Ještě před plnohodnotným datadiskem (Awakening - Procitnutí) jsem se rozhodl pustit do menších přídavků, které k Origins (Pramenům) vyšly. Některé už jsem popsal v předchozích příspěvcích, protože byly součástí základní kampaně, ale jiné fungují jako samostatná dobrodružství a těm se právě budu věnovat. Jen pro pořádek ...
Přímo do základní kampaně Prameny je integrována trojice vůbec úplně prvních DLC:
1. Warden's Keep - Pevnost strážců (2009)
2. The Stone Prisoner - Kamenný vězeň (2009)
3. Return to Ostagar - Návrat do Ostagaru (2010)
Po těchto DLC pak následuje pětice samostatných dobrodružství:
1. A Tale of Orzammar - jen jako bonus pro čtenáře PC Gamer (2009), v Ultimate edici tedy není
2. The Darkspawn Chronicles - Kronika zplozenců (2010)
3. Leliana's Song - Lelianina píseň (2010)
4. Witch Hunt - Hon na čarodějnici (2010)
5. The Golems of Amgarrak - Golemové Amgarraku (2010)
A nakonec dvojice DLC s bonusovými předměty:
1. Feastday Gifts
2. Blood Dragon Armor
DLC se samostanými dobrodružstvími jsou vesměs krátké (okolo 2 hodin herního času) a v plánu mám jen dvě - Hon na čarodějnici a Lelianinu píseň, protože obě tak nějak souvisí s příběhem Pramenů.
Hon na čarodějniciZvědové pověření sledováním Flemethiny chatrče spatřili záhadnou ženu pohybující se v této oblasti. Vydal jsem se proto s Ňoumou na obhlídku, abych situaci prověřil přímo na místě ... O Flemeth tu ale nejde

. Hlavní hrdina nedokázal hodit za hlavu události poslední noci před bitvou s arcidémonem a rozhodl se porušit slib, který Morrigan dal. Rád by jí i s dítětem přivedl zpět. Jenomže po Morrigan se slehla zem. Podle některých zpráv zamířila do Orlais, ale tam veškeré stopy končí.


Na počátku jsem si mohl importovat svou postavičku z kampaně Prameny. To znamená, že jsem do hry vstupoval jako trpasličí bojovník na levelu 22. Zůstala mi i většina předchozí výbavy (postavička + inventář). Výjimkou byl jen obsah truhly z Vojákova vrchu (DLC Pevnost strážců), který se logicky vytratil. Postavě nově přibyla další sada talentů, které se může učit, což by mělo souviset s obsahem datadisku Procitnutí - děj Honu na čarodějnice probíhá až po událostech z datadisku.
Objevil jsem se v Korcarijské pustině poblíž Flemethiny chatrče, kde Ňouma zavětřil něčí přítomnost. Přál bych si, aby to byla Morrigan. Při pohledu na Ňoumu bylo patrné, že v tom nejsem sám. Přesto je na místě opatrnost. Zpomalil jsem krok a na chvilku jsme odbočili z cesty a vzali to podél břehu močálu. Tajemná žena není to jediné, co se Pustinou potuluje. Poslední zprávy hovoří o výskytu malých skupinek zplozenců.


Na mýtině, kde jsem s Flemeth předtím bojoval, jsem získal zápis do kodexu, který shrnuje veškeré předchozí události - od naší záchrany s Alistairem z věže Ishal přes léčení našich zranění až po důvěrný rozhovor s Morrigan, kdy mi prozradila, že je Flemeth ohavností, která si nepřirozeně prodlužuje život s pomocí svých dcer. Ostatně to byl důvod, proč jsem se zabitím Flemeth souhlasil. Až do oné noci na rudoskalském hradě jsem neměl důvod o svém rozhodnutím pochybovat.
Té noci se ukázalo, že jsem součástí mnohem většího a možná i temnějšího plánu. Flemeth potřebovala, aby alespoň někdo ze Šedých strážců přežil, proto se rozhodla mě a Alistaira zachránit. Nebylo to z čiré dobrosrdečnosti. Stejně tak nebylo náhodou, že nám do družiny nasadila Morrigan. Flemeth svou dceru pečlivě naučila prastarý rituál, který měl na svět přivést dávno zapomenutého boha, kterým není nikdo jiný než arcidémon, náš úhlavní nepřítel a vůdce zplozeneckých hord!
Pravda je o něco složitější a mnoho střípků do mozaiky celého příběhu stále ještě chybí. Legenda praví, že Stvořitel vykázal staré bohy do vězení pod zemí, kde je uvrhl do věčného spánku. První zplozenci však našli do vězení starých bohů cestu a svou přítomností poskvrnili prvního z nich. Tak vznikl první arcidémon a svět zachvátila první nákaza. Během ní vznikl řád Šedých strážců. Jeho mágové objevili rituál, který jim pomohl získat nové schopnosti a sílu arcidémona zabít. Duše arcidémona je takřka nesmrtelná a po zabití svého hostitele se ihned přesune do těla nejbližšího zplozence. Poskvrnění Šedých strážců z nich proto dělá ideální cíl. Arcidémonova duše nepozná rozdíl. Těla Šedých strážců si však narozdíl od zplozenců zachovávají svou mysl a arcidémon je nemůže posednout, takže je nakonec zničen. Spolu s ním však i Šedý strážce, který arcidémona zabil a byl tak nejblíže jeho pátrající duši.
Morrigan mi oné noci nabídla alternativu. Pokud s ní zplodím dítě, tak se mé poskvrnění přenese i na něj. Ona se poté postará, aby se duše arcidémona přenesla do ještě nenarozeného dítěte, kde poté zemře. Vlastně ne tak úplně, ale bude zbavena svého poskvrnění. Samotné dítě přežije a duše starého boha zůstane v něm. Co se bude dít pak? Těžko říci, to možná ani sama Morrigan netuší. Prostě odejde a už se nikdy nevrátí. Dítě vyroste, ona ho bude učit ... opravdu nevím, jen hádám. Byl to nápad Flemeth, léta na to svou dceru připravovala, ale proč tedy po tom všem chtěla Morrigan svou matku mrtvou? Popravdě jsem nikdy nevěřil, že zabití Flemethiny fyzické podoby zničí tuhle bytost definitivně. Morrigan prostě chtěla svou matku jen zpomalit, získat čas. V tomhle bodě se zřejmě jejich plány rozešly. Flemeth chtěla zřejmě starého boha z jiných důvodů než Morrigan.
Odchod Morrigan byl přesto nečekaný. Do poslední chvíle jsem doufal, že zůstane. Náš vztah nebyl jen hra, byl skutečný a to celou věc značně zkomplikovalo. Za chladných nocí z Morriganina prstenu cítím smutek a žal. Někdo na druhé straně se dívá a touží se alespoň na chvilku vrátit. Proto jsem se rozhodl svůj slib porušit a proto teď stojím před chatrčí Flemeth!


Ňouma se uvnitř chatrče přikrčil a s temným vrčením se začal pomalu přibližovat k zadní stěně. Zprávy nelhaly! Onou tajemnou ženou není Morrigan, ale dálská elfka Ariane. Pokynul jsem ňoumovi, aby sedl a nechal Ariane být. Ariane schovala meče a představila se nám. Archivář jejího kmene, Solan, jí poslal najít Asha'bellanar, což je elfský výraz pro Flemeth a znamená ženu mnoha věků. Jak příhodné! Pověděl jsem jí, co mě sem přivádí a Ariane ihned pochopila, že nehledám Flemeth, ale její dceru Morrigan. Její kmen jí dobře zná. Ostatně nedávno k nim přišla a vyžadála si od Solana přístup ke starému svazku, který kmen uchovává už od dob Arlathanu (starobylá elfská říše, kterou Tevinter zadupal do země). Jenomže za dva dny odešla a kniha zmizela pravděpodobně s ní.
Elfové mají oprávněný důvod se na Morrigan zlobit. I když tu knihu zatím nedokázali rozluštit celou, pořád to byl odkaz předků, který jim mohl pomoci obnovit elfí minulost. Kniha prý pojednává o něčem, co Solas označuje jako Eluvian. Nikdo neví, co to je, možná to ale věděla Morrigan. Proto o tu knihu měla takový zájem. Ariane mě poprosila o pomoc, mohli bychom spojit síly a vydat se najít Morrigan společně. Pro jistotu jsem jí pověděl, že já Morrigan hledám z jiného důvodu a ona to pochopila a akceptovala. Jde jí jen o tu knihu.
Ferelden je velký, takže bez vodítek by to nešlo. Ariane byla naštěstí dostatečně připravená. Knihu Eluvianu kdysi zabavil elfům Kruh mágů, ale jednomu z elfských mágů se podařilo svazek objevit a zcizit. Podle onoho mága existují v knihovně Kruhu další zajímavé dokumenty a právě ty by nám mohly s hledáním Eluvianu pomoci. Potíž je v tom, že Dálům je od té doby přístup do knihovny zapovězen. Ale mě by se to snad mohlo podařit. Pravda. Kruh mi něco dluží

.


Mapa světa obsahuje několik záchytných bodů, které ukazují situaci ve Fereldenu po boji s arcidémonem. Stařešina Miriam se např. zasloužila o znovuvybudování Lotheringu, Rudoskalí pod vládou banna Teagana vzkvétá a začíná co do důležitosti konkurovat Denerimu, v Denerimu už je také skoro vše při starém atd. Nicméně v rámci DLC jsem se podíval jen na 4 místa - 2 známá a 2 musí družina nejprve objevit.
Cesta do věže Kruhu mágů vede přímo, doky na břehu jezera jsou nepřístupné. Hned ve vstupní hale nás uvítal zástupce Hadley. Velitel Greagoir odcestoval do Denerimu a arcimág Irving tu očividně také není. V rámci věže je přístupné jen přízemí s knihovnou a podzemí, což byla pro mě úplná novinka, protože do podzemí jsem se v Originu nepodíval. Hadley mě akorát upozornil, abych si držel psa zkrátka, protože studenti se snadno vylekají, tak aby nedošlo k nějaké zbytečné nehodě. Dost podezřívavě se díval i na Ariane, ale to jsme tak nějak čekali. Na druhou stravu neřekl ani slovo. Tedy narozdíl od místních adeptů, kteří očividně nejsou na návštěvy z venčí zvyklí.
Přízemí prošlo velkou renovací, jeden by ani neřekl, že tu před pár lety došlo málem ke katastrofě. U vstupu do podzemí začal Ňouma radostně štěkat, protože jsme tu narazili na známou tvář. Stál tu Sandal, Bodahnův syn. Otec má nyní obchod v Rudoskalí a syna poslal řídit pobočku do věže. Sandal nabízí jak očarování, tak i běžný obchod.



Renovovaná knihovna je o kousek větší, než tomu bylo před léty a je vidět, že si s její obnovou dal někdo záležet. Orientace v takovém množštví svazků není jednoduchá, proto v knihovně existují jmenné rejstříky, které mi prozradili, kde mám jaká témata (knihy) hledat. Jmenné rejstříky jsou čtyři a každý vždy odhalí pár konkrétních pozic v knihovně. Jakmile si otevřete jiný rejstřík, tak se ty předchozí pozice zruší a objeví se nové. Je to proto poměrně zdlouhavá práce, která ale občas vede k nějakému vedlejšímu bonusu, které ale popisovat nebudu (našel jsem třeba slušný obnos peněz atd.).
Klíčové pro úkol jsou jen dvě knihy - Elfí relikvie (rejstřík A-F) a Zákeřnosti elfích jazyků (rejstřík T-Z). Jakmile jsme našli knihu Elfí relikvie, tak Ariane poznala symbol na jejím přebalo. Šlo o část symbolu Eluvianu. Kniha je pro nás bohužel nesrozumitelná, takže je potřeba najít něco, s čím bychom jí přeložili. A to je právě kniha Zákeřnosti elfích jazyků. Jakmile jsme ji našli, tak jsme se vrátili k Elfí relikvii a pokusili se o překlad.
Do zad nám v tu chvíli vpadl rozčilený mág, kterému se nelíbilo, jak Ariane ohýbá hřbet knihy. Mohla by jí tím prý poškodit! Mág se jmenuje Finn, celým jménem Florian Phineas Horatio Aldebrant Esquire, ale jelikož ho ostatní studenti začali oslovovat Floro, tak se přejmenoval na Finna. Finn studuje historii a jazyky a byl vcelku překvapený, co za knihu Ariane v ruce drží. Všiml si, že si Ariane prohlíží kapitolu o Eluvianech a na náš dotaz, co o tom ví řekl, že Eluviany jsou stará pozorovací skla, něco na způsob zrcadel, ale nikdo žádné ještě nenašel.


Není to však ledajaké zrcadlo. Když Tevinterská říše dobyla Arlathan, tak vojáci sebou odnesli celou řadu těchto zrcadel, ale jediné, co s nimi říše dokázala udělat, byla komunikace na velkou vzdálenost. Víc z jejich moci neodhalili. Podle Ariane si Solan myslel, že Eluvian je konkrétní místo. Jejich kmen se nedávno potkal s jiným dálským kmenem a ten jim pověděl o dvojici lovců, kteří ve starých elfích ruinách našli podobné zrcadlo. Jeden z nich zmizel a druhý smrtelně onemocněl, protože ruiny byly zamořené zplozenci. Klan poté zrcadlo rozbil, protože bylo poskvrněno. Finn jen zalapal po dechu, ale pak se vzpamatoval. K nalezení dalších Eluvianů by nám stačil jen jeden jediný střep. Musíme ihned do skladiště ...
Finn se k nám přidal a vyrazili jsme za Hadlym, protože má u sebe klíč. Zprvu nám ho nechtěl vydat, protože ve skladišti došlo k nečekaným potížím a momentálně je nemá kdo vyřešit. Přislíbil jsem proto pomoc a on souhlasil. Skladiště je plné posedlých strážců, což je způsobeno několika trhlinami v Závoji. Jejich původ je nejasný, zřejmě nějaký nepovedený experiment. Finn si potřeboval promluvit s jednou sochou, která by nám mohla prozradit další podrobnosti, ale i ona se nachází v dosahu trhliny. Řešením je najít všechny průniky Závoje a uzavřít je.




Průniků (trhlin) je celkem 6. S trhlinou je potřeba bojovat jako s běžným nepřítelem, což trochu komplikují posedlí strážci. Usekání zdraví na nulu je jen na chvilku omráčí, pak se zase zapojí do bitvy s plným zdravím. Výjimkou jsou jen strážní mágové, ti prostě zmizí a už se neobjeví. Jakmile je trhlina uzavřena, tak se strážní vrátí do normálu a přestanou být nepřátelští. Po uzavření všech šesti trhlin se socha konečně rozpovídala.
Socha obsahuje esenci Eleni Zinovie, což byla mimochodem matka tevinterského archona Hessariana (to je ten, co nechal upálit Andrastu a sám pak konvertoval k víře ve Stvořitele). Eleni byla za svého života věštkyní a tuhle schopnost si zachovala i socha, do které byla její duše zakleta. Proto se Finn na sochu obrátil. Na Finnův dotaz ohledně střepů odpověděla, že cestu nám ukáže věštba připravená s použitím světel Arlathanu. Některá byla zničena, ale některá zachránili elfové, kteří je pak dobře ukryli. Jeden z úkrytů by se měl nacházet v Cad'halashi, dnes známém jako Cadash. Ano, to místo opravdu známe, je to Cadashský thaig, "domovina" Shale. Hm, jenomže Cadash je mnohem mladší než události, které socha popisuje. Navíc světla jsou prý skryta běžnému zraku. Zajímavé.
Nyní se nám odkryly dva směry možného postupu. Finn mě před odchodem poprosil, zda by nemohl zůstat v družině. Kvůli svému výzkumu historie Tevinteru má od Irvinga povolení k opuštění věže, takže by s námi mohl odejít klidně ihned. Souhlasil jsem, ostatně mi ani nic jiného nezbylo. Dobrý mág se vždy hodí. A tady si teď dovolím na chvilku zastavit.
Ariane je velmi schopná bojovnice se specializací na obouruční zbraně, takže mě a Ňoumu skvěle doplňuje. Finn je specialista na duchovní magii a podporu, což je lehce omezující, ale dá se s tím žít. Pro případ nouze mi hra nadělila knihu, která vybrané postavě resetne body a talenty, takže bych ho kdyžtak mohl operativně předělat. Nakonec to ale nebylo nutné. Souboje jsou celkem standardní, byť ne do všech je dobré se vrhat po hlavě. Výjimku tvoří akorát bossfight před finále DLC, ale k tomu se ještě dostanu.


Z elfích ruin jsme se přesunuly do Hlubokých cest rovnou do Cadashského thaigu. Z různých vodítek jsem se dozvěděl, že Cadash je postavený na ruinách elfího města, možná dokonce samotného Arlathanu. Trpaslíci si byli této skutečnosti vědomi. Ostatně střípky z historie Cadashského thaigu jsou součástí vedlejšího úkolu, který jsem zde dostal. Kdysi mezi elfy a trpaslíky existovalo spojenectví a trpaslíci zde ukryli elfy stíhané tevinterskou říší. Jenomže později se trpaslíci přidali na stranu říše a potřebovali se teď již nepohodlných elfů zbavit. V podstatě je do jednoho pobili a zametli veškeré stopy.
Pro nás je tu podstatné hlavně to, že někde tady se skrývají světla Arlathanu. Jenomže je ukrývá elfí magie. Proto se Finn významně podíval na Ariane. Bude potřebovat trochu její krve, aby mohl připravit odhalující kouzlo. Ariane po chvilce váhání souhlasila, protože Finn rozehnal moje obavy z toho, jestli se náhodou nejedná o Krvavou magii. Nejedná, ale i tak si máme tohle kouzlení nechat raději pro sebe

.
Pozici úkrytů dokážou odhalit magické víry, kterých je v thaigu několik. Při stoupnutí do jednoho z nich se objeví proud energie, který se stahuje k místu s ukrytým světlem. Finn pak na takovém místě sešle kouzlo a světlo Arlathanu odkryje. Pátrání nám samozřejmě dost znepříjemňovali zplozenci, ale to horší nás teprve čekalo. Jakmile jsme odkryly všechna čtyři světla, tak je bylo potřeba posbírat. Jenomže každé sebrané světlo znamenalo spawnutí duší prastarých elfích obránců, což je trošku tužší typ nepřítele, ale nic komplikovaného.




Jakmile jsme měli všechna světla, tak nastal čas na rituál. Důvodem rituálu je fakt, že střep ze zrcadla byl poskvrněný zplozenci, takže je za normálních okolností nefunkční. Rituál s pomocí světel Arlathanu střep očistí a my pak budeme schopni najít pozici dalších zrcadel. Má to ovšem jeden háček. Během rituálu se zřejmě objeví přízraky a bude proto nutné Finna ochránit, aby ho přízraky nemohli od rituálu vyrušit. A měl pravdu, pár přízraků se skutečně objevilo.
Věštění nám odhalilo pozici dalšího fereldenského Eluvianu. Podle všeho se nechází v Pustinách dračích kostí na severu Fereldenu.


Je to krátký venkovní koridor s několika kultisty a dráčaty. To nejhorší se ukrývá na konci u vstupu do starých ruin - Varterral. Je to taková přerostlá kudlanka, která tu plní roli finálního bosse. Tyhle stvůry kdysi stvořili elfí bohové na ochranu elfů a jejich artefaktů, ale tomuhle to asi někdo zapomněl říct, protože se na Ariane díval dost nehezky

.
Souboj s Varterralem není úplně triviální, protože umí pár nepříjemných triků. Jeho plyvanec nejenom zraňuje, ale také zasaženou postavu výrazně zpomalí. Varterral navíc rád poskakuje, čímž postavám podráží nohy a čas od času se taky přesune o kus dál a plivne do cesty zpomalující fujtabl. Tohle vše plus jeho odolnost souboj protahuje. Finn je v boji s Varterralem bohužel trochu zbytečný, ale naštěstí jsem měl u sebe stále dost léčivých mastí ještě z dob boje s arcidémonem, takže jsem to nakonec ustál ... kupodivu já a Finn

. Pravda, bylo to hned na první pokus, při druhém už bych si dal na kudlanku větší pozor a změnil bych taktiku.



Po zabití Varterrala jsme mohli bezpečně vstoupit do ruin. Na vyvíšenině uprostřed ostrova stálo zrcadlo a kolem obcházela zadumaná Morrigan ...
Tak jsme jí přeci jen našli! Bylo to však lehce rozpačité shledání, byť mi Ariane naznačila, že mě Morrigan nejspíše čekala. Morrigan mě zastavila v dostatečné vzdálenosti a poprosila mě, abych se už víc nepřibližoval. Jinak zmizí hned teď a už navždy! Nebyl důvod jí nevěřit. Pomalu mi začalo docházet, že Eluvian není jen pouhým komunikačním prostředkem, ale je to také portál. Kam? To mi zůstalo zatajeno.
Snažil jsem se jí vysvětlit, proč jí hledám, ale na to mi odpověděla, že v tomto ohledu jsme rozdílní a nemůžeme pochopit jeden druhého. Ona má svůj úkol a na ničem jiném nyní nezáleží ani na jejích pocitech. Pověděla mi, že naše dítě je v bezpečí a mimo můj dosah. Je neposkvrněné a neví nic o svém osudu. Osudu? Morrigan byla příliš skoupá na slovo. V žádném případě mi nechtěla prozradit, co je jejím úkolem a jaký má vlastně plán. Řekla mi jen, že musí dítě připravit na to, co přijde a k tomu potřebuje čas a veškerou sílu. Víc se mi prý neodváží prozradit. Zní to dost neurčitě a hrozivě zároveň.
Poté mě varovala před Flemeth. Morrigan se zmýlila, když si myslela, že matka touží po nesmrtelnosti. Flemeth není ani Krvavý mág, ani ohavnost a dokonce ani není skutečný člověk. Smrt podvedla už dávno! Rituál, který ji Flemeth naučila jen prostředek konce, zvěstovatel toho, co přijde. A změna přichází. Mnozí se jí budou bát a budou proti ní bojovat, ona však může být osvobozením pro všechny. Nyní je čas jít. Mohl jsem s Morrigan odejít, ale i já mám své povinnosti. Jsem Šedý strážce, ochránce Fereldenu. Poprosil jsem jen o jediné, aby se tentokrát alespoň rozloučila. A Morrigan s radostí vyhověla. Poté zmizela v portálu a už jsem jí nikdy neviděl.





2 hodiny 9 minut. To je délka celého dobrodružství. Hon na čarodějnici je poměrně lineární a díky vysoké úrovni hlavní postavy je průchod jednotlivými lokacemi víceméně jen formalita. Je to navíc úplný závěr příběhu Šedého strážce, který mi dal alespoň možnost se s Morrigan rozloučit. Proto jsem se tomuto DLC tak podrobně věnoval. Morriganin úkol je mi stále záhadou, protože nemá konkrétní obrysy a těžko říci, kdy proklamovaná změna vůbec přijde. Asi je lepší, že neznám podrobnosti, protože změna přijde, ale Šedý strážce už u toho asi nebude

.