak odhadnout. Podařilo se mi ho s vypětím všech sil usekat až na nějakých 30 HP, ale musel jsem u toho hodně šachovat s postavami (rozuměj utíkat), protože Thisobald dokáže kohokoliv sundat na dvě rány svým opileckým dechem

. Vypadalo to opět bledě, když jsem si vzpomněl, že Shadowheart má v batohu haldu svitků, které jí pravidelně předávám, a mezi nimi byl i Cloudkill. Hodil jsem ho Thisobaldovi pod nohy a přesouváním Laezel a mě jsem ho donutil v smrtící mlze zůstat. Za další 3 kola bylo po všem.
Odměna není nic extra, ale Thisobald měl v zadní části hospody alchymistickou dílnu, kde kdysi pracoval na unikátním jedu. Ostatně Thisobald býval svého času něco jako travič, takže se nám rodinka Thormů pěkně vybarvuje

. V deníčku Thisobald vzpomíná i na svého bratra Maluse a sestru (?) Gerringothe. V případě Maluse jsem třeba už dříve našel dopis jedné ze sester v nemocnici, kde popisuje jeho podivné až sadistické chování. Současná podoba Thormů tedy nebude ani tak trest, ale spíš půjde o zhmotnění jejich pravé povahy. Každopádně pro jed mi chybí nějaká ingredience.
V Reithwin Town mi zbyla už jen Gerringothe Thorm, ale tu jsem zatím nechal být. Už jsem si jí sice proklepl, ale nenašel jsem žádnou výjimečnou protihodnotu - Gerringothe není nutné zabíjet, stačí jí předat veškeré zlato a nechá vás být ... dost drahá sranda za možnost průzkumu trosek banky

.
Když už Yuyana zmínila v jednom s příspěvků Baldurovu bránu, tak jsem zkusil, jestli bych se dokázal dostat k branám tohoto velkoměsta. Ono to nejde, ale u brány z Reithwin Town se mi znenadání rozezvučelo zařízení od Vosse a za chvilku mě přepadla pětice githyanki na levelu 9. Shadowheart jsem musel uklidit do tábora a místo ní družinu posílit o Karlach. Teprve v novém složení jsem byl schopný se s hlídkou vypořádat, protože jsem alespoň dorovnal síly (my jsme stále level 8). Poté jsem propustil Laezel a přibral zpět Shadowheart, takže jsme zase pokračovali v původním složení
V Shadowlands mi nyní zbylo už jen pár bodů zájmu. Po krátké úvaze jsem se rozhodl pro mauzoleum. Před ním nás zastavil Raphael, který mě varoval před nebezpečím, které nás v mauzoleu čeká. Nechali jsme ho domluvit, a když se Raphael chystal odejít, tak ho zadržel Astarion se svým problémem - záhadné tetování na zádech. Raphael souhlasil s pomocí, ale musíme pro něj zabít jeho rivala, který se uvnitř ruin schovává. Pak zmizel.
Mauzoleum je rodinná hrobka Thormů, kde není prakticky nic zajímavého. Mluvící lebka si žvatlá nesmysly a sarkofág Isobel, dcery Ketherica, je prázdný. Nicméně místnost s jejím sarkofágem byla bezva zapastěná a pod obrazy na stěnách se skrývala tlačítka. S jejich pomocí jsme otevřeli vstup k výtahu kamsi do hlubin.
Jen na okraj, dcera Ketherica zemřela za podivných okolností, což vedlo k tomu, že Ketheric obrátil svou víru k Shar. Pokud si vzpomenete, v táboře Harfeníků žije Selunina kněžka Isobel, kterou se Kethericův poskok pokusí unést/zabít. V první chvíli to vypadá tak, že Ketheric se jen snaží odstranit štít okolo tábora, protože Isobel je právě tou osobou, která kouzlem chrání tábor před smrtícími stíny. Jenomže v hrobce vám začne vrtat hlavou ta shoda jmen.
Výtah nás dovezl do ruin chrámu Shar, kde nás hned v úvodu uvítala socha Shar obklopená silovým polem a za ní byly neodemknutelné dveře! Okolní krypty jsou dobře zapastěné a na první pohled není zřejmé, co je potřeba udělat. Dveře kupodivu není nutné otevírat, dá se za ně dostat oklikou přes zbořenou zeď na západě, ale pro úplnost ...
Nejsem si tak úplně jistý, co pomohlo, ale čtveřice krypt v okolí ukrývá páky. S nimi se dají sesunout lampy u stropu, které pak můžete libovolně zhasínat a rozsvěcovat. Nicméně silové pole to neovlivní. Když už jsem netušil co dál, tak jsem prostě zkusil k soše proskočit skulinou v poli a zadařilo se mi. U sochy je totiž pultík s ovládáním dveří, kterým je odemknete.
Kousek dále v chodbě jsme narazili na "přátelské" nemrtvé, kteří nás nabádaly k odchodu. Po chvilce nám došlo, že jde jen o bezduchá těla, která někdo v pozadí ovládá (měly jednotný hlas), ale víc jsme prozatím nestihli zjistit, protože nás napadly přízraky Dark Justiciářů. Boj to byl poměrně jednoduchý. Jeden z kostlivců přežil a odběhl do chodby na západ.
Jak jsem již zmiňoval, samotný chrám jsou ruiny, ale podstatné je, že jde o chrám, kde žili Dark Justiciáři - jde tedy o ten samý chrám, který je ze strany Grymforge nepřístupný a který hledala Shadowheart. Ve středu chrámu je další výtahová plošina a velká socha Shar, která přesahuje celkem 3 patra. Nicméně ta zajímavá část chrámu má jen dvě patra. Chrám pak jde rozdělit na dvě významé poloviny - západní a východní.
Na západě jsme se vydali po stopách kostlivce z předchozí bitvy a za chvilku jsme bojovali znovu. Po boji se nám odemkl přístup k nekromancerovi Balthazarovi. Shodou okolností jde o týpka, který je zřejmě spojený se stejnojmennou postavou z datadisku k Baldur's Gate II, tedy by mohlo jít teoreticky o jednoho z Bhaalových potomků. Balthazar je poněkud, no, jak to říci, úchylně zvláštní (?), ale holt každá pomoc je dobrá, i ta od nekromancera

. Pokud mu pomůžeme odemknout vstup do nitra chrámu, tak bychom si mohli šplhnout u osazenstva Moonrise Tower, protože Balthazar je jedním z podřízených Ketherica Thorma. Hledá tu pro něj jeden artefakt ... dovtípil jsem se, že tohle bude právě to místo v Podtemnu, kde najdu Nightsong. Příslíbili jsme mu pomoc a zároveň jsme na něm vydyndali zvoneček, kterým lze do boje povolat jeho přerostlého a tupého (nemrtvého) bratra, mohlo by se to třeba hodit.
Nyní to zrychlím, protože řešení postupu jsem již popisoval dříve a hlavně jsem si to celé musel díky bugu zopakovat. Výtahová plošina a dveře do nitra chrámu se odemykají s pomocí tzv. Umbral Gems, které lze získat z trojice Justiciářských zkoušek, čtvrtý kámen je pak v ložnici démona Yurgira. Každá zkouška začíná tím, že se Shadowheart pomodlí u oltáře v příslušné místnosti a tím se zkouška spustí. Self-Same Trial spočívá v tom, že musíte porazit kopie svých postav. Soft-Step Trial je vhodná pro Astariona, protože je potřeba nepozorovaně projít bludištěm se stíny a dostat se k soše na konci. Faith-Leap Trial pro změnu vyžaduje provést postavu po neviditelné klikaté cestě nad propastí (u oltáře je na zemi zakreslena mapa a vy musíte podle ní postavu navádět v reálném prostoru). Na konci je opět socha, ale k Umbral gemu je potřeba využít skok, protože mezi vámi a sochou je teleportační mlha.
V západní části chrámu je ještě jeden zajímavý bod a tím je knihovna. Je střežená přízraky Justiciářů a ukrývá Justiciářské kopí a lepší verzi jejich zbroje. Nicméně je potřeba vyřešit drobnou hádanku, jejíž řešení se ukrývá v textu jedné z místních knih.
Východní křídlo chrámu je doménou démona Yurgira, kterého jsem již popsal a to včetně souboje. Je to právě ten démon, kterého chtěl Raphael odstranit. Odměny jsou tak hned dvě. Při odpočinku do tábora dorazí Raphael a Astarionovi prozradí, co jeho tetování znamená. Cazador, Astarionův pán, se dohodl s Peklem na vzájemně výhodném obchodu - on získá ohromnou moc a na oplátku Peklu obětuje všechny své poskoky. Každý z poskoků tak byl označen speciálním tetováním, ale stala se nemilá věc, jeden z nich utekl

. Ano, Astarion je poslední dílek do skládačky, proto ho chce Cazador živého a snaží se o to už dobrých 200 let. Druhou odměnou je poslední Umbral gem.
Nyní jsem tedy mohl sestoupit do nitra chrámu, což jsem samozřejmě testnul, ale moc dobře to nedopadlo. Navíc nemám Shadowlands komplet uzavřené, takže tuhle část zatím nechám být a vrátím se zase na povrch. Nyní je také zřejmé, že chrám má přímou souvislost s osobním úkolem pro Shadowheart, takže jí můžu případně na chvilku propustit a využít jiné složení družiny.
A když už jsem (skoro) u těch vztahů, ještě v průběhu průzkumu Rosymorn Monastery se nečekaně rozvinul vztah Karlach směrem k mojí postavě. Nechtěl jsem jí odmítat přímo, tak jsem to bral celou dobu oklikou. Jenomže tím jsem se dostal poměrně rychle do situace, která může skončit společnou nocí a tím se ten vztah už jen potvrdí

. Bylo to nečekané a hlavně z toho nebylo moc úniku. Zkusil jsem z toho opět vybruslit vhodnými dialogy, ale jaké to bude mít důsledky, to ukáže až čas. Tohle fakt nebyla cesta, kterou jsem chtěl jít a docela mě překvapilo, že to přišlo takto bez varování. Samozřejmě toho o pár nocí později využil Wyll, ale toho jsem uzemnil rovnou

.