82. týden:
Můj milý deníčku, posledních několik týdnů jsem neměl vůbec čas nic psát, protože v mém městě jsem měl příliš mnoho práce. Taky se za těch 22 týdnů, co jsem psal naposled mnohé událo.
Předně, všichni mí hrdinové dostali diplom hrdiny 4. úrovně, což jim umožnilo vybavit se v kovárně těmi nejlepšími zbraněmi a zbrojemi. Stejně tak v akademii se mohli naučit všem dovednostem na maximum. Od této chvíle tedy mí hrdinové již nemohli být silnější, neboť je prostě nebylo zlepšit v čem.
Pak následovalo mnoho dní, kdy chodili do dungeonů pro peníze a materiál. Dokázali všichni dostat diplom hrdiny 5. úrovně, což je sice nijak a v ničem nezesílilo, zato jim to zase vlezlo do hlavy a už nechtěli chodit do dungeonů. Krom těch, kde špioni hlásili výskyt těch nejhorších a nejsilnějších bestií.
Také jsme během této doby vybudovali celé město. Všechny budovy jsme rozšířili na maximum a materiál pro jejich výstavbu tak pro nás ztratil smysl. Jediné, co mělo ještě hodnotu, byly peníze, neboť za ně se hrdinové léčili v nemocnici, rozjímali v kostele, flámovali v krčmě a učili se zbývající dovednosti tak, aby uměli všechno, co umět mohou.
Jakmile všichni hrdinové uměli i vše ze svých bojových i kempovacích dovedností, ztratily víceméně na významu i ty peníze. Na jejich divoké mejdany v kostele a hospodě stačilo jen málo.
Nejnákladnější tak byla jejich léčba v lazaretu, který frčel po celou dobu nepřetržitě na maximální výkon a každý týden vyléčil 3 hrdiny od 1 nemoci. I tak to ale víceméně nemělo smysl, jelikož hrdinové i nadále oplývali fůrou nemocí. Sotva jednu vyléčili, hned zase další chytili a víceméně není možné je vyléčit do 100% formy. Nevadí, rozhodl jsem se léčit jen ty nejvíce zákeřné nemoce.
V dungeonech jsme zabili i všechny silnější bosse. Boj s nimi nebyl o moc těžší, než boj s těmi slabšími. Překvapilo mě ale, že je těch bossů víc. I přes to, že byl boss již zabit, objevil se v dungeonu znovu, někdy dokonce i víckrát. Jeden týden jsem tak mohl jít na 2 velitele prasat, 2 čarodějnice a 1 nekromanta v dungeonech středí obtížnosti. Také jsem zjistil, že někdy se bossové vyskytují v středně dlouhých dungeonech a někdy v dlouhých, což dřív také nedělali. No ale ať už je to jak chce, ke konci již nebyli dungeony se střední obtížností výzvou, pár jich prošli i party hrdinů, mezi kterými nebyl ani jeden léčitel. Byl pomalu čas podívat se do těch nejtěžších.
V dungeonech, kde se vyskytují nejsilnější obludy, nastalo to pravé peklo. Zdejší obludy jsou mnohem větší, mnohem silnější, mnohem rychlejší, mnohem obratnější, mnohem přesnější a hlavně mají mnohonásobně větší štěstí. Kritické údery tak rozdávají jak na běžícím pásu a mnohdy se stane, že než se mí hrdinové vůbec dostanou ke slovu, jsou již polomrtví a vystresovaní. Todle mě docela znervózňuje, zvlášť s vidinou, že mí hrdinové již nebudou silnější, jelikož je prostě není zesílit jak. Jedinou věcí, co bych pro ně ještě mohl udělat, je nakoupit jim v obchodě nomádů co nejužitečnější, nejefektivnější a nejlegendárnější předměty a rozdat jim je tak, aby jejich bonusy zesílili jejich silné stránky, zatímco jejich zápory je příliš nepostihli. Ale zřejmě to nemá příliš význam, zvlášť když někteří z nich jsou notoričtí hráči a pravidelně své věci prohrávají v kasínu.
Ale nevadí, Lord nekromacerů již padl. Zbývá Bůh prasat a Prastará ježibaba. Pak ještě dostat mé hrdiny na 6 úroveň (alespoň od každého povolání jednoho) a mé vítězství bude úplné, definitivní, zdrcující, grandiózní a úžasné. Ovšem musím říct, že již od dob, kdy mí hrdinové dosáhli 4 úrovně a mé město bylo téměř postaveno, mě to již příliš nebaví.