Včera jsem se konečně trošku pohnul v ději a ve hře se začalo něco dít. Nejprve jsem se tedy rozhodl získat mágy na svojí stranu, což obnášelo otevřít jejich lokaci, místo templářské, za body moci.
Po příchodu k mágům bylo "vyjednávání" o jejich účastni poněkud divné, nakonec jsem se rozhodl se na něj vykašlat a zaletěl si na výlet jinam, do nedaleké budoucnosti, která svět čeká asi cca za rok.
Todle byla vcelku dobrá pasáž s trošku pochybným koncem. Nakonec jsme se zase vrátili do přítomnosti a mágy jsem získal a získal jsem i dalšího společníka mága. Konečně postava, která tak nějak splňuje to, o čem byla řeč výše, tedy že se zapojila do party, protože musela kvůli ději. Alespoň takto měly být udělány všechny postavy. Nevím, jestli by se ten mág přidal, i kdybych se rozhodl pro templáře, nebo jestli by se přidal někdo jiný.
Každopádně jsem tedy získal mágy a zvolil možnost, že budou spojenci inkvizice a ne otroci. Asi to byla chyba, podle toho, že skoro všechny společníky jsem tím naštval. Pak už se nedalo nic, než vrátit do útočiště, ale mágové tam nikde nebyli, i když by tam měli dle všeho být. (tedy když nepočítám jednoho, který zkoušel sbalit Cassandru na lítost). Ale alespoň se o nich bavily zdejší klepny, respektive o mě a o tom, jakej jsem debil, když jsem dal mágům svobodu. V dialogách mi to taky dali skoro všichni společníci vyžrat.
Ale to je jedno, měli jsme za úkol uzavřít trhlinu na nebi, tedy zase k válečnému stolu do dané lokace. Čekal jsem nějaký boj, strašlivou bitvu dobra a zla, nebo alespoň hrozitánsky moc zlého démona, který mezi tím posiloval, ale nic. Prostě jsme jí jen uzavřeli a bylo.
Pak jsme se rozhodli se z útočiště přestěhovat jinam, protože nás už bylo hodně a nějak se tam nemohli všichni vlízt, zvlášť když přišli na návštěvu i templáři, draci a další parchanti. Todle noční stěhování bylo víc na nervy, než cokoliv do té doby ve hře, protože jsem prostě nechápal, co po mě chtějí. Hlavně hned to první, kde se kovář chtěl dostat do kovárny přes zabarikádované dveře bednama. Dům se dal obejít a zadní stěnu neměl, dalo se do něj i vyskákat přes bedny, ale nic z toho on nechtěl, protože on prostě musel projít dveřmi a nějak mi to neřekl. Po asi hodině bádání jsem přišel na to, že ty truhle mám rozbít. Pak byl spokojenej, vzal si vercajk a začal se stěhovat. Celou tu hodinu nám na to na obloze svítil obří měsíc, občas prolétl obří drak, prostě pohoda. Následovalo útočiště samotné, kde jsem měl pomoci nějakým dalším postavám, jenže než mi došlo, co chtějí, bylo pozdě a já tak měl 0% úspěšnost. Prostě jako stěhovák bych se neuživil. Načtl jsem hru a tentokráte už už to všechno vyšlo a pomohl jsem nejspíše všem, kteří byli k dispozici.
Pak se všichni rozhodli odejít, jen já se rozhodl, že si dám rande s hlavním zlounem, který se taky dostavil. Byl to trošku sadista, protože mě furt mlátil, nakonec mě to přestalo bavit a rozhodl jsem se jej praštit katapultem. To vyvolalo lavinu událostí, až jsem se ocitl někde v nějaké jeskyni, naučil se nějakou novou schopnost a pak bloudil po zasněžených pláních.
Nakonec jsem našel zbytek inkvizice a konečně mohli dokončit to stehování, kupodivu v obří pevnosti nikdo nebyl a tedy jsme jí mohli obsadit. Pak ze mě definitivně udělali velitele inkvizice a já tak mohl řešit důležité věci pro její fungování, jako hledání záclon, nábytku a podobných věcí. Ale k tomu jsem se už včera nedostal.