Elemire, paradoxně Yuyu miluje tankovací buildy a unudění nepřítele k smrti. Jak můžu bejt nezničitelnej tank, BERU. Kdo ve wowku tankoval heroiky? No? Já. Kdo hrál DA2 s Andersem, Hawkem spirit healerem a dvouma warama? :-D Já. Kdo měl v DA:O mága komplet soustředěnýho na obranu a vyřazení s téměř nulovou možností útočit? Já. Můj styl hry je obecně "naběhni doprostřed a sekej to než to umře". Zcela vážně jsem zabíjela některý bosse v DA2 půl hodiny. Prostě to nakonec vzdali, protože dva healeři a dva tanci ne a ne umřít. (Ok, kecám, prostě jsme s Andersem stáli v bezpečí na různejch stranách bojiště a resovali jako diví.)
Vždycky prohrávám strategie, protože mám tendenci se spíš bránit než útočit a obrana v těhle hrách nikdy neni silnější, jinak byto nešlo vyhrávat, že jo. Nesnášim, když přicházim o ty malý vojáčky. Chudinky bezejmenný.
Pokud já hraju hru na útok, je to proto, že tahle strategie je velmi výrazně lepší, případně jediná efektivní. Což, ano, je tento případ. Hra za tanka byla moje první volba a jsem za tu volbu vděčná, protože vim, jak ta postava funguje a na větší obtížnost je občas potřeba toho tanka vzít a začít s nim boj, protože AI to prostě dělá blbě. Cass si tauntne jeden cíl a všechno ostatní jí prostě proteče, pak má člověk z damagerů guláš. První hra byli tři mágové, nonstop bariéra, tankovací build. Funkční. Pak jsem postupně z obrany slevovala, a teď prostě všechno zabiju hned a neřešim.