Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Aha, já se předběhl . Myslel jsem si, že tahle část končí s Moonrise Tower a mauzoleum je jen odbočka k úkolu pro Shadowheart. Balthazar mě v tom pak navíc utvrdil, protože plněním úkolu pro něj bych si měl prý šplhnout ve věži.  No, takže to vlastně nemusím zatím hrotit.

Už mám všechny 3 kameny ze zkoušek a chybí jen kámen od démona, jenomže situace na bojišti je zas o něco jiná a musím nejprve vymyslet nějakou schůdnější taktiku. Ono předtím to taky nebyl zrovna ukázkový pokus (dokonce jsem chtěl nasadit výbušné sudy, ale démoni jsou kupodivu na oheň imunní ).

Démon Yurgir má takovou blbou vlastnost, a to je fakt, že se po útoku vždy skryje do stínu, takže na něj nemůžu útočit. Musím tedy najít něco, čím tu neviditelnost narušit. Jinak už mám hrubý plán, jak si s Yurgirem a jeho kumpány poradit a vyhnout se přečíslení.

[Yuyana]

Elemire, jaký to štěstí že výbušný sudy dávaj force damage. Můžu tě ujistit, že jsem je vyhodila do vzduchu a ještě jsme se společně nasmáli.

Edit: taky ho můžeš ukecat,  ať spáchá sebevraždu, je blbej jak necky. Ale to jsem považovala za nesportovní.

Finální boj aktu je v moonrise towers, jistě. Nejprve projdeš tou vodou v dungeonu, najdeš Nightsong, a pak hurá na moonrise towers, kde je extrémně, extrémně frustrující souboj s opravdu velkym množstvim účastníků.

V zásadě to funguje tak, že stojíš v hloučku Harperů, v magický temnotě, zpomalenej, a nepřítel tě nestále kouzlem stahuje na jedno místo do středu tý temnoty. Takže nic nevidíš, nemůžeš nic dělat, nemůžeš se hnout, protože jsi obklíčenej spojencema, nemůžeš je ani přeskočit, protože seš zpomalenej, a jen cca půl hodinky sleduješ, jak hraje počítač. Vymejšlel to kretén, ale vybitim moonrise towers dopředu se celá tahle sračka přeskočí a hra je najednou mnohem příjemnější.

Jako... v mnoha ohledech je to skvělá hra, ale tyhle hromadný souboje jsou prostě nedomyšlený.

[Elemir]

Sudy jsem předtím zkoušel (ty s ohnivým vínem), ale mělo to nulový efekt, všichni se tvářili nezranění, tak jsem to zavrhl a zkusil jsem Yurgira odlákat bokem. Pak jsem ho s pomocí několika loadů kuchnul (holt jsem si musel vypomoci). Jenomže ten pitomec po smrti odhodil nějaké bomby a ti jeho poskoci je pak využili proti mě, takže to byl hooodně zdlouhavý souboj plný dalších loadů. Teď jsem přišel na to, že Yurgira jde odlákat od těch ostatních hodně daleko, takže ho tím dokážu v podstatě izolovat. Akorát by to chtělo ho taky dostatečně rychle zabít .

Mě už ty souboje celkově lezou krkem. Venku už jsem se třeba stihl střetnout s hlídkou githyanki na levelu 9 a musel jsem kvůli tomu pozměnit složení družiny, abych ten rozdíl alespoň trochu umazal. Uvnitř mauzolea je pro změnu řada soubojů v podstatě jednoduchých a pak najednou Yurgir ... Fakt mě ta divná vyváženost hry vadí a do toho ty souboje začínají být dost zdlouhavé. Hospodskýho v Shadowlands jsem jinak už kuchnul, ale vůbec netuším, jak ty jeho imunity fungují. Hodně jsem ho po kouskách usekal, ale v závěru boje jsem byl rád za cloudkill, kdy jsem ho donutil se jím několikrát projít.

Jestli to takhle bude pokračovat dál, tak asi začnu uvažovat o snížení obtížnosti a budu to chtít prostě už jen doklepat. Příběh, interakce se světem atd. jsou výborné, pořád mě to táhne vpřed, ale ty souboje jsou fakt na prd. Studenou sprškou byla pro mě Self-Same Trial, ne pro obtížnost, ale kvůli tomu, co jsem v ní viděl.

Jen pro doplnění, pro ty, co neví ... Self-Same Trial je jedna ze zkoušek, kde se dá získat Umbral gem. Zkouška spočívá v tom, že hra vygeneruje obrazy vašich aktuálních postav v družině a vy je musíte v boji porazit. Kurňa, ty moje obrazy byly v útocích mnohem úspěšnější a měly větší šanci na kritický útok. Kdyby takto bojovaly mé reálné postavy, tak bych si vůbec nestěžoval! Jenomže takhle prostě ty boje nevypadají a je krásně vidět, jak hra při nich podvádí (o co hůř, ty obrazy jsou vlastně zdánlivě slabší verzí vašich postav a přitom si vedou podstatně lépe).

Někde jsem četl nějaké hodnocení efektivity Laezel, která je prý skvělou ranařkou, protože má později haldu útoků a dost se trefuje ... je vidět, že dotyčný hrál úplně jinou hru . Moje Laezel na levelu 8 má tak 30% šanci na zásah. Oproti tomu Karlach se u jednoho silného typu útoku automaticky zvyšuje pravděpodobnost zásahu nad 90%. Někde mezi Laezel a Karlach je pak můj hraničář. Buďto šlo o lehčí obtížnost nebo ... nebo mě vlastně ani nic jiného nenapadá.

[Yuyana]

Tady je problém v tom, že lidi nikdy neřeknou, jakou maj obtížnost, případně jestli maj módy... taky jsou tam buffy, dočasný lektvary na zvýšení kde čeho. Fakt že Laezel může bejt za určitejch okolností efektivní... ale jako efektivnější než ostatní? To bych se zasmála, spíš má nakdo nízkej standard, nebo varianta B, neumí použít další postavy. Mimochodem toho démona u mě zabil Astarion během jedinýho kola. Sám. Jeho miniony jsem vzala sudama. Ten boj je prostě třeba se trochu naučit. Hodně naučit. Chce to experimentovat. Proto je tam ten respec. Ta hra je lepší čim dýl jí člověk hraje.

Což je legrační, protože jsem dobrejch 40 hodin klela jak dlaždič. A teď je to uplně v pohodě. Prostě jsem přišla na to, co dělat. Našla efektivní kombinaci postav, funkční strategii. Ze začátku jsem vůbec nevěděla, jak zabít základní gobliny.

Mě osobně hrozně pomáhá rozjet hru znova a začít se to jako učit od začátku. Aplikovat co umim a zlepšit to. Jak mám už moc skillů, tak se v tom ztrácim a pak jen nadávám a nevim co mačkat.

[Yuyana]

Když nad tim tak přemejšlim, tak mi asi pomohlo, že jsem před tim hrála Radical Red hack verzi pokémona. To je hra, která člověka opravdu naučí "vyvstekej se a zkus to zejtra" strategii. A ta radost, když na to člověk přijde. A vyhraje. Po patnácti pokusech. Tohle je něco podobnýho. Člověk má chuť hrát dál. Zkusit to znovu, aby se posunul v příběhu. Ale to nemá smysl. Mozek potřebuje přemejšlet nad strategií. Upřímně, jsem ráda, že to tak je. Jinak by to bylo moc jednoduchý. Mám ráda ten záchvat dopaminu, když mi dojde, že jsem se celou dobu chovala jako idiot, a ono to bylo jednoduchý.

[Elemir]

Yurgir je mrtvý, zvolená taktika byla na možnosti družiny správná . Sice to nevyšlo úplně podle mých představ, ale alespoň jsem zjistil, že ta neviditelnost jde Yurgirovi schodit i jinak.

Ale od začátku ... stačí nechat postavy za rohem chodby se zbořeným schodištěm, kde stojí Displacement Beast a toho pak jednou postavou trefit, čímž se vyvolá boj. Pokud i tahle útočící postava couvne urychleně zpět, tak nepřítel nedokáže určit, odkud přesně útok šel a bude zmaten. Nyní stačí jednou postavou nakukovat pod schodiště a lákat nepřítele po jednom k připraveným postavám, čímž se elegantně odstraní přečíslení. Mezi tím vyleze i Yurgir.

První kolo zůstal Yurgir viditelný a dostal první nálož úderů, v druhém kole mu neviditelnost sundala Shadowheart pomocí svitku s detekcí neviditelnosti. Bohužel jsem měl jen jeden a Yurgira se mi nepodařilo v druhém kole sundat (tentokrát jsem v boji neloadoval). Yurgir se zneviditelnil znovu a co teď? Haha, Shadowheart umí kouzlo s plošným efektem, které kolem ní vytvoří štít s nekrotickým zraněním. Stačilo ho seslat a Shadowheart poslat na místo, kde se Yugir zneviditelnil. Štít ho zranil a Yugir byl opět vidět, takže v třetím kole padl. Zbytek jeho grupy byla už jen otázka času.

Jasně, vzhledem k možnostem je potřeba vymýšlet taktiku a někoho to opravdu může bavit. Nicméně já vycházím z toho, že střední obtížnost je taková obtížnost, kde by si měly postavy vystačit sami a s průměrnou výstrojí. Nadužívání lektvarů a využívání prostředí není nic, co bych chtěl používat a hra by to měla respektovat. Ad učit se taktiku ... přesně proto nehraju soulsovky .

Dobře, beru 2-4 pokusy na těžší souboj, to se stává, ale tady je to o to úmornější, že je to tahovka a všechno se strašně vleče. No a pokud mě něco nebaví, tak mě nebaví se v tom ani vrtat. Yurgirovi jsem se svou partou ve složení hraničář, Karlach, Astarion a Shadowheart věnoval od včerejška 5 pokusů. Zabil jsem ho při třetím a pátém, jenomže jsem u toho strávil dohromady přes 2 hodiny a to u mě prostě není definice zábavy, rozhodně mi to žádnou radost nebo satisfakci nepřineslo.

Pořád si to chci hrát po svém a hra by mi to měla umožnit a zároveň bych se přitom neměl cítit neférově. Vždyť i EA byla balancovaná hůře a najednou to v ostré verzi dokázali upravit. Mě se skutečně nechce postavy v družině střídat a vymýšlet kombinace povolání vs dovednosti. Nebavilo mě to dřív a teď už se těžko budu přizpůsobovat .

Edit: tak ono to asi nebylo jen tím ochranným kouzlem u Shadowheart. Kouzlo odhalení neviditelnosti trvá docela dlouho a funguje tak, že si neviditelný nepřítel hází na záchranu. Byla to tedy spíše souhra dvou faktorů - kouzlo na odhalení a zásah ochranným kouzlem, který Yurgira vyrušil.

[Yuyana]

Za těhle okolnstí si myslim, že bys měl opravdu snížit obtížnost. Dokonce bych možná i doporučila nějaký ulehčující módy. Můj přístup je spíš že to schválně hraju na střední/vyšší obtížnost, protože se to chci naučit a přijít na to. Takže jsem sice nasraná, ale spokojená. Pokud to máš jinak, tak si to prostě ulehči. O nic nejde.

[Elemir]

Přístup máme opravdu jiný . Pro mě je klíčové, že když někam naběhnu, tak si chci s tou situací poradit pokud možno v tom jednom pokusu s tím, co mám. Nehledám žádné specifické řešení. Už z toho prvního pokusu bývá jasné, co by bylo případně dobré upravit. U BG3 je postup jiný. Někam naběhnu, kouknu kam umístím sudy, kam švihnu lahvičky s tukem, odkud koho shodím apod. A nejlépe tak, že to dělám nepříteli přímo před nosem, protože on přeci čeká, než si bojiště připravím . Přesně tohle jsem kritizoval už v EA a Lariani to taky do ostré verze odstranili. Nehledě na to, že mi to kazí imerzi.

Opravdu nehledám ulehčení ve formě modů apod. Jenom jsem od EA doufal v jinou hratelnost.

[Yuyana]

No, to já vidim, že nehledáš, kdybys hledal, jistě bys dokázal najít :-D. Nevim, no. podle mě hra na střední obtížnost má bejt výzva, která dá hráči příležitostně ošklivě na držku. Ale tak, každej máme jiný očekávání. Já osobně bych si na tvym místě prostě tu obtížnost stáhla a užila si to, ale chápu, že máš hrdost zkušenýho hráče :-D.

[Elemir]

Ne, v tomhle máme stejná očekávání, ale jiný pohled na to, jak by to mělo v reálu probíhat/vypadat. Jeden čerstvý příklad. Šel jsem se podívat co nebo kdo je vlastně Nightsong, přičemž jsem se na předpokládaném bojišti setkal s Balthazarem. A teď je tu asi několik možností, já vycítil příležitost a Balthazarovi jsem pohrozil.

Než jsem se nadál, bylo na bojišti cca 20 kostlivců lehce pod mým vlastním levelem (taková běžná dovednost nízkolevelového nekromancera). Balthazar trefil Astariona kouzlem, čímž mu snížil hody, takže Astarion stihl jednoho kostlivce akorát načnout a druhý ho skopl přes okraj plošiny, takže pro Astariona konec. No a jak asi dopadl můj hraničář mezi 20 kostlivci a Balthazarem? Samozřejmě neměl šanci, protože v tom počtu příchozích úderů stačí i čtvrtina a je zle. Mám plátovku, odolnosti a je mi to k prdu. I kdyby na skále nade mnou stál Gale s fireballem, tak je mi úplně jedno, že hra neumožňuje friendly fire, protože v druhém kole jsem byl beztak tuhý. A to je to, co na té hře kritizuju. Moje postava je na cestě k záchraně světa a přitom má meč akorát k tomu, aby se o něj opírala.

Takže řešením je, abych seskočil sám, nebo ještě lépe Shadowheart, ta Balthazara vyprovokovala a pak zase zdrhla ke skále, kam se kostlivci kolem ní seřadí a Gale je spraží plošňákem. Opravdu taktický majstrštyk . Ještě, že nehraju za paladina, protože bych to musel považovat spíš za parodii.

O hrdost tu nejde, pokud jsem si někdy nebyl jistý, tak jsem hru klidně rozehrál na nízké obtížnosti, s tím fakt problém nemám. Tady jde spíš o to, že pokud chci BG3 zhodnotit, tak bych to měl hrát na střední a bez modifikací, protože střední obtížnost je u cRPG obvykle brána jako ta, pro kterou byla hra designována.

[Yuyana]

Jak to myslíš s tou friendly fire?

K Baltazarovi jsem se připlížila a shodila ho z útesu, žádnej boj se nekonal.

[Elemir]

Tím myslím, že můžeš fireball bezpečně plivnout mezi společníky, tedy alespoň si myslím, že si to nedávno psala.

Shodit Balthazara ... no jasně, ale to jde přesně proti mému (hernímu) přesvědčení .

[Yuyana]

Jo jo, Gale umí házet fireball přes partu, to jsem říkala. Jsem nepochopila to že to hra neumožňuje.

Jsi čestnější než já. Proti mýmu přesvědčení neni nic, vidim útes, vidim nepřítele - doppler effect. Ježibaba, Baltazar, Cazador, všichni se rozpleskli. Fakt že později jsem dávala Baltazara rovnou nahoře, taky se mi ten boj dole nelíbí. Když si nemůžu pořádně vybrat, kde stojim, a všude je blízko ke kraji...

[Elemir]

No a to jsou právě ty drobnosti, které se pak u mě sčítají jedna k druhé. Podobně to vlastně dopadlo u Wizardry 8, dohrál jsem je, ale ... Teprve druhá rozehrávka ukázala, kde byla slabá místa v družině, což jsem tušil už v té první, a že ne vše funguje tak, jak jsem si u té první rozehrávky myslel. Rozdíl je akorát v tom, že u Wizardry 8 šlo hlavně o tu partu. BG3 mě bohužel tlačí ještě dále. Ale třeba další rozehrávka bude taková, že na tu hru přistoupím.

Ostatně mě teď jde celou dobu hlavně o to, jak se bude projevovat Shadowheart. Samozřejmě, že jsem měl kolikrát sto chutí jí nahradit mágem, což by mi dost problémů vyřešilo. Balthazara teď nechám být, půjdu nejprve do Moonrise Tower a pořeším ještě pár věcí kolem.

Jinak mě včera v souvislosti s tou hrdostí zkušenýho hráče napadl výrok Bruce Leeho ... "Nebojím se člověka, který trénoval 10 000 kopů, ale bojím se člověka, který trénoval jeden kop 10 000krát." Dá se to krásně aplikovat i na RPG . Bez ohledu na to, kolik jsem toho odehrál, tak ty vědomosti jsou málokdy přenositelné ze hry do hry, protože se to skoro vždy bude lišit v detailech, s tím je potřeba počítat.

Z fleku mě teď napadá Dungeon Master vs Knightmare. Oboje dvoje funguje na stejných základech, ale výsledkem jsou dvě hry s odlišným přístupem k hraní. Dohrát DM před rozehrávkou Knightmare by se dalo brát jako malé bezvýznamné plus - víš do čeho asi tak jdeš, ale realita je stejně úplně jiná. Na BG3 teď závisí, jestli dám vůbec šanci dalším tahovkám s implementací D&D, jako je třeba Solasta nebo Pathfinder (byť ten není čistokrevné D&D).

Každopádně se pořád snažím dalším informacím o BG3 vyhýbat, abych se zbytečně nenechal inspirovat např. konkrétním rozvojem postav. Připomíná mi to totiž třeba éru Diabla II, kdy se pak na internetu začaly rychle šířit informace o ideálních kitech, co a kdy naklikat, protože je přeci zbytečné dělat stejnou chybu jako někdo jiný, když už známe řešení . Je fakt, že k BG3 jsem přistoupil bez nějakého hlubšího seznámení se změnami v systému, což tak nějak odpovídá tomu, jak kdysi dopadl můj vstup do her postavených na D&D 3.x. Pro sebe jsem si zřejmě tu volnost v hraní příliš idealizoval a hodně položek v rozvoji postav bude přítomných jen proto, protože je tam prostě Lariani potřebovali nacpat, ale realita bude taková, že funkční/užitečné, bude zase jen něco.

[Yuyana]

To je přístup, kterej naprosto respektuju. Já jsem to dotáhla se svojí suboptimální partou až do třetího aktu. Pak jsem vyhledala nějaký tipy, část jich implementovala, část ne. Hodně jsem zkoušela různý společníky, rozehrála hru za různý povolání, dělala nějaký vlastní pokusy.

Je pravda, že řada her vypadá, jako že by měly bejt zkušenosati přenosný, ale občas je to naopak, a spíš to škodí, protože člověk má očekávání. Jako když jsem se pokoušela hrát Wizardry 8 hned po Wizards and Warriors, a dopadlo to katastrofálně. ... Nebo když jsem se pokoušela implementovat zkušenosti ze Serious Sama do Deus Ex... :-D. To byl ovšem fail.