jakožto člověk naruby, co preferuje východní kinematografii a západní šerm se vám to teď pokusím vysvětlit... sám jsem se tím nějakou dobu zabýval, ale internet je internet a za chvíli se tady vynoří nový člověk, co vyvrátí všechna moje tvrzení, ale já došel k tomuhle závěru
co se historie týče, tak meče prošly od krátkejch sparťanskejch určenejch k bodání po románský/vikingský krátký, tlustý už použitelný i k sekání, po krátký standartní a s vylepšování zbroje se meče prodlužovaly až nakonec už byly zbroje tak dobré, že jelikož už nešlo dělat tříruční, tak se to začlo zase zužovat pro lepší bodání a přecházelo do kordů a rapírů
co jsem vykoumal, tak v angličtině v tom mají totální chaos a sami nevědí rozdíl mezi (armsword, longsword, hand and a half sword atd.) takže my tady používáme označení podle počtu ruk potřeba, ale pod pojmem evropský meč si nejspíš většina lidí představí jeden a půl ručku, období dejme tomu 14-15. století, pozdějc už z toho jsou 1,5 kg párátka.. pěšmo se to drží ve dvou rukách, na koni stačila jedna, do jedné je to trochu těžkopádný, na tohle byly primárně jednoručky s celkovou délkou cca 105 cm
můj jedenapůlruční mazlík jménem Ubikvitin má čepel 97 cm, rukojeť včetně hlavice 23 cm a váží pouhých 2,2 kg, typ meče zjevně vysvětluje, proč mám jednu ruku dvakrát větší než tu druhou (levá je na hlavici a víceméně funguje jako páka na rychlý švih, celou váhu nese pravá)
kámoš ze skupiny má, obouručák, celková délka bude asi přes 170 cm a jestli si pamatuju, tak váží přes 4 kg.. s tím se dobře trefit, tak asi ani ta plátovka nepomůže
japonsko je docela malý souostroví a neoplývali zrovna hromadou železa a to co tam bylo bylo prý docela nekvalitní, tak museli víc vymakat výrobní postupy, navíc díky tomu nebylo zrovna moc železa na výrobu zbrojí, takže na krájení lidí v hadrech a kůži to bylo ideální. zahnutí čepele má jeden efekt jako zlepšení vyvážení (evropský mají na vyvážení hlavici) a pak se s zahnutou čepelí taky líp provádí řez (někde jsem četl, že čepel byla broušená na každým místě jinak podle toho kudy měla zrovna řezat)
ono správně by se pod doseknutí s mečem mělo taky řezat, na hloupý seknutí stačí sekera
v Evropě byla situace s kovy veselejší, co se týče efektivnosti proti plátovézbroji, tak sudlice/halapartny jsou asi největší zabijácí.. ono jak to má těžiště na konci... ty blbinky s řetězem a koulí s bodcama jsou prima, ale asi i na jedno použití, protože jak to někomu zarveš do zbroje, tak to hned tak nevytáhneš
tvar meče vychází z tvaru kříže a umožňuje jako bonus rubové seky, sekání záštitou (obě ruce drží čepel) a "half swording" (jedna ruka drží čepel na části u záštity) případně údery hlavicí, co se týče broušení, tak první třetina je tupá pro držení a vykrývání, druhá třetina je ostrá asi jako sekera a poslední třetina je to pravé místo kterým se trefovat
meče proti plátovce byly relativně málo účinný, tam se pak používá technika, kdy se jeden snaží složit druhýho na zem, najít škvíru ve zbroji a něco tam vrazit, připádně se mlátit, deformovat zbroje, zpřelámat pár kostí.. ono to asi bylo dost drastický, takovýhle věci si na dnešních rekonstrukcích nemůžeš dovolit
palcáty jsou tutovka, buďto praštit do hlavy, nebo deformovat kyrys dokud se neudusí

ale zase je potřeba brát u zbraně v potaz možnosti obrany se zbraní a kolik prostoru je k jejímu použití potřeba
techniky boje sou hodně propracovaný u obou, akorát že filmy udělaly z katan věci se kterejma dokáže i díte rozseknout kulku za letu a evropský meče ve filmech používají jenom chlupatí a smradlaví lidi, kteří jsou silní podle toho jak velkej dovedou zápřah, jak moc řvou a jak dlouho dovedou blbě koukat když to protivník vykryje
francouzi mají bojový styl s vycházkovou holí

kurňa... už chybí jenom bojový styl s deštníkem, každopádně profík zabije kohokoliv i se zlomenou pastelkou, takže objektivního porovnání zbraní nikdy nikdo nedosáhne