S tím muzeem je to trefné. Taky nejsem zrovna pro násilné ohýbání herního výběru jenom proto, že dneska je na řádě herních fór moderní se kasat množstvím odehraných starých her a vést tam zasvěcené diskuse z pár hodin hraní (mnohdy se tam potom objevují i nesmysly, které ovšem málokdo odhalí). V tomhle si vážím právě takových lidí jako je StriderCZ a obecně komunit jako třeba
www.oldgames.sk, kde se na podané informace mohu spolehnout.
Zkrátka dnešní náhled na vzhled a obsah her je takový jaký je a je to dáno přirozeným vývojem. Je logické na staré (i jen starší) hry pohlížet z tohoto současného pohledu. Osobně bych měl třeba docela problém hrát starší díly Ultimy, byť je to klasika, která by neměla nikomu uniknout (?) O něco lépe na tom budou za pár let současné hry, protože rozdíly v technické vyspělosti už se zmenšují a dokonce se začínají objevovat jakési standardy v ergnomii (např. menu inventáře - Oblivion vs Zaklínač). Tohle umožňuje mnohem plynulejší vklouznutí do herního světa.
Dříve to bylo jináč, hry byly do určité míry zákeřnější - někdy nechaly hráče dojet do poloviny, aby zjistil, že jeho družina na to prostě nemá a může začít znovu
Dneska by tenhle přístup hru dokonale pohřbil (pominu teď Dark Souls, to je zase pro změnu módní vlna, vrátím se k tomu dále ...). Nutno však také podotknout, že dostupnost her v době slávy Ultimy a spol. nebyla nejlepší a hráči si tak rádi užívali hodiny hraní s jedním titulem a nebylo neobvyklé, že hru projeli několikrát. Za posledních pár let si vybavuju jen pár RPG, která se mi vyplatilo projet více jak jednou :/
Z jiného úhlu pohledu je dnešní náhled při výběru starších her užitečný. Krásně to separuje od sebe tituly, u kterých se i přesto vyplatí sedět a tituly, které si stačí jen vyzkoušet. Jinými slovy dneska se teprve ukazuje kvalita některých her v plném světle (těch 10/10 by padalo vícekrát
). Osobně patřím do prostřední kategorie - nejsem skalní fanoušek starých her, ale ani jimi nepohrdnu. Prostě pokud mě to baví hraju, pokud ne, tak to prostě odpískám a teprve budoucnost uvidí.
Ještě tedy k té nové moderní vlně hraní "stařinek", začnu trochu neobvykle. Nedávno jsem četl rozhovor se Zdeňkem Troškou, kde se velká část točila okolo jeho nové komedie, která byla kritiky v podstatě rozcupována. Se zaujetím jsem proto otevřel diskusi pod článkem a světe div se, nezklamala mě
Byla plná pseudointelektuálů, kteří kázali o braku a pokleslém umění, přitom tahali z rukávu jiné tituly, které jsou zaručeně na úrovni - jo jo, na úrovni, v dnešním komerčním filmovém průmyslu
Politoval jsem je a diskusi zavřel.
A přesně tenhle princip postihl i hraní her, resp. některé diskuse - nehrál jsi Albion? Pak nejsi žádný RPG hráč! Někdo se holt do téhle rovnice nechá zatlačit. Ostatně zažil jsem podobnou věc právě v souvislosti s filmem na VŠ, ale určující je míra, kdy si člověk uvědomí, že ho to žene, kam nemá. Zkrátka pokud něco dělám, musím vědět, že to dělám proto, neboť mě to baví, ne proto, že mě do toho někdo/něco nutí. A je mi jedno, kdo mi jakou náleku přišpendlí. Chci se dívat na Troškovo filmy a holt se smířím s tím, že mě někdo onálepkuje za chudého intelektem ... co naplat že třebas moji sbírku Akiro Kurosawi by mi mohl mnohý závidět
Nijak bych se tedy nepozastavoval nad tím, že ostřílený hráč má na tuhle konkrétní hru kategoricky jiný názor.