Konečně se dostávám k samotnému zápisku. Za těch zhruba 35 hodin ve hře se toho událo dost, ale plno z toho nemá nic společného s příběhem nebo úkoly. Lesy okolo Kamelotu jsou rozlehlé, takže většinu času jsem jen procházel po okolí, hledal počátek příběhu a snažil se přežít. Jak se mi to povedlo, už víte z předchozích příspěvků, ale cesta to byla vskutku trnitá a bez pár úvodních tipů by to bylo ještě obtížnější.
Na vše z toho se dá samozřejmě přijít, ale za sebe mohu říci, že si nejsem jistý, jestli bych měl s hrou takovou trpělivost. Přeci jen mám letos za sebou hezkou řádku kobek a Abandoned Places 1/2 mě opravdu vyšťavily
. Potom přišla Vzbura Dónských Rytierov, takže jsem si obtížných začátku užil až až. Čekal jsem problémy, ale je to jako se vším. Dokud si to nevyzkoušíte, tak tomu nebudete věřit
. Popravdě jsem si při čtení Ringova deníčku vybavil trochu jinou hru, než Rytíři Grálu ve skutečnosti. Asi podobně, jako když se podíváte na pár screenshotů a zkoušíte odhadnout, jak to vypadá/funguje v reálu.
Za mě je začátek Rytířů Grálu dokonce náročnější než začátek Vzbury Dónských Rytierov, protože Vzbura je pořád klasická kobka, kde se snažíte využít jen to, co máte v rukou a na očích. Svoje limity tedy znáte, dokážete si seřadit jednotlivá rizika a najít jejich řešení, protože to řešení je jasné. V Rytířích je problém v tom, že velmi rychle pochopíte, že hlavní limitací jsou finance a přepálená úvodní obtížnost soubojů. A první levelup je taky v nedohlednu. Rázem se ocitnete v bludném kruhu, který nemá jasné východisko. Zprvu to vypadá, že máte absolutní svobodu v tom, jak svou postavičku vést, ale to je jen zdání. Cesta je jen jedna a jde o to, na ní přijít. A to je právě ten problém. Nejsem si jist, jestli by mě to u Rytířů Grálu bavilo. Pár tipů mě pomohlo nakopnout začátek a teď už mohu prozradit, že mě hra nakonec chytla
. Není to úplně ono, ale dokážu u ní vydržet a těžko se mi od rozdělaného průzkumu lesa odchází, takže to chytlavé očividně je.
Začnu pomalu psát a přidám i pár screenshotů, takže budu muset asi celý příspěvek ve finále rozsekat na menší části. Některé věci nebudu popisovat chronologicky, ale pokusím se je místo toho sdružit, aby to bylo pokud možno konzistentní, např. průchody dungeony, protože ty jsem zprvu na jeden zátah nedával. Myslím tím teď doplňkové dungeony s havětí.
Intro
Dobrá, já to přeci jen shrnu ...
Legenda o Artušovi začíná smrtí předchozího panovníka, po které celou zemi zachvátí hrozivá válka. Čaroděj Merlin přijde s návrhem, že ten, kdo zemi sjednotí bez použití násilí, tak od něj získá bájný meč Excalibur. Podařilo se to rytíři jménem Uther. Jenomže Uther nebyl zrovna vzorem rytířství. Moc mu stoupla do hlavy a začal se domnívat, že může mít cokoliv, co si zamane. Jeho touha se přitom zaměřila na Igrain, manželku Utherova soka Gorloise. Uther požádal Merlina o pomoc, ale Merlin si vymínil, že mu za to Uther předá to, co vznikne ze svazku Uthera s Igrain. Uther souhlasil.
Merlin během dobývání Gorloisova hradu provede kouzlo Draka, čímž změní podmínky na bojišti ve prospěch Utherovy armády a zároveň změní Utherovi podobu, takže Igrain nepozná rozdíl. Z vášnivé noci, během které Gorlois umírá na bojišti, vzejde plod v podobě dítěte. Dítě dostane jméno Artuš a je dle dohody předáno do péče Merlinovi. Nechtěným svědkem početí Artuše byla Igrainina dcera Morgana, což na ní zanechá následky. Uther nakonec na své kralování dojede a padne v bitvě. Než však zemře, tak se mu podaří zabořit Excalibur do kamene. Merlin poté prohlásí, že ten, kdo Excalibur z kamene vytáhne, tak se stane budoucím králem. A jak správně tušíte, povedlo se to Merlinovu schovanci Artušovi
.
Mladý Artuš se seznámí s krásnou dívkou jménem Guinever a časem se vezmou. Jenomže Guinever se zakouká do Artušova přítele, rytíře Lancelota. Zprvu jde o nevinný flirt, ale jedné noci se z toho stane mnohem víc a Artuš se to dozví. Oba milence nachytá, když ještě spí, ale nedokáže je zabít a tak jen vrazí Excalibur mezi ně a poté odejde. Ráno je hodně nepříjemné pro všechny. Lancelot s Guinever pochopí, co svým činem způsobili, ale na pokání už je pozdě. Všichni tři, tedy Lancelot, Guinever a Excalibur v tu chvíli zmizí ze scény a zůstane jen zlomený Artuš. Jeho hoře a ztráta Excaliburu mají neblahý vliv na všechny a království Avalon začne uvadat.
Morgana, která byla do té doby pilnou studenkou Merlina, se chopí šance a vezme na sebe Guineveřinu podobu. Nedokáže zapomenout, co se osudné noci u nich na hradě stalo a ze srdce nenávidí jak Artuše tak i Guinever. Morgana v podobě Guinever zplodí s Artušem dítě a taky zmizí ze scény. Ne však na dlouho! Morgana se chystá rozvrátit Avalon a na trůn dosadit Artušova syna Ectora, proto se rozhodne Artuše proklít, aby celou věc uspíšila. Král tak chřadne ještě rychleji a jedinou nadějí je pro něj Svatý Grál, který se rytíři Kulatého stolu vydají hledat. A jedním z těchto rytířů jsem i já, sir Dregos, známý to kamelotský chmaták ...
Pravda, hra to podává trošku jinak, ale pointa je stejná
. Čert vem Excalibur, ve hře se ztratil hlavně čaroděj Merlin, což je jediná postava, která zná lék. Nacházíme se tedy ještě na úplném počátku, kdy teprve zjišťujeme, co může krále Artuše vyléčit.
Dregos není žádný krasavec a musel jsem ho přijmout tak, jak je. Žádné dovednostní body do začátku ani žádná volba zbraní, prostě nic. Tajně jsem doufal, že to brzy změní první levelup, ale nyní mě čekalo zevrubné seznámení s Kamelotem a jeho okolím.
Hra mě beze slova vykopla z trůnního sálu a přede mnou se rozprostřely vysoké hradní prostory, které se na oko hemží všemožnými postavičkami. Je tu opravdu živo, ale nikdo se nenamáhal se mnou prohodit jediné slovo. Zkusil jsem se otočit zpět do sálu, ale ani král Artuš se mnou nechtěl mluvit. Pokrčil jsem rameny a vydal se podél zdi.
V okolí trůnního sálu je několik místností, kde jsem nabral první loot, zejména jídlo. Překvapilo mě, že to vůbec nikomu nevadilo a všichni s klidem sledovali, jak jim probírám truhly. Podél stěn se sem tam nachází skříňky, ale ty asi otevřít nejde. V podhradí a ve městě jsou přitom stejné skříňky, u kterých mi to píše "cizí skříňka", jakoby mi hra chtěla naznačit, že tohle nemám právo otevírat. Sebral jsem, co šlo, včetně knih s recepty, ale než jsem prošmejdil přízemí, tak jsem se zas musel části věcí zbavit. Invetář není nafukovací a tak jsem vše nadbytečné nechal v místní knihovně.
Kamelot má dohromady 3 patra, přičemž trůnní sál se nachází v prvním patře. Přízemí je o něco větší a rozmanitější. Středovou část tvoří čtveřice místností. Krom knihovny je tu kuchyně a vstup do podzemí, kde se nacházejí ubykace stráží. Kolem středové části přízemí je čtveřice obchodů, kde najdeme zbrojíře, mečíře, kováře (oprava a výkup zbraní) a vetešníka, tedy obchodníka se vším možným. Právě vetešník prodává dvojici zajímavých věcí. Rozbitou trpasličí sekeru a víno.
Poznámka: já se pokusím v deníčku co nejvíce vystříhat spoilerům, ale běžné popisy reálií ponechám, takže sem tam mi prostě nějaký drobný hint ujede.
Sekeru jsem později dle rady na Oldgames nechal u kováře opravit. Nákup mě vyšel levně a oprava byla "zdarma". Kovář si sice něco málo za opravu řekl, ale stačilo mu, že ty peníze mám u sebe a jsem ochotný zaplatit. Nestrhl mi tedy vůbec nic. Byl jsem vskutku rád, protože jsem získal mocnou zbraň a pořád mi zbylo dost peněz. Někde v Kamelotu se dá najít ještě další sekera, obyčejná, ale ta je naprd. Trpasličí sekera je prostě jedinečná a s její pomocí se snadněji prosekáte lesem.
Víno jsem ovšem nechal bez povšimnutí, protože jsem si v zápalu čmárání poznámek popsal vetešníka jako alchymistu a víno se pro mě stalo pouhou ingrediencí. Navíc proč bych ho asi kupoval? Vetešník má i jiné zajímavosti, ale v tuhle chvíli jsem nechtěl zbytečně utrácet. Ostatně na některé předměty by mi finance ani nestačily.
Ubykace stráží tvoří malý komlex místností, který vypadá jako noclehárna mixnutá se skladištěm. Skladové prostory jsou uprostřed patra a ubykace se rozprostírají okolo nich. V jednom skladišti jsem objevil za sudy pohozený meč, ale nedokázal jsem se k němu dostat. V jižní stěně patra jsou ještě zamčené dveře, přičemž klíč se nachází v knihovně v přízemí. Za dveřmi je spleť zdánlivě slepých chodbiček, ale je jedna ze zdí je iluze a za ní se nacházejí další zavřené dveře. Cedulka opodál mi prozradila, že klíč najdu 3 míle na západ a 3 míle na sever od Kamelotu.
Cesta z hradu vede do podhradí, což je rozlehlá venkovní lokace plná domů. Některé jsou nepřístupné a jiné fungují jako jakési malé dungeony. Můžete vstoupit dovnitř a interiér prošmejdit. V jednom z domů jsem objevil rozčíleného muže, který se na mě obořil a doslova mi rozkázal, abych našel jeho syna, který šel do učení k jednomu obchodníkovi do města. Chtěl jsem protestovat, ale beztak nemám co na práci, tak proč ne? Ostatně muž měl pravdu. Království chřadne, bandité se chopili příležitosti a je na nás rytířích, abychom to uvedli do pořádku. Slíbil jsem, že mu syna zkontroluji.
V podhradí se nachází další várka obchodníků, tentokrát i alchymista. Je docela dobré si prohlédnout jeho nabídku, protože alchymista v podhradí Kamelotu nabízí trošku jiný sortiment než alchymista ve městě. Jde hlavně o ingredience, které se nedají najít v lese. Pomocí figlu s množením věcí mu můžete vnutit rozšíření nabídky, takže oba alchymisté pak mohou být univerzální.
Z podhradí se dá odejít rovnou do lesa nebo navštívit místní povoz. Povoz vás vezme kamkoliv, kde už to máte prozkoumané, ale cena je dost vysoká. Pěšky je to zdarma, ale musíte se probíjet přes potvory. Nicméně jsou místa, kde to bez povozu nejde, ale k tomu se ještě dostanu.
Odešel jsem východní branou a kousek po cestě jsem potkal milou žabku. V poklidu ke mě přihopsala a na dvě rány mě sejmula ... ani jsem nestačil zareagovat
. V tuhle chvíli jsem se poohlédl po tipech a koupil trpasličí sekeru.
Boj s potvorami je zprvu náročný, ale je to taky dost o cviku. Osvědčila se mi trojice strategií. V úzkém koridoru je ideální přískok, sek a ústup. Má to jen drobnou nevýhodu, musíte se trefit do správné části animace a správně odhadnout vzdálenost přiblížení, abyste nesekli do prázdna. Útok potvory je doprovázen příslušnou animací a dokud animace neproběhne, tak se nic neděje. Stačí tedy vypozorovat okamžik, kdy potvora dokončí útok do prázdna nebo kdy se dá do pohybu a v tu chvíli zaútočit. Potvora musí nejprve předchozí činnost dokončit, takže pokud je v pohybu, tak musí nejprve dokončit pohyb a až pak může útočit. Jenomže v reálu se to občas blbě odhaduje a někdy prostě schytáte ránu zpět.
Lehkou obměnou předchozí taktiky je, když vynecháte přískok a prostě jen počkáte, až se potvora dostatečně přiblíží a seknete jí těsně po dokončení pohybu. Poté couvnete. Perfektně to funguje na žáby, protože u nich jsou fáze pohybu dobře rozlišitelné - seknete než žába doskočí na zem.
Druhá taktika platí pro lomené chodby, kdy se posunete za roh, počkáte až potvora začne roh obcházet a v tu chvíli jí seknete a ustoupíte. Čím víc rohů, tím lépe. Je to o něco bezpečnější než přískok - sek - ústup, ale taky se to dá pokazit. Holt teprve trénink dělá mistra
.
Třetí taktika se hodí pro otevřené prostory. Počkáte na vhodný okamžik, zaútočíte a uděláte úkrok do strany, kupříkladu doprava. Potvora ukročí stejným směrem, ale vy na nic nečekáte a v tu chvíli seknete a rychle uděláte úkrok zpět doleva. A tak stále dokola. Je to asi nejbezpečnější metoda boje, prostě takový zjednodušený combat waltz. Bohužel, většinu času budete bojovat v úzkých koridorech, takže tuhle taktiku moc často nevyužijete.
Mezi útoky je nucená pauza, zotavení, takže nejde útočit kontinuálně, ale sek a ústup se dají sladit natolik, že to působí dost plynulým dojmem. Ale vraťme se ještě na chvilku zpět do podhradí.
Domů k prozkoumání je v podhradí plno, ale krom rozčíleného muže jsem na žádnou další významnou postavu nenarazil. Když mě Ringo později nabádal k tomu, abych si lépe rovzpomněl, co se na začátku dělo, tak mi to vrtalo hlavou, ale počkal jsem si až na okamžik, kdy jsem měl už Všímavost 30. V tu chvíli by mi mapa měla zobrazovat všechny klíčové věci. Měl jsem to sice v plánu, protože mi krom toho vrtal hlavou ten meč v podzemí hradu, ale rozhodně bych s tím býval nespěchal. Zatím vynechám pointu, ale na předchozím obrázku vidíte, co se mi povedlo přehlédnout.
Jako vážně, to se opravdu dá přehlédnout
. Nechci se tu znovu vymlouvat na únavu, ale poslední dobou jsem hledal skutečně skrytá tlačítka a možná se mi tu podvědomě přihodilo něco úplně jiného. Zkrátka jsem jaksi vnitřně nebyl schopný uvěřit tomu, že by sem někdo dal takto provokativně krásné, velké tlačítko. Mozek mi to prostě nevzal a dělal, že nic takového neexistuje
.
V dalším zápisku si probereme lesy okolo Kamelotu a cestu do města.
Autor
Téma: (Elemir) - Rytíři Grálu (Přečteno 6938 krát)