Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Hra (v tomhle případě RPG) má především fungovat tak, jak bylo navržené, protože jedině tak ho můžeš docenit. Pokud tedy dokážeš Wizardry 8 dohrát tak jak jsou, tak nechápu, proč chceš najednou vzít import (nějak) vycvičené družiny a jít s tím do hard obtížnosti. Pokud tě baví, dělat si z dungeonů adventury, tak pro mě za mě, ale smysl mi to fakt nedává. Jen se divím, že rovnou nepoužiješ character editor.

Oblivion a mody jsou něco jiného - to není hra primárně o tom, prokousat se mechanikama, ale o tom užít si ten svět a věci kolem. Modování je tu navíc přímo podporováno a počítá se s ním, ta volba je tu od počátku.

[Milhaus]

Vzhledem k tomu, že hra se řídí levelem postav a podle toho generuje nepřátelé (ale i třeba loot z truhel a podobných věcí), je udělat takovou věc dle mého nesmysl. Jednak bys mnoho lokací vlastně ani neměl lehčí (potkával by si tam silnější nepřátelé), nebo by jich hra generovala hodně a podobně, jednak bys asi ani nesplnil některé věci, protože by si nepotkal nepřátelé, ze kterých padají určité trofeje (i když to možná jo, těžko říct) a jednak by úplně zmizelo to nejzábavnější (a vlastně to jediné zábavné) na té hře a to je rozvoj dovedností.

Pořád si myslím, že mnohem zábavnější je zkoušet ta multipovolání. U barda je třeba zajímavé, že pokud se naučí hudbu na určitou hodnotu, může používat nástroje, i když změní povolání (musí splnit jen požadavky těch nástrojů). Osobně si myslím, že bard v partě nemá smysl, je možné vzít si, nebo udělat barda z nějaké najmutelné postavy a on po chvíli stejně ztrácí na významu (zvláště, pokud máš v partě alespoň 2 biskupy).

Třeba při poslední hře jsem měl v partě toho nosorožce barda a cca na 15 úrovni jsem nevěděl, co s ním. Hudbu uměl velmi rychle na 100 (už asi na 8 úrovni) a čekal jsem jen na levely barda, aby mohl používat nástroje s požadavkem bard 15 (které jsou ale stejně na nic). Nakonec bylo nejvýhodnější i z něj udělat biskupa, aby uměl základní kouzla, která se hodí všem (jako léčivá či obranná a podobně).

[Elemir]

Právě, já si v tomhle taky myslím, že je to chybný předpoklad. Úvodní lokace budou možná snazší, ale pak se ta obtížnost znovu vyrovná, plus nakonec se projeví plná hardcore. Pořád půjde o to, mít tu družinu dobře vycvičenou, protože hardcore bude chyby tolerovat mnohem méně. Za mě je prostě lepší držet jednu obtížnost a postupovat směle kupředu a vstříc finálnímu završení příběhu .

I když tady jsem na druhou stranu shovívavější. Kdybych já osobně rozehrál Wizardry 8 v roce 2001, kdy hra poprvé vyšla, tak mohu s klidným svědomím říci, že by mě v tomhle provedení nebavili. Jsou to prostě obtížnější Might and Magic a to nemusí sednout každému.

Jinak ještě k těm úpravám her ... mě v tu chvíli ihned vytanuly na mysli souls hry. Mě by to třeba lákalo, ale vím, že ten specifický gameplay nedám (nevyhovuje mi). Přesto bych se dost zdráhal tu hru jakkoliv modifikovat v něco pro mě schůdnějšího, protože v tu chvíli vím, že to už bude něco jiného. Právě ten gameplay z toho dělá tu unikátní hru. Proto raději souls hry oželím, než si z toho odnést klamný zážitek. Podobně to má i ten Darkest Dungeon, co vím. Taky je to prostě hra, kterou jsem raději vynechal.

[Ivan]

Nevím, na druhou stranu jsi říkal, že s v podstatě vybírá třeba ze dvou těžších variant, že to není úplně konstantní s levelem družiny. Že by družina na levelu cca 30 narazila na krysy a kraby na levelu 30. Na druhou stranu jsem příběh zas tak moc netáhl, ale bavil mě ten kombat, takže když jsem udělal kolečko po Dominu, dostal jsem chuť rozehrát hru znovu, ale trochu mi vadilo, že jsou postavy zase jelita na levelu 1. Takže bych klidně rád navázal tam, kde jsem skončil. I když to podle Vás nedává smysl. Třeba Baldur's Gate 2 jsem taky hrál opakovaně a vždycky jsem si naimportoval postavu, se kterou jsem předtím skončil a stále ji zlepšoval.

Nevím, srovnání s Might and Magic pro mě trochu kulhá, protože tam je úplně jiný styl boje. Já to nehrál 2001, ale tuším, že někdy 2003 už jsem s novým PC díky recenzi v ABC hru zkoušel a už tenkrát mě bavilo tvořit partu, ale tenkrát mi strašně nesedl ten kombat, kdy se postavy neovládají přímo, ale spíš menežují.

Souls hry mě nikdy nelákaly, i když Elden Ring bych asi zkusil, kdyby to nebylo založené na neustálém umírání. Takhle jsem hrál Star Wars Jedi Fallen Order a tam mi vadil ten systém soubojů, kdy se muselo čekat na soupeřovu slabinu, což mi v případě rytíře Jedi proti stormtrooperům nedávalo smysl. Na druhou stranu, jak už jsem psal jinde, Darkest Dungeon je hra, která mě strašně zaujala, nastavením, atmosférou, stylizací, hudbou, hlasem vypravěče zaujala velmi, i když mi rogue like hry fakt nic neříkají. Stejně jsem si to chtěl zahrát a užít si to po svým. Kdyby to nebylo rogue like, ale mělo to normálně naskriptovanou předem nalajnovanou kampaň, vůbec by mi to nevadilo. To by byla hra přímo pro mě..

Jinak k té zábavě, brácha hrával NHL 2000 na nejlehčí obtížnost, a i když vedl 20:0, bavilo ho to. Nebo si v GTA San Andreas vždy naklikal cheaty na všechno možné a pak sestřeloval policajty bazukou. Taky jsem to nechápal, ale říkal, že jinak by ho to prostě nebavilo. A je to asi pravda, hra má člověka bavit.. Když už jsme se dostali k takto filozofické debatě.:-D

[Milhaus]

Souls hry jsem též nehrál. Zkoušel jsem nějaký port na PC, vyhodnotil jsem to tak, že se to nedá ovládat a vypl.

Myslím, že Might and Magic (tedy ty díly 6-8,9), jsou hlavně pro mě jiné v tom, co mě na nich bavilo. V té hře mě bavilo vždy zkoumat ten svět a tamní dungeony, drželo mě vždy i plnění tamních úkolů. To bylo hlavně tedy samozřejmě v prvních hrách, kde jsem moc nevěděl, kde co a jak. Později v těch x dalších rozehrávkách mě bavilo to hrát různě - používat různé kombinace povolání (hlavně tedy zaměřené na magii) a hledat "ideální" partu.

W8 mě příběh nebavil nikdy. Zkoumat svět taky nijak zvlášť, ale hraní si s partou a postavami mě baví, jen mě to vždy po čase (v té dané hře) bavit přestane, když jsou ty postavy již hodně silné a nemají se moc co učit, nebo je jejich rozvoj již příliš pomalý. Ale rád bych to někdy dotáhl (tu dle mého ideální partu a našel jí )

[Elemir]

Wizardry 8 je z pohledu příběhu lepší hrát jako trilogii, ono to pak dává větší smysl a je to mnohem lepší. Mě osobně u toho vždy vadila ta sci-fi vrstva, která u Might and Magic není alespoň tak zřetelná.

Mě by asi ale býval odradil hlavně ten styl soubojů a komplikovanější vývoj postav. Pro mě byl žánr RPG tenkrát úplnou novinkou a jedním z důvodů, proč jsem se mu vyhýbal, byla právě ta komplikovanost. Dneska je až s podivem, že u MM6 jsem vydržel a díky nim jsem do toho tak nějak pronikl. Přitom u souběžně načaté Baldur's Gate jsem tolik trpělivosti neměl a dlouhou dobu mi ta herní mechanika přišla cizí. Holt bylo potřeba si na to zvyknout a dneska už tohle prakticky nikde neřeším, ale tenkrát by to pro mě byla asi stopka. Proto jsem si ostatně tenkrát Wizardry 8 ani nekoupil.

Když už jsem zmínil BG, tak zrovna u nich jsem pochytal hodně špatných návyků, které mě dlouho držely stranou od starších D&D her, protože jsem je považoval za ... a teď nechci zrovna napsat méně cenné, ale spíš hůře navrhnuté . Viz nízké levely postav apod. Přitom všechno je to jen o tom, pochopit ten systém a umět ty si ty tabulky "zhmotnit" v mysli.

Ze souls her jsem zkoušel Dark Souls, ale když jsem pochopil, že mě hra v souboji záměrně omezuje, abych náhodou nevyhrál hned, tak jsem to zabalil. Vadí mi to rozfázování boje, se kterým je potřeba počítat a do toho počítat i s memorováním postupu u bossů. Za mě jsou to hry o tréninku skillu samotných uživatelů, ta postava je vedlejší, a to mě už nebaví.

[Elemir]

Jenom ještě k tomu porovnání Wizardry vs Might and Magic ... já to myslel trošku jinak . Ale pak jsem nad tím ještě znovu rozvažoval, jak bych vlastně tu herní podobnost případně přiblížil. Ne, že by to něco měnilo na rozdílu v gameplayi, ale čistě jen pro pořádek ...

Trénink družiny je ve skutečnosti velmi podobný, byť se to na první pohled nemusí zdát. Wizardry 6-8 mají implementovaný trénink dovedností jejich používáním, což se ve Wiz6/7 řeší prvních pár hodin a pak už to není třeba. U Wizardry 8 se děvčata poučila a o něco to ztížila. M&M naproti tomu tuhle rutinu jakoby ruší a nahradili jí tréninkem dovedností skrze trenéry. Obě varianty přitom mají v rámci dovedností určené body, které jsou klíčové - normal, expert atd. Liší se to tedy jen náročností, přičemž M&M je v tomhle ohledu přívětivější.

Pokud jde o boj, tak to byl zprvu trošku oříšek. Jak by to ve Wizardry 8 vypadalo, pokud by boj neběžel na kola? Vypadalo by to vlastně hodně podobně jako ve Wizards and Warriors (W&W mají dva druhy boje, ten polokolový krásně ukazuje, jak by to mohlo vypadat skoro v realtime boji). Byl by to samozřejmě maglajz, protože hra s tím nepočítá, ale pokud by se předefinovala tabulka levelscalingu, tak by z toho byly jen o něco obtížnější M&M. Každopádně tím hlavním kritériem je pocit z boje a v tomhle mi třeba W&W vyhovují více - je z toho právě cítit ten pocit růstu družiny, což ve Wizardry 8 nastupuje mnohem pomaleji (a naopak Wiz6/7 to dělaly lépe, protože u nich stál holt Bradley).

[Milhaus]

Tak to já hrál RPG vždy, nad akčními stříkačkami jsem ohrnoval nos, protože byly příliš stupidní (a to mám dodnes, jen dnes jsou stupidní i ty RPG hry). Taky mě bavily vcelku strategie hlavně tahové) a adventury mě sice bavily, ale nebyl jsem schopný je hrát bez návodu a s návodem mě to nebavilo. To tedy mluvím o devadesátých letech, kdy jsem s hrami více začínal (byl již dost starý, abych mohl hrát náročnější). Ostatně začínal jsem u toho dungeonmastera2, kdy to byla grafická pecka a ufa1/ufa2, kdy to byla moderní hra. Taky je tedy fakt, že těch her jsem zas tolik tehdy nehrál a ty co jsem měl, jsem hrál hodněkrát, asi proto je mám dodnes rád a občas se k nim vrátím, zatímco ty, co jsem tehdy neznal, mě příliš netáhnou.

Podle mě mají Wizardry8 boje dost zbytečně zdlouhavé a vzhledem k systému rozvoje je navíc nemá smysl dělat rychle, ale naopak. Jelikož je jednoduší rozvíjet schopnosti na stejných obludách, jen nižšího levelu, než na tom vyšším a jelikož hra drží s hráčem krok, nezáleží na levelech úrovní, ale právě na těch schopnostech.

Dle mého má MM6-8 rozvojový systém výrazně lépe udělaný. Právě díky těm učitelům, kteří brzdí rozvoj hráče, když hráč neví, kde ti učitelé jsou a navíc se ještě váží na povolání a povýšení. Ale člověk tam relativně rychle vyzkouší všechna povolání a jejich kombinace, brzy zjistí, co je silnější a co je do počtu a podobně. Zato s W8 se dá hrát pořád a pořád lze hledat složení party, která bude skvělá (a to nemluvím o tom multipovolání, které to ještě komplikuje).

[Elemir]

Strategiím jsem taky jednu chvilku holdoval, ale já to neumím moc hrát, takže jsem od toho nakonec upustil. Zbyly mi proto jen Heroes. Střílečky mě pak přestaly bavit zhruba v době, kdy vyšel Doom 3 (zkoušel jsem ještě Quake 4, ale taky jsem u toho nevydržel).

Pro mě byly RPG moc komplikované a taky jsem se dost obával angličtiny. Většina věcí, která mě totiž zaujala, neměla češtinu - Realms of Arkania 1/2, Ishary, tenkrát ještě i Betrayal at Krondor atd. O Stínech nad Rivou jsem třeba v té době slyšel, ale nějak jsem neměl potřebu je vyhledat. Takže vlastně šlo i o lenost . Na druhou stranu si říkám, že to bylo dobře, protože o to větší vztah k těm RPG mám dnes.

Hry jsem jinak taky točil pořád dokola. V letech 2000 - 2010 jsem jich vlastně moc neodehrál, ale za to každou z nich jsem odehrál minimálně 2x. Hodně času jsem krom M&M strávil v Gothicu, Baldur's Gate a TESech.

[Ivan]

No, taky se v tom nějak poznávám. Že jsem těch her tolik nehrál, novinek taky moc ne, ale vlastně se pořád dost vracím ke hrám z přelomu milénia, kdy jsem začal hrát. Řekněme třeba roky 1998 - 2002, k těm hrám se vracím pořád. A já teda jedu hlavně RPG a strategie. Právě proto jsem rád, že poslední dobou vychází hodně remasterů, ve kterých trávím nejvíc času..

Heroes 3, Commandos 2, Commandos 3, Age of Empires 2, Age of Mythology, Stronghold, Stronghold Remaster, Tiberian Sun, Red Alert, S.W.I.N.E., Baldur's Gate, IceWind Dale.

A nebo ty RPGčka hraju z té doby - série M&M, Wizardry 8. Vlastně tolik ty nový hry zase nesleduju, ale hry, který vyšly předtím, už taky nijak nevyhledávám, proto vlastně nemám ani k těm Dungeon Masterům, Ultimám, atd. nemám vztah už vůbec.

[Milhaus]

Kolem roku 2000+/- jsem hrál hlavně ten fallout1-2 a byl unešený těmi možnostmi, co vše se v té hře dá dělat. Asi proto hlavně dvojku považuji za nejlepší hru ze všech. Pak přišel gothic2 a gothic1, které řadím hned pod něj. Naopak je zajímavé, že třeba baldury mě nikdy moc nebrali. Jako hrál jsem je, ale nebyl to pro mě nijak zvlášť velký zážitek a do dnes ty hry vlastně moc nežeru.

[Ivan]

Milhaus: vidíš to, třeba já Fallouta 2 i Baldur's Gate 2 řadím na stejnou rovinu a oboje mezi největší klenoty, které jsem kdy hrál. Fallout 2 je pecka a naprosto s Tebou souhlasím, ale to mě i Baldur's Gate 2 chytlo hodně.

Naopak já jsem třeba nikdy nepřišel na chuť Gothicovi. Jednak jsem to hrál v době, kdy už to mělo tu auru té legendy a já marně hledal, co na tom všichni tak vychvalují. Jako to ovládání jsem asi nějak překousl, ani tam nebylo nic, co by mě od té hry vyloženě odrazovalo, ale že by to byla nějaká sláva, že bych ve škole myslel na to, až si to večer zapnu a kam se dostanu a hned po škole kvůli tomu zapínal PC, jako v případě Fallout 2 nebo právě BG2, to určitě ne.

[Ivan]

Milhaus 2: jo, souboje ve Wizardry 8 mi přišly při prvním hraní taky strašně zdlouhavý, ale pak jsem si to v nastavení všechno zrychlil a musím říct, že zážitek je o 100 procent někde jinde, teda aspoň pro mě. V některých hrách mi zrychlení souboje vadí, například v Heroesech, ale tady si to bez toho už neumím představit.

Takže Rychlost boje nejvyšší, Rychlost pohybu nestvůr nejvyšší, a hlavně vypnout Automatickou rotaci kamery, protože to bylo při obklíčení houfem nepřátel ubíjející.

[Elemir]

Milhaus 2: jo, souboje ve Wizardry 8 mi přišly při prvním hraní taky strašně zdlouhavý, ale pak jsem si to v nastavení všechno zrychlil a musím říct, že zážitek je o 100 procent někde jinde, teda aspoň pro mě. V některých hrách mi zrychlení souboje vadí, například v Heroesech, ale tady si to bez toho už neumím představit.

Řekl bych, že Milhaus to myslel jinak. On ty souboje záměrně protahuje kvůli tréninku magií, což z počátku souboje hodně natahuje. Druhá věc je nastavená obtížnost.

Gothic není třeba komentovat, ale tak proč ne, určitě se najdou lidé, co jeho krásu moc neocení .

[Milhaus]

Milhaus: vidíš to, třeba já Fallouta 2 i Baldur's Gate 2 řadím na stejnou rovinu a oboje mezi největší klenoty, které jsem kdy hrál. Fallout 2 je pecka a naprosto s Tebou souhlasím, ale to mě i Baldur's Gate 2 chytlo hodně.

Naopak já jsem třeba nikdy nepřišel na chuť Gothicovi. Jednak jsem to hrál v době, kdy už to mělo tu auru té legendy a já marně hledal, co na tom všichni tak vychvalují. Jako to ovládání jsem asi nějak překousl, ani tam nebylo nic, co by mě od té hry vyloženě odrazovalo, ale že by to byla nějaká sláva, že bych ve škole myslel na to, až si to večer zapnu a kam se dostanu a hned po škole kvůli tomu zapínal PC, jako v případě Fallout 2 nebo právě BG2, to určitě ne.

Já tedy ne, z těch her okolo baludrů mi přijdou v podstatě všechny ty další lepší (IWD1,2 NWN2). Jediná asi o trochu horší hra je NWN1. Za nejlepší považuji NWN2.

Gothic je skvělej. Pamatuji si, že když jsem jej hrál G2 poprvé, nedokázal jsem zabít ani goblina u jezírka u Xardasovi věže, protože jsem nepřišel na to, jak na něj zaútočit. Tak jsem to vypl s tím, že je to blbost, ale naštěstí asi po dvou měsících se k tomu vrátil a když jsem došel do města, hra mě pohltila. Já v té době neznaal žádnou jinou hru, která by měla takovou atmosféru, ten svět, město na mě působilo, že je skutečně živý, lidé chodili do práce, do hospody, spát, povídat si a podobně (a to i bezejmenné bezvýznamné postavy). A ano, po té vznikly i další hry, kde byly denní režimy (i když působili směšně, o proti gothicu), ale do té doby ne. Když si třeba srovnám Might and Magic6-9, kde NPC se po městě toulali jako duchové, bez jakéhokoliv cíle, byl to dost skok. Mě třeba bavilo jen poslouchat, o čem se ti lidé baví a podobně. Další věc, co fungovala skvěle, byl průzkum světa, já prostě chtěl vědět, co je za tou zatáčkou, co je na tom kopci, co je v té jeskyni atd. Zároveň m tam hra nechtěla pustit, kvůli obludám. Ale byl tu velmi funkční rozvojový systém, takže po chvíli byl hrdina o dost silnější a už to zvládl. Toto vše prostě fungovalo a úplně mě to vtáhlo. Ždné jiné hře před ani po se to u mě takto nepovedlo.

Milhaus 2: jo, souboje ve Wizardry 8 mi přišly při prvním hraní taky strašně zdlouhavý, ale pak jsem si to v nastavení všechno zrychlil a musím říct, že zážitek je o 100 procent někde jinde, teda aspoň pro mě. V některých hrách mi zrychlení souboje vadí, například v Heroesech, ale tady si to bez toho už neumím představit.

Takže Rychlost boje nejvyšší, Rychlost pohybu nestvůr nejvyšší, a hlavně vypnout Automatickou rotaci kamery, protože to bylo při obklíčení houfem nepřátel ubíjející.

Já měl na mysli to, že běžně potkáš třeba skupinu 8 nepřátel, pokud se jich spojí víc, můžeš bojovat i s 25 nepřáteli, Každý nepřítel má třeba 150-200 životů a ty jej zraňuješ za 20 životů. A když ten boj dáš, během chvilky se ti nepřátelé obnoví a můžeš začít znovu a znovu a znovu a znovu. Ale hra jde ještě dál, výhodnější je ty nepřátelé zraňovat co nejméně a co nejdéle do nich bušit, abys co nejvíce rozvinul dovednosti na kterých jako jediných v té hře reálně záleží, jelikož na úrovních prostě příliš nezáleží. Ale je lepší to dělat ze začátku, protože hra je paradoxně těžší, čím je parta vylevelovanější.