ÚVODNÍ PŘÍSPĚVEK:
Lionheart je jedno z dalších 2D izometrických RPG, tentokráte z dílny Reflexive Entertainment a jednou z typických charakteristik byla dlouhodobá reklamní masáž o jedinečnosti tohoto titulu. Zakoupil jsem ho v roce 2006 za hezkých 199 Kč … vlastně zakoupil, zaplatil a delší dobu čekal, neboť jsem zrovna narazil na přelom, kdy už nebyl Lionheart u nás dobře sehnatelný. Český CDProjekt se totiž rozhodl pro lokalizaci hry, takže u nás Lionheart vyšel rovnou s českými titulky a zřejmě pro malý zájem v menším množství.
Rozehraný jsem ho měl už v roce nákupu, ale podobně jako tomu bylo u Golden Landu i tady jsem o save pozice přišel z důvodu havárie PC. Naštěstí jsem byl jen na začátku a plnil prvních pár úkolů, takže jsem o nic nepřišel. Nicméně ke hře jsem se vrátil až letos. Vzhledem k tomu, že to byla poslední typická krabicovka, mám ji celou dobu vystavenou nad PC.
Jak už jsem na začátku zmínil, Lionhert byl představován jako revoluční RPG. Nakonec proč ne, když mu za garanta posloužili Biowaire. Nikdo proto o výsledku nepochyboval. Ovšem hned první zajímavostí bylo použití herního systému SPECIAL (odvozeno od názvu statistik), na kterém funguje i série Fallout (nemůžu posoudit, v současné chvíli jsem ji ještě nehrál). Hra tedy nemá s pravidly AD&D nic společného. Dějem je postavena přibližně 300 let po 3. křížové výpravě, kdy Richard Lví srdce a Saladin nuceně uzavřeli mír kvůli důsledkům disjunkce. Ta byla výsledkem komplikovaného temného rituálu, kterého se oba nevědomky zůčastnili … zjednodušeně řečeno, oba byli zrazeni. Ve hře se tak hráči naskýtá pohled na alternativní minulost a je to znát i z názvů postav, se kterými se lze setkat (příběh začíná ve Španělsku v Barceloně).
Po všech těch recenzích jsem měl trochu obavy, ale Lionheart se hraje dobře a minimálně v první třetině hra celkem svižně odsýpá. Úkoly jsou nápadité, bohužel je jich na můj vkus méně a byť je Barcelona graficky zdařilá, působí na mě příliš prázdně. K prozkoumávání toho v ní mnoho není, vlastně 3 čtvrti + stoky. Děj postavu postupně žene ze Španělska do Francie, kde se začne děj lámat a s ním i volnost hraní. Oproti recenzím bych řekl, že se tak stane až hodně za polovinou, spíš ve druhé třetině hry. Úkolů ubývá a přibývá nepříjemných dungeonů – myšleno rozlehlých. Potvor je pořád stejně, jen roste jejich obtížnost. Bodem zlomu je oblast okolo Montaillou, jakmile dokončíme dva zdejší velké úkoly – věštec Nostradamus a posvátné kopí z Krypty, započne válka mezi Anglií a Španělskem. Do této doby bylo možno se po mapě volně pohybovat. Během války nás to však sune mílovými kroky do Anglie a odtud kamsi do perské pouště, kde příběh vrcholí.
Musím říct, že mi to až tak nezáživné nepřišlo, příběh je takto holt koncipován a nikdo přeci nemůže chtít, aby třeba Krypta byla plná postav zadávajících úkoly apod., Anglie to samé, vždyť jsme sem přišli přeci válčit. Horší je to s pouští, ta mohla být zpracována nápaditěji. Když se to vezme do důsledku, Lionheart zklamal ponejvíce v tom , že byl prezentován jako něco, čím ve skutečnosti není. Nebýt toho, tak to asi nikdo ani nepitval. Pořád je to velmi slušná hra.
Ale teď k systému SPECIAL a hraní. Statistiky nijak nevybočují ze standardu, maximální úroveň je 10 a možnost zvyšovat je vázána na postup postavy v levelech (zvýšení statistiky se děje formou výběru dovednosti). Úroveň určitých statistik je též důležitá pro možnost získat určité pokročilejší dovednosti a zároveň určují primární zaměření postavy. To je velice důležité, jak za chvíli vysvětlím. Dovednosti se vylepšují formou stromu a dělí se do tří kategorií – boj, zlodějina a magie. Každá závisí na jiných statistikách a z nich poté profituje (postava obdrží bonus). Každou dovednost lze zvyšovat investicí dovednostech bodů až do úrovně 300. Množství dovednostních bodů za level určuje mimo jiné hodnota inteligence (zapamatovat). Počet investovaných bodů na zvýšení o jedna se pak postupně zvyšuje!
A tady je právě zakopán pes. Pokud budete zvyšovat hlavní dovednost (preferovanou), tak bude spotřeba bodů poloviční. Je tedy více než-li na místě, abychom si specializaci rozmysleli hned na počátku. Moc prostoru pro změnu už ve hře není. Díky popsanému principu funguje ve hře ještě jedna věc, pokud budeme hlavní dovednosti pravidelně zvyšovat, rozuměj hned, jakmile budou body k dispozici, budou se už z počátku otevírat dovednosti s bonusem k počtu bodů, ovšem ty se budou nakonec násobit. Např. po investici 30 bodů do hlavní dovednosti je možnost vzít si dovednost s bonusem 10 bodů. Ovšem místo 10 bodů dostaneme bodů 20. Platí ale jen pro nižší hodnoty dovednosti, okolo úrovně 100 už by to bylo opravdu jen 10 bodů.
Maximální level postavy je údajně okolo 70. Potvory se respawnují, plus existují zde dvě menší vychytávky - náhodný transport modrým krystalem (umožní buďto klasické cestování mezi mapami, nebo ve větší míře případů zaviní teleportaci do oblasti plné potvor), či povolávání potvor pomocí červeného krystalu. Oboje jsem nijak nepoužíval, bojů bylo dost i bez toho. Ohledně povolání jsem zvolil bojovníka a určil mu jednoruční zbraně. K tomu jsem dobral pár zlodějských schopností. Z počátku jsem zvyšoval oboje, později už jen jednoruční zbraně (zlodějinu do cca 100 – hlavně otevírání zámků, jednoruční zbraně až do úrovně 200). Magii jsem zcela vynechal. Zbylé body jsem nechal bez povšimnutí jako rezervu. Ve finále se moje prozíravost vyplatila.
Úzká specializace se mi osvědčila a potvrdilo se, že je dokonce nutností. Ovšem za bojovníka se ke zbrani nablízko určitě vyplatí vycvičit i střelné zbraně. Ke konci hry se střelecký útok náramně hodil, u finálního souboje je pak skoro nutností (pokus o boj zblízka byl dost ujetý). Oddychl jsem si proto, že jsem jednoručky nehnal až na úroveň 300. Ukázala se tu i síla výmluvnosti, kterou jsem při výcviku podcenil. Hru je možno dokončit bez jakéhokoliv použití síly nebo magie … stačí bosse překecat. Přitom pro trénink výmluvnosti je tu dost bonusových dovedností, takže se v tom neutopí tolik dovednostech bodů. Na konci jsem tedy mohl s přehledem vycvičit jak výmluvnost, tak pořád zbylo i na dostatečnou úroveň ve střelných zbraních.
Na závěr jen zmíním, že je opravdu dost důležité se výběrem dovedností pečlivě probírat. Je jich tu na můj vkus až moc a některé jsou spíše jednoúčelové a hodí se třeba jen pro pár dungeonů. Takové se dají v klidu oželet (např. imunita na jed nebo chorobu). Zůstane tak místo pro ty potřebnější. Málem bych zapomněl, peníze … může se zdát, že jsou důležité, ale jak postupujete hrou, každý další obchodník má dražší věci a to hodně dražší, takže v porovnání s tím budete vlastně pořád trpět nedostatkem. Krom lektvarů se mi nic jiného nevyplatilo kupovat – hlavně těch léčivých, ty je dobré si šetřit. Postava má už v základu slabé léčivé kouzlo, tak to holt skousnout a raději se pár minul léčit, než plýtvat lektvarem (to je taky jediná věc, kde Lionheart vysloveně pokulhává, hodně času strávíte léčením …). Ve hře jsem narazil jen na čtyři souboje, kde bylo vysloveně nutné lektvary použít, zbytek jsem schovával pro finále. Hru lze samozřejmě zapauzovat mezerníkem, ale postavě nejde v pauze rozdávat rozkazy (holt není to jako v AD&D), ovšem může v tomto režim pít libovolné množství lektvarů!