Nebyl to asi úplně nejšťastnější nápad, obzvláště poté, co jsem před krátkou chvilkou dohrál Gothic 3 i s datadiskem Forsaken Gods, ale tak nějak muselo nakonec dojít i na Risen. Nikoliv proto, že bych ho ještě nikdy nehrál, nakonec je to můj oblíbený terč kritiky za ten svůj konec, ale chtěl jsem si prostě Risen postavit do řady právě s jeho "předchůdci".
Začnu poněkud netradičně vzpomínkami, protože to je věc, se kterou jsem při včerejší rozehrávce docela zápasil. Osud Piranha Bytes, potažmo JoWoodu, tu asi už zmiňovat nemusím. Když tedy celá ta aféra okolo Gothic utichla, přišli Piranha Bytes s novou hrou, která by sice světu přinesla nový herní svět, ale přitom si zachovala gothicovskou hratelnost. Risen ve mě vzbudil očekávání a docela netrpělivě jsem na něj čekal.
Ztroskotání u pobřeží, všude kolem šero, opodál ležící Sára ... pokud by můj hrdina měl culík, tak by tomu zřejmě už nic nechybělo
Ovšem tohle je jiný bezejmenný zelenáč a narozdíl od toho předchozího, je to jen obyčejný civilista. Intro mě nikdy nějak nezaujalo, na PB mi to přišlo slabé a nic neříkající. PB vsadili spíše na ten humbuk kolem, kdy herní portály a média zásobili různými vzkazkami o hře a příběhem. Málokdo Risen spouštěl, aniž by nevěděl, kdo je iknvizitor Mendoza.
Pláž působí zároveň jako tutorial. Hm, kus větve tady, přerostlý sup opodál, kolem tropická vegetace. Hudba na pozadí se snaží nabudit potěmnělou atmosféru, ale přišlo mi to už tenkrát takové méně uvěřitelné. Stojím na pláži neznámého ostrova, vše vypadá naprosto normálně ... zabiju supa, pak ještě dalšího, kousek dál po cestě pro změnu něco na způsob křížence ježury a dikobraza ... a tady se projevuje první změna, která mě hned zaujala. Je jí bojový systém.
Nemůžu si pomoci, postarší Gothic 3 je prostě koukatelnější hra, ale bojový systém v ní stojí za starou bačkoru. Risen přišel s poměrně inovativnějším způsobem, který ho zase vrátil do popředí. Úkroky, různé typy úderů, větší možnosti krytí, to všechno mi předtím chybělo. Dodnes nemůžu zapomenout na boje v aréně v táboře Dona Estebana, kdy jsem s malým levelem po více jak hodině pokusů upižlal zdejšího šampióna (jméno už si bohužel nevybavuju). A to díky tomu, že jsem se jen kryl a naučil se takovou drobnou vychytávku, kdy ho lze drobným odražením zbraně vyhodit z rovnováhy. Dva seky a zase kryt. Takhle jsme tam protančili dlouhé desítky minut.
U meče tenkrát zůstalo i po zbytek hry, byť jsem si vyzkoušel i další frakce. Nakonec není nad to, když při iniciačním testu v kláštěře místo hole vytáhnete meč s maximální úrovní dovednosti
Holím jsem prostě nepropadl. Hra to umožňuje, stejně tak jako se po ostrově dlouhou dobu pohybovat bez volby frakce. Frakce, ano to bych úplně opomněl. Risen je opět vrací na scénu. Tábor "banditů" Dona Estebana, Inkvizice a Mágové. Každý má své, ale ne každý vám umožní stejnou volnost. Jde totiž o trénink. Pokud si to dobře pamatuju, meče, nebo alespoň jejich vyšší úrovně, si člověk může dovolit ponejvíce jako svobodný a trénovat v táboře banditů. U ostatních frakcí to pak nelze. Inkvizice a mágové jsou zaměřeni na hole.
Díky frakcím jsem se zas cítil o něco více vtažený do hry. Gothic 3 byl v tomto zvláštní, protože frakce byly od počátku klíčovou součástí série, po většinu času jsem se proto cítil tak nějak stranou toho všeho. Chyběli přesně ty okamžiky, kdy jsem např. v jedničce jako mág přišel o své kolegy ve Starém táboře a mágové vody z Nového tábora mi podali pomocnou ruku a vzali mě mezi sebe. Byl jsem tenkrát šťasný, že se nemusím hrou protloukat sám, ale mám i "domov", kam se můžu bez obavy vracet.
Takže tu máme celkem hezky provedený tropický ostrov, frakce a spoustu volnosti. Jenomže jak jsem tenkrát postupoval kupředu, čím dál více mi docházelo, že tohle má s Gothicem společného mnohem více. Vlastně je to ve skutečnosti paralela ke Gothic 1, v jiném světě, s jinými postavami a jinak vyprávěným příběhem. Celý ten ostrov, umístění sídel jednotlivých frakcí, dost mi to připomnělo hornickou kolonii. Ostrov není příliš velký, ale podobně jako u Gothic 3, Piraně umí velmi dobře pracovat s vertikálním rozložením prvků, chození do kopců, různé pěšinky a náhorní plošiny. Přidává to jakoby na velikosti. Paradoxem pak jsou situace, kdy vás farmář pošle zabít hladové vlky a jejich jeskyně je hned za domem. Případně se máte z bodu A vydat do nebezpečných bažin B, kam vede poněkud zdlouhavá cesta, ale na mapě je bod A hned vedle bodu B. Dokonce i analog magické bariéry by se tu našel. Ani v Risenu si plavání neužijete, obzvláště v moři, neboť hlubší vodu střeží jeden z titánů, který vás promptně hodí zpět na břeh.
Ono ani po té úkolové stránce to není tolik odlišné. Přijetí k mágům a jejich úkoly mi docela připomněly klášter v Gothic 2. Potvoráci jsou akorát přetexturovaní, takže místo skřetů jsou tu ještěráci apod. Dokonce se dá spolehnout i na stejnou věc, jako v Gothicu. Pokud člověk prostě na něco nemá, nemusí se nijak stresovat, za pár levelů tomu bude úplně jinak. Zůstal tu prostě typicky gothicovský progress, kdy postava sílí po docela velkých krocích a výzva se pomalu mění v rutinu. Myslím, že to byli nějací obři, seknu uskočím, čímž mě obr mine atd. Z počátku takový boj alespoň trvá déle a je potřeba se ranám dokonale vyhýbat, časem už to promine i nějakou tu chybu, protože boj se zvrhne na dva, tři mocné údery a je po všem (teda tak nějak si to pamatuju
).
Docela mě tenkrát zaujalo město, kdy opět ani nejde jen tak někomu vlézt do domu. Prostě na vás vytasí zbraně a musíte okamžitě z domu ven. V kontrastu s městem pak byl klášter, údajně mocní mágové mají půlku v dezolátním stavu. Vzpomíněk na Risen zkrátka zůstalo mnoho, ale u některých už si nejsem jist jejich přílišnou korektností, tak jsem se nakonec rozhodl Risen zakoupit, nakonec za těch pár euro na GOG to nešlo nevyužít a jal se instalovat.
Na poprvé se zrovna nezadařilo, nějak jsem zapomněl, že tu jednu dobu existovalo něco jako NVidia a její PhysX. Na podruhé jsem si dal více záležet ... vlastně ona ta první instalace narazila na již instalovaný PhysX a tak mi ho nabídla k odinstalaci. Došlo mě to až poté. Kdo má tedy kartu od AMD, tak prostě případnou odinstalaci zrušit.
A jak to vypadá po těch letech? No, pocit na pláži ... tenkrát mě alespoň překvapil boj se supy, teď jsem si ihned vzpomněl, že bych si měl předčistit cestu až k opuštěnému domu a pak tam dovést Sáru. Zkoušel jsem se párkrát rozhlédnout z vyvýšeného bodu, ale nějak mě to neuchvátilo. Udělal jsem tedy, co se ode mě očekávalo a chvilku nato stál u dalšího opuštěného domu. Moc dobře jsem věděl, že hned za kopcem nahoře je tábor v bažinách, ousek po cestě dolu je farma, za mostm křižovatka k městu a klášteru. Všechno to mám skoro na dohled. Napil jsem ze sudu, abych se doléčil, koukl směrem k farmě a bylo rozhodnuto.
Pár klasických úkolů, vyčištění vlčího brlohu a pak teprve přišla změna. Tristan si na mě počkal u vstupu do jeskyně, aby mě upozornil na inkvizitora na farmě. Má to své opodstatnění, na které mě několikrát upozornil. Nechat se chytit znamená skončit v klášteře. Což jak si tak pamatuju zruší veškerou možnost volby, neb by mi byl ihned nalinkován život inkvizitora. Tak jsem ho uposlech a šel se schovat do stodoly. Po odpočinku jsem nahlásil splněné úkoly a nechal si ukázat cestu do města. Sice mě nedovedl až k zadnímu vchodu, ale cestu k němu už jsem tak nějak zvládl sám. Přitom v Gothic 1 tohle býval dost dobrý zdroj zkušeností, neboť NPC po cestě likvidovali kdejaké nebezpečí, za což bylo dost cenných zkušeností do počátku. Tenhle novic se ovšem všemu dokonale vyhnul
Když už jsem stál u té brány a v kapse mi cinkalo dostatek mincí, rozhodl jsem se pro vstup. Mám takové tušení, že to asi nebyla úplně volba, kterou bych chtěl provést, ale uvidíme.
Následujících pár hodin hraní rozhodne, jak moc vážně to s Risenem budu brát. Zatím mě k tomu nic moc nepřikovalo a zůstalo spíše u vzpomínek. Navíc mě pořád straší ten konec, takže je klidně možné, že to před finále zapíchnu, abych si ten pocit z hraní zbytečně nekazil
Určitě nemám v úmyslu se kdy pouštět do pokračování této série, ale tohle bych tak nějak rád ještě jednou prošel.
Autor
Téma: (Elemir) - Risen (Přečteno 19986 krát)