Mám za sebou nějakých 25 hodin a podle počitadla postupu jsem zhruba v 1/3 hry, takže už si mohu dovolit k tomu něco napsat
Začnu poněkud neurčitě a možná rovnou vypíšu pár negativ. Trochu na vážkách jsem už u samotného příběhu. Odyssey má poněkud unylý začátek, dlouho mi trvalo, než jsem se dokázal s hlavním hrdinou sžít. Nepomohla tomu ani úvodní zápletka, která vlastně nemá s nosným příběhem příliš společného.
Na počátku jsem si mohl zvolit, za koho ze sourozenců Nikolaiose budu hrát (Alexios nebo Cassandra). Sáhl jsem po Alexiovi, jehož šťastné dětství ve Spartě skončilo za záhadných okolností, anebo lépe řečeno, Alexios se ke svému dětsví vracel zprvu jen nerad. Má to totiž smysl, protože minulost Alexia se hráči odkrývá postupně, neboť se tím odkrývá i pointa celého příběhu hry. Po úvodu v Kefalonii se příběh rozvine naplno, ale celé tajemno okolo Alexiovo minulosti a budoucnosti skončí návštěvou Delf, kde hra vyklopí karty na stůl a od této chvíle už je příběh snadno předvídatelný (to se stane zhruba po 20 hodinách od začátku hry).
Když to srovnám s Bayekem z Origins, tak zápletka Odyssey je podstatně slabší a není ani tak dramatická. Odyssey ani nevypráví o řádu Assassínů nebo Templářů, časově jde dokonce ještě před Origins, takže Alexios je tu jen řadovým žoldákem, který má jen pár speciálních schopností a nevšední rodiče. Odyssey možná mohla opustit komplet sci-fi prvky, bylo by to pro hru asi lepší.
Graficky je hra s Origins identická, jen množství písku nahradily zelené lesy a pásma hor. Z počátku je vše nové a vskutku nádherné, ale po několika hodinách jsem zažil pár prvních deja-vu. Jednak jsem narazil na identické struktury jeskyní a k tomu jsem na pár místech venku skoro přísahal, že tohle bylo v Origins. Zřejmě byly využity stejné modelace krajiny, jen se trochu upravily objekty, ale to nic nemění na tom, že některá místa vám budou prostě povědomá. Oproti Origins už se ani tolik netoulám po městech, jakoby jim najednou něco chybělo. Ona ta egyptská atmosféra mi asi byla bližší, na druhou stranu to dělá možná to, že Odyssey vypadá spíše jako rozšíření Origins a obě rozehrávky dělí málo času. A taky je pravdou, že do Atén jsem se třeba dostal teprve před pár hodinami
Poslední výrazná výtka bude směřovat k námořním bitvám. U Origins to byl chvilkový doplněk, který nijak nenarušil celkovou atmosféru hry, ale u Odyssey jsou některé bitvy pevnou součástí děje. Při troše šikovnosti se dá bitvám na moři vyhnout, ale dost záleží na tom, jak hra resetne pozice nepřátelských lodí. Loď se dá samozřejmě vylepšovat, ale tím se akorát kompenzuje level nepřátelských plavidel, protože zrovna lodě udržují vyrovnaný levelscaling. Nejhorší situace je při přepravě na dlouhé vzdálenosti, kdy si kvůli jednomu kiksu v boji zopákne kus celkem nudného přesunu po moři. V Odyssey je naštěstí také fast travel přes objevené pozorovatelny, takže stačí absolvovat jen cestu tam a pak už to pořeší fast travel.
V bojích na souši taky trošku přituhlo, což jsem věděl, takže jsem začal už jen v úrovni hard (teď si nejsem jistý, jak to bylo v Origins, protože tam se tuším přidávala dodatečně extra tuhá obtížnost, takže jsem možná vůči Origins zvolil stejně). Každopádně headshoty už nejsou zaručenou metodou úspěchu, řadu nepřátel je potřeba po výstřelu dorazit a to samé platí o vraždění ze zálohy. Z počátku je to dost znát, později to začnou kompenzovat dovednosti a výbava, takže při dobré konstelaci lze headshotem sundat i nepřítele o 3 levely výše, nelze na to však spoléhat.
Odyssey šla v tomto ohledu už plně ve šlépějích Zaklínače 3, takže hra si hlídá váš odskok od nepřítele (co je 3 levely nad vámi, to vás sundá na jednu kontaktní ránu - popř. speciální útok jedem apod.). Novinkou je navíc to, že mezi běžnými hlídkami se mnohem více objevují obrněnější velitelé, kteří jen tak nepadnou. V Origins byli tuším jen 4 extra tuzí velitelé, v Odyssey je jich mnohem více. Potíž tvoří i skupinová AI, takže tužšího protivníka nemusí být snadné odizolovat od ostatních. Nicméně tohle vše je určitě dobře řešitelné snížením obtížnosti, ale rozhodně bych se hard nebál
Mě to takhle docela vyhovuje a oproti Origins je to nakonec lepší (u nich časem ty boje upadly do rutiny, protože už neměly čím překvapit).
Tábory nepřátel se oproti Origins také chovají jinak. Už nedochází k jejich kompletnímu respawnu při opuštění oblasti nebo nahrátí hry, ale jejich obsazení se přizpůsobuje ději. Každá oblast Řecka je pod správou Atén nebo Sparty a mezi těmito státy probíhá neustálý boj. Pevnosti v oblastech tak náleží právě jedné z frakcí (nebo banditům apod.), takže čištěním táborů se mimo jiné oslabuje vliv dané frakce v oblasti. Ve finále tím oslabíte i místního vůdce, kterého potom můžete snadno zabít (oslabením jeho vlivu přijde o ochranku, zázemí apod.). Tím se v dotčené oblasti zpřístupní skupinová bitva, do které můžete aktivně zasáhnout a to buďto na straně dobyvatelů nebo na straně obránců. Je to nepovinné, ale jsou za to odměny, zkušenosti a hlavně můžete ovlivnit, kdo oblast do budoucna ovládne.
Není to úplně špatný nápad, ale brzy zjistíte, že kvůli podrobnému průzkumu oblastí musíte bojovat jak s Atéňany, tak i se Sparťany a dost to nalamuje vztah, který si s jednou z uvedených frakcí budujete. Mě ta rovina nezávislého žoldáka v Odyssey moc nejde, Bayek měl v Origins v tomto ohledu mnohem lepší výchozí postavení (byl Medžajem) a dávalo to té hře větší smysl.
Strom dovedností je standardní, ale došlo k úpravě kraftění. Nyní si hlavní postava už neupgraduje svoje speciální věci, ale nošené předměty může vylepšovat runami. V inventáři se navíc dají snadno připravovat šípy. Hlavní vražedná zbraň (Leonidovo kopí), se upgraduje ve svatyních (výhních) pradávných a na upgrade kopí jsou vázány i některé vyšší úrovně dovedností (něco je omezeno levelem, něco příběhem a něco právě úrovní Leonidova kopí). U zabití ze zálohy přibyla možnost nepřítele omráčit, což souvisí s možností najmutí postav do vlastní flotily. Ne každého tak musíte nekompromisně likvidovat.
Kdo si "oblíbil" v Origins Fylakytaie, tak nebude zklamán ani v Odyssey
Nájemných žoldáků je mnohem více a obyvatelé je na vás budou aktivně posílat za různé prohřešky. Normálně si vás všímat nebudou, ale jakmile jim někdo zaplatí za vaši hlavu, je potřeba se mít na pozoru. Ke konci dnešní rozehrávky jsem například musel odstranit celkem 3 nájemné zabijáky při čištění jedné jediné pevnosti (přístavu). Naštěstí z Origins vím, že to nejsou zas tak nezdolní jedinci, takže pokud mi to level dovolí, tak se jim stavím přímo (... s lukem v ruce ...
). Honbu lze navíc přečkat v ústraní nebo stačí zabít toho, kdo jim za vaši hlavu zaplatil (popř. je možné se na mapě světa přes patřičnou volbu vyplatit).
Odyssey pracuje mnohem více s adrenalinem hlavní postavy, takže mám k dispozici např. nabíjecí střely, které poskytují mnohem větší poškození. Tím se některé boje docela zlehčují, nebo přinejmenším jsou vůbec schůdné. Kontaktní boj moc nehodnotím, protože jak jsem se v Origins nakonec rozehrál, tak mi přijde kontaktní boj celkem standardní. Parírování je třeba dobře udělané a tvoří pilíř úspěšného boje. Tužší nepřátele bez něj nelze moc dobře likvidovat, navíc tu hraje významnou roli i typ použité zbraně. Jenom je potřeba si chvilku zvykat na ovládání úskoků a přepínání mezi slabým a silným úderem.
Celkově jsem s hrou zatím spokojen, ale pokud jde o úkoly, tak jsem nenarazil na nic, co by mi nějak utkvělo v paměti. Je to takový slepenec akcí vsunutý skoro jako vata mezi hlavní příběh a nutnost levelovat. Ono ani v tom příběhu nebylo ještě nic až tak překvapivého a od návštěvy Delf už mě asi ani moc překvapení nečeká. Hm, vlastně jo, vzpomínám si, dnešní večírek u Perikla a bisexuální bohém, to byla zatím asi nejsilnější a poměrně vtipná příhoda ... tedy pokud přistoupíte na jeho návrh
Jinak už jsem to před chvilkou načnul, Odyssey také staví na setkáních s historickými postavami a tahle část je tu velmi povedená. Příběh se odehrává za dob Perikla a kolem něj se točí celá plejáda známých jmen. Večírek u Perikla byl vlastně jen o historických postavách.