Nenapsal, autor nejspíše v prvopočátku ani netušil, že se z toho stane takto rozsáhlá sága. Od druhého dílu výše je to alespoň doplněno o prology a díly na sebe začaly vcelku navazovat. Rozkol nastal zas až u šestého dílu, kde se to navíc dost prolíná s Heroes of Might and Magic. Ty přechody nikdy nebyly plynulé, dobře zřetelné to bylo i u devátého dílu, který se odehrává zas jinde.
Na druhou stranu neni divu, sága během svého trvání prošla několika významnými technologickými pokroky a tak se postupně měnil i engine hry. S každou takovou změnou pak nastal skok v příběhu. Je to vcelku logický vývoj, který je vidět i u jiných her. Bylo by třeba sice hezké podívat se na Terru dnešníma očima, ale asi by to nepřineslo nic nového a ta atmosféra by už prostě nebyla taková.
Na chvilku odběhnu do trochu jiného ranku her mezi akční střílečky, protože tam je tohle oprašování běžnější - když vyšel nový Doom, dohrál jsem to jen do 12. levelu, protože jsem najednou zjistil, že vše kolem je mi nějak moc podezřele známé a vlastně hraju starou dvojku převlečenou do nového kabátku. Stejný pocit jsem měl s Quake 4, kde jsem skončil pro jistotu už u dema. U rpg si na tohle dávají autoři proto dobrý pozor.
Jak už jsem na počátku u MaM psal, ten příběh je jen zdánlivě roztříštěný. Halda toho padá právě na ty příběhové skoky, kdy chybí jen doplnit tu mezeru mezi a tady je pak to správné místo pro spekulace

Je tedy pravdou, že lze nalézt i různé časové chyby v rámci příběhu, ale to už se autorům stává. V tom je na tom asi nejlépe sága The Elder Scrols, kde si autoři opravdu dali záležet a vytvořili dokonalou idylu historie.
Práce na historii MaM je docela mravenčí dřinou, už jen kvůli tomu, že krom samotné ságy MaM je třeba držet si přehled i o sérii Heroes. Osobně mě třeba stále schází zpracovat část od I po V díl. Naštěstí nejsem jediný, kdo to zkouší poskládat a tak mohu prozradit, že jsem nedávno dostal svolení k použití materiálů dalšího autora a jak je známo, ve dvou se to lépe táhne
