Mě to nakonec nedá a něco sesumírovat musím
Nicméně varuji před spoilery (hlavně příběh) ...
Jak už jsem i dříve psal, hra začíná poněkud nemastně - neslaně a z počátku nejde úplně dobře odhadnout, nakolik vážně se hra bude brát. Navození úvodní atmosféry se zkrátka moc nepovedlo, ale s přibývajícími hodinami se to začne rychle měnit k lepšímu. Bard's Tale IV je nakonec mnohem temnější, než se může na první pohled zdát.
Intro začíná popisem velké války mezi lidmi a staršími rasami, kdy jsou lidé hnáni vůlí boha Farmhaira (snad jsem to napsal správně). Celé se to nějak zvrtne a Farmhair se stane společným nebezpečím všech, jenomže není k zastavení. Pak se záhadně na zemi objeví hudební magie, která pomůže uzavřít trhlinu v prostoru a s její pomocí je Farmhair doslova uspán. Není to však zadarmo, lidská dívka označovaná jako Panna, se musí obětovat k věčnému zpěvu a tak je společně s Farmhairem uvrhnuta do hlouby trhliny, kde zpěvem udržuje tenkou hranici mezi oběma světy (přímo Farmhaira ve hře neuvidíte).
Mezitím se na Skara Brae sesype trojice pohrom nejprve v podobě kouzelníka Mangara, poté Lagotha Zanty a nakonec boha Tarjana. Tohle vše je součástí původní trilogie. Čtvrtý díl navazuje 100 let po událostech 3. dílu, kdy bylo původní Skara Brae zničeno a na jeho pozůstatcích vyrostlo zcela nové město. Město, které se v posledních měsících stalo líhní nenávisti, kterou tu rozdmýchává kult boha Otce. Za vším stojí postava biskupa Hendreka, který bez milosti pronásleduje jedince starších ras a sympatizanty volnomyšlenkářského Cechu Dobrodruhů. Toho cechu, který Skara Brae už tolikrát pomohl.
Zpočátku není podstata téhle zápletky příliš jasná, ale s postupem v příběhu se její jednotlivé nitky začnou odhalovat. Hendrek není ničím jiným, než-li poskokem nekromantky Yadis, která postupně přivedla zpět na svět zmíněnou trojici záporáků původní trilogie. Jejím cílem je osvobodit boha Farmhaira, a tak hledá místo jeho odpočinku a způsoby, jak se k němu dostat. Yadis má výhodu v tom, že je vždy o krok napřed, takže z pohledu hráče sledujete, co se nedlouho před vaším příchodem do dané lokace stalo a postupně likvidujete její pomocníky, kteří už jí nejsou k užitku - tedy i onu trojici záporáků přivedenou zpět na svět.
Děj hry je přitom rozdělen na kapitoly a o obsahu každé z nich se dozvíte, pokud po loadu save pozice necháte barda domluvit, protože on vám prozradí, co vás čeká a jak to skončí. Na vás už pak je konkrétní provedení ve hře. Je to docela zajímavý herní prvek.
Družina se z podzemí Skara Brae vydává postupně do Baedish Lowlands, kde nabírá na síle, aby na konci mohla projít do Lesa Inshriach a cestou porazit prvního z Yadisiných pohůnků. V Inshriachu pak na družinu čeká Mangar a později i Tarjan. Mezitím si družina odskočí na ostrov Stronsea, kde porazí Lagotha Zantu a je svědkem únosu Kláry. Zdánlivě obyčejné dívky, která však v sobě nese krev předchůdců Panny. S její pomocí pak Yadis Pannu odstraní (jednoduše Kláru obětuje, čímž zabije i Pannu). Po porážce Yadis v trhlině je nutno vybrat nového zpěváka a královna elfů pak na všechny přítomné sešle kouzlo zapomnění, aby se informace o trhlině už nikdy nedostala do špatných rukou.
... KONEC PŘÍBĚHU
Nosná linka příběhu není tou jedinou, kterou ve hře sledujete. Každý úkol je v podstatě spojený s nějakým vedlejším nebo doprovodným příběhem, který může, ale taky nemusí, souviset s hlavním dějem. Hodně je to vidět na kontrastu Badesih Lowlands a Lesu Inshriach, jenž je přímo pod vlivem moci Yadis. Dialogy jsou dobře a srozumitelně napsané a hodně to podtrhuje celkovou atmosféru a vážnost tématu hry. Občas dojde i na nějakou dialogovou volbu, ale moc se toho ve skutečnosti ovlivnit nedá.
Vizuál hry je povedený, ale naneštěstí hra jako celek není moc dobře optimalizovaná, takže to občas hapruje a prakticky nic se s tím nedá dělat (rozbité volby nastavení). Grafické ztvárnění pak výtečně doplňuje hudební složka hry, která se skládá z keltských a skotských motivů. Vše je to navíc nazpívané. Ona i ta grafická stylizace hodně vychází ze skotských poměrů. Atmosféra hry je prostě perfektní a hodně působivý je v tomto ohledu ostrov Stronsea. Tohle jsou momenty, které třeba ve Skyrimu nebo Zaklínači 3 nezažijete.
Bard's Tale IV ovšem není rozlehlá openworld hra. Je to několik propojených lokací různé velikosti, v nichž je postup víceméně určen předem nastavenou tuhostí jednotek. V mnohém to tedy připomíná Might & Magic X. Největší lokací je Les Inshriach, který také obsahuje nejvíce dostupných dungeonů a odehraje se zde velký kus děje.
Dungeony přitom nejsou příliš rozlehlé, ale o to více jsou komplikované, o což se stará množství různých puzzlů. Puzzlů vlastně není tolik, mnoho se jich opakuje, ale zajímavá je jejich rostoucí obtížnost. Z počátku zabere řešení konkrétního puzzle více času, ale jakmile pochopíte princip, tak dále už je to snažší, jen se zvyšuje úroveň obtížnosti. Hodně přitom využijete prostorovou orientaci. Řešení některých puzzlů pak vyžaduje např. čtení básní nebo bedlivě sledovat okolí.
Při průzkumu lokací/dungeonů musíte navíc počítat s horizontálním členěním prostoru. Mám na mysli různé žebříky a používání lana s hákem. V podzemí Skara Brae jsem takto v počátku nějakou chvíli bloudil, než jsem zjistil, že na most nad sebou mohu s pomocí lana vyšplhat.
S lanem se rovnou pojí možnost kraftění. Hodně věcí a surovin se dá koupit, ale družina bude porůznu nacházet a kupovat různé recepisy, podle kterých si pak zručná postava bude moci dotyčné věci sama vyrábět (je na to potřeba naučená dovednost, ale tu mají k dispozici všechna povolání). Využil jsem toho hodně právě k výrobě lan s hákem (lano se po použití už nedá uvolnit) a paklíčů.
Tím se pomalu dostávám k postavám a jejich dovednostem. Nebudu se v tom zbytečně pitvat, povoláních je pár, podobně jako ras a po vzoru Might and Magic je dobré zkombinovat vhodnou rasu a povolání. Každé povolání pak má svůj set dovedností (je to několik samostatných stromů), přičemž krafting je společný všem. V rámci příběhu se pak jedna z postav může naučit klerický strom dovedností, ale toho jsem nevyužil. Dovednosti se odemykají dovednostními body, přičemž platí 1 level = 1 bod.
Základní atributy postav jsou 4, přičemž největší význam hrají síla a odolnost. Síla je jasná, ale velikost odolnosti je to jediné, co určuje velikost zdraví dotyčné postavy (zdraví se levelupem nezvyšuje). Atributy se dají naštěstí zvýšit naučením určitých dovedností a pak bonus k atributům poskytují zbraně a zbroje. Není to tedy zrovna žádné terno, ani jedna z mých postav se nepřiblížila k hranici 100 HP, ale dá se s tím v pohodě žít
Klíčové je totiž pochopit boj a smysl některých dovedností.
Boj probíhá na bojišti 4 x 4 pole - 8 dolních polí patří družině, 8 horních nepříteli, čímž je zároveň určena maximální velikost skupiny protivníků. Družinu z počátku tvoří dvě postavy, ale postupně je možné družinu navýšit až na šest členů (ještě se k tomu vrátím). Družina a nepřítel dostanou na počátku kola 4 akční body, které jsou pro družinu sdílené. Je to první výrazné omezení, ale časem se družina dostane až k 8 bodům + existuje píseň barda, která to může dočasně ještě navýšit.
Druhé omezení spočívá v tom, že každá postava může mít aktivní max. 4 dovednosti, což si třeba můžete představit jako 4 typy útoku. Co použití dovednosti, to jeden akční bod. Nevýhodou může být i fakt, že občas narazíte na předměty, které dodávají nějakou svou dovednost a na úkor ní se vám sníží počet volných slotů pro vlastní výběr. Ne vždy je to výhodné, a před každým bojem musíte rozmýšlet, co se vám bude více hodit. Iniciativa je pak odvislá od způsobu vyvolání boje (přepadení vs překvapení).
V boji se hodně vyplatí mít naučené různé pasivní dovednosti ke zvýšení kritických útoků a dovednosti přidávající body opportunity pro celou družinu (zvyšují společný pool akčních bodů). Kritické útoky totiž mohou postavě vracet právě bod opportunity nebo u mágů vracejí manu. Bojovník tak může snadno získat útoky navíc a kouzelník zas zvýší počet seslaných kouzel. Může to být až takový extrém, že kouzelník základním kouzlem za 1 manu (spell point) sundá nepřítele, který mnohokrát převyšuje celou družinu.
Hra se sice snaží družinu nepřítele zaškatulkovat podle obtížnosti vůči družině, ale nedá se na to spoléhat. Někdy vám dokonale vypráší kožich zdánlivě snadný protivník, z něhož se vyklube dobře obrněný cíl a naopak, poměrně často (hlavně v pozdějších fázích hry) sundáte něco, co byste vlastně neměli podle hry ani pokoušet
Malé bojiště nutí k větší dynamice, ale zároveň to nijak neubírá na taktických možnostech, takže s tuhým nepřítelem můžete krásně vyběhnout a nedat mu šanci ... tedy pokud máte i trochu toho štěstí
Obtížnost hry je dobře odstuňovaná, osobně jsem se držel v úrovni normal, což je tak akorát. Z počátku to jde jako po másle, ale v podzemním Skara Brae přituhne. Strom dovedností postav se navíc zpřístupňuje po částech (dovednosti jsou rozčleněny do třech úrovní), k čemuž je potřeba nejprve získat dostatečnou reputaci (splněním řady úkolů). Navíc je nutné rozdělit nemalou část bodů do dovedností 1. úrovně, tedy těch ne zrovna klíčových. S druhou úrovní se to však významně zlepší. Nejtěžším úsekem hry je ostrov Stronsea, cesta do finále je pak paradoxně o dva řády lehčí a není to zrovna těmi dovednostmi. Nebýt mé zbrklosti ve finále, tak mi zůstalo plno volných (nevyužitých) bodů. Hru jsem jinak končil na levelu 27.
Nyní se ještě na chvilku vrátím k družině. Hru začínáte s defaultní bardkou a po chvilce se k vám přidá vůdce Cechu Dobrodruhů, který tu představuje tutorial - provede vás až do podzemního Skara Brae, kde je původní sídlo cechu. Mezitím si budete moci namísto defaultní bardky vytvořit svou vlastní postavu. Další postavy pak do družiny získáváte buďto jako příběhová NPC, nebo si s pomocí patřičných tokenů tvoříte vlastní charaktery. První token však najdete poměrně pozdě a s dalšími to není o moc lepší. Pokud budete čekat na vlastní družinu, tak si opravdu počkáte. Nicméně příběhová NPC jsou zcela dostatečná a hlavně díky nim probíhá celkem čilá komunikace uvnitř družiny a k tomu získáváte trefné komentáře k okolí.
Hra obsahuje omezený respawn potvor, takže rozdíl zkušeností je možné kompenzovat, navíc další zkušenosti lze získat konzumací tzv. lucky stones ... hm, tady se taky musím pozastavit
Tohle je totiž dost ošemetné. Ve hře nemáte možnost libovolného save. Namísto toho jako save point využíváte právě lucky stones. Ty jsou dvojího typu. Jeden typ můžete používat opakovaně, druhý svážete s konkrétním použitím (uvolníte ho pak použitím jiného lucky stone).
Průzkum řady lokací pak probíhá tím způsobem, že si hru savnete u bindovacího lucky stone a pak se snažíte najít druhý lucky stones, abyste si je mohli vzájemně uvolňovat pro další možné savy. V principu to znamená, že musíte podstoupit pár soubojů a doufat, že je všechny vyhrajete a zdárně dojdete k dalšímu lucky stone. Anebo dáte pár bojů, lokaci opustíte a navštívíte dřívěji objevený lucky stones. Jenomže nahrávací časy jsou kamenem úrazu hry. Konzumace lucky stones by se vám tedy mohla šeredně vymstít, osobně jsem to nedělal. Návštěva lucky stone je navíc rychlý způsob, jak obnovit zdraví do maxima a oživit padlé členy družiny (spánek ve hře není a jídlo obnovuje jen malé hodnoty zdraví - později to není moc praktické, ale přijdou chvilky, kdy to bude nutné používat).
Poměrně zajímavým prvkem hry je dvojice speciálních puzzlů. Jedním jsou měsíční svatyně a druhým pak elfí zbraně. Měsíční svatyně vyžadují dvojici obětin, jejichž typ odečtete s pomocí code wheel, který si jako vystřihovánku musíte manuelně vyrobit z připravené šablony. Code wheel vám prozradí číselný kód a ten pak s pomocí dešifrovací knihy přeložíte na konkrétní věci. Odměny jsou různé - zkušenosti, peníze, předměty.
S elfími zbraněmi se pak pojí hned dvojí typ puzzlů. Jeden se nachází přímo na zbrani, kdy si zobrazíte podrobný model zbraně a pak na jejích jednotlivých částech naleznete různé typy puzzle (skládačky, správnou sekvence stisků nebo hrací lamely pro vybrnkání melodie). Každá vyřešená část odemkne určitou specifickou vlastnost zbraně. Druhý typ puzzle jsou svatyně, které jsou spárované s konkrétní elfí zbraní - když dáte patřičnou zbraň do správné svatyně, měl by se odemknout další bonus, ale mě se jako na potvoru nepodařilo žádnou správnou dvojici najít, takže to nemohu potvrdit z vlastní zkušenosti.
Elfí zbraně mají díky tomu sloužit jako mocné artefakty, ale dá se bez nich v pohodě žít. Na počátku jsem navíc nepostřehl rozdíl mezi běžnými a elfími zbraněmi, na pohled nejsou příliš výrazné, a tak jsem je zvesela prodával
Místo v inventáři je omezené a brzy zjistíte, že plno věcí je nepotřebných. Cokoliv, co třeba vyměníte na postavě za lepší kus, nemá smysl schovávat. Ekonomika ve hře taky moc nefunguje a brzy budete mít díky tomu dost peněz. Na druhou stranu, pool peněz obchodníků je omezený, ke konci jsem měl dokonce problém ještě někomu něco udat
Musel jsem v jednu chvíli dokonce nakoupit dražší předměty, abych obchodníkovi poté prodal haldu cetek, které mi zabíraly více místa.
Dlouho jsem třeba schovával různé zbroje, protože jsem si nebyl jistý, co postavám vycvičit, ale platí tu stejné pravidlo jako v jiných RPG - přílišná univerzálnost škodí. Pokud začnete trénovat lehčí až střední zbroje, klidně u nich zůstaňte. Plátová zbroj je zprvu vzácnější a není až tak efektivní, jak by se dalo čekat (barbarské zbroje jsou třeba lepší).
Pomalu se dostávám ke konci a tady bych měl zmínit asi největší negativa. Krom optimalizace hry jsem občas zápasil se špatným rozvržením postav na bojišti. Hra někdy zobrazovala nepřítele jinde, než skutečně byl, popř. jednou se mi komplet posunul rastr bojiště. U pár bojů se mi dokonce nepřítel zneviditelnil a jelikož šlo o kostlivce, tak mi to docela zatopilo (kostlivce musíte ve hře zabít v jednom kole, jinak na počátku dalšího kola zase všichni obživnou). Občas zablbne i výpočet útoku a dokud se výpočet nedokončí, tak nemůžete provést další akci. Není to nic krizového, ale jsou to nepříjemnosti, které mohou zamrzet.
Omezený inventář mi třeba nevadil, ale vadilo mi, že scrollování inventářem zahájíte už jen najetím na posouvací šipky a jelikož ty šipky jsou uprostřed na okrajích inventářového okna, tak např. při přesouvání věcí na postavu jsem si nechtěně překlikával mezi jednotlivými okny inventáře. Hodně to pak znepříjemňuje třídění věcí.
Jako negativum bych zahrnul i nedostatečné varování před postupem do samotného finále. Ve hře jsou krom povinných dungeonů i dva nepovinné dungeony, které jsou ovšem až pro vyšší levely postav. Při vstupu do finále však nemáte možnost návratu a to si uvědomíte až docela pozdě. Nemám díky tomu prolezlých 100% lokací, což mě docela zamrzelo.
Pokud jde o savy, já osobně s tím nemám problém, ale systém lucky stones nemusí sednout každému. Nicméně se neděste. Není to takový opruz, jak se občas píše. Sice to natahuje herní dobu, ale rozhodně kvůli tomu nebudete muset opakovat dlouhé úseky hry kvůli jedné jediné chybce (kamenů je ve hře dostatek).
Celkově jsem z Bard's Tale IV příjemně překvapen. Od jisté doby od crowdfundingových projektů mnoho nečekám, ale tahle hra je světlou výjimkou a tu přemírů negativních recenzí si rozhodně nezaslouží. Není to vysloveně hardcore RPG, ale herní mechaniky nejsou zas tak zjednodušené, aby to muselo vysloveně vadit. Ta hra pořád nabízí kvalitní herní zážitek a vyžaduje k tomu i větší zapojení mozku. Když k tomu připočtete pěkný vizuál a výborný hudební doprovod, tak podle mě není co řešit. Holt jen ta optimalizace může být pro mnohé problém, ale snad to nějaký budoucí patch spraví.