Po delší době jsem se opět rozhodl o nějaký kus pokročit. Procházka skyrimskými pláněmi mě dovedla až do Karthwastenu, kde mě čekal celkem jednoduchý úkol a to překecat žoldáky Stříbrokrevných, aby nechali zdejší práva k půdě ladem
Protože mě rodina Stříbrokrevných zaujala, hlavně její ohromný vliv na nedaleký Markarth, rozhodl jsem se do onoho města podívat více.
Uvítala mě tu scénka "další" vraždy a než jsem se nadál, zapletl jsem se do vyšetřování. Lekce z historie v Talosově chrámu mi objasnila události okolo tzv. Zapřísáhlých (odštěpená frakce původních bojovníků za svobodu Skyrimu) a další sled událostí mě dostal až do vězení. Zde jsem potkal Madanacha, krále Zapřísáhlých a původního vládce města a nezbylo prakticky nic jiného, než se na chvilku přidat na jeho stranu.
Na chvilku odbočím, Skyrim má jednu nepříjemnou neřest ohledně zadávání úkolů - mnoho z nich člověk dostane, aniž by o to vlastně stál. Např. daedrické questy zrovna zde ve městě nebo tlačení do určité dějové linky. V deníku tak mám kolikráte věci, o které jsem nestál a když už něco se skřípěním zubů splním, tak se často stane, že hned dostanu navazující část úkolů, což končí třebas smrtí určité NPC. Pokud nechci hrát za bezcharakterního hrdinu, musím prostě dělat, že dobrá 1/3 úkolů v deníku neexistuje.
Markarth obsahuje vlastní trpasličí ruiny a vlastně sám je na zbytcích trpasličího města postaven. Vedlejší úkoly jsou zde jednoduché, ale k vlastnímu domu a zemanskému titulu vede trošku složitější cesta - 2 úkoly pro jarla + 5 vedlejších úkolů pro NPC z oblasti. Využil jsem příležitosti a postavil v domě dětský pokoj, kam jsem později poslal jedno nebohé dítko z Windhelmu (malou prodavačku květin
).
Když už jsem měl vše potřebné hotové, rozhodl jsem se pro změnu poskočit v hlavní dějové lince. Tedy zpět za Delfínou a získat přístup na thalmorskou ambasádu. Úkol mě zavedl i do Solitude (Samoty), kde jsem jednomu špehovy předal věci k propašování na večírek. Na ulici jsem se tak ocitl jen v "ručníku" a zkusil obchod s oblečením naproti ... uslyšel jsem cosi o pokleslé morálce, ale cinkot peněz udělal své. Nakonec to bylo i zbytečné, potřebné oblečení jsem dostal od Delfíny v přilehlých stájích.
Po menším pozdvižení jsem se z večírku vytratil a sundal pár strážců v pokojích. Myslel jsem, že projdu zcela neviděn i do soukromýh pokojů velvyslankyně (samozřejmě jsem přeci nešel na večírek jen tak pro nic za nic
). Nepovedlo se, padl teda i zbytek strážných a brzy jsem s požadovanými dokumenty a dvěma "utečenci" mizel podzemím pryč. Netuším, zda-li jsem to už psal, ale oproti původní verzi se neobvyklý drahokam (úkol s cechem zlodějů) neobjevuje přímo na ambasádě, ale v únikové jeskyni, takže ho lze sebrat i v rámci běžného průzkumu Skyrimu.
Další sled událostí už nabral na obrátkách. V Riftenu jsem vyzvedl Esberna, navštívil Alduinovu zeď a připravil mírovou radu. Esbern už byl herně opraven, takže jsem si konečně mohl užít nerušeného hraní bez bugů a sledovat plynulé titulky. Císařství jsem připravil o Markarth a naopak mu přihrál Riften. Po poradě po mě chtěla Delfína zabít Paarthurnaxe (dračí vůdce Šedovousých), ale nějak se mi do toho nechtělo neboť moc velké pochopní pro Čepele ve Skyrimu nemám (opět jedna z dějových linek (?), která prostě požaduje nesmyslné rozhodování).
Před radou ještě proběhl první souboj s Alduinem (drak z počátku hry atd. ...). Protože dračí svitek jsem získal už v rámci Dawnguardu, po rozhovoru s Paarthurnaxem jsem svitek na určeném místě rovnou přečetl, naučil se požadovaný řev a poté se utkal s Alduinem. Souboj celkem tužší, náročný na lektvary uzdravení, ale šlo to rychle (vynechám tedy bug po opětovném načtení, kdy byl Alduin najednou nesmrtelný, trvalo několik loadů, než se zase zadařilo ... holt jsem trefil v jednu chvíli i Paarthurnaxe a tak jsem se rozhodl nahrát bitvu znovu a to byla chyba ...).
Alduin utekl a následovala část s lovem draka, který by mi pomohl dostat se do Sovngarde. Bez míru to nejde a právě kvůli tomu byla již výše zmíněná mírová porada. Drak Odahviing se nechal chytit snadno a ještě snadněji se nechal přemluvit. Následovala celkem nudná pasáž s průchodem přes Skuldafn (vně i uvnitř). Navíc jsem byl přetížen ebonovými zbraněmi, protože jak se patří, všude byl samý lepší draugr a ty jsou náležitě vyzbrojeni. Mohl jsem to nechat ležet, ale každý peníz dobrý
Dračí kněz Nahkriin před portálem padl druhým výstřelem. Cesta byla volná.
Když jsem hrál Skyrim dříve, plnil jsem hlavní linku už před levelem 20 a bylo to podstatně tužší (podobně obtížný byl jen první boj s Alduinem). Tentokrát mě překvapila snadnost, kterou podtrhlo následující dění v Sovngarde. Poražení strážce před mostem k Shorově síni bylo opravdu snadné, postavil jsem se mu v rovném boji (předtím jsem ho ustřílel z nedostupného místa
). V síni na mě čekalo pár známých jmen z historie a hlavně trojice bojovníků známá už z dračího svitku. S nimi jsem došel zpět před most, naštval Alduina, přilepil ho řevem k zemi a po pár ranách se milý dráček odporoučel (zasáhl mě jen jednou = jeden lektvar na kompletní doplnění zdraví). Navíc jsem celou dobu pobíhal ještě v obyč oblečení z večírku (i když, vypadá to jinak dobře, člověk si připadá ještě tužší, než ve zbroji). Jo, takhle si představuju finální souboj hlavní dějové linky
Ale co už, beztak to byla po tom všem už jen formalita.
Po návratu ze Sovngarde jsem stanul opět na Jícnu světa, Paarthurnax se jmenoval novým vůdcem draků a Odahviing bokem cosi prohodil o jeho tyranii (že by Delfína přeci jen věděla něco více?
), přičemž mi slíbil bezmeznou loajalitu. Samotný Paarthurnax kamsi zmizel. Takže hlavní linka za mnou a zůstaly už jen dvě města se svými vedlejšími úkoly, plus samozřejmě pár cechů ke vstupu a nejspíše možnost stále zasáhnout do bojů mezi legií a Bouřnými hávy ...
Vedlejších úkolů bude ve skutečnosti více, než by se mohlo zdát, ale protože některé nechávám být, nebo se určitým tématům rozhovorů záměrně vyhýbám, tak se jejich okruh zužuje. Pořád je ve hře ještě co dělat. Jsem na levelu 51, takže i ze strany skilů mám co dohánět. Přesto se hra nemilosrdně blíží ke konci a nemá smysl si ji násilně protahovat vstupem do všech možných cechů. Temné bratrstvo opravdu vynechám a nejspíše i zloděje (byť jsem jednu špinavou práci pro ně musel kvůli nalezení Esberna provést).