Tisk

Prosíme přihlašte se nebo zaregistrujte.
1 hodina 1 den 1 týden 1 měsíc nastálo
Přihlašte se svým uživatelským jménem a heslem.

[Elemir]

Původně jsem neměl v úmyslu se ke Skyrimu vracet jako k nedohrané hře, ale vzhledem k novým datadiskům (ve formě DLC) a založeném tématu od Adam23, jsem si řekl, že by to možná za úvahu stálo.

Předně bych chtěl poznamenat, že ani tak nepůjde o podrobné zápisky den po dni, ale spíše o sumarizace a hlavně začnu od datadisků. Důvod je jednoduchý. Základní hru jsem už dávno odehrál a prošel ji skoro celou ... tím je myšleno, že mi nejspíše zůstalo pár vedlejších úkolů a možná i nějaká ta neprozkoumaná jeskyně Od jihozápadu mapy mě to totiž přestalo bavit, neboť nebyla už žádná motivace pokračovat. Nutno podotknout, že jsem základní hru hrál v době jejího vydání, takže nebyly ještě ani žádné mody.

Nebudu se tu ani nijak extra vyjadřovat k rozhraní hry, holt je to konzoloidní paskvil a s intuicí daleko nedojdete. Pokud nemáte z předchozích dílů ponětí o určitých možnostech nastavení, Skyrim vám je celkem slušně zatají. Např. volba rychlých slotů. Celé rozhraní se totiž chová podobně jako samotný inventář. Myší najedete na požadovaný předmět/akci, klávesou F je "uložíte" do oblíbených, vyskočíte na herní obrazovku a klávesou Q otevřete oblíbbené. Myší najedete na příslušný předmět/akci a stiskem klávesy s požadovaným číslem oblíbené přiřadíte. Lze použít čísla od 1 do 8.

Mnohokrát jsem se nachytal i na záměně klávesy R, která je víceúčelová (a neni sama). Je třeba si dávat dost bacha, co se u ní v dané situaci píše - neni nic hnusnějšího, než-li si pracně roztříděné věci do schránek zas jedním klikem R vzít všechny zpět ... grrr Naučilo mě to třídit opravdu pečlivě, abych v nejhorším případě měl všechno zas pod jedním heslem invetáře, např. v jedné schránce zbraně, v druhé zbroje apod.

Skyrim jako takový prodělal krom herního rozhraní i změny v mechanismech hry. Zmizelo klasické levelování ve formě odpočinku a hlavní a vedlejší skilly. Postava získává zkušenostní body za jakoukoliv zvýšenou dovednost a za každý level pak talentové body. Každá dovednost je prezentována formou souhvězdí a je obšancovaná perky ... ano, právě na jejich otevírání slouží talentové body. Můžete mít tedy klidně lukostřelbu na 100, ale hlavní výhody z ní získáte až formou perků. I ty sami o sobě požadují k otevření určité podmínky (úroveň dovednosti, otevřené předchozí perky). Systém to vůbec neni špatný, rozhodně vám neumožní stát se mistrem ve všem a specializace postavy tu má mnohem větší význam.

U levelování platí ještě jedna věc, volí se při něm jeden ze tří bonusů - buďto postavě vzroste zdraví, mana nebo výdrž (souvisí i s celkovou nosností postavy).  Výběr se musí provést jako první, teprve poté přibyde talentový bod. Abych nezapomněl, dovednosti nebyly překopány jen formou perků, ale došlo i k jejich prořídnutí. Novinkou jsou dračí řevy, ale upřímně, celé dění okolo draků mi nepřijde moc zajímavé a jako hlavní dějovou linku bych uvítal cokoliv jiného.

Nevýhodou v původní verzi bylo, že některé věci se daly trénovat velmi snadno. Např. kovařina a očarovávání věcí. Stačilo vyrábět železné dýky ze snadno dostupné železné rudy / ingotů a pomocí kamenů duší je očarovávat. Skyrim totiž nezná neúspěch a každá z těchto akcí se vždy povede a ukazatel pokaždé o notný kus poskočil. Na velmi nízkém levelu se tak postava mohla sama vyzbrojit velmi silnými zbraněmi. V datadisku Dragornborn už mi to přijde o poznání pomalejší, i když možná je to jen můj pocit. Když se k tomu přidá kumulace efektu ala Morrowind a lektvar posílení inteligence, tak tu máme kupříkladu snadno dostupné zbraně s vysokým damage.

Kovařina je jinak zábavná a hru významně zpestřuje. V Dragornborn jsem se velmi vzhlédl ve výrobě vlastních šípů. Vytavim ingo příslušné rudy, naštípu si dřevo na podpal a vykovu si vlastních 24 kousků atd. Šípy navíc nic neváží, takže jich postava může nosit u sebe i pár tisíc. Svým způsobem vyjde jejich výroba méně nákladná než přímý nákup + díky vyšším perkům kovařiny lze brzy vlastnit i lepší hroty.

U tréninku si dobře pamatuju ještě situaci, kdy jsem v základní hře trénoval krytí tak, že jsem si našel slabšího banditu střelce, nastavil štít, zatížil myš hrnkem a za 2 hodiny bylo hotovo. Banditi mají totiž neomezeně šípů a postava hrdiny si navíc regeneruje zdraví, takže občasné proražení krytu vůbec nevadí.

Alchymie se nijak nevymyká standardu, za zajímavost spíš stojí uvés již zmíněné očarování věcí. Efekt je sice částečně kumulativní, ale nelze přesáhnout určitou hodnotu - má maximum. Např. lze alchymií vyrobit lektvar posilující očarování, vyrobit věc s bonusem do alchymie, nasadit si ji a vyrobit lektvar posilující očarování znovu. To lze zopakovat tuším až do úrovně lektvaru +50%, předmět má bonus tuším +17% a nelze tak očarovat komplet zbroj, ale třeba jen helmu a rukavice. Efekt více lektvarů se mám pocit nekumuluje, efekt předmětů ano. Ovšem lektvar + bonusy z předmětů ... Zkusmo jsem si takto vyrobil trpasličí luk s damage lehce přes 190. S tím se dá na levelu cca 25 nejenom vystačit

Když už jsem u tréninku postavy zmínil nosnost, postava má určitý limit daný výdrží, po překročení je automaticky přetížená, ale narozdíl od předchozích dílů neexistuje horní limit, tudíž nehrozí, že by se postava nemohla pohnout. Ovšem je to o nervy. Z počátku je postava přetížená každou chvíli a při přetížení nefunguje fast traveling nebo koňský povoz (navíc Skyrim nezná cestovní kouzla). Dostat se tak z divočiny k nejbližšímu obchodníkovi může být časově dost náročné.

Obchodníci mají podobně jako dříve omezené množství peněz a ne každý vykupuje vše. Při obchodování se automaticky zvyšuje dovednost výmluvnost.

Pokud si člověk odmyslí těch pár negativ, je Skyrim výborná hra a rychle hráče vtáhne. Levescaling je zde narozdíl od Oblivionu mnohem přátelštější, hodně protivníků má konečný level, nestane se tedy, že byste narazili na blátokraba s levelem 50 apod. Určitý odstup si drží hlavně zajímavější protivníci (jsou vždy o pár levelů výše) a je zde vidět i podobný princip jako u Morrowindu - čím vyšší level, tím tužší protivnící se začínají objevovat. Např. obyčejné dreughy doplní páni dreughů, obyčejného draka vytlačí krvavý drak apod. Samozřejmě se toho dá využít podobně jako v Oblivionu a nechat postavu na nízkém levelu co to jde. Hlavní dějovou linku jsem napoprvé dokončil na levelu 19. Oproti tomu s novou postavou jsem po hlavní dějové lince datadisku Dragornborn už na levelu 29 a je opravdu vidět, že Oblivion se nekoná.

Ale teď obecného k ...

[Elemir]

Dragornborn:

Původní herní nuda s létem přešla a začal jsem uvažovat o pokračování ve znovunačatém a vzápětí zas odloženém Skyrimu. Už od minulého roku jsem měl v merku ohlášení nového DLC jménem Dragornborn, které se vrací na Solstheim. Ano, na onen legendární a tuhý ostrov známý z datadisku Bloodmoon pro Morrowind, ve kterém jsem strávil nemálo času. Využil jsem proto letní akce na Steamu a nakonec rovnou nakoupil všechna 3 dostupná DLC (Dragornborn, Dawnguard a Hearthfire).

Navenek to do hry nepřineslo žádný ergonomický prvek, ovládání a vše kolem zůstalo stejné. Dokonce nebylo vůbec zřejmé, kdy a jak se vlastně na Solstheim dostanu, resp. kde se to vlastně dozvim? Nevydržel jsem a nakoukl na UESP. Nu což, tak holt kus hlavní linie základní hry teda odehraju a počkám na návštěvu. Abych řekl pravdu, moc se mi do toho nechtělo. Představoval jsem si, že na Solstheim vlítnu hned na začátku, byť UESP bez uzardění doporučovala až level 20+ Jakmile se tedy objevila ta správná chvíle, rozhodl jsem se, že alespoň nakouknu. A tak se stalo, že Ulgar se znenadání objevil na Havranní skále (Raven Rock) a na kontě měl pouhý level 8.

Po úvodním rozhovoru jsem zkusil projít se kousek po pláži směrem na JV, ale zastavil měl zajímavý souboj kapitána stráží s popelavci. Dychtivě jsem se zapojil, ovšem jakmile kapitán vysílen klekl, pustila se trojice do mě ... ani jsem nestihl utéct. Měl jsem chuť to vzdát, protože dost tuze se tvářilo i pár dalších monster v okolí. Ovšem po letmé návštěvě vesnice Skalů jsem se rozhodl a nahrál save z přístavu - přeci to teď nevzdám

Raven Rock doznal velkých změn, je z něj vesnice v redoranském stylu, ale najde se zde prakticky vše, co každý dobrodruh potřebuje. Jenom důl už nefunguje. Podobně doznal několik změn i samotný ostrov. Rámcově je shodný s bloodmoonovskou verzí, tedy jeho obrys, ale jinak je zde zřetelný vliv nového enginu. Namísto oblých kopečků jsou zde vytvarovány nádherné masy skal a ledu. Je to značný pokrok a člověk si chvilkama připadá jako v novém světě, nikoliv na místě, které důvěrně zná. Na ostrově zůstalo i několik původních lokací, jako třeba Kolbjorn Barrow, Brodir Grove, Altar of Thrond, Castle Karstaag nebo Gyldenhul Barrow. A naopak se tu objevila nová místa, zejména trpasličí zříceniny (jen k té angličtině, mám sice cz verzi, ale protože Bloodmoon je v angličtině, tak to kvůli návaznosti nechávám v originálním znění).

Na počátku to působí podivným dojmem, ale je třeba mít na paměti, že ostrov postihla erupce Rudé hory na konci 3. éry. Změnilo to i ráz krajiny, proto okolí Raven Rocku vypadá jako popelavá poušt a dokonce to znamenalo zánik pevnosti Frostmoth (ovšem na jejího velitele zde ještě narazíte ). Dá se na to zvyknout a člověk poměrně rychle zdomácní. Po pár dungeonech začal být zřetelný pokrok a ze soubojů jsem přestal tak často utíkat. Prostě klasický začátek. Dokonce jsem se přistihl při myšlence, že by mi vlastně nevadilo, kdyby Skyrim měl jen takovýto rozsah. Jinými slovy, Dragornborn neni jen nějaký přívěšek, je to plnohodnotná hra.

Příběhově je Dragornborn o něco zajímavější, vše se točí okolo úplně toho nejprvnějšího drakorozeného jménem Miraak, který si dělá zálusk na znovuzrození a začíná se postupně tlačit ze Zapomnění ven. Konkrétně z Apocryfy, říše Hermanea Mory, daedrického lorda vědění, jehož je služebníkem. Apocryfa je dostupná jen formou tzv. Černých knih vědění a je to vskutku nehostinné a tuhé místo. Hezky je na něm vidět pokrok postavy. Zatímco na počátku jsem jejími jednotlivými částmi jen probíhal, na konci jsem jej už systematicky čistil. Příběh je tedy zajímavý, celkem rozvětvený, na konci se hráč dokonce naučí ovládat draka a létat na něm ... ale co si budeme povídat, jak už jsem psal, kdyby ve Skyrimu draci nebyli, vůbec by mi to nevadilo. V ovládání draka jsem zalíbení nenašel, chová se to divně a zkrátka, draky budu raději dál jen zabíjet

Jak už jsem zmínil, na 8. levelu se toho moc dělat nedá. Začal jsem proto jednoduššími úkoly kolem a narazil i Nelotha (bývalý představený Sadrith Mora z Morrowindu). 200 let navíc se na něm zrovna nepodepsalo a chtě nechtě jsem brzy musel vyrazit napříč ostrovem, no vlastně jen do jeho středu, kde je Miraakův pozemský chrám. Po bok se ke mě přidala Frea, šamanka skaalů - ve skutečnosti dost tuhá bojovnice. Díky ní jsem chrámem prolezl a našel svou první Černou knihu - první a taky vlastně nejhlavnější. Z chrámu jsem vylezl nedalo Skaalské vesnice, jaká náhoda a šel si promluvit s freiným otcem, taky šamanem, toho času v aktvní službě. Vyřešil pár věcí a pospíchal za Nelothem, který mě doprovodil do trpaslíčích ruin Nchardaku za další Černou knihou. No a tady jsem potkal samotného Hermanea Moru a po rozhovoru pospíchal zpět do skaalské vesnice.

Další úkol se ukázal být nad moje současné síly, byť jsem o nějaký ten level poskočil a v luku se notně zlepšil. Začal jsem se proto různě potulovat a hlavně se věnoval kovařině a nějaké ty dva levely dohnal plížením. Nijak systematicky, do levelu 40 v rámci úkolu spiknutí v Raven Rock, poté kdekoliv jinde a bez investice perků - nechtěl jsem skončit jako v Oblivionu. Bonus 2x ke zranění lukem ze zálohy postačil, abych 1 - 2 potvory dokázal v chumlu načít a přitom neztratil nic z hratelnosti. Ostatně takhle si použití plížení představuju, jsem přeci bojovník, jehož hlavní náplní je férový boj

Od levelu 20 jsem se rozhodl provést rovnou i bližší průzkum ostrova a začal systematicky čistit dungeony. Řada z nich je celkem "hluchých" a hlavně mě překvapilo, že se tak šíleně nerespawnují jako v základní hře. Postupně jsem se tak dostal až ke konci a na levelu 28, s ebenovým rukem v ruce a orčí výstrojí na sobě vydal za Miraakem. Cestou jsem nenechal nic živé a samotný souboj taky nebyl ničím významným. Vynechám tedy Miraakův trojí respawn, ale dá se to uběhat. Základ je nenechat se příliš zranit, aby to hrdina ustál až do konce. Původně to byl jen test, takže jsem sebou neměl ani dostatek lektvarů.

Po opuštění Apocryfy jsem se pustil do zbytku vedlejších úkolů a ty plním ještě dosud. Poskočil jsem akorát na level 29, luk dostal na úroveň 92 a popelavce zabíjím na max. 4 výstřely, přičemž mě nijak extra nezraňují. Svůj dům v Raven Rock, ano to jsem zapomněl, v rámci splnění úkolu spiknutí jsem dostal vlastní dům, je teď plný kořisti.

Dům je vlastně vůbec zajímavý, je v něm prakticky všechno, co člověk může jen potřebovat - vlastní kovárna, očarovávací dílna, alchymistická laboratoř a vůbec je celkem velký. Jen se bohužel stále jmenuje po původních majitelích.

Hned na úvod jsem psal, že kovařina se v Dragornborn cvičí pomaleji (podle mě), spotřeboval jsem už opravdu hodně rudy a dostal se na úroveň 82. Hodně se mi zalíbila výroba vlastních šípů, v jednu chvíli jsem nosil 5k trpasličích šípů v batohu. Nejspíše to bude i vděčný objekt pro zkoušky očarovávání. Z pěnezma jsem se dostal přes 60k, ale jakmile jsem si otevřel kování ebonitu, tak nezbylo, než-li ingoty nakupovat (důl jsem zatím nevyužil). To a nějaké další nákupy mě zase o něco ochudily. Na druhou stranu mám možnost vyrábět a vylepšovat věci tak, že bych mohl začít vydělávat. Ovšem nechám to zatím být. Jediné, co se i nepodařilo, je kování Stalhrimu - UESP mi však odpověděla, že na to musím mít právě aktivní kování ebonitu, což jsem v době testu ještě neměl, vyzkouším tedy až večer. Alchymii jsem protentokráte upozadil a zůstal jen u sběru a hromadění surovin.

Zpestřením je možnost sponzorovat vlastní vykopávky v Kolbjorn Barrow (čekám na závěrečnou etapu) nebo si zabít ducha Karstaaga (opravdu tuhý soupeř, férově ustřílený ze skály ). Některé úkoly jsou propojené i s pevninou a na ty dojde později. Krom toho se tu obejvuje nový typ monstra - medvědodlak. Sic jen pár kousků, ale na počátku jsou opravdu smrtícím překvapením. Kdybych se měl obecně vyjádřit k dungeonům, mohl bych říci, že velkých je tu jen pár a ani ty nejsou nijak přehnané. Je to tak akorát.

I přes počáteční lehkou skepsi jsem si na "nový" Solstheim rychle zvykl a co naplat, nostalgie se opravdu dostavila. Jen tu skupinku vlkodlaků jsem měl asi nechat žít ...

[Elemir]

Kování stalhrimu je opravdu možné až s perkem kování ebonitu (ebony smithing). Nakonec ono to z toho kováře ve Skaalské vesnici v rozhovoru vypadne, jenom je asi potřeba ho prokecnout více.

U rozhovorů je totiž vůbec jedna zajímavost. Vyčerpané téma obvykle jakoby zešedne, zatímco nové nebo aktualizované téma je psané jasně bílým písmem. Jenomže čas od času se stane, že se najednou zaktivní u postavy téma, které ve skutečnosti nepřináší žádnou novou informaci, jen se v něm zopakuje vše, co už bylo předtím řečeno. Naopak už se mi i dříve stalo, že nové informace se objevily v již zašedlém tématu. Občas to tedy chce se při nejasnostech k postavám vracet a prohlídnout si rozhovory znovu.

Pravděpodobně se jedná o jednu z berliček, které mají hráči napomoci, aby ve hře netápal. Druhou výraznou berličkou je nápověda k úkolům. Obvykle je cíl úkolu v deníku popsán celkem srozumitelně, navíc se u většiny úkolů dá nastavit zobrazení pomocné šipky (mapa + kompas), která hráče dovede až na místo určení (nastavení aktivního úkolu). Doby Morrowindu jsou prostě dávno pryč a nějaké bloudění ve Skyrimu tak nepřipadá v úvahu. Na druhou stranu jsou ve hře paradoxně úkoly, které nejsou v deníku nijak jasně popsány a ke kterým nápověda prostě ani neni

Opravdu si nejde nevzpomenout na Morrowind, kdy mě třeba pár úkolů přivedlo do oblasti Molag Amur, kde jsem měl hledat nějakou jeskyni. Jeden kaňon jako druhý, žádný záchytný bod. A to byla většina úkolů. Navíc v Morrowindu neexistuje fast travel, jako třeba v Oblivionu (už taky obsahoval jistou formu nápovědy zápisem oblasti na mapě), takže to byla halda lítání sem a tam. Oproti tomu Skyrim vede hráče rovnou za ručičku, ale celkem to chápu. Skyrim je určen pro mnohem širší publikum a hlavně chce oslovit i mladší generaci hráčů. Nakonec se na to dá zvyknout a chvílemi jsem vlastně rád, že to tam je, neboť občas lennost dožene i mě Ostatně pokud to nechci, tak aktivní úkol prostě jednoduše zrušim.

Včera jsem zapomněl ještě jednu věc, která se mi v Dragornborn stávala docela často, tedy relativně často vzhledem k počtu postav, kterých se to týká. Jedná se o grafický bug související se soupeři, kteří mění podobu - medvědodlaci a vlkodlaci. Pokud se taková postava změní v místě, kde hrozí plno záseků, tak se opravdu zasekne a běhá potom na místě. Potíž je v tom, že taková postava je navíc nezranitelná, byť sama z těsné blízkosti útočit může. Lokaci s vlkodlaky jsem kvůli tomu nahrával několikrát, dokud se mi nepovedlo, aby ani jeden nezůstal zaseknutý. U úkolového medvědodlaka jsem byl navíc svědkem až groteskní změny - v jednu chvíli vypadal jak postava s hlavou brontosaura , teprve po nějaké chvíli se změnil v tu správnou chlupatou potvoru.

[Elemir]

Dawnguard:

Půl hodiny po půlnoci se mi podařilo po nějakých 14-ti hodinách dojet i toto DLC. Zdánlivě kratší herní doba mě ani zas tak nepřekvapila, přeci jen, vstupoval jsem do něj na 31 levelu a hlavně prakticky s vycvičenou lukostřelbou. K tomu všemu jsem po celou dobu využíval doprovodu jednoho z hlavních NPC

Dawnguard má poměrně svižný spád, ale jinak málo zvratů a v jednom místě je úzce svázán s hlavní dějovou linkou základní hry - naštěstí tu neni kvůli tomu nutné nijak rozvíjet. Většina děje probíhá v nových lokacích a dungeonech, přitom řada z nich působí opravdu úchvatně. Překvapením bylo potkat starodávné falmery (sněžné elfy), kteří opravdu nevypadají tak zrůdně, jako ti mutanti kolem, ale přesně naopak. Vrcholem byla bitva se třemi draky na zamrzlé říčce, když z ničeho nic prorazili led a postavu obklíčili. Vlastně jsem bojoval jen se dvěma, jeden si to bohužel namířil pryč.

Příběh hry je celkem standardní a vlastně i dost krátký. Upíři mi nečinili žádné obtíže, nakazit se mi podařilo jen jednou, jinak jich většina padla dřív, než ke mě stihli dorazit. Hned v první třetině hry mi navíc k mému překvapení vypadla do náruče pohledná Serana, která to se mnou jako společník dotáhla až do konce. No, vypadla z jakéhosi sarkofágu a její červené oči  mě nenechaly na pochybách, ale co už

Škoda, že se mi ji nepodařilo přimět k vyléčení. I když na druhou stranu, přestože je kouzelnicí a používá krátkou dýku, tak je poměrně slušným bojovníkem nablízko. To mi jako lučištníkovi perfektně vyhovuje a ona navíc jako upír dost vydrží, takže si chvilkama připadám jako Legolas s Gandalfem okolo Nevýhodou je, že se neumí tak dobře plížit, resp. moc brzo útočí. Díky tomu odpadá poklidný průzkum nových oblastí.

A to je obecně problém. Byť jsou nové lokace nápadité a mnohdy opravdu rozsáhlé, neměl jsem potřebu je plně prozkoumávat. Řadů pokladů jsem na svém místě nechal už jen kvůli hrozícímu přetížení. Proplétat se potom komplikovanými a spletitými dungeony neni zrovna zábava. V tomto byl Solstheim na tom lépe a hlavně na Solstheimu jsem postavu teprve trénoval. V Dawnguradu jsem se pohnul o 2 levely a plně si vystačil s tím, co umím. Jediný pořádný souboj byl ten závěrečný, ovšem Miraak byl v Dragornbornu oproti Lordu Harkonovi výrazně tužší.

Bylo to zajímavé a příjemné zpestření, ovšem Dragornborn pro mě vyhrává. Dawnguard je prostě typické DLC, kdežto Dragornborn je mnohem komplexnější a více vyhovuje významu slova datadisk.

Jenom bych si ještě posteskl nad umělým natahováním herní doby. Samozřejmě, že centrála a klíčové dungeony upírů jsou přesně na opačném konci mapy, než-li lovci upírů. Je to halda cestování a odemykání nových lokací. Za poměrně šílené považuju i hledání jednoho z klíčových NPC, které jsem našel až na Solstheimu.Byl to takový typický úkol najdi a doveď, jenomže zapomněli alespoň naznačit, kde pořádně hledat. Šipka nápovědy fungovala až po přestupu na mapu Solstheimu. Při představě, že bych měl projíždět systematicky jeden dungeon za druhým, mi začalo být nevolno.

[Adam23]

Wow,  to je hafo informací

[Elemir]

Snažil jsem se to co nejvíc sumarizovat, ale místy to opravdu nešlo. Vždycky jak jsem něco načal, tak jsem si za chvíli vzpomněl, že se k tomu vlastně váže ještě to a to Navenek to tak nevypadá, ale i přes ta zjednodušení má Skyrim celkem sofistikovaný systém, Trochu mě teď akorát mrzí, že už mám před sebou prakticky jen hlavní dějovou linii, resp. ještě mi chybí postavit vlastní dům, leč to už je jen formalita.

Za kratší herní dobu tu zcela určitě může především systém nápovědy. Celkově mi Skyrim totiž přijde třeba oproti Morrowindu zřetelně kratší a je to právě tím, že nemusím prakticky nic zdlouhavě hledat + tu máme fast traveling nebo povozy. Dawnguard asi ještě přinese nějaké úkoly podobně jako družinící (companions), tedy ve stylu jdi tam a tam a všechno pozabíjej Ovšem už nic komplexnějšího.

[Elemir]

Tak jsem se dneska vrátil zpět do Mohyly duší (hrad Volkihar) a musel jsem hned zatnout zuby. Tajný průchod do knihovny Seraniny matky byl komplet respawnutý ... grrr. Prostě typické pro základní hru. Přitom jsem tu byl před "pár" dny.

No nic, v mohyle jsem se jal plnit pro mě zatím neznámé úkoly, což znamenalo mohylu projít celou a tentokrát podrobně. Konečně jsem našel i autora podivných poznámek a v batohu se mi válí nějaký zajímavý krystal duše. Krom toho jsem si chvilkama pohrát se zdejšími bleskovody, ovšem jejich účel mi zatím uniká. Našel jsem i nějakou kryptu Žněce, či jak je to přeloženo, ale chce to spešl krystaly duše (pravděpodobně už mám všechny, mají jeho jméno, ale zastavil jsem se na cestě do krypty nejprve právě u autora výše zmíněných poznámek a pak jsem holt musel vyrazit na cestu do reálné práce ). Jen tak na okraj, u spisovatele jsem se dozvěděl, že mám "jen" 7 z 10-ti jeho stránek rukopisu ... sakriš, přitom jsem to procházel opravdu pečlivě ... jsem zvědav, co jsem minul.

U Serany jsem si všiml, že se opět objevila nabídka rozhovoru na téma vyléčení vampyrismu, zítra vyzkouším (doufám, že nejde jen o "respawn" tématu, jak už jsem popsal u Dragonbornu). Nejprve v Mohyle duší zajdu opět za její matkou ... ne žádat Seranu o ruku ..., ale povědět, jak to dopadlo s jejím manželem a celým proroctvím. Mimochodem jsem v hrobce zjistil, že jsem se opět někde nakazil vampyrismem, přitom jsem na upíra už hodně dlouho nenarazil. Naštěstí sebou tahám preventivně lektvary proti nákaze.

Serana mi dokonce v mohyle jednou nevydržela nápor zdejších kostlivců, ale svou práci odvedla jinak dobře, takže si následný odpočinek plně zasloužila (všiml jsem si, že regeneruje podstatně rychleji než můj hrdina ). Přeci jen někteří zdejší potvoráci mají opravdu silný útok a jsou obecně tuzí. Je přitom zajímavé, že se všichni jmenujou stejně, jenomže např. Zuřivý na JV mapy padne po jednom max. dvou výstřelech, Zuřivý na SV ustojí víc jak pět střel. Podobně další dva typy kostlivců. Našel jsem dokonce i nějakou knížku, kde jsou popsáni podle účelu. Předtím jsem tu našel na SV i lebku nějakého koně, o kousek dál mi jeho bývalý majitel "požehnal", ale zatím jsem koníčka vyvolat nezkoušel ... nakonec přeci víme, jak ono to s těmi koňmi ve Skyrimu je

Chvilku jsem litoval, že jsem se Mohyle duší nevěnoval více už při první návštěvě, kdy jsem měl plno míst vyčištěných. Ona se totiž respawnula taky Předpokládám však, že je to poslední místo z Dawnguardu, kam jsem se vracel. U ostatních to za podrobnější průzkum nestojí, neboť jsem je rámcově prošel celkem pečlivě, vyjma pár zákoutí (např. údolí falmerů).

Je to zajímavé, ale podrobnější procházka tak pochmurným místem, jakým Mohyla duší je, trvala dobré 2 hodiny a ještě jsem neskončil (mimochodem Mohyla duší připomíná volnou lokaci, neni to žádný dungeon v podobě hrobky). Na druhou stranu je škoda, že podobně se nechovaly i jiné lokace Dawnguardu, aby měl člověk potřebu se vracet, protože mu tu zůstalo něco nesplněné nebo ho sem prostě hnala sílící zvědavost.

[Elemir]

Ještě pár drobností zjištěných dle UESP:

Tři draci v zapomenutém údolí byli ve skutečnosti opravdu jen dva. Pravděpodobně tím, jak vylítli z vody a prolétávali za stěnou ostrůvku, jsem nabyl dojmu, že jsou celkem tři. Je pravdou, že jsem opravdu během zaměřování luku ztratil přehled, takže bych se s UESP nehádal

Zvláštní soulgem v Mohyle duší je nakonec soulgem s mou vlastní duší Je jen zajímavé, že jsem se celou dobu bez něj obešel, resp. po opuštění Mohyly duší se moje statistiky automaticky srovnaly - vstup do mohyly totiž vyžaduje, buďto aby byla postava nemrtvá (upír, resp. upíří lord - dle situace) nebo podstoupila částečné uvěznění duše (a právě ztrátu určitého podílu statistik po vstupu). Možná je to spíše tak, že díky němu je možno trvale obnovit statistiky ještě v mohyle, což se slabším postavám může hodit vzhledem k obtížnosti bojů.

Tři typy kostlivců a jejich rozdílná výdrž. Vypadá to, že Zuřivý (třetí typ) nebyl zrovna ideální příklad, podle UESP má zrovna ten konstantní zdraví a to ne zrovna malé. Proměnné má naopak kostlivý střelec (druhý typ). Těžko říci, podle mě jsem sundaval občas snadno i melee typy, což mi na střelce zrovna nepřišlo První typ nemrtvého totiž nemá vůbec nohy a to bych si nejspíš i v té tmě všiml.

A teď k UESP obecně - je to vůbec nebezpečná věc. Člověk se tu dozví i to co nechce, třebas i to, že do Ztraceného údolí falmerů nejspíše pošupajdim ještě jednou

Druhá věc je, že se tu dá u každého dungeonu snadno zjistit doba respawnu. K mému velkému překvapení obvykle činí pouhých 10 dní. Prostě jak už jsem několikrát popisoval jinde i v Knize návštěv, ve Skyrimu se nevyplatí něco prozkoumávat předem. Pokud projdete nějakým rozlehlým "bludištěm", riskujete tak akorát infarktovou situaci, když se o něco později dozvíte, že tam kvůli questu musíte ještě jednou Tohle třeba v Oblivionu hrozilo jen u zlomku dungeonů, v Morrowindu si tohle nepamatuju vůbec, byť je taky pravdou, že tam jsem systematicky nic nečistil. Ve Skyrimu je jich o poznání více a obvykle jsou to ty, které se po kompletní prohlídce na mapě neoznačí jako hotové.

Když nad tím tak zpětně přemýšlím, zrovna respawn mohl/může být příčinou některých nesrovnalostí (ne-li zrovna bugů). Pamatuju si, jak se mi při prvním hraní po každém přečtení Legendy o Červeném orlovi zapsal do deníku i příslušný quest, byť byl již dávno splněný. Odpovídalo by to i obnovování topiců v rozhovorech NPC.

[Elemir]

Ještě jednou k Mohyle duší. Speciální soulgem se v inventáři neobjevil, provedl se jen zápis do deníku a dneska jsem si všiml, že postava má obnovené všechny tři statistiky i když je ještě v mohyle (asi taky jediný rozdíl). Pisatele jsem už pořešil, přeci jen najít všechny stránky rukopisu nebylo tak triviální, některé nešly na první pohled vidět. Odměnou mi byl Jiubův náhrdelník, který přidává primárně dalších 50 kg (?) nosnosti. Žnece jsem taky porazil, slabota a nic z toho. U bleskosvodů jsem zjistil, že ty slouží k tvorbě černých kamenů duší z velkých kamenů duší, ale moc to nevydrží, bleskosvody se můžou rozbíjet, což se mi taky u jednoho stalo. V inventáři se mi válí asi přebytečná lebka koně Arvaka, zjitil jsem, že ve větvi magie vyvolávání se objevilo po splnění úkolu adekvátní kouzlo - vyvolej Arvaka.

U Arvaka se rovnou zastavím. Chvilku jsem ještě se Serenou cestoval kvůli vedlejším úkolům strážců (radiant úkoly, vysvětlím dále). Přitom jsem dorazil opět na Solstheim a rozhodl se přepravit veškeré alchymistické, kovářské a očarovávací přísady do svého domu v Bílém průsmyku (White Run). Samozřejmě jsem skončil notně přetížen a loď mě odmítla nabrat. Zkusil jsem teda vyčarovat Arvaka, na pohled nic moc (žádná kost a kůže, jen kost ), ale v pohodě mě unesl a s přehledem jsem se do Bílého Průsmyku dostal. Výhoda tohohle nemrtvého koně je hlavně v tom, že je za prvé nesmrtelný (dá se znovu vyvolat) a za druhé nepotřebuje ustájení. Pokud se na něj nenasedne do určitého limitu, tak zmizí a stejně tak zmizí po vstupu do města. Prima věc. Údajně se na něm dá jezdit i v některých interiérech, např. zrovna v Mohyle duší, kde jsem na něj i na cestě narazil - viděl ho pobíhat. Nejspíše jde o dungeony typu volných lokací. Budu to muset někde zkusit.

Generické, alias radiant úkoly, jsou nyní vesměs to jediné, co od Strážců úsvitu dostávám. Jedná se v podstatě o to samé, co dělají ostatní frakce ve Skyrimu, případně to vypadá jako úkoly s lovením banditů, zadávané radními měst. Dle příběhu apod. se generují náhodné úkoly, které lze plnit. Ale je to spíš jakási vata, už mě to zahnalo i do již dávno vyčištěné a odškrtnuté oblasti.

Při téhle příležitosti jsem měl právě na Solstheimu v Raven Rocku vystopovat a zabít upířího infiltrátora. Seděl si hezky v hospodě, ale než jsem se nadál, bylo plno ... naštěstí si sedl kousek bokem, tak jsem zacouval do pokoje, zaklekl do plížení, natáhl tětivu a ... jedna tichá a rychlá rána mezi tesáky a nos ... Nikdo mě neviděl a neslyšel.

Bohužel, jak už jsem napsal, je to taková vata. Honí vás to po celé mapě z jednoho konce na druhý a nic nového to nepřináší. Využil jsem rovnou situaci a v pevnosti Strážců úsvitu při zpateční cestě propustil Seranu. Romance už z toho nebude, tak je na čase zkusit jinou Po propuštění se už u ní neobjevil dialog s možností vzít ji zpět, tudíž je to vyřešeno asi jednou pro vždy. Holt jsem někde v rozhovorech udělal kritickou chybu.

U plížení jsem se dostal přes hranici 60-ti bodů, ale pořád platí, že v tom nemám žádné perky, byť další násobení střely by se občas hodilo Už takhle je to na pováženou. Za dnešek jsem nahrával jen dvakrát a to vesměs kvůli vlastní chybě. Od včerejška totiž zkouším hrát převážně z pohledu první osoby a občas se mi stane, že se v boji docela zamotám, v horším případě i blbě zahnu a ke všemu se rovnou zaseknu za nějakou překážkou. Je to zvláštní, ale už jsem si u her obecně na pohled z třetí osoby zvykl. Jenomže u toho se zase blbě ovládá míření. Takže pak musim narychlo kolečkem scrollovat. Ale draky už sundavám jako přerostlé kachny

Pro další den mě asi čeká další stěhování domova na Solstheimu a mohl bych se konečně pustit do tréninku očarování a alchymie.

Jedna věc mě ale ještě celkem vadí. Od hlavní linie Dragornbornu se mi v batohu válí všechny Černé knihy a nemůžu se jich zbavit ... grrrr

[Elemir]

Solstheim - Dragonborn vs Bloodmoon

Jenom pro zajímavost. Před pár měsíci jsem na notebooku rozehrál cvičně Morrowind, ale bohužel tomu vypadává grafika. Nicméně jsem ze zvědavosti vyrazil na Solstheim, abych si to trochu připomněl. Po odehraném Dragonbornu je to docela zvláštní pocit. Rámcově tam opravdu řada věci sedí, ale výšková členitost je úplně jinde. Jezero a řeky jsou v podstatě ve stejné úrovni, tedy všechno dole na úrovni moře. Horský masiv je jen oblý vyvýšený kopeček a Hrotgarova mohyla má vstup v podobě stanu. Celkově je mapa už od pohledu menší - někde jsem se dočetl, že Skyrim má větší velikost buněk. Poloostrov s telvanijskou kolonií z Dragonbornu je tu totiž zřetelně užší. Nesedí moc ani zvířecí kruhy. Zajímavé je, že třeba Thirsk je v Bloodmoonu na mapě ve skutečnosti níže, než-li Skaalská vesnice, kam jsem utíkal před rozzuřenými monstry nahoru do kopce

Byť se mi dragonbornské ztvárnění Solstheimu opravdu líbí, přeci jen to bloodmoonovské pojetí je plné nostalgie a má to své kouzlo. Po zkušenostech se Skyrimem a předtím Oblivionem je už dneska těžší se k Morrowindu vracet, protože mi tam chybí řada detailů, které oba uvedené následovníky dělají živějšími a uvěřitelnějšími světy. Možná je na čase zkusit se podívat po modech

Mírná polemika na téma herního mechanismu

Přes noc mě to nedalo a v Morrowindu jsem se u postavy jal trénovat plížení. Kam se na to hrabe Oblivion nebo Skyrim. Dlouho mi trvalo vůbec přijít na to, jak tuhle dovednost zvyšovat. Na hezkých 10 bodů jsem se ze základu dostal náhodou už někde v rozehrávce, ale jen si vzpomenout Nic naplat, svých 9000 septimů jsem nakonec utratil za trenéra, abych poskočil na level 45. A ejhle, najednou už to šlo přirozenou cestou lépe, přio hranici 55 postava přestávala z módu plížení konečně tak často vyskakovat a před hranicí 70 už v ní zůstala (roh hospody, jedno NPC v dohledu). Samozřejmě jsem se musel vůči rohu otočit a nastavit permanentní chůzi + klávesu pro plížení jsem standardně zatížil na cca následující 2 hodiny. Výsledkem byl opravdu vydřený level dovednosti 80.

Při tom mě celkem napadaly různé rozdíly mezi jednotlivými díly od Morrowindu výše a jejich výhody a nevýhody. Byť jsem skyrimovský systém už nejednou pochválil, pořád nevycházím z údivu nad tím morrowindským. Ono je na jednu stranu hezké, když ve Skyrimu se level postavy napočítává ze zvyšování jakékoliv dovednosti, ale hráč tím pádem ztrácí plnou kontrolu na levelováním postavy. Pořád je třeba mít na mysli hlavně všudepřítomný levelscaling monter.

Stačí se třeba jen zabývat nějakou dobu nebojovými dovednostmi a rázem skočíme o pár levelů výše. Jenomže potvoráci kolem taky a co teď? Samozřejmě jde nechat levelování na později (naštěstí neni automatické) a začít mezitím dotrénovávat pro změnu bojové dovednosti. Ovšem tím si tu hranici dosažitelného levelu posouváme stále výše. Celá potíž pak je v tom, že dokud nedolevelujeme až na dosaženou hranici, nebude možno rozdělovat talenty do perků.

Oproti tomu systém Morrowindu a Oblivionu umožňuje mnohem zajímavější věci díky tomu, že si určité klíčové dovednosti strčíme do vedlejších dovedností. Tím pádem nebudou mít vliv na růst levelu postavy. Sice je jejich trénik v takovém případě o něco delší, ale prakticky se mu jde bez problému věnovat v kuse. Klasickými příklady jsou právě plížení, akrobacie a alchymie. Morrowind si navíc připravil jednu nepříjemnost. Ono sice jde levelovat více úrovní za sebou, resp. vždy se postava posune na max. dostupný level a nijak jinak, ale bonus k řídícímu atributu dovednosti dostane postava jen do jeho max. výše a ten činí +5 bodů. Vytrénovat alchymii na 100 v kuse a pak zalevelovat neni proto totéž, jako levelovat po každých 10-ti úrovních alchymie! Byť např. 50 úrovní alchymie by samostatně levelováno přineslo až celkově 25 bodů k inteligenci, postava při "hromadném" level-up dostane jen těch zmíněných max. 5 bodů. Samozřejmě to jde vhodnou volbou profilujících skilů a jejich střídavým navyšováním trochu korigovat, ale chce to počítat nebo si udělat tabulku tréninku. Oblivion už tohle nemá, tam se level-up rozdělí na jednotlivé části a o nic se tedy nepřijde.

V tu chvíli se u Morrowindu zcela logicky objeví ještě jeden problém, viditelný obzvláště s nainstalovaným datadiskem Tribunal. Každé spaní znamená určitou pravděpodobnost, že se objeví člen temného bratrstva s úkolem hlavního hrdinu zabít. První 3-5 levelů to jde, jenomže pak už bude vrah podstatně lépe vyzbrojený ... holt levelscaling Jasně, Tribunal je možno po dobu tréninku vypnout, ale kdo na to má pořád myslet? ...

Poznámka: Navíc důrazně nedoporučuji jakýkoliv datadisk odpojovat, pokud už jste rozjely jeho linii, může to vést až k poškození save pozic, čehož si nemusíte hned všimnout. Bohužel, k podobným hrátkám budete nuceni díky češtinám, je proto lepší zatnout zuby a Tribunal s Bloodmoonem odehrát v angličtině.

Oblivion podobně jako Skyrim zavedl jiné omezení na trénink než-li Morrowind a tím je omezený placený trénink. Za každý level postavy lze vylepšit maximálně 5 úrovní dovednosti. Oproti tomu Morrowind omezení nemá skoro žádné, vyjma toho, že různí trenéři trénují dovednosti do různých úrovní (proto je dobré hledat rovnou mistry).  K tomu je pak třeba započítat ještě nutnost odpočinku pro level-up postavy, plus vhodnost trénovat více dovedností kvůli maximální výtěžnosti bodů do atributů.

A teď co je vlastně lepší? Mě osobně se morrowindský systém zdá lepší. Na druhou stranu umožňuje postavě snadno trénovat dovednosti a případně levelovat s minimem námahy. Je totiž snadné pustit se do alchymie, která je při troše cviku do hodiny na maximu. K tomu při jednom lehce dopilované řečtnictví a nakonec kupa lektvarů k prodeji. Díky scumpovi v Caldeře se dá každý herní den získat až 5000 septimů, takže do počátku slušná sumička a za tu si potom zaplatit trenéry. Naštěstí lepší trenéři nejsou na každém rohu

Oblivion tedy tento handicap odstranil omezením placeného tréninku, Skyrim to převzal, ale zase zrušil dělení na hlavní a vedlejší dovednosti + zrušil rovnou i atributy. V principu tedy neni potřeba ve Skyrimu moc co hlídat. Levelovat se dá rychle jako v Morrowindu a přitom neni třeba se zaobírat tolik trénéry a pěnezi. Svým způsobem tohle celé zjednodušení jen nahradilo výše zmíněný morrowindský "přístup". Ostatně kdo si chce úrovně dovedností opravdu vydřít, ten tu možnost stále má, kdo nechce, nemusí zdlouhavě něco obcházet. Proto se mi asi systém ve Skyrimu líbí i přes to očividné zjednodušení Vlastně naopak, díky ostřejšímu levelscalingu je nutno si dobře rozmýšlet, co a jak zvyšovat a k tomu si rozmýšlet výběr perků, nikoliv spoléhat na automatický bonus z úrovně dovednosti.

Jen ještě poznámka k levelscalingu - ne že by ho Morrowind neměl, ale oproti Oblivionu to celé působilo přirozeněji, podobně jako nyní u Skyrimu.

Edit: Zkusil jsem schválně v rozehraném Morrowindu, jak snadno a daleko se dostanu s placeným tréninkem. Musím ovšem konstatovat, že to rozhodně neni jen nějaké pohodlné klikání. Jeden se u toho docela naběhá a vlastně jsem s tím strávil celou noc. Po velkou část mi vystačily finance utržené prodejem lektvarů obnovení výdrže z tréninku alchymie. Později jsem si jich pár ještě dovyrobil. Cílem bylo trénink kombinovat tak, abych pokud možno dosáhl vždy na bonus 5 bodů k atributu, tedy rovnou ke třem atributům. V tom neni celkem žádný problém, nakonec oni jsou ti trenéři docela rozumně rozmístěni. Skončil jsem tedy se třemi atributy na plných 100, další přes 90, osobnost 75 a štěstí 45. Skilly se v průměru vytáhly k hodnotě 45 nebo 55 (porůznu), v krátkých zbraních a lehké zbroji dokonce exceluju (76 a 70), byť to ale nejsou moje hlavní dovednosti Prože řada lepších trenérů vyžaduje podmínky vstupu do cechu, případně mít v něm už dostatečný postup (pokud zrovna nechci hledat po celém ostrově někoho bez podmínek), tak to dále už prostě s "nicneděláním" nešlo Horko těžko jsem uzavřel level 36 a dál už mě čeká nutnost plnit questy. Jako zkušenost je to zajímavé a neni to o tolik odlišné od klasického průzkumu - prolézání hospod, cechů apod. Jinak plížení se v Morrowindu ukázalo spíše jako nic moc dovednost (?)

Edit 2: Odvolávám, co jsem nad ránem napsal Plížení v Morrowindu se sice z počátku zdálo takové nemastné neslané, ale opravdu funguje výborně. Zkusil jsem to jen tak cvičmo v pustinách okolo pevnosti Marandus, kde jsem mimo jiné našel ebonový jednoruční meč. Ještěráci a spol si mě ani nevšimli a uvnitř pevnosti jsem se dokázal k postavám krásně připlížit. I když bylo nepřátelských NPC v místnosti více, věděla o mě po zahájení souboje jen ta dotknutá postava, ostatní dělaly, jakoby nic. Horší je to se silou a úspěchem útoku, přijde mě, že to asi brzdí nižší dovednost jednoruček, protože dokážu i kriticky minout. Ovšem venku jsem ebonovým mečem krásně na jeden sek probodl ze zálohy obra ...

[Elemir]

V posledních několika dnech nebylo moc času na hraní, tak jsem Skyrimu věnoval vždy jen pár chvilek. Dneska jsem se však konečně dostal k souvislejšímu hraní a popřemýšlel, jak dál. Rozhodl jsem se trochu poskočit v hlavní linii a vedle toho si otevřel pár míst na jihu mapy až k Ivarůvu dvoru (Ivarstead). V Haemar's Shame (Haemarova hanba) jsem krom několika upírů narazil na sochu Clavica Vile. Čekám tedy nějaký daedrický quest, ale zatím jsem nepřišel na to, jak ho spustit. Každopádně alespoň vím, kde sochu hledat. V truhle nad svatyní byl palcát s efektem vysátí duše - perfektní předmět pro naučení tohoto efektu.

Ostatně trénink očarování předmětů se nakonec stal dnešním ústředním tématem. Po tomto krátkém cestování jsem se jal do kování a k tomu mě napadlo zkusit to rovnou spojit s očarováním. Tak jsem vybral svoje zásoby kamenů s dušemi, nakoval plno dýk a začal. Mno, musím říci, že očarování věcí je zatím nejrychleji se trénujícím skillem, byť má dost nešikovné ovládání. Skončil jsem až někde na 77, dohodil pár perků a hlavně očarované dýky se výborně prodávají. Konečně asi skončilo období šetření peněz Samozřejmě tuhle taktiku znám z dřívějška, ale neměl jsem důvod se k tomu hnát v nové hře hned.

Využil jsem i své dovednosti kovat daedrické věci a vytvořil si prima luk (s bonusem mám teď primární damage cca 134). Šípy používám sice pořád trpasličí, ale ke konci hraní jsem si do luku vložil efekt vysátí duše, nabral prázdné kameny duší a vyrazil do divočiny směrem na Rorikův statek. Je na čase je taky naplnit a očarování věcí dotrénovat Naštěstí mi postava tolik neleveluje, takže je to v pohodě. Všiml jsem si u toho, že NPC se opravdu chovají k hrdinovi adekvátně k jeho úrovni skillů, stráže se mě třebas ptají na očarování zbraní apod.

Lovem a tréninkem teď strávím asi více času, neni kam spěchat a alespoň si prohlédnu lépe všechny kouty, které jsem dříve vynechal. Do dungeonů lezu jen zřídka, nejvíce v souvislosti s questy. Napadlo mě rozjet ještě trénink alchymie, surovin už mám nastřádáno taky plno. Stal bych se tak zcela soběstačným ... i když lektvary léčení apod. se mi už hodně dlouho kupí, neb jsem se už dlouho nedostal do konfliktu, kde bych měl vyloženě namále

V noci mě ještě čeká rozhodnutí, zda-li pokročim iv Morrowindu. Postavu jsem hezky potrénoval minule, možná bych si mohl střihnout už Bloodmoon. Jak jsem se totiž přesunul zpět na Skyrim, tak začínám na Solstheim z Dragonbornu zapomínat, tak aby bylo nakonec ještě co srovnávat

[flash]

ne ze bych ti chtěl skákat do reci:)
Ale k ocarovavani predmetu a vylepsovani zbrani a armoru bych něco mel.
Když se clovek nauci všechny perky co zvysuji hodnotu ocarovani dosahne třeba hodnoty 25% zraneni lukem navíc v nejakem prstenu a zda se ze vic to nejde, ale ono jde. Daji se nalezt lektvary které zvysuji hodnotu ocarovani, jsou třeba jen na 30 vterin ale dokážou zvýšit ocarovani třeba o 20%.
Ještě lepsi je situace u vylepsovani zbrani a vybaveni. Do prstenu a par dalších věci jde naenchantovat posileni kovarstvi a lektvary jsou na tohle taky. Lektvary jsou opet asi na 30 vterin, a jsou dost vzacne, takze když ho clovek vypije, nasleduje 30ti vterinova freneticka akce vylepsit vse co je potřeba. Za pomoci ocarovanych věci z posilenim kovarstvi a lektvaru se daji zbrane a vybaveni vylepsit pomalu dvojnasobne. Variabilita tohohle procesu je obrovska, protože když pripocteme ze se daji pomoci lektvaru zvýšit hodnoty ocarovani nad maximalni mez (bohužel se mi nikdy nepodarilo naucit se v ocarovavani zvyseni sily enchantu, nikdy jsme předmět z kterého by to slo naucit nenasel, takze vůbec netusim jestli to vůbec ve hre je) a sila lektvaru a pomocných ocarovavani bude asi u každého trochu jina, vyjde ze každý by mohl mit na maximalnim levelu kovarstvi a perku k tomu urcenych uplne jiné vysledne statistiky zbroji a zbrani. Navíc se tyhle lektvary daji i vyrábět, a samozrejme existuje posileni alchymie nad maximalni mez.Je to peknej zmatek a jedno souvisi z druhym, ale když tomu clovek venuje docela dost casu, jdou vyrobit neskutecne silne zbrane i vybaveni:)

[Elemir]

Na ty kovářské lektvary už jsem narazil dříve a právě pomocí nich si vyrobil tenkrát trpasličí luk s damage okolo 192. Používal jsem i nějaké to posílení ve zbroji, ale asi jen pro alchymii, abych mohl lektvarem posilovat dále kovařinu.

Jinak v tom mám docela zmatek. Na UESP je sice nějaké pojednání o kovařině a enchantu, jenomže z toho nejsem zrovna moc moudrý Proto jsem se na to i takhle zaměřil. Mám pocit, že lze nalézt lektvary i s bonusem +30% (nijak nevylučuju, že to patche od mého prvního hraní už upravily). Zatím jsem přišel na to, že pro prvovýrobu předmětu (vykování) se žádné posílení atributů nepoužije, resp. základní dýka bude mít stejné zranění (zkoušel jsem to s i bez nasazených rukavic s bonusem ke kovařině). Teprve u vylepšení dýky se to projeví.

Jestli jsem to pochopil správně, tak nejprve je třeba vylepšit na maximum kovařinu, očarování a alchymii. Pomocí alchymie se vyrobí lektvar pro posílení enchantu a vyrobí se předmět s bonusem do alchymie. Ten bude generovat lepší lektvar pro enchant atd. Teoreticky by to však mělo mít strop, za který už nepůjde jít. S tím se vyrobí i vysoce bonusový lektvar kovařiny. S max. posíleným enchantem se potom vyrobí předměty s bonusem pro kovařinu a díky nim a lektvaru pro kovařinu se vylepší potřebná výbava po stránce kovařské, případně se adekvátně posílí enchantem.

Uvidím, jestli se k tomu zítra dostanu. Ještě mi chybí komplet alchymie, takže to jen tak nebude.

[flash]

Myslim ze to chapes vyborne:)
Strop to samozrejme ma, ovšem potiz je v tom ze dosáhnout toho stropu da strasny práce a casu.Takze clovek se třeba spokoji s necim co je nekde kousek pod tim stropem. Vůbec bych se nedivil kdyby jsme oba vyrobily luk a každý mel jiné statistiky i když by jsme oba mela za cil ten strop. Jinak ta sila lektvaru co jde najit, tak jsou i 50% na kovani.

[Elemir]

V noci hned potom jsem ještě na diskusi skyrim.4fun.cz přišel na jednu zajímavost a tou jsou kameny dovedností. Mají přidávat +20% k rychlosti učení dané skupiny dovedností. Na UESP však nejsou dovednosti jako kovařina a očarování zahrnuty, takže teď je otázkou, zda-li byla rychlost učení u skillů opravdu upravena patchem nebo ty kameny mají opravdu vliv i na ně, resp. hlavně kovařinu. Matně si totiž vybavuju, jak jsem tenkrát na jeden z těch šutříků poblíž Riverwoodu klikl (hned po cestě od Helgenu). Určitě jsem toho nakoval už tolik, že jsem snad musel vyzbrojit celý Skyrim

Každopádně tentokrát jsem ony kameny nenavštívil. S kovařinou jsem se vyhoupl k 98 a s enchantem k 90. Nemá to tedy pro mě už takový význam a docvičím to v poklidu i bez případného bonusu. Myslel jsem, že to za včerejšek stihnu dostat na 100, ale narazil jsem na nedostatek duší. Proháním se po pláních o 106 a nic moc k ulovení tu neni. Vcelku mě překvapila jedna věc, ono jde do obyčejných kamenů duší ulovit duši falmera ... přitom na klasickou duši jakékoliv rasy v Tamrielu je třeba černý kámen duše. Jakoby se falmeři už k elfům nepočítali.

Na draka jsem přitom narazil jen jednou a ke všemu to byl jen obyčejný drak. Sám už jsem na levelu 40 a co si pamatuju, tak od levelu 25 jsem narážel dříve na krvavé draky. Snad to neni nějaký z dračích bugů I když absence draků mi obecně moc nevadí. Alespoň je nepotkávám na každém kroku (opakované útoky na Raven Rock na Solstheimu mi přišly chvilkama až přitažené za vlasy - drak útočil periodicky a celkem často).

Jinak jak je patrné, občas do nějakého dungeonu vlezu, ono to nakonec ani jinak nejde, pokud se nechci prohánět po planině jen sem a tam a ... Naštěstí většina z nich byla vyčistitelná (oznámení Hotovo u mapky/značky). Nehrozí tudíž, že bych tam omylem vlezl ještě jednou Nicméně si stejnak budu muset vytisknout i papírovou mapku, abych si mohl odškrtávat - jistota je jistota.

Černotou jsem třeba jen proběhl kvůli svitku (v rámci Dragonborn) aniž bych se tam nějak víc rozkoukával. Přitom je to celkem škoda, je to jedna z těch zajímavějších podzemních lokací. Na druhou stranu mě tam už nic nenutí jít znovu. A teď jak s tím? Tohle byla asi jediná věc na Dragonbornu, která nebyla moc dobře domyšlená do konce. Naštěstí Černota neni na mapě, takže ji nemusím jakkoliv odškrtávat. Svým způsobem tohle byla jedna z oblastí, kde je nápověda vysloveně na škodu, protože tady to nutí jít přímo k cíli. Je tedy fakt, že díky horší přístupnosti Černoty jsem do ní vstupoval přetížen (jak nyní tak i dříve), což neni zrovna ono. Věcí k sebrání je tu taky dost. Nicméně nakonec asi vyhraje lektvar z červeného kořene nirnu

Podobné balancování mě napadlo u frakcí/cechů ve Skyrimu - kam se přidat a kam ne. Ohledně války zvažuju protentokrát Bouřné hávy, byť s nima moc nesympatizuju. U cechů je to složitější, málokterý mi má ještě co nabídnout. Temné bratrstvo tentokrát vynechám určitě, u zlodějů si nejsem moc jistý, docela bych uvítal možnost nějakého zvratu - např. vyhnat cech z Riftenu apod. Univerzita v Ledohradu je ...

No, tohle se táhne svým způsobem už od Morrowindu, hráč nemusí být vysloveně mág a přesto se může s přehledem stát arcimágem. Ve Skyrimu je to o to horší, že nejsložitější magická ukázka je potřeba jen na začátku (vyčarovat kouzlo na podlahu mostu, kdy jsem zápasil s nedostatkem many na jeho seslání ) V Morrowindu stačilo mít vysokou alchymii, což neni vůbec problém a lehce navyšovat formou placeného tréninku dvě další magické dovednosti. Arcimág byl ve finále obyčejný mastičkář, který se oháněl obouruční katanou

Zbývají Družiníci jakožto celkem neutrální frakce. Ovšem bez nákazy lykantropií to taky nikam dál nevede. Moc mě to nenadchlo. Pro mě je tohle asi obecně jedna velká slabina Skyrimu - zhušťování obsahu a omezení volby. Každý z cechů má perfektně napsaný příběh, ale na jeho konci mám podobný pocit jako v Gothic 3 - jako bych vlastně nikam nepatřil. V Morrowindu jsem alespoň dojel jeden cech, který byl obvykle roztahaný po celém ostrově formou poboček a když jsem skončil, zkusil jsem jiný. Ve Skyrimu se cech váže na konkrétní město a cesta vzhůru je příliš strmá, tudíž jinak řečeno rychlá.

Na druhou stranu mám ještě dost času. Zatím se motám kolem Whiterunu a od Dawnguardu jsem nesplnil snad jediný quest