No a to jsou právě ty drobnosti, které se pak u mě sčítají jedna k druhé. Podobně to vlastně dopadlo u Wizardry 8, dohrál jsem je, ale ... Teprve druhá rozehrávka ukázala, kde byla slabá místa v družině, což jsem tušil už v té první, a že ne vše funguje tak, jak jsem si u té první rozehrávky myslel. Rozdíl je akorát v tom, že u Wizardry 8 šlo hlavně o tu partu. BG3 mě bohužel tlačí ještě dále. Ale třeba další rozehrávka bude taková, že na tu hru přistoupím.
Ostatně mě teď jde celou dobu hlavně o to, jak se bude projevovat Shadowheart. Samozřejmě, že jsem měl kolikrát sto chutí jí nahradit mágem, což by mi dost problémů vyřešilo. Balthazara teď nechám být, půjdu nejprve do Moonrise Tower a pořeším ještě pár věcí kolem.
Jinak mě včera v souvislosti s tou hrdostí zkušenýho hráče napadl výrok Bruce Leeho ... "Nebojím se člověka, který trénoval 10 000 kopů, ale bojím se člověka, který trénoval jeden kop 10 000krát." Dá se to krásně aplikovat i na RPG

. Bez ohledu na to, kolik jsem toho odehrál, tak ty vědomosti jsou málokdy přenositelné ze hry do hry, protože se to skoro vždy bude lišit v detailech, s tím je potřeba počítat.
Z fleku mě teď napadá Dungeon Master vs Knightmare. Oboje dvoje funguje na stejných základech, ale výsledkem jsou dvě hry s odlišným přístupem k hraní. Dohrát DM před rozehrávkou Knightmare by se dalo brát jako malé bezvýznamné plus - víš do čeho asi tak jdeš, ale realita je stejně úplně jiná. Na BG3 teď závisí, jestli dám vůbec šanci dalším tahovkám s implementací D&D, jako je třeba Solasta nebo Pathfinder (byť ten není čistokrevné D&D).
Každopádně se pořád snažím dalším informacím o BG3 vyhýbat, abych se zbytečně nenechal inspirovat např. konkrétním rozvojem postav. Připomíná mi to totiž třeba éru Diabla II, kdy se pak na internetu začaly rychle šířit informace o ideálních kitech, co a kdy naklikat, protože je přeci zbytečné dělat stejnou chybu jako někdo jiný, když už známe řešení

. Je fakt, že k BG3 jsem přistoupil bez nějakého hlubšího seznámení se změnami v systému, což tak nějak odpovídá tomu, jak kdysi dopadl můj vstup do her postavených na D&D 3.x. Pro sebe jsem si zřejmě tu volnost v hraní příliš idealizoval a hodně položek v rozvoji postav bude přítomných jen proto, protože je tam prostě Lariani potřebovali nacpat, ale realita bude taková, že funkční/užitečné, bude zase jen něco.