No, já mám pořád tendence hry rozdělovat na dungeony a RPG hry a vidím v nich rozdíl, ačkoliv je to vlastně skoro to samé a RPG hry jsou asi jakousi evolucí dungeonů.
Dungeony skončily dle mého asi hrou Might and magic 8. MM9 už byla RPG hra.
V těch dobách 90-96 jsem byl ještě dost malej, bylo mi něco mezi 12-16 lety a tak hraní her jsem prožíval asi trochu jinak, než později. V něčem možná líp,. v něčem hůř. Každopádně jsem se teprve hrát hry učil. Zatímco starší generace hráčů už to měla v malíku a tedy jim ty hry asi přišly v pohodě. Já to prožíval jako víceméně dítě dost jinak.
Moje první hra na mojem PC (486), byl Doom. Střílečka, která bez cheatů byla pro mě nehratelná a která mě s cheaty nebavila. Ještě dřív jsem měl onen Commodore 64, na kterém byly ale spíše různé hopsačky a chodičky a kde jsem se spíše učil sám základům programování. A pak jsem ještě chodil od 4té třídy v ZŠ na PC, kde byly ještě monochromatické monitory a hry jako had a žabky tam byly největší pařby. Zde se taky hezky posunul svět PC, protože o 3 roky později jsem už chodil do učebny PC 386 a barevnýma monitorama, a hrál tam hry, jako wolfstein3D.
Nicméně na mém PC doma byla první hrou Doom, což byla první a na dlouho taky poslední akční hra, kterou jsem hrál.
V té době bylo poněkud složité sehnat hry. Šířili si přes diskety přes kamarády. Koupit se příliš na malém městě nedaly (ne že bych nechtěl, ale nějak nebylo moc kde). Takže jsem hrál různé žánry, strategie (UFO, Duna, warcraft), adventury, a taky dungeony. Mojím prvním dungeonem se tak stal dungeonmasterII.
Potíž té doby byl v tom, že těch her moc nebylo k sehnání, takže člověku 1 hra vydržela dlouho. Tím si k ní asi vytvořil určitý vztah, protože ty hry, které jsem tehdy hrál, mám rád do dnes a ty, které mě minuly, mě moc neoslovují, ačkoliv byly taky dobrý.
Každopádně dungeony mě zajímaly nejvíc (už jen proto, že jsem ještě dřív hrával i Dračí doupě a dělal pána jeskyně). Tak jsem se dostal právě k Realms of Arkania III (vyšla na CD v nějakém časopisu) a i předchozím dílům a také k hrám MM6-MM8.
Taky jsem pomalu dospěl a v 18-20 letech už člověk ty hry prostě vnímá jinak. Chápe je a umí je. Na druhou stranu to zas tolik neprožívá. Takže kolem toho ruku 98-2001 jsem byl v těch letech, že jsem byl již dospělý, současně ještě ale ne dost dospělý

. V tou dobou jsem hrál hry jako fallouty, PT. A byl to prostě úplně jiný prožitek, než dřív. Ostatně ty hry považuji za nejlepší RPG hry vůbec. Byly udělány úplně jinak, než dungeony, ale taky bylo jasné, že díky pokročilejším dialogům a tím lepšímu vykreslení postav a vžití se do světa, že to mají dungeony tak říkajíc za sebou. Tomu nemohly konkurovat. Taková MM6-MM8 jsou pořád dobrý hry a bavily mě (MM6-MM7 považuji za úplný vrchol té éry dungeonů, pak už to šlo dolů), ale z hlediska třeba těch dialogů a NPC postav prostě neměli šanci. Stejně tak i v jiných věcech (třeba v bojích hráli na množství, nikoliv na inteligenci atd).
Tedy pro mě RPG hry začaly Falloutem1. Ač to přece jen nebyla přímá evoluce dungeonů stylu MM6, ale spíše jiných ještě starších her (wastenland1 atd). Protože měli tahové boje, popřípadě isometrický pohled. Zde je zajímavé postavení v tomto ohledu třeba právě ta Relms of Arkania. Funguje víceméně v mnoha věcech stejně, jako dungeon (z první osoby), současně ale funguje úplně jinak (tím, že hráč v první osobě nevidí obludy) a v tomto ohledu a v ohledu fungování boje, to má tedy hodně blízko tomu falloutu. Až podezírám autory falloutu, že se v RoA asi dost inspirovali.

Vše se vyvíjelo dobře, hry se snažily v podobě čísel co nejvíce se přiblížit realitě a celou jí tak popsat a nějak zachytit. Přitom s tím ale současně hráče příliš neobtěžovat, pokud nechtěl. Člověk nemohl jen mlátit (ve hře nešlo jen o mlácení), ale musel taky přemýšlet o tom, jak tvořit partu, aby otevřel truhle, odstranil pasti, mohl vést úspěšně dialog a něco třeba vykecat od NPC postavy, obchodovat, znal třeba vědu a tím třeba ve falloutu se mohl hrabat v PC atd atd. Boj byla důležitá součást, nikoliv však jediná.
Jenže pak přišlo Diablo. A to vše změnilo. Všechny věci, krom boje zmizely ne jen z Diabla, ale díky komerčnímu úspěchu i skoro ze všech ostatních her. Autoři se už nesnažili popsat co nejvíce reálný svět matematikou, ale prostě dát hráči mlácení, čtvrcení, sekání, kuchání....
Opravdová evoluce dungeonů pak zřejmě přišla až s hrami z prvního/třetího pohledu v 3D prostoru. Tím je třeba to MM9, nebo taky třeba TES3, nebo Gothic. A zde je hezky vidět, jak to Diablo mělo vliv a jak ty hry stále více zmenšovali věci okolo a zaměřovaly se na boj. Jak třeba zjednodušovaly rozvoj hrdiny atd. Na druhou stranu si alespoň většinou převzaly lepší dialogy po vzoru falloutu (ačkoliv i ty ve výrazně jednoduší formě). Bohužel ten trend ala Diablo funguje do dnes.
Ale abych to shrnul, tak z dungeonů je asi vrchol ten MM6/7 (6tka kvůli velikosti, 7čka kvůli změně pravidel, kde už víc záleželo, za koho postava hraje. Ideální by asi byla MM6 s pravidly MM7). Za vrchol RPG her pak považuji ty hry fallout1/2 a PT.